Právo – pojmy a definice

1) Právo a stát

 

Stát

 

Právo je soubor pravidel, podle kterých se odedávna organizuje a řídí lidské spolužití. Historický vývoj práva dospěl od nepsaných právních obyčejů k soudobé písemné formě právních předpisů až v souvislosti se vznikem států.

Stát je takovou organizační soustavou lidské společnosti, která má své ohraničené území, občany (obyvatelstvo), řídicí orgány, adminis­trativní aparát a ozbrojenou moc. Ve světovém společenství států může každý nový stát úspěšně existovat a s jinými státy spolupracovat, když jej ostatní státy uznají jako samostatný subjekt mezinárodního práva.

Stát prostřednictvím svých řídicích orgánů vydává všeobecně zá­vazná pravidla (předpisy), jimiž usměrňuje chování obyvatelstva, růz­ných organizací i státního administrativního aparátu (státních or­gánů). Tato pravidla jsou právem příslušného státu. Stát je společen­ský organismus a právo je prostředkem k udržení jeho životaschop­nosti. Stát svým právem organizuje život na svém území a chrání zá­jmy jednotlivých obyvatel i celé společnosti. Souhrn všech právních předpisů je právním řádem státu. Stát pomocí administrativního apa­rátu a ozbrojené moci vynucuje dodržování svého právního řádu.

Zákony a jiné právní předpisy, jimiž stát určuje, jak se obyvatelé, organizace a státní orgány mají chovat ve svých vzájemných vztazích, jsou právem objektivním. Slovo právo má však ještě druhý význam, nazývaný subjektivní právo. Zatímco objektivní právo všeobecně upra­vuje společenské vztahy, subjektivní právo je oprávnění, popřípadě nárok účastníka takto upraveného vztahu (právního vztahu). Přesněji se subjektivní právo charakterizuje jako míra právní možnosti chování účastníka právního vztahu. Například ve vztahu mezi věřitelem a dluž­níkem má věřitel na základě objektivních právních ustanovení občan­ského zákoníku o půjčce subjektivní právo, aby mu dlužník v době splatnosti dluh splnil, a když dlužník nesplní svoji povinnost dobro­volně, může k tomu být donucen prostřednictvím soudu.

.S některými subjektivními právy je spojena odpovědnost. Napří­klad ten, kdo má vlastnické právo k domu, je odpovědný za jeho údržbu a má povinnost nahradit škodu, která by zanedbáním údržby

někomu vznikla.

Vztah mezi objektivním a subjektivním právem je vztahem mezi abstraktním a konkrétním pojetím práva. Objektivní právo je souhrn abstraktních norem, seskupených do právních předpisů, např. zákonů, Abstraktní se nazývají proto, že nejsou adresovány určité konkrétní osobě, ale blíže neurčenému množství osob. Například občanský zá. koník ustanovuje, jak má nájemce platit pronajímateli nájemné. Ro. zumí se tím každý nájemce a každý pronajímatel. Naproti tomu sub. jektivní právo je abstraktními právními normami zajištěná moc konkrétní osoby žádat a vynutit splnění právní povinnosti. Tuto moc má konkrétní pronajímatel vůči svému určitému nájemci neplatícímu řádně nájemné.

 

 

Právní řád a právní normy

Právní řád, který tvoří všechny právní předpisy ve státě, je uspořádán stupňovitě podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů. Jejich důležitost neboli právní síla a z toho vyplývající vyšší nebo nižší postavení v právním řádu záleží v tom, který státní orgán je vydal a jak se nazývají. Zákon odhlasovaný zastupitelským sborem volených po­slanců je vyšší předpis než nařízení vlády a vládní nařízení je vyššípředpis než vyhláška ministra.

Právní řád názorně vystihuje představa následující pyramidy:

 

 

 

Vrcholem právního řádu je ústava a ústavní zákony. Na ně navazují ostatní zákony a zákonná opatření. Všechny tyto základní předpisy vydávají nejvyšší zastupitelské státní orgány. V České republice Par­lament. Nižší předpisy podzákonné může vydávat vláda, její členové(ministři) a nižší orgány státní správy, když je to nutné k provedení některého zákona nebo na základě zmocnění obsaženého v zákoně.

Charakteristické rysy právního řádu:

1. Právní řád tvoří uzavřený myšlenkový celek odlišný od právních

řádů jiných států.

2. Právní řád představuje takovou soustavu právních norem, z nichž každá je v organickém vztahu k ostatním a tvoří s nimi logický celek. Normy téhož právního řádu se obsahově doplňují a navazují na sebe, nesm~í mezi nimi být rozpory. Každý zákon musí být v souladu s ústa­vou. Žádný prováděcí předpis nesmí odporovat zákonu nebo vybočit z mezí zákona. O tento soulad v právním řádně dbá Ústavní soud.
3. Logická jednota právního řádu je uskutečnitelná tím, že všechny normy jsou projevem jediné vůle, tj. vůle právotvorných (legislativ­ních) orgánů státu, uskutečňujících jeho záměry.
4. Právní řád se neustále vyvíjí a mění. Nové normy do něj vstupují

a zastaralé normy se zrušují.

Poznámka: Při integraci (sjednocování) Evropy spěje vývoj právních řádů evropských

států k jejich obsahovému sbližování.

 

Právní věda orientovaná na výklad platných právních norem se na­zývá právní dogmatika.

 

Zákonnost a právní vědomí

Ve spořádaném kulturně vyspělém právním státě se prosazuje zákon­nost, tj. důsledné dodržování právního řádu. Zákonnost závisí přede­vším na dobré znalosti právních norem a na přesvědčení o nutnosti jejich dodržování. Znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývají právní vědomí. Civilizační úroveň státu lze v oblasti práva posuzovat podle následujících hlav­ních ukazatelů:

1. a) Jaká je vzdělanostní, kulturní a morální úroveň občanů, jaké je jejich právní vědomí. Na tom závisí dobrovolné a uvědomělé dodržo­vání právního řádu.
2. b) Jak účinně, rychle a spravedlivě státní orgány řeší právní spory

a zakročují při porušení práva.

V úsilí o zajištění zákonnosti se uplatňují dvě základní zásady:

1. před zákonem jsou si všichni rovní a
2. neznalost zákona nikoho neomlouvá.

 

 

Právní normy

Lidé se organizují na základě různých norem: právních, morálních, náboženských. Nejdůležitější jsou právní normy. Jde o všeobecně závazná pravidla chování, jejichž dodržování je vynutitelné státní mocí. Tvoří a vydávají je příslušné státní orgány předepsaným po­stupem a v předepsané písemné formě. Tvorba právních norem se nazývá legislativa (latinsky lex = zákon). Postih za porušení právní normy je sankce, např. trest, úroky z prodlení, náhrada škody. Sou­bor právních norem je právní předpis, např. zákon nebo vyhláš­ka.

Stát právními normami upravuje pouze takové společenské vztahy, v nichž je nutné za přispění státní moci poskytovat jejich účastníkům právní jistotu a ochranu. Tyto vztahy upravené právními normami se nazývají právní vztahy.

Právem neupravené ostatní společenské vztahy se většinou posu­zují podle morálních norem. Jejich dodržování sice není vynutitelné státní mocí, ale čestný a svědomitý člověk se jimi řídí, i když mu za jejich porušení nehrozí právní sankce, ale pouze opovržení nebo jiné morální důsledky. Např. v rodinném právu je upraven vztah manželství, z nějž podle zákona o rodině vyplývají povinnosti a práva. Naproti tomu zasnoubení je pouze morální vztah, o němž není v zá­koně o rodině žádné ustanovení. Poměr mezi právem a morálkou vystihuje věta: Právo je minimum morálky. Kdo nedodržuje ani toto minimum, ohrožuje společnost a může předpokládat, že státní orgány proti němu zakročí.

Vyskytují se některé právní vztahy, z nichž vyplývají povinnosti nevynutitelné státní mocí. Například podle občanského zákoníku nelze soudně vymáhat výhry ze soukromých sázek a her. Takové vztahy jsou na rozhraní mezi právem a morálkou. Říká se jim někdy „čestné dluhy“, protože splnění povinnosti záleží jen na čestnosti dlužníka.

 

Druhy právních norem

Právní normy předepisují chování účastníků právních vztahů.

   Podle způsobu, jak toto chování vymezují, se rozlišují normy za­

vazující a opravňující:

1. Zavazující buď ukládají povinnost k aktivnímu jednání (např.

zaplatit daň) a označují se proto jako normy přikazující, nebo pouze

zakazují určité činnosti (např. podnikatelé nesmějí uzavírat tzv. kar­telové dohody o vyloučení vzájemné konkurence) a v tom případě se nazývají normy zakazující.

2. Opravňující normy umožňují volbu některého způsobu chování; např. pokuta za porušení smlouvy může ale nemusí být ve smlouvě ujednána.

Podle závaznosti se rozeznávají normy

1. Donucující neboli kogentní (latinsky cogere, čti kogere = donu­covati), které jsou závazné bezvýhradně; nepřipouštějí žádné od­chylky. Např. povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci.
2. Podpůrné (dispozitivní), které jsou relativně nezávazné; použijí

se pouze v těch případech, kdy si účastníci své vztahy sami neupraví jinak. Např. ustanovení občanského zákoníku i obchodního zá­koníku o smlouvách jsou většinou dispozitivní; ponechávají účastní­kům možnost ujednat si obsah smluv odlišně.

Podle obsahu se normy třídí do jednotlivých právních odvětví, a to na normy práva občanského, obchodního, pracovního, rodinného, trestního apod.

 

Publikace a forma právních předpisů

Ústava, ústavní zákony, zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a důležité vyhlášky se uveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky. K publikaci ostatních prováděcích předpisů slouží věstmíky jednotli­vých ministerstev, např. Věstník ministerstva financí. Uveřejňova népředpisy jsou v každém ročníku publikační sbírky číslovány v chrono­logickém pořadí. Kromě čísla, názvu a data vydání je v záhlaví uve­deno, který orgán předpis vydává. Při citaci se uvádí název předpisu a jeho číslo lomeno rokem vydání. Například Vyhláška ministerstva financí o hracích přístrojích č. 223/1993 Sb. (Sb. = zkratka Sbírky zákonů České republiky).

Po formální stránce jsou předpisy uspořádány tak, že jejich obsah je členěn do odstavců označených číslovanými paragrafy. Podle čísel paragrafů se citují ustanovení z textu předpisu. Obsah bývá obvykle uveden zdůvodněním účelu předpisu, potom následují právní ustano­vení a v ‚závěru bývá zrušovací ustanovení, tzv. derogační klauzule. Uvádí se tu, které dosavadní právní normy nebo celé předpisy se novým předpisem ruší neboli derogují. Někdy nový právní předpis nenahrazuje celý dosavadní předpis, ale pouze jej mění a doplňuje.

 

 

Takové změny a doplňování se nazývají novelizace norem. I bez derogační klauzule se novým právním předpisem vždy ruší a nahrazuji starší normy o téže věci. Poslední věta právního ustanovení o účinnosti. Zní dnem 1. áří 1993.

Platnost, účinnost a působnost právních předpisů

Platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel legislativním proce­sem) a stal se součástí právního řádu. Předpis je platný ode dne vy­dání. Datum platnosti je uvedeno v záhlaví.

Účinnost je povinnost předpisem se řídit, dodržovat jej. V závěru některých předpisů je uvedeno, že nabývají účinnosti dnem vyhlášení. V těchto případech se shoduje datum účinnosti s datem platnosti. Většina právních předpisů však nabývá účinnosti později. Pro období od platnosti do účinnosti není český odborný název. Latinsky se tato doba nazývá vacatio legis (čti vakacio). Tento čas se vymezuje ke studijní a organizační přípravě na používání předpisu. Obvykle tedy zákon se stane platným, ale teprve později nabývá účinnosti. Výji­mečně v trestním právu může nastat nutnost, aby se za účinný pova­žoval zákon, který již není platný. Trestný čin totiž musí být posuzo­ván podle zákona účinného v době spáchání činu, když je to pro pachatele příznivější.

Působnost právního předpisu se rozlišuje:

1. Osobní. Znamená určení, na které osoby se vztahuje. Předpisy

s všeobecnou osobní působností, jakou má např. občanský zákoník, se

týkají každého. Některé mají omezenou osobní působnost, vztahují se jen na některé osoby, např. jen na řidiče motorových vozidel.

2. Územní (prostorová, místní). Vymezuje prostor, v němž se před­pis uplatňuje. To může být celý stát nebo jen území obce, popř. okresu. Územní působnost předpisu se zásadně shoduje s územní pů­sobností orgánu, který jej vydal.
3. Časová. Je synonymem účinnosti. Jde o dobu, od kdy, popř. i do kdy se předpis musí dodržovat.
4. Věcná. Vymezuje, kterých záležitostí se předpis týká.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2) Právní vztahy

Právní vztahy

Právní vztahy jsou vztahy upravené právními normami, kterými se

účastníci těchto vztahů mají řídit.

Člověk prožívá celý život v předivu právních vztahů. Ve vztazích rodinných, pracovních, v majetkových záležitostech, při smlouvách kupních, přepravních, nájemních, obstaravatelských, pojišťovacích a ji­ných každý jedná podle úrovně svého právního vědomí s větší nebo menší znalostí svých práva povinností a podle toho se rozhoduje buď správně nebo nesprávně.

Při rozbor,u právního vztahu se zkoumají tři prvky: účastníci, obsah a předmět. Učastníci neboli subjekty jsou osoby fyzické, tj. lidé, a oso­by právnické, tj. uměle vytvořené subjekty. Možnost osob účastnit se právních vztahů je podmíněna jejich způsobilostí k právům a povin­nostem, tzv. právní subjektivitou. Obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti jeho účastníků. Předmětem právního vztahu je cíl

(účel), k němuž práva a povinnosti účastníků směřují.                    .

Jednoduchým právním vztahem je kupní smlouva. Příklad jejího stručného rozboru: Účastníky kupní smlouvy jsou osoba prodávající a osoba kupující. Z obsahu je nejdůležitější povinnost kupujícího za­platit a převzít předmět koupě a povinnost prodávajícího předat věc kupujícímu a uspokojit jeho reklamační nároky při vadách koupené věci. Předmětem smlouvy je převedení vlastnického práva k prodá­vané věci na kupujícího a převedení peněz (kupní ceny) do vlastnictví prodávajícího.

 

Právní vztahy jsou vztahy upravené právními normami, kterými se účastníci těchto vztahů mají řídit.

 

Právní vztah má 3 prvky :

• účastníci
• obsah
• předmět

Účastníci (subjekty) jsou osoby fyzické a právnické. Musí být způsobilý k právům a povinnostem (tzv.právní subjektivita).

Obsahem právního vztahu jsou práva a povinnosti účastníků.

Předmětem je cíl nebo účel, k němuž práva a povinnosti směřují.

 

Fyzické a právnické osoby

Fyzické osoby jsou lidé. Rozeznává se u nich dvojí právní způsobilost :

• právní subjektivita, neboli způsobilost k právům a povinnostem. Právní způsobilost vzniká narozením a zaniká úmrtím nebo prohlášením za mrtvého. Právní subjektivitu má i nenarozené dítě, narodí-li se živé – takže může např.dědit a mít majetek ve vlastnictví.
• Způsobilost k právním úkonům, neboli vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy (např.uzavírat smlouvy). Způsobilost k právním úkonům vzniká v plném rozsahu až zletilostí

 

Fyzické osoby může soud ze závažných důvodů způsobilosti zbavit nebo ji omezit. Za nesvéprávné a nezletilé osoby jednají jejich zákonní zástupci.

 

Právnické osoby jsou uměle vytvořené subjekty, jejich podstatu tvoří lidé nebo věci. Podle toho se rozlišují:

• Společenství osob (korporace) – tvoří jej sdružení fyzických osob (např.obch.společnost, družstvo, spolek), práva a závazky korporace nejsou právy a závazky jednotlivých členů.
• Společenství právnických osob – je to sdružení právnických osob vytvořené k ochraně svých zájmů nebo k dosažení jiných účelů. Sdružení jedná nezávisle na jednotlivých právnických osobách.
• Společenství věcí a majetku – jejich podstatou jsou majetková zařízení (podniky, ústavy), nazývají se nadace a jsou zřizovány zejména k humanitním cílům a k podpoře duchovních hodnot.

 

Vznikají na základě písemných smluv nebo zakládacích listin zápisem do evidence, tj. do obchodního nebo jiného rejstříku. Zanikají výmazem z této evidence.

 

Při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými, který jednají jejich jménem a na jejich účet, přímo jako jejich orgány nebo jejich zástupci.

Právnickou osobou je také stát a charakter právnických osob, tzv. veřejnoprávních korporací mají i územní samosprávné celky (např.obce).

 

Právní skutečnosti

Právní skutečností je každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu. Může k němu dojít buď samočinně nebo záměrně. Podle toho se rozlišují 2 druhy:

1. Objektivní události vyplývající z přírodních zákonitostí = samočinné
   • úmrtí člověka (vznikají dědické vztahy, zanikají rodinné vztahy)
   • uplynutí času (dítě dospěje = zaniká zastupování zákonnými zástupci)
   • přírodní katastrofa (povinnost k plnění pojišťoven)
2. Subjektivní právní úkony vznikají záměrně a uvědoměle
   • např.uzavření smlouvy

 

Právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný, vážně míněný, jinak může být považován za neplatný (např.protizákonný, pod nátlakem, proti dobrým mravům).

Právní úkony mohou být jednostranné (např.poslední vůle), dvoustranné (např.smlouva) nebo mnohostranné (založení družstva).

Právní úkony se uskutečňují buď osobně nebo v zastoupení (na základě soudního rozhodnutí nebo plné moci).

 

Realizace, aplikace a systém práva

Realizace je uskutečňování práva – podle právních norem se tvoří právní vztahy, jejichž účastníci se chovají předepsaným způsobem (např. vznik manželství).

 

Aplikace práva je jeho uskutečňování individuálními právními akty státních orgánů, které rozhodují o jednotlivých konkrétních případech (např.stavební úřad vydá stavební povolení, soud vydá rozsudek).

Rozhodnutí zpravidla obsahuje :

• výrok (rozhodnutí o právech a povinnostech účastníků)
• odůvodnění (podle kterých právních norem bylo rozhodnuto)
• poučení o opravných prostředcích (odvolání, námitky)

 

Jestliže proti rozhodnutí už nelze použít žádný opravný prostředek, rozhodnutí  nabývývá právní moci a může být vykonáno.

 

Systém práva představuje obsahové uspořádání právních předpisů. Podle toho, o čem předpis pojednává, se zařazuje do příslušného právního odvětví (např.zákon o mzdě => pracovní právo).

 

Právní teorie rozeznává formální a materiální prameny práva :

• formální prameny práva jsou všechny formy a podoby, v nichž právní předpisy vstupují do právního řádu a stávají se právem příslušného státu (zákony, vyhlášky, vládní nařízení) = podoba v jaké byly předpisy vydány
• materiální prameny práva jsou společenské poměry, problémy a potřeby vyžadující právní úpravu (životní prostředí = ekologie) = proč byly předpisy vydány

 

Rozdělení práva do právních odvětví:

1. Ústavní právo
2. Správní právo
3. Občanské právo
4. Obchodní právo
5. Pracovní právo
6. Rodinné právo
7. Trestní právo
8. Finanční právo
9. Soudní právo

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

3) Ústavní právo

Ústavní právo je soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě, tj. uspořádání státu, rozdělení a výkon státní moci a základní práva a svobody občanů. Čerpá z „Ústavy a ústavních zákonů. Od ostatních zákonů se odlišují formou (nazývají se ústavní) a zvláštním zákonodárným postupem (při hlasování se vyžaduje kvalifikovaná většina, např. 3/5).

 

Ústava je nejvyšší zákon státu. Ústavy demokratických států obvykle ustanovují :

1. TYP STÁTU – republika nebo monarchie, jednotný nebo federace
2. NEJVYŠŠÍ ORGÁNY STÁTNÍ MOCI A SPRÁVY – v ústavě se uzákoňuje vytváření orgánů(volba nebo jmenování), jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy
3. ROZDĚLENÍ STÁTNÍ MOCI                        Moc zákonodárná (volené orgány-parlamenty)

Moc výkonná (hlavy státu, vlády, orgány státní právy)

Moc soudní (soustavy soudů)

 

1. ZÁKLADNÍ PRÁVA A SVOBOBY OBČANŮ – uzákoňují se na základě Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech = tyto dokumenty přijalo Valné shromáždění organizace spojených národů, aby měli všichni stejná práva ne nebyli diskriminováni.

 

Ústavní právo  a Ústava ČR

Hlavní prameny ústavního práva je Ústavní zákon č.1/1993 Sb, Ústava ČR, která nabyla účinnosti dnem 1.1.1993 a dále pak Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb, která je dle článku 3 ústavy součástí ústavního pořádku ČR.

 

Ústava ČR

Ústava obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků rozdělených do 8 hlav.

Hlavy jsou :

1. Základní ustanovení
2. Moc zákonodárná

• Moc výkonná

1. Moc soudní
2. Nejvyšší kontrolní úřad
3. Česká národní banka

• Územní samospráva
• Přechodná a závěrečná ustanovení

 

V preambuli je vyjádřena věrnost občanů tradicím a jejich odhodlání rozvíjet, budovat a chránit ČR jako svobodný a demokratický stát založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, střežit přírodní, kulturní a duchovní bohatství, řídit se principy právního státu.

 

Základní ustanovení charakterizuje ČR jako jednotný, demokratický stát. politický systém je založen na svobodném vzniku, volné soutěži politických stran, odmítá násilí, rozhodnutí vychází z vůle většiny, dbá ochrany menšin. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

 

Moc zákonodárná – vykonává ji Parlament tvořený 2 komorami, tj. Poslaneckou sněmovnou (200 poslanců) a Senátem (81 senátorů).

Aktivní volební právo je při dosažení 18 let.

Pasivní volební právo, tj. právo být zvolen, je do Poslanecké sněmovny při dosažení 21 let, do Senátu 40 let.

Poslanci jsou voleni v poměru zastoupení jednotlivých stran, senátoři jsou voleni jako jednotliví kandidáti voliči.

Poslancům a senátorům ústava zaručuje imunitu – nelze je trestně stíhat.

Parlament má na starosti legislativní činnost – projednávání a přijímání zákonů, kontrola moci vládní a výkonné. Schůze parlamentu jsou veřejné, každý člen vlády má přístup na všechna jednání. Komory parlamentu se mohou usnášet za přítomnosti min.1/3 svých členů. O návrhu zákona zamítnutém Senátem hlasuje poslanecká sněmovna znova a je přijat při souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců. Prezident republiky je oprávněn vrátit přijatý zákon, s vyjímkou zákona ústavního.k platnosti přijatého zákona je nutné jeho uveřejnění ve Sbírce zákonů ČR.

 

Moc výkonná – nejvyššími orgány jsou prezident republiky a vláda.

Prezident je hlavou státu, je volen na 5-ti leté období, ne však častěji jak 2x za sebou, dosáhnutí věk musí být nejméně 40 let.

• jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády

• Svolává zasedání Posl.sněmovny
• Zastupuje stát
• Sjednává mezinárodní smlouvy
• Je velitel ozbrojených sil
• Uděluje amnestii, odpouští a zmírňuje tresty
• Propůjčuje státní vyznamenání
• Jmenuje soudce, generály a ostatní významné funkcionáře
• V krizových situacích může rozpustit Poslaneckou sněmovnu

 

Vláda je vrcholný kolektivní orgán státní moci a správy, řídí a kontroluje státní administrativní aparát. Skládá se z předsedy, místopředsedů a ministrů, je odpovědna Poslanecké sněmovně, která vládě může vyslovit nedůvěru, v takovém případě musí vláda podat demisi.

Vláda k přijetí usnesení potřebuje souhlas nadpoloviční většiny všech členů,  může k provedení zákona vydávat nařízení, nesmí vykonávat neslučitelnou činnost (podnikání apod.), dělí se na různé resorty dle jednotlivých odvětví (ministr financí, vnitra, zemědělství), resortní ministři jsou v čele ministerstev.

 

Moc soudní se uplatňuje při ochraně práv v občanskoprávním a trestněprávním řízení. Soudce je vázán pouze zákonem, může se jím stát bezúhonný občan s ukončeným VŠ právnickým vzděláním.

Soustavu soudů tvoří  Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a okresní soudy.

 

Nejvyšší kontrolní úřad kontroluje hospodaření s majetkem státu a plnění státního rozpočtu (např.prezidentská kancelář, zdravotnictví).

 

Česká národní banka je ústřední bankou státu, jejím úkolem je pečovat o stabilitu měny.

 

Územní samospráva se člení na obce (nižší územní samosprávné celky) a kraje (vyšší územní samosprávné celky). Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávní korporace (právnická osoba), spravují je zastupitelstva volená občany na 4-leté období, mohou mít vlastní majetek a hospodaří dle státního rozpočtu.

 

 

4) Základní zásady občanského práva

Občanské právo tvoří předpisy, které upravují majetkové vztahy fyzických i právnických osob, vztahy mezi těmito osobami a státem a vztahy vyplývající z práva na ochranu osob.

 

Předmětem jsou věci nebo majetkové hodnoty. Základním rozdělením věcí je na věci hmotné (majetek) a nehmotné (dluh).

 

Občanské právo je všeobecně účinné pro všechny osoby. Některé majetkové vztahy upravují i jiné předpisy, např. obchodní zákoník.

 

Občanské právo je nejstarším, nejvýznamnějším a nejobsáhlejším odvětvím soukromého práva. Převažují v něm normy dispozitivní )ponechávají účastníkům určitou volnost), co není v těchto vztazích výslovně zakázáno, je povoleno, účastníci mají rovné postavení.

 

Při porušení práva poskytuje ochranu soud, ale může zakročit také orgán státní správy, komu bezprostředně hrozí, že jeho práva budou porušeny, může své právo chránit přiměřenou svépomocí.

 

Pramenem je „OBČANSKÝ ZÁKONÍK“ a rozděluje vztahy na práva věcná a práva závazková.

 

Práva věcná zajišťují moc osoby nad věcí bez přímé spojitosti s nějaké povinnosti. Cílem je ochrana užívání věcí, které účastník využívá k uspokojením svých potřeb. Všem ostatním osobám je zde jen všeobecně uloženo, že nesmějí zasahovat do výkonu cizího věcného práva.

 

Právo závazkové upravuje vztahy, v nichž určitá osoba je oprávněna žádat splnění nějaké povinnosti od jiné osoby. Oprávnění se nazývá pohledávka, oprávněná osoba je věřitel, povinnost je dluh, povinná osoba je dlužník. Tyto vztahy vyplývají nejčastěji ze smluv (např.kupní smlouvy, nájemní, pojistné).

 

Občanské právo zajišťuje kromě majetkových zájmů také ochranu osobnosti, života a zdraví, jména, cti a projevů osobní povahy.

 

Osoba jejíž právo bylo porušeno má právo na přiměřené zadostiučinění, peněžitou náhradu, či odškodnění.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

5) Věcné právo vlastnické a právo dědické

 

Věcná práva jsou právo vlastnické, spoluvlastnictví, držba a věcná práva k cizím věcem (věcná břemena, zástavní právo a zadržovací právo).

 

Vlastnické právo

Je nejvýznamnější věcné právo, představuje úplnou a nejvyšší moc nad věcí. Vlastník je oprávněn předmět svého práva držet, užívat a disponovat s ním. Meze výkonu tohoto práva stanoví norma tzv. „Sousedského práva“, podle kterých nesmí vlastník dbát aby nad míru přiměřenou neobtěžoval (např.hluk, zápach, stínění, odpady). Vlastník je povinnen umožnit vstup na svůj pozemek, popř.stavbu, jestliže to vyžaduje údržba a obhospodařování sousedního pozemku či stavby, v případě potřeby mu to může uložit soud.

 

Vlastnictví se nabývá smlouvou (kupní, darovací, směnnou), rozhodnutím státního orgánu nebi jinou skutečností stanovenou zákonem (např.vydržením).

Převod vlastnického práva k věci movité nemusí být písemnou formou, pokud se účastníci nedohodnou jinak přechází právo na nabyvatele převzetím věci.

Převod vlastnického práva k věci nemovité musí být písemně a vlastnictví přechází vkladem do katastru.

Převod vlastnictví rozhodnutím orgánu je např.vypořádání SJM.

Vlastnictví se však nenabývá nálezem ztracené věci, nálezce je povinen ji vydat vlastníku nebo státnímu orgánu. Nálezce má nárok na náhradu nutných výdajů a na nálezné ve výši 10 % z ceny nalezené věci.

 

Dědické právo

Je to souhrn právních norem, které upravují přechod majetku zemřelé osoby na jejího právního nástupce – dědice.

 

Dědit mohou fyzické i právnické osoby. Nabytí vlastnictví potvrzuje soud, pokud se dědici nedohodnou provádí i vypořádání. Nedědí-li žádný dědic, připadá pozůstalost státu.

 

Majetek se dědí buď ze závěti nebo ze zákona.

 

Závět se zřizuje formou notářského zápisu nebo některým ze způsobů uvedených v zákoně (např.vlastnoručním sepsáním a podepsáním).

 

Jestliže nebyla pořízena závěť, dědí ze zákona příbuzní a blízké osoby podle stanoveného pořadí dědických skupin :

1. děti (manželské i nemanželské) a manžel(ka)
2. manžel(ka), zůstavitelovi rodiče a osoby, které žili ve společné domácnosti nejméně 1 rok
3. zůstavitelovi sourozenci a osoby, které žili ve společné domácnosti nejméně 1 rok
4. prarodiče zůstavitele nebo jejich děti

 

Potomci jsou tzv. neopomenutelní dědicové. Zůstavitel může své potomky vydědit z důvodů uvedených v občanském zákoníku (např.nezájem, nezřízený život).

 

Dědici však dědí nejen majetek, ale i dluhy, avšak pouze do výše zděděného majetku. Dědic může dědictví odmítnout, avšak jev ucelené.

 

Právo duševního vlastnictví

Vztahuje se k nehmotným produktům duševní práce, které mají majetkovou hodnotu. V občanském právu je hlavním pramenem zákon o dílech literárních.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

6) Spoluvlastnictví, držba a věcná práva k cizím věcem

 

Spoluvlastnické vztahy

Vznikají často při dědění, dále pak při koupi apod. Rozlišujeme podílové spoluvlastnictví a společné jmění. Společné jmění však může vzniknout jen mezi manžely. Vlastníci jsou oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně, tzn.solidárně vlastnit.

 

V podílovém spoluvlastnictví rozhodují spoluvlastníci na základě většiny, tj. dle velikosti podílů. Velikost podílů také rozvrhují práva a povinnosti každého vlastníka.

 

Svůj podíl může spoluvlastník volně převést na osoby blízké, při převodu podílu do vlastnictví jiné cizí osoby musí vlastník respektovat předkupní právo ostatních spoluvlastníků.

 

Zrušení podílového vlastnictví se uskutečňuje bud dohodou nebo rozhodnutím soudu. Jde-li o nemovitost musí být dohoda písemná.

 

Vypořádání u věci dělitelné – rozdělí se dle výše podílů, u věci nedělitelné – přejde do vlastnictví jedné osoby, která je povinna ostatní vyplatit dle výše podílů.Zrušením a vypořádáním nesmí být poškozeny osoby které nají na nemovitosti nějaká práva (věcné břemeno, hypotéka).

 

SJM (společné jmění manželů) tvoří majetek získaný za trvání manželství s vyjímkou věcí, které některý z manželů dostal dare, zdědil, restituoval nebo slouží jeho osobní potřebě. Správu majetku v SJM může každý z manželů činit sám. Pokud má jeden z manželů dluh, může být uspokojen i ze SJM.

Manželé se mohou dohodnout ve formě notářského zápisu :

1. o rozšíření nebo zúžení rozsahu SJM
2. o správě společného jmění
3. vyhrazení vzniku SJM až ke dni zániku manželství kdy se provádí vypořádání jejich majetku

 

Podnikatel může SJM použít k podnikání jen se souhlasem druhého manžela.

SJM zaniká zánikem manželství nebo odsouzením jednoho z manželů v trestním řízení k trestu propadnutí majetku.

Zrušené SJM se vypořádává rozdělením majetku buď dohodou nebo rozhodnutím soudu nebo ze zákona. Ze zákona dochází k vypořádání v případech kdy do 3 let od zániku manželství nedošlo k vypořádání SJM, majetek se rozdělí tak, že každému z manželů patří věci které výlučně užívá pro svou potřebu, své rodiny a domácnosti. Ostatní věci a nemovitosti mají vlastníci v podílovém vlastnictví. Obdobně se posuzují i pohledávky a závazky manželů.

 

Držba

Držba je ovládání věci, jestliže držitel není vlastníkem věci, ale s věcí nakládá jako by mu patřila, jeho držba je pak buď oprávněná nebo neoprávněná.

Oprávnění držitel :

• v dobré víře, že mu věc patří.
• Vlastnické právo nabývá vydržením (movité věci 3 roky, nemovitosti 10 roků)

Neoprávněný držitel :

• osoba která ví, že vlastnické právo nemá a přesto věc užívá (např.nálezce)

 

 

 

Věcná práva k cizím věcem

Věcná břemena :

• omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného tak, že vlastník je

povinnen něco trpět (cestu přes svůj pozemek), něčeho se zdržet (nestavět

na svém pozemku) nebo něco konat (pečovat o studnu)

• vznikají většinou písemnými smlouvami nebo v dědickém řízení či vydržením
• k právní účinnosti se vyžaduje vklad do katastru

Zástavní právo :

• věc určená k zajištění pohledávky
• zastavení nemovitosti se nazývá hypotéka
• zástavní právo se vkládá do katastru

 

Zadržovací právo:

• jeho uplatnění je jednostranný právní akt
• věřitel může k zajištěný své peněžní pohledávky zadržet movitou věc dlužníka (např.automechanik může zadržet opravené auto)
• věřitel je povinen dlužníka neprodleně vyrozumět o zadržení věci a o důvodech

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

7) Vznik a obsah závazkového práva

Závazkové právo je souhrn právních norem o závazkových vztazích. Obecná ustanovení udávají způsoby vzniku, změn, zajištění a zániku závazkových vztahů.

 

V právní teorii se nazývají pojmenované smlouvy (mají uzákoněné své názvy). Účastníci však mohou uzavřít i smlouvu atypickou nebo smíšenou, které obsahují prvky uzákoněných typů smluv. Účastníky mohou být fyzické, právnické, tuzemské i zahraniční osoby.

 

Obsah závazků

Dlužník je povinen věřiteli něco                      dát (dare)

vykonat (facere)

                                                                       strpět pati

                                                                       neukonat (non facere)

 

Závazek je platný,i když v něm není uveden důvod dlužníkovi povinnosti. Může být připojena úmluva o možném odstoupení a odstupném (sankci).

 

Vznik závazků

Vznikají nejčastěji ze smluv, z jiných právních úkonů či způsobené škody nebo bezdůvodného obohacení.

 

Smlouva je projev souhlasné vůle účastníků, na základě nabídky a jejím přijetím. Nabídka (návrh smlouvy) se přijímá ve lhůtě )určena navrhovatelem) bebo bez zbytečného odkladu.

 

Od smlouvy je možno odstoupit je-li  v zákoně stanoveno nebo si tuto možnost účastníci ujednali. Omyl při vzniku závazku jej způsobuje neplatným, byl-li vyvolán úmyslně je vždy neplatný, může být i trestný (podvod).

 

Předběžné písemné ujednání účastníků je právně závazné (smlouva budoucí).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

8) Změny, zajištění a zánik závazků

 

Změny závazků

Týkají se buď obsahu nebo účastníků, uskutečňují se zásadně dohodou účastníků.

 

Prodlení dlužníka nastává, pokud nesplnil svůj závazek řádně a včas. Nesplní-li jej ani v dodatečné přiměřené lhůtě má věřitel právo od smlouvy odstoupit.

 

Prodlení věřitele nastává, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění a má několik právních následků:

• dlužník má nárok na úhradu nákladů, které mu tím vznikli
• na věřitele přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci
• je povinen nahradit škody jestliže mu je dlužník prokáže
• za dobu věřitelova prodlení není dlužník povinen platit úroky

Změny účastníků představují buď postoupení pohledávky nebo převzetí dluhu. Postoupení lze uskutečnit i bez souhlasu dlužníka, převzetí dluhu jen se souhlasem věřitele.

 

Zajištění závazků

Zajišťuje stát pomocí příslušných orgánů a zajištění – zástavní, zadržovací právo, smluvní pokuty, ručení a dohody o srážkách ze mzdy.

 

Smluvní pokuta se sjednává písemně, platí i v případě že prodlením nevznikla škoda.

Ručení vzniká písemným prohlášením ručitele, ten musí splnit povinnost v případě nesplnění dlužníkem.

Dohoda o srážkách ze mzdy je mezi věřitele a dlužníkem písemnou formou, srážky však nesmějí být vyšší než jaké připouští soudní řád při výkonu soudního rozhodnutí.

 

Odpůrčí právo znamená odporování právním úkonům dlužníka, ve snaze přivést se záměrně do insolvence.

 

Zánik závazků

Zanikají splněním. Dále i dohodou, nemožností plnění, uplynutím doby, smrtí dlužníka či věřitele, započtením, výpovědí, neuplatněním práva, splynutím nebo narovnáním.

 

 

 

 

 

9) Druhy smluv v občanském právu

Kupní smlouva

• převádění věcí za úplatu (cenu)
• sjednání ústně, písemně (u nemovitostí jen písemně)
• věc movitá se stává vlastnictvím převzetím, nemovitá vkladem do katastru
• prodávající musí upozornit na vady

Vedlejší ujednání – lze připojit ke kupní smlouvě např. výhrada vlastnictví, předkupní právo, právo zpětné koupě.

 

Prodej zboží v obchodě a reklamace

Občanský zákoník upravuje práva a povinnosti účastníků při prodeji zboží v obchodě. Prodávající odpovídá za vady věci při převzetí i za vady v záruční době. Neodpovídá za vady vzniklé jejich použitím a opotřebením.

Záruční doba je 24 měsíců (uvedeno v záručním listě), uplatnění nároku za vady se nazývá reklamace. Reklamační nároky se uplatňují u prodávajícího.

Vada odstranitelná – bezplatné odstranění, pokud věc nebyla ještě použita může být požadována i výměna

Vada neodstranitelná – brání řádnému užívání, kupující má právo na výměnu či odstoupení od smlouvy (vrácení peněz).

U jiných neodstranitelných vad, které však nebrání řádnému užívání se respektuje sleva z ceny.

 

 

Uzavírání darovací a směnné smlouvy

Darovací smlouva – dárce bezúplatně věc přenechává obdarovanému, který dar nebo slib přijímá. Uskutečňuje se písemně, přenechává se vkladem do katastru. Darovací smlouva, která má plnění až po dárcově smrti je neplatná, obchází zákon o ustanovení dědění. Vrácení daru se může dárce domáhat, jestliže obdarovaný hrubě porušuje dobré mravy.

 

Směnná smlouva – výměna věci za věc, náležitosti obdobně jako u kupní smlouvy.

 

Smlouva o dílo

Zavazuje se zhotovitel objednateli, že provede objednané dílo za dohodnutou cenu. Dílo může být hmotné i nehmotné podstaty (duševní činnost). Uzavřena může být i ústně, pokud však se nezhotovuje na počkání je zhotovitel povinen vydat objednateli potvrzení o převzetí objednávky.

Cena se platí po dokončení díla, může být přiměřená záloha. Cena dohodnuta dle rozpočtu nesmí být zvýšena bez souhlasu objednatele. V případě nutnosti překročení ceny musí být objednatel písemně vyrozuměn, objednatel může od smlouvy odstoupit, za rozpracovanou práci uhradit. Objednatel může od smlouvy odstoupit i bez uvedení důvodu, vykonanou práci musí zaplatit.

Zhotovitel odpovídá  za vady při převzetí i za vady v záruční době. Obecná záruční doba je 24 měsíců, u stavby 3 roky. Uplatňování reklamací se řídí pravidly jako v obchodě.

Věc zhotovenou na zakázku je objednatel povinen převzít do 1 měsíce, jinak je povinen platit poplatek za uskladnění.

 

 

 

 

 

10) Pojmenované smlouvy v občanském právu

Uzavírání nájemních smluv na nebytové prostory a nájem bytu

Nájemní smlouva je přenechání věci za úplatu (nájemné). pronajímatel je povoinen odevzdat nájemci předmět nájmu a udržovat je ve stavu způsobilému k užívání. K zajištění nájemného má zástavní právo k věcem v pronajaté nemovitosti.

Nájemce je oprávněn užívat najatou věc dohodnutým způsobem. Musí řádně platit nájemné. pokud není dohodnuta výše nájemného platí se nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy. Pokud není dohodnuto jinak, může nájemce přenechat najatou věc do podnájmu. Změny na věci nesmí provádět bez souhlasu pronajímatele. Nájem na dobu neurčitou může skončit dohodou, výpovědí, odstoupením od smlouvy. Nájem na dobu určitou končí uplynutím doby. Pokud nájemce po uplynutí pokračuje v užívání a pronajímatel nepodá návrh na vydání věci u soudu, po 30 dnech se nájemní smlouva obnovuje.

Výpověd nájmu – zeměd.pozemky 1.roční lhůta

• jiné nemovitosti 3 měsíce
• movité věci 1 měsíc

Při skončení nájmu je nájemce povinen předat věc pronajímateli ve stavu v jak=ém ji převzal.

 

 

Smlouva o ubytování

Ubytovatel poskytuje přechodné ubytování za podmínek stanovených řádem (hotel, noclehárna, ubytovna).

Ubytovaný může odstoupit od smlouvy před uplynutým doby, pokud však ubytovateli vznikne újma, je povinen ji nahradit.

Ubytovatel může odstoupit pokud by ubytovaný porušoval ubytovací řád či dobré mravy.

 

 

Smlouvy o sdružení

Půjčka a výpůjčka

Půjčka – věřitel přenechává dlužníkovi věc dle druhu (hromadné, zastupitelné), zejména peníze, za úplatu, tj. u peněz úroky, u jiných věcí vrácení většího množství těchto věcí.

Výpůjčka – věc se přenechává bezúplatně, individuálně určená (nezastupitelná) na dobu určitou. Bez souhlasu vlastníka, nesmí výpůjčitel věc půjčovat dále. Např. půjčovny aut však uzavírají nájemní smlouvy!!!

 

11) Smlouvy v občanském právu

smlouva o přepravě – osob a nákladu

přeprava osob – vzniká při použití dopravního prostředku a uhrazení jízdného. Cestující má nárok na přepravu řádnou a včas. Při nepravidelné přepravě (zájezd) je přepravce povinen nahradit škodu vzniklou tím, že přeprava nebyla provedena včas.

Přeprava nákladu – dopravce se zavazuje, že odesílateli za přepravné přepraví jeho zásilku s odbornou péčí a ve lhůtě stanovené a vydá ji příjemci. Dopravce odpovídá za škodu. Při této odpovědnosti není nutné dokázat přepravci zavinění. Odpovědnosti se dopravce zbaví jen v případě osvobozujících důvodů (živelní pohroma) práva a povinnosti upravují prováděcí předpisy, tzv. přepravní řády.

 

Vznik smlouvy o vkladu

Vzniká mezi vkladatelem a peněžním ústavem složením a přijetím vkladu. Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody dle prováděcích předpisů. Vkladový vztah se ruší pokud vkladatel s vkladem nenakládal a od zrušení běží promlčecí doba.

 

Uzavírání pojistných smluv

Písemně, pojistník a pojistitel (pojišťovna). Pojistník se zavazuje platit pojistné, pojistitel se zavazuje k plnění ve sjednaném rozsahu = pojistná událost., např. pojištění majetku, osob.

Pojištění je dobrovolné nebo v některých případech povinné (zák.pojištění motor.vozidla, odpovědnosti zaměstnavatelů za škody zaměstancům při plnění prac.úkolů).

 

Odpovědnost za škodu – obecná a zvláštní

Obecná – má ji každá osoba, odpovídá za škodu kterou způsobila porušením povinnosti, i za škodu, kterou při její činnosti způsobili jiné osoby, také za škodu, která je důsledkem jeho provozní činnosti (např.chemické vlivy). Vznik závazku k náhradě škody závisí na důkazu poškozeného, že příčinou vzniku škody bylo škůdcovo protiprávní jednání. Poškozený nemusí škůdcovu vinu dokazovat, škůdce však může dokázat nevinu a odpovědnosti se zbavit.

 

Zvláštní druhy odpovědnosti za škodu:

1. Odpovědnost za škodu způsobenou osobami, které nemohli posoudit následky svého jednání (nezletilí, duševně choří)
2. Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům (zneužití práva s úmyslem poškodit)
3. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků
4. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným
5. Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech (ordinace, restaurace)

Při zvláštní odpovědnosti jde v některých případech o přísnější ustanovení, podle nichž  odpovídá i za nezaviněné škody.

 

Nahrazuje se při obou skutečná škoda i ušlý zisk v penězích, při žádosti poškozeného může být splaceno v naturáliích. Při škodách zdraví dle předpisů pracovního práva při úrazech a nemocech s povolání, tzv.bolestné.

 

 

 

12) Obchodní závazkové vztahy

Obchodní právo upravuje postavení podnikatelů, obch.závazkové vztahy a vztahy související s podnikáním. Pramenem je „Obchodní zákoník“.

Podnikání je soustavná činnost provozovaná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.

Podnikatelé jsou evidování v živnostenském nebo obchodním rejstříku.

Obchodní jméno – název pod kterým podnikatel jedná

Fyzická osoba jedná osobně nebo zplnomocněncem

Právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo zástupem (prokurista = nejrozsáhlejší plná moc).

Podnik je soubor všech hmotných a nehmotných složek podnikání patřících podnikateli a sloužících k podnikání.

Obchodní majetek jsou všechny majetkové hodnoty (věci, pohledávky, jiná práva) patřící podnikateli a určené k podnikání.

Obchodní jmění tvoří soubor obchodního majetku a závazků.

Čisté obchodní jmění je majetek po odečtení závazků vzniklých podnikáním.

Rozsah a vedení účetnictví ukládá obchodní zákoník.

Nekalá soutěž :

• klamavá reklama
• klamavé označování zboží a služeb
• vyvolávání nebezpečí záměny
• parazitování na pověsti podniku
• podplácení
• zlehčování
• porušování obchodního tajemství
• ohrožování zdraví

Obchodní společnosti:

Viz.EKONOMIE

 

Obchodní závazkové vztahy jsou vztahy mezi podnikateli, vztahy mezi státem a podnikateli.

Charakteristickým rysem kromě právních norem mají velký význam obchodní zvyklosti.

 

Obchodní smlouvy

Platně je uzavřena dohodnutím podstatného obsahu  = > předmět a cena. Platná je i ústní smlouva, důležité smlouvy je však účelné zakládat písemně, aby byl dokazatelný jejich obsah. Právní význam má i smlouva o budoucím uzavření smlouvy.

Dbá se na přesnost vyjadřování, přihlíží se ke zvyklostem v příslušném obchodním odvětví.

 

Společný závazek 2 a více dlužníků se v pochybnostech považuje za solidární. Změny obsahu či účastníků se řídí dle občanského zákoníku. K zajištění se používají prostředky dle občanského zákoníku.

 

Zánik závazku splněním – řádným a včasným splněním.

 

Zánik závazku nesplněného – dle občanského zákoníku., odlišně upravuje prodlení, odstoupení od smlouvy, nemožnost plnění, kompenzaci a promlčení.

 

 

 

 

 

 

 

13) Druhy smluv v obchodním právu

Kupní smlouvy

Touto smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movotou věc a převést na něj vlastnické právo, kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Náležitosti :

• předmět
• cena
• doba, místo a způsob předání
• kdy přejde vlastnictví na kupujícího
• jakost, doba a rozsah záruky (reklamační nároky)
• dobu a způsob zaplacení kupní ceny
• sankce za porušení povinností

 

 

 

Nabývání vlastnických práv

Kupujícímu nabývá vlastnické právo předáním zboží. Přechodem vlastnictví přechází na kupujícího nebezpečí škody na zboží.

 

Uplatńování reklamačních nároků

Dle toho, zda bylo zboží s vadami dodáno, byla smlouva porušena podstatným či nepodstatným způsobem.

Při porušení podstatným způsobem :

1. dodání náhradního zboží a odstranění právních vad
2. oprava zboží (vady opravitelné)
3. sleva z kupní ceny
4. odstoupení od smlouvy

 

Při porušení podstatným způsobem :

1. dodání náhradního zboží a odstranění právních vad
2. oprava zboží (vady opravitelné)
3. sleva z kupní ceny

 

 

Uzavírání smluv o dílo v obchodním právu

Předmětem může být, zhotovení nové věci, údržba, oprava, úprava věci. Forma nemusí být písemná.

K platnému uzavření se nevyžadují kromě ujednání o předmětu a o ceně žádné další náležitosti. Provádění některých prací se řídí dalšími právními normami (např.dokumentace staveb, stavební řád).

V zájmu předcházení sporům by však smlouva měla být písemná a s těmito náležitostmi:

1. doba zhotovení, opatření potřebných věcí a způsob provedení díla
2. kdo je vlastníkem věci v průběhu zhotovování a kdo nese riziko škod
3. možnosti odstoupení od smlouvy
4. doba a způsob zaplacení
5. sankce při porušení povinností účastníků

 

i pro tuto smlouvu má zákon dispozitivní normy )např. věci potřebné k provedení díla je povinen opatřit zhotovitel. Zhotovitel provádí dílo na svůj náklad a nebezpečí, může pověřit i jinou osobu.

Zhotovitel je v průběhu vlastníkem a nese riziko škod.

Objednatel je povinen zaplatit cenu, která se obvykle platí za srovnatelné dílo. Odstoupit může jen výjimečně (např. vady díla, překročení ceny, prodlení).

Pokuty a sankce lze uplatnit jen pokud byly dohodnuty ve smlouvě.

 

 

 

14) Obchodní smlouvy o ostatních službách

Smlouva o uložení věci – opatrovatel se zavazuje bezúplatně opatrovat věc, nesmí bez souhlasu uložitele věc užívat, vydat věc uložiteli musí při vyzvání bez zbytečného odkladu.

Smlouva o skladování – skladovatel se zavazuje, že věc převezme, uloží a bude opatrovat za úplatu (skladné). Ukladatel má právo kontrolovat stav věci, při vyzvednutí platí dobu po kterou byla uložena, pokud byla však dohodnuta doba určitá a ukladatel si věc vyzvedává dříve, musí zaplatit za celou dohodnutou dobu. Skladovatel má zástavní právo na sklad.věcech k zajištění svých nároků.

Smlouva o zprostředkování – zprostředkovatel se zavazuje, že bude působit k tomu, aby zájemce mohl uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, zájemce se zavazuje zaplatit úplatu – provizi. Nárok na provizi je však jen v případě uzavření smlouvy která je předmětem. Zprostředkovatel neručí za splnění závazků  třetí osoby.

Mandátní smlouva – mandatář zařídí pro a na účet  mandanta určitou obchodní záležitost jménem mandanta na základě jeho plné moci a mandatáři zaplatí. Mandant může smlouvu kdykoliv vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena, pokud nebylo dohodnuto jinak.

Smlouva o obchodním zastoupení – obchodní zástupce uzavírá určité druhy smluv (obchody) a zastoupený se zavazuje zaplatit mu provizi. Smlouva musí mít písemnou formu. Nárok na provizi vzniká při uzavření obchodu a splnění závazku třetí osobou. Ujednáno může být i výhradní zastoupení (zastoupený nesmí používat služeb jiného obch.zástupce ve vyhrazeném území).

Komisionářská smlouva – komisionář zařizuje pro komitenta určitou obch.smlouvu na jeho účet vlastním jménem za úplatu.

Smlouva o kontrolní činnosti – vykonavatel kontroly se zavazuje provést nestranně zjištění stavu určité věci a vydat o tom kontrolní osvědčení. Objednavatel je povinen poskytnout nutnou součinnost.

 

 

 

15) Smlouvy v peněžnictví

Smlouva o tichém společenství – tichý společník se zavazuje podílet se peněžním vkladem na cizím podnikání, za to mu podnikatel musí vyplati část zisku dle jeho podílu.. smlouva musí mít písemnou formu. Tichá společnost není obchodní společností!

Smluva o úvěru – veřitel se zavazuje poskytnout dlužníkovi peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje peníze vrátit do určité doby a zaplatit úroky. Nejsou-li úroky dohodnuty, počítají se obvyklé úroky.

Smlouva o bankovním uložením – banka se zavazuje převzít věci (mimo cenných papírů), uložit je a spravovat, a uložitel se zavazuje platit za to úplatu, vystavuje bance plnou moc. Uložitel si věci může kdykoliv vyzvednout, smlouvu může každý s účastníků vypovědět okamžitě.

Smlouva o běžném účtu – banka se zavazuje zřídit běžný účet pro jeho majitele. Smlouva je písemná a vyplývají z ní povinnosti přijímat vklady nebo platby, dle písem.příkazu vyplatit požadovanou částku nebo uskutečňovat platby určeným osobám. Dokládat výpis z účtu. Vše za úplatu. Ze zůstatku platí banka majiteli úrok. Majitel může smlouvu kdykoliv vypovědět.

 

 

 

Smlouva o vkladovém účtu – majitel se zavazuje peníze vložit a přenechat jejich využití bance. Banka mu platí úroky. Doba uložení, úroky a jejich splatnost  jsou ujednány.

 

Smlouva o otevření akreditivu –  banka se zavazuje příkazci, že určité osobě (oprávněnému) na účet příkazce poskytne určité plnění. Příkazce se zavazuje za službu zaplatit úplatu. Smlouva je písemná (plnění, doba trvání, podmínky které má oprávněný splnit).

 

Smlouva o inkasu – banka se zavazuje obstarat pro příkazce přijetí plnění určité peněžní částky od dlužníka nebo obstarat jiný inkasní úkon. Přijatou částku z tohoto úkonu je povinna předat bez zbytečného odkladu příkazci.

 

 

 

 

 

 

16) Právo na zaměstnání

Občan se může samostatně rozhodnout pro samostatné podnikání nebo vstup do pracovního poměru.

O zaměstnanost v ČR pečují především úřady práce – evidence volných pracovních míst = občan zde uplatňuje své právo na zaměstnání, tj. zprostředkování pracovního uplatnění, rekvalifikaci, hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání (první 3 měsíce 50 % z prům.čistého měs.výdělku, další 3 měsíce 40%).

 

 

 

17) Vznik pracovního poměru

Vznik:

1. pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dnem, který je ve smlouvě ujednán
2. jmenováním (ředitelem), dnem nástupu do funkce
3. volbou (vedoucích funkcionářů družstva), dnem jímž počíná volební období

 

Druhy pracovních poměrů:

• podle délky pracovní doby (plná nebo kratší pracovní doba)
• podle doby ukončení (doba určitá a neurčitá)
• podle vzájemných vztahů (více pracovních poměrů jednoho zaměstnance) a ty mohou být následující : hlavní a vedlejší (u 1 zaměstnavatele plná prac doba, u druhého kratší)

souběžné (u více zaměstnavatelů na kratší prac.dobu)

vedlejší činnost (pro téhož zaměstnavatele smlouva na 2 a více druhů práce)

 

Pracovní smlouva uzavírá se písemně a musí obsahovat tyto náležitosti :

1. den nástupu do práce
2. místo výkonu práce
3. druh práce

Dále pak může obsahovat další ujednání, např. o mzdě, ubytování, o zvyšování kvalifikace, rozvržení pracovní doby apod.

 

Zkušební doba je 3 měsíce, někdy se místo ní uzavírá pracovní poměr na dobu určitou, neboť pro posouzení kvalit zaměstnance není postačující (např.učitel, projektant).

 

Změny pracovního poměru lze provádět jen dohodou účastníků smlouvy, forma musí být písemná.

 

Jen závažné případy dovoluje i jednostranné rozvázání pracovního poměru či převedení na jinou práci, toto dovoluje zákoník práce.

Rozlišují se důvody, kdy zaměstnanec musí být převeden (ztráta způsobilosti k výkonu práce dle lékařského posudku, těhotenství, v zájmu ochrany zdraví, pravomocné rozhodnutí soudu např.zákaz činnosti) a nebo může být převeden (nesplňuje předpoklady pro výkon práce, porušení prac.kázně, dále při zahájení trestního stíhání pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění prac.úkonů, dočasná ztráta předpokladů, při prostojích, přerušení práce nepříznivými povětrnostními vlivy, k odvrácení živelné události či hrozící nehody )dle rozhodnutí zaměstnavatele.

 

Odpadnou-li důvody, je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnance na jeho původní práci.

 

V žádném případě však nelze zaměstnance přeložit do jiného místa bez jeho souhlasu nebo přidělit k jinému zaměstnavateli.

 

 

 

Skončení pracovního poměru

Právní úkony :

1. dvoustranné (dohoda)
2. jednostranné
   • výpověď (písemně a doručena druhému účastníku, prac.poměr končí uplynutím výpovědní lhůty)
   • okamžité zrušení( písemně, doručená druhému účastníkovi, dle zákona odůvodnění)
   • zrušení ve zkušební době písemně, z jakéhokoliv důvodu, alespoň 3 dny pře dnem ukončení doručit)

 

Události :

• uplynutím dohodnuté doby
• skončením dohodnutých prací
• úmrtím zaměstnance

 

Prac.poměr cizince zaniká dnem skončení pobytu na území ČR. Prac.poměr založený volbou či jmenováním končí odvoláním nebo vzdíním se funkce.

 

Vedlejší pracovní poměr se rozvazuje a zaniká stejnými způsoby, výpovědí však obě strany z jakéhokoliv důvodu).

 

Pracovní doba

Max.40 hodin týdně, u zaměstnanců mladších 16 let max.30 hodin týdně. Přestávky v práci na jídlo a oddech nejméně 30 minut nejpozději po 4,5 hodinách práce, přestávky se započítávají do pracovní doby. Při směně delší než 105 hodin se do prac.doby započítává další nejdéle 15 min.přestávka.

Dny pracovního klidu jsou dny na které připadá nepřetržitý odpočinek a svátky.

Práce přesčas je práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní prac.dobu a konaná mimo rámec rozvrhu prac.směn.

Noční práce je v době mezi 22. a 6. hodinou.

 

 

18) Práce konané mimo pracovní poměr

Dohoda o provedené práce a dohoda o pracovní činnosti

Jsou to převážně práce malého rozsahu, konané nepravuidelně a jen příležitostně.na tyto právní vztahy se nevztahuje dovolená, náhrada mzdy, pracovní doba apod. ze zákoníku práce. O této konané práci se uzavírají dohody o provedení práce a o pracovní činnosti.

Dohoda o provedení práce :

• rozsah prací není větší než 100 hodin
• uzavírá se písemně i ústně
• musí být vymezen prac.úkol a odměna i doba vykonání
• odměna je splatná po vykonání
• zaměstnavatel může po projednání se zaměstnancem odměnu snížit, jestliže sjednaná práce neodpovídá dohodnutým podmínkám
• zaměstnavatel může odstoupit, pokud práce nebyla provedena ve sjednané době
• zaměstnanec může odstoupit pokud mu nebyli vytvořeny podmínky k provedení práce

Dohoda o pracovní činnosti :

• uzavírá se jen písemně, jinak je neplatná
• rozsah práce může přesáhnout 100 hodin, ale nemusí, nesmí se však ztotožňovat s více jak polovinou prům. pracovní doby
• odměna je splatná v termínech klasických výplat mezd, může být však dohodnuta až po vykonání, v nejbližším výplatním termínu
• lze ji uzavřít na dobu určitou i neurčitou
• vypovědět ji může každý účastník z jakéhokoliv důvodu, pokud není ujednáno jinak, s 15 denní výpovědní dobou
• výpověď začíná běžed ode dne písemného doručení

 

 

 

 

Vedlejší pracovní poměr a vedlejší pracovní činnost

Druhy pracovních poměrů:

• podle délky pracovní doby (plná nebo kratší pracovní doba)
• podle doby ukončení (doba určitá a neurčitá)
• podle vzájemných vztahů (více pracovních poměrů jednoho zaměstnance) a ty mohou být následující : hlavní a vedlejší (u 1 zaměstnavatele plná prac doba, u druhého kratší)

souběžné (u více zaměstnavatelů na kratší prac.dobu)

vedlejší činnost (pro téhož zaměstnavatele smlouva na 2 a více druhů práce)

 

Pracovní smlouva uzavírá se písemně a musí obsahovat tyto náležitosti :

4. den nástupu do práce
5. místo výkonu práce
6. druh práce

Dále pak může obsahovat další ujednání, např. o mzdě, ubytování, o zvyšování kvalifikace, rozvržení pracovní doby apod.

 

Zkušební doba je 3 měsíce, někdy se místo ní uzavírá pracovní poměr na dobu určitou, neboť pro posouzení kvalit zaměstnance není postačující (např.učitel, projektant).

 

Změny pracovního poměru lze provádět jen dohodou účastníků smlouvy, forma musí být písemná.

 

Jen závažné případy dovoluje i jednostranné rozvázání pracovního poměru či převedení na jinou práci, toto dovoluje zákoník práce.

Rozlišují se důvody, kdy zaměstnanec musí být převeden (ztráta způsobilosti k výkonu práce dle lékařského posudku, těhotenství, v zájmu ochrany zdraví, pravomocné rozhodnutí soudu např.zákaz činnosti) a nebo může být převeden (nesplňuje předpoklady pro výkon práce, porušení prac.kázně, dále při zahájení trestního stíhání pro podezření z úmyslné trestné činnosti spáchané při plnění prac.úkonů, dočasná ztráta předpokladů, při prostojích, přerušení práce nepříznivými povětrnostními vlivy, k odvrácení živelné události či hrozící nehody )dle rozhodnutí zaměstnavatele.

 

Odpadnou-li důvody, je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnance na jeho původní práci.

 

V žádném případě však nelze zaměstnance přeložit do jiného místa bez jeho souhlasu nebo přidělit k jinému zaměstnavateli.

 

 

 

 

 

Pracovní podmínky žen a mladistvých

Péče o zaměstnance je rozdělena mezi stát a zaměstnavatele, zahrnuje i nemocenské, sociální (důchodové) zabezpečení.

 

Stát má na starosti nemocenské a sociální zabezpečení.

 

Zaměstnavatelé mají na starosti :

1. Instruktáž přijímaných zaměstnanců
2. Vytváření příznivého prac.prostředí, ochranu před prac.úrazy a nemocemi z povolání
3. Umožnění stravování během pracovní doby
4. Pečuje o úschovu oděvů a ostatních osobních předmětů i dopravních prostředků (kromě auta)

Zaměstnavatel odpovídá za ztrátu a poškození věcí, jestliže byly umístěny na místech k tomu vyhrazených.

Pracovní podmínky žen

Rovnoprávnost mužů a žen vyžaduje stejné možnosti uplatnění v práci. Právní normy však zakazují zaměstnávat ženy pracemi pro ně nevhodnými a stanoví zvláštní pracovní podmínky pro těhotné ženy a pro matky pečující o děti, tímto se vyrovnávají biologické rozdíly mužů a žen.

 

Zákazy některých prací se týkají především namáhavých prací pod zemí – těžba nerostů, ražení tunelů apod. všechny tyto práce jsou stanoveny vyhláškou Ministerstva zdravotnictví. Zaměstnavatel nesmí těhotnou a ženu pečující o dítě mladší 1 rok, zatěžovat prací přesčas.

Těhotné a ženy pečující o dítě do 8 let nesmí být posílány bez svého souhlasu na pracovní cesty mimo bydliště. Dle možnosti má zaměstnavatel vyhovět  při úpravách jejich pracovní doby a při zařazování do prac.směn. pokud je nutné převést ženu na méně placenou práci z důvodu péče o dítě, poskytuje se jí tzv. mzdové vyrovnání = vyrovnávací příspěvek (dle předpisů o nemocenském pojištění).

 

Pracovní podmínky mladistvých

Jsou zakázány práce pod zemí při těžbě nerostů, ražení tunelů apod. Dále nesmějí být zaměstnávány pracemi pro ně nevhodnými, nebezpečnými (riziko úrazu) a k jejich věku nepřiměřenými (kromě vyjímky z důvodu přípravy na zaměstnání).

S mladistvými nesmějí být uzavírány dohody o hmotné odpovědnosti.

Mladiství nesmějí být zaměstnávái ve vedlejším prac.poměru, prací přesčas a v noci.

Při řešení otázek týkajících se mladistvých musí zaměstnavatel spolupracovat se zákonným zástupcem.

Poskytuje se zvýšená preventivní lékařská péče.

 

 

 

 

 

19) Ukončení pracovního poměru

Skončení pracovního poměru

Právní úkony :

1. dvoustranné (dohoda)
2. jednostranné
   • výpověď (písemně a doručena druhému účastníku, prac.poměr končí uplynutím výpovědní lhůty)
   • okamžité zrušení( písemně, doručená druhému účastníkovi, dle zákona odůvodnění)
   • zrušení ve zkušební době písemně, z jakéhokoliv důvodu, alespoň 3 dny pře dnem ukončení doručit)

 

Události :

• uplynutím dohodnuté doby
• skončením dohodnutých prací
• úmrtím zaměstnance

 

Prac.poměr cizince zaniká dnem skončení pobytu na území ČR. Prac.poměr založený volbou či jmenováním končí odvoláním nebo vzdíním se funkce.

 

Vedlejší pracovní poměr se rozvazuje a zaniká stejnými způsoby, výpovědí však obě strany z jakéhokoliv důvodu).

 

 

20) Pracovní doba

Zákonná pracovní doba nebo rozsah prací

Pracovní doba

Max.40 hodin týdně, u zaměstnanců mladších 16 let max.30 hodin týdně. Přestávky v práci na jídlo a oddech nejméně 30 minut nejpozději po 4,5 hodinách práce, přestávky se započítávají do pracovní doby. Při směně delší než 105 hodin se do prac.doby započítává další nejdéle 15 min.přestávka.

Dny pracovního klidu jsou dny na které připadá nepřetržitý odpočinek a svátky.

Práce přesčas je práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní prac.dobu a konaná mimo rámec rozvrhu prac.směn.

Noční práce je v době mezi 22. a 6. hodinou.

 

21) Dovolená na zotavenou

 

22) Odměňování pracovníků

 

23) Obce a jejich fungování

 

24) Trestní právo hmotné

 

25) Trestní právo procesní