Předškolní výchova  

Současná vzdělávací politika v ČR vychází z přesvědčení, že člověk by měl mít zájem na svém vzdělání, které mu umožňuje dokonalejší interakci se světem. Za důležitý prvopočátek je považováno předškolní vzdělávání. První roky života mají klíčový význam pro utváření osobnosti, pozdější vzdělávání a uplatnění v dospělosti.

 

hlavní cíle:

1. rozvoj dítěte a schopnost učení
2. osvojování si základů etických hodnot
3. schopnost projevovat se jako samostatná osobnost působící na své okolí

 

činitelé:

1. rodina
2. instituce – jesle, MŠ a jiná zařízení (kojenecké ústavy do jednoho roku, dětský domov)

 

Mateřská škola

Zřizovatelem MŠ může být stát, respektive obec, ale mohou být také soukromé nebo církevní. Navštěvují ji děti od 3 -6 let, ve výjimečných případech od 2,5 do 7. Její poslání je:

1. výchovné – zaměřuje se na optimální rozvoj fyzický, psychický, sociální ve věku do 6 let, a to v souladu s individuálními zvláštnostmi a potřebami
2. sociální – zajišťuje péči o děti (např. ochrana a stravování) a rodičům umožňuje věnovat se společenským povinnostem
3. kompenzační – vyrovnává handicapy dítěte z disfunkčních rodin, nepodnětného prostředí a prostředí kulturně odlišného

 

Mateřská škola je celodenní zařízení pro zdravé děti, existují i speciální MŠ nebo třídy při běžných MŠ pro postižené děti. Přijímání dětí probíhá na základě zápisu, který je vypsán ředitelkou MŠ. Existují MŠ jednotřídní, dvoutřídní, trojtřídní a vícetřídní.

Do oddělení se zapisuje 20 dětí, a oddělení mohou být heterogenní (navštěvují je děti různého věku 3-6 let) nebo homogenní (děti stejného věku 3-4 roky, 4-5 let, 5-6 let).

 

Obsah předškolního vzdělávání:

Předškolní vzdělávání je hlavním prostředkem rozvoje předškolního dítěte a je rozčleněn do pěti oblastí:

• biologická neboli „Dítě a jeho tělo“ – rozvoj hrubé a jemné motoriky, smyslů, pohybových dovedností, péče o zdraví, bezpečí, samoobslužné činnosti
• psychologická neboli „Dítě a jeho psychika“ – rozvoj jazyka, řeči, myšlení, představivosti, citů, vůle
• interpersonální (mezilidských vztahů) neboli „Dítě a ten druhý“ – rozvíjení vztahů k druhým, zajišťování pohody vztahů, obohacování komunikace
• sociálně-kulturní neboli „Dítě a společnost“ – uvedení děti do světa kultury a umění, osvojení si potřebných dovedností, morálních a estetických hodnot
• enviromentální neboli „Dítě a svět“ – seznamování se s přírodou (rostliny, živočichové, lidské tělo, čas), se společností (příbuzenské vztahy, jména kamarádů, profese), povědomí o přírodním, kulturním a technickém prostředí, globální a civilizační problémy

 

 

 

režim dne – uspořádání života v MŠ:

• je to souhrn učitelských norem
• respektuje požadavky lékařů, psychologů, pedagogů, musí také respektovat věkové a individuální zvláštnosti
• respektuje střídání odpočinku, spontánních a řízených činností
• musí být dostatek času pro pohybovou činnost

 

zásady sestavení režimu dne:

1. pedagogická zásada – řízené činnosti se střídají s odpočinkem, musí být zajištěn                              zdravý psychický, fyzický a sociální rozvoj
2. psychologická zásada – důležitý je radostný pohyb podněcující rozvoj
3. hygienická zásada – zdravá životospráva, program vychází z křivky výkonnosti (nejvíce 9-10 hodina)
4. společenská zásada – musí vyhovovat potřebám rodičů a společenským potřebám

 

výchovný význam režimu dne:

• je prostředkem výchovy
• využívá střídání činností a odpočinku k rozvoji
• je prostředkem ukázněnosti, dítě se podřizuje normám
• je zdrojem jistoty a bezpečí (dítě ví, co má očekávat)

 

požadavky na režim dne:

• měl by být účelný, přiměřený věku a podmínkám zřízení
• měl by vyhovovat podmínkám všech pedagogům a zaměstnancům

 

Uspořádání života v MŠ – režim dne:

1. přijímání dětí (adaptace)

• učitelka by měla děti přijímat s laskavostí a pozorností
• pomáhat dětem při překonávání strachu z odloučení od rodičů
• pohovořit s rodiči o projevech doma (zdravotním stavu dítěte)
• začlenění do smíšených skupin, kde je přirozené sociální prostředí, funguje zde nápodoba starších, kteří také mohou poskytnout pomoc a ochranu mladším. Zlepšuje to také organizaci a netrháme díky tomu sourozenecké vztahy.
• adaptace dítěte by měla trvat 4 – 6 týdnů, pokud jsou i nadále problémy, dítě má sklony k plačtivosti, nespavosti, nejí, učitelka rodičům doporučí odklad

2. spontánní činnosti (hry dle volby dětí)

• musí citově uspokojit dítě, naplňovat ho radostí
• učitelka dětem nabízí hračky, náměty pro hry, sportovní náčiní a dbá na dodržování bezpečnosti
• děti, které si nevyhrají, jsou neukázněné, neklidné, nemají zájem o řízenou činnost

 

1. pohybová aktivita (ranní cvičení)

• připravuje dítě na celodenní zatížení
• procvičujeme všechny části těla, části: rušná část (přirozené aktivity), zdravotní cviky, pohybová hra
• používá se různého náčiní – šátky, kruhy, obruče, míčky

 

4. řízená činnost

• je to činnost, kterou se rozvíjí všestranný rozvoj dítěte, je motivovaná, důležitá je tvořivost
• učitelka dává podněty, zajišťuje zdravý rozvoj dítěte, rozšiřování poznatků, střídání činnosti rušné a sedavé
• uplatňuje hrové metody
• opakuje a prověřuje
• soustředění u mladších dětí (3-5 let) je 10-15-20 minut, u starších dětí (5-6) 20-30 minut

 

1. podávání jídla

• jídlo musí odpovídat zdravé životosprávě, musí být dodržován pitný režim
• hygienické návyky
• učitelka učí základům hygienických návyků (použití WC, mytí rukou, použití kapesníku), je zde nutná spolupráce s rodiči

1. otužování

• probíhá vodou, sluncem, vzduchem
• děti absolvují předplavecký výcvik, saunování,
• větrání a pobyt venku, minimálně 2 hodiny denně, u mladších dětí probíhá na zahradě, u starších vycházkami do okolí

1. odpolední odpočinek

• délka závisí na věku – mladší děti (3-4 roky) dvě hodiny, starší jedna hodina

 

HRA

Hra je typická činnost pro děti předškolního věku, je nejpřirozenější a základní činností dítěte.

 

znaky:

• spontánnost, přirozenost
• přináší radost, potěšení, pocit volnosti, dobrovolnosti
• rozvíjí osobnost dítěte po stránce rozumové, citové i volní, dítě získává při hře poznatky
• nevytváří se hodnoty → tím se hra liší od práce, není důležitá svým výsledkem, ale             průběhem

 

význam:

1. pedagogický – vyplívá z funkce hry, využíváme ji jako metodu, organizační formu a jako prostředek výchovy
2. sociální – děti se při hře učí mezilidským vztahům, rozvíjí se vzájemné vztahy, začleňují se do kolektivu, učí se komunikovat
3. léčebný – vyrovnává zátěž organizovanou činností, je náročná na pozornost, koncentraci → dochází k uvolnění napětí
4. diagnostický – k pozorování vlastností dětí, dovedností, schopností
5. přispívá k celkovému rozvoji dítěte

 

Dělení her:

 

1. hry tvořivé – dítě si hru vytváří samo, vybírá si obsah hry, námět, určí si průběh a realizuje. Řízení těchto her je buď nepřímé → učitelka nachystá hračky, materiál, obohacuje dojmy (z vycházky, z výletu, z výstavy), ale nenabízí námět nebo přímé → učitelka vyzve ke hře, sdělí pravidlo, usměrňuje chování, předkládá hračky, pomůcky

 

1. a) námětové – „na něco, na někoho“ (na obchod,, na lékaře)
2. b) dramatizující – dramatizace pohádky, příběhu
3. c) konstruktivní – se stavebnicí, s přírodním materiálem (písek, kámen, větve)

 

2. hry s pravidly – pravidla určují druh a postup činností ve hře, vztahy mezi dětmi
   1. hry pohybové – rozvíjí hrubou a jemnou motoriku, kázeň, tělesný rozvoj, charakterové volní vlastnosti, rychlé a pohotové reakce (rybičky, bojíte se rybáře, molekuly)
   2. hry didaktické – rozvíjí rozumové schopnosti (myšlení, řeč, fantazie) (slovní fotbal, puzzle, hudební hádanky)

struktura hry s pravidly:

1. příprava pomůcek, vymezení prostoru
2. motivace, výzva ke hře
3. vysvětlení pravidel, převedení
4. vlastní herní činnost (sledujeme dodržování pravidel)
5. výsledek hry, hodnocení

podmínky:

• prostor – nejideálnější je venku, ušetřeno okřikování
• pomůcky
• čas – více času potřebují námětové a konstruktivní hry

 

hračka – je to předmět speciálně vyrobený a určený ke hrám, je to první předmět, se kterým dítě manipuluje

 

funkce:

• pedagogická – podnět u mladších dětí, doplněk u starších dětí
• socializační – odráží společenský život, socializace, vztahy mezi dětmi
• diagnostická – úroveň fyzického a psychického vývoje
• terapeutická – uvolnění napětí
• psychologická – zahrnuje všechny ostatní

 

znaky:

1. funkčnost – hračka je předmět, který se uplatňuje ve hře, se zakončením hry končí funkce
2. variabilita – nevhodná je hračka jen na jednu hru, dítě potřebuje obměňovat, přetvářet, vhodná je jednoduchá hračka
3. přitažlivost – dítě často navazuje hlubší citový vztah k hračce vlastní výroby

 

požadavky na hračku:

1. hledisko pedagogicko-psychologické – přispívá k rozvoji pohybovému (dítě se učí hračku uchopovat, manipulovat s ní, házet, tahat) a působí na rozvoj poznání
2. hledisko hygienické – omyvatelnost, čistitelnost, bezpečnost tvarem a materiálem
3. hledisko estetické – je to první umělecký předmět v rukou dítěte, proto by měla být vkusná, soulad barev a tvarů, neměla by vytvářet falešnou představu o skutečnosti