Daň a její konstrukční prvky

Daně existují, protože stát musí hradit své výdaje (ministerstva, školství, zdravotnictví, infrastruktura, policie, obrana, kultura, …) a potřebuje rezervy pro horší časy

 

POJEM DAŇ

Daň je povinná, zákonem uložená peněžní platby, která plyne do SR, je neekvivalentní, neúčelová a nenávratná

• povinná – omezuje svobodu jednotlivce, patří mezi základní občanské povinnosti, což je upraveno zákonem
• plyne do SR – státu, obci, kraji, státnímu fondu, nadnárodní společnosti (část nepřímých daní i do rozpočtu EU)
• nenávratná – není to půjčka, daňovému subjektu nevzniká žádný nárok
• neekvivalentní – díl, kterým subjekt přispívá do SR, nemá vztah k tomu, co bude čerpat
• neúčelová – subjekt, který platí, neví, co z jeho podílu bude financováno, nevzniká mu žádný nárok
• peněžní plnění – daně se hradí vždy v Kč

 

FUNKCE DANĚ

1. fiskální – pomocí daňové soustavy musí být ve veřejném rozpočtu soustředěny takové prostředky, které zabezpečí potřeby

• státu (bezpečnost, obrana, správa, školství, kultura, věda, výzkum, SZ)
• krajů a obcí (komunikace, osvětlení)

1. regulační – dílčím úkolem některých daní je regulace spotřeby některých komodit

 

ČLENĚNÍ DANÍ

PŘÍMÉ DANĚ	DANĚ Z PŘÍJMŮ	daň z příjmů fyzických osob
		daň z příjmů právnických osob
		srážková daň z příjmů
	MAJETKOVÉ DANĚ	daň z nemovitých věcí		daň z pozemků
				daň ze staveb a jednotek
		daň silniční
		daň dědická
		daň darovací
		daň z nabytí nemovitých věcí
NEPŘÍMÉ DANĚ	VŠEOBECNÉ DANĚ	daň z přidané hodnoty
	VÝBĚROVÉ DANĚ	spotřební daně	daň z minerálních olejů
			daň z lihu
			daň z piva
			daň z vína
			daň z tabákových výrobků
		ekologické daně	daň ze zemního plynu
			daň z pevných paliv
			daň z elektřiny

KONSTRUKČNÍ PRVKY DANĚ

Daňový subjekt

• osoba povinná strpět, odvádět nebo platit daň
• FO, PO nebo více spojených osob (společné zdanění)
• je jím plátce, poplatník i správce daně

 

Plátce – daňový subjekt, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň vybranou od jiných subjektů nebo sraženou jiným poplatníkům pod svou majetkovou odpovědností

Poplatník – daňový subjekt, jehož předmět (příjem, majetek) je dani podroben; obvykle ji i sám platí, nese daň a eventuálně ji i odvádí; krátí jeho disponibilní příjem

Správce daně – příslušný státní orgán, kterému plátce daň poukazuje, který kontroluje správnost výpočtu a odvádění daní, a který ukládá sankce v případě neplnění daňových povinností (finanční úřady, celní úřady – vykonávají správu spotřebních daní)

 

Registrace k daním

• všichni plátci se musí registrovat u finančního úřadu
• registrace je povinná:
• při zahájení podnikání do 30 dnů po získání oprávnění podnikat
• při vzniku povinnosti daň vybírat nebo na ni srážet zálohy do 15 dnů ode dne této povinnosti
• plátci se registrují jen k těm daní, které budou odvádět!!!
• při registraci správce daně přidělí daňové identifikační číslo (DIČ) a vystaví osvědčení o registraci

DIČ pro PO:   CZIČ

DIČ pro FO:   CZRČ (rodné číslo)

 

Předmět daně

• je veličina, že které se daň vybírá
• předmětem daně může být:
• příjem
• majetek
• spotřeba
• vynětí z předmětu daně – určuje hranici, za kterou daň už nesahá (např. „Předmětem daně je vše, čím dochází k navýšení majetku“ = předmětem daně nebudou příjmy z půjček, které musíme vrátit)
• osvobození od daně – část předmětu daně, ze které se daň nevybírá a pak k němu tedy nelze uplatit položky (náklady, výdaje, ztrátu), které se k němu vztahují

1. úplné – pokud předmět nepřekročí hranici stanovenou zákonem, nezdaňuje se, pokud překročí, zdaňuje se celá částka
2. částečné – je měkčí → zdaňuje se pouze ta část, která je nad stanovenou hranici

 

 

 

 

 

Základ daně

• je předmět vyjádřený v měrných jednotkách a upravený podle zákonných pravidel
• základem daně nemůže být záporné číslo, pokud by taková situace nastala, nazýváme ji daňovou ztrátou (tu můžeme využít jako odpočet v příštích letech)
• společný základ daně = součet jednotlivých základů daně více poplatníků

 

Zdaňovací období

• pravidelný časový interval, za který nebo na který se základ daně stanoví
• jsou daně:

1. bez zdaňovacího období
2. s pravidelnou periodicitou

 

Sazba daně

Algoritmus, prostřednictvím kterého se ze základu daně sníženého o odpočty stanoví velikost daně

členění:

1. a) podle druhu základu daně
2. jednotná – je stejná pro všechny druhy základu daně nezávisle na jeho kvalitě (daň z příjmů, daň z nabytí nemovitých věcí)
3. diferencovaná – liší se podle druhu základu daně (DPH, daň z nemovitostí, silniční daň)
4. b) podle typu základu daně

• daň musí být vždy vyjádřena v peněžních jednotkách, tzn., že v peněžních jednotkách je buď základ daně, nebo sazba daně

1. pevná – je v Kč, vztahuje se k fyzikální jednotce základu daně (1 m2 zastavěné plochy, 1 hl piva)
2. relativní – je v %, užívá se, pokud se jedná o hodnotový základ daně (podíl, procento ze základu daně)
3. lineární – s růstem základu daně roste ve stejném poměru
4. progresivní – z vyššího základu daně se odvádí vyšší procento daně (např. daňová pásma, stupňovitá progrese, klouzavá progrese)

 

Odpočty

• snižují základ daně
• dělí se na:

1. standardní – snižují základ daně o pevně stanovenou částku, pokud daňový subjekt splní podmínky; mohou kompenzovat určitý handicap (invaliditu)
2. nestandardní – snižují základ daně o prokazatelně vynaloženou částku (dary, zaplacené příspěvky na penzijní připojištění, …), mají motivovat k celospolečensky žádoucímu jednání, mívají stanovený limit:

• absolutní – snižují základ daně o stanovenou pevnou částku
• relativní – snižují základ daně o stanovený díl (%)

 

 

 

 

Slevy na dani

• sleva na dani je možnost snížení daně za stanovených podmínek
• dělí se na:

1. standardní – snižují daň o pevně stanovenou částku nebo o relativní slevu (%)
2. nestandardní – snižují daň o prokazatelně vynaložené výdaje (relativní nebo absolutní)

• absolutní – snižují daň o stanovenou pevnou částku
• relativní – snižují daň o stanovený díl (%)

 

Nezdanitelné minimum

• má za úkol omezit neefektivní výběry příliš malých částek

 

Výběr daní

• výběrem daní se rozumí cesta od daňového subjektu ke správci daně a do státní poklady
• provádí se pomocí daňového přiznání – podává se za/na každé zdaňovací období v termínu stanoveném zákon; je v něm uveden výpočet daně, zálohy, daňová povinnost (celková výše daně)

jiným daňovým tvrzením může být:

1. hlášení – obsahuje doplňující údaje k dani, připojuje se k daňovému přiznání
2. vyúčtování daně – uvádí se souhrnně: srážky poplatníkům, odvod správci daně (pokud plátce odvádí daň za poplatníky)

daňové tvrzení může být:

1. řádné = podané ve stanoveném termínu
2. opravné – tím se v termínu pro podání řádného daňového tvrzení opraví chyba
3. dodatečné – tím se po termínu pro podání řádného daňového tvrzení opraví chyby

• lhůty splatnosti = lhůty pro odvod daně
• výběr daní je administrativně náročný, zdlouhavý, náklady; stát se snaží snížit počet daňových přiznání výběrem pomocí srážkové daně u zdroje (srážka u zdroje) = daň je vybírána prostřednictví plátce, tím se minimalizuje daňový únik a snižují se náklady na administrativu

záloha na daň

• platba, kterou je daňový subjekt povinen odvádět před vyměřením daňové povinnosti za nebo na zdaňovací období
• odvozuje se od výše daně v přechozím zdaňovacím období (popř. od předpokládané výše daně ve zdaňovacím období)
• jsou zúčtovatelné = započítávají se do konečné daňové povinnosti
• jsou-li zálohy vyšší, vzniká přeplatek na dani
• jsou-li zálohy nižší, vzniká nedoplatek na dani

splátka daně

• postupné plnění stanovené daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího období

 

 

 

 

 

Optimalizace daňové povinnosti

• daňový subjekt má tendenci omezit svou daňovou povinnost, s čím jsou spojeny následující pojmy:
• daňová úspora – daňový subjekt využívá možnost snížení základu daně
• vyhnutí se dani – vyhnout dani se lze prostřednictvím nezamýšlených skulin v zákoně
• daňový únik – neoprávněné krácení daně → trestný čin

 

Další daňové pojmy

celková daňová povinnost – souhrn všech plateb, kterými je subjekt povinen přispívat do SR

daňová kvóta – podíl vybraných daní na HDP → slouží k mezinárodnímu srovnávání

den daňové svobody – vše, co občan vydělal do tohoto data tohoto roku, odevzdá státu formou daní

 

NEDAŇOVÉ VEŘEJNÉ PŘÍJMY

• veřejné příjmy se dělí na:

1. daňové – souhrn všech daní, které se na daném území vyberou (92 % veřejných příjmů)
2. nedaňové – především poplatky (8 % veřejných příjmů)

Poplatky

• platby za služby poskytované veřejným sektorem
• lze se jim vyhnout
• dělí se na:

1. správní – platí je FO i PO za úkon správního orgánu formou kolků
2. soudní – přicházejí v úvahu, pokud byl dán podnět k soudnímu řízení nebo úkonu, který vykonává soud
3. místní – podle zákona o místních poplatcích (9 druhů poplatků a jejich maximální výše), každá obec si místní vyhláškou určuje, zda a v jaké výši bude poplatky vybírat