Etopedie

Etopedie je speciálně pedagogická disciplína, která se zabývá výchovou, vzděláváním a integrací obtížně vychovatelných jedinců. Zabývá se také problematikou závislostí, odchylek a úchylek.

Původně byla etopedie součástí psychopedi, ale v roce 1969 byla utvořena jako samostatný obor.

Etopedie využívá poznatků: z obecné pedagogiky, vývojové psychologie, pedagogické psychologie, sociální psychologie, lékařské vědy, neurologie, …

Klasifikace poruch chování:
Z hlediska speciální pedagogiky
– disociální chování – odlišování od společnosti, odchylky v oblékání, netypický způsob života apod.
– asociální chování – ubližování sama sobě, narkomanie, závislosti, sebepoškozování apod.
– antisociální – proti společnosti, terorismus, úchylky
Z hlediska vývojové psychologie
– dětská delikvence – krádeže, výtržnosti dětí do 15 let
– juvenilní delikvence – delikvence osob mezi 15–18 lety
– kriminalita dospělých
Z hlediska medicíny
– neurologické problémy = neurózy – fobie, hypochondrie
– psychózy – deprese, schizofrenie
– poruchy jako následky duševního nebo jiného postižení – např. někteří handicapovaní mohou být agresivní pokud jim chceme pomoci apod.
– jedinci s narušenou osobností mohou být nebezpečný, často až fanatický

OBSAH ETOPEDIE
a) sexuální aberace
b) problematika závislostí
c) kriminalita mládeže, šikana apod.

a) Sexuální aberace
Sexuální odchylky
– jedná se o méně obvyklé sexuální chování, které se ale dá společností tolerovat. Odchylky nejsou postižitelné zákonem a jedinci nebývají nebezpeční.
– homosexualita
– bisexualita
– transvestitismus
– transsexualismus – jedinec se ve svém pohlaví necítí, po vyšetření je možný chirurgický zákrok (předělání)

Sexuální úchylky
Jedná se o takové chování, které společnost odmítá, většinou jsou úchylky postižitelné zákonem a někteří jedinci mohou být i nebezpeční
– fetišismus – jedinci se uspokojují např. pomocí ukradeného spodního prádla. Někteří mohou být ale nebezpeční, protože se uspokojují např. některými částmi těla
– pygmalionismus – láska k sochám
– narcismus – chorobná sebeláska
– frotérství – jedince uspokojuje když se co největší plochou svého těla dotýká někoho cizího.

Patří sem ale také masochismus, sadomasochismus, pedofilie, zoofilie, nekrofilie a mnoho dalších.

b) Problematika závislostí

Kofeinismus
Patří mezi nejrozšířenější druh závislostí, které známe. Při této závislosti nebývá zneužíván samotný kofein, ale kofein obsažený v kávě či čaji.

Hranice mezi závislostí a běžným používáním kofeinu se těžko vytyčuje. V některých zemích je totiž pití kávy nebo čaje tak rozšířené, že by musela být v takovém státě celonárodní toxikomanie. Proto jsou jiná měřítka v zemích, kde je čaj nebo káva národním nápojem a jiné tam, kde se nápoje pijí pouze příležitostně.

Kofein ale nebývá zneužíván pouze v nápojích. V tropických oblastech např. roste strom kola. Domorodci pak zrna žvýkají. Zrna tohoto stromu se používají také k výrobě cocacoly.

Kofein je ale také v menších dávkách brán jako lék. Zvyšuje reflexní dráždivost a pomáhá při nízkém tlaku. Usnadňuje pozornost a soustředění.

Ve velkých dávkách působí jako křečový jed. může dojít k akutní nebo chronické otravě kofeinem.

Chronická otrava se projevuje nespavostí a trávicími potížemi, špatnými sny, úzkostí apod.
Akutní otrava se projevuje pocitem úzkosti, zrychleným pulzem, nespavostí, bolestmi hlavy, závratěmi a někteří lidé mohou mít i halucinace.

Kofein bývá používán při léčení toxikománií. Pokud je jedinec závislý na pití alkoholu, může být tato závislost překažena právě kofeinem. V minulosti, kdy byla kofola využívána v protialkoho­lických léčebnách Objevily se případy, kdy jedinec, který byl závislý na pivu, byl z alkoholismu vyléčen, ale stal se naopak závislý na kofole. Některý jedinec byl schopen vypít až 20 kofol denně.

Z toho důvodu se tato metoda již tolik nepoužívá.

Pokud se člověk stane závislým, vzniká u něj častá touha po nápoji obsahujícím kofein. Tyto nápoje jsou snadno dostupné a není problém si je sehnat. Tato závislost se dá také poměrně snadno léčit a to úpravou nebo změnou životosprávy a nepožíváním kofeinových nápojů. Dlouhodobá konzumace velkého množství kofeinu může také vést k žaludečním vředům. Vzniká také nebezpečí krvácení do mozku.

Nikotinismus Je závislost na nikotinu. Nikotin najdeme jako součást tabáku. V malých dávkách může být nikotin prospěšný, protože uklidňuje a stimuluje vegetativní nervy.

Ve velkých dávkách naopak nervy ochromuje.

Nikotin má větší účinky na ženy než na muže a více ohrožuje jejich zdraví. Nestává se však součástí metabolismu, a proto není nutná odvykací doba. Odvykání je závislé pouze na vůli člověka.

Velké množství nikotinu může způsobit:

akutní otrava – zvracení, průjem, pocity úzkosti, pachuť v ústech. U nekuřáka stačí k 5mg
nikotinu, u kuřáka 10–15mg nikotinu.
chronická otrava – vzniká pravidelným užíváním nikotinu. Příznaky jsou nespavost, kašel,
žloutnutí zubů a nehtů apod.

Důsledky kouření:
dýchací problémy
zažívací problémy
ucpávání cév – vede k plicní embolii
poškození kůže
poškození pohlavních buněk – regenerace trvá až 10 let

Alkoholismus
Je závislost na alkoholu. Alkohol je totiž nejstarší a nejrozšířenější, nejdostupnější a nejoblíbenější dro­ga.

Alkohol v malém množství podporuje srdce, trávení nebo činnost ledvin. Ve větším množství ale člověk ztrácí rovnováhu, soustředěnost, špatně se orientuje v prostoru, může být agresivní nebo naopak přecitlivělý apod.

Alkoholismus má 4 fáze:

počáteční fáze – jedinec si uvědomuje, kolik toho vypil, ale alkohol mu pomáhá např. na psychiku
varovná fáze – jedinec ví, že pije víc než má, pití alkoholu se snaží před ostatními tajit
rozhodná fáze – jedinec není schopen kontrolovat, kolik toho vypije. Pití se pro něj stává nutností. Člověk v této fázi potřebuje pomoc. je schopen nepít i několik týdnů, ale pak do toho zase spadne.
terminální fáze – jedinec pije pořád a cokoliv (i alpu apod.). Je schopen pít i několik dní
v kuse. V této fázi dochází k rozpadu osobnosti. Je nutné léčení.
Alkohol je nebezpečný, pokud mu člověk podlehne, často pak ztrácí práci, rodinu, důvěru známých a vlastní vinou se z něj může stát bezdomovec.

Z alkoholismu se člověk může vyléčit, ale podmínkou je, že se již nedotkne alkoholu. I po malém požití alkoholu po vyléčení se člověk opět stává závislým a to, i když nechce.

c) Problematika kriminality dětí a mladistvých
Podle nejnovějších výzkumů a důkazů kriminality dětí a mladistvých přibývá. Přibývá ale i brutality dětí, šikany a rasové nesnášenlivosti.

Na růst kriminality dětí a mladistvých má vliv celospolečenské klima, funkčnost rodiny, vedení dětí ve škole, naplnění jejich volného času zájmovými aktivitami, kamarádi, ale i PC hry a sledování nevhodných pořadů a filmů.

za děti mají zodpovědnost rodiče, kteří by měli dbát na správnou výchovu, kterou lze kriminalitě předcházet.

Kriminalita mladistvých a dětí se vyvíjí v souladu s kriminalitou celé společnosti.