Vývoj českého divadla od roku 1918
České drama mezi dvěma válkami, nové přístupy k divadelní tvorbě v 60.letech, oficiální dramata období normalizace, nová divadla malých forem, domácí divadlo, současná dramatická tvorba
Meziválečné drama
- dramatická tvorba mezi světovými válkami se rozběhla do dvou základních liniích, z nichž první představovala klasický repertoár v tzv. kamenných divadlech, druhou linii byla divadla avantgardní
a) Oficiální divadlo
- kamenná divadla
- přední místo zaujímaly především 2 pražské scény – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech (režiséři – Karel Hugo Hillar, Jaroslav Kvapil)
- režisérský typ divadla (ten, kdo říkal jakou podobu bude mít představení byl režisér)
- celé představení se pojímalo jako jednolitý umělecký celek (úzce propojeny hudba, text, scénografie i světelné prvky)
Jaroslav Kvapil
- nejznámější režisér Národního divadla
- poetické a impresionistické hry
- napsal celou řadu libret k Dvořákovým operám, např. libreto Rusalky
- Princezna Pampeliška – jeho nejznámější hra, kterou režíroval
František Langer
- divadlo na Vinohradech legionář pracoval v redakci Lidových novin
- hry – psychologické komedie s absurdní zápletkou, vystupují v nich typy z pražského podsvětí, které mají svědomí.
- Periferie – psychologické drama, z pražského předměstí, prostředí nevěstince. Bohatý zákazník jedné prostitutky je zavražděn. Policie bezvýsledně pátrá po vrahovi, k vraždě se přizná žárlivý milenec, ale protože nemá důkazy pro svůj čin, nikdo mu nevěří.
- Obrácení Ferdyše Pištory – veselohra známý pražský vykrádač půd při jedné své akci zachrání z hořícího domu malé děti a je přihlížejícími oslavován jako hrdina a obrátí se tak na dobrou cestu.
- Velbloud uchem jehly – veselohra
Jaroslav Hilbert
- divadlo na Vinohradech
- Vina – moderní tragédie (vliv Ibsena – prohloubení psychologie postav), zabývá se tím, co cítí svedená dívka, která se nemůže zbavit společenských předsudků. malý počet postav, omezená plocha (měšťanský pokoj), omezený čas (jedno odpoledne) = typické znaky psychologického dramatu
- Falkenštejn – jeho nejslavnější drama, historické drama s prvky symbolismu, impresionismu a filozofické reflexe,touha člověka po moci a výsledky, vážné společenské drama
Fráňa Šrámek
- Měsíc nad řekou – drama, konflikt staré a mladé generace, o nesplněných touhách a přáních
dějiště – malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů – ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír versus svět jejich synů a dcer - Léto – drama, komedie o mladých hrdinech bouřících se proti konvenci
lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem, koketérií a nudou intelektuálů
atmosféra horkého letního večera
Jiří Mahen (vl.jménem Antonín Vančura)
- hry s prvky sociálními a anarchistickými
- Jánošík, Mrtvé moře
Viktor Dyk
- Zmoudření dona Quijota – drama; vliv symbolismu – osobitě přetvořená látka Cervantova románu, Don Quiot zmoudří – když uvidí Dulcinelu, neodpovídá jeho vidině – tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností (ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí – ztrácí smysl života)
Bratři Čapkové
- utopie, nadsázky
- Ze života hmyzu – alegorie na lidské nedostatky, ukázané na jednání jednotlivých druzích hmyzu.
- Adam stvořitel – ironický obraz člověka, který si myslí, že když zničí starý svět, vytvoří nový a lepší, to se mu ale nepodaří
Karel Čapek
- vědeckofantastické hry
- U.R. – název je zkratkou firmy, která vyráběla umělé lidi – roboty (Rosumovi univerzální roboti). Děj nás přenáší do budoucnosti, kdy roboti ovládli svět, lidé degenerovali nebo byli roboty pobiti, hrozí zhouba samotným robotům, ale zachrání je láska.
- Věc Makropulos – řeší problém dlouhověkosti, týká se vynálezu elixíru, který vynalezl vědec Makropulos ve službách Rudolfa II. a vyzkoušel ho na své dceři Elině, která se proslavila jako operní pěvkyně, žije už 300 let pod jménem Emília Marty, je znuděná životem a dobrovolně se elixíru vzdá. Podle Čapka není třeba žít věčně, o to víc si člověk života váží, že je neopakovatelný.
b) Neoficiální lidové divadlo
- šantány a kabarety
- rozvoj ve 20.letech
- produkce byla zaměřena na pobavení diváků – humorné scénky a písně
- skupinové tance (kankán), satirické scénky, klauniády, frašky – komedie
Červená sedma
- nejznámější kabaret
- Jiří Červený, Eduard Bass
- Bass si i psal text k písním, které zpíval a text ke scénám, které hrál
Revoluční scéna
- Emil Artur Longen
- herci: Ferenc Futurista, Saša Rašilov, Vlasta Burian – začínali zde
- Písničkář: Karel Hašler
c) Avantgardní divadlo
- protějškem kamenných divadel
- autoři rozbíjeli tradiční formy, prosazovali fantazii – zdrojem inspirace avantgardního divadla jsou zejména lidové zábavy, kabarety, cirkus, filmy
- vznik od 20. let 20. století
Osvobozené divadlo
- nejznámější
- vznik ve 20.letech jako divadelní sekce Devětsilu v souvislosti s poetismem
- zakladatelé režiséři Jindřich Honzl a Jiří Frejka
- stává se Osvobozeným divadlem až r. 1926, kdy sem přichází Jiří Voskovec (vl. jménem Jiří Wachmann) a Jan Werich (studenti práv), později hudební skladatel (od r.1929) – džezová složka
- autorský typ divadla – V + W si sami píší a sami se Jaroslav Ježek rozhodují o tom, co budou hrát
- představuje divadlo tvůrčí, básnické, spojené se životem a uplatňující z velké části prostředky lidové zábavy, upřednostňuje přímý dialog s divákem
- nejprve působilo v sále Na Sloupi, pak v Umělecké besedě, odtud se přestěhovalo do divadla Atrie na Václavském náměstí, nakonec do paláce U Nováků – Vodičkova ulice
- Vest Pocket Revue (Malá kapesní revue) – první představení, vliv poetismu
– uvolněný dramatický žánr plný humoru a komiky, parodující tradiční drama a operu (hudební, dramatická a taneční čísla)
– znaky: snadno zapamatovatelná slova písní – stávají se šlágry, vtíravá melodie, zábavná podívaná, studentská recese, komično představení je postaveno na komice jazyka, vytvářejí komické novotvary, situační komika, smysl pro neotřelé gagy - Smoking revue; Gorila ex machina, Kostky jsou vrženy, Premiéra Skafandr, Fata Morgana
- v r. 1932 přecházejí rychle od humoru k politické satiře a hry vyvrcholily protifašistickým zaměřením v době ohrožení
- zvláštností OD byly forbíny (předscény) – výstupy Voskovce a Wericha před oponou, improvizované rozhovory postavené na souhře s diváky, aktuální (týkaly se politických, kulturních, hospodářských problémů)
v tomto období vznikají nejznámější hry:
- Caesar, Kat a blázen, Balada z hadrů, Rub a líc, Těžká Barbora,
- Osel a stín – proti fašismu, Hitlerovi- spor o oslův stín, politické pozadí procesu
- Pěst na oko – reakce na události 1938, poslední hra
filmy:
- Pudr a benzín, Hej rup!, Svět patří nám, Peníze nebo život
oblíbené písně:
- David a Goliáš, Strejček Hlad, Potopa, Svět patří nám, Ezop a mravenec, Chlupatý kaktus
- 11. 1938 – divadlo úředně uzavřeno pro nedodržení morálky; V+W emigrovali do USA
- Voskovec zůstává v Americe, Werich po návratu obnovil OD ve Vodičkově ulici
- po únoru spolupracuje Werich s Horníčkem (obnovuje tradici předscén) v divadle ABC + řada dalších filmových rolí: Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král, Až přijde kocour
Divadlo D34 – 41
- avantgardní experimentální scéna založená v sezóně 1933/34 (další číselné indexy označují vždy konec sezóny)
- založil Emil František Burian, režisérský typ divadla, činnost pokračuje do r. 1941, kdy je odveden do koncentračního tábora, divadlo končí
- po válce znovu otevřeno jako D 46, po Burianově smrti přejmenováno na divadlo E. F. Buriana
- úsilí o tzv. syntetické divadlo, které by spojilo různé divadelní prvky a žánry
- reakce na společenské dění, zvláštností byl recitační hlasově laděný sbor (voiceband)
repertoár:
- dramatizace prózy (Haškův Švejk, Dykův Krysař), ale i poezie (Máchův Máj, Wolker, Erben)
- díla klasiků (Klicpera, Shakespeare)
- hry současníků:
– Breton Brecht: Žebrácká opera
– Vítězslav Nezval: Manon Lescaut, Milenci z kiosku
– Vladislav Vančura: Alchymista, Josefína
d) Protifašistická divadelní fronta
- vzniká koncem 30. let pod tlakem nástupu fašismu a válečných příprav
- zapojuje se většina českých dramatiků à protifašistické hry
- za okupace většina divadel zavřena, nad tvorbou vládla cenzury
Karel Čapek
- Bílá nemoc, Matka
40. a 50. léta
- válka přerušila kontinuitu v dramatickém umění a zanechala v něm hluboké stopy – Karel Čapek zemřel (psychický nátlak), jeho bratr Josef a Vladislav Vančura zahynuli v koncentračním táboře, Voskovec a Werich odešli do USA, E. F. Burian se ve své tvorbě odmlčel
- po válce autoři čerpají především z děl napsaných a neuvedených během okupace
- první významnější českou poválečnou hrou byly Drdovy Hrátky s čertem
Jan Drda: Hrátky s čertem, Dalskabáty, hříšná ves
Frank Tetauer: Vlajky v plamenech (historický námět)
Ferdinand Peroutka: Oblak a valčík (alegorie)
Josef Kainar a Vratislav Blažek – psali satiry.
komunistický převrat v r. 1948:
- začátek úpadku
- skutečná satira je nahrazena komickým zesměšňováním „třídních nepřátel“
- období tvrdé cenzury
- hry politicky motivované, ideologické hledisko převažovalo nad estetickým – vzniká především tvorba budovatelská a socialisticko-realistická (schématické hry z pracovního prostředí, o epizodách v dělnickém hnutí, kolektivizace vesnice)
Vojtěch Cach: Duchcovský viadukt (historické drama), Mostecká stávka
Vašek Káňa: Parta brusiče Karhana
Miroslav Stehlík: Vysoké letní nebe, Nositelé řádu, Jarní hromobití
Pavel Kohout: Dobrá píseň, Zářijové noci
2. polovina 50. let, 60. léta
- nastává uvolnění, vznikají kvalitní hry, tematicky i žánrově rozmanité
- divadlo se vrací k avantgardní linii meziválečné doby
- zvláštní jev 60. let – klasická divadla nedokázala oslovit diváka, těžiště našeho dramatu se přesunul do studiových scén v Praze, Brně, Liberci a jinde
Divadla malých forem – rozkvět
- vzniklo velké množství divadel malých forem, která se až postupem času profesionalizovala. V jednotlivých divadelních souborech vznikaly vlastní hry, herci si tvořili vlastní texty buď podle předloh, nebo podle se tak, aby mohli spolupracovat s publikem, reagovat na jeho podněty atd. uplatnil se přitom tanec, jazz, rozvíjel se kabaret, šanson, recese, pásmo atd.
- improvizované divadlo J. Wericha a M. Horníčka
Reduta
- text-appealy Ivana Vyskočila a Jiřího Suchého (pořady z povídek, komentářů a písniček, kontakt s divákem)
Semafor (Sedm malých forem)
- vznik roku 1959 – hudebně zábavné divadlo dvojce Jiří Suchý – Jiří Šlitr
- sedm malých forem: (hudební komedie, jazzové koncerty, filmové produkce, poezie, pantomima, loutky a výtvarné umění)
- kontakt s divákem, hravost, životní moudrost
- hry: Člověk z půdy, Zlá ztráta krve, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl – tangl, Kytice
- po smrti Šlitra klesá úroveň
- od 60. let dvojce Jiří Grosmann – Miroslav Šimek– Besídka bývalých žáků zvláštní školy
Divadlo Na zábradlí
- činohra i pantomima
- Ladislav Fialka, Ivan Vyskočil, Ljuba Herrmannová
- premiéry děl Václava Havla (Zahradní slavnost, Vyrozumění, Ztížená možnost dorozumění)
další divadla:
- Rokoko, Satirický kabaret Večerní Brno, Studio Ypsilon v Liberci.
Ivan Vyskočil
- prozaik, autor rozhlasových her, herec, duchovní otec netradičního typu divadla – nedivadlo (záměrně nehotová představení, improvizace)
- autor absurdních a groteskních povídek a her
- uměleckým vedoucím činoherního souboru divadla Na Zábradlí, Ne-Divadla Klubu.
- Kdyby tisíc klarinetů – společně se Suchým
- Faust a Markéta , Služka a já – napsal společně se Suchým
- Haprdáns aneb HAmlet PRinc DÁNSký ve zkratce
70. a 80. léta
- období normalizace – množství autorů nesmí publikovat, někteří jsou vězněni, jiní odcházejí do emigrace
- hodnotnější hry tvoří např. O. Daněk, J. Šotola, A. Koenigsmark, D. Fischerová, K. Steigerwald atd
Oldřich Daněk
- režisér, dramatik, prozaik, scénárista, dramaturg
- autor historických a současných děl o etice člověka
náměty z historie – dramatická paralela s dnešním světem - psal hry a romány, ve kterých odkrýval rozpory mezi individuálním a společenským pojetím morálky
- Válka vypukne po přestávce – otázka umělcovy morálky
- Vévodkyně valdštejnských vojsk – drama o postoji lidí k válce
- Zpráva o chirurgii města N – o etice práce lékaře
- Umění odejít, Pohled do očí, Svatba sňatkového podvodníka, Dva na koni, jeden na oslu.
Jiří Šotola
- dramatik, náměty z historie – přenáší do současnosti zaváté konflikty
- Možná je na střeše kůň, Cesta Karla IV. do Francie a zpět
Danela Fisherová
- Hodina mezi psem a vlkem
vliv Československé televize – velké množství seriálů:
Jaroslav Dietl
- autor českých mnohadílných seriálů, psal převážně komedie a veselohry s aktuální společenskou problematikou
- Nepokojné hody svaté Kateřiny, Nehoda, Muž na talíři, Tři chlapi v chalupě, Nejmladší z rodu hamrů, Muž na radnici
- Žena za pultem, Nemocnice na kraji města
přitažlivější repertoár než divadla kamenná si udržují divadla malých forem a různá neprofesionální divadla:
Divadlo Járy Cimrmana
- založeno r. 1967, divadelní soubor, který se stal v oblasti inteligentní mystifikace celonárodní legendou
- hry: Akt, Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda na mýtince, Vražda v salonním coupé, Němý Bobeš, Cimrman v říši hudby, Dlouhý, široký a krátkozraký, Posel z Liptákova, Lijavec, Dobytí severního pólu, Blaník, Švestka
Zdeněk Svěrák
- scénáře k filmům: Obecná škola, Akumulátor I, Jízda, Kolja
Ladislav Smoljak
- – scénáře k filmům: Kulový blesk; Vrchní, prchni; Jára Cimrman, ležící, spící; Rozpuštěný a vypuštěný; Nejistá sezóna
Divadlo na provázku
- brněnská scéna, která vznikla 1967
- Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Iva Bittová, Petr Oslzlí
Sklep
- od konce 70. let – osobitá poetika, programová nevážnost, expresivní experimentování přitahující především mladé diváky
- Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel, Tomáš Hanák
- Pražská pětka: spolu s Baletní jednotkou Křeč + Recitační skupina Vpřed + Výtvarné divadlo Kolotoč + Pantomimický soubor Mimóza = dramatický fenomén 80. a 90. let
- hry: Muzikál, Chemikál (mezi prvky) – organická epopej o nenaplněné touze, Carmen – parafráze opery Jiřího Bizeta, Mlýny (divadelní postmodernismus)
- film: Kopytem sem, kopytem tam, Pražská pětka, Kouř, Don Gio, Vrať se do hrobu
Ha-Divadlo
- výrazně autorské a interpretační hanácké divadlo, založené v sezóně 1974 – 75 v Prostějově, od r. 1980 v Brně
Arnošt Goldflam
- jeho hry jsou příznačné nejednoduchou symbolikou a bizardními obrazy
- Návrat ztraceného syna, Biletářka, Útržky z nedokončeného románu, Písek
Samizdatové a exilové drama
- většina her ve čtené podobě nebo inscenovány v zahraničí
- domácí divadlo Vlasty Chramostové a soukromé inscenace na Havlově Hrádečku.
- autoři: Pavel Kohout, Josef Topol, Ivan Klíma, Milan Kundera (viz.jiná otázka)
Václav Havel
- narozen 1936, dramatik, esejista, publicista – vrchol tvorby v 60. létech
- absolvoval divadelní fakulta AMU (dramaturgie), v divadle nejprve jako jevištní technik Divadla ABC, od 1960 v Divadle Na zábradlí, kde působil jako režisér a dramatik
- normalizační zákazy – v 70. letech dělník v Trutnovském pivovaře
- politicky pronásledován, vězněn (nejdéle říjen 1979 až březen 1983)
- stal se hlavním iniciátorem hnutí za lidská práva Charta 77
- v prosinci 1989 zvolen československým prezidentem, od r. 1993-2002 prezident České republiky
- obecně řazen do kategorie absurdních dramat: východoevropská linie – vliv komunismu na lidské vztahy (absurdní drama věrné zrcadlo absurdního systému – pod vlivem vnuceného systému se absurdita stala realitou)
- inspirován triviálními, každodenními situacemi, kde se člověk představuje jako bytost, která ztratila základní jistoty, lidé, kterým se v životě cosi hroutí, jejichž život byl zcela podřízen zjednodušenému a odlišujícímu schématu
- nefilozofuje, konverzace se skládá z banalit, až stupidně se žvaní, některé postavy jsou představovány až v trapném světě, jejich přihlouplosti a omezenosti
- jazyk – řeč je obrazem odcizení a dehumanizace společnosti
- Zahradní slavnost – prvotina, paroduje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost a který je nebezpečný v tom, že se snaží a mnohdy s úspěchem, rozbít lidskou identitu; karikatura byrokratické společnosti, kde se pomocí nesmyslů hovoří o nesmyslech; stupidní přísloví, různé slogany a fráze, jazyk má opačnou funkci – nedorozumění
postava mladý Hugo Pludek, o jehož uplatnění v životě mají rodiče velké pochybnosti. Hugo se dostane na zahradní slavnost, která je kádrovou akcí tzv. zahajovačské služby, jež usiluje o polidštění byrokratického Likvidačního úřadu. Funckionáři se na slavnosti dorozumívají pomocí velice zvláštní degenerované podoby jazyka tzv. funkcionářštiny, což je směs familiárnosti, vulgárnosti a jakýchsi slov, která ztratila svůj primární význam. Logika jazyka je zvrácena, schází věcný obsah sdělení, zůstávají jen bezpohlavní výrazy. Intelegintní Hugo si tento způsob komunikace velice rychle osvojí, přetrumfne zbývající funkcionáře a je jmenován do vysokých politických funkcí. Sám se však zbavuje posledních znaků své osobnosti, ztrácí svou identitu. - Vyrozumění – absurdní, neobyčejně složitý a neživotný jazyk (nazýván „ptydepe“) slouží jako nástroj boje o mocenské pozice a stává se výsměšnou, ale varující metaforou marxleninské ideologie
- Ztížená možnost dorozumění – neschopnost člověka uskutečnit záměr a rozhodnout se.
další hry zakázané:
- Audience – jednoaktovka
hrdinou hry je zakázaný spisovatel Vaněk, který pracuje v pivovaru a je sledován svým nadřízeným, který podává zprávy tajné policii. Sládek však není schopen požadované zprávy formulovat a tvořit, a tak navrhne Vaňkovi, aby zprávy policii napsal o sobě sám.) - Žebrácká opera, Vernisáž, Protest, Largo desolato, Asanace
Milan Uhde
- básník, prozaik, dramatik, literární kritik, scénárista, autor rozhlasových a televizních her, redaktor měsíčníku Host do domu
- v 70. a 80. letech přes publikační zákaz spolupracuje s brněnským Divadlem na provázku
- autor úspěšných adaptací slavných literárních děl:
- Profesionální žena, Balada pro banditu, Pohádka máje
- Král Vávra – hra se zpěvy
- Obloha samej cvok – soubor textů pro brněnské Divadlo X.
- Hra na holuba, Zubařovo pokušení, Pán plamínků – v samizdatu
Současné drama
- rok 1989 předělem: znamená zrušení cenzury, nástup demokracie – volnost psát, publikovat i uvádět hry všech autorů bez rozdílu
- od roku 1990 vycházejí také hry těch autorů, kteří byli v předchozím období umlčování – V.Havel, M.Kundera
Jan Antonín Pitínský (vl. jménem Zdeněk Petrželka)
- nejúspěšnější, nejoriginálnější dramatik a režisér 90. let
- využívá netradičního přístupu k zdánlivě nedotknutelným tématům a tradičním žánrům, jeho mnohdy ironický úhel vnímání je v souladu s postmoderním pojímáním umění
- Ananas, médium – fox thriller, Matka. Sociální drama, Buldočina aneb nakopnutá kára, Jób