Stát = taková organizační soustava lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany, administrativní aparát a ozbrojenou moc

 

• je suverénní politickou institucí společnosti, organizující obyvatelstvo dle území pomocí státní moci (státní aparát, policie, armáda) a mocenského mechanismu

 

Právo = souhrn pravidel podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidské soužití

 

• každý stát se stává subjektem mezinárodního práva
• stát vydává všeobecně závazná pravidla, kterými usměrňuje chování obyvatelstva, organizací a státního aparátu

 

Právní řád = souhrn všech platných norem ve státě

 

Zásady:                        – NPA nižší právní síly vychází z NPA vyšší síly

– NPA nižší právní síly nesmí odporovat NPA vyšší síly, rozpory řeší Ústavní soud

– NPA určité právní síly může být měněn či rušen jen NPA stejné nebo vyšší právní síly

– právní řád se nestále mění a vyvíjí se

– uspořádán stupňovině podle právní síly (= ta je určena postavením právotvorných státních orgánů                             ve struktuře státní moci:

 

1. Ústava ČR, ústavní zákony NORMY

Zákony, zákonná opatření                                                                    ZÁKONNÉ

 

2. Vládní nařízení NORMY

Vyhlášky ministerstev, vyhlášky ostatních orgánů státní správy               PODZÁKONNÉ

Obecně závazné vyhlášky zastupitelstev

 

Charakteristika právního státu

 

Právní stát = útvar, v němž jedinec nebo určitá skupina je chráněna před násilím jiné skupiny či samostatného státu

 

– je hlavním ručitelem práv a svobod občanů, tyto jsou realizovány následujícími principy:

 

• stát je výhradním tvůrcem práva, vzniklé právo se stává závazným i pro stát

 

• legislativa tvorby práva, tj. přesná zákonná úprava legislativní pravomoci a legislativního procesu

 

• trvalost práva, právo je nezávislé na změnách politického či státo-právního charakteru zákonodárného sboru, stojí nad politikou, právní norma trvá pokud nebyla zrušena a nezaniká, není-li fakticky používána

 

• sebeomezení státu ve vztahu k občanovi, stát uznává zákonné hranice, zasahování do soukromí občanů

 

• právní jistota, každý může znát svá práva a povinnosti, má jistotu, že vždy bude rozhodnuto podle práva stejně v jedné věci a to příslušným orgánem, každému bude poskytnuta ochrana v případě nezákonného zásahu státní moci

 

• nepřípustnost zpětného působení práva

 

• kontrola ústavnosti právních předpisů

 

• svrchovanost práva

 

• soudcovská nezávislost a nestrannost, nezávislost a nestrannost soudců na jiné moci než soudí

 

FORMA STÁTU

 

Forma státu = každá forma státu v rámci historického typu vzniká mnoha specifickými a individuálními rysy, ty jsou závislé na hlediscích:

 

1. a) forma vlády → účast obyvatelstva na správě věcí veřejných, složení nejvyšších orgánů a vzájemný vztah mezi     nimi

 

1. b) učlenění státu → územní rozdělení státu, vztahy mezi ústředními orgány a orgány jeho územních částí

 

1. c) státní režim → fungování státní moci

 

1. d) poměr třídních sil ve společnosti

 

1. e) materiální podmínky existující společnosti → rozvoj výrobních sil, geografického prostředí

 

1. f) hustota obyvatelstva, mezinárodní situace a vztahy

 

1. g) ideová stránka → vztah obyvatelstva k vládní třídě

 

1. h) národnostní otázka → zdroj nepokojů

 

TYPY STÁTU

 

1. A) Unitární stát – 1 ústava, 1 soustava systému

 

• Centralizovaný (nižší moc podřízena vyšší)

 

• Decentralizovaný (relativní samostatnost)

 

1. B) Složený stát – několik států učleněno do jednoho, každý stát má ústavu a orgány, společná ústava

 

• Unie – svazek dvou či více suverénních státu, které spravují určitou část svých záležitostí společně (obranu, zahraniční záležitosti, finance), v čele stojí společná hlava státu

 

• Federace – politická forma státního zřízení, ve které několik států tvoří 1 federální stát se společnou ústavou, státním občanstvím a nejvyššími státními orgány, vzniká sloučením nezávislých států na základy mezinárodní smlouvy (USA) nebo rozdělením původního unitárního státu (ČSSR), a to na principu národnostním nebo na základě historických státních útvarů

 

• Spolkové země – administrativní jednotka v rámci spolkového státu s vlastními volenými orgány, disponujícími určenými pravomocemi (Německo, Rakousko)

 

• Konfederace – vzniká mezi organizacemi nebo státy sloučením některých politických, administrativních nebo ekonomických institucí, na které jednotliví členové přenesou část svých pravomocí, členové konfederace neztrácejí vlastní samostatnost jakožto subjekt mezinárodního práva

 

FUNKCE STÁTU

 

Funkce státu = hlavní směry činnosti státu, jsou určeny třídní podstatou státu a úlohou státu ve společnosti

 

1. A) teritoriální

 

1) vnitřní         a) obecné         – potlačování odporu

– zabezpečení vnitřní politiky

 

1. b) specifické – hospodářské

– kulturní

– sociální

 

2) vnější          a) obecné         – obrana

 

1. b) specifické – podle historického typu státu

 

1. B) obsahové

 

1) sociálně politické

 

2) hospodářské

 

3) kulturní

 

DEMOKRATICKÉ A NEDEMOKRATICKÉ SYSTÉMY

 

Demokracie = forma politického zřízení, ta vychází z principu suverenity lidu a spočívá v podřízení se menšiny většině a na uznání svobody a rovnosti občanů

 

• démoskratós (vláda lidu)

 

• pro st. režim je typická existence práva svobod, přesné vymezení právních povinnosti jedince, práva a svobody nejsou jen deklarovány, ale hlavně respektovány

 

• zásady: zaručena občanská práva jedince, národní suverenita, vůle lidu volit svoje představitele, ochrana národnostních menšin, právní jistota občanů

 

1) přímá          -) věc veřejná – samospráva obcí, referendum (otázky dotýkající se života společnosti)

-) plebiscit – hlasování o změně či zachování státu nebo o setrvání urč. skupin lidí v hranicích státu

 

2) nepřímá      -) aktivní volební právo – volit

-) pasivní volební právo – být volen

 

Anarchismus = názor, že všechno zlo ve světě je důsledkem popření člověka (jeho přirozenost)

 

– likvidace institucí, snaha likvidovat státní pořádek

 

Totalismus = násilné podřizování veškerého společenského života jedné myšlence, ta je prosazována určitým státem

 

Diktatura = vláda jedince či malé skupiny, vládnoucí jedinec soustřeďuje moc do svých rukou ve státě, stát odebírá občanům některá občanská práva a přebírá jistou odpovědnost za občany (určitá pasivita občanů)

 

Populismus – takový postup politiky, který si chce získat voliče „populárními“ sliby, které jsou přitažlivé i když je občas nejde splnit

 

KLASIFIKACE STÁTNÍCH ORGÁNŮ

 

1) Podle druhu pravomoci

 

1. a) zákonodárné orgány (orgány usnášející se na původních normativních aktech, nejvyšší zastupitelské sbory)

 

1. b) výkonné správní orgány (vláda, ministerstva, orgány státní správy v územních celcích)

 

1. c) soudy

 

1. d) orgány kontroly, dozoru, dohledu

 

1. e) nejvyšší kontrolní úřad, státní zastupitelství

 

2) Podle způsobu zřizování orgánů

 

1. a) orgány volené přímo a nepřímo (zastupitelské)

 

1. b) orgány jmenované (ministr, soudce, bankovní rada, ředitel NKÚ)

 

1. c) orgány dědičné (vláda monarchy – Velká Británie, Norsko, Švédsko, Dánsko, Španělsko)

 

1. d) orgány kombinované (kombinace předchozích typů)

 

3) Podle vzájemných vztahů

 

1. a) odpovědné a neodpovědné (monarcha, prezident ČR)

 

1. b) nadřízené a podřízené

 

1. c) vyšší (kraj) a nižší (obec)

 

1. d) souřadné (ministerstva vůči sobě) a koordinující (vládní výbor)

 

4) Podle druhu kompetencí (působnosti, rozsahu oprávnění a povinností)

 

1. a) věcné (v určitých věcech, v určitém směru, v určité oblasti)

 

1. b) funkční (větší působnost ministerstva školství než Školského úřadu) a opravné

 

1. c) prostorové (orgány ústřední (vláda – celorepublikově) a místní (okresní soud – místně))

 

1. d) orgány pro konkrétní účely (stanovení konkrétních úkolů)

 

1. e) orgány časově omezené (volební komise) a časově neomezené

5) Podle osobního rozsahu státního orgánu

 

1. a) orgány monokratické (1 člen, např. prezident)

 

1. b) orgány kolektivní (např. vláda)

 

OSTATNÍ POJMY STÁTU A PRÁVA

 

Forma vlády = složení nejvyšších orgánů státu, má celostátní působnost a výsadní kompetence

 

1. a) demokratická

 

1. b) autokratická – okruh osob, které jsou oprávněny účastnit se na správě státu, je omezen na určitou skupinu nebo     jednotlivce, patří sem:

 

– monokracie (samovláda)

– aristokracie (oprávněnou skupinou jsou lidé „vznešení“, dědičně vymezená skupina)

– plutokracie (skupina bohatých)

– vláda politické skupiny či strany (bez opozice)

 

Státní území = část země, podléhající jeho suverénní moci, zahrnuje:

 

• zemský povrch
• podzemí (kuželoid s vrcholem ve středu Země)
• vzdušný prostor (až do výše, kde přechází v prostor kosmický)

 

Územní výsost = státní moci územního státu podléhají veškeré osoby a věci, které jsou v daném okamžiku na jeho území

 

Státní donucení = státní systém, stát nutí aby se ostatní řídili právními normami

 

Suverenita (svrchovanost) státu = samostatné nezávislé a svobodné rozhodování občanů dané země

 

1. a) vnitřní stránka – státní moc funguje nezávisle na jiných aspektech
2. b) vnější stránka – vztahy k jiným státům na zásadě vzájemné rovnosti států

 

Státní moc = oddělení nezávislosti a samostatnosti tří nejvyšších státních mocí

 

1) zákonodárná (legislativní)

2) výkonná (exekuční)

3) soudní (jurisdikční)

 

Republika = forma vlády ve státě v níž lid nebo jeho část má suverénní moc a jejíž individuální nebo kolektivní hlava je volena na určité období

 

1. a) parlamentní – vedoucí postavení má zákonodárný orgán, nejvyšší moc má tvůrce ústavy, volí hlavu státu, vláda     je odpovědná parlamentu, prezident není ze své funkce nikomu odpovědný

 

1. b) prezidentská – dělba moci, prezident disponuje výkonnou mocí a je volen přímo obyvatelstvem

 

Státní aparát = soustava úřadů (orgánů), které vykonávají státní moc, tyto úřady vytvářejí v daném státě určitý mocenský systém

 

– cílem je institucionální zajištění přežití a rozvíjení se společnosti, je vnitřně členěný a uspořádaný

 

ÚSTAVA

ÚSTAVA

 

Ústava = nejvyšší zákon (zákon č. 1/1993 Sb.) státu nejvyšší právní síly, od jiných právních norem se odlišuje:

 

1. a) obsahem → struktura, kompetence a funkce státních orgánů

postavení občana vůči zákonodárné, výkonné a soudní moci

 

1. b) formou → název „ústavní zákon“

schvalování kvalifikovanou většinou a právní sílou

• spolu s Listinou základních práv a svobod tvoří Ústavní pořádek ČR

 

• může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony

 

• stojí na vrcholu hierarchie právních norem – všechny zákony a předpisy musí být v souladu s ústavou

 

• je ohniskem celého právního řádu, inspirací a kritériem běžného zákonodárství

 

• struktura: preambule, 8 hlav, 113 článků

 

VÝVOJ ÚSTAVY

 

• duben 1848 – dubnová ústava, tzv. Pillersdorfova ústava

– 1. oktrojovaná – vydal ji panovník bez zákonodárného sněmu) ústava rakouského císařství

– vyhlášena pod vlivem vídeňské revoluce

– zákonodárná moc příslušela říšskému sněmu (senát a poslanecká sněmovna)

– výkonná moc příslušena císaři a ministrům

 

• březen 1849 – březnová ústava, tzv. Stadionova ústava

– oktrojovaná centralistická ústava

– 123 paragrafů (postavení císaře, vlády, říšského sněmu a nezávislých soudů)

– zrušena silvestrovskými patenty

 

• prosinec 1851 – silvestrovské císařské patenty (císařská nařízení)

– obnovení absolutní monarchie, rovnost lidu před zákonem, zrušení poddanství

 

• únor 1861 – únorová ústava, tzv. Schmerlingova ústava

– dvoukomorová říšská rada (poslanecká a panská sněmovna), užší a širší říšská rada

– zavedení zemského zřízení pro neuherské země, stanovení volebních řádů

 

• prosinec 1867 – prosincová ústava

– vznikla jako reakce na rakousko-uherské vyrovnání

 

• listopad 1918 – prozatímní ústava

– činnost Národního shromáždění, tj. činnost prezidenta a vlády

– přijetí Recepčního zákonu o zřízení československého státu

 

• únor 1920 – Ústava Československé republiky, tzv. vyvážená ústava

– prvky z francouzské, rakouské a americké ústavy a z mezinárodních smluv

– struktura: preambule, 6 hlav

– ústava zajišťovala práva, povinnosti a demokratické svobody

 

• květen 1948 – květnová ústava, tzv. nová ústava nebo lidově demokratická ústava

– prvky sovětské a předchozí ústavy

– struktura: uvozovací články, 2 hlavy, 10 kapitol

 

• červenec 1960 – Ústava Československé socialistické republiky, tzv. socialistická ústava

– vedoucí úloha komunistické strany (čl. 4)

– postupně měněna a doplňována sérií ústavních zákonů

– v r. 1968 doplněna ústavním zákonem o čs. federaci (nahradil 4 hlavy, vznik ČSFR)

– v r. 1989 zrušena vedoucí úloha komunistické strany, volba prezidenta a změna jeho slibu

– v r. 1991 doplněna Listinou základních práv a svobod

 

• prosinec 1992 – ústavní zákon České národní rady (č. 1/1993 Sb.)

– účinná od 1. ledna 1993 – Ústava České republiky, tj. platí doposud

 

PREAMBULE

 

• úvodní článek (prohlášení), který předchází samotnému textu ústavy

 

• smyslem je vyjádřit základní principy, na nichž je ústava založena, tradice země na něž navazuje, další historické okolnosti, který ústavě předcházely i ambice země v budoucím vývoji

 

• má 2 směry:

 

1. a) odkazuje do historie– vyjádření věrnosti občanům tradicím zemí Koruny české i státnosti Československé,          jejich odhodlání budovat, chránit a rozvíjet ČR

 

1. b) vyhlíží do budoucna– vyjádření svobodného a demokratického státu založeného na úctě k lidským právům a          na zásadách občanské společnosti, střežení a rozvíjení zděděného přírodního a kulturního, hmotného a          duchovního bohatství, řízení se osvědčenými principy právního státu

 

HLAVA PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

 

• Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, v němž lid, který je zdrojem veškeré státní moci vykonává tuto prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní

 

• politický systém, v němž občané projevují své smýšlení a uplatňují svoji vůli, je založen na svobodném vzniku a volné soutěži politických stran, které respektují základní demokratické principy a odmítají násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů

 

• každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen k tomu, co zákon neukládá

 

• území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem

 

• nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství

 

• hlavní městem České republiky je Praha

 

• státními symboly jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna

 

velký st. znak        malý st. znak             st. barvy                              st. vlajka               vlajka prezidenta republiky             st. pečeť

 

 

 

 

 

 

 

 

 

HLAVA DRUHÁ – MOC ZÁKONODÁRNÁ

 

• zákonodárná moc náleží Parlamentu

 

Parlament ČR

 

1) Poslanecká sněmovna

 

• dolní komora Parlamentu
• 200 poslanců
• voleni od 21 let věku na dobu 4 let
• volí se politické strany
• voleni podle zásad poměrného zastoupení
• komoru lze rozpustit prezidentem republiky z taxativních (přesně uvedených) důvodů

 

Práva a povinnosti poslanců určí jednací řád. Poslanecké sněmovně je odpovědna vláda a jen tato sněmovna může dosáhnout demise vlády.

 

Stálá jsou zasedání, prezident svolává první zasedání Poslanecké sněmovny do 30 dní po skončení voleb, zasedání řídí nejstarší poslanec.

 

Každý poslanec musí být členem výboru nebo komise (mandátní, imunní, petiční, rozpočtové, organizační, vyšetřovací, mající dohled nad zpravodajskými službami, mající dohled nad rozhlasovým a TV vysíláním,  apod.).

 

Poslanec má právo na interpelaci, tj. na kladení otázek členům vlády, kteří na ně musí do 30 dní odpovědět.

2) Senát

 

• horní komora Parlamentu
• 81 senátorů
• voleni od 40 let věku na dobu 6 let přičemž každé 2 roky se volí třetina senátorů
• volí se jednotlivé osoby
• voleni podle zásad většinového systému
• komoru nelze rozpustit prezidentem republiky

 

Práva a povinnosti senátorů určí jednací řád.

 

Senát má kontrolní (svým usnesením schvaluje, zamítá nebo vrací návrhy zákonů Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy) a stabilizující (nelze jej rozpustit, v době kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona) funkci.

 

Související pojmy

 

Imunita = ústavněprávní opatření chránící členy parlamentu před jakýmkoli zasahováním do jejich činnosti, znamená zákaz trestního stíhání pro jednání či účast na rozhodování v parlamentu, neznamená však osobní beztrestnost nebo občanskou neodpovědnost, o vydání zákonodárce soudní moci však parlament rozhoduje výlučně sám, je platná i po skončení mandátu zákonodárce

 

Parlamentní stráž = hlídací jednotka (Policie ČR)

 

Mandát = statut (plná moc), vzniká zvolením zákonodárce a trvá po dobu volebního období

 

1. a) volný – poslanec není vázán ke svému volebnímu obvodu, od voličů nepřímá příkazy a nesmí být odvolán
2. b) imperativní – opak volného

 

Zákonodárci mají právo na informace, nelze je trestně a soudně stíhat, ale je disciplinárně (příslušná komora či komise). Mají rovněž materiální zabezpečení (počítač, vozidlo, byt, bezplatná přeprava). V čele komor jsou předsedové a místopředsedové, jejich dalšími orgány jsou výbory a komise.

 

Legislativní proces parlamentu

 

1) Zákonodárná iniciativa

 

• návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávního celku
• vláda může podat jen návrh na Zákon o st. závěrečném účtu a Zákon o st. rozpočtu (tyto zákony projednává jen Poslanecká sněmovna)

 

2) Projednání návrhu zákona

 

• provádí se ve třech čteních

 

1. čtení – do Poslanecké sněmovny přijde návrh zákona, koná se o něm tzv. obecná rozprava

– o návrhu zákona se hlasuje, může dojít k následujícím variantám:

 

1. a) návrh se zamítne
2. b) návrh se vrátí navrhovateli k přepracování
3. c) návrh projde do dalšího čtení a zároveň se přikáže k projednání příslušnými výkony

 

– mezi 1. a 2. čtením musí uplynout minimálně 24 hodin

 

2. čtení – návrh zákona se určitým způsobem projednává, výbor má na projednání 60 dní (Poslanecká                             sněmovna může tuto dobu zkrátit nebo prodloužit max. o 20 dní)

– nejprve vystoupí navrhovatel a uvede předložený návrh zákona

– vystoupí zpravodaj výboru, ten je pověřen aby přednesl stanovisko na kterém se výbor dohodl                              (buď doporučí nebo ne)

– koná se obecná rozprava, na jejím závěru je návrh zákona schválen nebo zamítnut

– pokud je návrh schválen, koná se podrobná rozprava, vystupují poslanci a předkládají                             pozměňovací návrhy, různá doplnění či změny

3. čtení – koná se rozprava, kde se upravuje text po gramatické stránce a kontext, nesmí se ale podávat                             doplňovací změny co do obsahu

– na závěr čtení se hlasuje:

 

1. a) o všech pozměňujících a doplňujících návrzích
2. b) o zákonu jako celku včetně změn a doplňků, které byly schváleny

 

Způsob hlasování	Poslanecká sněmovna	Senát	Co se hlasuje ?
prostá většina	více než 1/2 přítomných	více než 1/2 přítomných	vše ostatní
absolutní většina	nadpoloviční většina všech	nadpoloviční většina všech	vyhlášení válečného stavu, souhlas s pobytem cizích vojsk v ČR
kvalifikovaná většina	více než 3/5 všech	více než 3/5 přítomných	ústavní zákony, mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách

 

Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů (kvórum).

 

Stav legislativní nouze – vyhlašuje se za mimořádných okolností na návrh vlády na určitou dobu, vyhlašuje ho předseda Poslanecké sněmovny, projednávají se pouze návrhy ve zkrácením řízení.

 

3) Schválení zákona

 

• návrh zákona jde do Senátu neodkladně, Senát ho musí projednat do 30 dní
• výsledkem jednání Senátu jsou následující varianty:

 

1. a) návrh zákona schválí

 

1. b) návrh zákona zamítne – vrací se do Poslanecké sněmovny, ta o něm opět hlasuje absolutní většinou a     v původní podobě (tak, jak ho poslala do Senátu)

 

1. c) návrh zákona zamítne s pozměňovacími návrhy – vrací se do Poslanecké sněmovny, ke schválení je třeba     nadpoloviční většina všech o pozměňovacím návrhu, když není schválen, hlasuje se o návrhu v původní     podobě, tak, jak ho přijala Poslanecká sněmovna

 

1. d) návrh zákona neprojedná do 30 dní, tj. Senát dá najevo, že se s ním nebude vůbec zabývat a automaticky ho tak schválí

 

4) Vyhlášení zákona

 

• zákon musí být vyhlášen ve Sbírce zákonů, zákon nabývá platnosti a stává se tak součástí platného právního řádu
• nový zákon podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, předseda vlády a prezident, ten má právo veta → kromě ústavních zákonů, do 15 dnů s odůvodněním, zákon se vrací zpět do Poslanecké sněmovny, tam se o návrhu zákona hlasuje v původním znění, pokud jej schválí nadpoloviční většina všech poslanců, návrh je přijat

 

Zákonná opatření Senátu – skutečnost, kdy prezident republiky rozpustí Poslaneckou sněmovnu, v tomto období nastupuje Senát → může je navrhnout pouze vláda, na prvním zasedání Poslanecké sněmovny je nutno zákonná opatření Senátu schválit.

 

Taxativní vymezení (kdy může prezident republiky rozpustit Poslaneckou sněmovnu):

 

1) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky      jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny

 

2) Poslanecká sněmovna se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, který je spojen s otázkou důvěry vlády

 

3) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno na dobu delší než je přípustné (120 dní)

 

4) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší jak 3 měsíce schopna se usnášet, aniž by její zasedání bylo přerušeno      a byla opakovaně svolána ke schůzi

 

 

 

 

Průběh voleb

 

1) vyhlášení voleb

 

2) sestavení kandidátské listiny a stanovení volebních okrsků a obvodů

 

3) zřízení volební komise (předseda, členové)

 

4) informovanost pro voliče (kdo kde bude volit, hlasovací lístky)

 

5) vytvoření seznamu voličů

 

6) příprava a vybavení volebních místností (státní znak, urna, plenta, stoly)

 

7) samotné volby

 

8) zpracování výsledků voleb, jejich předání vyšším orgánům, kde proběhne hromadné zpracování

 

9) podávání protestů (stanovená doba je 7 dní), posléze jsou volby platné

 

10) výsledky voleb a jejich archivace

 

• aktivní volební právo – právo volit
• pasivní volební právo – právo být volen

 

HLAVA TŘETÍ – MOC VÝKONNÁ

 

• výkonnou moc tvoří prezident republiky, vláda a státní zastupitelství

 

PREZIDENT REPUBLIKY

 

• volí jej obě komory Parlamentu na své společné schůzi
• volebním obdobím je 5 let přičemž osoba může být zvolena maximálně 2x za sebou
• může to být osoba od 40 let, která je volitelná do Senátu
• prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný (Parlament ho nemůže odvolat)

 

Volba prezidenta republiky

§  navrhují ho poslanci a senátoři (minimálně 10 poslanců nebo senátorů), musí dostat hlas od nadpoloviční většiny všech poslanců a senátorů

 

• pokud v 1. kole nezíská toto množství hlasů koná se do 14 dnů druhé kolo volby

 

• do 2. kola postupuje kandidát, který získat nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu, pokud ani zde není zvolen prezident, koná se do 14 dnů třetí kolo volby

 

• ve 3. kole je zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů, pokud není prezident republiky zvolen ani v tomto kole, pak se celé volby opakují od 1. kola

 

Pravomoci prezidenta republiky

 

• hlava státu
• zastupuje stát navenek
• jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi
• rozpouští Poslaneckou sněmovnu
• jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy
• jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu
• jmenuje prezidenta a víceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu
• jmenuje členy Bankovní rady České národní banky
• odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, zahlazuje odsouzení, zrušuje soudní řízení (abolice)
• má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
• podepisuje zákony
• sjednává a ratifikuje (konečný souhlas) mezinárodní smlouvy
• je vrchním velitelem ozbrojených sil
• jmenuje a povyšuje generály
• propůjčuje a uděluje státní vyznamenání
• jmenuje soudce
• má právo udělit amnestii (milost pro větší počet občanů)
• přijímá vyslance a velvyslance zastupitelských misí
• jmenuje a odvolává zástupce ČR v zahraničí
• další pravomoci dle příslušných zákonů

 

Související pojmy

 

Prezident republiky má svoje pomocné orgány:

 

1. a) Kancelář prezidenta republiky – zajišťuje výkon pravomocí prezidenta a protokolování povinností
2. b) Vojenská kancelář prezidenta republiky – zajišťuje výkon věcí ve vojenské oblasti (hradní stráž)

 

Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Musí mu být uděleno slovo, kdykoli o to požádá. Má právo účastnit se schůzí vlády a vyžadovat od ní a ministrů zprávy.

 

Prezident republiky má rozsáhlou imunitu. Nelze jej zadržet ani stíhat, lze jej trestně stíhat za velezradu – pouze u Ústavního soudu na podnět Senátu, trestem je ztráta prezidentského úřadu a způsobilost jej znovu nabýt

 

VLÁDA

 

• vrcholný orgán výkonné moci
• kolektivní sbor složený z předsedy, místopředsedů a ministrů
• vrcholný orgán státní moci a správy, řídí a kontroluje státní administrativní aparát
• rozhoduje kolektivně a je potřeba nadpoloviční většina všech její členů
• je odpovědná ve své činnosti Poslanecké sněmovně
• předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry

 

Ústřední orgány státní správy

 

= ústřední orgány v jejichž čele stojí člen vlády (ministr)

 

Další ústřední orgány státní správy (předsedy jmenuje a odvolává vláda ČR):

 

• Český statistický úřad
• Český úřad zeměměřičský a katastrální
• Český báňský úřad
• Český úřad bezpečnosti práce
• Česká komise pro vědecké hodnosti
• Úřad průmyslového vlastnictví
• Správa státních hmotných rezerv
• Státní úřad pro jadernou bezpečnost

 

Jednotlivé resorty ministerstev

 

– ministerstvo vnitra                                          – ministerstvo zemědělství

– ministerstvo zahraničních věcí                         – ministerstvo zdravotnictví

– ministerstvo spravedlnosti                               – ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

– ministerstvo financí                                        – ministerstvo kultury

– ministerstvo obrany                                        – ministerstvo životního prostředí

– ministerstvo průmyslu a obchodu                     – ministerstvo pro místní rozvoj

– ministerstvo práce a sociálních věcí                 – ministerstvo pro veřejné informační systémy

– ministerstvo dopravy a spojů

 

STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ

 

• zastupuje stát v trestním řízení
• jménem státu podává obžalobu a plní další povinnosti, které ukládá trestní řád

 

První státní zástupce ve starověkém Římě se nazýval fiskální advokát, zastupoval panovníka po právní stránce.  Až kolem r. 1848 se postavení státních zástupců (prokurátorů) upevnilo, stali se jednou ze stran v rámci procesu. Po r. 1993 byla zrušena Státní prokuratura a nastoupil úřad Státního zastupitelství.

 

 

Pravomoci státního zástupce

 

• podává obžalobu
• rozsáhlá práva v přípravném trestním řízení
• dává pokyny jak postupovat při vyšetřování
• právo kontroly spisu
• právo nařizovat úkony
• právo podat návrh na vzetí osoby do vazby
• povinnost zúčastnit se soudního jednání
• provádí dohled nad výkonem trestu
• může nařídit exhumaci mrtvoly
• může nařídit osobní nebo domovní prohlídku
• může vyvolávat svědky
• může podat opravný prostředek
• má v pravomoci úvodní a závěrečnou řeč u soudu

 

HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDNÍ

 

• soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy, které rozhodují podle svého svědomí

 

Soustava soudů

 

1. stupeň Okresní soudy

 

• nejnižší článek, ovšem s nejširším rozsahem věcné příslušnosti ve věcech rozhodovaných v občanském soudním řízení, ale i ve věcech trestních
• soudcem je samosoudce nebo senát
• mají sídla v okresních městech
• ve větších městech (Brno, Ostrava) to jsou Městské soudy, Praha má Obvodní soudy

 

2. stupeň Krajské soudy

 

• rozhodující je jejich činnost jako soudů odvolacích
• soudcem je senát, výjimečně samosoudce
• v Praze je to Městský soud

 

3. stupeň Vrchní soudy

 

• dbají o výklad zákonů a ostatních právních předpisů, rozhodují o mimořádných opravných prostředcích
• soudcem je senát
• jsou 2, a to v Praze a Olomouci

 

4. stupeň Nejvyšší soud

 

• dbá na dodržování zákonnosti, rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích, zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů, rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území ČR (vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva)
• soudcem je senát
• je jediný v ČR se sídlem v Brně

 

Soudy mající zvláštní postavení 

Nejvyšší správní soud

 

• dbá na problematiku správního soudnictví – provádí kontrolu zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy
• sídlí v Brně

 

Ústavní soud

 

• soudní orgán ochrany ústavnosti sídlící v Brně
• skládá se z 15 soudců, kteří jsou voleni na 10 let
• zasedá v kolegiu nebo ve 4 tříčlenných senátech, má jednoho předsedu a dva místopředsedy
• individuálním právním aktem je nález nebo usnesení
• věci řeší v plénu – min. 10 ústavních soudců, 9 z nich musí mít stejný názor
• řízení je veřejné, je ovšem vyžadovaná vysoká etiketa, tzv. soudce-zpravodaj se seznamuje s problémem a pak přednáší ostatním
• jednotlivé strany musí být zastoupeny advokátem

 

Soudci Ústavního soudu:           – podmínky: bezúhonný občan od 40 let věku volitelný do Senátu, VŠ právnického                                                       vzdělání, min. 10 let právnické praxe

 

– jmenuje je prezident republiky se souhlasem Senátu

 

– mají imunitu jako zákonodárci, povinnost mlčenlivosti i po skončení mandátu

 

Řízení u Ústavního soudu          1) o zrušení zákonů a jiných právních předpisů

 

2) o ústavních stížnostech (podává osoba, jenž tvrdí, že pravomocným rozhodnutím                                                         orgánů byla dotčena na svých základních právech a svobodách zaručených                                                         ústavou)

 

3) o opravném prostředku proti rozhodnutí Parlamentu ve věci ověření volby                   zákonodárce

 

4) řízení o ústavních žalobě proti prezidentovi republiky, lze ho stíhat za velezradu                   (= akt prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky,                   proti jejímu demokratickému řádu), žalobu podává Senát

 

5) řízení v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a neslučitelnosti výkonů funkcí                   zákonodárce

 

6) řízení o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Parlamentu

 

7) řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí Mezinárodního soudu

 

8) řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní                   samosprávy

 

Soudce

 

• je při výkonu své funkce nezávislý
• nelze jej proti jeho vůli odvolat (až k 65. roku života) nebo přeložit k jinému soudu
• nikdo nesmí ohrožovat jeho nestrannost a zasahovat do jejich činnosti
• musí souhlasit s přidělením určitého soudu, jmenuje ho prezident republiky doživotně
• nesmí vykonávat jinou než soudní činnost, výjimkou je pedagogická, vědecká, umělecká nebo publicistická
• při rozhodování je vázán pouze zákonem
• při svém úřadu musí dodržovat mlčenlivost, to platí i po odvolání z funkce

 

Související pojmy

 

Seznam projednávaných věcí – vydává se denně, určí se soudní síň, soudce, věci k projednání a čas

 

Podatelna – místnost pro podání

 

Kanceláře – místnosti pro zpracování soudní administrativy a agendy dle pokynů soudce, jedná se především o zapisovatelky

 

Spisovna, Archiv, Pokladna – min. poplatek je 500 Kč

 

Doručovací oddělení – písemnosti od soudu musí být včas doručeny, je zde správa o úřední desce soudu

 

Rozvrh práce – k 1. lednu následující roku vydává předseda soudu kdo a co bude soudit a v jakých lokalitách okresu

 

Chování v soudní síni

 

• nesmí se jíst, pít a kouřit, nedůstojné je žvýkání
• do síně se vstupuje pouze na výzvu (rozhlas, vězeňská stráž, zapisovatel, soudce)
• osoba nesmí mít pokrývku hlavy, výjimku tvoří vězeňské či policejní orgány ve službě a dámy, které si kladou pokrývku hlavy za součást oděvu
• mluví se ve stoje, hlasitě a zřetelně
• síň musí být řádně vyvětrána, osvětlena a čistá
• vlevo od soudce sedí obžalovaný, vpravo žalobce

 

HLAVA PÁTÁ – NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD

 

• Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu

 

Historie: Nejvyšší účetní dvůr, Nejvyšší kontrolní dvůr, Lidová kontrola, Výbor Lidové kontroly

 

Složení: prezident úřadu, víceprezident, 15 členů

 

HLAVA ŠESTÁ – ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA

 

• Česká národní banka je ústřední bankou státu, hlavním cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu

 

Složení: guvernér, 2 víceguvernéři, 7 členů bankovní rady

 

Informuje jednou za 3 měsíce o měnovém vývoji veřejnost a dvakrát do roka Poslaneckou sněmovnu.

 

HLAVA SEDMÁ – ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

 

• Česká republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky a na kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky

 

Zákon o obecním zřízení rozlišuje: obce, města, statutární města a hlavní město

 

Obec = společenství občanů, kteří zde mají trvalý pobyt nebo zde osoba získala čestné občanství

 

– mají svůj majetek (restaurace, sokolovny, provozovny) a hospodaří podle vlastního rozpočtu

– mohou se slučovat a rozdělovat, mají svůj znak a prapor (nepovinné)

– mají intravilán (zastavená část obce) a extravilán (vše za zastavěnou částí obce)

 

Samostatnou působnost tvoří územní samospráva = oprávnění územní jednotky obstarat určitým právem vymezený okruh svých záležitostí samostatně, relativně nezávisle na širším společenském mechanismu (státu), jehož je samostatně územně správní jednotka součástí

 

Orgány obce               Zastupitelstvo   – rozhoduje o nejdůležitějších otázkách obce, voleni na 4 roky

 

Obecní rada     – výkonný orgán obce (starosta, místostarosta, radní), zřizuje výbory obce                                          (povinnými jsou finanční a kontrolní)

 

Starosta            – zastupuje obec navenek, volí ho zastupitelstvo, je mu ze své funkce                                                                    odpovědný

 

Obecní úřad      – starosta, místostarosta, tajemník, další pracovníci (účetní, administrativní)

 

HLAVA OSMÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

• Ústava nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993

 

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

 

LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

 

Listina základních práv a svobod (LZPS) = právní dokument (zákon č. 2/1993 Sb.)

 

• spolu s Ústavou tvoří Ústavní pořádek ČR

 

• může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony

 

• je pramenem ústavního práva a závaznou normou

 

• struktura: neoznačená preambule, 6 hlav, 44 článků

VÝVOJ LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

 

Vychází z Deklarace lidských práv (9. prosinec 1948 v Paříži), určena pro členské státy OSN, měla 30 článků.

 

• základními body byly: lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech, jsou obdařeni rozumem a mají jednat v duchu bratrství

 

Po r. 1989 vychází nová koncepce – Listina základních práv a svobod, ústavní zákon ČSFR.

 

V r. 1992 schválena Předsednictvem ČNR jako součást Ústavního pořádku ČR.

 

NEOZNAČENÁ PREAMBULE

 

• úvodní článek (prohlášení), který předchází samotnému textu LZPS

 

• má podobný smysl a význam jako preambule u Ústavy

 

HLAVA PRVNÍ – OBECNÁ USTANOVENÍ

 

• lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech

 

• základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné

 

• zaručují se všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení

 

• každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá

 

HLAVA DRUHÁ – LIDSKÁ PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

 

ODDÍL PRVNÍ – ZÁKLADNÍ LIDSKÁ PRÁVA A SVOBODY

 

• každý je způsobilý mít práva

 

• každý má právo na život, lidský život je hoden ochrany již před narozením, nikdo nesmí být zbaven svého života

 

• nedotknutelnost osoba a jejího soukromí je zaručena, osobní svoboda je zaručena

 

• nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám

 

• každý má právo vlastnit majetek, obydlí každého je nedotknutelné, nikdo nesmí porušit listovní tajemství

 

• svoboda pohybu a pobytu je zaručena, občan nesmí být vyhoštěn ze své země

 

 

ODDÍL DRUHÝ – POLITICKÁ PRÁVA

 

• svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny, cenzura je nepřípustná

 

• zaručeno je petiční, shromažďovací a sdružovací právo

 

• občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, nastane-li to, kdy už nefungují zákonné prostředky

 

HLAVA TŘETÍ – PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN

 

• příslušnost ke kterékoli menšině nesmí být nikomu na újmu

 

• tito občané mají právo na vzdělání v jejich jazyku

 

 

 

 

HLAVA ČTVRTÁ – HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA

 

• každý má právo na svobodnou volbu povolání, podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost

 

• každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací

 

• právo na stávku je zaručeno mimo soudců, státních zástupců, příslušníkům ozbrojených a bezpečnostních sil

 

• právo na spravedlivou odměnu za práci

 

• ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci

 

• každý má právo na ochranu zdraví

 

• každý má právo na vzdělání, povinná je školní docházka

 

• každý má právo na příznivé životní prostřední

 

HLAVA PÁTÁ – PRÁVO NA SOUDNÍ A JINOU PRÁVNÍ OCHRANU

 

• každý se může domáhat stanovených postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu

 

• každý má právo odepřít výpověď a každý má právo na obhajobu

 

• nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, jednání soudní je veřejné

 

HLAVA ŠESTÁ – USTANOVENÍ SPOLEČNÁ

 

• pojem „občan“ – občan České Republiky

 

VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV (OMBUDSMAN)

 

Ombudsman = nezávislý vládní úředník, který má za úkol vyšetřovat stížnosti obyvatelstva proti vládě, úřadům a jejich jednotlivých představitelům

 

• volen na 6 let Poslaneckou sněmovnou na max. 2 funkční období
• osoba od 40 let věku
• působnost od 29. února 2000 (fakticky funkce vznikla v r. 1809 ve Švédsku)

 

Vstupuje do všech částí úřadů (nahlížení do spisů, kladení otázek zaměstnancům, vysvětlení). Může žádat písemná stanoviska a provedení důkazů. Chrání osoby před jednáním úřadů nebo jejich nečinností.

 

Do působnosti nespadá:             – Parlament, prezident republiky a Vláda

– rozhodovací činnost soudů

– Státní zastupitelství

– Nejvyšší kontrolní úřad

– vyšetřovatelé, zpravodajské služby

 

NOTÁŘSTVÍ

ZÁKLADNÍ POJMY

 

Právní úprava             – notářský řád (č. 358/1992 Sb.) v platném znění

 

Notář = fyzická osoba, splňující zákonem stanovené předpoklady, kterou stát pověřil notářským úřadem

 

Notářský úřad = soubor pravomocí k notářské a další činnosti stanovené zákonem, je trvalé spojený s místem výkonu této činnosti, úřady jsou pevně stanoveny a vykonávány jen v místě úřadu (v Prostějově je 5 notářů)

 

 

 

 

PODMÍNKY NOTÁŘE

 

1. fáze notářský koncipient (učeň)   →        občan ČR

způsobilost k právním úkonům

ukončené vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě

bezúhonnost

pracovní poměr u notáře (notář ho vychovává)

 

2. fáze notářský kandidát →        minimálně tříletá praxe u notáře

notářská zkouška

 

Podmínky zahájení činnosti

 

• musí být jmenován ministrem spravedlnosti na návrh Notářské komory (uvolněné místo, vznik nového úřadu)

 

• musí složit slib do rukou ministra spravedlnosti

 

• musí si pořídit úřední razítko, obsah stanoví zákon (jméno, titul, označení „notář“, sídlo úřadu, malý st. znak)

 

• musí mít uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s touto činností

 

• musí dodržovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce, a to i po skončení funkce

 

Odvolání z funkce notáře

 

• na žádost notáře

 

• pokud nesloží slib nebo ho složí, ale s výhradou

 

• k 31. 12. roku v němž dosáhl 70-ti let věku

 

• pokud ztratí způsobilost k právním úkonům

 

• pokud pozbude české státní občanství

 

• pokud bude odsouzen za úmyslný trestný čin

 

• jiné důvody stanovené zákonem

 

ČINNOST NOTÁŘE

 

1) sepisování veřejných listin o notářských úkonech

 

• jedná se o různé smlouvy, závěti a ostatní listiny veřejné podoby

 

• číslovky musí být slovy i písemně, věta končí vždy na konci řádku, zbytek se podčáruje

 

• při úkonu jsou přítomni minimálně 2 svědci, ověřuje se jejich totožnost nebo notář prohlásí, že osobu zná

 

2) osvědčování právně významných skutečnosti a prohlášení

 

• vidimace → ověření shody kopie nebo opisu s listinou, může rovněž posoudit obsah listin

 

• legalizace → ověření pravosti podpisu jež je proveden před notářem, ověření prohlášení, kdy dřívější osoba prohlásila podpis za vlastnoruční
• protesty směnek

 

• osvědčování o průběhu Valné hromady a schůzí právnických osob (zapisuje průběh)

 

• osvědčování o tom, že je někdo naživu

 

• osvědčování jiných skutkových dějů (losování, předložení movitých věcí), děje se musí fyzicky zúčastnit

 

• osvědčení o prohlášení osob, které jsou spojeny s právními následky (osvojení dítěte, darování)

 

3) přijímání listin do úschovy

 

• přijímání závětí, cenných papírů a jiných listin

 

4) přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám

 

5) poskytování právních rad

 

6) zastupování v jednání s fyzickými či právnickými osobami (jen v některých případech)

 

7) sepisování listin

 

8) výkon správy majetku a zastupování v této věci

 

9) správce konkurzní podstaty

 

10) jiná činnost

 

ORGANIZACE NOTÁŘSTVÍ

 

Notářská komora       – základní organizační jednotka zřízená v obvodu každého krajského soudu

– sdružuje všechny notáře se sídlem v jejím obvodu

 

– orgány:           kolegium

prezidium

prezident

revizní komise

 

Notářská komora ČR            – všechny notářské komory tvoří tuto komoru se sídlem v Praze

 

– orgány:           sněm (nejvyšší orgán, tvoří ho delegáti jednotlivých notářských komor)

prezidium (řídící a výkonný orgán, členové: prezident, víceprezident, členové)

prezident

revizní komise

kárná komise

 

POVINNOSTI A NÁROKY NOTÁŘE

 

• notář je ve své činnosti a při poskytování právní pomoci vázán zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy

 

• při výkonu své činnosti se notář musí řídit určitými zásadami a principy, jež jsou přímo vtěleny do zákona nebo vyplývají z ducha příslušných právních předpisů (princip prevence, princip poučovací a poradenský, princip etiky)

 

• pokud se notář dopustí kárného přestupku, může mu být uloženo kárné opatření (písemné napomenutí, pokuta do 30 000 Kč, odvolání z funkce)

 

• výše a způsob určení odměny, náhrady hotových výdajů určuje vyhláška ministerstva spravedlnosti (mj. určeno, kdy náleží notáři za příslušné úkony částka určená % z hodnoty, odměna hodinová či pevná částka)

 

• notář má také nárok na úhradu hotových výdajů, účelně vynaložených v souvislosti s prováděným úkonem (cestovní výdaje, poštovné, znalecké posudky) a za promeškaný čas

 

• odměnu notáři platí ten, kdo žádá o provedení určitého úkonu, pokud je žadatelů více, platí odměnu společně a nerozdílně (notář ji může vyžadovat celou od kteréhokoli z nich), notář má právo požadovat složení přiměřené zálohy na odměnu nebo složení předpokládaných hotových výdajů

 

ADVOKACIE

ZÁKLADNÍ POJMY

 

Právní úprava             – zákon o advokacii (č. 85/1996 Sb.) v platném znění

 

Advokát = právní zástupce z povolání, splňující zákonem stanovené předpoklady, který je zapsán v seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou

 

Advokacie = poskytování právní pomoci provozované jako nezávislé povolání a to zpravidla za úplatu

PODMÍNKY ADVOKÁTA

 

– občan ČR

– způsobilost k právním úkonům

– ukončené vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě v ČR

– bezúhonnost

– minimálně tříletá praxe advokátního koncipienta

– advokátní zkouška z českého práva

– zápis do seznamu advokátů vedeném Českou advokátní komorou

 

Podmínky zahájení činnosti

 

• musí složit slib do rukou předsedy České advokátní komory

 

• musí mít uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s touto činností

 

• musí dodržovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem funkce, a to i po skončení funkce

 

Odvolání z funkce advokáta

 

• na žádost advokáta

 

• pokud nesloží slib nebo ho složí, ale s výhradou

 

• pokud ztratí způsobilost k právním úkonům

 

• pokud pozbude české státní občanství

 

• pokud bude odsouzen za úmyslný trestný čin

 

• jiné důvody stanovené zákonem

 

ČINNOST ADVOKÁTA

 

1) zastupování před soudy a jinými orgány

 

2) obhajoba v trestních věcech

 

3) udělování právních porad

 

4) sepisování listin

 

5) zpracovávání právních rozborů

 

6) jiné formy právní pomoci

 

ORGANIZACE ADVOKACIE

 

Česká advokátní komora      – samosprávná profesní organizace sdružující advokáty

 

– orgány:           celostátní konference advokátů

představenstvo

předseda

revizní komise

kárná komise

revizní komise

 

POVINNOSTI A NÁROKY ADVOKÁTA

 

• advokát je ve své činnosti a při poskytování právní pomoci vázán ústavou, zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích příkazy zastoupeného

 

• při výkonu své činnosti se advokát musí řídit určitými zásadami a principy, jež jsou přímo vtěleny do zákona nebo vyplývají z ducha příslušných právních předpisů (princip prevence, princip poučovací a poradenský, princip etiky)
• svoji agendu nemusí vykonávat na určitém místě, většinou ale existují advokátní kanceláře místo bytů

 

• advokát nemůže vykonávat jinou než advokátní činnost, výjimkou je pedagogická, vědecká, umělecká nebo publicistická činnost

 

• pokud se advokát dopustí kárného přestupku, může mu být uloženo kárné opatření (písemné napomenutí jemu, písemné napomenutí jemu a jeho okolí, pokuta sto násobku minimální mzdy, vyškrtnutí z registru na 3 roky, definitivní vyškrtnutí)

 

• advokáti mohou vykonávat činnost samostatně nebo společně (vzájemné vztahy si upraví písemnou smlouvou)

 

• je povinen chránit práva a oprávněné zájmy klienta, musí přitom postupovat čestně, svědomitě a důsledně využívat všech zákonných prostředků a uplatnit vše, co podle svého přesvědčení a příkazu klienta považuje za prospěšné (ovšem nesmí při obraně práv klienta vybočit z mezí práva)

 

• výše a způsob určení odměny, náhrady hotových výdajů určuje vyhláška ministerstva spravedlnosti, sazebník i dohoda

 

• advokát má také nárok na úhradu hotových výdajů, účelně vynaložených v souvislosti s prováděným úkonem (cestovní výdaje, poštovné, znalecké posudky) a za promeškaný čas

 

• advokát není povinen právní pomoc poskytnout, výjimku tvoří případy, kdy byl soudem ustaven nebo byl-li určen komorou (každý, komu bylo poskytnutí právní pomoci odmítnuto má právo se obrátit na komoru a ta je povinna mu advokáta určit)

 

• advokát může odmítnout právní pomoc poskytnout:

 

1. pokud v téže věci již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu s tím, o co klient žádá (např. druhému z manželů v řízení o rozvod)

 

1. pokud má informace o jiném klientovi či bývalém klientovi a této výhody by mohl využít

 

1. pokud protistranu zastupuje advokát, s nímž vykonává činnost společně

 

1. pokud by se projednání věci dotklo zájmu advokáta nebo osob blízkým (strpění újmy, podjatost)