Právo

 

Právo a morálka

–morálka znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti

àshody: mají stejný účel, usměrňují a řídí chování lidí

àrozdíly: právní normy – písemná forma, tvoří je stát, za porušení práva hrozí sankce (trest odnětí svobody, pokuty,..)

morální normy – vždy ústně, tzv. z generace na generaci (jak se chovat v restauraci, na plese), tvůrci většinou neznámí (desatero božích přikázání), za nedodržování není žádný postih, je to svědomí každého člověka, hrozí třeba ztráta přátel, přísnější v požadavcích kladených na lidské chování

-mravní zásady jsou často zahrnuty v právních normách, zejména v trestním a rodinném právu

-v právní praxi se uplatňuje princip tzv. zásady dobrých mravů

 

Základní právní pojmy

subjektivní právo

-soupis pravidel, závazných pro společnost, obsaženo v právních normách, kde můžeme najít i sankce za porušení právních norem à povinnosti

-určitý subjekt má právo k něčemu a na něco, možnost volby zda ho bude či nebude vyžadovat (např. právo na důchod, právo přednosti v jízdě atd.)

-oprávnění požadovat plnění povinností druhých subjektů

objektivní právo

-je právo jako takové, tzn. právní řád, platná práva (soupis obecně závazných pravidel chování)

-písemné vyjádření subjektivních práv

-sankce jako následek porušení, objektivní právo obsaženo v právních normách (zákony, vyhlášky…)

právní vztahy

-vztah mezi dvěma a více subjekty existující na základě práva a v souladu s právem, v němž vystupují jako nositelé oprávnění a povinností stanovených právními normami, př. dluh, manželství…

-k existenci právního vztahu je potřeba: právní norma, která by tento vztah upravovala, vznik, změna nebo zánik právního vztahu jsou spojeny s právně významnými okolnostmi – právními skutečnostmi

-prvky: subjekty (= účastníci – v právním vztahu jim vznikají práva a povinnosti; fyzické a právnické osoby, orgány veřejné správy), obsah (oprávnění a povinnosti subjektů právního vztahu), objekt (=předmět – to, k čemu směřují vzájemná práva)

 

 

fyzická osoba

-lidé, mají právní subjektivitu a způsobilost k právním úkonům, všichni zaměstnanci, podnikatelé (podnikající na základě živnostenského listu a koncesní listiny, podnikající na základě jiného oprávnění dle jiných zákonů – speciální povolení – lékaři, veterináři, makléři, notáři, právníci, daňový poradci)

právnická osoba

-uměle vytvořené subjekty; korporační (sdružení více fyzických či právnických osob k určité společné činnosti), nadační (fondové – instituce založené k vyčlenění určitého majetku s účelovým určením jeho použití)

-obchodní společnosti (veřejná obchodní; komanditní; s.r.o., a.s.)–dle obchodního zákoníku, družstva – dle obchodního zákoníku, státní podniky – dle zákona o státním podniku a další

 

Právní řád

= souhrn všech pramenů práva, které platí v určitém státě

-právní odvětví – je část právního řádu; dělí se v první řadě na právo veřejné a soukromé

soukromé právo

-ponechává účastníkům volnost k vytváření jejich vzájemných vztahů

-veřejný zájem se vyskytuje v menší míře

-upravuje vztahy na základě rovnosti účastníků

-„dovoleno je vše, co není zakázáno“

-občanské právo, rodinné právo, obchodní právo, pracovní právo

àobčanské právo  +  předpisy o majetkových záležitostech

àpracovní právo  + vztah mezi zaměstnavateli a zaměstnanci

àrodinné právo  + manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi

 

veřejné právo

-odráží veřejný zájem na úpravě určitých vztahů

-upravuje takové právní vztahy, kde orgány státu jsou představitelem veřejného zájmu a s ostatními účastníky jednají z nadřazené pozice

-„co není povoleno, je zakázáno“

-správní právo, ústavní právo, trestní právo

àústavní právo  + základní ustanovení o formě státu

àsprávní právo  + organizace a činnost státního administrativního aparátu, např. obcí

àtrestní  právo  + co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají          

 

hierarchie právních předpisů v ČR

–Ústava je nejvyšší zákon ČR, změněna nebo doplněna může být jen ústavním zákonem, právnická norma (PN) nižší právní sily s ní nesmí být v rozporu

–Listina základních práv a svobod je součástí ústavního pořádku ČR (není součástí ústavy)

–ústavní zákony (umožňují měnit a doplňovat ústavu)

–mezinárodní smlouvy, které byly ratifikovány a vyhlášeny ve Sbírce zákonů ČR

–zákony nesmí být v rozporu s ústavním pořádkem a ratifikovanými mezinárodními smlouvami, PN nižší právní síly nesmí být v rozporu se zákony

–zákonná opatření Senátu (přijímají se, pokud je rozpuštěna Poslanecká sněmovna, ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by přijetí zákona)

–nařízení vlády, vyhlášky a nařízení správních úřadů vycházejí ze zákona, vzájemně si nejsou nadřazeny

–vyhlášky obcí a vyhlášky krajů se vydávají v rámci samostatné působnosti obce a kraje, vydávají je zastupitelstva

–nařízení obcí a nařízení krajů se vydávají v rámci přenesené působnosti obce a kraje, nařízení vydává obecní rada nebo rada kraje, správu vykonávají obecní nebo krajské úřady

–právní norma může být zrušena pouze normou stejné nebo vyšší právní síly

 

Veřejné právo

ústavní právo

-soubor právních norem upravujících nejdůležitější právní vztahy ve státě: uspořádání státu, rozdělení a výkon státní moci, základní práva a svobody občanů

-základním pramenem je Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a další ústavní zákony

–Ústava ČR je základní zákon České republiky, byl přijat jako ústavní zákon Českou národní radou 16. prosince 1992 a publikován v české Sbírce zákonů pod č. 1/1993 Sb.  Listina, na jejímž základě se ustavuje stát a definuje se jeho forma a jeho vztah k občanům

-právní výraz existence státu, zakotvuje strukturu státu a základní práva a svobody jednotlivců

-listina, na jejímž základě se ustavuje stát a definuje se jeho forma a jeho vztah k občanům

-skládá se z jednotlivých ústavních zákonů

-„Základní norma chování a jednání státu a občanů.“

-tvořena preambulí (vyjadřuje hodnoty a tradice, ke kterým se stát hlásí) a 8 hlavami à zahrnují základní ustanovení – podstata a zásady našeho demokratického státu a politického systému, státní moc a poměr občana k této moci (samospráva, hranice státu, hlavní město, státní symboly); moc zákonodárnou; moc výkonnou; moc soudní; Nejvyšší kontrolní úřad – nezávislý orgán vykonávající kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu; Českou národní banku – pečuje o stabilitu měny, územní samosprávu a přechodná a závěrečná ustanovení – udávají přechodná ustanovení v souvislosti s rozdělením ČSFR

 

trestní právo

-souhrn právních norem, které chrání společnost, stát a občany před nežádoucím jednáním

-vymezuje jednotlivé trestné činy a tresty, které za ně ukládá

-základním právním předpisem je u trestného práva Trestní zákoník

–hmotné (materiální) – obecné: ustanovení společná všem trestným činům a jejich pachatelům,  zvláštní: vyčerpávající výčet a popis skutkových podstat jednotlivých trestných činů (obsahuje normy o podmínkách a způsobech trestání, jeho náplň: co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají)

–procesní (formální) – obsahuje normy o zjišťování trestných činů, jejich pachatelů a o soudním trestním řízení, je obsaženo v zákoně o trestním řízení soudním (trestní řád)

–trestní odpovědnost – je založena na spáchání trestného činu, podmínky trestné odpovědnosti: pouze fyzická osoba, 15 let, příčetnost, nejednat v rámci nutné obrany nebo krajní nouze, použití zbraně mimo meze zmocnění příslušnými zákonnými předpisy

–krajní nouze – situace, kdy jsou jednáním splněny všechny znaky některého trestného činu; př: ( vezmu-li si bez dovolení auto, abych odvezl velmi vážně zraněnou osobu do nemocnice, ale počítám s tím, že auto poté vrátím, dopouštím se tím formálně trestného činu nedovoleného užívání cizí věci, ale dělám to pro záchranu lidského života, hodnoty jistě vyšší)

-podmínky, aby jednání bylo považováno za jednání v krajní nouzi: musí odvracet nebezpečí hrozící zájmům chráněným zákonem, nebezpečí musí hrozit bezprostředně, nelze ho za daných okolností odvrátit jinak ten, komu nebezpečí hrozí, není jej povinen snášet

 

-nutná obrana – odvrácení útoku na společenské hodnoty chráněné zákonem činem, který by byl jinak trestným činem směřujícím proti útočníkovi, podmínkou je, aby útok přímo hrozil nebo trval (nesmí být již po útoku, ani se útok nesmí očekávat ve vzdálenější budoucnosti), požadavek na přiměřenost obrany je shovívavější než u krajní nouze – nutná obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená útoku (např. pokud by byl někdo napaden n kapesním zlodějem, obrana tím, že zloděje zastřelí, bude nepřiměřená, a tedy nebude splňovat podmínky pro nutnou obranu)

–trestní odpovědnost mladistvých – od 15 do 18 let, podle zákona se u mladistvých tresty snižují na polovinu, horní hranice sazby nesmí překročit 5 let, dolní nesmí být méně než 1 rok (tresty se snižují zhruba na polovinu), pokud mladistvý spáchal obzvláště závažný trestný čin, za který zákon umožňuje uložit výjimečný trest, může soud mladistvému uložit trest odnětí svobody na pět až deset let

 

druhy trestných činů

-trestné činy proti životu a zdraví (např. vražda, tedy úmyslné usmrcení; zabití, tedy úmyslné  usmrcení v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku   nebo   jiného  omluvitelného  hnutí  mysli  anebo  v  důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného; usmrcení z nedbalosti; nebo neposkytnutí pomoci, tedy neposkytnutí pomoci osobě, která je v nebezpečí  smrti nebo jeví známky vážné poruchy  zdraví  nebo  jiného  vážného onemocnění)

-trestné činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství (např. loupež, tedy užití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v  úmyslu  zmocnit  se cizí věci)

-trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti (např. znásilnění, tedy donoucení násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k pohlavnímu styku nebo zneužití bezbrannosti k takovému činu; nebo pohlavní zneužití, tedy vykonání soulože nebo jiné pohlavní zneužití dítěte mladšího patnácti let)

-trestné činy proti rodině a dětem (např. dvojí manželství; nebo týrání svěřené osoby; nebo týrání osoby žijící ve společném obydlí; nebo podání /ve větší míře nebo opakovaně/ alkoholu dítěti)

-trestné činy proti majetku (např. krádež, tedy přisvojení si cizí věci tím, že se ji pachatel krádeže zmocní; nebo podvod, tedy obohacení sebe nebo jiného tím, že je někdo uveden v omyl, nebo je využito jeho omylu nebo mu jsou zamlčeny podstatné skutečnosti)

-trestné činy hospodářské

-trestné činy obecně nebezpečné

-trestné činy proti životnímu prostředí

-trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci

-trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných

-trestné činy proti branné povinnosti

-trestné činy vojenské

-trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

 

druhy trestů

-odnětí svobody – na 20 let, výjimečný trest – na 30 let, na doživotí

-domácí vězení – až na 2 roky

-obecně prospěšné práce – od 50-300 hodin

-propadnutí majetku

-peněžitý trest

-propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty

-zákaz činnosti – 1-10 let

-zákaz pobytu

-zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce

-ztráta čestných titulů nebo vyznamenání

-ztráta vojenské hodnosti

-vyhoštění z území České republiky – lze uložit pouze cizinci

 

trestní řízení

-procedura, která probíhá od zahájení trestního stíhání pachatele až do doby, kdy rozsudek soudu nabude právní moci (době od podání trestního oznámení a zahájení trestního stíhání až po podání obžaloby se mluví o přípravném trestním řízení), v právní moci je rozsudek tehdy, když už proti němu nelze podat odvolání

àorgány činnými v trestním řízení jsou soud, státní zástupce a policejní orgán, státní zástupce podává k soudu obžalobu a žaluje spáchaný skutek jménem státu, v trestním řízení proti sobě jako strany nestojí pachatel a poškozený, ale protože byly jednáním pachatele ohroženy hodnoty, na kterých má stát výrazný zájem (život, zdraví, majetek, bezpečnost osob…), stranami řízení jsou pachatel a stát, zastoupený státním zástupcem

àobviněným se podezřelá osoba stává v okamžiku, kdy je proti ní zahájeno trestní stíhání, to, že je někdo obviněn ze spáchání trestného činu, ale neznamená, že tento čin také skutečně spáchal, znamená to pouze, že důkazy, které má policejní orgán zatím k dispozici nasvědčují tomu, že se daného trestného činu dopustil obviněný

àobžalovaným se obviněný stane, jakmile na něj státní zástupce podá k soudu obžalobu, podezřelá osoba tedy v řízení před soudem už nevystupuje jako obviněný, ale jako obžalovaný, i zde platí, že fakt, že je někdo obžalován ze spáchání trestného činu, ještě nemusí znamenat, že čin skutečně spáchal, během řízení se mohou objevit důkazy, které potvrdí nevinu obžalovaného

àodsouzeným se obžalovaný stává v okamžiku, kdy odsuzující rozsudek nabude právní moci,  o odsuzující rozsudek jde tehdy, když soud rozhodne, že obžalovaný je skutečně vinen a rozhodne také o jeho potrestání, o odsuzující rozsudek nejde např. v případě, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný, nebo protože daný skutek není trestným činem (např. se zjistí, že skutečně vzniklá škoda je nižší, než požaduje trestní zákon)

 

 

Soukromé právo

občanské právo

-upravuje vzájemné vztahy mezi občany navzájem, fyzickými a právnickými osobami a mezi nimi a státem

-stanovuje pravidla vlastnických poměrů, pravidla plynoucí ze závazkového práva a vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti

-základním pramenem je občanský zákoník, dalším předpisem je občanský soudní řád

-občanský zákoník upravuje v jednotlivých částech zejména vlastnická, dědická a závazková práva

-tvoří právní předpisy, které upravují majetkoprávní vztahy fyzických i právnických osob, dále sem patří: úprava uzavírání smluv, vzniku, změn a zániku právních závazků, promlčení práva, úprava vlastnického práva, dědění majetku, úprava zástavního práva, věcných břemen, náhrady škody a bezdůvodného obohacení

 

smlouvy

-dvou a vícestranný právní úkon, vznikají ze dvou jednostranných právních úkonů, první z úkonů je návrh na uzavření smlouvy – druhý, návrh tomu, s kým chceme smlouvu uzavřít

àpřijetí návrhu – souhlas od toho, s kým chceme smlouvu uzavřít, dokud nebyla smlouva uzavřena, může být návrh odvolán

àdlužníkovi vzniká uzavřením smlouvy povinnost splnit to, k čemu se zavázal (svůj závazek) a věřiteli vzniká právo na plnění od dlužníka

–kupní smlouva (koupě movitých věcí, prodej a koupě nemovitostí včetně bytů, prodej pohledávek), darovací smlouva (darování peněz, darování movitých i nemovitých věcí) smlouva o dílo (zhotovení díla na zakázku, zhotovení stavby, provedení jiných prací) smlouva o půjčce (půjčka peněz, půjčka věcí) smlouva zprostředkovatelská (zprostředkování převodů nemovitostí, zprostředkování v oblasti obchodních záležitostí, služeb, a dalších oblastí) nájemní smlouva, podnájemní smlouva (nájemní smlouva k bytu, nájem nebytových prostor, nájem nemovitostí, nájemní smlouvy v bytových družstvech a společenství vlastníků jednotek) smlouva o převodu nemovitostí (prodej a koupě domů, pozemků, převody bytů – bytových jednotek, nebytových prostor), pojistná smlouva, pracovní smlouva…

àpromlčení smlouvy – při neplnění smlouvy může věřitel buď vyzvat dlužníka, aby splnil závazek (dodatečná lhůta), anebo může svůj nárok vymáhat soudní cestou, pokud svůj nárok u soudu neuplatní ve lhůtě tří let ode dne, kdy měl být dlužníkem splněn, velmi se oslabuje věřitelova možnost úspěšného vymáhání jeho dluhuàpromlčení

-pokud se závazek dlužníka (dluh) promlčí, může se věřitel úspěšně domáhat u soudu plnění pouze v případě, že dlužník toto promlčení nenamítne (tzn., neřekne u soudu, že jeho dluh je promlčen), pokud dlužník u soudu promlčení závazku namítne, soud nemůže věřitelově žalobě vyhovět a dluh přiznat

 

právní vztahy k bytu

àvlastnictví bytu – byt můžeme získat do vlastnictví například jeho koupí, výstavbou, darem nebo zděděním, vlastník bytu je oprávněn se svým bytem disponovat – může jej užívat sám, prodat nebo darovat, pronajmout, pořídit o něm závěť, přenechat jej jinému do užívání, právo užívat byt je omezeno ustanoveními občanského zákoníku o sousedských vztazích

ànájem bytu – do nájmu získáme byt vždy uzavřením písemné nájemní smlouvy mezi vlastníkem bytu (pronajímatelem) a nájemcem

-nájemní smlouvou vzniká právní vztah nájemce k bytu jehož vlastníkem je bytové družstvo (družstevní byt), stát (státní byt), obec (obecní byt) či jiná právnická nebo fyzická osoba (soukromý byt)

àpodnájem bytu – do podnájmu získáme byt nebo jeho část (pokoj) vždy pouze uzavřením podnájemní smlouvy mezi nájemcem (tedy osobou, která už má s vlastníkem bytu uzavřenou nájemní smlouvu) a podnájemcem

àjiné možné právní vztahy v souvislosti se zajišťováním si vlastního bydlení – při řešení vlastní bytové situace můžeme vstupovat i do jiných právních vztahů, ty obvykle neslouží k dlouhodobému či trvalému uspokojení bytových potřeb

 

nájemní smlouva

-náležitosti: označení pronajímatele a nájemce (jméno, příjmení, adresa, datum narození, event. rodné číslo a v případě právnické osoby název, sídlo, IČO); označení bytu (adresa, poschodí, velikost bytu, číslo bytu); označení příslušenství bytu (příslušenstvím bytu se rozumí vedlejší místnosti a další prostory, např. koupelna, záchod, spíž, šatna, kuchyňský kout, předsíň, sklep); rozsah užívání bytu (kdo jej bude užívat spolu s nájemcem, jaké společné prostory může nájemce užívat,…); výše nájemného a způsob jeho výpočtu;  výše úhrad za plnění spojená s užíváním bytu = elektřina, vodné, stočné, teplo, teplá voda, úklid v domě, výtah, komunální služby, pojištění… (nebo alespoň způsob výpočtu těchto úhrad)

 

 

povinnosti pronajímatele a nájemce

–nájemce: platit nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, nepoškozovat byt ani společné prostory a zařízení domu, brát ohled na ostatní nájemce, oznámit pronajímateli potřebu odstranění závad a umožnit jejich provedení, odstranit závady a poškození, které v bytě způsobil buď sám, nebo osoby s ním žijící, hradit drobné opravy v bytě

-pronajímatel: předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání a zajišťovat nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, odstranit veškeré závady v bytě s výjimkou drobných oprav

 

důvody pro vypovězení nájemní smlouvy

àpronajímatel může vypovědět nájem bez přivolení soudu: nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě; nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění spojená s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu podle § 686 odst. 3 občanského zákoníku; nájemce má dva nebo více bytů; nájemce neužívá byt bez vážných důvodů nebo ho bez závažných důvodů užívá jen občas; jde o byt zvláštního určení nebo o byt v domě zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba

àpronajímatel může vypovědět nájem pouze s přivolením soudu: pronajímatel potřebuje byt pro sebe, manžela, pro své děti, vnuky, zetě, snachu, své rodiče a sourozence; nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho bude pracovat; z důvodu veřejného zájmu je potřebné s bytem nebo s domem naložit tak, že byt nelze užívat nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu dále užívat; jde o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostor chce tento byt užívat

 

občanské soudní řízení:

-v občanském soudním řízení soudy rozhodují o dědictví, spory o vrácení půjčky, osvojování (adopce) dětí, povolení uzavřít manželství, spory o určení vlastnictví, rozvody manželství, spory o vyplacení mzdy, spor o vyklizení bytu

-soud zahajuje občanské soudní řízení na písemný návrh (žaloba), v průběhu řízení soud provádí dokazování, žalobce i žalovaný musí předložit důkazy à rozhodnutí soudu mají dvě formy: usnesení (rozhoduje o věcech v průběhu řízení – přerušení řízení…) a rozsudek (rozhodnutí o věci samé)

 

rodinné právo

-tvoří právní normy, které upravují manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi manželskými i nemanželskými, mezi dalšími blízkými příbuznými, vztahy při náhradní výchově dětí a při jejich sociálně-právní ochraně

-základní právní předpisy rodinného práva: zákon o rodině a zákon o sociálně-právní ochraně dětí

 

manželství – trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, uzavírá se svobodným souhlasným prohlášením muže a ženy; každé manželství se zapisuje do matriky

překážky pro vstup do manželství: překážka bigamie (s vdanou ženou, ženatým mužem), překážka nezletilosti (výjimečně může soud povolit uzavřít sňatek nezletilému staršímu 16ti let), překážka nezpůsobilosti (s osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům), překážka duševní choroby (s osobou postiženou duševní chorobou),překážka příbuzenství v rodině

 

způsoby uzavírání manželství: občanský sňatek – před státním orgánem (starosta, primátor…), církevní sňatek – před orgánem státem registrované církve nebo náboženské společnosti

zánik manželství: smrtí jednoho z manželů, soudním rozhodnutím o prohlášení manžela za mrtvého, rozvod (rozvést může pouze soud)

 

registrované partnerství

-veřejnoprávní institut platný v českém právním systému od roku 2006, který upravuje soužití dvojic stejného pohlaví

 

náhradní péče o dítě

–opatrovnictví – vymezeno soudem v případě střetu zájmu rodičů a dětí, opatrovník má práva a povinnosti pouze v náležitostech, které vymezí soud

-osvojení (adopce) – přijetí cizího dítěte za vlastní, právně vytvořené rodinné pouto, stejný poměr jako mezi rodiči a dětmi, přebírá příjmení rodičů

–poručenství – nahrazuje rodičovskou péči, jestliže rodiče dítěte zemřeli nebo nemohou vykonávat rodičovskou zodpovědnost, tzv. poručík (zpravidla blízký příbuzný) dítě vychovává, zastupuje…, poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti

-pěstounská péče – poskytována dětem, jejichž výchova u rodičů není zajištěna, péče fyzické osoby, ten dostává příspěvek od státu, rozhoduje o běžných záležitostech dítěte, pěstounská péče trvá do dovršení zletilosti

-ústavní výchova– nařízena soudem, trvá do zletilosti, pokud je výchova dítěte ohrožena či není-li možné najít jiná výchovná opatření

 

pracovní právo

-upravuje vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, podmínky vzniku, trvání a zániku pracovního poměru

-základní právní předpisy u pracovního práva jsou: Listina základních práv a svobod, Zákoník práce, zákon o kolektivním vyjednávání a zákon o zaměstnanosti.

-práce vykonávaná po stanovenou týdenní pracovní dobu = hlavní pracovní poměr, po dobu kratší = vedlejší pracovní poměr

 

pracovní poměr, práva a povinnosti

-založen pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem

-právo zaměstnavatele – dávat příkazy k práci, povinnost vyplácet mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění pracovních úkolů, dodržovat všechny pracovní podmínky (fyzická nebo právnická osoba)

-zabezpečují absolventům (zaměstnanec, jemuž doba zaměstnání od ukončení studia nedosáhla dvou let) přiměřenou odbornou praxi k získání zkušeností a znalostí

-rovné zacházení se všemi zaměstnanci

-zakázána jakákoliv diskriminace (rasa, pohlaví, jazyk, víra…)

-právo zaměstnance – konat přidělenou práci, právo na ochranu zdraví při práci, dodržovat pracovní kázeň, pracovat svědomitě a řádně podle sil, schopností, spolupracovat, řádně hospodařit s prostředky zaměstnavatele

-pracovní doba činí nejvíce 40 hodin týdně

 

 

 

náležitosti pracovní smlouvy

-pracovní poměr vzniká mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem uzavřením pracovní smlouvy, ta musí být uzavřena písemně

-jména, identifikace obou stran, den nástupu, místo výkonu práce, druh práce, doba pracovního poměru, zkušební doba, délka dovolené, výše mzdy + datum vyplácení, pracovní doba

-pokud nebyla ve smlouvě výslovně určena doba trvání pracovního poměru, je sjednán na dobu neurčitou

 

zánik pracovního poměru: dohodou – písemně, zaměstnanec se se zaměstnavatelem domluví na danu, kdy prac. poměr skončí, zrušení ve zkušební době – zaměstnanec i zaměstnavatel mohou zrušit pracovní poměr bez udání důvodů, okamžité zrušení („na hodinu“) – zaměstnavatel zruší pracovní poměr při hrubém porušení pracovní kázně či je odsouzen za trestní čin; zaměstnanec tehdy, když nedostane mzdu nebo je-li prací vážně ohroženo zdraví, klasická výpověď – písemná výpověď, zaměstnavatel doloží důvod, pracovní poměr končí uplynutím výpovědní lhůty (obvykle 2 měsíce)

-důvody výpovědi stanovuje zákoník práce, zaměstnavatel nesmí dát zaměstnanci výpověď v ochranné době (doba nemoci, mateřská dovolená…)

 

práce mimo pracovní poměr

àdohoda o provedení práce: neplatíme sociální a zdravotní pojištění, krátkodobé brigády, max. 150 hodin měsíčně, uzavření ústně i písemně

àdohoda o pracovní činnosti: krátkodobý pracovní poměr, max. 20 hodin týdně, platíme sociální a zdravotní pojištění i daň z příjmu, smlouva uzavřená písemně

 

podmínky provozování živnosti: dosažení věku 18 let, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá na svém osobním účtu evidovány daňové nedoplatky z tohoto podnikání,  skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na platbách pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, skutečnost, že fyzická osoba, pokud na území České republiky podniká nebo podnikala, nemá nedoplatky na pojistném na veřejném zdravotním pojištění