Magnetický záznam dat
– záznam probíhá působením magnetické hlavy na magneticky vodivý materiál
– data se zaznamenávají polarizací feromagnetické vrstvy, kterou je pokryt nemagnetický materiál
– data se mohou nanášet za sebou (páska) nebo v soustředných kružnicích rozdělených na sektory
Výhody
– vysoká trvanlivost dat, velká paměťová kapacita
Nevýhody
– vyšší pořizovací cena páskových jednotek
Podoby magnetického záznamu
Magnetická páska – oblíbená u velkých firem, archivace dat, velká kapacita, drahá pořizovací cena
Disketa – nevyrábí se, nepoužívá se, malá kapacita
Externí disk – stejný princip jako pevný disk, přenosnost, připojení bez restartu
Pevný disk
– data jsou zaznamenávána na magnetickou pásku, nevýhodou je rychlost čtení pásky
– kapacita v řádech GB i několika TB
– všechny jednotlivé disky, ze kterých se skládá pevný disk, jsou rozděleny do soustředných kružnic – stopy (tracks)
– každá z těch stop je rozdělena do sektorů (sectros)
– množina všech stop na všech discích se stejným číslem se označuje jako válec (cylinder)
Hlavy disku (heads)
– počet čtecích (zapisovacích) hlav pevného disku
– počet je shodný s počtem aktivních ploch, na které se provádí záznam
– většinou každý jednotlivý disk má 2 aktivní plochy a k nim příslušné hlavy
Stopy disku (tracks)
– počet stop na každé aktivní ploše disku
– stopy bývají označeny od nuly – číslo nula má vnější stopa disku
Cylindry disku (cylindry)
– počet cylindrů pevného disku
– počet je shodný s počtem stop
– číslování je shodné s číslováním stop
Sektory (sectors)
– počet sektorů, na které je rozdělena každá stopa
– počet sektorů je na všech stopách stejný -> plýtvání médiem – vnější stopa je delší
– některé pevné disky používají tzv. zonální zápis – metoda zápisu na pevný disk, která dovoluje umístit na vnější stopy pevného disku větší počet sektorů než na stopy vnitřní ->lépe využívá záznamové médium – složitější přístup k datům
– sektory bývají číslovány od jedničky
Optický záznam dat
– plastový disk je potažen hliníkovou fólií, do které jsou zanášeny malé nerovnosti (pity) – tvoří spirálu od středu k okraji disku
– při čtení je proti disku směřován laserový paprsek – v případě čistého odrazu aktivuje fotobuňku, pokud směřuje na pit, odrazí se mimo
– nosičem informace je změna, ne stav paprsku – stálá změna mezi pitem a rovnou ploškou je 0, odchylka od normálního stavu vrací 1
– disk je dělen na sektory – velikost nemusí být předem dána
Výhody
– cenově dostupné, snadno přenositelné
Nevýhody
– povrch optického disku se může snadno poškodit
– menší paměťový prostor
Podoby optického záznamu
CD
CD-ROM
– nepřepisovatelné paměťové médium, vyráběno lisováním
– data jsou uložena ve spirále začínající u středu disku
– čteno laserovým paprskem
– na povrchu jsou malé nerovnosti (pity) – pomocí laseru je vyhodnocována odrazivost a výsledek je převáděn na bity (0 nebo 1)
– kapacita 650-700 MB
CD-R
– média, na která je možné zapisovat data
– možnost, nechat CD otevřené (lze přidávat data) nebo uzavřít (nelze přidávat data)
CD-RW
– médium, které umožňuje opakovaný zápis
– před novým zápisem musí být obsah média smazán
DVD
DVD-ROM
– nepřepisovatelné paměťové médium, vyráběno lisováním
– kapacita obvykle 4,7 GB, dvouvrstvé 8,5 GB
DVD-R
– stejný princip jako u CD-R
DVD-RW
– stejný princip jako u CD-RW
Blu-Ray Disk
– stejné možnosti jako u CD/DVD (-ROM, -R, -RE)
– obvyklá kapacita 25-50 GB
4)Barevné modely
Barvy se v počítači vytvářejí na základě dvou modelů – RGB (Red Green Blue = červená zelená modrá) a CMY (Cyan Magneta Yellow = azurová purpurová žlutá). Modely HSB (někdy též HSV) a L*a*b nejsou již tak často používány pro praktické ukládání dat, ale jejich znalost a pochopení se hodí zejména pro editace snímků.
RGB model vzniká sčítáním barev, proto se mu říká aditivní model. S tímto modelem se setkáte zejména u zobrazovacích jednotek, jako jsou monitory. Body na obrazovce jsou zhasnuté (černé) a po dopadu světla na světlocitlivou mřířku obrazovky, dojde k rozsvícení bodu tou barvou, která vznikne složením příslušného množství červené, zelené a modré barvy.
CMY model vzniká odečítáním barev, proto se mu říká tzv. subtraktivní model. S tímto modelem se nejčastěji setkáte u tištěných výstupů. Model sice obsahuje černou barvu, ale tato černá není dostatečně kvalitní, proto se k tomuto modelu přidává ještě černá barva, vzniká tak tzv. model CMYK (Cyan Magneta Yellow Black). U tiskáren se přihlíží k ceně nákladů na tisk, a proto se nepoužívá černé barvy vzniklé z modelu CMY, ale barvy přidané v samostatném zásobníku, což je podstatně levnější.
Barevný model HSB (někdy HSV) Zatímco RGB či CMYK jsou modely založené na míchání barev, HSV model definuje barvy přirozeným způsobem pro člověka a tedy odpovídá na přirozené otázky: Jaká je to barva? Jak je sytá? Jak je světlá či jak je tmavá? Model HSB se však dobře uplatní při editaci fotografií případně při grafických návrzích. Barevný model HSB používá podobně jako model RGB také 3 veličiny pro popis barvy, dává jim ale jiný význam: Odstín barvy (Hue, H) popisuje vlastní čistou barvu (tedy např. červená, zelená, modrá). Sytost či saturace barvy (Saturation, S) popisuje, jak moc je barva “čistá” tedy bez přimíchání bílé (šedé). Jas (Brightness, B – někdy též Value, V) popisuje jas barvy v rozsahu 0-100 %
Barevný model Lab (často též L*a*b) Číselné hodnoty v modelu Lab popisují všechny barvy, které člověk s normálním zrakem vidí. Protože Lab popisuje, jak barva vypadá, spíše než kolik určité barevné složky je potřeba, aby nějaké zařízení (například monitor, stolní tiskárnu nebo digitální fotoaparát) tuto barvu vytvořilo, je Lab považován za barevný model nezávislý na zařízení. Systémy správy barev využívají Lab jako referenční barevný model k předvídatelnému převodu barev z jednoho barevného prostoru do jiného. Model Lab používá opět 3 složky pro popis barvy s významem: Světlost (Lightness, L), která v rozsahu 0 až 100 popisuje světlost bodu. 0 znamená černý bod, 100 znamená bílý bod. Složka barvy a, která popisuje barvu bodu ve směru od zeleno-modré (záporné hodnoty) po červeno-purpurovou (kladné hodnoty). Složka barvy b, která popisuje barvu bodu ve směru od modro-purpurové (záporné hodnoty) po zeleno-žluto-červenou (kladné hodnoty)