Ústava roku 1960
- Ústava 1960
- Ústava ČSSR byla přijata Národním shromážděním 11. 7. 1960
- Prezentována jako završení budování socialismu, poprvé zakotvila vedoucí úlohu komunistické strany.
- Státní moc původně rozdělena mezi jednokomorové Národní shromáždění, vládu a prezidenta.
- Ústava ČSSR byla postupně měněna a doplňována sérií ústavních zákonů, zejména zákonem o československé federaci z roku 1968.
- má 9 hlav
- Hlava první – Společenské zřízení
- definuje ČSSR jako socialistický stát, kde podle článku 4 má vedoucí úlohu Komunistická strana.
- rozlišuje dvě formy vlastnictví – státní a družstevní a připouští drobné soukromé hospodářství založené na osobní práci a pro osobní potřebu.
- národní vlastnictví – nerostné bohatství, základní zdroje energie, lesní fond, vodní toky a přírodní léčivé zdroje, průmyslová výroba, doprava a spoje, bankovnictví a pojišťovny, rozhlas, televize a film, zdravotnická zařízení, školy a vědecké ústavy
- družstevní vlastnictví – např. JZD
- národní hospodářství je řízeno státním plánem rozvoje zpravidla na období 5 let → povinnost občanů vynaložit co nejvyšší úsilí, aby tento plán byl splněn
- veškerá kultura, vzdělání, výchova a vyučování jsou vedeny v duchu vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu
- Hlava druhá – Práva a povinnosti občanů
- přední povinností každého občana je práce ve prospěch celku, stejně jako předním právem každého občana je právo na práci a na odměnu za ni
- rovnost občanů bez ohledu na pohlaví, rasu či národnost
- právo na odpočinek po vykonané práci
- právo pracujících na ochranu zdraví a na léčebnou péči, na důchod či invalidní důchod
- právo všech na vzdělání – povinná školní docházka do 15 let věk,
- mateřství, manželství a rodina jsou pod ochranou státu
- péče o to, aby rodina byla zdravým základem rozvoje mládeže
- svoboda projevu, svoboda slova a tisku, svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací – pokud je toto v zájmu rozvoje osobnosti a společnosti
- nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství, svoboda pobytu
- svoboda vyznání
- vojenská povinnost
- Hlava třetí – Národní shromáždění
- nejvyšší orgán státní moci, jediný celostátní zákonodárný sbor.
- 300 poslanců – voleni lidem na období 4 let, lidu odpovědni a lidem mohou být odvoláni, nemohou být bez souhlasu NS trestně stíháni, ani na ně nemůže být uvalena vazba
- NS jedná a usnáší se o základních otázkách vnitřní a zahraniční politiky státu
- schvaluje hospodářské plány a státní rozpočet, zkoumá jejich plnění,
- může zrušit zákon Slovenské národní rady, nařízení nebo usnesení vlády, pokud toto odporuje ústavě nebo jinému zákonu
- volí prezidenta republiky
- interpelace
- volí Nejvyšší soud a může odvolávat jeho členy
- zasedá minimálně dvakrát do roka, je způsobilé se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina všech poslanců, usnesení je platné, pokud ho přijala nadpoloviční většina přítomných
- NS si ze svého středu volí předsednictvo NS o 30 členech – předseda, místopředsedové, předsedové výborů a další členové
- řídí činnost NS, v době kdy NS nezasedá ho může zastupovat
- Hlava čtvrtá – Prezident republiky
- volí ho NS, je NS odpovědný ze své funkce, zvolen může být každý občan ČSSR volitelný do NS, což je upraveno zvláštním zákonem
- zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje vyslance
- svolává NS a prohlašuje jeho zasedání za skončené
- podepisuje zákony NS
- může NS podávat zprávy o stavu republiky a o závažných politických otázkách, může být přítomen schůzím NS
- jmenuje a odvolává předsedu i ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev a ostatních ústředních orgánů
- má právo být přítomen schůzím vlády a předsedat jim
- jmenuje vyšší státní funkcionáře, jmenuje a povyšuje generály
- propůjčuje vyznamenání
- amnestie, promíjení a zmírňování trestů, rušit trestní řízení,…
- vrchní velitel ozbrojených sil
- na návrh vlády vyhlašuje válečný stav
- Hlava pátá – vláda
- nejvyšší orgán výkonný v ČSSR
- ze své fce je odpovědna NS
- předseda, místopředsedové a ministři
- sjednocuje, řídí a kontroluje činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů st. správy
- řídí a kontroluje práci národních výborů
- připravuje hospodářské plány a státní rozpočet
- předkládá návrhy zákonů NS
- jmenuje státní funkcionáře a vedoucí hospodářských organizací, podává návrh na jmenování fcionářů, které jmenuje prezident republiky
- slib skládají do rukou prezidenta
- NS může svým usnesením navrhnout prezidentu republiky, aby odvolal vládu nebo kteréhokoliv jejího člena
- Hlava šestá – Slovenská národní rada
- orgán státní moci a správy na Slovensku, sídlem je Bratislava
- v souladu s celostátním zákonodárstvím se usnáší na věcech národní nebo regionální povahy, může podávat návrhy zákonů NS
- SNR zasedá nejméně dvakrát do roka, je způsobilá se usnášet, pokud je přítomna nadpoloviční většina všech poslanců a k platnosti jejího usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců
- Předsednictvo SNR – 16 členů, výkonný orgán SNR,
- Hlava sedmá – Národní výbory
- národní výbory jsou krajské, okresní a městské nebo místní (v obcích), v Praze je to Národní výbor hl.m. Prahy a v jejích obvodech jsou to obvodní národní výbory
- orgány státní moci a správy v krajích, okresech a obcích
- složeni z poslanců, kteří jsou voleni lidem a lidu odpovědni, voleni na 4 roky
- řídí, organizují a zajišťují výstavbu v oblasti hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální ve svých územních obvodech
- zřizují hospodářské, kulturní, zdravotní a sociální zařízení
- zabezpečují, aby zákony byly uváděny v život, dbají o jejich zachovávání ,…
- Hlava osmá – Soudy a prokuratura
- soudní moc vykonávají volené a nezávislé lidové soudy
- Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, vojenské soudy, místní lidové soudy
- Nejvyšší soud – dozírá na soudní činnost všech ostatních soudů, jeho soudci jsou voleni NS
- soudci krajských soudů jsou voleni krajskými národními výbory
- soudci okresních soudů jsou voleni občany
- soudci všech tří instancí se volí na 4 roky
- soudy rozhodují zásadně ve sboru
- soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině právním řádem socialistického státu, jsou povinni řídit se zákony a jinými právními předpisy
- obviněnému se zajišťuje právo obhajoby
- jednání před všemi soudy je ústní a veřejné
- rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně
- Prokuratura – dozor nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných předpisů, v čele stojí generální prokurátor, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky – je odpovědný NS
- Hlava devátá – Ustanovení obecná a závěrečná
- území ČSSR tvoří jednotný a nedílný celek, státní hranice mohou být změněny jen zákonem.
- státního občanství se nabývá a pozbývá za podmínek, které stanoví zákon
- hlavním městem je Praha
- Státní znak ČSSR tvoří červený štít tvaru husitské pavézy s pěticípou hvězdou v horní části, na kterém je bílý dvouocasý lev nesoucí na hrudi červený štítek s modrou siluetou Kriváně a vatrou zlaté barvy. Kresba znaku je zlatá
- státní vlajka
- přijetím ústavy pozbývá platnosti dosavadní ústava a ústavní zákony, které ji měnily a doplňovaly
- Ústavní zákon o československé federaci – spíše než o zákon se jedná o ústavu
- ruší některé články ústavy z r. 1960 a kompletní 3., 4., 5., a 6. hlavu
- má 8 hlav
- Hlava první – Základní ustanovení
- definuje ČSSR jako federativní stát, kde základem je dobrovolný svazek českého a slovenského národa → Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které mají obě rovnoprávné postavení
- hospodářství je integrací dvou ekonomik – české a slovenské, jedna měna, jeden hospodářský plán, jednotný trh, volný pohyb pracovních sil,
- každý občan České či Slovenské soc. republiky je zároveň občanem ČSSR
- českého a slovenského jazyka se užívá rovnoprávně při vyhlašování zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů
- Hlava druhá – Rozdělení působnosti mezi federaci a republiky
- Do výlučné působnosti ČSSR patří:
- zahraniční politika, uzavírání mezinárodních smluv, zastupování ČSSR v mezinárodních vztazích, rozhodování v otázkách války a míru
- národní obrana, federální státní hmotné rezervy, federální zákonodárství a kontrola činnosti federálních orgánů
- ochrana federální ústavnosti
- v těchto oblastech působí výlučně zákonodárné a výkonné orgány státní moce, orgány státní správy a soudní orgány ČSSR
- Do společné působnosti ČSSR a obou republik patří:
- plánování, finance, cenové věci, zahraniční hospodářské vztahy,
- průmysl, zemědělství a potravinářství, doprava, pošty a komunikace
- rozvoj vědy a techniky
- práce, mzdy a sociální politika
- normalizace, právní úprava socialistického podnikání, vnitřní pořádek a bezpečnost státu, tisk a jiné informační prostředky
- věci, které nejsou taxativně svěřeny do působnosti ČSSR, patří do výlučné působnosti ČSR a SSR
- hospodářství je plánované, finanční hospodaření se řídí státním rozpočtem federace a státními rozpočty obou republik,
- vrcholným měnovým orgánem jsou federální banka a národní banky obou republik
- v ČSSR platí jednotná soustava cen
- Hlava třetí – Federální shromáždění
- nejvyšší orgán moci a jediný zákonodárný sbor ČSSR
- dvě sněmovny – Sněmovna lidu a Sněmovna národů
- Sněmovna lidu – 200 poslanců, voleni přímou volbou na 4 roky,
- Sněmovna národů – 150 poslanců volených přímou volbou – 75 v ČSR a 75 v SSR
- zasedá nejméně dvakrát do roka, k zasedání ho svolává prezident, který také prohlašuje jeho zasedání za skončené
- ke společné schůzi se scházejí sněmovny pokud jde o volbu prezidenta, předsedy a místopředsedu FS a projednání programového prohlášení vlády ČSSR
- Pravomoci FS:
- usnáší se na ústavě ČSSR a na ústavních a jiných zákonech
- jednání o zásadních otázkách zahraniční a vnitřní politiky
- schvaluje národohospodářský plán a státní rozpočet federace
- volí prezidenta republiky
- kontroluje činnost vlády a jejích členů, jedná o důvěře vládě
- volí a odvolává členy Ústavního soudu ČSSR
- má zákonodárnou pravomoc ve věcech, které jsou ve výlučné působnosti ČSSR a které patří do společné působnosti v části svěřené ČSSR
- každá sněmovna se musí usnést o návrhu přijatém druhou sněmovnou do tří měsíců. Pokud se neusnese v této lhůtě, zákon je přijat
- pokud nedojde ke shodnému usnesení, mohou se obě sněmovny usnést na dohadovacím řízení – 10 zástupců z každé sněmovny
- pokud dohadovací řízení nevedlo ke shodnému usnesení, může dojít k rozpuštění FS
- právo interpelace
- poslance FS nelze trestně ani kárně stíhat ani jej vzít do vazby bez souhlasu sněmovny, jejímž je členem.
- Předsednictvo FS – 20 členů z každé sněmovny, v době kdy FS nezasedá přejímá některé jeho pravomoci
- Hlava čtvrtá – Prezident ČSSR
- volí ho FS na pět let, kterému je ze své fce odpovědný
- zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přijímá a pověřuje vyslance, svolává zasedání FS a prohlašuje ho za skončené, podepisuje zákony FS a zákonná opatření jeho předsednictva, jmenuje a odvolává předsedu a ostatní členy vlády, pověřuje je řízením ministerstev, vrchní velitel ozbrojených sil, amnestie (…)
- Hlava pátá – Vláda ČSSR
- nejvyšší výkonný orgán státní moci ČSSR
- skládá se z předsedy, místopředsedů, ministrů a státních tajemníků
- členové vlády skládají slib do rukou prezidenta republiky, ale je ze své funkce zodpovědná FS
- demisi podává do rukou prezidenta
- rozhoduje ve sboru o:
- návrzích zákonů FS
- vládních nařízeních
- provádění programového prohlášení vlády
- zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky
- návrzích národohospodářských plánů, státního rozpočtu a závěrečného účtu federace
- tom, že požádá FS o vyslovení důvěry,…..
- Hlava šestá – Ústavní soud ČSSR
- soudní orgán ochrany ústavnosti, skládá se z 12 členů – 8 soudců a 4 náhradníci, rozhodu je v senátech – vysokoškolské právnické vzdělání, 10 let činnost v právním oboru, věk min. 35 let, předsedu a místopředsedu volí FS z členů ÚS
- jeho členové jsou při rozhodování nezávislí, rozhodují jedině na základě Ústavy ČSSR a zákonů FS
- rozhoduje o souladu zákonů a zákonných opatření s ústavou, o souladu všech ostatních předpisů, nařízení a vyhlášek s ústavou a zákony FS
- řeší spory mezi orgány ČSSR a orgány jedné nebo obou republik či spory mezi orgány obou republik
- může dávat podnět ke zdokonalení zákonodárství ČSSR i obou republik
- rozhoduje o ochraně ústavou zaručených práv a svobod pokud jsou porušeny rozhodnutím nebo zásahy federálních orgánů a zákon neposkytuje jinou právní ochranu
- Hlava sedmá – Státní orgány ČSR a SSR
- národní rada
- nejvyšší orgán státní moci v ČSR a v SSR, jediný zákonodárný orgán dané republiky
- ČNR má 200 poslanců, SNR má 150 poslanců, volených na 4 roky
- zasedá minimálně dvakrát do roka, k zasedání jí svolává její předsednictvo
- usnáší se na ústavních a jiných zákonech republiky, sleduje, jak je orgány republiky provádějí, dává souhlas k mezinárodním smlouvám, jedná o zásadních otázkách vnitřní politiky, schvaluje národohospodářský plán a státní rozpočet republiky, volí a odvolává předsedu národní rady, jedná o programovém prohlášení vlády republiky, kontroluje její činnost a vyslovuje jí důvěru
- právo interpelovat vládu republiky
- vláda ČSR a SSR
- nejvyšší výkonný orgán státní moci republiky
- předseda, místopředseda a ministři, slib skládají do rukou předsedy Národní rady (i demisi), ze své funkce je zodpovědná Národní radě
- kontroluje činnost národních výborů
- rozhoduje ve sboru o:
- návrzích zákonů a vládních nařízeních
- o provádění programového prohlášení
- návrzích národohospodářských plánů a státního rozpočtu republiky
- …
- Hlava osmá – Ustanovení obecná, přechodná a závěrečná
- území ČSSR, ČSR a SSR, Hlavní město ČSSR a ČSR je Praha, hl.m. SSR je Bratislava
- spolu s přijetím ústavy ČSSR přijmou obě republiky vlastní ústavy
- Ústavní vývoj 1989 – 1992
- Vývoj po roce 1989
- Změna oficiálního politického postoje naší země po listopadu 1989 → rozpad socialistického způsobu vedení společnosti, což mělo za následek ztrátu vedoucího a monopolního postavení KSČ v politickém a státním systému. Tyto změny se samozřejmě silně odrazily na podobě a postupné novelizaci ústavního systému, který přetrvával s menšími změnami od roku 1960 (spolu s nejdůležitějším ústavním zákonem o československé federaci z roku 1968). Ústava byla na počátku devadesátých let novelizována v takové míře, že její informativní funkce de facto zanikla. Mimo novel ústavního systému byla zároveň přijímána řada dalších zákonů, které se stávaly zárukou demokracie.
- Červen 1990 – volby do národních rad a Federálního shromáždění → hlavním úkolem těchto zákonodárných sborů přijetí nové ústavy, kde měl být realizován původní předpoklad federální ústavy a republikových ústav a to, aby byla postavena na demokratických základech. Tento záměr nakonec nebyl naplněn. Obě národní rady pouze začaly od roku 1990 přijímat ústavní zákony související s problematikou jednotlivých republik.
- V roce 1992 – po červnových volbách do zákonodárných sborů – začaly intenzivní snahy o politické jednání s cílem vytvoření samostatných republik, což předpokládalo zánik federace. Byly odmítnuty návrhy na vytváření konfederace či unie. Zejména ze strany Slovenska byl postup velmi rychlý. Po neúspěšných politických jednáních především mezi ODS a HZDS byla na Slovensku schválena a přijata ústava Slovenské republiky v září 1992 s její účinností od 1.10.1992. Tímto aktem slovenský národ dal najevo jednoznačný zájem na zrušení federace. V preambuli této ústavy bylo deklarováno dovršení staletého zápasu Slováků o vlastní státnost.
- Činnost nejvyšších státních orgánů byla poté již orientována na rozpad federace a vznik samostatné České republiky. Během října probíhala jednání republikových orgánů především k dohodě o celní unii.
- Ze strany federace lze konstatovat,že federální orgány začínaly utlumovat svoji činnost (např. v říjnu neproběhly volby prezidenta, federální vláda nepřipravila státní rozpočet federace na rok 1993 atd.)
- Vzhledem k neúspěšným politickým jednáním a k neochotě obou národních rad podporovat federativní stát bylo zřejmé, že je otázkou krátké doby přijetí rozhodnutí o zániku federace.
- Takové rozhodnutí bylo přijato Federálním shromážděním dne 25.11.1992, kdy byl schválen ústavní zákon č 542/1992 Sb., o zániku České a Slovenské Federativní Republiky ke dni 31.12.1992.
- Federální instituce tak ustoupily ze státního života. Vláda ČSFR se sešla k poslednímu jednání 19.12.1992. Federální shromáždění svoji činnost ukončilo dne 17.12.1992. Následně Česká národní rada schválila symboly České republiky od 1.1.1993.
- Platné ústavní právo
- Základem platného ústavního práva byla ústava 1960 a úst. zák. o čs. Federaci č. 143/1968 Sb. znakem ústavnosti v tomto období byla skutečnost, že ústava byla měněna a doplňovány dalšími ústavními zákony, takže soubor těchto ústavních zákonů tvořil ústavu v tzv. širším smyslu.
- Změny ústavy proběhly ve třech základních obdobích. První soubor novel byl přijímán od roku 1960 do roku 1968, další soubor novel by přijímán do roku 1988 a poslední velmi rozsáhlý komplex novel ústavy a ústavního zákona o čs. federaci byl přijímán od roku 1989 do konce roku 1992.
- Výsledkem všech těchto rozsáhlých ústavních změn byl již zcela jiný text ústavy než text původní a navíc doplněn složitým komplexem ústavních zákonů. Proto také byly již v té době vznášeny požadavky na nutnost nové ústavy a to jako uceleného dokumentu.
- Přes kritické připomínky k nesourodému ústavnímu platnému právu, si ale musíme, že především po roce 1989 bylo nutné ústavu socialistickou měnit, aby odpovídala společenské realitě anebo naopak, aby ústavní změna iniciovala změnu v reálném životě.
- V době 1960-1968 přijalo Národní shromáždění 8 ústavních zákonů, v období let 1969-1988 přijalo Federální shromáždění 21 ústavních zákonů, v době 1989-1992 přijalo Federální shromáždění 33 ústavních zákonů a Česká národní rada 10 ústavních zákonů.
- Samozřejmě, ne všechny ústavní zákony byly novelami ústavy, některé z nich upravovaly samostatnou problematiku.
Mohlo by se vám líbit...