MATRIKY, JMÉNO A PŘÍJMENÍ

 

Pramen práva → zákon o matrikách, jménu a příjmení (č. 301/2000 Sb.)

 

Matrika = státní evidence občanů ČR, která obsahuje jejich narození a uzavření manželství a úmrtí

 

• působnost na úseku matrik přísluší matričním úřadům (obecní úřady, městské úřady, úřady městských částí a obvodů, újezdní úřady), dohled nad nimi pak provádí krajské úřady a ministerstvo vnitra

 

• funkce matrik: registrační, evidenční, osvědčovací, listinná

 

• výkon matriční činnosti je náročný na odbornost a preciznost, matrikáři často prochází odbornými zkouškami, jsou veřejnými činiteli, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích zapsaných v matričních knihách a sbírkách listin

 

• skutečnosti zapsané v matrikách mají zásadní význam, tj. jsou rozhodné pro zjištění a ověření osobní stavu občana ČR

 

• shromažďovaná a vydávaná dokumentace v rámci matriční činnosti je veřejnými listinami

 

• matriční úřad může vydat matriční doklad nebo povolit nahlédnutí do matriční knihy či sbírky listin jen v přítomnosti matrikáře a pouze příslušným osobám

 

• na území ČR platí povinnost jednotného systému provádění matričních zápisů a ohlašování

 

• matriky jsou příslušné i k zabezpečování problematiky jména a příjmení a jejich užívání, dále ověřují shody opisů, shody kopie s listinou nebo ověřují pravost podpisu

 

• matriční úřady vedou:

 

1) matriční knihy              – zapisují se do nich:      a) matriční události (narození, uzavření manželství, úmrtí)                                                                            b) matriční skutečnosti (rozvod, osvojení, změny údajů)

 

– jsou neveřejnými knihami

 

– matriční skutečnosti, ke kterým dojde u občanů ČR v cizině, se zapisují do   zvláštního matričního úřadu v Brně (úřad městské části Brno-střed)

 

1. a) kniha narození – zápis osob bez rozdílu státní příslušnosti, jež se narodily ve správním obvodu                                          matričního úřadu

– provádí se na základě písemného hlášení nebo ústního oznámení                                                                     – obsah zápisu: údaje o dítěti a o rodičích, datum a místo narození, rodné číslo,                                                       pohlaví dítěte, podpis matrikáře

 

1. b) kniha manželství – zápis údajů o uzavření manželství

– provádí ho ten úřad, v jehož správním obvodu došlo k uzavření manželství

– provádí se na základě protokolu o uzavření manželství

– obsah zápisu: údaje manželů, jejich rodičů a svědků, dohoda manželů o příjmení,                                                       datum a místo uzavření manželství, podpis matrikáře

– pokud se uzavírá církevní sňatek, je povinen církevní orgán do 3 pracovních dnů                od uzavření manželství doručit protokol příslušnému matričnímu úřadu

 

1. c) kniha úmrtí – zápis osob, které zemřely ve správním obvodu matričního úřadu

– provádí se na základě listu o prohlídce mrtvého nebo na základě rozhodnutí soudu                o prohlášení osoby za mrtvou

– obsah zápisu: údaje zemřelého a žijícího manžela, datum a místo úmrtí, podpis                                          matrikáře

 

2) sbírky listin                  – vedou se pro knihu narození, knihu manželství a knihu úmrtí za každý rok

 

– jsou tvořeny listinami sloužícími jako podklad pro matriční zápis a jeho změnu

 

– za každý rok se předávají úřadům s rozšířenou působností nebo krajským úřadům

 

Jméno a příjmení = znaky individualizace osoby, důležité osobní údaje

 

• občan má právo i povinnost užívat při jednání před veřejnými orgány jméno (jména) a příjmení

 

• jméno a příjmení lze změnit pouze na žádost osoby (zákonných zástupců), o žádosti rozhoduje matriční úřad v jehož správním obvodu je žadatel přihlášen k trvalému pobytu, pro změnu musí být dán důvod

 

• do matriční knihy se zapisuje:

 

1) jméno               – zapisuje se jedno, dvě (ne stejná) nebo více (dítě ani jeho rodiče nemají občanství ČR)

 

– zapíše se podle souhlasného prohlášení obou rodičů

 

– nepřipouští se jména zkomolená, zdrobnělá a domácká

 

– pokud má občan více jmen, platí při jednání před veřejnými orgány jméno na 1. místě

 

2) příjmení            – zapisuje se příjmení podle příjmení rodičů, pokud tomu tak není, určení příjmení závisí na                                          dohodě rodičů při uzavírání manželství

 

– dítěti, jehož rodiče neuzavřeli manželství, se zapíše příjmení podle dohody rodičů při                určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů nebo podle rozsudku soudu o určení                otcovství

 

– příjmení u žen se tvoří v souladu s pravidly české mluvnice, pokud je ženou cizinka nebo                jejíž manžel je cizinec, může na základě žádosti užívat příjmení v mužském tvaru

 

– snoubenci při uzavírání manželství musí souhlasně prohlásit, zda příjmení jednoho z nich                bude příjmením společným, zda si ponechají svá dosavadní příjmení, nebo zda                společné příjmení budou užívat a na druhém místě budou uvádět příjmení předchozí

 

EVIDENCE OBYVATEL, RODNÉ ČÍSLO

 

Pramen práva → zákon o evidenci obyvatel a rodných číslech (č. 133/2000 Sb.)

 

Evidence obyvatel = údaje o státních občanech ČR, cizincích s povolením k pobytu na území ČR a o osobách, kterým byl udělen azyl na území ČR

 

• státní správu na úseku evidence obyvatel vykonávají příslušné úřady (obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, úřady městských částí a obvodů, újezdní úřady), dohled na nimi pak provádí krajské úřady a ministerstvo vnitra

 

• evidence obyvatel je vedena v informačním systému evidence obyvatel (ISEO) jehož správcem je ministerstvo vnitra, v systému se vedou o občanech následující údaje:

 

1. a) jméno a příjmení, případně jejich změna
2. b) datum narození, obec a okres narození, u občana narozeného v cizině místo a stát narození
3. c) pohlaví
4. d) rodné číslo
5. e) státní občanství
6. f) adresa místa trvalého pobytu včetně předchozích adres
7. g) zbavení nebo omezení způsobilost k právním úkonům
8. h) zákaz pobytu a doba jeho trvání
9. i) rodná čísla rodičů
10. j) rodinný stav a jeho změny
11. k) rodné číslo manžela, rodné číslo dítěte
12. l) údaje o osvojení dítěte
13. m) záznam o poskytnutí údajů z této evidence
14. n) datum úmrtí, obec a okres úmrtí, u občana zemřelého v cizině stát úmrtí

 

• úřady pověřené výkonem správy na úseku evidence obyvatel poskytují údaje z ISEO, v rozsahu nezbytně nutném a za podmínek stanovených zákonem

 

• na písemnou žádost obyvatele staršího 15-ti let poskytuje úřad písemně údaje vedené k jeho osobě (s výjimkou údaje o osvojení, u kterého se vyžaduje, aby šlo o obyvatele staršího 18-ti let)

 

• údaje v ISEO jsou kontrolovány, za přesnost a aktuálnost údajů odpovídá ministerstvo vnitra, ostatní subjekty jsou povinny poskytovat potřebnou součinnost (předávání aktualizovaných údajů a údajů vyžádaných ministerstvem)

 

• na nesprávnost nebo neúplnost údaje vedeného v ISEO může upozornit i obyvatel, který požádá o provedení opravy nebo doplnění osobních údajů zpracovávaných k jeho osobě, má rovněž právo požadovat, aby tyto údaje byly zablokovány nebo zlikvidovány, pokud neodpovídají aktuálnímu stavu nebo nejsou přesné

 

• po úmrtí obyvatele se údaje vedení na prostředcích výpočetní techniky uchovávají po dobu 50 let

 

Funkce jednotlivých úřadů

 

Ministerstvo vnitra      – správce ISEO

– zpracovává údaje potřebné k plnění úkolů (činnost Policie ČR, BIS aj.)

– stanovené druhy informací mu předává krajský úřad (údaje o nabytí a pozbytí státního                                          občanství), obecní úřad s rozšířenou působností, obecní úřad (údaje o změnách názvu                                          obce), matriční úřad (údaje o osvojení dítěte) a útvary Policie ČR

 

Krajský úřad               – zpracovatel údajů vedených v ISEO pro ministerstvo vnitra

– uživatel údajů z ISEO o obyvatelích s pobytem ve správním obvodu příslušného                                          krajského úřadu, těchto údajů může krajský úřad využívat

 

Obecní úřad obce s     – obdobná funkce jako u krajského úřadu

rozšířenou působností  – stanovené druhy informací mu předává obecní úřad, matriční úřad a soud 1. stupně

 

Obecní úřad                – tzv. ohlašovna

– zpracovatel údajů vedených v ISEO pro ministerstvo vnitra v rozsahu údajů, jež předává                                          dalším složkám

– uživatel údajů z ISEO o obyvatelích s pobytem ve správním obvodu obecního úřadu,                                          těchto údajů může obecní úřad využívat

 

Trvalý pobyt

 

• je to adresa pobytu občana ČR, tu si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání

 

• místo trvalého pobytu občana v době jeho narození je místo trvalého pobytu jeho matky

 

• občan může mít jen jedno místo trvalého pobytu, a to v objektu jež je označen popisným nebo evidenčním nebo orientačním číslem, a který je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci

 

• má význam pro určení místní příslušnosti správních úřadů, soudů a dalších veřejných institucí

 

• změnu místa trvalého pobytu ohlašuje občan ohlašovně v místě nového trvalého pobytu, musí zároveň předložit zákonem stanovené doklady (vyplnění přihlašovací lístku k trvalému pobytu, předložení občanského průkazu, doložení vlastnictví či oprávnění k bytu nebo domu), ohlašovna pak už činí úkony uvedené v zákoně

 

• ohlašovna rozhoduje o zrušení údajů o místu trvalého pobytu, např. pokud byl zápis proveden na základě neplatných dokladů, byly uvedeny nepravdivé skutečnosti, objekt zanikl atp.

 

Rodné číslo = identifikátor fyzické osoby, desetimístné číslo dělitelné jedenácti beze zbytku

 

• struktura: a) šestičíslí vyjadřující datum narození (u žen se druhé dvojčíslí vyjadřující měsíc zvyšuje o 50)

1. b) čtyřmístná koncovka vyjadřující rozlišující znak obyvatel narozených v témž kalendářním dni

 

• rodná čísla přidělená obyvatelům narozeným před 1. lednem 1954 jsou devítimístná s třímístnou koncovkou

 

• fyzická osoba je oprávněna rodné číslo užívat nebo rozhodovat o jeho využívání, dále ho lze využívat jen za podmínek stanovených zákonem

 

• ministerstvo vnitra vede registr rodných čísel, registr je informačním systémem veřejné správy a jsou v něm vedena určená rodná čísla, přidělená rodná čísla a aktuálně nepřidělená rodná čísla

 

• výdejovým místem pro přidělení rodného čísla je matriční úřad, Policie ČR (pro cizince) a ministerstvo vnitra

 

• dokladem o přidělení rodného čísla je rodný list, občanský průkaz, cestovní doklad a průkaz o povolení pobytu

 

• rodné číslo lze změnit, pokud bylo přiděleno chybné rodné číslo, pokud je totožné s více nositeli, při nezrušitelném osvojení nebo při změně pohlaví

OBČANSKÉ PRŮKAZY

 

Pramen práva → zákon o občanských průkazech (č. 328/1999 Sb.)

 

Občanský průkaz = veřejná listina, kterou občan prokazuje své jméno, příjmení, rodné číslo, podobu, státní občanství ČR a další údaje stanovené zákonem (rodné příjmení, datum a obec a okres narození, pohlaví, rodinný stav, trvalý pobyt, doba platnosti a datum vydání průkazu, úřad jež průkaz vydal)

 

• občanský průkaz je povinen mít občan, který dosáhl věku 15-ti let a má trvalý pobyt na území ČR (povinnost má i občan, jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena)

 

• na žádost občana se do občanského průkazu zapisují tzv. nepovinné údaje (akademický titul, vědecká hodnost, stavovské označení, údaje o manželu nebo dítěti do 15 let

 

• občanské průkazy vydávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností a magistráty měst na základě žádosti, za občana mladšího 15-ti let podává žádost jeho zákonný zástupce nejdříve 60 dnů před dovršením 15-ti let jeho věku (nejpozději však v den dovršení věku)

 

• obecná lhůta pro vyhotovení průkazu je 30 dnů, pokud o to občan požádá, může si průkaz převzít na obecním úřadě pověřeném vedením matrik podle místa svého trvalého pobytu, průkaz si občan přebírá osobně

 

• doba platnosti průkazu je 5 let (věk 15 až 20) a 10 let (věk nad 20 let), platnost končí i dalšími skutečnostmi uvedenými v zákoně

 

• ministerstvo vnitra vede informační systém evidence občanských průkazů a vyhláškou stanovuje vzor průkazu, obecní úřady obcí s rozšířenou působností vedou evidenci občanských průkazů, které vydaly

 

Povinnosti ve způsobu nakládání s občanským průkazem

 

1. a) chránění průkazu před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím

 

1. b) neponechávání a nepřijímání průkazu do zástavy, neodebírání průkazu při vstupu do objektů nebo na pozemky

 

1. c) péče o aktuálnost údajů, které jsou v průkazu zapsány

 

1. d) v případě nalezení jiného průkazu je stanovena povinnost odevzdat ho úřadu

 

CESTOVNÍ DOKLADY

 

Pramen práva → zákon o cestovních dokladech (č. 329/1999 Sb.)

 

Cestovní doklad = veřejná listina opravňující občana k opuštění území ČR přes hraniční přechod, nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána

 

• funkce cestovního dokladu: a) oprávnění jeho držitele k vycestování z ČR

1. b) průkaz totožnosti (zejména v cizině)
2. c) veřejná listina, která podmiňuje vydání víza cizím státem

 

• občan mladší 15-ti let smí opustit území ČR bez vlastního cestovního dokladu jen s rodičem, v jehož cestovním dokladu je zapsán

 

• k opuštění území ČR k cestě do státu Evropské unie lze jako cestovní doklad použít i občanský průkaz

 

• občan opouštějící území ČR nebo vstupující na území ČR je povinen na výzvu předložit svůj platný cestovní doklad a strpět jeho kontrolu (úkony přísluší Policii ČR), kontrolní orgán může a na požádání občana musí na hraničním přechodu zapsat do cestovního dokladu některé údaje jež se týkají opuštění či vstupu na území ČR

 

• pro občana platí u cestovního dokladu stejné povinnosti ve způsobu jeho nakládání, jako u občanského průkazu

 

• druhy: a) cestovní pas                       – vydávají ho obecní úřady obcí s rozšířenou působností a magistráty měst

 

1. b) diplomatický pas – vydává ho ministerstvo zahraničních věcí ústavním činitelům

 

1. c) služební pas – vydává ho ministerstvo zahraničních věcí dalším určeným osobám

– lze jej použít pouze ke služební cestě do zahraničí

 

1. d) cestovní průkaz – vydává se občanu jež nemá jiný cestovní doklad, a to v odůvodněných                                           případech (ztráta cestovního dokladu)

 

1. e) jiný cestovní doklad – dle mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika vázána

• cestovní, diplomatické a služební pasy se vydávají s územní platností do všech států světa a s dobou platnosti na 10 let (občanům mladším 15-ti let na 5 let)

 

• cestovní doklady se vydávají na žádost, tu podává občan starší 15-ti let (u mladšího občana se k žádosti připojuje písemný souhlas zákonného zástupce s jeho ověřeným podpisem, žádost podává zákonný zástupce)

 

• orgán příslušný k vydání dokladu také rozhoduje o odepření vydání nebo o odnětí cestovního dokladu, cestovní doklad může být rovněž zadržen, a to orgánem k tomu příslušným

 

• ministerstvo vnitra vede informační systém evidence cestovních dokladů, orgán příslušný k vydání cestovního dokladu je pro ministerstvo zprostředkovatelem údajů vedených v informačním systému

 

POBYT CIZINCŮ

 

Pramen práva → zákon o pobytu cizinců na území ČR (č. 326/1999 Sb.)

 

Zákon se nevztahuje na cizince, kteří požádali ČR o ochranu formou azylu, na azylanty a dále na cizince, kteří požádali ČR o udělení oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany na území.

 

• státní správu na tomto úseku vykonává Policie ČR (složkami cizinecké a pohraniční policie), ministerstvo vnitra (vykonává dozor nad policií) a ministerstvo zahraničních věcí (povoluje pobyt cizincům jež požívají výsady a imunity)

 

• cizinci se dělí na 2 kategorie, a to na občany Evropské unie a na ostatní cizince

 

• při hraniční kontrole je cizinec povinen předložit cestovní doklad, platné vízum, doklad o zajištění prostředků k pobytu, doklad o zdravotním pojištění a doklad o zajištění ubytování; pokud jsou společné hranice států vázány schengenskými dohodami, pak se kontrola neprovádí

 

• institut správního vyhoštění – ukončení pobytu cizince, jež je spojeno se stanovením doby vycestování a doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR

 

Pobytové režimy cizinců

 

1) Přechodný pobyt    – cizinec může pobývat na území bez víza nebo na základě uděleného víza

 

2) Dlouhodobý pobyt  – je povolován cizinci za podmínky, že již má vízum k pobytu nad 90 dnů, hodná na území                                          přechodně pobývat po dobu delší než 1 rok a trvá-li stejný účel pobytu

 

3) Trvalý pobyt           – je umožněn cizincům na základě povolení k pobytu nebo rozhodnutím příslušného orgánu                                          o svěření tohoto cizince do náhradní výchovy

– cizinci je na žádost vydán průkaz o povolení k pobytu, ten slouží jako veřejná listina

 

Vízum

 

= povolení, které po dobu platnosti opravňuje cizince ke vstupu a pobytu na území ČR a vycestování z něj

 

1) krátkodobé            a) průjezdní     – opravňuje cizince k průjezdu územím při jeho cestě

– doba platnosti se stanoví dle předpokládaného počtu cest, max. 6 měs.

– je udělováno zastupitelským úřadem na žádost cizince

 

1. b) letištní – opravňuje cizince k pobytu v tranzitním prostoru po dobu čekání na                                                                    letecký spoj uvedený v letence

– doba platnosti se stanoví dle předpokládaného počtu pobytů, max. 3 měs.

– je udělováno zastupitelským úřadem na žádost cizince

 

1. c) k pobytu – opravňuje cizince k pobytu na území po dobu do 90 dnů

do 90 dnů   – celková doba pobytu nesmí překročit 3 měsíce, přičemž platnost víza se                                                                    stanoví max. na dobu 1 roku

– je udělováno obvykle zastupitelským úřadem

 

1. d) jednotné – uděluje se jako průjezdní vízum, letištní vízum či vízum k pobytu do 90                  schengenské  dnů za podmínky, že cizinec není zařazen do informačního systému                                          smluvních států

                                                           – celková doba pobytu nesmí překročit 3 měsíce

2) dlouhodobé            a) k pobytu      – uděluje se tomu cizinci, který hodlá pobývat na území za účelem                                                             nad 90 dnů     vyžadující pobyt na území delší než 3 měsíce, platnost víza je 1 rok

– dále se uděluje tomu cizinci, který převezme povolení k pobytu nebo                                                                    tomu, který chce podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, vízum                                                                    platí 6 měsíců

– je udělováno policií na žádost cizince

                                                           – vízum nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území se vydává cizinci,                                                                    kterému při vycestování z území brání překážky na jeho vůli nezávislé                                                                    nebo jehož vycestování není možné

                                          

1. b) diplomatické – uděluje se jako průjezdní vízum, letištní vízum či vízum k pobytu do nebo                                                                    nad 90 dnů na základě oficiální žádosti a označené jako „Diplomatické                                                                    vízum“

– lze ho vyznačit do diplomatického pasu nebo jiného cestovního dokladu                                                                    cizince, který požívá výsady a imunity

 

1. c) zvláštní – uděluje se jako průjezdní vízum, letištní vízum či vízum k pobytu do nebo                                                                    nad 90 dnů na základě oficiální žádosti a označené jako „Zvláštní vízum“

– lze ho vyznačit do služebního pasu nebo jiného cestovního dokladu                                                                    cizince, který požívá výsady a imunity

 

INSTITUT AZYLU

 

Pramen práva → zákon o azylu (č. 325/1999 Sb.)

 

Azyl = ochranný pobyt, který stát poskytne příslušníkovi jiného státu nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jejím pronásledováním (zpravidla z důvodů politických)

 

• azyl se uděluji cizinci, je-li v řízení zjištěno, že má ve státě jehož státní občanství má, odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo zastávání určitých politických názorů, nebo je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod

 

• azyl se uděluje i z humanitárních důvodů, v tomto případě žadatel zpravidla nesplňuje podmínky pro udělení azylu, tzn. že správní orgán posoudí, zda azyl udělí (tj. zda se jedná o azyl z humanitárních důvodů)

 

• ČR může udělit cizinci azyl bez předchozího řízení, pokud je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím UNHCR za podmínky dodržení zásady rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků

 

Řízení o udělení azylu

 

• cizinec podává prohlášení o úmyslu požádat o azyl, prohlášení je podmínkou pro povolení vstupu na území ČR

 

• řízení o udělení azylu je zahájeno okamžikem, kdy je žádost o udělení azylu doručena ministerstvu vnitra jako rozhodujícímu správnímu úřadu

 

• během řízení je s účastníkem prováděn pohovor

 

• rozhodnutí ve věci vydá ministerstvo vnitra do 90 dnů ode dne zahájení řízení, proti rozhodnutí lze podat žalobu v režimu správního soudnictví (ve lhůtě 15 dnů), o žalobě rozhoduje krajský soud

 

Azylová střediska

 

1. a) přijímací středisko – slouží k ubytování cizince po dobu provádění identifikačních úkonů a lékařské prohlídky

 

1. b) pobytové středisko – slouží k ubytování žadatele o udělení azylu do nabytí právní moci rozhodnutí o azylu

 

1. c) integrační středisko – slouží k přechodnému ubytování azylantů

 

Státní integrační program

 

• program zaměřený na pomoc azylantům při zajištění jejich začlenění do společnosti

 

• v současnosti se snaží o zajišťování trvalého bydlení a vytváření předpokladů pro získávání znalostí českého jazyka

 

STÁTNÍ OBČANSTVÍ ČR

 

Pramen práva → zákon o nabývání a pozbývání státního občanství ČR (č. 40/1993 Sb.)

 

Státní občanství = trvalý vztah občana a státu, tento vztah obsahuje práva a povinnosti

 

• státní občanství ČR lze nabýt:

 

1. a) narozením – nabývá dítě, je-li alespoň jeden z rodičů státním občanem ČR

 

1. b) osvojením – nabývá dítě, jehož alespoň jeden osvojitel je státním občanem ČR, a to dnem                                                       právní moci rozsudku o osvojení

 

1. c) určením otcovství – nabývá dítě dnem souhlasného prohlášení rodičů o určení otcovství nebo dnem                                                       právní moci rozsudku o určení otcovství

 

1. d) nalezením na území ČR – nabývá osoba mladší 15-ti let, která je nalezena na území ČR

– nastoupením této události je osoba považována za státního občana ČR

 

1. e) prohlášením – nabývá osoba, která byla do r. 1992 státním občanem ČSFR, ale neměla státní                                                       občanství ČR ani SR

– tato osoba si tedy zvolí státní občanství prohlášením

 

1. f) udělením – nabývá osoba, která o to požádá a za podmínek stanovených zákonem

– dnem složení státoobčanského slibu příslušná osoba nabude státním občanstvím

 

• státní občanství lze pozbýt prohlášením nebo nabytím cizího státního občanství

 

• státní občanství se prokazuje občanským průkazem, cestovním dokladem, osvědčením, potvrzením o státním občanství nebo vysvědčením o právní způsobilosti k uzavření manželství

 

• evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství ČR vede krajský úřad, ústřední evidenci pak vede ministerstvo vnitra

 

PRÁVO SDRUŽOVACÍ

 

Prameny práva → zákon o sdružování občanů (č. 83/1990 Sb.), zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (č. 424/1991 Sb.)

 

Zákon umožňuje občanům zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení. Členy těchto sdružení mohou být i právnické osoby.

 

• k výkonu sdružovacího práva není třeba povolení státního orgánu

 

• ke vzniku sdružení je stanovena povinnost registrace u příslušného orgánu státní správy (ministerstvo vnitra), návrh registrace podávají min. 3 občané z nichž alespoň jeden musí být starší 18-ti let (tzv. přípravný výbor), v návrhu jež podepíší členové přípravného výboru uvedou, kdo z nich starší 18-ti let je zmocněncem oprávněným jednat jejich jménem

 

• k návrhu na registraci přípravný výbor připojí stanovy ve dvojím vyhotovení, které obsahují název sdružení, sídlo sdružení, cíl činnosti, orgány sdružení, ustanovení o organizačních jednotkách a zásady hospodaření sdružení

 

• sdružení vzniká registrací, řízení o registraci je zahájeno dnem, kdy ministerstvu vnitra došel návrh jež nemá žádné vady

 

• pokud ministerstvo vnitra nezjistí důvod k odmítnutí registrace, provede ji do 10 dnů od zahájení řízení a v této lhůtě zašle zmocněnci přípravného výboru jedno vyhotovení stanov na němž vyznačí den registrace, o registraci se nevydává rozhodnutí ve správním řízení

 

• registraci ministerstvo odmítne ze zákonem stanovených důvodů

 

• sdružení zaniká dobrovolným rozpuštěním, sloučením s jiným sdružením nebo rozhodnutím ministerstva vnitra o jeho rozpuštění

 

 

 

Sdružování v politických stranách a hnutích

 

• občané mají právo se sdružovat v politických stranách a hnutích, k výkonu práva není třeba povolení státního orgánu

 

• strany a hnutí jsou právnickými osobami a jsou odděleny od státu, členem může být FO starší 18-ti let

 

• nikdo nesmí být nucen k členství ve stranách a hnutích, ze strany a hnutí může každý svobodně vystoupit

 

• názvy stran a hnutí (zkratky) se musí výrazně lišit od názvů stran a hnutí, které již vyvíjejí činnost na území ČR

 

• návrh registrace je obdobný jako u vzniku sdružení, k návrhu na registraci přípravný výbor připojí petici, která musí obsahovat alespoň tisíc podpisů od občanů jež požadují, aby strana a hnutí vznikly, dále se připojuje stanovy

 

• politická strana a hnutí vzniká registrací, ta je obdobná jako u vzniku sdružení

 

• strana a hnutí zanikají vlastním rozhodnutím, pokud nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu, rozhodnutím soudu nebo dnem, kdy ministerstvo vnitra provede výmaz ze seznamu stran a hnutí

 

PRÁVO SHROMAŽĎOVACÍ

 

Prameny práva → zákon o právu shromažďovacím (č. 84/1990 Sb.), zákon o právu petičním (č. 85/1990 Sb.)

 

Zákon přiznává občanům právo se shromažďovat. Výkon tohoto práva slouží k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, dále k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

 

• ke shromáždění není třeba povolení státního orgánu, za shromáždění se považují též pouliční průvody a manifestace

 

• shromáždění jsou zakázána v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají, dále od budov Ústavního soudu

 

• realizace shromažďovacího práva je založena na oznamovacím principu, k podání oznámení je příslušný tzv. svolavatel shromáždění (občan starší 18-ti let, právnická osoba se sídlem na území ČR, skupina osob), ten je povinen shromáždění písemně oznámit obecnímu úřadu nejméně 5 dnů předem

 

• v oznámení se uvádí: a) účel shromáždění

1. b) den, místo a doba zahájení shromáždění
2. c) doba ukončení pokud jde o shromáždění jež se koná na veřejném prostranství
3. d) předpokládaný počet účastníků
4. e) potřebný počet pořadatelů a způsob jejich označení
5. f) jméno, příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo svolavatele shromáždění

 

• svolavatel odpovídá za řízení, pokojný průběh shromáždění, pořadatelskou službu a za ukončení shromáždění; pokud se svolavateli nepodaří při průběhu shromáždění sjednat nápravu, musí požádat o potřebnou pomoc úřad nebo útvar Policie ČR

 

• účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů, nesmějí narušovat řádný a pokojný průběh shromáždění

 

• příslušný úřad může shromáždění zakázat nebo již probíhající shromáždění rozpustit (oprávnění rozpustit shromáždění má i příslušník Policie ČR, pokud není přítomen zástupce obce) jestliže nastanou některé ze zákonem stanovených podmínek

 

Petiční právo

 

• každý občan ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má právo sám nebo s jinými, obracet se na státní orgány s žádostmi a stížnostmi a návrhy

 

• k sestavení petice, opatření podpisů, doručení petice příslušnému orgánu a k jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor

 

• státní orgány jsou povinny petici přijmout (eventuálně ji postoupit příslušnému orgánu), posoudit její obsah a odpovědět na ni písemnou formou do 30 dnů

 

• pro některé okruhy osob je petiční právo omezeno, např. u příslušníků bezpečnostních a ozbrojených sil

 

NÁBOŽENSKÉ VYZNÁNÍ A POSTAVENÍ CÍRKVÍ

 

Pramen práva → zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (č. 3/2002 Sb.)

 

Náboženské vyznání = každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu

 

• svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena

 

• každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání, zákonní zástupci nezletilých dětí mohou výkon tohoto práva usměrňovat způsobem, který odpovídá rozvíjejícím schopnostem jejich dětí

 

• nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní

 

Církev a náboženská společnost = dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry

 

• církev a náboženská společnost je právnickou osobou, vzniká dobrovolným sdružováním fyzických osob a rozhoduje o věcech spojených s vyznáváním víry, o organizaci náboženského společenství a o vytváření k tomu určených institucí

 

• církev a náboženská společnost vzniká registrací, stát uznává pouze ty církve a náboženské společnosti jež jsou registrovány podle zákona, registrace a evidenci vede ministerstvo kultury

 

• registrované církve a náboženské společnosti mohou založit svaz církví a náboženských společností

 

• registrovanou církev a náboženskou společnost lze zrušit, pokud porušuje závazky vůči státu nebo třetím osobám, nezveřejňuje každoročně výroční zprávu nebo na základě podnětu orgánu státní správy (opakované porušování povinností)

 

• příjmy církve a náboženské společnosti tvoří zejména příspěvky FO i PO, příjmy z prodeje majetku, dary a dědictví, sbírky a příspěvky, dotace apod.

 

Seznam registrovaných církví a náboženských společností v ČR

 

• Apoštolská církev

 

• Bratrská jednota baptistů

 

• Církev adventistů sedmého dne

 

• Církev bratrská

 

• Církev československá husitská

 

• Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů

 

• Církev řeckokatolická

 

• Církev římskokatolická

 

• Českobratrská církev evangelická

 

• Evangelická církev augsburského vyznání v ČR

 

• Evangelická církev metodistická

 

• Federace židovských obcí v ČR

 

• Jednota bratrská

 

• Křesťanské sbory

 

• Luterská evangelická církev a. v. v ČR

 

• Náboženská společnost českých unitářů

 

• Náboženská společnost Svědkové Jehovovi

 

• Novoapoštolská církev v ČR

 

• Pravoslavná církev v českých zemích

 

• Slezská církev evangelická augsburského vyznání

 

• Starokatolická církev v ČR

 

 

VEŘEJNÉ SBÍRKY

 

Pramen práva → zákon o veřejných sbírkách (č. 117/2001 Sb.)

 

Veřejná sbírka = získávání a shromažďování dobrovolných peněžitých příspěvků od předem neurčeného okruhu přispěvatelů pro předem stanovený veřejně prospěšný účel (humanitární, charitativní, vzdělávací, sportovní, kulturní apod.)

 

• sbírku může konat pouze právnická osoba (kraje, obce, ostatní právnické osoby mající sídlo na území ČR)

 

• právnická osoba jež chce sbírku konat je povinna její konání písemně oznámit krajskému úřadu, úřad musí obdržet oznámení nejpozději 30 dnů před dnem zahájení sbírky

 

• pokud jsou v návrhu splněny podmínky, úřad osvědčí právnické osobě datum přijetí oznámení a pak jí samotné osvědčení pošle, úřad rovněž zveřejní osvědčení na své úřední desce

 

• sbírka musí být zahájena nejpozději do 120 dnů ode dne oznámení příslušnému krajskému úřadu

 

• provedení sbírky: a) shromažďování příspěvků na předem vyhlášený zvláštní bankovní účet

1. b) sběrací listiny
2. c) pokladničky v určených místech k přijímání příspěvků
3. d) prodej předmětů, jestliže je příspěvek zahrnut v jejich ceně
4. e) prodej vstupenek na veřejná vystoupení, jestliže je příspěvek zahrnut v jejich ceně
5. f) pronájem telefonní linky určené ke shromažďování příspěvků z telefonního účtu

 

• pokud je pověřena konáním sbírky fyzická osoba, musí se na požádání prokázat plnou mocí právnické osoby

 

• pro každou sbírku je právnická osoba povinna zřídit zvláštní bankovní účet na který převede hrubý výtěžek sbírky, právnická osoba může na úhradu nákladů použít část hrubého výtěžku sbírky (max. do 5 % z hrubého výtěžku)

 

• kontrolu a dozor nad konáním sbírek provádí příslušný krajský úřad, právnická osoba je povinna předložit do 3 měsíců ode dne ukončení sbírky celkové vyúčtování sbírky

 

ARCHIVNICTVÍ

 

Pramen práva → zákon o archivnictví a spisové službě (č. 499/2004 Sb.)

 

Archiválie = písemné, obrazové, zvukové a jiné záznamy, které vzešly z činnosti orgánů veřejné správy, dalších orgánů, právnických a fyzických osob, záznamy mají vzhledem ke svému dokumentárnímu významu trvalou hodnotu

 

• archiválie mohou být uznány i jako kulturní nebo národní památky

 

• všechny archiválie jsou na území ČR vedeny v evidenci a jsou součástí Jednotného archivního fondu, jsou rovněž chráněny státem

 

• do archiválií může nahlížet každý, do archiválií mladších 30 let lze nahlížet jen se souhlasem vedoucího pracovníka archivu

 

• organizování a jednotné řízení a dohled nad archivnictvím provádí ministerstvo vnitra, odbornými orgány pro ochranu a péči archiválií jsou archivy

 

• druhy archivů: a) Státní ústřední archiv v Praze (správní úřad, je přímo řízený ministerstvem vnitra)

 

1. b) Státní oblastní archivy (správní úřady, jsou přímo řízené ministerstvem vnitra)

 

1. c) Státní okresní archivy (vnitřní organizační jednotky státních oblastních archivů)

 

1. d) archivy města Prahy a měst Brna, Ostravy, Plzně a Ústí nad Labem

 

1. e) podnikové archivy (pro podnikatele)

 

1. f) archivy zvláštního významu

 

1. g) archivy ministerstva vnitra a ministerstva obrany

 

• archiválie politických stran, politických hnutí a sdružení občanů se mohou ukládat do archivů, které si tyto jednotky zřídí (jinak se ukládají do příslušného archivu)

 

SPRÁVA BEZPEČNOSTNÍ

 

SPRÁVA BEZPEČNOSTNÍ

 

Prameny práva → ústavní zákon o bezpečnosti ČR (č. 110/1998 Sb.), zákon o krizovém řízení (č. 240/2000 Sb.), zákon o integrovaném záchranném systému (č. 239/2000 Sb.), zákon o zpravodajských službách ČR (č. 153/1994 Sb.), zákon o Bezpečnostní informační službě (č. 154/1994 Sb.), zákon o Vězeňské službě a justiční stráži (č. 555/1992 Sb.) aj.

 

Správa bezpečnostní = systém a činnost všech orgánů veřejné správy, které jsou pověřeny bezpečnostními funkcemi

 

• bezpečnost se vztahuje na: a) stát a jeho instituce

1. b) život, zdraví, svobodu, lidskou důstojnost a osobní čest jednotlivce
2. c) majetek

 

• správa bezpečnostní zahrnuje i policejní správu a správu obrany státu

 

Organizace správy bezpečnostní

 

Vláda ČR                                – nejvyšší a ústřední subjekt správy bezpečnostní

– zabývá se věcmi ve stanovení a vyhodnocení bezpečnostní politiky

 

Bezpečnostní rada státu          – připravuje vládě ČR návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR

                                               – tvoří ji předseda vlády a další členové vlády podle rozhodnutí vlády

Ministerstvo vnitra                  – specializovaný ústřední orgán státní správy pro správu bezpečnostní

Národní bezpečnostní úřad     – ústřední správní orgán pro oblast ochrany utajovaných skutečností

 

Policie ČR                               – ozbrojený bezpečnostní sbor

– realizuje úkoly bezpečnostní politiky a další úkoly zákonem stanovené

 

Bezpečnostní                           – ozbrojená zpravodajská služba

informační služba                   – získává, shromažďuje i vyhodnocuje informace důležité pro bezpečnostní politiku

 

Kraje, Obce                            – plní některé úkoly v oblasti bezpečností politiky (zajišťování bezpečnosti,                                                       zajišťování veřejného pořádku, úkoly v oblasti krizového řízení a integrovaného                                                       záchranného systému)

 

BEZPEČNOST ČESKÉ REPUBLIKY

 

Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot je základní povinností státu.

 

Pokud jsou ohroženy výše jmenované skutečnosti nebo je-li třeba plnit mezinárodní závazky o společné obraně, může být vyhlášen podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace:

 

1. a) nouzový stav – vyhlašuje se pro omezené nebo pro celé území státu

 

– vyhlašuje se v případě živelných pohrom, ekologických či průmyslových havárií, nehod    nebo jiného nebezpečí

 

– nemůže být vyhlášen z důvodu stávky vedené na ochranu práv a zájmů

 

– vyhlašuje ho předseda vlády, jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin schválí nebo zruší, o    vyhlášení stavu ihned informuje vláda Poslaneckou sněmovnu, ta může vyhlášení zrušit

 

– může se vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území

 

– končí uplynutím doby na kterou byl vyhlášen, pokud vláda nebo Poslanecká sněmovna   nerozhodne o jeho předčasném zrušení

 

 

 

1. b) stav ohrožení státu – vyhlašuje se pro omezené nebo pro celé území státu

 

– vyhlašuje se v případě ohrožení svrchovanosti nebo územní celistvosti státu anebo při                                    ohrožení demokratických zásah státu

 

– vyhlašuje ho Parlament na návrh vlády, k přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční                                    většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů

 

1. c) válečný stav – vyhlašuje se pro celé území státu

 

– vyhlašuje se v případě, je-li ČR napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní                                          závazky o společné obraně proti napadení

 

– vyhlašuje ho Parlament

 

• bezpečnost ČR je zajišťována: a) ozbrojenými silami

1. b) ozbrojenými bezpečnostními sbory
2. c) záchrannými sbory
3. d) havarijními službami

 

+ státními orgány, orgány územních samosprávných celků, fyzickými a                 právnickými osobami, tyto jsou povinny se podílet na zajišťování                 bezpečnosti ČR

 

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ

 

Krizové řízení = souhrn řídících činností věcně příslušných orgánů zaměřených na analýzu a vyhodnocení bezpečnostních rizik, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s řešením krizové situace

 

• krizovou situací je mimořádná událost, při níž je vyhlášen krizový stav (stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu)

 

• za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a pro stanovené účely omezit některá základní práva a svobody (nedotknutelnost osoby a obydlí, vlastnické a užívací právo k majetku, svoboda pohybu a pobytu aj.)

 

Organizace krizového řízení

 

Vláda ČR                    – ústřední orgán krizového řízení

– ukládá úkoly ostatním orgánům krizového řízení a kontroluje jejich činnost

– je oprávněna nařídit evakuaci osob a majetku, zakázat vstup a pohyb osob na území,                                          rozhodnout o ukládání pracovní povinnosti, poskytnout věcné prostředky apod.

 

Ústřední krizový štáb  – zřizuje ho vláda

– je pracovní orgánem vlády k řešení krizových situací

 

Ministerstva a jiné      – zřizují krizové štáby k zabezpečení připravenosti na řešení krizových situací v oboru své správní úřady                  působnosti

– zpracovávají krizové plány (souhrn krizových opatření a postupů)

– vedou přehled možných zdrojů rizik a provádějí analýzy ohrožení

 

Ministerstvo vnitra      – koordinuje přípravu na krizové stavy a jejich řešení

– sjednocuje postupy úřadů a osob

– řeší rozpory v oblasti krizového řízení

 

Kraje, Obce                 – koordinují přípravu na krizové situace prostřednictvím svých bezpečnostních rad

 

Krajský úřad a určené            – zpracovávají pro svou úroveň krizového řízení krizové plány

obecní úřady               – hejtman kraje zřizuje jako své pracovní orgány krizové štáby kraje a vyhlašuje pro území                                          kraje stav nebezpečí

 

 

 

 

INTEGROVANÝ ZÁCHRANNÝ SYSTÉM

 

Integrovaný záchranný systém = koordinovaný postup složek IZS při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací

 

• mimořádnou událostí je škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací

 

• složky IZS: a) Hasičský záchranný sbor ČR

 

1. b) jednotky požární ochrany

 

1. c) zdravotnická záchranná služba

 

1. d) Policie ČR

 

1. e) ostatní složky (vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil, ostatní ozbrojené     bezpečnostní sbory, ostatní záchranné sbory, neziskové organizace atp.)

 

• složky IZS jsou při zásahu povinny se řídit příkazy velitele zásahu (resp. hejtmana kraje)

 

• stálými orgány pro koordinaci složek IZS jsou operační a informační střediska IZS (operační střediska hasičského záchranného sboru kraje, operační i informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru)

 

• ministerstvo vnitra plní koordinační, řídící, kontrolní a koncepční úlohu IZS

 

• odpovídající úkoly na svých úrovních a pro své území plní orgány krajů a obcí

 

• oprávnění vyžadovat pomoc pro provádění záchranných a likvidačních prací od IZS má ministerstvo vnitra, hejtman kraje a velitel zásahu

 

• FO a PO jsou v souvislosti se záchrannými a likvidačními pracemi povinny poskytnout osobní a věcnou pomoc, strpět vstup osob provádějících práce na pozemky a do staveb, strpět umístění zařízení systému varování na nemovitostech a vytvořit podmínky pro výdej ochranných masek (školská, zdravotní, sociální nebo obdobná zařízení)

 

• provozovatelům hromadných informačních prostředků je stanovena povinnost na základě žádosti neprodleně a bez úprav obsahu a smyslu uveřejnit potřebné tísňové informace

 

ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBY

 

Zpravodajské služby = státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu ČR

 

1) Bezpečnostní informační služba                – zabezpečuje informace o záměrech a činnostech namířených proti                                                                                demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti                                                                                státu, o zpravodajských službách cizí moci, o činnostech                                                                                ohrožujících státní a služební tajemství a dále o činnostech jejichž                                                                                důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo výrazné ekonomické                                                                                zájmy státu

 

– v čele BIS stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný vládou, který je                                                                          z výkonu své funkce vládě odpovědný

 

– kontrolu nad BIS vykonává Poslanecká sněmovna (zvl. orgán)

 

– úkoly službě ukládá vláda a prezident republiky

 

– podává vládě a prezidentu republiky zprávu o své činnosti                                                                          jednou za rok

 

– používá zpravodajské prostředky (zpravodajská technika, krycí                                                                          prostředky a doklady, sledování)

 

– má právo vyžádat si spolupráci a informace od orgánů veřejné                                                                          správy

 

– pracovníci jsou ve služebním poměru k BIS

2) Úřad pro zahraniční styky a informace     – zabezpečuje informace mající původ v zahraničí, důležité pro                                                                                 bezpečnost a ochranu zahraničně politických a ekonomických                                                                                 zájmů ČR

 

– v čele úřadu stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný ministrem                                          vnitra se souhlasem vlády, který je z výkonu své funkce ministru                                          vnitra odpovědný

 

3) Vojenské zpravodajství                             – zabezpečuje informace o záměrech a činnostech představujících                                                                                 vojenské ohrožení ČR, o zpravodajských službách cizí moci                                                                                 v oblasti obrany, o záměrech a činnostech namířených proti                                                                                 zabezpečování obrany ČR a o činnostech ohrožujících státní a                                                                                 služební tajemství v oblasti obrany ČR

 

– v čele zpravodajství stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný na                                                                                 návrh náčelníka generálního štábu Armády ČR ministrem obrany                                                                                 se souhlasem vlády, který je z výkonu své funkce ministru                                                                                 obrany odpovědný

 

– člení se na Vojenskou zpravodajskou službu a na Vojenské                                                                                 obranné zpravodajství

 

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA

 

Vězeňská služba = instituce, která zajišťuje výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody  a v rozsahu stanoveném zákonem i ochranu pořádku a bezpečnost při výkonu soudnictví a správě soudů

 

• instituce, pokud rozhodují ve správním řízení, mají postavení správních úřadů

 

• Vězeňská služba: a) spravuje a střeží věznice, odpovídá za dodržování podmínek výkonu vazby a trestu

 

1. b) střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a trestu

 

1. c) zabezpečuje úkoly při předcházení a odhalování trestné činnosti osob ve výkonu vazby a     trestu

 

1. d) vede evidenci osob ve výkonu vazby a trestu na území ČR

 

1. e) provozuje hospodářskou činnost za účelem zaměstnávání osob ve výkonu vazby a trestu

 

1. f) vykonává další činnost stanovenou zákonem

 

• Vězeňská služba má tyto složky:

 

1) Vězeňská stráž – ozbrojený sbor

                              – střeží, předvádí a eskortuje osoby ve výkonu vazby a trestu

– střeží vazební věznice a při této činnosti zajišťuje stanovený pořádek a kázeň

 

2) Justiční stráž    – ozbrojený sbor

– zajišťuje pořádek a bezpečnost v budovách soudů, státních zastupitelství a v jiných                                   místech činnosti soudů a ministerstva spravedlnosti

– zajišťuje bezpečnost výkonu pravomocí soudů a státních zastupitelství

 

3) Správní služba  – rozhoduje ve správním řízení podle zvláštních předpisů

– zabezpečuje organizační, ekonomickou, výchovnou a další odbornou činnost

– součástí této služby je i zdravotnická služba

– činnost správní služby zajišťují zaměstnanci a příslušníci

 

Organizace Vězeňské služby

 

Generální ředitelství   – řídí, organizuje a kontroluje činnost ostatních článků organizace Vězeňské služby

– v čele stojí ředitel jmenovaný a odvolávaný ministrem spravedlnosti, který je z výkonu                                          své funkce ministru spravedlnosti odpovědný

 

Vazební věznice,          – zřizuje a ruší je ministr spravedlnosti, v jejich čele stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává věznice                                       generální ředitel, ředitelé věznic jsou oprávněni jednat a činit úkony za Vězeňskou službu

 

Institut vzdělávání       – vzdělávací a školící středisko pro pracovníky Vězeňské služby

Povinnosti a oprávnění příslušníka Vězeňské služby

 

• povinnost plnit služební povinnosti a jiné úkoly dle zákona

 

• povinnost konat službu ve služebním stejnokroji s identifikačním číslem (příslušník, který koná službu v občanském oděvu je označen identifikačním štítkem s číslem)

 

• povinnost jednat s osobami ve výkonu vazby a trestu vážně, rozhodně, respektovat jejich práva, zabraňovat ponižujícímu zacházení s těmito osobami

 

• povinnost zakročit v mezích zákona, páchá-li osoba ve výkonu vazby a trestu trestní čin nebo kázeňský přestupek

 

• povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při plnění služebních úkolů

 

• oprávnění požadovat vysvětlení od osob ve výkonu vazby a trestu, které mohou přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení trestného činu nebo kázeňského přestupku

 

• oprávnění provést u osoby ve výkonu vazby a trestu osobní prohlídku (věci, těla, snímání otisků prstů, podrobení se lékařské prohlídce)

 

• oprávnění odejmout osobě ve výkonu vazby a trestu věc, kterou má neoprávněně u sebe nebo kterou má zabranou

 

Typy věznic

 

1. a) věznice s dohledem

 

1. b) věznice s dozorem

 

1. c) věznice s ostrahou

 

1. d) věznice se zvýšenou ostrahou

 

SPRÁVA POLICIE

 

SPRÁVA POLICIE

 

Prameny práva → zákon o Policii České republiky (č. 283/1991 Sb.), zákon o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (č. 186/1992 Sb.), zákon o obecní polici (č. 553/1991 Sb.)

 

Správa policie = činnost policejních orgánů, jimž zákon ukládá úkony ochrany ve věcech bezpečnosti a veřejného pořádku

 

• jejich činnost je subsidiární, protože bezpečnost a veřejný pořádek jsou těmito orgány zajišťovány jen v těch oblastech a v těch případech, kdy tyto úkoly nespadají do působnosti jiných orgánů (např. obcí)

 

• neurčité pojmy: a) bezpečnost               = ochrana společnosti a jednotlivců před ohrožujícím nebezpečím

 

1. b) veřejný pořádek = ochrana pravidel chování lidí na veřejnosti, která nejsou sice                                           výslovně formulována v právních normách, ale jejich zachování                                           je podle panujících obecných názorů v určitém místě a čase                                           nutnou podmínkou spořádaného společenského soužití

 

POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

 

Policie České republiky = ozbrojený bezpečnostní sbor ČR, který plní úkoly ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti v rozsahu a způsobem stanoveném právními předpisy

 

• při plnění svých úkolů také postupuje podle mezinárodních smluv, kterými je ČR vázána

 

• policie působí na území ČR, nestanoví-li zákon nebo mezinárodní smlouva jinak

 

• každý policista musí mít při výkonu své služby na paměti 2 základní atributy:

 

1. a) atribut slušného občana, pro kterého zde je

 

1. b) atribut zákona, který ho vede při jeho rozhodování

 

 

Úkoly Policie ČR

 

• chrání bezpečnost osob a majetku

 

• spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení

 

• vede boj proti terorismu

 

• odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele

 

• koná vyšetřování o trestných činech

 

• zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu

 

• zajišťuje ochranu ústavních činitelů ČR a dalších osob

 

• zajišťuje ochranu úřadů, které jsou stanoveny v zákoně

 

• dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení

 

• odhaluje a projednává přestupky

 

• vede evidenci a statistiky potřebné pro plnění svých úkolů

 

• vyhlašuje celostátní pátrání a zveřejňuje údaje nezbytné k identifikaci hledaných osob

 

• provádí úkony související s pronásledováním osob, které uprchly z výkonu vazby nebo trestu

 

• zadržuje svěřence s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku

 

• zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení a podílí se na ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě

 

• plní úkoly státní správy, které stanoví zvláštní zákon (např. výkon správy na úseku střelných zbraní a střeliva)

 

Vztahy Policie ČR ke státním orgánům, fyzickým a právnickým osobám

 

• společnost, její složky a jednotlivci mají právo žádat od příslušných složek policejního systému aktivní zákrok v případě určité intenzity ohrožení nebo narušení společensky uznávaných hodnot

 

• příslušné složky policejního systému při plnění svých úkolů mají právo požadovat od státních orgánů, fyzických a právnických osob pomoc (zejména potřebné podklady a informace)

 

• v případě nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku je policista oprávněn požádat každého o pomoc, ten kdo byl požádán, je povinen ji poskytnout (nemusí tak učinit, jestliže by tím byl ohrožen, nebo brání-li tomu jiné okolnosti)

 

• na žádost poskytují složky policejního systému ochranu soudním exekutorům, osobám pověřeným výkonem rozhodnutí soudu, jinému státnímu orgánu nebo obci

 

• policie poskytuje z evidencí které vede informace službám jež působí v policii, ministerstvu vnitra, BIS, Vojenskému obrannému zpravodajství, Vojenské policii a dalším státním orgánům a organizacím dle zákona

 

• stát odpovídá za škodu způsobenou policií nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů

 

• orgánům správy policie jsou k realizaci jejich úkolů svěřeny významné právní prostředky:

 

1. a) obecné právní prostředky – vydávání normativních správních aktů a individuálních správních aktů

 

1. b) specifické právní prostředky – donucovací prostředky

 

Vztahy Policie ČR k zahraničí

 

• policie je při plnění svých úkolů oprávněna spolupracovat s mezinárodní organizací Interpol a s jinými mezinárodními organizacemi a bezpečnostními sbory

 

• pro členské státy EU byl zřízen Evropský policejní úřad (zřízen Úmluvou o Europolu), je určen pro mezinárodní spolupráci v rámci EU

 

• policie je oprávněna použít na žádost zahraničního bezpečnostního sboru operativně pátrací prostředky, pokud je to třeba k objasnění skutku, který by byl v ČR úmyslným trestným činem

 

• příslušník zahraničního bezpečnostního sboru může vykonávat na území ČR povinnosti a oprávnění policisty, za podmínek stanovených mezinárodní smlouvou, obdobnou situaci může činit i policista z ČR

 

 

 

ORGANIZACE POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

 

Organizace vyššího stupně systému správy policie

 

Ministerstvo vnitra                                         – orgán, kterému je Policie ČR podřízena

– prakticky je ministerstvo od organizace Policie ČR odděleno

 

Inspekce ministerstva vnitra                          – odhaluje a prověřuje skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl                                                                                 spáchán trestný čin, jehož pachatelem byl policista

 

Policejní prezídium ČR                                              – orgán řídící činnost Policie ČR

– v čele prezídia stojí policejní prezident, který je představeným                                                                                 všech policistů (výjimku tvoří policisté povolaní ministrem vnitra                                                                                 k plnění zvláštních úkolů) a kterého jmenuje a odvolává ministr                                                                                 vnitra se souhlasem vlády, policejní prezident je z výkonu své                                                                                 funkce ministru vnitra odpovědný

 

Útvary s působností na celém území ČR         – zřizuje je ministr vnitra na návrh policejního prezidenta

 

Útvary s územně vymezenou působností         – zřizuje je ministr vnitra na návrh policejního prezidenta

 

Služby                                                             – v čele služeb stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává policejní                                                                                 prezident, ředitele ochranné služby jmenuje a odvolává ministr                                                                                 vnitra se souhlasem prezidenta republiky

 

1. a) služba pořádkové policie – plní veškeré základní úkoly policie

 

1. b) služba kriminální policie a vyšetřování – odhaluje a vyšetřuje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele

– při provádění úkonů trestního řízení je policista vázán pokyny                                                                    státního zástupce

– součástí této služby je Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů                                                                                 komunismu

 

1. c) služba dopravní policie – dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu, řeší                                                                                 dopravní nehody

 

1. d) služba správních činností – zabezpečuje správní činnosti

 

1. e) ochranná služba – zabezpečuje ochranu prezidenta republiky, ústavních činitelů a                                                                                 osob, kterým ochrana náleží

 

1. f) služba cizinecké a pohraniční policie – cizinecká policie kontroluje doklady na hraničních přechodech a                                                                                 letištích, povoluje a kontroluje vstup a pobyt cizinců

– pohraniční policie zajišťuje ochranu státních hranic mimo                                                                                 hraniční přechody

 

1. g) služba rychlého nasazení – provádí služební zákroky proti teroristům, únoscům a                                                                                nebezpečným pachatelům

 

1. h) služba železniční policie – zajišťuje veřejný pořádek na nádražích a ve vlacích, dbá na                                                                                ochranu bezpečnosti cestujících

 

1. i) letecká služba – ke své činnosti používá policejní vrtulníky

 

Organizace nižšího stupně systému správy policie

 

Policejní prezídium ČR                                              – orgán řídící činnost Policie ČR

 

Krajské správy Policie ČR                             – mají územní působnost pro jednotlivé kraje

 

Okresní ředitelství Policie ČR                        – mají územní působnost pro jednotlivé okresy

 

Obvodní oddělení Policie ČR                          – zřizují se v souladu s potřebami konkrétních územních celků

 

POVINNOSTI A OPRÁVNĚNÍ POLICISTŮ

 

• k plnění úkolu při výkonu služby mají policisté stanoveny povinnosti a oprávnění

 

• při provádění služebních zákroků a služebních úkonů jsou policisté povinni dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu

 

Povinnosti policisty

 

• dodržovat zákony a další obecně závazné právní předpisy

 

• plnit úkoly, které jsou uloženy právními předpisy nebo rozkazy a pokyny nadřízeného

 

• provést služební zákroky, služebních úkony a jiná opatření (příp. poučit osoby o jejich právech, použit výzvy), a to i v době mimo službu

 

• prokázat svou příslušnost k policejnímu sboru (služebním stejnokrojem s identifikačním číslem, služebním průkazem, odznakem služby kriminální policie, ve výjimečných případech ústním prohlášením „policie“)

 

• dodržovat při výkonu služby pravidla služební zdvořilosti

 

• zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, s nimiž se seznámil při plnění úkolů nebo v souvislosti s nimi, a to i po skončení služebního poměru

 

• hlásit svému nadřízenému každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků a zbraně, nebo došlo-li ke zranění osoby

 

• konat další povinnosti, které jsou stanovené zákonem

 

Oprávnění policisty

 

• požadovat vysvětlení

 

• požadovat prokázání totožnosti ( osobu předvést za účelem zjištění totožnosti)

 

• zajistit osobu v taxativně stanovených případech (osoba ohrožuje svůj život nebo život jiných osob, pokusila se o útěk při předvedení, na policejním útvaru slovně uráží jinou osobu nebo policistu, poškozuje majetek, byla přistižena při jednání jež má znak přestupku), zajištěná osoba může být umístěna do policejní cely, do 24 hodin musí být ovšem propuštěna

 

• omezit pohyb agresivní osoby

 

• odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném po předchozí marné výzvě k vydání zbraně, hrozí-li osoba užitím zbraně k násilí nebo k pohrůžce násilí

 

• přesvědčit se, zda předvedená nebo zajištěná osoba nemá u sebe zbraň a tuto zbraň odebrat

 

• provést osobní prohlídku nebo prohlídku objektů, zavazadel, dopravních prostředků v taxativně stanovených případech a při plnění určitých úkolů

 

• otevřít byt za stanovených podmínek a jiné uzavřené prostory, vstoupit do nich a provést potřebné služební zákroky, služební úkony nebo jiná opatření

 

• vstoupit do živnostenských provozoven

 

• zakázat vstup na určená místa, k označení určeného místa může být použito technických prostředků

 

• využít specifická opatření v souvislosti se zajišťováním ochrany státních hranic, bezpečnosti železniční dopravy a při dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu a při jeho řízení

 

• použít ke stanoveným účelům a za stanovených podmínek donucovací prostředky (hmaty a chvaty a údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušek, pouta, služební pes, varovný výstřel, vytlačování koňmi, vodní stříkač, prostředky k zabránění odjezdu a zastavení vozidla aj.) a zbraně (střelné, bodné, sečné, speciální)

 

• použít podpůrné operativně pátrací prostředky (krycí doklady, konspirativní prostředky, zabezpečovací technika, zvláštní finanční prostředky, využití informátora)

 

• užívat další oprávnění, které jsou stanovené zákonem

 

SLUŽEBNÍ POMĚR PŘÍSLUŠNÍKŮ POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY

 

• příslušníci Policie ČR jsou ve služebním poměru k Policii ČR

 

• jménem policie jedná a rozhoduje ministr vnitra a další služební funkcionáři, tito funkcionáři jsou oprávněni v rozsahu své pravomoci ukládat podřízeným policistům služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich činnost a vydávat k tomuto účelu rozkazy a pokyny

 

• služební poměr se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře a vzniká dnem určeným v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru (policistovi je přidělena zákonem stanovená hodnost)

 

• o ustanovování policistů do funkcí rozhodují služební funkcionáři na základě služebního hodnocení

 

• policista je povinen dodržovat služební kázeň, tj. plnit svědomitě a řádně úkoly a službu, dodržovat při výkonu služby pravidla zdvořilosti atp.

 

Hodnostní označení

 

• při přijetí do služební poměru je policista jmenován do hodnosti rotného nebo strážmistra (má-li středoškolské nebo vyšší odborné vzdělání) nebo podporučíka (má-li vysokoškolské vzdělání)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

rotný                 strážmistr           nadstrážmistr       podpraporčík          praporčík           nadpraporčík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

podporučík              poručík              nadporučík             kapitán                   major             podplukovník         plukovník

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

generálmajor       generálporučík

OBECNÍ POLICIE

 

Obecní policie = speciální ozbrojená bezpečnostní složka obce, jejíž veřejně prospěšnou činností zajišťuje obec klid a pořádek na svém území

 

• je orgánem obce, zřizuje a zrušuje ji obecní zastupitelstvo obecně závaznou vyhláškou

 

• k základním úkolům obecní policie patří zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku v rámci působnosti obce

 

• může na základě veřejnoprávní smlouvy vykonávat úkoly i na území jiné obce

 

• při plnění svých úkolů spolupracuje s Policií České republiky

 

• pracovníci obecní policie (strážníci) jsou v pracovním poměru k obci a jsou přímými nositeli úkolů při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku

 

• každý má právo obracet se na zaměstnance obecní policie (strážníky) s žádostí o pomoc, tito jsou povinni v rozsahu svých úkolů požadovanou pomoc poskytnout

 

• řídí ji starosta pokud obecní zastupitelstvo nepověří řízením jiného člena obecního zastupitelstva, obecní rada může mimo to pověřit plněním některých úkolů při řízení obecní policie určeného strážníka

 

• zpracovává osobní údaje, které potřebuje k plnění úkolů podle zákona

 

• je oprávněna vyžadovat od příslušných orgánů poskytnutí údajů o hledaných a pohřešovaných osobách, o odcizených motorových vozidlech, o psech, o povoleních a o jiných věcech jež jsou uvedeny v zákoně

 

• obec odpovídá za škodu způsobenou strážníkem v souvislosti s plněním jeho úkolů

 

• školení strážníků a jejich výcvik zajišťuje obec, na žádost obce může tento výcvik strážníků zajišťovat Policie ČR

 

• stejnokroje strážníků, označení motorových vozidel a hodnostní označení si každá obec stanovuje sama

 

Úkoly obecní policie

 

• přispívá k ochraně bezpečnosti osob a majetku

 

• dohlíží nad dodržováním pravidel občanského soužití

 

• přispívá k bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích

 

• odhaluje přestupky a jiné správní delikty

 

• upozorňuje fyzické a právnické osoby na porušování obecně závazných právních předpisů a činí opatření k nápravě

 

Povinnosti strážníků

 

• dodržovat zákony a další obecně závazné právní předpisy

 

• plnit úkoly, které jsou uloženy právními předpisy nebo rozkazy a pokyny nadřízeného

 

• provést zákroky, úkony nebo učinit jiná opatření (příp. poučit osoby o jejich právech, použit výzvy), a to i v době mimo pracovní dobu, při tom je strážník povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu

 

• prokázat svou příslušnost k obecní policii (stejnokrojem s odznakem obecní policie, identifikačním číslem a názvem obce)

 

• oznámit Policii ČR nebo jinému příslušnému orgánu důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin nebo jiný delikt

 

• zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, s nimiž se seznámil při plnění úkolů nebo v souvislosti s nimi, a to i po skončení pracovního poměru

 

• hlásit svému nadřízenému každý zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků a zbraně, nebo došlo-li ke zranění osoby

 

• konat další povinnosti, které jsou stanovené zákonem

 

Oprávnění strážníků

 

• požadovat vysvětlení

 

• požadovat prokázání totožnosti ( osobu předvést za účelem zjištění totožnosti na Policii ČR)

 

• odebrat zbraň osobě na místě veřejně přístupném po předchozí marné výzvě k vydání zbraně, hrozí-li osoba užitím zbraně k násilí nebo k pohrůžce násilí

 

• otevřít byt za stanovených podmínek a jiné uzavřené prostory, vstoupit do nich a provést potřebné zákroky, úkony nebo jiná opatření

 

• vstoupit do živnostenských provozoven

 

• zakázat vstup na určená místa, k označení určeného místa může být použito technických prostředků

 

• odejmout věc, o odnětí věci sepíše strážník úřední záznam a osobě jíž byla věc odňata vystaví potvrzení

 

• použít ke stanoveným účelům a za stanovených podmínek donucovací prostředky (hmaty a chvaty a údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušek, pouta, pes, varovný výstřel, prostředky k zabránění odjezdu a zastavení vozidla) a zbraň (za podmínek nutné obrany, krajní nouze nebo zamezení útěku nebezpečného pachatele)

 

• užívat oprávnění v oblasti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích:

 

1. a) zastavovat vozidla

 

1. b) použít technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě zákazu

 

1. c) kontrolovat veškeré doklady od vozidla, nákladu a řidiče vozidla

 

1. d) usměrňovat provoz na pozemních komunikacích, a to do příjezdu Policie ČR

 

1. e) odtahovat vozidla, která tvoří překážku silničního provozu

 

1. f) ukládat pokuty do 1 tis. na místě

 

• užívat další oprávnění, které jsou stanovené zákonem

 

SPRÁVA OBRANY STÁTU

 

SPRÁVA OBRANY STÁTU

 

Prameny práva → zákon o zajišťování obrany ČR (č. 222/1999 Sb.), zákon o ozbrojených silách ČR (č. 219/1999 Sb.), zákon o Armádě České republiky (č. 15/1993 Sb.), zákon o Vojenské policii (č. 124/1992 Sb.), zákon o vojácích z povolání (č. 221/1999 Sb.), branný zákon (č. 218/1999 Sb.) aj.

 

Správa obrany státu = činnost orgánů veřejné správy, která zahrnuje výstavbu, přípravu a řízení ozbrojených sil, operační přípravu státního území, obranné plánování a opatření v národním hospodářství, a to na všech úsecích veřejného života v zájmu zajišťování obrany státu

 

• obrana státu = souhrn opatření k zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, principů demokracie a právního státu, ochrany života obyvatel a jejich majetku před vnějším napadením, obrana státu zahrnuje výstavbu účinného systému obrany státu, přípravu a použití odpovídajících sil a prostředků a účast v kolektivním obranném systému

 

Povinnosti fyzických a právnických osob

 

1. a) poskytnout určené věcné prostředky pro potřeby zajišťování obrany státu, které vlastní

 

1. b) strpět činnosti spojené s výběrem, evidencí, určením a dodáváním věcných prostředků

 

1. c) oznamovat obecnímu úřadu změny určených věcných prostředků, jež mají význam pro jejich využitelnost

 

1. d) uposlechnout výzvy k dodání věcných prostředků k prověření opatření pro zabezpečení obrany státu

 

1. e) poskytnout na žádost správních úřadů údaje a informace pro potřeby přípravy a realizace opatření pro     zabezpečení obrany státu

 

1. f) poskytnout pracovní volno svých zaměstnancům, kteří budou povoláni k pracovním výpomocem nebo     k plnění pracovních povinností

ORGANIZACE OBRANY STÁTU

 

Prezident republiky                 – vrchní velitel ozbrojených sil

– má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu

 

Vláda ČR                                – je odpovědná za přípravu a zajišťování obrany státu

– uskutečňuje brannou politiku státu

– schvaluje strukturu armády a koncepci výstavby armády

 

Bezpečnostní rada státu          – připravuje vládě ČR návrhy opatření k zajišťování bezpečnosti ČR

– tvoří ji předseda vlády a další členové vlády podle rozhodnutí vlády

 

Parlament ČR                         – rozhoduje o vyhlášení válečného stavu a stavu ohrožení státu

– vyslovuje souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR

– vyslovuje souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na našem území

– má stanovené další úkoly a pravomoci v oblasti obrany podle zákonů

 

Ministerstvo obrany                – ústřední správní úřad pro zabezpečování obrany státu a státní orgán pro řízení a                                                       velení Armády ČR

– řídí územní vojenské správy, újezdní úřady ve vojenských újezdech a Vojenské                                                       zpravodajství

– povolává občany ČR k plnění branné povinnosti

– vykonává správu vojenských lesů a vojenských újezdů

– organizuje součinnost s armádami jiných států

– ministr obrany je oprávněn vydávat rozkazy jež jsou závazné pro všechny vojáky

– ministr obrany navrhuje vládě základní opatření k zajištění obrany státu, k čemuž                                                       může od jiných orgánů požadovat podkladové materiály

– ministr obrany odpovídá za zabezpečení mobilizace ozbrojených sil, řídí přípravu                                                       občanů k obraně státu

 

Inspekce ministerstva obrany – nejvyšší vnitřní kontrolní orgán ministerstva vnitra, provádí kontrolu Armády ČR

 

Další ministerstva a jiné         – plánují podle rozhodnutí vlády opatření k zajišťování obrany státu včetně jejich ústřední správní úřady                 finančního zabezpečení a realizují je

 

Generální štáb Armády ČR    – orgán, který je součástí ministerstva obrany a který velí armádě a vojenské policii

– podílí se na zpracování návrhů vojenské obranné politiky státu, rozpracovává a                                                       navrhuje koncepci rozvoje a výstavby Armády ČR, řídí doplňování a odbornou                                                       přípravu vojáků, zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru ČR

– v jeho čele je náčelník Generálního štábu Armády ČR, kterého jmenuje prezident                                                       republiky na návrh vlády, je podřízen ministrovi obrany

 

Velitelství územní obrany        – vojenské správní úřady 2. stupně, nařízený orgán pro územní vojenské správy

 

Územní vojenské správy         – vojenské správní úřady 1. stupně

– vykonávají řadu opatření k provádění branné povinnosti

 

Obecní úřady obcí s                – podílejí se na výkonu státní správy na úseku obrany státu (příprava a provádění rozšířenou působností                 odvodů, proces obranného plánování, evakuace obyvatel, aj.)

– jsou příslušnými orgány pro výkon správy civilní služby

 

Obce v přenesené působnosti  – zabezpečují dodání určených věcných prostředků pro potřeby zajišťování obrany                                                       státu, zabezpečení výběru a povolání osob k výpomocem a povinnostem aj.

 

Další organizační jednotky obrany státu

 

Vojenské újezdy                      – vymezené části území státu určené k zajišťování obrany státu a k výcviku                                                       ozbrojených sil

 

Újezdní úřady                         – správní úřady, které vykonávají státní správu ve vojenských újezdech

– zpracovávají podklady pro tvorbu územního plánu újezdu

OZBROJENÉ SÍLY

 

Ozbrojené síly = jednotky, které vytváří Česká republika k zajišťování své bezpečnosti

 

• ozbrojené síly tvoří vojáci v činné službě a vojáci mimo činnou službu, jsou zde zaměstnáni i občanští zaměstnanci, kteří tvoří civilní personál ozbrojených sil

 

• řídí je prezident republiky, Vláda ČR, ministerstvo obrany a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky

 

• kontroluje je Parlament ČR a orgány pověřené podle zvláštních předpisů (např. Nejvyšší kontrolní úřad), tj. je uplatňována civilní kontrola ozbrojených sil

 

• základním úkolem ozbrojených sil je připravovat se k obraně ČR a bránit ji proti vnějšímu napadení, spolupracují s cizími ozbrojenými silami na základě mezinárodních smluv

 

• nelze je použít k přímému zásahu proti účastníkům stávky vedené na ochranu práv a oprávněných hospodářských a sociálních zájmů zaměstnanců

 

• tvoří je:

 

1. a) Armáda České republiky – tvoří základ ozbrojených sil

– dělí se na vojenské útvary, vojenská zařízení a vojenské záchranné útvary

– plní základní úkoly svěřené ozbrojeným silám a další úkoly (střežení                                                                    objektů, plnění úkolů Policie ČR, záchranné práce, letecká přeprava                                                                    ústavních činitelů, zabezpečování přepravy aj.)

 

1. b) Vojenská kancelář – v čele stojí její náčelník, který je přímo podřízen prezidentovi republiky

prezidenta republiky              – plní úkoly spojené s výkonem pravomocí prezidenta jako vrchního                                                             velitele ozbrojených sil a s řízením Hradní stráže

 

1. c) Hradní stráž – provádí ostrahu a zabezpečuje obranu Pražského hradu, provádí ostrahu a                                                             obranu objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta republiky a hostů

– organizuje a zajišťuje vojenské pocty

 

VOJENSKÁ POLICIE

 

Vojenská policie = sbor plnící úkoly policejní ochrany ozbrojených sil, vojenských objektů, vojenského materiálu a ostatního majetku státu, s nímž hospodaří ministerstvo obrany

 

• vojenským policistou může být jen voják z povolání

 

• působí vůči vojákům v činné službě a vůči osobám, které se nacházejí ve vojenských objektech a prostorách nebo které páchají trestnou činnost spolu s vojáky nebo proti vojenských objektům, vojenskému materiálu nebo ostatnímu majetku, s nímž hospodaří ministerstvo obrany

 

• v čele stojí náčelník Vojenské policie, kterého jmenuje a odvolává ministr obrany

 

• úkoly: a) podílí se na zabezpečování kázně a pořádku ve vojenských objektech

 

1. b) odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele, činí opatření k předcházení trestné činnosti

 

1. c) šetří přestupky vojáků

 

1. d) pátrá po vojácích, vojenském materiálu nebo po dalších věcech v majetku ministerstva obrany

 

1. e) podílí se na ochraně vojenského materiálu a na ochraně utajovaných skutečností

 

1. f) řídí provoz vozidel ozbrojených sil na pozemních komunikacích

 

1. g) vede evidenci a statistiky potřebné k plnění svých úkolů

 

1. g) plní další úkoly stanovené zákonem

 

• základní oprávnění vojenského policisty: a) oprávnění požadovat vysvětlení od vojáka

 

1. b) oprávnění prokázání totožnosti od vojáka

 

1. c) oprávnění zajistit vojáka

 

1. d) oprávnění umístit vojáka do cely

 

Prokázání totožnostiSLUŽEBNÍ POMĚR VOJÁKŮ Z POVOLÁNÍ

 

• vojáci z povolání jsou ve služebním poměru k České republice

 

• právní úkony ve věcech služebního poměru jménem republiky činí služební orgány (prezident republiky, ministr obrany, velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci)

 

• služební poměr vzniká dnem určeným v rozhodnutí o povolání občana do služebního poměru (vojákovi je přidělena zákonem stanovená hodnost)

 

• voják je povinen dodržovat služební kázeň a vojenské kázeňské právo

 

Hodnostní označení

 

• při přijetí do služební poměru je voják zařazen do zákonem stanoveného hodnostního sboru a jmenován do zákonem stanovené hodnosti

 

• do hodností generálů jmenuje vojáky prezident republiky na návrh vlády

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

vojín            svobodník         desátník             četař                              rotný              rotmistr        nadrotmistr          štábní

rotmistr

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

podpraporčík     praporčík      nadpraporčík        štábní                         podporučík         poručík               nadporučík         kapitán

praporčík

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

major        podplukovník     plukovník                                                    brigádní       generálmajor  generálporučík    armádní

generál                                                                  generál

 

BRANNÁ POVINNOST

 

Branná povinnost = povinnost státní občana ČR připravovat se k obraně státu a osobně se účastnit plnění úkolů ozbrojených sil ČR

 

• vzniká dnem v němž občan dosáhne 18-ti let věku a zaniká dosažením 60-ti let věku, vojáci z povolání mají brannou povinnost do 62-ti let věku

 

• ženám může být uložena jen povinnost odvodní a k mimořádné službě po dobu válečného stavu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně

 

• na řízení prováděna podle branného zákona se subsidiárně vztahuje správní řád

 

• zahrnuje:

 

1. a) odvodní povinnost – povinnost podrobit se odvodnímu řízení

– branec se povolává k řízení doručením povolávacího rozkazu

– zaniká pravomocným rozhodnutím o schopnosti nebo neschopnosti k vojenské                                                       činné službě

– k provádění odvodů se zřizují u územních vojenských správ odvodní komise

– o případném odvolání proti rozhodnutí se zřizují u velitelství územní obrany vyšší                                                       odvodní komise

– odvody se člení na pravidelné, mimořádné a dobrovolné

– územní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každý kalendářní rok                                                       muže, kteří v daném roce dosáhnou 18-ti let věku na základě seznamu, který                                                       pořizují k 1. lednu každého roku a do 15. ledna předkládají příslušné územní                                                       vojenské správě

 

1. b) služební povinnost – povinnost včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu

– vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schopnosti k vojenské činné službě

– zahrnuje základní vojenskou službu (12 měsíců), náhradní službu (3 měsíce),                                                vojenské cvičení a mimořádnou službu

 

1. c) další povinnosti

    stanovené zákonem

 

• pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu se vytváří záloha, tu tvoří vojáci mimo činnou službu (vojáci propuštění z vojenské činné služby, odvedenci kterým byla základní nebo náhradní služba prominuta, příslušníci sborů propuštění ze služebního nebo pracovního poměru aj.)

 

• pro případ závažných změn zdravotního stavu odvedenců a vojáků je ustanoveno přezkumné řízení, ve kterém se posuzuje jejich zdravotní způsobilost k vojenské činné službě

 

• branci, odvedenci a vojáci mimo činnou službu mají ohlašovací povinnost ve vztahu ke skutečnostem důležitým pro vojenskou evidenci

 

Civilní služba

 

• nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo náboženským vyznáním

 

• mohou ji vykonávat občané, kteří podléhají branné povinnosti a kteří mají výše uvedené rozpory

 

• vykonává se formou pomocných činností v organizacích státu, obcí a u nevýdělečných nestátních právnických osob (zdravotnictví, sociální služby, ochrana životního prostředí, jiné obecně prospěšné činnosti)

 

• je o polovinu delší než základní vojenská služba nebo náhradní služba

 

• výkonem civilní služby nesmějí občanu vzniknout neodůvodněné výhody proti těm, kteří vykonávají základní vojenskou službu nebo náhradní službu

 

V důsledku realizace reformy Armády ČR směrem k její profesionalizaci byla nedávno zrušena základní vojenská služba, náhradní služba a civilní služba.

 

Zákonná úprava branné povinnosti v tomto ohledu však zůstává beze změny.

 

SPRÁVA ZAMĚSTNANOSTI

 

SPRÁVA ZAMĚSTNANOSTI

 

Pramen práva → zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.)

 

Správa zaměstnanosti = typický projev pečovatelské funkce moderního sociálního státu

 

• právo na zaměstnání je právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí, tj. je to právo na:

 

1. a) zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání

 

1. b) rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění

 

1. c) hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání

 

• občan má právo na vhodné zaměstnání, které odpovídá jeho zdravotnímu stavu, věku, kvalifikaci, schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování

 

ZÁKLADNÍ POJMY SPRÁVY ZAMĚSTNANOSTI

 

Státní politika zaměstnanosti = směřuje k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání, zabezpečuje ji Ministerstvo práce a sociálních věcí a příslušné Úřady práce, zabezpečování zahrnuje zejména:

 

1. a) soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a     programů pro další pracovní uplatnění občanů

 

1. b) uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti

 

1. c) koordinaci opatření v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti s evropskou strategií zaměstnanosti

 

1. d) tvorbu a zapojení do mezinárodních a dvoustranných programů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů,     zaměstnaností a trhem práce

 

1. e) hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, poskytování hmotného zabezpečení v nezaměstnanosti

 

1. f) poskytování informačních, poradenských a zprostředkovatelských služeb na trhu práce

 

1. g) opatření pro zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností a dalších skupin občanů, kteří mají      ztížené postavení na trhu práce

 

Aktivní politika zaměstnanosti = souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce, je zabezpečována z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti

 

Pasivní politika zaměstnanosti = zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a zprostředkování hmotného zabezpečení uchazečům o práci

 

Zprostředkování zaměstnání = činnost zaměřená na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly

 

• zaměstnání zprostředkovávají příslušné úřady práce, jiné právnické nebo fyzické osoby mohou zprostředkovávat zaměstnání jen za podmínek, které jsou uvedeny v zákoně

 

• součástí zprostředkování zaměstnání je činnost informační a poradenská

 

• úřady práce vykonávají zprostředkování zaměstnání bezplatně, jiné právnické a fyzické osoby mohou i za úhradu (úhradu ovšem neprovádí občan hledající zaměstnání)

 

Rekvalifikace = taková změna dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit získáním nových znalostí a dovedností teoretickou nebo praktickou přípravou

 

• pomáhá řešit nesoulad mezi kvalifikační strukturou uchazečů o zaměstnání a požadavky zaměstnavatelů na obsazení volných míst

 

• provádí se na základě písemné dohody uzavřené mezi uchazečem o zaměstnání a úřadem práce, který mu nabídl zabezpečení rekvalifikace, či zaměstnavatelem v zájmu dalšího pracovního uplatnění svého zaměstnance

 

• uskutečňuje se v pracovní době a je překážkou v práci na straně zaměstnance, za tuto dobu příslušní zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku

Hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání (podpora v nezaměstnanosti) = skutečnost, která se poskytne uchazeči o zaměstnání, kterému není do 7 kalendářních dnů ode dne podání žádosti zprostředkováno vhodné zaměstnání nebo zabezpečena možnost rekvalifikace

 

• skutečnosti rozhodné pro poskytování hmotného zabezpečení je uchazeč o zaměstnání povinen osvědčit úřadu práce nejpozději do 7 kalendářních dnů (tzv. oznamovací povinnost)

 

• hmotné zabezpečení se poskytuje uchazeči o zaměstnání, který splňuje podmínku celkové doby předchozího zaměstnání v délce min. 12 měsíců v posledních 3 letech před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání, jako doba zaměstnání se započítává i doba:

 

1. a) studia

 

1. b) přípravy občana se změněnou pracovní schopností pro pracovní uplatnění

 

1. c) osobní péče o dítě ve věku do 3 let nebo o dítě ve věku do 18 let (je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené     vyžadující mimořádnou péči)

 

1. d) osobní péče o blízkou převážně nebo úplně bezmocnou osobu starší 80 let

 

1. e) pobírání plného invalidního důchodu

 

1. f) výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby v rozsahu překračujícím v průměru alespoň 20 hodin v týdnu na     základě smlouvy dobrovolníka s vysílající organizací, které byla udělena akreditace ministerstvem vnitra

 

• hmotné zabezpečení se neposkytuje, jestliže uchazeč o zaměstnání:

 

1. a) splňuje podmínky pro nárok na starobní důchod

 

1. b) je hmotně zabezpečen peněžitými dávkami nemocenského pojištění (zabezpečení) nahrazujícími ušlou mzdu     (výdělek)

 

1. c) nastoupil vazbu nebo výkon trestu odnětí svobody

 

1. d) bez vážných osobních nebo rodinných důvodů odmítne nastoupit do vhodného zaměstnání nebo na      rekvalifikaci pro nové vhodné zaměstnání anebo neplní po delší dobu podstatné povinnosti při rekvalifikaci

 

1. e) úmyslně maří součinnost s úřadem práce při zprostředkování zaměstnání

 

1. f) v poslední 6 měsících opětovně ukončil zaměstnání sám bez vážných důvodů, nebo s ním v této době bylo     zaměstnání ukončeno pro neuspokojivé pracovní výsledky nebo pro porušování povinností vyplývajících ze     zaměstnání

 

ORGANIZACE SPRÁVY ZAMĚSTNANOSTI

 

Ministerstvo práce      – ústřední orgán státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost  a sociálních věcí       a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, civilní službu, mzdy a jiné odměny za práci,                                          důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění a zabezpečení, sociální péči, právní                                          ochranu mateřství, péči o rodinu a děti a pro další otázky mzdové a sociální politiky

 

– řídí úřady práce

 

– spravuje prostředky na zabezpečení státní politiky zaměstnanosti, rozhoduje o jejich užití

 

– soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce, zpracovává prognózy vývoje                zaměstnanosti a přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce

 

– zpracovává koncepce státní politiky zaměstnanosti a řešení stěžejních otázek na trhu                práce

 

– podněcuje a hmotně podporuje zřizování společensky účelných pracovních míst a                vytváření veřejně prospěšné práce

 

– hmotně podporuje rekvalifikace občanů

 

– zřizuje státní rekvalifikační střediska

 

– zaujímá stanoviska k návrhům ovlivňujícím státní politiku zaměstnanosti

 

– uděluje nebo odnímá povolení právnickým nebo fyzickým osobám k výkonu                zprostředkování zaměstnání

 

– vykonává kontrolní činnost ve správě zaměstnanosti a ukládá pokuty

 

 

Úřady práce               – správní úřady, které jsou podřízenými jednotkami ministerstva

 

– správní obvody úřadů tvoří územní obvody okresů (+ detašovaná pracoviště)

 

– v jejich čele stojí ředitelé, které jmenuje a odvolává ministr práce a sociálních věcí

 

– realizují informační servis (informují občany o možnostech získání zaměstnání, odborné                přípravy a rekvalifikace)

 

– informují zaměstnavatele o volných zdrojích pracovních sil na jejich vyžádání

 

– zprostředkovávají uchazečům o zaměstnání vhodné zaměstnání

 

– poskytují poradenské služby spojené se zaměstnáním, volbou povolání nebo odbornou                                          výchovou v souladu s rozvojem odvětví, oborů a činností

 

– organizují rekvalifikace uchazečů o zaměstnání, zřizují státní rekvalifikační střediska

 

– vedou evidenci volných pracovních míst, uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání

 

– vykonávají kontrolní činnost ve správě zaměstnanosti a ukládají pokuty

 

– rozhodují o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání a o přiznání, nepřiznání, odejmutí                                          nebo vrácení výplaty hmotného zabezpečení

 

Kontrolní činnost ve správě zaměstnanosti

 

• kontrolní činnost vykonává Ministerstvo práce a sociálních věcí a dále Úřady práce

 

• kontrolní orgán má oprávnění: a) vstupovat do objektů a zařízení zaměstnavatelů

 

1. b) požadovat od zaměstnanců zaměstnavatele předložení určitých dokladů

 

1. c) požadovat podání zpráv, informací a vysvětlení

 

1. d) požadovat účast zaměstnavatelů při projednávání výsledků kontroly

 

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELE VE SPRÁVĚ ZAMĚSTNANOSTI

 

• ohlašovací povinnost – zaměstnavatel musí oznámit do 5 kalendářních dnů příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku, pak i obsazení těchto míst

 

• povinnost respektovat prioritu občanů se změněnou pracovní schopností – zaměstnavatel musí přednostně obsazovat místa uvedená v seznamu volných pracovních míst vyhrazených pro občany se změněnou pracovní schopností těmito občany

 

• povinnost spolupráce – zaměstnavatel musí spolupracovat s příslušnými odborovými orgány odborových organizací a příslušnými družstevními orgány, orgány svazů zdravotně postižených aj.

 

• povinný podíl občanů se změněnou pracovní schopností – zaměstnavatel je povinen zaměstnat občany se změněnou pracovní schopností ve výši povinného podílu občanů se změněnou pracovní schopností na celkovém počtu svých zaměstnanců

 

VŠEOBECNÉ PRACOVNĚ-PRÁVNÍ PODMÍNKY

 

• každý má právo na zaměstnání, nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám

 

• zaměstnavatel je povinen zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci (pracovní podmínky, odměňování, odborná příprava, dosažení postupu), zaměstnanec má právo na informace a projednání od zaměstnavatele

 

• ve vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace zaměstnanců (rasa, barva pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyk, víra, náboženství, politické či jiné smýšlení, různorodé členství), nepřipouští se jednání zaměstnavatele, které diskriminuje zaměstnance ne přímo, ale až ve svých důsledcích

 

• zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které vyplývají z pracovně-právních vztahů

 

• nikdo nesmí výkonu práv a povinností zneužívat na újmu jiného účastníka pracovně-právního vztahu

 

• platí zákaz tzv. mobbingu (neetická forma komunikace a psychického trýznění na pracovišti)

 

• pokud jsou ve značné míře porušeny všeobecné pracovně-právní podmínky, má zaměstnanec právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích

SPRÁVA ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU

 

SPRÁVA ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU

 

Pramen práva → zákon o územním plánování a stavebním řádu (č. 50/1976 Sb.)

 

Správa územního plánování a stavebního řádu = souhrn norem regulujících stavební činnost, a to s ohledem na veřejné zájmy, které mohou být touto činností dotčeny

 

• územní plánování soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území

 

• územní plánování vytváří předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území

 

ORGANIZACE SPRÁVY ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ A STAVEBNÍHO ŘÁDU

 

Orgány územního plánování

 

Ministerstvo pro místní rozvoj – ústřední orgán správy územního plánování a stavebního řádu

 

– pořizuje územní plány velkých územních celků (schválení si vyhradila Vláda ČR)

 

– pořizuje územně plánovací podklady nezbytné pro svoji činnost

 

– vykonává působnost nadřízeného orgánu územního plánování pro hlavní město                 Prahu a pro jednotlivé kraje

 

Ministerstvo obrany                – pořizuje územně plánovací dokumentaci a podklady na území vojenských újezdů

 

Kraje                                      – krajský úřad vykonává působnost nadřízeného orgánu územního plánování pro                                                       obce, pořizuje územní plány velkých územních celků a podklady nezbytné pro                                                       svoji činnost (vykonává státní správu na úseku investiční výstavby ve svém                                                       obvodu)

 

Obce                                       – obecní úřad obce s rozšířenou působností pořizuje na žádost obce územní plán                                                       obce, regulační plán a územně plánovací podklady

 

– obec v přenesené působnosti pořizuje územní plán obce, regulační plán a územně                                                       plánovací podklady

 

Stavební úřady

 

Obecní stavební úřad              – orgán, který vydává individuální správní akt podle stavebního zákona (územní                                                       rozhodnutí, stavební povolení, další rozhodnutí, rozhodnutí podle zvláštních                                                       předpisů, rozhodnutí o vyvlastnění)

 

– forma: obecní úřad, městský úřad, krajský úřad, magistráty měst, úřady                                                       městských částí nebo obvodů aj., které určil krajský úřad nebo přímo zákon

 

– obecním stavebním úřadem může být pouze ten úřad, má-li vybudován odborný                                                       aparát způsobilý vykonávat svoji pravomoc v územním rozhodování a stavebně                                                       správní činnosti

 

– obec jež je obecním stavebním úřadem může se souhlasem krajského úřadu                                                       uzavřít dohodu s jinou obcí, která není obecním stavebním úřadem, že bude tuto                                                       působnost vykonávat i pro ni

 

– stavební dohled vykonává pracovník pověřený stavebním úřadem, některé                                                       kompetence: zajišťuje ochranu zájmů společnosti, právo vstupovat na staveniště,                                                       nahlížení do dokumentace, právo nařídit přezkoušení vzorku či zkoušky stavby,                                                       povinnost upozornit stavebníka či příslušný orgán na závady, vyzvání ke sjednání                                                       nápravy

 

– na stavbě musí být dokumentace o stavbě ověřená stavebním úřadem, doklady                                                       týkající se stavby, stavební deník (oprávněn zapisovat i pracovník dohledu)

 

Speciální stavební úřad          – úřad vykonávající působnost stavebního úřadu u staveb leteckých, staveb drah a                                                       na dráze, staveb pozemních komunikací a vodohospodářských děl

 

– úřad není oprávněn vydávat územní rozhodnutí a rozhodnutí o vyvlastnění

 

– svoji činnost vykonává v součinnosti s místně příslušným obecním stavebním                                                       úřadem, který ověřuje dodržování podmínek územního rozhodnutí

 

– druhy: vojenský stavební úřad (působnost ve vojenských újezdech a pro stavby                                                       vojenské správy), stavební úřad ministerstva vnitra (pro stavby ministerstva,                                                        policie, BIS), stavební úřad ministerstva spravedlnosti (pro stavby vězeňské                                                        služby), stavební úřad ministerstva průmyslu a obchodu (pro stavby uranového                                                        průmyslu), jiné speciální stavební úřady

 

ÚZEMNÍ A STAVEBNÍ ŘÍZENÍ

 

Územní řízení

 

• vede jej příslušný stavební úřad, který stanovuje podmínky pro výstavbu (podmínkami zabezpečuje veřejné zájmy v daném území), jeho výsledkem je pak vydání rozhodnutí o umístění stavby

 

• zahajuje se na písemný návrh stavebníka, z podnětu stavebního úřadu nebo z podnětu jiného orgánu

 

• územním rozhodnutím stavební úřad vymezuje území na navrhovaný účel a určuje podmínky, kterými se zabezpečí záměr společnosti a soulad s cíli územního plánování

 

Stavební povolení

 

• výsledek stavebního řízení, vydává ho stavební úřad po provedeném stavebním řízení

 

• správní rozhodnutí konstitutivní povahy, které se vyžaduje u staveb všeho druhu bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, dále se vyžaduje u změn dokončených staveb

 

• v povolení stanoví stavební úřad závazné podmínky pro provedení a užívání stavby, dodržení obecných technických požadavků na výstavbu a požadavků orgánů státní správy

 

• povolení pozbývá platnosti jestliže stavba nebyla zahájena do 2 let od vydání povolení

 

• u drobných staveb a u stavebních úprav, kterými se nemění vzhled a způsob užívání stavby, se nevyžaduje stavební povolení nýbrž ohlášení stavebnímu úřadu

 

Kolaudační rozhodnutí

 

• dokončenou stavbu lze užívat jen na základě kolaudačního rozhodnutí, tím se povoluje užívání stavby k určenému účelu

 

• kolaudační řízení provádí a kolaudační rozhodnutí vydává stavební úřad, který stavbu povolil

 

• stavební úřad může v rozhodnutí stanovit podmínky vyplývající z obecných technických požadavků na výstavbu, odstranění drobných nedostatků skutečného provedení stavby zjištěných při kolaudačním řízení a určit lhůtu k jejich odstranění

 

• má-li být stavba užívána jako provozovna, je kolaudační rozhodnutí zároveň osvědčením, že je provozovna způsobilá k provozu

 

ÚZEMNÍ PLÁNOVÁNÍ

 

Územní plánování = činnost, která soustavně a komplexně řeší funkční využití území, stanoví zásady jeho organizace a věcně a časově koordinuje výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území

 

Nástroje územního plánování

 

1) územně plánovací podklady

 

– slouží pro zpracování či změnu územně plánovací dokumentace, pro územní rozhodování, sledování vývoje a   vyhodnocení stavu a možností rozvoje území

 

 

– typy:   a) urbanistická studie                         – řeší technické, urbanistické a architektonické podmínky využití území

 

1. b) územní generel – řeší otázky územního rozvoje jednotlivých složek osídlení a krajiny

 

1. c) územní prognóza – slouží k prověření možností rozvoje území na základě různých rozborů

 

1. d) územně technické podklady – představují soubory údajů charakterizujících stav a podmínky území

 

2) územně plánovací dokumentace

 

– pořizuje se z úřední povinnosti (v souladu s potřebami rozvoje území), obsahuje závazné (základní zásady    uspořádání území a limity jeho využití) a směrné části

 

– typy:   a) územní plán velkého                       – plán představuje území několika obcí nebo okresů, v něm jsou vymezeny                  územního celku                        např. významné rozvojové plochy, hlavní koridory dopravy a technické                                                                    infrastruktury, územní systémy ekologické stability aj.

                

1. b) územní plán obce             – plán pořizuje sama obec nebo několik obcí společně, stanovuje                                                                    urbanistickou koncepci, řeší funkční využití ploch a jejich uspořádání,                                                                    určuje základní regulaci území a vymezuje hranice území obce

 

1. c) regulační plán – plán pořizuje sama obec pro celé území obce nebo pro její jednotlivé                                                                    části, stanovuje využití jednotlivých pozemků a určuje regulační prvky                                                                    plošného a prostorového uspořádání

 

3) územní rozhodnutí

 

– na jeho základě lze umisťovat stavby, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území, vydávají ho stavební   úřady ve správním řízení, podkladem pro jeho vydání je územně plánovací dokumentace

 

– typy:   a) rozhodnutí o umístění stavby                      – určuje se stavební pozemek, umístění stavby na pozemku a                                                                                 stanoví se podmínky pro umístění a projektovou dokumentaci,                                                                                 vydává se na dobu 2 let

 

1. b) rozhodnutí o využití území – povolení a stanovení podmínek jiného využití území než pro                                                                                 umístění stavby (povolení využití k terénním úpravám ve                                                                                 výsadbě sadů nebo lesů), vydává se na dobu 2 let

 

1. c) rozhodnutí o chráněném území – uvádí zákazy nebo omezení (ochrana ovzduší)

                nebo o ochranném pásmu

 

1. d) rozhodnutí o stavební uzávěře – vymezuje území ve kterém se trvale nebo dočasně zakazuje                                                                                 stavební činnost nebo je zde pouze určitý druh stavební činnosti

 

1. e) rozhodnutí o dělení nebo – dělí se a zcelují se stavební pozemky

                scelování pozemků

 

STAVEBNÍ ŘÁD

 

Stavební řád = souhrn pravidel, které se týkají otázek souvisejících s uskutečňováním výstavby

 

Stavba = jakékoliv stavební dílo bez ohledu na jeho technické provedení, účel a dobu trvání (budova, most, tunel, komunikace, stožár, studna, oplocení apod.), za součást stavby se považuje instalované, provozní, výrobní nebo technické zařízení

 

Nástroje stavebního řádu

 

1) oprávnění k provádění staveb

 

– stavbu či její změnu může provádět jen FO či PO oprávněná k provádění stavebních prací, výjimku tvoří    provádění stavební činnosti svépomocí

 

2) vybrané činnosti ve výstavbě

 

– jde o činnosti jejichž výsledek ovlivňuje ochranu veřejných zájmů ve výstavbě (projektová činnost, vedení   realizace staveb), tyto činnosti vykonává osoba mající k tomu oprávnění

 

 

3) výrobky pro stavbu

 

– pro stavbu mohou být navrženy a použity takové výrobky, jejichž vlastnosti zaručují, že stavba při správném    provedení a běžné údržbě splňuje požadavky na pevnost, stabilitu, požární bezpečnost, hygienu, ochranu zdraví a    životního prostředí apod.

 

4) povolování a ohlašování staveb, změn staveb a udržovacích prací

 

– tyto nástroje lze provádět jen podle stavebního povolení nebo na základě ohlášení stavebního úřadu

 

5) povolování a ohlašování terénních úprav, prací a zařízení

 

6) vytyčování staveb

 

7) užívání staveb

 

8) údržba staveb a jejich odstraňování

 

– vlastník stavby je povinen udržovat stavbu v dobrém stavebním stavu, vyžaduje-li to veřejný zájem, nařídí    stavební úřad provedení nezbytných úprav, odstraňování stavby stavební úřad nařídí z vlastního podnětu nebo to    povolí na žádost vlastníka stavby

 

SPRÁVA ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ

 

SPRÁVA ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ

 

Prameny práva → zákon o živnostenském podnikání (č. 455/1991 Sb.), zákon o živnostenských úřadech (č. 570/1991 Sb.)

 

Správa živnostenského podnikání = činnost zaměřená na veškeré rozhodující otázky, které souvisí s ingerencí výkonné moci do podmínek živnostenského podnikání a jeho kontroly

 

• živnostenské podnikání představuje nejrozšířenější formu podnikání, a to z toho důvodu, že se jeho režim vztahuje k většině podnikatelských činností

 

ORGANIZACE SPRÁVY ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ

 

Živnostenský úřad                  – ústřední orgán správy živnostenského podnikání, který řídí a usměrňuje a     České republiky                            kontroluje činnost krajských živnostenských úřadů

 

– vede ústřední evidenci všech podnikatelů mající živnostenský list nebo koncesní                                                       listinu, rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím krajských živnostenských                                                       úřadů, oprávněn vyžadovat od ústředních orgánů státní správy stanoviska a                                                       vyjádření, oprávněn spolupracovat na úseku s příslušnými orgány státní správy

 

– institut jako samostatný ústřední orgán nebyl dosud fakticky zřízen, výkonem                                                       jeho působnosti je pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu

 

Krajské živnostenské úřady    – organizační složky příslušných krajských úřadů (odbory)

 

– provádějí řídící, koordinační, kontrolní a metodickou činnost vůči obecním                                                       živnostenským úřadům, rozhodují o odvolání proti rozhodnutí obecních                                                       živnostenských úřadů, vedou pro své územní obvody živnostenské rejstříky a plní                                                       další úkoly

 

Obecní živnostenské úřady     – jsou zřizovány pouze v sídlech obecních úřadů obcí s rozšířenou působností                                                        (odbory)

 

– vystupují v postavení dotčených orgánů státní správy v územních a stavebních                                                       řízeních, týkajících se živností, provádějí živnostenskou kontrolu a ukládají                                                       pokuty dle zákona, vedou pro své správní obvody živnostenské rejstříky a plní                                                       další úkoly

 

 

 

ŽIVNOSTENSKÉ PODNIKÁNÍ

 

Živnostenské podnikání (živnost) = soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem na vlastní odpovědnost a za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem

 

• živností je taková podnikatelská činnost, která není vyloučena z působnosti zákona (živností se tedy nerozumí každá podnikatelská činnost)

 

• živností není např. provozování činnosti vyhrazené zákonem státu nebo určené PO, činnosti advokátů, lékařů, znalců, tlumočníků, činnost bank, pořádání loterií, provozování rozhlasového a televizního vysílání aj.

 

• subjektem živnosti jsou FO a PO, oprávnění provozovat živnost mají i zahraniční osoby (FO s bydlištěm nebo PO se sídlem mimo území ČR)

 

• živnostenským podnikáním mohou být omezeny některé skupiny obyvatel (soudci, příslušníci ozbrojených sborů, zaměstnanci státní správy), jednotlivé vztahy jsou konkretizovány v jednotlivých právních vztazích (taková osoba může podnikat, ale ne v oboru v němž pracuje)

 

Živnostenské oprávnění

 

• činnost spojenou s režimem vzniku, změn a zániku živnostenské oprávnění provádějí živnostenské úřady

 

• je kvalifikovaným subjektivním veřejným právem, na jehož existenci je vázána možnost realizace živnostenského podnikání příslušnými subjekty

 

• vznik živnostenského oprávnění je u všech druhů živností vázán na splnění určitých podmínek:

 

1. a) všeobecné – dosažení věku 18 let

– způsobilost k právním úkonům

– bezúhonnost

– neexistence daňových nedoplatků vůči finančním orgánům státu

 

1. b) zvláštní – odborná nebo jiná způsobilost předepsaná zákonem nebo zvláštními právními předpisy                                   (způsobilost se liší podle druhu živnosti)

 

• pokud subjekt splní podmínky pro vznik živnosti, je mu vydán doklad o živnostenském oprávnění:

 

1. a) živnostenský list – doklad ohlašovací živnosti

 

– subjekt, který splnil všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti ohlásí                                    zamýšlené provozování živnosti příslušnému živnostenskému úřadu

 

– živnostenský list je vydán úřadem do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo ohlášení doručeno

 

1. b) koncesní listina – doklad koncesované živnosti

 

– subjekt, který splnil všeobecné a zvláštní podmínky provozování živnosti pošle žádost o                                    zamýšlené provozování živnosti příslušnému živnostenskému úřadu

 

– úřad žádost uchazeče posoudí a na jeho základě výkon živnosti povolí, a to rozhodnutím o                                   udělení koncese

 

– koncesní listina je vydána úřadem v návaznosti na jeho rozhodnutí o udělení koncese do                                   15 dnů od nabytí právní moci takového rozhodnutí

 

Živnostenský rejstřík

 

• vedou ho příslušné živnostenské úřady

 

• slouží k přesné evidenci podnikatelů, kteří mají živnost v územním obvodu vždy daného živnostenského úřadu

 

• živnostenské úřady údaje a jejich aktualizace obsažené v rejstříku předávají do ústřední evidence podnikatelů, kterou vede Živnostenský úřad České republiky

 

• rejstřík má 2 části: a) veřejnou       – obsahuje základní údaje o podnikateli

– každý má právo do ní nahlížet, pořizovat si výpisy či opisy

– živnostenský úřad tyto údaje zveřejňuje

 

1. b) neveřejnou – žadatel musí prokázat právní zájem

 

Druhy živností

 

1) ohlašovací živnosti

 

1. a) volné – zde není třeba odborná způsobilost

– např. koupě zboží za účelem prodeje

– nejsou taxativně v zákoně uvedeny, jejich seznam je stanoven zvláštním předpisem

 

1. b) řemeslné – odborná způsobilost se prokazuje vyučením v oboru, jiným vzděláním nebo praxí

– např. zámečnictví, zednictví, zlatnictví, oprava vozidel

– jsou taxativně v zákoně uvedeny, jejich seznam je v příloze č. 1

 

1. c) vázané – odborná způsobilost je upravena pro každý druh živnosti zvlášť podle zákona

– např. oční optika, provozování autoškoly, průvodcovská činnost, geologické práce

– jsou taxativně v zákoně uvedeny, jejich seznam je v příloze č. 2

 

2) koncesované živnosti

 

– odborná způsobilost je upravena pro každý druh živnosti zvlášť podle zákona

– např. provozování střelnic, provádění trhacích prací, směnárenská činnost, taxislužba, provozování krematoria

– jsou taxativně v zákoně uvedeny, jejich seznam je v příloze č. 3

 

Z hlediska předmětu podnikání se živnosti dělí na obchodní, výrobní a poskytující služby.

 

SPRÁVA KULTURY

 

SPRÁVA KULTURY

 

Prameny práva → zákon o státní památkové péči (č. 20/1987 Sb.), zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty (č. 71/1994 Sb.), zákon o ochraně sbírek muzejní povahy (č. 122/2000 Sb.), zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (č. 257/2001 Sb.), zákon o archivnictví a spisové službě (č. 499/2004 Sb.), zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (č. 231/2001 Sb.) aj.

 

Správa kultury = diferencovaný celek, který zahrnuje péči o kulturní památky, knihovní a muzejní a galerijní činnost, divadelní činnost, vydávání periodického a neperiodického tisku, činnost hromadných sdělovacích prostředků a některé veřejnoprávní aspekty související s problematikou audiovizuálních děl a ochranou autorských práv

 

• právní vztahy správy kultury neupravuje pouze správní právo, ale také občanské právo, autorské právo, trestní právo, daňové právo aj.

 

• kulturou se rozumí souhrn materiálních a duchovních hodnot vytvořených lidmi v procesu historického vývoje

 

ORGANIZACE SPRÁVY KULTURY

 

Ministerstvo kultury    – ústřední orgán státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky,                                          pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku a jiných informačních                                          prostředků, pro rozhlasové a televizní vysílání, pro provádění autorského zákona a pro                                          výrobu a obchod v oblasti kultury

 

– disponuje celou řadou pravomocí v jednotlivých úsecích správy kultury (viz jednotlivé                                          úseky správy kultury):

 

1. a) správa na úseku kulturních památek
2. b) správa na úseku muzeí a galerií
3. c) správa na úseku knihoven
4. d) správa na úseku vydávání periodického a neperiodického tisku
5. e) provozování rozhlasového a televizního vysílání

 

Kraje, obce a               – další orgány správy kultury, které také disponují pravomocemi v jednotlivých úsecích ostatní správní úřady      správy kultury (viz jednotlivé úseky správy kultury)

 

 

SPRÁVA na úseku KULTURNÍCH PAMÁTEK

 

Kulturní památka = movitá nebo nemovitá věc, která vykazuje zákonem dané znaky (přímý vztah k významným osobnostem a historickým událostem, významný doklad historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti od nejstarších dob do současnosti, projev tvůrčích schopností a práce člověka z nejrůznějších oborů lidské činnosti)

 

• ministerstvo kultury je příslušné prohlásit danou věc za kulturní památku → řízení o prohlášení věci za kulturní památku (lze ho zahájit z vlastního podnětu či na návrh, ministerstvo si před prohlášením vyžádá vyjádření krajského úřadu a úřadu obce s rozšířenou působností, pak ministerstvo vyrozumí vlastníka věci)

 

• vlastník kulturní památky je povinen dodržovat základní povinnosti (zachovávat a udržovat památku v dobrém stavu, chránit ji před poškozením nebo odcizením, užívat památku odpovídajícím způsobem, oznámit každé zamýšlené změny v užívání příslušnému orgánu aj.)

 

Zvláštní druhy kulturních památek

 

1) národní kulturní památky              – náleží jim vyšší stupeň ochrany, jelikož tvoří nejvýznamnější součást                                                                    kulturního bohatství národa (kulturní památku za NKP prohlašuje vláda)

 

2) památkové rezervace                    – území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních                                                                    památek nebo archeologických nálezů (kulturní památku za PR                                                                    prohlašuje vláda)

 

3) památkové zóny                             – území sídelních útvarů nebo jejich části s menším podílem kulturních                                                                    památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazuje                                                                    významné kulturní hodnoty (kulturní památku za PZ prohlašuje                                                                    ministerstvo kultury po projednání s krajským úřadem)

 

4) kulturní památky UNESCO          – Seznam světového dědictví vedený v rámci UNESCO představuje systém                                                                    mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví, které by mělo být                                                                    zachováno pro budoucí generace

 

Organizace správy na úseku kulturních památek

 

Ministerstvo kultury    – ústřední orgán státní správy pro kulturní památky, který mj. zřizuje památkovou inspekci

 

Kraj                            – plní řídící funkce památkové péče, plní úkoly státní správy na úseku státní památkové                                          péče pro NKP, vykonává stavební dohled při obnově NKP, podává vyjádření k prohlášení                                          věci za kulturní památku, vede seznam kulturních památek ve svém územním obvodu,                                          vydává stanoviska v případě provádění údržby a opravy a rekonstrukce kulturních                                          památek, schvaluje koncepci podpory státní památkové péče pro své území a plní další                                          úkoly stanovené zákonem

 

Obec                           – pečuje o své kulturní památky, kontroluje plnění povinností vlastníků kulturních památek,                                          zřizuje PO pro obnovu kulturních památek a plní další úkoly stanovené zákonem

 

Obec s rozšířenou        – usměrňuje péči o kulturní památky, vykonává státní stavební dohled při obnově působností                       kulturních památek, dozírá na dodržování povinností oblasti památkové péče, a to vše ve                                          svém správním obvodu

 

SPRÁVA na úseku MUZEÍ A GALERIÍ

 

Muzeum = instituce, která získává, shromažďuje, trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává přírodniny a lidské výtvory, umožňuje jejich veřejné užívání a poskytuje výchovné a vzdělávací služby pro studijní účely

 

Galerie = muzeum specializované na sbírky výtvarného umění

 

Sbírka = věc, která je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy

 

• ministerstvo kultury vede centrální evidenci sbírek → sbírka musí vykazovat pojmové znaky charakteristické pro sbírku, obsahovat nejméně 5 sbírkových předmětů a trvale se nacházet na území ČR

 

• vlastník sbírky je povinen dodržovat základní povinnosti (zajistit ochranu sbírky před poškozením, zajistit restaurování sbírky, umožnit zpřístupnění sbírky pro studijní účely, zapůjčit sbírku k vystavování aj.)

SPRÁVA na úseku KNIHOVEN

 

Knihovna = zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven

 

• ministerstvo kultury vede evidenci knihoven → provozovatelem knihovny se může stát FO nebo PO za podmínky, že veřejné knihovnické a informační služby jsou poskytovány jejím jménem (různé formy obchodních společností, nadace, příspěvkové organizace apod.)

 

• hlavním účelem knihovny je zprostředkovávat a zajišťovat realizaci práva na svobodný přístup k informacím (podle Listiny základních práv a svobod)

 

• druhy knihoven: a) knihovny zřizované státem (Národní knihovna ČR, Knihovna a tiskárna pro nevidomé,                                     Moravská zemská knihovna)

 

1. b) knihovny zřizované krajem

 

1. c) knihovny zřizované příslušným orgánem obce

 

• povinnosti knihoven: a) vést evidenci knihovního fondu a meziknihovních výpůjček

1. b) provádět revizi knihovního fondu
2. c) vykonávat činnost spojenou s vyřazováním knihovních dokumentů
3. d) vykonávat činnost spojenou s ochranou knihovního fondu

 

SPRÁVA na úseku VYDÁVÁNÍ PERIODICKÉHO A NEPERIODICKÉHO TISKU

 

Periodický tisk = noviny, časopisy a jiné tiskoviny vydávané pod stejným názvem se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce

 

• oprávnění vydávat periodický tisk je postaveno na evidenčním principu (centrální evidenci vede ministerstvo kultury)

 

• vydavatel nese odpovědnost za obsah periodického tisku, musí na každém vydání zveřejnit zákonem vymezené údaje, je povinen z každého vydání tisku zajistit jeho dodání zákonem určeným příjemcům aj.

 

Neperiodický tisk = rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl určených k veřejnému šíření, které jsou vydávány jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně anebo po částech i častěji, tvoří-li obsahově jeden celek

 

• neperiodický tisk musí obsahovat zákonem stanovené údaje (ty jsou základem pro bibliografické, katalogizační a knihkupecké zpracování publikací)

 

• vydavatel je povinen z každého vydání tisku zajistit jeho dodání zákonem určeným příjemcům (Národní knihovna ČR, Moravská zemská knihovna v Brně, Vědecká knihovna v Olomouci aj.), je povinen nabídnout ke koupi 1 výtisk tisku knihovnám, které určí ministerstvo kultury

 

PROVOZOVÁNÍ ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ

 

Rozhlasové a televizní vysílání = činnost, která spočívá v prvotním šíření původních rozhlasových a televizních programů a teletextu, určených k příjmu veřejností v kódované nebo nekódované formě

 

Druhy provozovatelů

 

1) provozovatelé ze zákona   – instituce, které jsou oprávněny provozovat vysílání přímo ze zákona

– jde o právnické osoby, které jsou nezávislé na státu a neručí za jeho závazky

– povinnost poskytovat službu veřejnosti (tvoří a šíří programy na celém území ČR)

– poslání poskytovat objektivní, vyvážené a všestranné informace

 

1. a) Český rozhlas – provozovatel rozhlasového vysílání, jeho strukturu tvoří                                                       rozhlasová studia

– provozovatel disponuje orgánem Radou Českého                                                                                              rozhlasu (volený a kolegiální orgán mající 9 členů, členy                                                                                              rady volí Poslanecká sněmovna)

– v čele institutu stojí generální ředitel

 

1. b) Česká televize – provozovatel televizního vysílání se sídlem v Praze

– provozovatel disponuje orgánem Radou České televize                                                                                              (kolegiální orgán mající 15 členů, členy rady volí                                                                                              Poslanecká sněmovna)

                                                                                  – v čele institutu stojí generální ředitel

 

2) provozovatelé s licencí      – licence opravňuje provozovatele k vysílání a šíření teletextu v rozsahu a za                                                       podmínek stanovených zákonem

                                               – vlastníkem licence může být právnická osoba mající formu obchodní společnosti                                                       nebo fyzická osoba s pobytem v ČR

– licenci uděluje Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ta je                                                       oprávněna vydat licenci k vysílání prostřednictvím vysílačů, družic a kabelových                                                       systémů

– Rada má 13 členů, které jmenuje předseda vlády na návrh Poslanecké sněmovny                                                       na dobu 6 let, působnost: udělování a odnímání licencí, vydávání rozhodnutí o                                                       registraci, ukládání sankcí, vedení evidence provozovatelů převzatého vysílání

 

3) provozovatelé s registrací – oprávnění k šíření vysílání na základě principu registrace se uplatňuje u tzv.                                                       převzatého vysílání (příjem vysílání původních programů či jejich částí                                                       prostřednictvím kabelových systémů a družic)

– vlastníkem licence může být právnická osoba mající formu obchodní společnosti                                                       nebo fyzická osoba s pobytem v ČR

– registraci uděluje opět Rada, která zahajuje řízení na základě přihlášky                                                       provozovatele

 

SPRÁVA ŠKOLSTVÍ

 

SPRÁVA ŠKOLSTVÍ

 

Prameny práva → zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (č. 561/2004 Sb.), zákon o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) aj.

 

Správa školství = diferencovaný celek, který zahrnuje výchovu a vzdělávání členů společnosti, tyto složky spoluvytváří duchovní bohatství státu a jsou výrazem jeho vyspělosti a kulturní úrovně

 

• právo na bezplatné vzdělání a povinnou školní docházku zaručuje Listina základních práv a svobod, na vysokých školách je právo na bezplatné vzdělání omezeno schopnostmi občana a možnostmi společnosti

 

• vzdělání se realizuje prostřednictvím výchovně vzdělávací soustavy → její součástí jsou školská zařízení, která jsou zařazena do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení (evidenci vede ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – MŠMT)

 

• povinná školní docházka začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší 6 let (pokud dítě není tělesně a duševně přiměřeně vyspělé, odloží mu ředitel školy začátek docházky o 1 školní rok), trvá 9 let, zákonný zástupce dítěte je povinen přihlásit dítě k zápisu do školy (přihlašovací povinnost) a dbát na to, aby docházelo do školy (povinnost péče o školní docházku)

 

• ve školách se vyučuje podle učebních plánů a učebních osnov, které byly schváleny MŠMT

 

• ve školách vyučují a vychovávají děti, mládež a dospělé pedagogičtí pracovníci (může jím být ten, kdo má odbornou a pedagogickou způsobilost, je občanský bezúhonný a morálně vyspělý)

 

• ve školách není povolena činnost politických stran a politických hnutí

 

• součástí školy mohou být předškolní zařízení, školní družina, školní klub, knihovna, internát, domov mládeže, školní jídelna, školní hospodářství aj.

 

• školy jsou povinny vést dokumentaci ve formě tiskopisů stanovených MŠMT, ta obsahuje:

 

1. a) rozhodnutí o zařazení školy do sítě včetně všech dokladů a podkladů
2. b) třídní knihy a výkazy, katalogové listy
3. c) evidenci žáků školy (osobní údaje, údaje o jeho přijetí, studijní obor, průběh a ukončení studia aj.)
4. d) školní řád a rozvrh hodin
5. e) záznamy z pedagogických rad
6. f) protokoly o přijímacím řízení, výkazy o ukončování studia
7. g) knihu úrazů
8. h) hospodářskou dokumentaci a účetní evidenci
9. i) protokoly a záznamy o provedených kontrolách
10. j) jinou dokumentaci stanovenou právními předpisy

 

ORGANIZACE SPRÁVY ŠKOLSTVÍ

 

Organizace státní správy ve školství

 

Ministerstvo školství,   – ústřední orgán pro předškolní zařízení, školská zařízení, ZŠ, SŠ, VŠ, pro státní péči o mládeže a tělovýchovy     mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu

 

– řídí výkon státní správy ve školství a vytváří podmínky pro realizaci cílů výchovy a                                          vzdělávání, řídí předškolní zařízení, školy a školská zařízení ve věcech výchovy a                                          vzdělávání

 

– mj. zřizuje a zrušuje školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, rozepisuje a                                          přiděluje finance vyčleněné ze státního rozpočtu jednotlivým školám, které byly zřízeny                                          MŠMT, přiděluje finance orgánům kraje v přenesené působnosti na školství, zpracovává                                          nejméně jednou za 4 roky dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací                                          soustavy (předkládá vládě), uděluje souhlas se jmenováním ředitelů škol zřizovaných                                          krajem v samostatné působnosti

 

Jiné ústřední orgány   – jde např. o působnost ministerstva spravedlnosti, ministerstva obrany nebo ministerstva státní správy                    vnitra (tyto úřady mj. zřizují justiční, vojenské nebo policejní školy)

 

Česká školní inspekce – orgán přímo řízený MŠMT, školní inspekci vykonávají školní inspektoři a kontrolní                                          pracovníci

 

– v čele institutu stojí ústřední školní inspektor, který navrhuje ministerstvu jmenování a                                          odvolání školních inspektorů, přijímá do pracovního poměru kontrolní pracovníky a další                                          zaměstnance

 

– inspekce ve školních institucích zjišťuje a hodnotí výsledky vzdělávání a výchovy, jeho                                          průběh, zjišťuje a hodnotí personální a materiálně technické podmínky činnosti vzhledem                                          ke schváleným učebním dokumentům, předkládá příslušnému orgánu státní správy ve                                          školství návrh na vyřazení školy ze sítě

 

Krajské úřady             – zpracovávají a každé dva roky upřesňují a zveřejňují dlouhodobý záměr vzdělávání a                                          rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ve svém správním obvodu, rozhodují o osvobození                                          žáků od povinnosti docházet do školy, udělují souhlas se jmenováním a odvoláváním                                          ředitelů škol, které zřizuje obec, rozepisují a přidělují školám finance a soukromým                                          školám dotace

 

– vedoucí odboru školství krajského úřadu je odpovědný za výkon státní správy v oblasti                                          školství, jmenuje a odvolává ho rada kraje se souhlasem ministerstva

 

Obecní úřady obcí s    – zpracovávají návrh rozpisu rozpočtu pro školy v obvodu jejich působnosti, předkládají rozšířenou působností     krajskému úřadu rozbor hospodaření za školy, shromažďují a zpracovávají data                                           z dokumentace škol a předávají je krajskému úřadu a MŠMT

 

Ředitel školy               – řídí školskou instituci (pokud je právnickou osobou, plní povinnosti vedoucího organizace                                          a jmenuje a odvolává své zástupce

 

– odpovídá za plnění učebních plánů, za odbornou a pedagogickou úroveň práce školy,                                          rozhoduje o odkladu povinné školní docházky, o zařazení dětí do předškolního zařízení, o                                          přijetí ke studiu ve VOŠ, SŠ a speciálních školách, dále rozhoduje o přerušení studia nebo                                          o vyloučení ze studia

 

– je oprávněn podle místních podmínek na základě požadavků orgánů upravit výchovně                                          vzdělávací proces školy v rozsahu stanoveném učebními plány

 

Organizace samosprávy ve školství

 

Kraje               – jsou povinny v samostatné působnosti vytvářet podmínky pro zajištění vzdělávání v jimi                             zřizovaných školách a zařízeních

 

– spravují, zřizují a zrušují se souhlasem MŠMT školy a školská zařízení ve svém územním                             obvodu, jmenuje a odvolává se souhlasem MŠMT ředitele škol a školských zařízení, které zřizuje,                             přijímá opatření na základě výsledků školní inspekce ve školách a školských zařízeních, které                             zřizuje

 

Obce                – jsou povinny v samostatné působnosti vytvářet podmínky pro plnění povinné školní docházky

 

– rozhoduje o přijetí dětí do předškolního zařízení, jídelny nebo družiny, zřizuje komisi pro                             výchovu a vzdělávání, zřizuje a spravuje investiční výdaje školám (kromě mezd, učebnic a                             pomůcek), s předchozím souhlasem krajského úřadu jmenuje na základě výsledků konkurzu                             ředitele škol, které zřizuje aj.

 

Rada školy      – orgán školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, zletilým žákům,                             pracovníkům školy, občanům obce a dalším osobám podílet se na správě školy

 

– zřizuje ji zřizovatel školy na základě písemné žádosti, má 6 až 15 členů (ředitel školy není                             členem), členové jsou voleni na 2 roky

 

– schvaluje výroční zprávu školy, vyjadřuje se ke studijním oborům a ke jmenování a odvolání                             ředitele školy, může požádat Českou školní inspekci o inspekci aj.

 

VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVA

 

Z hlediska právní úpravy podle školského zákona (č. 561/2004 Sb.) zde není do výchovně vzdělávací soustavy zahrnuto vzdělávání na vysokých školách.

 

A) Předškolní vzdělávání

 

• předškolní vzdělávání zajišťují předškolní zařízení, která směřují k uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti

 

• předškolní zařízení navazují na výchovu dětí v rodině a v součinnosti s rodinou zajišťují všestrannou péči dětem zpravidla ve věku od 3 do 6 let

 

• druhy zařízení: mateřská škola a speciální mateřská škola (péče o děti s mentálním nebo tělesným postižením)

 

1. B) Základní vzdělávání (povinná školní docházka)

 

• základní vzdělávání zajišťují základní školy, které toto vzdělávání poskytují a připravují žáky pro další studium

 

• má 9 ročníků a člení se na první (1. – 5. ročník) a druhý (6. – 9. ročník) stupeň, v místech, kde nejsou podmínky pro zřízení všech ročníků základní školy, může se zřídit základní škola, která nemá všechny ročníky (žáci pak pokračují v plnění PŠD v základní škole, která má všechny ročníky)

 

• dokladem o dosažení základního vzdělání je vysvědčení o úspěšném ukončení 9. ročníku nebo 2. ročníku šestiletého gymnázia nebo 4. ročníku osmiletého gymnázia

 

• základní umělecká škola poskytuje základy vzdělání v jednotlivých uměleckých oborech a připravuje žáky pro studium oborů ve středních školách uměleckého zaměření

 

1. C) Střední vzdělávání

 

• střední vzdělávání zajišťují střední školy, které připravují žáky pro výkon povolání a činností v národním hospodářství, správě, kultuře, umění a v ostatních oblastech života, dále připravují žáky pro studium na VŠ

 

• střední školy poskytují: 1) střední odborné vzdělání – zahrnuje všeobecné vzdělání a odbornou přípravu,                                                  ukončuje se závěrečnou zkouškou ve studijních nebo učebních oborech

 

2) úplné střední vzdělání a úplné střední odborné vzdělání – zahrnuje obsahově     širší a hlubší všeobecné vzdělání a odbornou přípravu diferencovanou podle     druhu středních škol, ukončuje se maturitní zkouškou

 

3) vyšší odborné vzdělání – poskytuje se v konzervatořích, zahrnuje všeobecné      vzdělání a uměleckou přípravu, ukončuje se absolutoriem

• střední školy organizují i nástavbové studium, které je určeno pro uchazeče, kteří získali střední odborné vzdělání, studující se zde zdokonalují pro kvalifikovaný výkon povolání, studium se ukončuje maturitní zkouškou (dokladem je vysvědčení o maturitní zkoušce)

 

• přijímací řízení na střední školy je v kompetenci ředitele školy, studium se organizuje jako denní, studium při zaměstnání nebo kombinované

 

• druhy středních škol: 1) střední odborné učiliště – připravuje studenty pro výkon dělnických povolání a                                                  odborných činností odpovídajících příslušnému učebnímu oboru, škola zajišťuje                                                  teoretické a praktické vyučování, studium se ukončuje závěrečnou zkouškou                                                  (dokladem je pak výuční list), pro žáky, kteří ukončili PŠD v nižším než 9.                                                  ročníku je zde tzv. učiliště  

 

2) střední odborná škola – připravuje studenty pro výkon odborných činností     (technických, hospodářských, ekonomických, pedagogických, zdravotnických,     sociálně právních, uměleckých apod.), specifickým typem školy je konzervatoř     (obor zpěv, hudba, tanec, umění), škola má 4 ročníky a konzervatoř 6 nebo 8     ročníků

 

3) gymnázium – všeobecně vzdělávací vnitřně diferencovaná škola, která      připravuje studenty především pro studium na VŠ, dále připravuje studenty i pro      výkon některých činností ve správě, kultuře a v dalších oblastech, má 4, 6 nebo      8 ročníků

 

• zvláštními typy středních škol jsou ty, které zřizují jiná ministerstva než MŠMT (vojenské školy, policejní školy, školy požární ochrany, školy vězeňské služby)

 

• vzdělání v soukromých školách nebo církevních školách je poskytováno za úplatu, těmto školám se poskytují dotace ze státního rozpočtu

 

D) Vyšší odborné vzdělávání

 

• vyšší odborné vzdělávání zajišťují vyšší odborné školy, které připravují studenty pro kvalifikovaný výkon náročných odborných činností nebo prohlubují dosažené vzdělání pro výkon konkrétních náročných činností

 

• vyšší odborné vzdělání zahrnuje všeobecné vzdělání, specifické odborné vzdělání a náročnou praktickou přípravu

 

• studium se ukončuje absolutoriem (dokladem je vysvědčení o absolutoriu a diplom absolventa vyšší odborné školy), absolvent má nárok na použití neakademického titulu diplomovaný specialista (DiS.)

 

• denní studium trvá od 2 do 3,5 let a dálkové studium trvá od 3 do 4 let, součástí studia je souvislá praxe

 

• výuka probíhá formou přednášek a cvičení a seminářů, školní rok se dělí na semestry, které se ukončují vykonáním zápočtů a zkoušek

 

• ke studiu se přijímají osoby, které získaly střední vzdělání ukončené maturitní zkouškou

 

• absolutorium je odborná zkouška, která se skládá z teoretické zkoušky z odborných předmětů, zkoušky z cizího jazyka a obhajoby absolventské práce

 

• absolutorium se koná před zkušební komisí, kterou jmenuje krajský úřad

 

1. E) Jiné vzdělávání

 

• jiným vzděláním se rozumí činnost speciálních škol, zvláštních škol, praktických škol a pomocných škol, které poskytují vzdělání pomocí zvláštních výchovných a vyučovacích metod žákům s mentálním nebo tělesným postižením

 

Školská zařízení

 

– zabezpečují výchovu mimo vyučování, systém dalšího vzdělávání učitelů a ostatních školských pracovníků a   odborné služby školám

 

– patří sem:       a) školská výchovná zařízení – zařízení pro zájmové studium, školská zotavovací zařízení, školská                               výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování, školská zařízení pro výkon ústavní výchovy a                               ochranné výchovy a preventivní výchovné péče

 

1. b) školská účelová zařízení – výchovný poradce, pedagogicko-psychologická poradna, školní                  jídelna, školní hospodářství apod.

VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH

 

• vysoké školy jsou nejvyšším článkem výchovně vzdělávací soustavy, jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti

 

• tato část výchovně vzdělávací soustavy je upravena samostatně, a to zákonem o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.), vysoká škola je právnickou osobou

 

• vysoká škola poskytuje vzdělávání v tzv. akreditovaných studijních programech (bakalářský, magisterský, doktorský) u nichž uděluje po ukončení akademické tituly, a v tzv. programech celoživotního vzdělávání

 

• vysoká škola zaručuje akademické svobody a akademická práva (svoboda vědy, výzkumu a tvorby, svoboda výuky, volba zaměření studia v rámci studijního programu, vyjadřování vlastních názorů ve výuce, právo používat akademické insignie, právo konání akademických obřadů)

 

Dělení vysokých škol podle zřízení

 

1) veřejná       – zřizuje, zrušuje nebo slučuje se výhradně zákonem (např. Univerzita Palackého v Olomouci,                             Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Vysoké učení technické v Brně)

 

– organizaci a činnost školy upravují její vnitřní předpisy (volební a jednací řád akademického                             senátu, studijní a zkušební řád, stipendijní řád, disciplinární řád pro studenty, další předpisy)

 

– akademické orgány:    a) akademický senát – zastupitelský orgán složený z akademických                                                                      pracovníků a studentů zvolených v tajných volbách (není určen pro                                                                      rektora, prorektora, děkana a proděkana), zasedání senátů jsou přístupná

 

1. b) rektor – nejvyšší představitel školy, jedná a rozhoduje ve věcech školy,                  zastupují ho prorektoři, rektora jmenuje na nejvýše tříleté období na                  návrh akademického senátu prezident republiky

 

1. c) vědecká nebo umělecká rada – je složená z významných představitelů                                                                      oborů, v nichž škola uskutečňuje svou činnost, zejména projednává                                                                      dlouhodobý záměr, schvaluje studijní programy, v čele stojí rektor

 

1. d) disciplinární komise – je složena ze studentů a akademických                                                                      pracovníků školy, komise projednává disciplinární přestupky studentů,                                                                      kteří nejsou zapsáni na žádné z fakult

 

1. e) správní rada – je složena z představitelů veřejného života, územní                                                                      samosprávy a státní správy (nemohou to být zaměstnanci školy),                                                                      vyjadřuje se k rozpočtu školy, výsledkům hodnocením školy apod.

 

1. f) kvestor – řídí hospodaření a vnitřní správu školy, jmenuje ho rektor

 

– součásti školy:            a) fakulty – o zřízení nebo zrušení fakulty rozhoduje akademický senát na                                                                     návrh rektora, uskutečňují akreditované studijní programy a vykonávají                                                                     tvůrčí činnost, orgány: akademický senát fakulty, děkan (stojí v čele                                                                     fakulty), vědecká rada fakulty, disciplinární komise fakulty, tajemník

 

1. b) vysokoškolské ústavy, jiná pracoviště a účelová zařízení

 

2) soukromá   – zřizuje, zrušuje nebo slučuje se na základě státního souhlasu od MŠMT, před posouzením si                             ministerstvo vyžádá stanovisko Akreditační komise k návrhům studijních programů (např.                             Evropský polytechnický institut s. r. o., Akademie STING o. p. s., Vysoká škola v Plzni o. p. s.)

 

– školám poskytuje dotace MŠMT, poplatky spojené se studiem stanovuje vysoká škola sama bez                             zákonného omezení

 

3) státní           – vojenské školy vzdělávají odborníky zejména pro ozbrojené síly (zřizovatelem je ministerstvo                             obrany), policejní školy vzdělávají odborníky zejména pro Policii ČR (zřizovatelem je                             ministerstvo vnitra)

 

Dělení vysokých škol podle charakteru

 

1) univerzitní              – může uskutečňovat všechny typy studijních programů, dále vědeckou, výzkumnou,                                          vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnosti

 

2) neuniverzitní          – uskutečňuje bakalářské studijní programy studijních programů, na které je specificky                                          zaměřena, dále může uskutečňovat i magisterské studijní programy

Studium na vysoké škole

 

• vysokoškolské vzdělání se získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia, studijní plán stanoví časovou a obsahovou posloupnost studijních předmětů, formu jejich studia a způsob ověření studijních výsledků

 

• studium lze realizovat formou prezenční (denní), distanční (bez pravidelné účasti) nebo kombinací obou předchozích forem

 

• zákon stanovuje základní podmínky pro přijetí ke studiu a zmocňuje školy ke stanovení dalších podmínek, hlavní podmínkou pro přijetí ke studiu je dosažení vzdělání jež je zakončené maturitní zkouškou

 

• akademičtí pracovníci a studenti vysoké školy tvoří akademickou obec vysoké školy, student má zaručena určitá práva (právo studovat, výběru studijních předmětů, výběru učitele, volit a být volen do akademického senátu)

 

• studijní programy: a) bakalářský  – je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském                                                             studijním programu

 

– studium se ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové    práce, absolventům se uděluje akademický titul bakalář (Bc.) nebo    bakalář umění (BcA.)

 

1. b) magisterský – je zaměřen na získání teoretických poznatků založených na soudobém                             stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace                             a na rozvinutí schopností k tvůrčí činnosti

 

– studium se ukončuje státní závěrečnou zkouškou a obhajobou diplomové                práce, absolventům se uděluje akademický titul magistr (Mgr.), inženýr                 (Ing.) aj., v oblasti lékařství se studium ukončuje státní rigorózní                zkouškou, absolventi získají titul doktor medicíny (MUDr.), doktor                veterinární medicíny (MVDr.) nebo zubní lékař (MDDr.)

 

– absolventi těchto programů, kteří získali titul magistr, mohou vykonat                             v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku a obhajobu rigorózní práce,                             po jejím vykonání se udělují dle oblastí studia akademické tituly doktor                             práv (JUDr.), doktor filozofie (PhDr.), doktor přírodních věd (RNDr.) aj.

 

1. c) doktorský – je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost

 

– studium se ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační                              práce, absolventům se uděluje akademický titul doktor (Ph. D.)

 

SPRÁVA ZDRAVOTNICVÍ

 

SPRÁVA ZDRAVOTNICTVÍ

 

Prameny práva → zákon o ochraně veřejného zdraví (č. 258/2000 Sb.), zákon o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb.), zákon o zdravotnických prostředcích (č. 123/2000 Sb.), zákon o léčivech (č. 79/1997 Sb.), zákon o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), zákon o všeobecné zdravotní pojišťovně ČR (č. 551/1991 Sb.) aj.

 

Správa zdravotnictví = odvětví veřejné správy, které si klade za cíl chránit a podporovat veřejné zdraví

 

• obsah správy na úseku zdravotnictví je tvořen opatřeními ve vztahu k samotné péči o zdraví, opatřeními zabývajícími se zřizováním a provozem zdravotnických zařízení, pracovníků a ochranou veřejného zdraví

 

ORGANIZACE SPRÁVY ZDRAVOTNICTVÍ

 

Organizace státní správy ve zdravotnictví

 

Ministerstvo zdravotnictví       – ústřední orgán státní správy na daném úseku, disponuje centrálním výkonem                                                       státní správy pro zdravotní péči, ochranu veřejného zdraví, zdravotnickou                                                       vědecko výzkumnou činnost, zdravotnická zařízení, vyhledávání a využívání                                                       přírodních léčivých zdrojů, dále pro léčiva, prostředky zdravotnické techniky aj.

 

– uskutečňuje opatření k upevnění a rozvíjení zdraví lidu, stanovuje koncepci a                                                       vytyčuje hlavní směry rozvoje zdravotnictví, zřizuje hlavního hygienika ČR aj.

Orgány kraje a obcí                – vykonávají další úkoly v oblasti státní správy zdravotnictví

s rozšířenou působností,

Krajské hygienické stanice

 

Organizace samosprávy ve zdravotnictví

 

Kraje a obce    – samosprávu vykonávají v příslušném rozsahu a na svých úrovních

 

Komory           – tzv. profesní samosprávy (Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora, Česká                             lékárnická komora)

 

– s těmito subjekty spolupracuje ministerstvo, a to zejména při zabezpečování odbornosti jejich                             členů k výkonu povolání, tvorbě sazebníků, cen léčiv a zdravotnických prostředků, právních                             předpisů aj.

 

OBSAH SPRÁVY ZDRAVOTNICTVÍ

 

1. A) Zdravotní péče

 

• zdravotní péči poskytují státní nebo nestátní zdravotnická zařízení (zdravotnická zařízení státu, krajů, obcí, fyzických a právnických osob)

 

• zdravotní péče se poskytuje bez přímé úhrady na základě všeobecného zdravotního pojištění nebo na základě smluvního zdravotního pojištění, za úhradu jsou poskytovány zdravotní péče přesahující rámec stanovený zvláštními předpisy

 

• při zdravotní péči je povinen lékař poučit vhodným způsobem nemocného (ten musí dát souhlas), platí výjimky kde souhlas nemocného není nutný (infekční nemoci, neodkladné výkony nutné k záchraně života aj.)

 

• obsahuje: 1) zdravotní výchovu obyvatelstva – péče o zdraví lidu odpovídá snaze každého jednotlivce žít                         zdravě, každý občan má napomáhat dobrému vývoji zdraví svých spoluobčanů

 

2) činnosti na úseku hygieny a boje proti přenosným nemocem – činnosti vykonávají zdravotnická                  zařízení, které se snaží odborně vést a informovat orgány a občany při vytváření zdravých                  životních podmínek

 

3) léčebně preventivní péči – péče o ochranu zdraví, navrácení a upevnění zdraví osob, zahrnuje                  veškerou ambulantní i ústavní péči, závodní preventivní péči, léčebnou výživu, poskytování léků                 (Státní ústav pro kontrolu léčiv – vydává a pozastavuje registrace, stahuje léčiva apod.) aj.

 

4) záchrannou službu – poskytuje odbornou neodkladnou péči, zařízení služby zřizuje kraj

 

5) lázeňskou péči – poskytuje se osobám, jejichž zdravotní stav to vyžaduje, seznam nemocí pro                  tuto péči stanoví ministerstvo zdravotnictví

 

6) lékárenskou péči – obstarávání, příprava, kontrola a výdej léčiv a zdravotnických prostředků a                  poskytování odborných informací

 

7) posudkovou činnost – jejím úkolem je posuzování způsobilosti k práci, činnost vykonávají                  zpravidla lékaři

 

1. B) Zdravotnická zařízení

 

• zdravotnická zařízení se dělí na státní (zřizovaná ministerstvem zdravotnictví) a nestátní (zřizovaná kraji a obcemi v samostatné působnosti nebo fyzickými a právnickými osobami, provozovatel musí mít oprávnění, které vzniká rozhodnutím krajského úřadu)

 

• zdravotnická zařízení jsou povinna uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče

 

• druhy: 1) ambulantní – ordinace praktických lékařů a dalších lékařů, sdružená ambulantní zařízení

 

2) ústavní – poskytují péči osobám s poruchami zdraví, které mají vleklý průběh a potřebují     zvláštní odbornou péči (psychiatrické léčebny, sanatoria, lázeňské léčebny apod.)

 

3) zvláštní – záchytné stanice, stacionáře, zvláštní dětská zařízení apod.

 

4) záchranné služby – poskytuje odbornou neodkladnou péči

 

5) lékárenské péče – vydávají zdravotnické prostředky

 

 

1. C) Zdravotničtí pracovníci

 

• jsou to osoby, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání (lékařská fakulta, farmaceutická fakulta, střední zdravotnická škola, vyšší zdravotnická škola, odborné školení apod.)

 

• pracovníci mají zákonem stanovené povinnosti, kterém musí při výkonu svého povolání dodržovat (povinnost první pomoci, mlčenlivost aj.)

 

• v praxi se jedná o lékaře, střední zdravotnický personál a pomocný zdravotnický personál

 

1. D) Ochrana veřejného zdraví

 

• ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření onemocnění

 

• organizace úseku: -) ministerstvo zdravotnictví       – je odpovědno za tvorbu a uskutečňování národní politiky                                                                                       na úseku ochrany veřejného zdraví, řídí a kontroluje                                                                                       krajské hygienické stanice, součástí ministerstva je                                                                                       funkce hlavního hygienika ČR, který ve věcech ochrany                                                                                       veřejného zdraví vystupuje jako orgán ministerstva

 

-) krajské hygienické stanice     – správní úřady, vydávají rozhodnutí a osvědčení v ochraně                                                       veřejného zdraví, vykonávají státní zdravotní dozor nad                                                       dodržováním zákazů, podílejí se na úkolech                                                       integrovaného záchranného systému aj.

 

-) ministerstvo obrany a vnitra   – plní úkony správy v ochraně veřejného zdraví včetně                                                       zdravotního dozoru v ozbrojených silách a                                                       bezpečnostních sborech

 

1. E) Všeobecné zdravotní pojištění

 

• zdravotně pojištěny jsou osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR a osoby které zde trvalý pobyt nemají pokud jsou zaměstnanci zaměstnavatele, který má sídlo na území ČR

 

• plátci pojistného jsou pojištěnci (zaměstnanci, OSVČ, osoby které nejsou zaměstnanci ani OSVČ), zaměstnavatelé (plátci části pojistného za své zaměstnance) a stát (plátcem pojištění za nezaopatřené děti, za ženy na mateřské či rodičovské dovolené apod.)

 

• povinnosti pojištěnců: oznamovací povinnost zaměstnavatelů, povinnost platit pojistné, podrobení se na vyzvání preventivním prohlídkám, dodržování opatření směřující k odvrácení nemocí, oznámení pojišťovně ztrátu průkazu o pojištění aj.

 

• práva pojištěnců: výběr zdravotní pojišťovny, výběr lékaře a zdravotnického zařízení, výběr dopravní služby, výdej léčivých přípravků bez přímé úhrady, podílení se na kontrole poskytnuté zdravotní péče hrazené zdravotním pojištěním

 

SPRÁVA DOPRAVY

 

SPRÁVA DOPRAVY

 

Prameny práva → zákon o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb.), zákon o drahách (č. 266/1994 Sb.), zákon o civilním letectví (č. 49/1997 Sb.), zákon o vnitrozemské plavbě (č. 114/1995 Sb.), zákon o námořní plavbě (č. 61/2000 Sb.) aj.

 

Správa dopravy = činnost, která představuje velmi rozsáhlou a velmi různorodou oblast veřejné správy zabývající se činnostmi, které prakticky na každém kroku provázejí život člověka, aniž by si ten uvědomoval jejich význam

 

• všechny druhy dopravy jsou veřejnými službami, které jsou zpřístupněny pro všechny subjekty za prakticky stejných podmínek

 

• rozdělení správy dopravy: správa na úseku pozemních komunikací, drážní doprava, letecká doprava, vnitrozemská plavba, námořní plavba

 

• organizace správy dopravy: ministerstvo dopravy, obce a kraje, specializované orgány na jednotlivých úsecích dopravy

SPRÁVA na úseku POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ

 

Pozemní komunikace = dopravní cesta, která je určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti

 

• pozemní komunikace tvoří nejrozsáhlejší a jednu z nejdůležitějších součástí dopravní infrastruktury v ČR

 

• dělení: 1) dálnice – určena pro rychlou dálkovou a mezistátní dopravu silničními motorovými vozidly, je                        budována s oddělenými místy napojení pro vjezd a výjezd vozidel, má směrově oddělené jízdní                        pásy

 

2) silnice – veřejně přístupná komunikace určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci     (vytváří silniční síť), dělení: silnice I. třídy, silnice II. třídy, silnice III. třídy

 

3) místní komunikace – veřejně přístupná komunikace, která slouží převážně místní dopravě na     území obce

 

4) účelová komunikace – komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby     vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními     komunikacemi nebo obhospodařování pozemků, patří sem i komunikace v uzavřeném prostoru     nebo objektu

 

• rozhodujícím kritériem pro zařazení určité pozemní komunikace do daného druhu je její stavebně technické vybavení, určení a dopravní význam, o zařazení rozhoduje příslušný silniční správní úřad (s výjimkou účelové komunikace)

 

• vlastníkem pozemních komunikací je stát (dálnice a silnice I. třídy), kraj (silnice II. třídy a III. třídy), obec (místní komunikace) nebo fyzická a právnická osoba (účelové komunikace)

 

• režim obecného užívání – každý smí využívat pozemní komunikaci bezplatně a to obvyklým způsobem a k účelu, při užívání komunikace je nutné se přizpůsobit jejímu stavebnímu a dopravně technickému stavu, výjimky platí u užívání dálnic a rychlostních silnic, kde se platí poplatky

 

Organizace správy na úseku pozemních komunikací

 

Ministerstvo dopravy   – rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice nebo silnice, rozhoduje o                                          zrušení dálnice nebo silnice po dohodě s ministerstvem obrany, vykonává působnost                                          silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech dálnic a rychlostních                                          silnic, povoluje zvláštní užívání silnic formou přepravy těžkých a rozměrných předmětů,                                          rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutí orgánu kraje aj.

 

Krajský úřad               – povoluje zvláštní užívání silnic II. třídy a III. třídy formou přepravy těžkých a                                          rozměrných předmětů, rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie silnice II.                                          třídy a III. třídy, vykonává působnost silničního správního úřadu a speciálního stavebního                                          úřadu ve věcech silnic I. třídy aj.

 

Obecní úřad obce s     – vykonávají působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. třídy a III. třídy, rozšířenou působností     projednávají přestupky na dálnicích a silnicích aj.

 

Obce v přenesené        – rozhodují o zařazení pozemní komunikace do kategorie místní komunikace, projednávají působnosti                       přestupky ve věcech místních komunikací a účelových komunikací, vykonávají působnost                                          silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu ve věcech místních                                          komunikací a účelových komunikací aj.

 

Silniční správní úřady – vykonávají státní dozor na pozemních komunikacích, osoba pověřená výkonem dozoru                                          dozírá, zda vlastníci a správci a uživatelé plní povinnosti stanovené zákonem (Policie ČR,                                          Celní správa)

 

DRÁŽNÍ DOPRAVA

 

Dráha = cesta, která je určená k pohybu drážních vozidel, včetně pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy

 

• dráha se dělí na železniční (celostátní, regionální, vlečka, speciální), trolejbusovou a lanovou

 

• k zajištění ochrany dráhy a provozování drážní dopravy slouží tzv. ochranné pásmo, které zajišťuje bezpečný a nerušený provoz a chrání okolí před nepříznivými vlivy provozování dráhy
• dráhu může provozovat právnická osoba nebo fyzická osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku, a to na základě úředního povolení (vydává ho drážní správní úřad, podmínky: způsobilost k právním úkonům, věk, bezúhonnost, odborná způsobilost, finanční způsobilost, nutnost do budoucna zpracovávat jízdní řád)

 

• drážní doprava je poskytována veřejně (dopravce předem vyhlašuje přepravní podmínky a zveřejní jízdní řád) a neveřejně (dopravce poskytuje dopravu individuálně podle smluvních podmínek)

 

Organizace drážní dopravy

 

Ministerstvo dopravy   – rozhoduje o zrušení celostátní nebo regionální dráhy po dohodě s ministerstvem obrany, o                                          změně kategorie dráhy, je odvolacím orgánem ve správním řízení proti rozhodnutí                                          drážního úřadu a obcí, vykonává vrchní státní dozor ve věcech drah

 

Drážní úřad                – správní úřad jež je podřízen ministerstvu a zřízen přímo zákonem, vykonává svoji                                          působnost podle zákona, vykonává státní dozor ve věcech drah

 

Drážní inspekce          – zjišťuje příčiny a okolnosti vzniku mimořádných událostí v drážní dopravě, vykonává                                          státní dozor ve věcech drah

 

Obec                           – vykonává působnost drážního úřadu ve věcech tramvajové, trolejbusové, lanové a                                          speciální dráhy, vykonává státní dozor ve věcech drah

 

LETECKÁ DOPRAVA

 

Civilní letectví = letecké činnosti provozované v ČR civilními letadly jakékoliv státní příslušnosti pro civilní účely, jakož i letecké činnosti provozované českými letadly v cizině pro civilní účely

 

Letiště = územně vymezená a vhodným způsobem upravená plocha, včetně souboru staveb a zařízení, trvale určená ke vzletům a přistávání letadel a k pohybům letadel s tím souvisejícím, letiště se dělí na vnitrostátní a mezinárodní (podle základního určení) a pak na veřejné, neveřejné a vojenské (podle okruhu uživatelů)

 

• kolem letišť a leteckých staveb se zřizují ochranná pásma, která mají zajistit bezpečnost leteckého provozu

 

• vzdušným prostorem je vzdušný prostor nad územím ČR do výšky, kterou lze použít pro letecký provoz

 

• leteckými službami jsou letové provozní služby včetně letištních, letecká komunikační služba, letecká meteorologická služba, letecká služba pátrání a záchrany, letecká informační služba, služby při předletové přípravě a monitorování letu a služby při odbavovacím procesu na letišti

 

Organizace letecké dopravy

 

Ministerstvo dopravy              – vykonává státní správu ve věcech civilního letectví

 

Ministerstvo obrany                – vykonává státní správu ve věcech vojenského letectví

 

Úřad pro civilní letectví          – správní úřad pro výkon státní správy ve věcech civilního letectví, vede letecký                                                        rejstřík (evidence letadel), schvaluje typy letadel nebo jejich součástí, vede                                                        evidenci leteckého personálu aj.

 

Ústav pro odborné zjišťování  – shromažďuje a analyzuje informace o leteckých nehodách, určuje příčiny nehod

příčin leteckých nehod

 

VNITROZEMSKÁ PLAVBA

 

Plavba = provozování plavidla na vodní cestě (vodními cestami jsou vodní toky a jiné vodní plochy, na kterých je možno provozovat plavbu)

 

Přístav = je tvořen vodní částí a pozemní částí, kde lze překládat zboží, umožnit bezpečný výstup a nástup osob mezi plavidlem a břehem, provádět opravy, zásobování a stání plavidel u nábřeží

 

Plavidlo = loď, malé plavidlo, plovoucí stroj, plovoucí zařízení a jiné ovladatelné plovoucí těleso (rozlišují se plavidla podléhající evidenci v plavebním rejstříku a ostatní plavidla u nichž se prokázání technické a provozní způsobilosti nevyžaduje)

 

• způsobilost plavidla k provozu na vodní cestě schvaluje plavební úřad vydáním lodního osvědčení (vodní dopravu může provozovat jen vlastník koncese), na vodních cestách ČR lze provozovat i zahraniční plavidlo za podmínky, že je vybaveno povolením plavebního úřadu

NÁMOŘNÍ PLAVBA

 

• námořní plavba se uskutečňuje prostřednictvím námořních jachet a námořních obchodních lodí

 

• organizací námořní plavby je pověřeno ministerstvo dopravy, námořní úřad, který vede námořní rejstřík (obsahuje soubor údajů o námořních plavidlech) a tzv. klasifikační společnosti (lodní registry) jež se zaměřují na problematiku zjišťování technického dozoru a kontroly nad provozem námořní tonáže

 

SPRÁVA KATASTRU NEMOVITOSTÍ

 

SPRÁVA KATASTRU NEMOVITOSTÍ

 

Prameny práva → zákon o katastru nemovitostí ČR (č. 344/1992 Sb.), zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem (č. 265/1992 Sb.), zákon o zeměměřických a katastrálních orgánech (č. 359/1992 Sb.) aj.

 

Správa katastru nemovitostí = činnost, která eviduje údaje o nemovitostech v ČR, jejich soupis a popis, geometrické a polohové určení, dále eviduje vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem

 

ORGANIZACE SPRÁVY KATASTRU NEMOVITOSTÍ

 

Český úřad zeměměřický       – ústřední orgán státní správy na daném úseku, v jeho čele stojí předseda, má sídlo a katastrální                                 v Praze

 

– zajišťuje a zabezpečuje centrální správu katastru nemovitostí ČR, koordinuje                                                       výzkum v zeměměřictví a katastru, zajišťuje mezinárodní spolupráci v dané                                                       oblasti, řídí ostatní orgány státní správy aj.

 

Zeměměřický úřad                 – správní úřad s celorepublikovou působností, má sídlo v Praze, vykonává správu                                                        geodetických základů ČR, základních státních mapových děl, vede ústřední                                                        archiv zeměměřictví a katastru, provádí zeměměřické činnosti na státních                                                        hranicích aj.

 

Zeměměřické a                       – správní úřady s územní působností, plní kontrolní činnost a dohlížení funkcí nad katastrální inspektoráty                výkonem správy katastrálními úřady, nad zeměměřickými činnostmi aj.

 

Katastrální úřady                   – správní úřady s územní působností, mají postavení orgánů na jejichž úrovni                                                        spočívá těžiště výkonu správy na úseku katastru nemovitostí

 

– zapisují vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem do katastru nemovitostí,                                                        revidují soulad katastru nemovitostí se skutečným stavem v terénu, poskytují                                                        výpisy a nahlížení do katastru nemovitostí, schvalují změny hranic katastrálních                                                        území, opravují chyby v katastrálním operátu aj.

 

KATASTR NEMOVITOSTÍ

 

Katastr nemovitostí = ucelený, průběžně aktualizovaný, počítačově ovládaný systém o nemovitostech, který tvoří jeden ze základních systémů veřejné správy a je propojován s jednotlivými odvětvovými informačními systémy

 

• dle předmětu KN se v něm evidují: a) pozemky (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé                                                               travní porosty, lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří,                                                               ostatní plochy) v podobě parcel

 

1. b) budovy spojené se zemí pevným základem

 

1. c) byty a nebytové prostory vymezené jako jednotky dle zvláštního zákona

 

1. d) rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory

 

1. e) stavby spojené se zemí pevným základem dle zvláštního předpisu

 

• k nemovitostem se do KN zapisují právní vztahy o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, příslušnost organizačních složek státu a státních organizací hospodařit s majetkem státu apod., nemovitosti se evidují podle katastrálních území, ve kterých jsou umístěny
• dle zákona KN obsahuje: a) geometrické a polohové určení nemovitostí a katastrálních území

 

1. b) druhy pozemků, čísla a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov, vybrané      údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, čísla bytů a nebytových prostorů      a pojmenování nebytových prostorů, údaje pro daňové účely a údaje umožňující      propojení s jinými informačními systémy

 

1. c) údaje o právních vztazích včetně údajů o vlastnících a o jiných oprávněných a     údaje o dalších právech k nemovitostem dle zákona

 

1. d) údaje o podrobných polohových bodových polích

 

1. e) místní a pomístní názvosloví

 

Zápisy do katastru nemovitostí

 

• do katastru nemovitostí se zapisují vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem, zápisy se provádí vždy na základě příslušných podkladů

 

• opravy chyb v katastrálním operátu – katastrální úřad opraví na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, nepřesností při měření, při výpočtu parcel apod., oprava musí být provedena do 30 dnů (výjimečně do 60 dnů)

 

• druhy: 1) vklad           – zápis nebo výmaz vkladu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

 

– předmětná práva vznikají, mění se nebo zanikají dnem vkladu do katastru

 

– předmětem vkladu práva jsou práva zapisovaná do katastru na základě smlouvy o   převodu vlastnictví nemovitosti, smlouvy o zástavním právu k nemovitostem,   smlouvy o oprávnění jež odpovídá věcnému břemenu, smlouvy o převodu bytu a   nebytového prostoru aj.

 

– vkladové řízení je řízení zahajované na návrh účastníka správního řízení, návrh na                                                       zahájení řízení musí obsahovat označení katastrálního úřadu a pracoviště, osobní                                                       údaje účastníků řízení a označení práv jež mají být zapsána do katastru

 

2) záznam        – zápis vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, která vznikla, změnila                             se nebo zanikla ze zákona rozhodnutím státního orgánu, příklepem licitátora na                             dražbě, vydržením, přírůstkem a zpracováním

 

– práva se zapisují záznamem na základě listin vyhotovených státními orgány a na                             základě jiných listin, které potvrzují nebo osvědčují právní vztahy

 

3) poznámka   – úkon úřadu, který je určen k vyznačení skutečnosti nebo poměru vztahujícího se                              k nemovitosti nebo osobě, který nemá vliv na vznik a změnu a zánik práva

 

– má pouze informační charakter, jejím smyslem je upozornit toho, kdo chce nabýt                             věcné právo k nemovitosti na možné právní vady nemovitosti

 

– poznámku zapíše úřad na základě doručení rozhodnutí nebo oznámení soudu,                             správce daně, správce podniku, soudního exekutora aj.

 

Poskytování údajů z katastru nemovitostí

 

• údaje z katastru nemovitostí se poskytují fyzickým nebo právnickým osobám na jejich žádost

 

• jedná se o: a) nahlížení do katastru nebo ústní informace

 

1. b) výpisy, opisy nebo kopie ze souboru geodetických informací, ze souboru popisných informací a      identifikace parcel ve formě veřejných listin

 

1. c) ověřené opisy nebo kopie listin ze sbírky listin katastru

 

1. d) kopie katastrální mapy s orientačním zákresem

 

1. e) srovnávací sestavení parcel dřívějších pozemkových evidencí s parcelami katastru

 

1. f) dálkový přístup

 

1. g) reprografické kopie z katastrálního operátu v případech, ve kterých nejde o poskytnutí údajů ve     formě veřejných listin

 

1. h) další formy poskytování údajů dle zákona

 

SPRÁVA SOCIÁLNÍ

 

SPRÁVA SOCIÁLNÍ

 

Prameny práva → zákon o sociálním zabezpečení (č. 100/1988 Sb.), zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (č. 582/1991 Sb.), zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.), zákon o životním minimu (č. 463/1991 Sb.) aj.

 

Správa sociální = složitý systém, kterým stát zajišťuje krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby, to vše pro děti a rodiny

 

• právo na sociální zabezpečení se zaručuje všem občanům, dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát (dávky nepodléhají dani)

 

• účastníky sociální správy jsou občané, organizace (PO a občané, kteří zaměstnávají jiné občany) a orgány sociálního zabezpečení

 

ORGANIZACE SPRÁVY SOCIÁLNÍ

 

Ministerstvo práce      – řídí a kontroluje výkon státní správy v sociálním zabezpečení, řídí ČSSZ, zajišťuje úkoly a sociálních věcí             vyplývající z mezinárodních smluv v sociálním zabezpečení a související s dalším                                          rozvojem sociálního zabezpečení

 

– ministr má v pravomoci odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění                                          sociálního zabezpečení

 

Ministerstvo vnitra,     – v oboru své působnosti řídí, kontroluje a svými orgány provádí důchodové pojištění spravedlnosti a obrany   (příslušníci ozbrojených bezpečnostních sborů a služeb, příslušníci Vězeňské služby,                                          vojáci z povolání), jednotliví ministři můžou po dohodě s MPSV zřídit posudkové komise                                          sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu

 

Česká správa soc.       – rozhoduje o dávkách důchodového pojištění, o povinnosti občana vrátit dávku zabezpečení                     důchodového pojištění poskytnutou neprávem, dále rozhoduje o odvolání ve věcech,                                          v nichž rozhodla OSSZ, jedná před soudem v řízení o přezkoumání rozhodnutí ve věcech                                          sociálního zabezpečení, řídí a kontroluje činnost OSSZ, plní úkoly při výplatě dávek do                                          ciziny, zajišťuje výdej tiskopisů předepsaných dle zákona, vede registr pojištěnců                                          nemocenského a důchodového pojištění aj.

 

– v čele stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr

 

Okresní správa soc.    – zřizují se pro obvody okresů (v Praze je to Pražská správa sociálního zabezpečení), zabezpečení                     rozhodují ve sporných případech o vzniku a zániku nemocenského a důchodového                                          pojištění, o přiznání dávky nemocenského pojištění, o pojistném na sociální zabezpečení a                                          příspěvku na SPZ, poskytují peněžitou pomoc uchazečům o zaměstnání, dávají souhlas                                          k uznání pracovní neschopnosti, kontrolují povinnosti občanů a organizaci v sociálním                                          zabezpečení aj.  

 

                                    – v čele stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává ředitel ČSSZ

 

Obecní úřady              – prostřednictvím svého odboru rozhodují v přenesené působnosti ve věcech sociálního                                          zabezpečení, dohlíží na příjemce sociálních dávek, poskytují služby dle vyhlášky                                          ministerstva, rozhodují o ustanovení zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění aj.

 

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

 

Sociální péče = péče, kterou stát zajišťuje pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, event. jinými příjmy a občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo životní poměry

 

• sociální péče zahrnuje zejména péči o rodinu s dětmi, nezaopatřené děti, staré občany, těžce zdravotně postižené občany, občany společensky nepřizpůsobené, občany jež potřebují zvláštní pomoc apod.

 

• v rámci sociální péče se poskytují peněžité dávky, věcné dávky, výchovná a poradenská péče, pracovní rehabilitace, ústavní sociální péče, pečovatelská služba, stravování, kulturní a rekreační péče, mimořádné výhody pro některé skupiny občanů, bezúročné půjčky aj.

 

• sociální služby poskytují kraje, obce, organizace (zájmová občanská sdružení, dobročinná občanská sdružení, mezivládní humanitární organizace aj.) a občané

 

• sociální zabezpečení se strukturuje do 3 systémů: systém sociálního pojištění (nemocenské nebo důchodové pojištění), systém státní sociální podpory a systém sociální pomoci

 

SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ

 

Nemocenské pojištění = druh pojištění jež vzniká dnem vstupu do zaměstnání a zaniká dnem skončení zaměstnání

§  dávky:        a) nemocenské – náleží zaměstnanci, který je uznán dočasně neschopným k výkonu svého                        zaměstnání

b) podpora při ošetřování člena rodiny – náleží zaměstnanci, který nemůže pracovat, protože musí                  ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let nebo ošetřovat jiného nemocného člena rodiny jehož                  stav vyžaduje nezbytné ošetřování jinou osobou

c) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství –  náleží zaměstnankyni, která je převedena na                  jinou práci z toho důvodu, že je těhotná a z důvodů, které jsou stanoveny zvláštním právním                  předpisem

 

 d) peněžitá pomoc v mateřství – náleží zaměstnankyni, která porodila, výše pomoci se stanovuje                   zvláštním právním předpisem

 

Důchodové pojištění = druh pojištění, které je povinné pro všechny zaměstnance a ostatní pracující osoby, a které se koncipuje pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele

 

• důchody: starobní, plný invalidní, částečný invalidní, vdovský a vdovecký, sirotčí

 

• občan se může nad rámec povinného pojištění nechat dobrovolně připojistit prostřednictvím penzijních fondů

 

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

 

Státní sociální podpora = stát se jejím prostřednictvím podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby dětí a rodin a poskytuje ji i při některých dalších sociálních situacích, ve stanovených případech závisí na výši příjmu

 

Životní minimum = zákonem společensky stanovená minimální hranice příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze (je východiskem pro určení dávek státní sociální podpory)

 

Stav hmotné nouze = stav, který nastává v případě, kdy příjem občana nedosahuje částek životního minima a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu aj.

 

Stav sociální nouze = stav, který nastává v případě, kdy si občan není schopen zabezpečit své základní potřeby z důvodu nezletilosti, nemoci, postižení aj.

 

Dávky státní sociální podpory

 

• jsou poskytovány pouze fyzickým osobám jež mají na území ČR trvalý pobyt (výjimky promíjí krajský úřad)

 

• o dávkách rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností, je o nich rozhodováno ve správním řízení, které se zahajuje na žádost (tiskopis a předepsané doklady)

 

• správu na úseku dávek státní sociální podpory vykonávají úřady práce, krajské úřady, magistrát hl. města Prahy a ministerstvo práce a sociálních věcí

 

• příjem rozhodný pro přiznání dávky se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období

 

1) dávky poskytované v závislosti na výši příjmu

 

26. a) přídavek na dítě – nárok na ni má nezaopatřené dítě (dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle     do 26. roku věku jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání), dávka je ve zvýšené, základní nebo     snížené výměře podle celkového příjmu v rodině

 

1. b) sociální příplatek – nárok na ni má rodič, který pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě, celkový příjem     v rodině musí být nižší než součin částky životního minima rodiny

 

1. c) příspěvek na bydlení – nárok na ni má vlastník nebo nájemce bytu, který je hlášen v bytě k trvalému pobytu,     celkový příjem rodiny za čtvrtletí musí být nižší než určitý násobek částky životního minima rodiny

 

2) ostatní dávky

 

1. a) rodičovský příspěvek – nárok na ni má rodič, který osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 4 let     věku (7 let věku je-li zdravotně postižené)

 

1. b) zaopatřovací příspěvek – nárok na ni má muž, koná-li vojenskou službu nebo cvičení a nemá po dobu služby     nárok na náhradu mzdy

 

1. c) dávka pěstounské péče – zahrnuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměnu pěstouna, příspěvek při převzetí     dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla

 

1. d) porodné – nárok na ni má žena, která porodila dítě, výše porodného se stanovuje podle počtu narozených dětí

 

1. e) pohřebné – nárok na ni má osoba, která vypravila zemřelé osobě pohřeb, výše pohřebného činí 5 tis. Kč

 

SPRÁVA NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

 

SPRÁVA NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

 

Prameny práva → zákon o odpadech (č. 185/2001 Sb.), zákon o místních poplatcích (č. 565/1990 Sb.) aj.

 

Správa nakládání s odpady = stanovení pravidel pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi, práv a povinností osob v odpadovém hospodářství a stanovení působnosti orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství

 

• správa nakládání s odpady se vztahuje na všechny odpady s výjimkou odpadních vod, odpadů z hornické činnosti, odpadů drahých kovů, radioaktivních odpadů, mrtvých lidských těl, konfiskátů živočišného původu, odpadů trhavin a výbušnin, vytěžených zemin a hlušin aj.

 

• každá osoba má při své činnosti povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti

 

ORGANIZACE SPRÁVY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY

 

Ministerstvo                – ústřední orgán odpadového hospodářství vykonávající státní dozor, rozhoduje         životního prostředí          v pochybnostech o zařazení odpadů a o odvolání proti rozhodnutí inspekce nebo kraje,                                          stanovuje vyhláškou podrobnosti nakládání a limitní koncentrací škodlivin ve vytěžených                                          zeminách aj.

 

Česká inspekce           – kontroluje dodržování zákonných předpisů a ukládá sankce za jejich porušení, stanovuje životního prostředí          podmínky a lhůty pro sjednání nápravy, spolupracuje s regionálními úřady, policií,                                          finančními úřady apod.

 

Celní orgány               – kontrolují u zboží při přechodu hranic, zda deklarace jako odpad je vybavena příslušnými                                          doklady

 

Kraje                           – zpracovávají koncepci odpadového hospodářství ve svém obvodu, vedou a zpracovávají                                          evidenci odpadů, udělují FO nebo PO autorizaci k nakládání s nebezpečnými odpady

 

Obce                           – stanovuje obecně závaznou vyhláškou systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění,                                          využívání a odstraňování komunálních odpadů včetně systému nakládání se stavebním                                          odpadem, je původcem komunálního odpadu

 

– je povinna určit místa, kam mohou občané odkládat komunální odpad a jeho nebezpečné                                          složky, kontroluje zda FO a PO oprávněné k podnikání v dané správě se zbavují odpadu                                          v souladu se zákonem, určuje výši úhrady za svoz, třídění a zneškodňování komunálního                                          odpadu

 

ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ

 

Odpad = každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a je zařazena do některé ze skupin odpadů (skupiny odpadů jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona)

 

Nebezpečený odpad = odpad, který má jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č. 2 zákona nebo odpad, který je uveden v seznamu nebezpečných odpadů jež je součástí prováděcího právního předpisu (např. olovo, sloučeniny mědi, azbesty, aromatické sloučeniny, odpad jež je hořlavý nebo výbušný)

 

Komunální odpad = veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden v prováděcím právním předpisu, výjimku tvoří odpady vznikající u FO nebo PO při podnikání

 

Nakládání s odpady = shromažďování, soustřeďování, sběr, výkup, třídění, přeprava a doprava, skladování, úprava, využívání a odstraňování odpadů

 

Skládka odpadů = technické zařízení určené k odstraňování odpadů jejich trvalým a řízeným uložením na zemi nebo do země

 

Původce odpadů = právnická osoba při jejíž činnosti vznikají odpady nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání při jejíž činnosti vznikají odpady, u komunálních odpadů se za původce odpadů považuje obec (obec se stává původcem v okamžiku, kdy FO odpady odloží na místě k tomu určeném, současně je obec vlastníkem těchto odpadů)

 

Katalog odpadů = vydává ho ministerstvo životního prostředí, původce je povinen podle něj zařadit odpady podle druhu a kategorie

 

Poplatková povinnost = poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

 

• platí ho fyzická osoba mající v obci trvalý pobyt nebo mající v obci stavbu určenou k rekreaci

 

• platí se obci, tvoří ho částka max. 250 Kč za osobu a částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu (až 250 Kč za osobu)

 

SPRÁVA VOD

 

SPRÁVA VOD

 

Pramen práva → zákon o vodách (č. 254/2001 Sb.) aj.

 

Správa vod = činnost chránící povrchové a podzemní vody, stanovení podmínek pro hospodárné využívání vodních zdrojů a pro zachování jakosti vod, zajištění bezpečnosti vodních děl a ekosystémů a další složky stanovené zákonem

 

• povrchové a podzemní vody nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí pozemku na němž nebo pod nímž se vyskytují (za povrchové a podzemní vody se nepovažují ty, které byly z těchto vod odebrány)

 

• každý kdo nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami, je povinen dbát o jejich ochranu a zabezpečovat jejich hospodárné a účelné užívání podle zákonem stanovených podmínek

 

ORGANIZACE SPRÁVY VOD

 

Ministerstvo                – tzv. ústřední vodoprávní úřad zajišťující legislativu, řízení a organizaci vodního  životního prostředí          hospodářství, zpracovává ediční a propagační materiály, podporuje vědu a výzkum                                          v odvětví, je akcionářem Povodí a. s., řídí a kontroluje správu vodních toků, uděluje                                          povolení k provozování vodovodů a kanalizací, spravuje informační systém veřejné                                          správy pro evidenci vodních útvarů, povrchových a pozemních vod, vodních zdrojů aj.

 

Ostatní ústřední          – další ministerstva (zemědělství, vnitra, zdravotnictví, pro místní rozvoj aj.)

vodoprávní úřady

 

Česká inspekce           – vykonává dozor nad dodržováním zákona, rozhoduje ve vodohospodářských věcech životního prostředí          hraničních toků s ministerstvem vnitra, nařizuje zastavení výroby při ohrožení životního                                          prostředí, vyžaduje odstranění a nápravu nedostatků

 

– vykonává dozor nad vypouštěním odpadních vod do povrchových a podzemních vod a do                 kanalizací, vykonává dozor nad výstavbou a provozem ČOV aj.

 

Odborné instituce        – stát zřizuje další odborné instituce ve správě vod (Český hydrometeorologický ústav,                                          Státní meliorační správa, Lesy ČR, Povodí Odry, Povodí Moravy, Povodí Vltavy, Povodí                                          Labe, Povodí Ohře)

 

– jednotlivá Povodí vytvářejí podmínky pro využití a rozvoj významných toků, vedou                                          vodohospodářskou evidenci a směrný vodní plán, zajišťují protipovodňovou prevenci,                                          odstraňují škody aj.

 

– Státní meliorační správa zajišťuje správu drobných vodních toků v zemědělských                                          oblastech, Lesy ČR zajišťují správu drobných vodních toků a bystřin v lesích

 

Kraje                           – vyjadřují se ke stavbám pokud ovlivňují ochranu před povodněmi, realizují opatření                                          z mimořádných situací, provádějí technicko bezpečnostní dozor nad vodními díly jež by                                          mohla způsobit škodu, má rozhodující kompetence v oblasti poplatků za vypouštění                                          odpadních vod

 

Obce                           – upravují a omezují a zakazují užívání povrchových vod, zásobování pitnou vodou,                                          rozhodují o určení pitné vody z veřejných vodovodů

 

– pověřené obecní úřady povolují odběry a používání povrchových a podzemních vod,                                          rozhodují o povoleních k výstavbě vodohospodářských děl, vypouštění odpadních vod,                                          vydávají rozhodnutí v oblasti jakosti vod nebo v oblasti údržby kanalizačních a                                          vodovodních rozvodů

 

– starosta zřizuje povodňovou komisi (zabezpečuje úkoly při ochraně před povodněmi)

 

VODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ

 

Povrchové vody = vody přirozeně se vyskytující na zemském povrchu (tento charakter neztrácejí, protékají-li přechodně zakrytými úseky, přirozenými dutinami pod zemským povrchem nebo v nadzemních vedeních)

 

Podzemní vody = vody přirozeně se vyskytující pod zemským povrchem v pásmu nasycení v přímém styku s horninami (tento charakter neztrácejí, protékají-li drenážními systémy nebo jsou ve studních)

 

Vodní útvar = vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu (vodní útvary jsou přírodní a umělé)

 

Vodní zdroj = povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka (zejména pro pitné účely)

 

Vodní díla = stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům stanoveným zákonem (např. přehrady, hráze, jezy, stavby vodárenských objektů, stavby na ochranu před povodněmi, studny)

 

Vodní toky = povrchové vody tekoucí vlastním spádem v korytě trvale nebo po převažující část roku, a to včetně vod v nich vzdutých

 

Nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami = jejich vzdouvání pomocí vodních děl, využívání jejich energetického potenciálu, jejich využívání k plavbě nebo k plavení dřeva, k chovu ryb nebo vodní drůbeže, jejich odběr, vypouštění odpadních vod do nich a další způsoby, jimiž lze využívat jejich vlastnosti nebo ovlivňovat jejich množství, průtok, výskyt nebo jakost

 

Povodí = území ze kterého veškerý povrchový odtok odtéká sítí vodních toků k určitému místu vodního toku (obvykle soutok s jiným vodním tokem nebo vyústění vodního toku do jiného vodního útvaru)

 

Rozvodnice = je jí označeno povodí, jedná se o myšlenou hranici geomorfologického rozhraní mezi sousedními povodími

 

Správa povodí = správa významných vodních toků, některé činnosti spojené se zjišťováním a hodnocením stavu povrchových a podzemních vod v dané oblasti povodí a další činnosti stanovené zákonem (správu povodí vykonávají správci jednotlivých povodí)

Obecné nakládání s vodami

 

• každý může bez povolení nebo souhlasu vodoprávního úřadu odebírat povrchové vody nebo s nimi jinak nakládat pro vlastní potřebu

 

• při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost nebo zdravotní nezávadnost vod, narušovat životní prostředí, zhoršovat odtokové poměry, poškozovat břehy a vodní díla a další věci stanovené zákonem

 

• vodoprávní úřad může obecné nakládání s povrchovými vodami bez náhrady upravit, omezit nebo zakázat, vyžaduje-li to veřejný zájem

 

Neobecné nakládání s vodami

 

• povolení k nakládání s povrchovými vodami je třeba, jde-li o povrchové vody a nejde-li při tom o obecné nakládání s nimi, k jejich odběru, vzdouvání, akumulaci, využívání jejich energetického potenciálu, k užívání těchto vod pro chov ryb a vodní drůbeže aj.

 

• povolení k nakládání s podzemními vodami je třeba, jde-li o podzemní vody k jejich odběru, akumulaci, čerpání za účelem snižování jejich hladiny, k umělému obohacování podzemních zdrojů vod povrchovou vodou aj.

 

• povolení je třeba i pro vypouštění odpadních vod do povrchových nebo podzemních vod, k čerpání povrchových nebo podzemních vod aj.

 

Odpadní vody

 

• vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost, jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod

 

• odpadní vody tvoří i průsakové vody z odkališť a ze skládek odpadu aj.

 

• ten kdo vypouští odpadní vody do povrchových nebo podzemních vod, je povinen zajišťovat jejich zneškodňování v souladu se zákonem, při stanovování těchto podmínek je vodoprávní úřad povinen přihlížet k nejlepším dostupným technologiím v oblasti zneškodňování odpadních vod

 

Ochrana před povodněmi

 

• povodeň je přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody, je to i stav kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území

 

• obecně platí, že povodeň začíná vyhlášením 2. nebo 3. stupně povodňové aktivity a končí odvoláním 3. stupně povodňové aktivity

 

• ochrana před povodněmi je zabezpečována podle povodňových a krizových plánů

 

• k zajištění ochrany před povodněmi je každý povinen umožnit vstup na své pozemky, přispět na příkaz orgánů osobní a věcnou pomocí a řídit se příkazy orgánů

 

 

 

SPRÁVA FINANČNÍ

 

SPRÁVA FINANČNÍ

 

Prameny práva → zákon o správě daní a poplatků (č. 337/1992 Sb.), zákon o územních finančních orgánech (č. 531/1990 Sb.), zákon o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.), zákon o dani z přidané hodnoty (č. 235/2004 Sb.), zákon o správních poplatcích (č. 634/2004 Sb.) aj.

 

Správa finanční = činnost, která upravuje právní vztahy mezi státem a ostatními právními subjekty a která napomáhá státu plnit jeho funkce tím, že potřebné peněžní prostředky soustřeďuje do peněžního ústavu, rozděluje je a užívá je

 

• obsahem finanční správy jsou činnosti státních institucí, orgánů veřejné správy a dalších subjektů ve finančních vztazích

 

• náplň činnosti: veřejné rozpočty, daně, poplatky, pojistné, cla, sankce, měna, devizy a valuty, Česká národní banka, peněžní ústavy, úvěrové vztahy, finanční prostředky státu aj.
• nástroji finanční správy jsou veřejné rozpočty (státní rozpočet, rozpočty ústředních státních orgánů, rozpočty ministerstev, rozpočty krajů, rozpočty obcí)

 

• státní rozpočet je plánovanou a výslednou bilancí příjmů a výdajů státu jako celku, má příjmovou stranu (daně, poplatky, cla, pojištění apod.) a výdajovou stranu (položky ministerstev, položky krajů, dotace apod.), státní rozpočet prochází každoročně legislativním schvalovacím procesem

 

ORGANIZACE SPRÁVY FINANČNÍ

 

Ministerstvo financí    – ústřední orgán finanční správy, stanovuje státní rozpočet a státní závěrečný účet, řídí                                          finanční ředitelství, přezkoumává rozhodnutí finančních ředitelství, vystavuje koncese                                          peněžním ústavům a organizacím uvádějícím do oběhu líh, zpracovává údaje získané při                                          výkonu působnosti územních finančních orgánů v jejich obvodu, určuje podmínky                                          konkursního řízení na obsazování míst ředitelů finančních úřadů a finančních ředitelství

 

– ministrovi vláda uděluje rozhodovací kompetence v oblasti finanční správy

 

Krajská finanční         – krajské územní orgány finanční správy, vykonávají správu daní a odvodů a záloh daně, ředitelství                         dotací, provádějí finanční revize, kontroly a správní řízení o přestupcích, řídí finanční                                          úřady, přezkoumávají rozhodnutí vydaná finančními úřady, zajišťují osobní a věcné                                          potřeby finančních úřadů

 

– v čele úřadu stojí ředitel, který je odpovědný za činnost finančního ředitelství, jmenuje a                                          odvolává ho ministr

 

Finanční úřady           – územní orgány finanční správy, vykonávají správu daní a odvodů a záloh daně, provádějí                                          finanční revize a kontroly, provádějí řízení o přestupcích, ukládají pokuty za porušování                                          povinností stanovených zákonem, přidělují DIČO fyzickým a právnickým osobám

 

– v čele úřadu stojí ředitel, který je odpovědný za činnost finančního úřadu, jmenuje a                                          odvolává ho ředitel finančního ředitelství

 

– je správcem daně – u fyzických osob je to finanční úřad podle místa trvalého bydliště                                          občana, u právnických osob je to finanční úřad v místě sídla organizace, u daně                                          z nemovitosti je to finanční úřad v jehož obvodu nemovitost leží

 

– správce daně má právo požadovat informace a vysvětlení, vstupovat do provozních                                          objektů poplatníka, požadovat předložení a nahlédnutí do účetních dokladů, převzít                                              vzorky zboží, vést opatření ke zjišťování daňových povinností, dále vede evidenci plátců                                          daní a vyhledává daňové subjekty, kontroluje správnost daňového přiznání aj.

 

DANĚ

 

Daň = zákonem stanovená, zpravidla se opakující platba fyzických a právnických osob do veřejného rozpočtu, daň je platbou nedobrovolnou, povinnou, nenávratnou a ekvivalentní

 

Sazba daně = procento z daňového základu, určení výše daně za zdaňovací období v procentech

 

Předmět daně = finanční hodnota, ze které se určuje daňová povinnost

 

Zdaňovací období = období, za které se daň vypočítává nebo platí

 

Poplatník daně = FO nebo PO, která má ze zákona povinnost odvádět daň a nese daňové břemeno

 

Plátce daně = FO nebo PO, která je pod vlastní majetkovou odpovědností povinna daň vypočítat, vybrat a odvést do veřejného rozpočtu prostřednictvím finančního úřadu

 

Správce daně = finanční úřad, který daň vyměřuje, vybírá a vymáhá

 

Daňové přiznání = dokument ve formě formuláře, ve kterém musí plátce daně uvést všechny skutečnosti potřebné pro výpočet daně, tento výpočet je povinen předložit správci daně v příslušném termínu (u ročního zdaňovacího období je to 31. březen, zpracovává-li daňové přiznání daňový poradce, prodlužuje se termín do 30. června., u kratšího než ročního zdaňovacího období se daňové přiznání podává do 25 dnů po jeho uplynutí), opravné daňové přiznání je bez sankcí jestliže termín k jeho podání ještě neuplynul

 

Daňový subjekt = poplatník daně, plátce daně, právní zástupce FO nebo PO

Soustava daní

 

1) PŘÍMÉ DANĚ                    – jsou adresné a mají přímou vazbu na tvorbu hodnot a zisku FO a PO

 

1. a) daň z příjmů FO – odstupňovaná daň podle výše příjmu FO

 

– daňovou povinnost má poplatník, který se zdržuje na území ČR 183 dní

 

 

– příjmy: ze závislé činnosti a funkčních požitků, z podnikání a jiné samostatné                                                       výdělečné činnosti, z kapitálového majetku, z pronájmu, ostatní příjmy

 

– příjmy osvobozené od daně: z prodeje nemovitostí a movitých věcí, přijaté                                                       dotace, prodej cenných papírů, příjmy nabyté z různého sociálního plnění, ceny                                                       ze soutěží aj.

 

1. b) daň z příjmů PO -základ daně vznikne z hospodářského výsledku úpravou o řadu položek, je                                                       stanovena minimální daň pro podnikatele

 

1. c) daň silniční – předmětem daně jsou silniční motorová vozidla, která jsou užívána k podnikání a                                                       mají přidělenou registrační značku

 

– poplatníkem je osoba zapsaná v technickém průkazu silničního motorového                                                       vozidla

 

1. d) daň dědická a darovací – základem dědické a darovací daně je velikost darovaného nebo děděného majetku

 

1. e) daň z převodu nemovitosti – plátcem daně je převodce a prodávající, výši daně činí procento z hodnoty                                                       úředního odhadu převáděné nemovitosti

 

1. f) daň z nemovitosti – daň platí vlastník nemovitosti, daně z užívání nemovitosti jsou daně z pozemků,                                                       půdy, chmelnic, vinic, zahrad, porostů, rybníků, stavebních pozemků, dále ze                                                       staveb sloužících k bydlení a rekreaci a podnikání

 

– základem výpočtu daně je zastavěná plocha objektu uváděná v m²

 

2) NEPŘÍMÉ DANĚ               – platby, které jsou vázány na jednotlivé druhy výrobků a služeb a jsou placeny                                                       konečnými spotřebiteli v ceně výrobků a služeb

 

1. a) daň z přidané hodnoty – přidanou hodnotou se rozumí mzdy a zisk určitého výrobku nebo služby,                                                       představuje tedy rozdíl mezi vstupy (nákup materiálu, energie) a výstupy (prodej                                                       výrobku nebo služby)

 

– povinnost platit daň má podnikatel, který má obrat bez DPH dle určeného limitu

 

– DPH má sníženou sazbu ve výši 5 % (např. potraviny, léky, hromadná osobní                                                       doprava) a základní sazbu ve výši 19 % (např. zboží mimo potravin, služby)

 

– od daně jsou osvobozeny poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání,                                                       finanční činnosti, výchova a vzdělávání, zdravotnické služby, loterie aj.

 

1. b) daň spotřební – tzv. selektivní daň (týká se vybraných druhů výrobků), která se vztahuje na                                                       benzin, líh, pivo, víno a tabákové výrobky

 

– touto daní stát zatěžuje ty výrobky, které mají nepříznivý dopad na zdraví a                životní prostředí a jejichž spotřeba je zpravidla masová

 

– plátcem daně je subjekt, který zboží vyrábí nebo dováží

 

Daňové správní řízení

 

• na daňové správní řízení se nevztahuje ustanovení správního řádu, ale zvláštní právní předpis

 

• daňové správní řízení zahrnuje přípravné řízení (registrační povinnost poplatníka zaregistrovat se v místě správce daně do 30 dní v oznamovací povinnosti o zahájení činnosti, finančních příjmech, o změnách apod.) a vyměřovací řízení (instrument vytýkacího řízení v němž správce daně sděluje poplatníkovi pochybnosti o správnosti písemného přiznání, nebylo-li přiznání podáno včas nebo nemá-li odstraněno vady, je správce daně povinen zjistit stav věcí a stanovit daň podle pomůcek jež má k dispozici nebo těch jež si sám opatřil), správce daně stanoví základ a výši daně poplatníkovi podle vyměřovacího řízení

 

• opravné prostředky v daňovém správním řízení se podávají písemně nebo ústně do protokolu

 

 

POPLATKY

 

Poplatek = zákonem nebo jiným zvláštním předpisem stanovená, zpravidla se opakující nebo příležitostná platba fyzických a právnických osob do veřejného rozpočtu

 

Soustava poplatků

 

1. a) soudní poplatky – plátcem těchto poplatků jsou FO a PO, které podaly podnět k soudnímu řízení

 

– výše poplatků je stanovena v sazebníku poplatků (pevná částka nebo procento ze základu                                          poplatku), který je přílohou zvláštního právního předpisu (např. za návrh na zahájení                                          řízení jehož předmětem je peněžité plnění – do částky 15 000 Kč je to 600 Kč, nad částku                                          15 000 Kč jsou to 4 % z příslušné částky)

 

– poplatky vybírají, vyměřují a vymáhají soudy

 

– poplatky, které nejsou vyšší než 5 000 Kč lze platit kolkovými známkami, ostatní                                          poplatky se platí na účet veřejného rozpočtu

 

1. b) správní poplatky – platí se za provedené úkony veřejné správy a za výkony ve správním řízení (např. úkony                                          živnostenského úřadu, zápis do katastru nemovitostí, ověřování smluv, evidence                                          automobilů, sňatek cizince)

 

– výše poplatků je stanovena v sazebníku poplatků (pevná částka nebo procento ze základu                                          poplatku), který je přílohou zvláštního právního předpisu (např. za nahlédnutí do                                          živnostenského rejstříku – 20 Kč)

 

– poplatky vybírá, vyměřuje a vymáhá správní úřad příslušný k provedení úkonu

 

1. c) místní poplatky – poplatky jsou v kompetenci samostatné působnosti obce, která je ve svém území zavedla                                          obecně závaznou vyhláškou

 

– řízení o poplatcích vykonává obecní úřad

 

– druhy: poplatek ze psů, za lázeňský či rekreační pobyt, za užívání veřejného prostranství,                                          ze vstupného, za provozovaný výherní hrací přístroj, za svoz a likvidaci komunálního                                          odpadu, za vjezd a výjezd motorových vozidel aj.