VÝVOJ ČESKÉHO DIVADLA V 19.STOLETÍ, STAVBA KLASICKÉHO DRAMATU
Počátky spadají do doby obrození. České divadlo se v této době těžce prosazovalo vedle divadla německého a italské opery. V pražském divadle V Kotcích (1739-1785) byla uvedena první česká hra roku 1771 – KNÍŽE HONZÍK. Později se česky hrálo v Nosticově (Stavovském) divadle, které vzniklo 1783.
První čistě českou scénou se stalo Vlastenecké divadlo, známé spíše jako Bouda (1786-89). Sídlilo v dřevěné budově na Václavském náměstí. Kolem VÁCLAVA THÁMA (= BŘETISLAV A JITKA, VLASTA A ŠÁRKA) se shromáždilo několik autorů, kteří psali historické hry z českých dějin. Nejvýznamnější byl PROKOP ŠEDIVÝ, autor pražských frašek MASNÉ KRÁMY a PRAŽŠTÍ SLÁDCI.
Ve 20.letech působí ve Stavovském divadle JAN NEPOMUK ŠTĚPÁNEK. Pod jeho vedením se hrají hlavně rytířské a strašidelné příběhy, vesměs přeložené z němčiny.
Dalším obrozenským dramatikem byl VÁCLAV KLIMENT KLICPERA. Začínal vlasteneckými hrami jako BLANÍK a postupně přešel k veselohrám kritizujícím lidské nedostatky, např. ROHOVÍN ČTVERROHÝ nebo HADRIÁN Z ŘÍMSŮ.
JOSEF KAJETÁN TYL (1808-1856)
– od r.1842 řídil česká představení Stavovského divadla (=Tylovo)
Tvorba: Drama
1) divadelní hry ze současnosti – dotýkají se ožehavých otázek národního charakteru a
národní společnosti, hry mají buď smírný konec, nebo obsahují soc.kritiku
= PRAŽSKÝ FLAMENDR = BANKROTÁŘ = PALIČOVA DCERA
= FIDLOVAČKA ANEB ŽÁDNÝ HNĚV A ŽÁDNÁ RVAČKA – hra z prostředí ševcovské
cechovní slavnosti, poprvé v ní zazněla píseň Františka Kroupa KDE DOMOV MŮJ, která
se stala národní hymnou
2) dramatické báchorky=pohádky – prolíná se v nich komika lidových postav s romantičností
nadpřirozených zjevů
= STRAKONICKÝ DUDÁK – putování dudáka Švandy s očarovanými dudami za úspěchem a
jeho závěrečné prozření, hra má výchovný cíl:
: oslava domova a českého lidu – Kalafuna
: oslava opravdové lásky – Dorotka
: oslava lásky mateřské – víla Rosava
: kritika odrodilství, touhy po penězích a příživnictví – Vocilka
= LESNÍ PANNA ANEB CESTA DO AMERIKY = TVRDOHLAVÁ ŽENA
3) historické hry – historická látka mu sloužila k tomu, aby vyjadřoval revoluční názory své
doby
= KUTNOHORŠTÍ HAVÍŘI = JAN HUS = JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA
MÁJOVCI
Dramatickou tvorbou se zabýval:
VÍTĚZSLAV HÁLEK = KRÁL VUKAŠÍN – historická hra s námětem staroslovanských dějin,
bylo jí otevřeno Prozatímní divadlo 1862
= ZÁVIŠ Z FALKENŠTEJNA
JAN NERUDA – psal komedie podle francouzského vzoru, nebyly příliš úspěšné, Neruda
odmítal,aby byly hrány, divadelní kritik = DIVADELNÍ TÁČKY
= ŽENICH Z HLADU = PRODANÁ LÁSKA = FRANCESCO DI RIMINI
LUMÍROVCI
JAROSLAV VRCHLICKÝ = HIPPODAMIE – tragédie, čerpá z řeckých mýtů, hudbu k ní složil
Zdeněk Fibich a bývá uváděna jako melodram
= NOC NA KARLŠTEJNĚ
JULIUS ZEYER = RADÚZ A MAHULENA – vychází ze slov.pohádek, hra pojednává o síle
opravdové lásky, která překoná síly zla, hudbu k ní složil J.Suk
GENERACE NÁRODNÍHO DIVADLA
Plány na vytvoření samostatné české divadelní scény vznikly už v pol.19.stol., byly zahájeny veřejné sbírky, které umožnily v r.1862 otevření Prozatimního divadla, které existovalo až do r.1883. 1868 byl položen základní kámen ke stavbě Národního divadla, 1881 bylo slavnostně otevřeno Smetanovou Libuší, poté vyhořelo, znovu otevřeno 1883 opět Smetanovou Libuší.
Na výzdobě ND se podíleli tehdejší přední čeští umělci, někdy označováni jako generace ND:
Architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš, Vojtěch Hynais (opona), Václav Brožík, František Ženíšek, sochař J.V.Myslbek a hudebníci B.Smetana, A.Dvořák, Z.Fibich.
FRANTIŠEK ADOLF ŠUBRT – 1.ředitel ND, ve svých hrách zpracovává sociální tematiku
LADISLAV STROUPEŽNICKÝ
– jeho první významnější hry jsou realistické historické příběhy ZVÍKOVSKÝ RARÁŠEK a
PANÍ MINCMISTROVÁ
– realistickou veselohrou ze života jihočeské vesnice jsou NAŠI FURIANTI – spor dvou
radních o místo ponocného, děj se však stává pouze záminkou pro vytvoření zdařilých typů
venkovanů – hlavně pyšných a tvrdohlavých , ale přitom dobrosrdečných sedláků
(=furiantství)
GABRIELA PREISSOVÁ
– děj svých realistických her umisťuje do Slovácka
= GAZDINA ROBA – venkovská švadlena odchází za svým milencem, ten ji však zklame a ona
spáchá sebevraždu, tato hra se stala podkladem pro operu J.B.Foerstera EVA
= JEJÍ PASTORKYŇA – hl.hrdinkou je chudá žena Kostelnička, která se stará o svou
schovanku Jenůfu (pastorkyni), Jenůfa otěhotní a milenec ji opustí, Kostelnička zabije její
dítě, aby nebránilo dalšímu životu a štěstí Jenůfy, opera: Janáček JENŮFA
ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ
– venkovská tragédie MARYŠA – děj se odehrává na slovácké vesnici (Těšany), dívka Maryša je
donucena svou rodinou provdat se za starého , ale bohatého vdovce Vávru, její milý Francek
odchází na vojnu, Maryša je v manželství nešťastná, Francek se vrací z vojny a přemlouvá ji,
aby s ním utekla do města, Maryša odmítá, s Vávrou se hádá i Maryšin otec kvůli věnu, Maryša
se rozhodne řešit situaci tím, že Vávru otráví
– kompozice odpovídá klasickému antickému dramatu: EXPOZICE, KOLIZE (ZÁPLETKA),
KRIZE, PERIPETIE (OBRAT V DĚJI), KATASTROFA
ALOIS JIRÁSEK
– historické hry: = JAN HUS = JAN ŽIŽKA = JAN ROHÁČ
– hry ze současnosti: = OTEC = VOJNARKA
– pohádkové hry: = LUCERNA