České země vstupují do literatury v 2. polovině 19. století. Vznikají písemnictví náboženského charakteru, které není psané česky. V 9. století u nás převládá vliv Byzance.

 

862 kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michaela III. O vyslání křesťanské mise do franské říše.

Cíl mise: upevnění církevní organizace jako opory panovníka

 

Význam mise:

• politický – vychovat domácí kněží pro potlačení vlivu franského duchovenstva na Velké Moravě.
• kulturní – vytvořili první spisovný jazyk – staroslověnštinu – vznikl z bulharsko-makedonského nářečí (dialekt). Používali se jako jazyk bohoslužebný. Vytvoření slovanského písma HLAHOLICE. Později zjednodušení. CYRILICE – azbuka (Rusko).

 

Původní díla ve staroslověntštině

PROGLAS – veršovaná předmluva k překladu evangelia, pravděpodobným autorem je Konstantin, oslava slovanského překladu písma, zdůraznění práva člověka na mateřský bohoslužebný jazyk.

 

Próza: Život Konstantina, Život Metoděje – obhajování životního díla obou bratrů, zpracování událostí od narození až po smrt.

 

ROZVOJ staroslověn. literatury končí po Metodějově smrti, žáci jsou vyhnáni, část jich odchází do Čech – Sázavský klášter.

 

Život knížete Václava – legenda, překlad z latiny; Staroslověnská legenda o Sv. Václavu 11. a 12. století – konec tvorby ve staroslověnském jazyce.

 

Legenda = veršované nebo prozaické vyprávění o životě, zázracích a mučednické smrti světců.

V 10. století se vedle staroslověnské literatury vyskytuje i literatura latinská, podporovaná Přemyslovci a pražským biskupstvím. Poslední středisko staroslověnské literatury – duchovní píseň – Hospodiny pomiluj ny (Hospodine, smiluj se nad námi) – 10. – 11. století – duchovní píseň zachovalá v počeštěné formě, píseň zlidověla a udržela se v povědomí po celá staletí, byla zpívána při slavnostních příležitostech, měla úlohu národní hymny.

Píseň sv. Václave – skladby s obdobnou úlohou – 12. – 13. století – nejstarší skladby složené v češtině jsou výjimky, tehdejší čeština byla omezena glosy (= česká slova v latinských textech, později celé věty).

1. česká věta je v zakládací listině litoměřické kapituly z poloviny 11. století.

 

Latinské písemnictví

Od poloviny 11. století převažuje latinské písemnictví, je v rukou duchovenstva, náboženské obřady.

 

Kroniky: z latinského slova chronos (čas)

Je to chronologické vylíčení dějinných událostí bez příčinných souvislostí, věrohodnost není vždy ověřena.

 

Kosmas – Chronica Boemorus (kronika česká)

• žil ve Svatovítské kapitule
• vzdělání v cizině, cesty do cizích zemí = rozšíření znalostí a rozhledu
• církevní hodnostář, kanovník
• žena Božeňtěcha
• kroniku psal ve stáří po důkladné přípravě, užíval citáty z děl římských autorů
• líčí dějiny od nejstarších dob až do počátku 12. století
• prameny – bájné vyprávění starců, zprávy hodnověrných svědků, písemné prameny
• obhájce latinské literatury – není zde zmínka o slovanské bohoslužbě ani literatuře
• význam kroniky – politický – posílení moci panovníka a římské církve

 

Česky psaná literatura

V polovině 14. století přelom v kulturním životě, uplatňuje se gotická architektura, 14. století – rozvoj české literatury, měst, kolonizace, vzájemné soutěžení mezi českou a německou literaturou, existuje latinské písemnictví. Od poloviny 14. století se v literatuře uplatňuje měšťanstvo, proces laicizace přechází v proces demokratizace.

 

Světská epika:

Alexandria – epos (moc, sláva – nejsou všechno)

13. – 14. století; děj přenese do středověku, hlavní postava Alexandr Veliký, ideální panovník, připomíná postavy posledních Přemyslovců. Boj proti pohanům, mísí se prvky historické, pohádkové, fantastické. Česká Alexandreida se opírá o německou předlohu. Začíná předmluvou, následuje výklad o původu Alexandra, stává se rychle světovládcem, ale na vrcholu slávy a moci umírá. Zahubily ho sebevědomí, rozmařilost a zrada. Marná snaha člověka po moci, světovládě, v závěru zamyšlen nad smyslem života, nad cestami za lidským štěstím a ve výstrahu.

Nedochovala se celá, z 900 veršů jen 1/3.

 

Dalimilova kronika (napsal Dalimil meziříční)

Nejstarší česky psaná kronika, veršovaná. Vznik – 1. léta vlády Jana Lucemburského, čerpal z různých pramenů i z Kosmosovy kroniky. Volně zpracovaná historická fakta, kronika začíná stavbou babylonské věže, kdy začalo rozrůznění jazyků a národů. Končí rok 1314. zpracované osudy českých panovníků, obrací pozornost k nižší šlechtě, klade důraz na národní problematiku, vystupuje proti poněmčování českého národa a dvora. Hledá spojence proti němectví v českém sedlákovi (v pověsti o Oldřichovi a Boženě).

 

Drama: Mastičkář (součást velikonoční hry)

Tři zbožné ženy se vypravily k božímu hrobu, aby nabalzamovaly Kristovo tělo. Cestou se zastavily na trhu u mastičkáře nakoupit potřeby k balzamování, mastičkář si najímá pomocníky, aby vychvalovali jeho výrobky.

Původní obřadní hra s náboženskou tématikou doplněná scénou ze skutečného života.

Autorem je příslušník městského stavu, lidový humor a hovorový jazyk s vulgarismy.

 

Žákovská komedie: psali ji žáci VŠ, většinou kritizovali svět kolem sebe, vznikla řada kvalitních děl, např. Podkoní a žák – poukazovalo na rozdíl povolání, na jejich výhody a nevýhody. Je psáno formou sporu mezi podkoní a žákem.

 

Sociální satira

Hradecký rukopis = Desatero kázanie božie – autor je na straně chudých, utočí na hříšníky X přikázání.