Zákony učení, druhy a učení předškolních dětí

ZÁKONY UČENÍ
Jedním ze zákonů učení je tzv. transfer. Jde o případ, kdy jedno učení ovlivňuje druhé učení.
Formy transferu:
pozitivní transfer – předchozí učení nám pozitivně ovlivňuje další učení
negativní transfer – označuje se jako interference. Jde o případ, kdy jedno učení znesnadňuje nebo brzdí učení další. Rozlišujeme také:
– proaktivní útlum – předchozí učení brzdí následující učení
– retroaktivní útlum – to, co se učíme nyní negativně ovlivňuje to, co jsme se učili dříve.
nulový transfer – nijak neovlivňuje předcházející ani další učení
specifický transfer – některé vědomosti a dovednosti jsme využili v podobných situacích
nespecifický transfer – vědomosti a dovednosti, které máme, použijeme v nových situacích. Např. pokud dobře dokážeme analyzovat situaci, využijeme to v dalších předmětech.

DRUHY UČENÍ
Učení podmiňováním
– zákon tohoto učení zformuloval ruský vědec, psycholog a lékař, I.P. Pavlov, který roku 1904 získal Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu.
Tento vědec prováděl pokusy se psy. Zjistil, že zvíře se naučí mít strach, bude se bát určitých signálů, pokud jsou spojeny s bolestivými podněty. Např. naučí se bát tikotu hodin nebo rozsvícením světla, pokud si to spojí s udeřením, ránou el. Proudem apod. Stejně jako bolestivé podněty, si může zvíře naučit spojovat rozsvícení světla s krmením, vycházkou nebo jiným příjemným pocitem.
Tento typ učení probíhá na emocionálně vegetativní úrovni, kdy se organismus učí reagovat pocitem strachu nebo radosti nebo tělesnými reakcemi jako je např. slinění na nějaký podnět. Příkladem tohoto učení může být i případ dítěte, které si opakování a zkoušení ve škole spojilo s nepříjemným zážitkem. Před zkouškou pak bylo velice nervózní, potily se mu dlaně, bylo mu nevolno apod.
Takové emoce pak hodně ovlivní výkon.

Učení senzomotorické = smyslově pohybové
Do tohoto učení patří všechny druhy práce, hra na hudební nástroj, sportovní činnosti apod. Tímto smyslově pohybovým učením se učíme chodit, psát, malovat, jezdit na kole.
Toto učení je důležité pro předškolní věk. Dítě si jím osvojí všechny dovednosti. Naučí se oblékat, zavazovat si tkaničky, stříhat, stavět stavebnice apod. díky těmto získaným dovednostem si pak hledá kamarády. Protože pokud je dítě málo obratné, nedovede např. stříhat jako ostatní, děti si toho všimnou, nepovažují ho za rovnocenného a takové dítě pak ztrácí sebedůvěru.
Díky senzomotorickému učení také dochází k rozvoji myšlení. Pokud dítě zaostává v obratnosti, často pak zaostane i myšlení.
V tomto učení rozlišujeme dvě fáze: seznamování – dítěti někdo úkon předvede a ono ho pak opakuje procvičování – díky kterému se dítě zdokonaluje

Verbální učení
Tímto typem učení se dítě učí zvládat slova a vhodně je používat. Nedostatky v řeči zpomalují myšlení a znesnadňují navazování sociálních kontaktů.

Pojmové učení
Pro předškolní věk je typické tvoření tzv. pseudopojmů nebo také naivních pojmů. Děti správně třídí obrázky do skupin zvířata, ovoce, hudební nástroje, ale nedovedou skupinu označit slovem a nevysvětlí, proč tam určité obrázky zařadili do určité skupiny. Často ale také přidávají do jedné skupiny obrázky podle pocitů a barev. Např. ke dravcům dají krysu, protože je zlá, ale ne lišku, protože je sympatická.
Tvorba pojmů probíhá na několika úrovních:
a) dítě spojuje s určitým slovem určitou zkušenost – na otázku Co znamená slovo živý, odpoví je to kočka, pes, pán apod.
b) uvědomuje si, že pojem je dán nějakými znaky, ale přechází od nápadu k nápadu – je živý, proto,že se pohybuje, auto je živé, protože jede
c) dítě za pomoci dospělého začíná chápat některé podstatné znaky a začíná věci třídit – je živý, protože jí, dýchá apod.
d) dítě si pojem vytyčuje podle toho, jak souvisí s jinými pojmy

Učení řešení problémů
Při tomto učení si nejprve vytyčíme otázku, na kterou hledáme odpověď. Pak promýšlíme možnosti řešení (tj. podle čeho se budeme řídit, na co máme pamatovat) a vytyčíme si hypotézu, zformulujeme si možnosti, které se dají použít, a ověřujeme, která možnost je správná. Na závěr zformulujeme odpověď.
Toto myšlení rozvíjí myšlení, fantazii, paměť, vůli, schopnosti apod.

Učení sociální
Tím, že se děti dostávají do kolektivu, učí se spolupracovat s ostatními, domlouvat se, reagovat, ale také mezi sebou soutěží a řeší spory.
Sociální učení se týká otázek jako např.:
a) nápodoba druhých, kdy je dítě bere za vzor
b) vciťování se do druhých – snaha vidět problém jejich očima
c) předcházení konfliktům – přemožení lítosti, vzteku
d) formulování svých návrhů a připomínek

ZÁSADY UČENÍ PŘEDŠKOLNÍCH DĚTÍ
Zásada využívání různých typů učení – učitelka v MŠ by měla používat více druhů učení učení podmiňováním – aby se děti radovaly z pokroků senzomotorické učení – aby děti byly obratné a zručné
Verbální učení – aby děti rozvíjely řečové dovednosti
pojmové – aby znaly význam jednotlivých slov
sociální – aby dobře vycházeli s ostatními dětmi, aby spolupracovali apod.
řešení problémů
Zásada respektování věkových omezení

Zásada organizace učení
Dítě ve školce ještě nevydrží dávat pozor celou hodinu. Proto by mělo být učení včleněno do hry. Hrou se pak dítě může dozvědět něco nového

Zásada aktivity při učení děti v tomto věku jsou hodně aktivní. Učitelka by měla aktivitu dítěte řídit tak, aby vědělo, že je šikovné, že s ním učitelka počítá, že to zvládne apod.

Zásada rozvoje tvořivosti
Učitelka by měla rozvíjet u dětí tvořivost, měla by s nimi něco vyrábět, malovat s nimi. Měla by je např. upozornit na to, že se z konkrétní stavebnice dá postavit vedle mostu i dům apod.

Zásada vytváření psychických předpokladů
Do školek chodí děti z různých rodinných prostředí. Některé děti jsou ze vzdělaných rodin, kde je podporováno vzdělání, jiné jsou např. z rodin sociálně chudých a nevzdělaných. Učitelka by se měla k dětem chovat tak, aby měli vstup do školy co nejlehčí.

Zásada řídících zásahů učitelky
Většina učení u dítěte probíhá nezáměrně. Dítě se toho hodně naučí hrou, chozením do školky, kontaktem s ostatními dětmi. Pokud je ale již dítě starší, mělo by se jeho učení hlídat a řídit. Např. vhodně zvolenou hrou.