VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA VE 20.STOLETÍ
České drama v 1.pol.20.století
1) OFICIÁLNÍ DIVADLO – Národní divadlo, „kamenná divadla“ – moc neexperimentovala, byl
to režisérský typ – záleželo na režisérovi v jakém duchu hru utvoří
- a) impresionistická linie – vliv režiséra K.S.Stanislavského z Moskevského uměleckého
divadla
JAROSLAV KVAPIL – režisér Národního divadla, hry PRINCEZNA PAMPELIŠKA a
RUSALKA (libreto k Dvořákově opeře)
FRÁŇA ŠRÁMEK = LÉTO = MĚSÍC NAD ŘEKOU – dramata lyrická
- b) psychologické drama – vliv Ibsena
JAROSLAV HILBERT = VINA – moderní tragédie
- c) historické drama – A.JIRÁSEK, JIŘÍ MAHEN = JÁNOŠÍK
- d) vážné drama – FRANTIŠEK LANGER
- e) expresionismus – prudká křečovitá gesta, KAREL HUGO HILAR (režisér) – inscenace hry
bratří Čapků Ze života hmyzu
2) NEOFICIÁLNÍ LIDOVÉ DIVADLO – šantány, kabarety : ČERVENÁ SEDMA (BASS),
DĚDRASBOR – dělnické divadlo (Honzl), představitelé lidové komiky:FERENC FUTURISTA,
SAŠA RAŠILOV, VLASTA BURIAN
3) AVANTGARDNÍ SCÉNY – od pol.20.let (protějšek tzv. „kamenných divadel“) – vliv
poetismu, inspirace lidovou zábavou, divadlo tvůrčí, spjaté se životem (dialog s diváky)
- a) Osvobozené divadlo – založeno ve 20.letech, režiséři Jindřich Honzl, Jiří Frejka,
autorská a herecká dvojice JIŘÍ VOSKOVEC a JAN WERICH, neodmyslitelnou součástí
byly písně JAROSLAVA JEŽKA, šlo o divadlo autorské – uváděli hry, který si sami
napsali, hry vynikaly forbínami – vysoce intelektuálními dialogy na předscéně – reakce na
aktuální politické a kulturní události
– první představení: VEST POCKET REVUE – vliv poetismu
písně, zábavná podívaná, nevázané veselí, smích, situační a jazyková komika, komické
novotvary (napnelismus)
– v 30.letech přechod od dadaistického humoru a parodie k politické satiře (varování
před fašismem)
– hry: CAESAR, OSEL A STÍN, KAT A BLÁZEN, TĚŽKÁ BARBORA
– 1938 divadlo úředně zavřeno, V+W odjíždějí do USA, v emigraci se podíleli na českém
vysílání BBC, po válce se vrátili zpět, po roce 48 Voskovec opět odchází a Werich působí
v divadle ABC s MIROSLAVEM HORNÍČKEM
- b) D – avantgardní experimentální scéna založena v sezóně 1933/34, režisér a dramaturg
EMIL FRANTIŠEK BURIAN – spisovatel, skladatel, výtvarník, herec
– propojení všech složek (hudební, výtvarné, taneční), využití rytmizované sborové
recitace = voiceband
– různorodý repertoár: – adaptace děl klasiků (Shakespeare)
– dramatizace, zvl.prózy (Švejk)
– hry současníků – veršovaná Nezvalova Manon Lescaut
– r.1941 divadlo gestapem zavřeno (Burian v koncentračním táboře), znovu otevřeno
po válce, avšak opustilo linii avantgardního umění – Burian se dal do služeb komunismu
České drama v 2.pol.20.století
1) 1945 – 1948 – doznívání okupační tendence, JAN DRDA = DALSKABÁTY,HŘÍŠNÁ VES
= HRÁTKY S ČERTEM
2) 50.léta – zánik satirické tvorby a divadla, budovatelská tematika, podřízení her komunismu
PARTA BRUSIČE KARHANA
3) 2.pol.50.let – nastává jisté uvolnění
PAVEL KOHOUT JOSEF TOPOL = KONEC MASOPUSTU
4) v 60.letech – absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života (ovlivněno
světovým absurdním dramatem: Beckett, Ionesco)
VÁCLAV HAVEL – hra ZAHRADNÍ SLAVNOST
– důmyslná jazyková výstavba, nesmysly o nesmyslech, stupidní fráze,
jazyk plní funkci nedorozumění
– hry VYROZUMĚNÍ, ZTÍŽENÁ MOŽNOST SOUSTŘEDĚNÍ
– další hry nesměly být provozovány: jednoaktovky – AUDIENCE
LARGO DESOLATO – strach člověka před pronásledováním tajnou policií
– rozkvět divadel malých forem (od r.1955):
REDUTA – J.SUCHÝ s IVANEM VYSKOČILEM začali uvádět text-appealy (pořady
z povídek, komentářů a písniček)
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ
SEMAFOR (Sedm malých forem) – hudebně zábavné divadlo autorské dvojice JIŘÍ
SUCHÝ a JIŘÍ ŠLITR, od 60.let JIŘÍ GROSSMANN a MILOSLAV ŠIMEK
5) 70. a 80.léta „doba normalizace“
– oficiální: OLDŘICH DANĚK, KAREL STEIGERWALD
– vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby – množství seriálů –
nejúspěšnější tvůrce JAROSLAV DIETL
– mnohem větší ohlas měla malá divadla, neprofesionální, např. Studio Ypsilon, HA-divadlo
(GOLDFLAM, LIŠKA), Divadlo Na provázku (BOLEK POLÍVKA, DONUTIL), Divadlo Járy
Cimrmana (ZDENĚK SVĚRÁK, LADISLAV SMOLJAK), Sklep, dřívější Semafor (SUCHÝ
s MOLAVCOVOU)
– samizdatové: většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí, domácí
divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku