Základní právní pojmy

Právo a stát

Znaky státu:

• ohraničené území
• obyvatelstvo
• řídící orgány
• administrativní aparát
• ozbrojená moc

 

právo   = všeobecně závazná pravidla chování vydaná státem, stát těmito pravidly usměrňuje chování obyvatelstva, organizací a státního administrativního aparátu

= u nás v písemné formě (= právo psané)

 

– dodržování právních předpisů vynucuje stát pomocí administrativního aparátu a ozbrojené moci

 

2 významy „právo“:

objektivní právo           – právní předpisy, kterými stát určuje, jak se obyvatelstvo, organizace a státní orgány mají chovat

subjektivní právo          – vzniká uplatněním práva objektivního

– je oprávnění nebo nárok účastníka právního vztahu

 

Právní řád

– souhrn všech právních předpisů ve státě

– je uspořádán stupňovitě podle důležitosti (= právní síly) právního předpisu

– důležitost právního předpisu záleží na tom,

1. který státní orgán právní předpis vydal
2. jak se právní předpis nazývá (zákon, vyhláška, …)

– formální uspořádání právních předpisů

 

ústava a ústavní zákony (vydává je Parlament ČR)

předpisy zákonné

(= základní)                    zákony a zákonná opatření (vydává je Parlament ČR)

 

 

vládní nařízení (vydává je vláda)

předpisy podzákonné

(= prováděcí)               vyhlášky ministrů (vydávají je ministři)

 

vyhlášky a nařízení obcí a krajů (vydávají je obce, kraje)

 

 

 

 

 

 

 

 

Rysy právního řádu:

• právní řád se mění a vyvíjí (= nové právní normy se stávají jeho součástí, staré právní normy se zrušují)
• mezi normami určitého právního řádu nesmějí být rozpory – právní předpis s nižší právní silou nesmí odporovat právnímu předpisu s vyšší právní silou

• soulad v právním řádu kontroluje Ústavní soud

– v roce 1992 se náš právní řád začal přibližovat k právu EU

 

Zákonnost

= důsledné dodržování právního řádu

zásady uplatňované v úsilí v zajištění zákonnosti:

1. před zákonem jsou si všichni rovni
2. neznalost zákona neomlouvá

 

Právní vědomí

= znalost právního řádu

 

Právní normy

= všeobecně závazná pravidla chování vydaná a vynutitelná státem

legislativa = tvorba právních norem

sankce = postih za porušení právní normy (např. trest)

právní předpis = soubor právních norem (např. zákon, vládní nařízení)

právní vztahy = společenské vztahy upravené právními normami

– ostatní společenské vztahy (tj. právem neupravené) se posuzují podle morálních nor.

 

Druhy právních norem:

1. podle způsobu vymezení pravidla chování
   1. právní normy přikazující – říkají, co být musí
   2. právní normy zakazující – říkají, co být nesmí
   3. právní normy opravňující – říkají, co může být
2. podle závaznosti
   1. právní normy donucující (= kogentní)

• jsou závazné bezvýhradně, tzv. že účastníci právního vztahu se od ní nesmí odchýlit
• jsou typické pro právo trestní, finanční, správní

2. právní normy podpůrné (= dispozitivní)

• jsou relativně nezávazné, tzv. že se použijí pouze tehdy, když si účastníci své vztahy neupraví jinak
• jsou typické pro právo občanské

1. podle obsahu
   1. právní normy práva občanského
   2. právní normy práva trestního
   3. právní normy práva pracovního

atd.

 

 

Publikace právních předpisů

Sbírka zákonů České republiky – uveřejňuje ústavu, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a důležité vyhlášky

 

Věstníky ministerstev – uveřejňují ostatní prováděcí předpisy

 

Úřední desky – uveřejňují vyhlášky krajů, obcí

 

novelizace právních norem = změny a doplňování

 

Platnost právních předpisů

Podmínky platnosti právních předpisů:

1. vydání oprávněným státním orgánem
2. předepsané náležitosti při jeho tvorbě:
   • projednání
   • schválení
   • podepsání
3. vyhlášení = vydání = publikace

 

!!! platnost právního předpisu = den vydání = den rozeslání !!!

 

Účinnost právních předpisů

= povinnost dodržovat právní předpis, řídit se jím

• bývá stanovená v poslední větě (účinnost může být i dnem vyhlášení)
• pokud není účinnost stanovena, nabývá právní předpis účinnosti 15. dnem po vyhlášení

mezidobí (legisvakační lhůta) = období od platnosti do účinnosti

• slouží k nastudování, k organizační přípravě na používání právního předpisu

 

Působnost právních předpisů

1. osobní = na které osoby se vztahuje

1. všeobecná (občanský zákoník)
2. omezená (autorský zákon)

1. územní – např. stát (zákon o rodinně), území města (vyhláška města o parkování)
2. časová = účinnost
3. věcná – kterých záležitostí se právní předpis týká

 

Právní vztahy

3 prvky právního vztahu:

 

1. účastníci – osoby fyzické (= lidé), osoby právnické (= uměle vytvořené subjekty) – právních vztahů se mohou účastnit jen ty osoby, které mají právní osobnost                (= způsobilost mít práva a povinnosti)
2. obsah – práva a povinnosti účastníků právního vztahu
3. předmět – to, k čemu práva a povinnosti směřují (věci – budova, auto; hodnoty lidské osobnosti – zdraví, čest; výsledky tvůrčí činnosti – umělecké dílo, vynález)

 

 

 

Právní skutečnost

– vyvolávají vznik, změnu nebo zánik právního vztahu

1. objektivní událost – nezávislé na vůli účastníků právního vztahu, působí na právní vztahy samočinně, vyplývají z přírodních zákonitostí (např. čas)
2. subjektivní právní jednání – jsou projevem vůle, na právní vztahy působí záměrně a uvědoměle (např. uzavření pracovní smlouvy)

 

platné právní jednání musí být:

• určité
• srozumitelné
• svobodné (= bez nátlaku)
• vážně míněné

 

neplatné právní jednání:

• svým obsahem nebo účelem odporuje dobrým mravům
• někdo byl uveden druhou stranou v omyl v rozhodující okolnosti

 

druhy právních jednání:

1. podle počtu stran
   1. jednostranné
   2. dvoustranné
   3. mnohostranné
2. podle formy
   1. výslovně (ústně nebo písemně)
   2. projev vůle jinými způsoby např. konkludentními činy = důsledné aktivní jednání, ze kterého je zřejmý úmysl

 

Realizace práv

= uskutečňování práva tak, že podle právních norem se tvoří právní vztahy

 

Aplikace práva

= uskutečňování práva individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují v konkrétních případech

 

části rozhodnutí (= aktu aplikace práva):

1. výrok (jak státní orgán rozhodl v právech a povinnostech účastníků, nejdůležitější část)
2. odůvodnění (podle kterých právních norem bylo rozhodnuto a na základě jakých zjištěných skutečností)
3. poučení o opravných prostředcích (např. odvolání)

 

Systém práva

= obsahové uspořádání právních předpisů (zatímco: právní řád = formální uspořádání právních předpisů)

• podle obsahu se právní předpis zařazuje do právního odvětví
• nejdůležitější právní odvětví:
• občanské právo
• trestní právo
• pracovní právo
• finanční právo
• slouží ke studijním účelům

 

Formální prameny práva = podoby (formy) právních předpisů

Materiální prameny práva = poměry a problémy, které vyžadují právní úpravu

 

„prameny práva“ = formální prameny práva

 

Právo veřejné a soukromé

1. veřejné právo

• reguluje takové vztahy, ve kterých stát a jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným PO i FO
• patří do něj právo ústavní, finanční, trestní
• převažují donucující právní normy

1. soukromé právo

• reguluje vztahy na základě rovnosti účastníků právního vztahu
• patří do něj právo občanské a pracovní
• převažují podpůrné právní normy