Organizování
– Zajišťuje dosažení stanovených cílů pomocí specializace, koordinace prací, lidí, vymezení pravomocí a odpovědností lidí
– Výsledkem je organizační struktura
– Pojmy: 1) Specializace: – Vyplívá z dělby práce
– Zaměřuje se na určitou činnost
– Výsledkem je zvýšení produktivity práce
2) Koordinace: – Sladění činností
– Je jí pověřen vedoucí pracovník, který je vybaven pravomocí udělování příkazů a zároveň je odpovědný za splnění úkolů
3) Kompetence: – Vymezení pravomoci a zodpovědnosti
4) Dělba pravomoci: – Rozdělení pravomocí mezi pracovníky
– Mají právo udělovat a vydávat příkazy bez nutnosti získat příkaz jiných členů instituce
5) Organizační struktura: – Je soubor prvků a vazeb mezi nimi
6) Útvar: – Je obecné označení pro libovolný prvek organizační struktury
7) Optimální rozpětí řízení: – Je to počet pracovníků, které je vedoucí pracovník schopen řídit, má omezenou fyzickou a duševní kapacitu
– Kroky organizování: 1) Identifikace činností: – Co všechno je třeba k zajištění naplánovaných úkolů udělat
2) Seskupování činností a jejich přiřazení k jednotlivým organizačním útvarům:
– Tato činnost může být prováděna z několika hledisek:
– Funkčního
– Výrobkového
– Konečného určení činností
– Geografického
3) Stanovení a přiřazení rolí: – Určujeme kolik lidí a jakých profesí bude práci zajišťovat
– Stanovují se popisy práce a funkčních míst
– Vybíráme konkrétní lidi do útvaru
Typy organizačních struktur
1) Z hlediska formálnosti: – Formální: – Struktura je oficiálně daná např. organizačním řádem
– Je daná jednoznačná nadřízenost, podřízenost a činnost jednotlivých útvarů
– Neformální: – Vzniká nahodile
– Je tvořena lidmi podobných zájmů
– Vedoucí osobnost není nikým jmenovaná
– Ideální je když vedoucí formální struktury má i neformální autoritu
2) Podle druhu sdružování činností: – Funkcionální: – Preferuje funkční specializaci útvarů
– Výhodou je efektivnost práce
– Nevýhodou je zaměření útvarů na úzkou specializaci, špatné komplexní řízení podniku
– Výrobková: – Preferuje výrobkovou specializaci
– Typickým příkladem je uspořádání do divizí
– Výhodou je komplexní řízení jednotlivých útvarů
– Nevýhodou je, že řízení celé firmy je obtížné, protože jednotlivé divize mezi sebou soutěží a nekoordinují své činnosti
– Marketing, vývoj
– Zásobování
– Samotná výroba + prodej
– Účelová: – Doplňková forma uspořádání k předchozím strukturám
– Je šitá na míru = Odpovídá potřebám firmy
– Útvary jsou členěné např. podle odběratelů, dodav.
3) Hledisko rozhodovacích pravomocí: – Liniové struktury: – Jsou založeny na principu jediného vedoucího
– Jsou přesně určené vztahy přímé odpovědnosti a pravomoci
– Štábní struktury: – Vedoucí pracovník se při svém rozhodování opírá a podporu a radu specializovaných odborných štábů
– Štáby nemají žádnou rozhodovací pravomoc
– Právní útvar
– Liniově štábní struktura: – Je kombinací předcházejících dvou
– Rozhodující řídící pravomoci zůstávají na liniovém řízení
– Pomocné štáby mají přesně vymezené řídící kompetence
– Cílově programové struktury: – Je zde porušena zásada jediného vedoucího
– Řízení je velmi obtížné
– Využívají se při řešení velkých a náročných projektů
– Jsou dočasné a po dokončení projektu se rozpadnou
4) Hledisko míry centralizace: – Centralizované struktury = Pravomoc a odpovědnost jsou soustředěny do rukou omezeného počtu vedoucích pracovníků – do určitého centra
– Decentralizované struktury = Pravomoc a odpovědnost jsou delegovány na větší okruh řídících pracovníků
– Vrcholové vedení přebírá funkci kontrolní a koordinační
– Přenášení pravomoci na nižší stupně řízení
5) Hledisko počtu řídících úrovní: – Vedoucí má hodně podřízených
– Ploché = je zde málo řídících úrovní
Vedoucí
Podř. A Podř. B Podř. C Podř. D
– Úzké: – Více řídících úrovní
– Pro organizaci je nevýhodný, protože se prodlužují komunikační kanály
Vedoucí
Podř. A
Podř. B
Podř. C