Základní právní pojmy

1.1 Právo a stát

Právo

• Soubor pravidel, podle kterých se organizuje a řídí lidské soužití

Stát

• Organizační soustava lidské společnosti, která má:
• Ohraničené území
• Občany, obyvatele
• Řídící orgány (Parlament ČR, Vláda)
• Státní administrativní aparatura (státní úředníci, finanční úřad, úřad práce …)
• Ozbrojená moc (Armáda ČR, Policie ČR, Městská policie, Justiční stráž – bachaři, celní správa)
• Národní jazyk
• Stát prostřednictvím řídících orgánů vydává všeobecně závazná pravidla = předpisy, kterými usměrňuje chování obyvatelstva různých organizací a státního administrativního aparátu
• Tato pravidla jsou právem příslušného státu
• Souhrn všech právních předpisů = právní řád státu
• Stát pomocí státního administrativního aparátu a ozbrojené moci vynucuje dodržování svého právního řádu
• Právo objektivní (abstraktní) – všechny právní předpisy, kterými stát určuje, jak se mají obyvatelé, organizace a státní orgány vzájemně chovat
• Právo subjektivní (konkrétní) – oprávnění popř. Nárok účastníka právního vztahu
  – charakterizuje se jako míra právních možností účastníka právního vztahu (např. dlužník, věřitel, občanský zákoník)

1.2 Právní řád

Právní řád

• Tvoří všechny právní předpisy ve státě
• Uspořádán stupňovitě, podle důležitosti právních předpisů
• Důležitost neboli právní síla, z toho plynoucí, spočívá ve vyšším nebo nižším postavení v právním řádu a záleží také na tom, který státní orgán je vydáno a jak se nazývají
• Právní řád vystihuje následující pyramida

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Charakteristické rysy

• Právní řád tvoří:

1. Uzavřený myšlenkový celek => odlišný od právních řádů jiných států
2. Logický celek => právní normy na sebe navazují, doplňují se, nesmějí mezi nimi být rozpory, všechny zákony musí ladit s ústavou, o to dbá Ústavní soud ČR
3. Logika právního řádu se uskutečňuje tím, že všechny právní normy jsou projevem jediné vůle právotvorným orgánům státu
4. Právní řád se neustále mění a vyvíjí, nové normy do něj vstupují a zastaralé se ruší

Právní dogmatika

• Orientuje se na výklad platných právních norem

1.3 Zákonnost a právní vědomí

Zákonnost a právní vědomí

• Zákonnost
  => důsledné dodržování právního řádu
• Právní vědomí
  => znalost právního řádu
  => v úsilí o zajištění zákonitosti se uplatňují 2 základní zásady:

1. Před zákonem jsou si všichni rovni
2. Neznalost zákona nikoho neomlouvá
   – to znamená, že každý by měl znát právní řád a zákony proto, aby se vyvaroval jednání, které zákon nedovoluje či zakazuje, čímž by riskoval různé sankce (tresty)
   – současné také proto, aby dokázal ochránit svá práva, to je zásada: „Právo patří bdělým!“
   – také platí: „Podepsat můžeš, přečíst musíš!“ – a to proto, aby člověk zbytečně neohrozil či nepoškodil svá práva bez rozmyslu či z nevědomosti

1.4 Právní normy

• Lidé se organizují na základě různých norem např. morálních, náboženských, společenských ale nejdůležitější jsou normy právní
• Právní normy jsou všeobecně závazná pravidla chování, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí
• Tvoří a vydávají je příslušné státní orgány předepsaným postupem v předepsané písemné formě
• Tvorba právních norem = legislation
  latinský lex = zákon
• Postih za porušení právní normy je sankce (pokuta, penále, pozdní němý trest, nepodmíněný trest, alternativní trest, pozastavení živnosti)
• Stát právními normami upravuje společenské vztahy a tyto se nazývají právní vztahy
• Ostatní společenské vztahy se posuzují podle norem morálních
• Jejich dodržování není vynutitelné státní mocí, nehrozí žádné sankce, ale dopad na člověka morálních norem může být daleko horší než sankce
• Poměr mezi právem a morálkou vystihuje věta: „Právo je minimu morálky.“

1.5 Druhy právních norem

Druhy právních norem

• Právní normy přepisují chování účastníků právních vztahů
• Podle způsobu, jak tato chování vymezují, se rozlišují:
• Normy zavazující
• Normy opravňující

Normy zavazující

• Označují se:

1. Jako normy přikazující ukládají povinnost k aktivnímu jednání
2. Zakazující normy zakazují určité činnosti
   – podnikatel nesmí uzavírat kartelovou dohodu
   – zákazové dopravní značky

Normy opravňující

• Umožnují volbu způsobu chování
  př. Smluvní pokuta může a nemusí být sjednaná
• Podle závaznosti rozeznáváme normy:

1. Donucující = kogentní

• Závazné, bezvýhradně nepřipouštějí žádné odchylky
  př. Povinnost zaměstnavatele seznání zaměstnance s předpisy BOZP a to první den nástupu do práce

1. Podpůrné = dispozitivní

• Relativně nezávazné
  př. Ustanovení občanského a obchodního zákoníku a smlouvách jsou většinou dispozitivní, ponechají účastníkům možnost ujednat si obsah smluv odlišně

1.6 Publikace a forma právních předpisů

Publikace a forma právních předpisů

• Ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a důležité vyhlášky se zveřejnují ve Sbírce zákonů ČR
• K publikaci ostatních provaděčských předpisů slouží věštníky jednotlivých ministerstev př. Věštník ministerstva financí

Titulní strana sbírky zákonů

• Ročník, rok, … (př. Ročník 2008); Sbírka zákonů ČR; Rozeslána dne 2. 9. 2008 = platnost právní normy
• Chronologické řazení právnických norem
• Název právní normy + kdo ji vydává
• Citace právní normy; Zákon č. 561/2004 SB. Školský zákon č. 561/204 SB. Š (Paragraf 7. Odstavec 2. Písmeno T

1.7 Platnost, účinnost a působnost právních norem (předpisů)

Právní předpisy

• Formálně jsou přepisy uspořádány do paragrafů, odstavců a písmen
• Obsah bývá obvykle uvedený zdůvodněním účelu předpisu, potom následují právní ustanovení, v závěru bývá derogační klauzule (derogace) = zrušovací ustanovení, v něm se uvádí, které dosavadní právní normy se celé zruší nebo derogují
• Někdy nový právní předpis nenahrazuje celý dosavadní předpis, ale pouze jej mění a doplňuje
• Takovým změnám a doplňování říkáme novelizace
• Obsahuje ustanovení o činnosti právní normy
• Zní „Tento zákon nabývá účinnost 1. Ledna 2005.“

 

Platnost a účinnost právní normy

Platnost

• Znamená, že právní předpis byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel legislativou) a stal se součástí právního řádu
• Předpis je platný ode dne vydání, datum platnosti je uveden v záhlaví sbírky zákonů

Účinnost

• Povinnost předpisem se řídit ode dne, který je uveden jako poslední paragraf právního předpisu
• Většina právních předpisů nabývá účinnosti později
• Pro období od platnosti do účinnosti není žádný český název
• Latinsky se tato doba nazývá VAGACIO LEGIS
• Tento čas se vymezuje ke studijní a praktické přípravě používání předpisů
• V závěru některých předpisů (asi 5%) je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení

Působnost právního předpisu

1. Osobní
   – určení, na které osoby se vztahuje, ale např. občanský zákoník se týká každého z nás, ale zákon o provozu motorových vozidel, se v určitých částech týká jenom řidičů motor. vozidel
2. Územní (prostorová, místní)
   – vymezuje prostor, ve kterém se předpis uplatňuje, může to být celý svět, kraj, obce
   – územní platnost předpisů se zásadně shoduje s územní působností orgánu, který jej vydává
3. Časová (místní)
   – je synonymem účinnosti, jde o dobu od kdy, do kdy se předpis musí dodržovat
4. Věcná
   – vymezuje, kterých záležitostí se předpis týká

1.8 Právní vztahy

Právní vztahy

• Vztahy upravené právními normami, kterými se mají účastníci těchto vztahů řídit
• Právní vztah má 3 prvky:
• Účastníci neboli subjekty
• Fyzické osoby FO
• Právnické osoby PO
• Obsah právního vztahu = práva a povinnosti účastníků
• Předmět právního vztahu je cíl, k němuž práva a povinnosti účastníků směřují př. Kupní smlouva:

1. Účastníci kupní smlouvy
2. Obsah – povinnost kupujícího zaplatit a převzít předmět koupě, povinnost prodávajícího předat věc kupujícího a uspokojit jeho případné reklamace
3. Předmět smlouvy je převedení vlastnického práva k prodané věci na kupujícího a převedení peněz (kupují ceny) do vlastnictví prodávajícího

Fyzické osoby

• Jsou lidí
• Rozeznáváme u nich dvojí právní způsobilost:
• Právní subjektivita
• Neboli způsobilost k právům a povinnostem právních vztahů
• Začíná narozením člověka a končí úmrtím nebo prohlášením z mrtvého
• Za mrtvého prohlašuje soud
• PS má i dítě počaté, narodí-li se živé
• PS mají i lidé nesvéprávní (těžce duševně, tělesně postižení)
• Způsobilost k právním úkonům
• Znamená vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit svéprávní vztahy
• Nabýváme práva a zavazujeme se k povinnostem
• Tato způsobilost vzniká v plném rozsahu zletilostí 18 let, popřípadě uzavřením manželství, kdy nezletilému staršímu 16 let soud může povolit uzavřením manželství
• FO může soud ze závažných důvodů např. pro duševní poruchu zbavit způsobilosti k právním úkonům (tzv. svéprávnosti) nebo její způsobilosti
• Nezletilí mohou činit právní úkony přiměřené rozumovým schopnostem jejich věku
• Za nesvéprávné a nezletilé osoby jednání jejich zákonní zástupci

Právnické osoby

• Jsou uměle vytvořené subjekty, které v právních vztazích vystupují a jednají jako lidé
• Podstatu PO tvoří:

1. Lidé
2. Věci

• Podle toho se rozlišují:

1. Společenství osob neboli korporace, které tvoří sdružení fyzických osob např. obchodní společnost, družstvo, spolky
   Práva a závazky sdružení nejsou právy a závazky jednotlivých členů
   Korporace vystupuje v právních vztazích jako samostatná, od svých členů odlišná bytost
2. Společenství věcí majetku, mají-li peněžní podstatu se nazývají nadace nebo fondy, jsou-li podstatou majetková řízení, např. budovy se nazývají ústavy, podniky
   Nadace se zřizují k humanitárním účelům a k podpoře duchovních hodnot (Člověk v tísni, Adra, Kuře, Kapka naděje, Naše dítě, Paraple …)

 

• Společenství právnických osob se nazývají sdružení
• Sdružení vystupuje a jedná v právních vztazích samostatně a nezávisle na PO, které jsou jeho členy
• PO vznikají zákonným způsobem na základě písemných smluv nebo zakládacích listin zápisem do evidence obchodního rejstříku (vedou rejstříky Krajské soudy)
• PO působí ve všech oblastech hospodářského a společenského života
• Při právních úkonech zastupují PO osoby FO, které za ně jednají jejich jménem a na jejich účet a to přímo jako jich orgány nebo nepřímo na základě plné moci
• PO je taky stát, charakter PO, tzv. veřejnoprávní korporací, mají obce

1.9 Právní skutečnosti

Právní skutečnosti

• Každá skutečnost, se kterou právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu
• K PS dochází samočinně nebo záměrně
• Rozlišujeme 2 druhy právních skutečností:

1. Objektivní události
   – vyplývají z přírodních zákonitostí, které právní vztahy působí samočinně, nezávisle na vůli a jednání člověka

• Úmrtí člověka
  – zanikají rodinné vztahy, vznikají dědičné vztahy
• Uplynutí času
  – dosažením zletilosti zaniká právní zastupování zákonnými zástupci a plnoletý člověk sám zakládá, mění nebo ruší právní vztahy
• Přírodní katastrofy
  – mohou zanikat rodinné vztahy, vzniká povinnost pojištovny k peněžitému plnění na základě pojistné události

2. Subjektivní právní úkony
   – kterými se právní vztahy zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle (př. uzavření smlouvy)

• Platný právní úkon
  – musí být určitý, srozumitelný, svobodný a vážně míněný
• Podmínkou platnosti veškerých právních úkonů je dosažení podepsané formy
  (př. smlouva o založení obchodní společnosti, žádost o uzavření manželství, závěť, založení běžného účtu)

Právní úkony (jednání)

• Jednostranné = unilaterální
• Dvoustranné = bilaterární
• Mnohostranné = multilaterální

 

• Nejčastějším právním úkonem je uzavírání smlouvy, k jejímu uzavření dojde, když se její účastníci shodnou na jejím obsahu
• Smlouvy můžeme uzavírat jak ústně, tak i písemně
• Je lepší uzavírat důležité smlouvy písemné, aby bylo snadné dokázat její obsah

 

• Právní úkony se uskutečňují:

1. Osobně
2. V zastoupení

• Na základě zákona
• Na základě plné moci

 

• Při svých právních úkonech člověk jedná:

1. Výslovně
   – tj. ústně nebo písemně
2. Jinými způsoby tzv. „konkludentní činy“
   – aktivní jednání, za kterého je zřejmý úmysl jednací osoby
   (př. nastoupení do vozidla veřejné dopravy, cestující mlčky uzavírá přepravní smlouvu, koupí si lístek)

• Právních skutečností může být nečinnost opomenutí v situaci, kdy právní normy s nečinností spojují právní následky (př. opomenutí zaplacení pokuty)
• Zaměstnanec, který je v pracovním poměru na dobu určitou, po uplynutí této doby pokračuje v práci s vědomím zaměstnavatele, mění se pracovní poměr na dobu neurčitou)

1.10 Realizace a aplikace práva

Realizace a aplikace práva

Realizace

• Uskutečňování práva tak, že se podle právních norem tvoří právní vztahy, jejichž účastníci se chovají předepsaným způsobem
  (př. zákon o rodině, o vzniku manželství se realizuje tak, že snoubenci absolvují zákonem předepsaný obřad, kterým se manželství uzavírá)

Aplikace

• Jeho uskutečňování individuálními akty právních státních orgánů, které rozhodují v jednotlivých konkrétních případech
  (př. stavební úřad vydá rozhodnutí o povolení stavby, soud vydá rozsudek)
• Rozhodnutí a rozsudek musí mít kulaté razítko

 

• Rozhodnutí obsahuje (rozsudek):

1. Výrok
   – jak státní orgán rozhodl o právech a povinnostech účastníků
2. Odůvodnění
   – podle některých právních norem bylo rozhodnuto a na základě jakých zjištěných zkušeností
3. Poučení o právním prostředí (odvolání, námitky)
   – jestliže proti rozhodnutí (proti rozsudku už nelze použít žádný opravný prostředek „rozhodnutí nabývá právní moci a může být vykonáno“

1.11 Systém práva

Nejdůležitější právní odvětí

• Přehled a charakteristika právních odvětví
• Ústavní právo
  – Ústavní normy o uspořádání a řízení státu, o nejvyšších orgánech státní moci a správy
• Správní právo
  – upravuje organizaci a činnost státního administrativního aparátu
• Občanské právo
  – zahrnuje právní normy a majetkových záležitostech FO a PO
• Pracovní právo
  – souhrn právních norem o pracovních vztazích a o vztazích, které s výkonem práce souvisejí
• Rodinné právo
  – upravuje vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi a vztahy při náhradní výchově dětí
• Trestní právo
  – vymezuje, která jednání jsou trestní činy a jaké tresty se za ně ukládají
• Finanční právo
  – upravuje peněžní záležitost
• Soudní právo
  – zahrnuje procesní právo ústavní, občanské a trestní správu
• Procesní právo občanské a trestní
  – stanoví postup při soudním řízení

1.12 Právo veřejné a soukromé

Právo veřejné a soukromé

Právo veřejné

• Upravuje takové vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako subjekty

Právo soukromé

• Upravuje společenské vztahy na základě rovnosti účastníků, i když účastníkem takového vztahu je stát
• Soukromé právní odvětví jsou např. právo občanské a pracovní

 

1.14 Základní právní oblasti

Základní právní oblasti

• Historicky se vyvinuly tři odlišné právní oblasti:
  1. Oblast evropského kontinentálního práva
  2. Oblast angloamerického práva
  3. Oblast islámského práva