Mezinárodní právo
- Mezinárodní právo – soubor právních norem, které zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství
- Mezinárodní společenství:
- Státy – subjekty, které jsou geograficky determinované
- mezivládní organizace, kterým byla zakládajícími státy přiznána mezinárodní právní subjektivita
- Funkce mezinárodního práva
- Přispívat ke koexistenci států
- uspokojovat společné zájmy a cíle – ochrana mezinárodního míru, ochrana lidských práv, podpora hospodářského blahobytu a ekonomického rozvoje
- Mezinárodní právo dělíme na:
- Mezinárodní právo veřejné – souhrn právních pravidel upravujících chování států v jejich vzájemných vztazích. Předmětem úpravy mezinárodního práva veřejného jsou především vztahy mezi státy, popřípadě i mezi mezinárodními organizacemi.
- Mezinárodní právo soukromé
- odvětví práva, které upravuje občanskoprávní, pracovněprávní, rodinněprávní a jiné podobné vztahy, v nichž je obsažen cizí nebo mezinárodní prvek. Tento prvek spočívá v tom, že skutečnosti, které vedou ke vzniku, změně nebo zániku vztahu nastaly v zahraničí, nebo že předmět právního vztahu se nachází v zahraničí.
- Nejde o úpravu vztahů mezi státy, ale o úpravu vztahů, do nichž vstupují vnitrostátní subjekty za té situace, že se na tom podílí mezinárodní prvek.
- zboží je přepravováno z Belgie do ČR přes Německo. Na území Německa dojde k jeho poškození. Nastává tedy otázka, zda náhrada škody bude posuzována podle českého, belgického nebo německého práva a podle jakých ustanovení.
- Mezinárodní právo soukromé však zpravidla neobsahuje vlastní úpravu problematiky, ale odpovídá na otázku, jaký právní řád má příslušný orgán daného státu použít při rozhodování daného sporu v jednotlivých druzích právního vztahu s účastí cizího prvku.
- Subjekty mezinárodního práva:
- Subjekty mezinárodního práva jsou kromě států i mezinárodní organizace. Státy jsou na sobě nezávislé a jsou si rovné.
- Prvotní – státy X druhotné – jednotky, které vznikly z vůle státu
- Trvalé X dočasné – například povstalci jako válčící strana
- Zvláštnosti mezinárodního práva
- Souřadnost – neexistuje nadřazená centralizovaná zákonodárná, výkonná a soudní moc
- Jedná se o právo mladé, není detailní ani perfektní, rozvojové právo – rozšiřuje se několika směry:
- nové subjekty
- nové oblasti mezinár. vztahů v nových prostředích
- vniká do sféry dříve výlučně vnitrostát. Práva
- Právo dosud částečně nepsané (obyčejové)
- Nevyváženost mezi hmotnými a procesně-právními pravidly (zůstává především právem hmotným)
- Základem mezinárodního práva jsou normy. V mezinárodním právu se normy dělí podle obsahu na:
- Hmotněprávní pravidla – upravují bezprostředně práva a povinnosti subjektů mezinárodního práva
- Procesní pravidla – upravují postupy při vzniku, změně a zániku pravidel mezinár. Práva
- Obecná pravidla – zavazují všechny státy, nejsou založena na souhlasu států a mohou se ustavit i bez vůle některých států
- Partikulární = lokální pravidla – platí jen pro některé subjekty, pramenem jsou zejména mezinárodní smlouvy
- Pokud je partikulární pravidlo sjednáno, má přednost před obecným pravidlem a po sjednanou dobu deroguje – pozastavuje působnost obecného pravidla. Po jeho skončení se automaticky oživí působnost obecného pravidla.
- Dispozitivní pravidla – přestože jsou právně závazná, povolují partikulární úpravu. Tento charakter má v současné době většina mezinárodního práva
- Kogentní pravidla – nedovolují smluvní odchylku, jsou závazné pro všechny státy
- Hard law pravidla – tvrdé právo, obsah práv a povinností je dostatečně jednoznačný a určitý
- Soft law pravidla – mají právně nedokonalý obsah, jsou vyjádřeny obsahově neurčitě, vyhýbavě – „státy se budou snažit, usilovat“ nebo obsahově přesně, ale formálně nedokonale – gentlemanské dohody, akty mezinárodních organizací mající charakter doporučení,… . Nejedná se o právně závazná pravidla, mají omezený účinek
- Zásady a konkrétní normy
- Recepce mezinárodního práva
- Transformace – zachování doslovného znění mezinárodní smlouvy a její vyhlášení v některé formě vnitrostátního práva
- Adaptace – obsahově přibližný přenos mezinárodně právních závazků a oprávnění do forem vnitrostátního práva
- Inkorporace – vtažení normy mezinárodního práva do vnitrostátní právní sféry, aniž by při tom ztrácela formu pramene mezinárodního práva. (narozdíl od transformace, kdy dochází k začlenění do vnitrostátního práva→pramen vnitrostátního práva)
- Mezinárodní právní odpovědnost
- institut mezinárodní právní odpovědnosti tvoří soubor norem, které upravují právní následky mezinárodně protiprávního jednání.
- stát odpovídá za své mezinárodně protiprávní chování, přičítá se mu i chování jeho orgánů
- odčinění škody způsobené mezinárodně protiprávním chováním:
- restitucí – uvedením do původního stavu (zrušení mezinárodně protiprávního zákona, vrácení zkonfiskovaného majetku, oprava objektů,…)
- kompenzací – odškodnění výplatou odpovídající peněžní částky, popřípadě poskytnutí zboží či služeb, používá se, pokud není možná restituce
- satisfakcí – nehmotné odčinění morální povahy – lítost, omluva, symbolický akt, potrestání konkrétních viníků, ubezpečení, že k podobnému protiprávnímu jednání nedojde
- Donucení v mezinárodním právu – zahrnuje legální mechanismy nátlaku na subjekty, cílem je, aby respektovali mezinárodní normy. Jeho hlavní znaky:
- jedná se o opatření, které reaguje na předchozí mezinárodní protiprávní chování a směřuje proti subjektu, který se ho dopustil
- účelem je donutit subjekt nátlakem k respektu norem mezinárodního práva
- formy donucení jsou závislé na povaze a závažnosti porušeného pravidla, na rozsahu vzniklých škod, na míře ochoty donucovaného státu spolupracovat s postiženým státem.
- pokud donucovací opatření splňují náležitosti požadované mezinárodním právem, jedná se o výkon práva.
- Základní formy donucování
- retorse – odveta, která spočívá v nátlakovém chování. Toto chování musí být v mezích mezinárodního práva. Jedná se například o jednostranné přerušení vyjednávání o nějaké smlouvě, odvolání chystané návštěvy vysokého představitele,…
- represálie – většinou se užívá v ekonomické sféře. Embargo – zákaz vývozu surovin a jiných výrobků či služeb do státu, který porušil mezinár. právo. Bojkot – zákaz dovozu surovin a jiných výrobků či služeb ze státu
- sebeobrana, kolektivní sebeobrana
Mohlo by se vám líbit...