Český právní řád a právní normy

Právní řád

-souhrn všech právních předpisů v určitém státě a v určitém čase

Dělení právních norem:

• Podle kritéria prvotnosti a odvozenosti:

1. PRVOTNÍ (původní)

-právní normy, které byly vydány zákonodárným (parlament) nebo zastupitelským (zastupitelstvo kraje nebo obce) sborem

Zákonodárné= Ústavní zákony, zákony prosté

Zastupitelské= obecně závazné vyhlášky krajů a obcí

1. ODVOZENÉ

-vydávají je orgány státní správy a orgány výkonné moci (vláda)

-Př. nařízení vlády (odvozeno ze zákona), vyhláška ministerstva (odvozeno ze zákona), obecně závazné vyhlášky krajů a obcí

Moc zákonodárná                                                  Moc výkonná

Parlament                                                           Vláda

Posl. sněmovna                    Senát                                      Premiér+ministři

(poslanci)                             (senátoři)

ministerstva

• Podle kritéria právní síly

-určuje postavení právních norem v hierarchii právního řádu

Platí:

-NIŽŠÍ PN nesmí odporovat vyšší PN

-VYŠŠÍ PN může zrušit nižší PN

6.

4.

3.

2.

1.2.

-PN jsou uspořádány do hierarchické pyramidy:

1. Ústava a ústavní normy – největší PS
2. Zákony a zákonná opatření Senátu. Vydává je orgán s nejvyšší mocí
3. Nařízení vlády. Vláda je vydává k realizaci zákon. opatření.
4. Vyhlášky ministerstva

6. Vnitřní (interní) vyhlášky normativní právní akty=závazné pro neurčitou skupinu lidí (např. školní řád)

5. Obecně závazné vyhlášky zastupitelstev krajů a obcí

Právní systém

– Obsahové uspořádání právních předpisů = uspořádání podle toho, čím se dané právní předpisy zabývají

Členění PN:

1) Podle postavení (regulace právních vztahů)

• Veřejné právo

– je založeno na nerovném postavení účastníků právního vztahu

– 1 z nich má právní moc, kterou může využít

– např. právo trestní, finanční, správní (soudy)

• Soukromé právo

– je založeno na rovném postavení účastníků, a to včetně státu, takže žádný z účastníků nemůže jinému nic přikázat, nebo zakázat

– vzájemná práva a povinnosti jsou upraveny smlouvou

– např. právo hmotné, obchodní

2) Podle odvětví práva

• Ústavní právo

– upravuje nejdůležitější právní vztahy ve státě, práva a svobody občanů

– např. Ústava, LZPS

• Správní právo

– týká se celé VS

– upravuje postavení a chování subjektů při realizaci výkonné moci ve státě

– zákl. PN je Správní řád

– např. policie (přestupky), kultura

• Občanské právo HMOTNÉ

PROCESNÍ

HMOTNÉ – upravuje majetkové vztahy FO a PO a taky vztahy mezi těmito osobami a státem. Např. autorské právo, Občanský zákoník, Soukromé právo

PROCESNÍ – stanovuje postup při ochraně práv. Základní PN je Občanský soudní řád. Veřejné právo, zásady soudního řízení.

• Rodinné právo

– upravuje manželství (vztahy mezi manželi, mezi manželi a dětmi, náhradní rodinná péče)

– Zákon o rodině, smíšené právo

• Trestní právo HMOTNÉ

                                      PROCESNÍ

HMOTNÉ – upravuje trestně právní odpovědnost jednotlivých subjektů. Formuluje, co je trestní čin, jaký trest může následovat, atd. Trestní zákoník

PROCESNÍ – upravuje postup orgánů činných trestním řízením. Trestní řád

 

 

Právní normy

– obecně závazné pravidlo chování, které má státem uznanou formu a je vynutitelné právní mocí

Znaky PN:

• Všeobecná závaznost – PN je závazná pro všechny členy společnosti na daném území
• Vynutitelnost – stát může donutit příslušný subjekt, aby pravidla práva respektoval
• Forma PN – aby byla PN platná, musí mít státem uznanou formu = písemně
• Normativnost – norma stanovuje příkaz, zákaz nebo oprávnění jak se máme chovat
• Obecnost – PN je obecně závazná pro všechny. Jedná se o konstatování pravidel, které neřeší jednotlivé konkrétní případy, ale vztahuje se na předem neznámý počet příklad.

 

Struktura PN:

1. Hypotéza

– jedná se o předpoklady neo podmínky za kterých jsou subjekty povinny řídit se pravidly stanovenými danou PN

– Předpoklady mohou být vymezeny různým způsobem. Mhou být vztaženy k subjektu (cizinci), k místu (celé území ČR), k činnosti (zdravotnická), k času (lhůty)

2. Dispozice

– stanovuje vlastní pravidla chování (co musíme, můžeme a nesmíme)

3. Sankce

– jsou to následky za porušení dispozice

– v některých PN nemusí být sankce uvedeny, protože jsou uvedeny v jiné PN (daňové zákony)

 

Členění PN:

1) Podle způsobu úpravy textu PN

• TAXATIVNÍ

– jsou přesně stanoveny podmínky, za kterých je lze použít

– musí být dodrženo doslovní znění PN

– např. vydědění

• DEMONSTRATIVNÍ

– upravuje podmínky použití PN, tak že vyjmenovává příklady použitá a dovoluje použití PN i na případy podobné

2) Podle závaznosti PN

• KOGENTNÍ

– jsou bezvýhradně závazné pro všechny subjekty bez výjimek

– veřejné právo kogentní

• DISPOZITIVNÍ

– to co si subjekty domluví a sepíší do smlouvy

– ponechává na subjektech PV, aby si svá práva a povinnosti určili sami ve smlouvě a pokud tak neučiní, platí pouze tato PN

– soukromé/obchodní/občanské právo

3) Podle způsobu úpravy chování PN

• ZAVAZUJÍCÍ – zavazuje nás k nějakému chování (přikazující, zavazující)
• OPRAVŇUJÍCÍ – opravňuje nám nějaké chování, můžu se na něčem domluvit

Platnost a účinnost PN

PLATNOST

• PN je platná dnem, kdy je vydaná buď ve sbírce zákonů, nebo na úřední desce kraje/obce.
• Aby mohla být vydaná, musí projít schvalováním s přijetím: u zákonů – Parlament ČR, u vyhlášek obcí/krajů – Zastupitelstva obcí/krajů, Vláda projednává právní předpisy.

ÚČINNOST

• Označuje, od kterého okamžiku je nutné se PN řídit a dodržovat ji.
• Zpravidla je doba účinnosti uvedená v posledním § PN.
• Existují 3 způsoby kdy PN nabývá účinnosti:

1. Časová shoda – PN nabývá účinnosti dnem vydání
2. Odložená účinnost – PN může nabýt účinnost pozdějším datem než je datum platnosti. Důvodem je, aby subjekty měly čas se s danou PN seznámit. LEGISVAKACE – období od platnosti do účinnosti PN.
3. PN nabývá právní účinnosti 15-tým dnem po vyhlášení. Např. vyhlášky krajů/obcí.

 

Zánik PN

– jestliže zaniká platnosti PN, zaniká také její účinnost

1. Zaniká uplynutím doby, na kterou byla PN stanovena.
2. Derogační klausule – zrušující ustanovení, výslovné ustanovení o zrušení PN uvedené v jiné PN.
3. Pokud právní předpis neobsahuje derogační klausuli, potom platí, že vydáním nové se PN automaticky ruší starší PN týkající se stejné věci.

 

Působnost PN

1. Časová působnost

– souvisí s platností a účinností PN, případně s koncem platnosti

2. Územní působnost

– PN působí na území, na kterém byla vydána

– Území menšího územně samosprávního celku (obce, kraje), nebo místa, která se za území státu považují (paluby lodí a letadel)

3. Osobní působnost

– určuje na koho se daná PN vztahuje (občany ČR, vojáky, podnikatele)

4. Věcná působnost

– vymezuje, kterých záležitostí se PN týká

 

Výklad PN

– objasnění smyslu a obsahu PN, za účelem jejího správného praktického používání

Členění výkladu:

1) Podle subjektů

• Výklad nejvyšších soudů

– slouží k sjednocování rozhodovací činnosti soudů, kdy soudci jej využívají jako základ svého výkladu PN při řešení konkrétního případu

• Výklad legální

– výklad orgánu, kt. PN stanovil

 

• Výklad orgánu, který aplikuje právo

– instituce VS (stavební/živnostenský úřad)

– jedná se o správní orgány, kt. Provádějí výklad práva při řešení konkrétního případu, pro jiné případy, ale tento výklad není platný

• Výklad doktrinální = vědecký

– je založen na vědeckém zkoumání platného práva odborníky

 

2) Podle rozsahu

• Doslovný

– PN je vykládaná v přesném rozsahu jak je napsaná

• Zužující

– rozsah PN je výkladem stanoven úžeji, než by odpovídalo textu

– upravuje rozsah použití

• Rozšiřující

– rozsah PN je výkladem stanoven šířeji, než by odpovídalo textu