| Proletáři: |
| Jiří Wolker – narodil se v Prostějově, už na gymnáziu psal básně |
|
– v Praze studoval práva |
|
– stal se členem Devětsilu |
|
– Host do domu – naivní, optimistické verše (Poštovní schránka) |
|
|
– Svatý kopeček – skutečné místo u Olomouce, Wolker vzpomíná na prázdniny, kdy tam jezdil |
|
|
|
– politická báseň inspirovaná Apollinairovým pásmem |
|
– Těžká hodina – přerod chlapce v muže |
|
|
– epické balady – O nenarozeném dítěti, O snu, O očích topičových – výrazně levicový charakter |
|
– psal pohádky – odstranil nadpřirozené bytosti – O milionářovi, který ukradl slunce |
|
– hry – Nejvyšší oběť, Hrob |
|
– zemřel ve čtyřiadvaceti letech na tuberkulózu |
| Josef Hora – básně mají písňový charakter |
|
– Pracující den, Bouřlivé jaro, Srdce a vřava světa |
| Devětsil – umělecké sdružení – vzniklo na platformě levicové poezie |
|
– odmítá kubismus, civilismus |
|
– hlavní teoretik – Karel Teige – se Seifertem napsal program Nové proletářské umění |
|
– 1923-1924 – přechod Devětsilu od proletářské poezie k poetismu |
| Poetismus – vnikl v Praze v roce 1923 |
|
– v časopisu Host ho charakterizoval Karel Teige |
|
– návod, jak žít, aby se život stal básní |
|
– maximum lidských emocí, co nejméně konstruktivismu a logiky |
|
– důraz na optimismus, umění žít, člověk má být šťastný |
|
– inspirační zdroje – cirkus, varieté, noční velkoměsto, exotické kraje |
| Poetisté: |
| Vítězslav Nezval – roku 1922 – báseň Podivuhodný kouzelník – opěvuje krásy přírody, odmítá moderní civilizaci |
|
|
– asociativní poezie, sugestivní metafory – děj je někdy až na druhém místě za metaforami |
|
|
– Podivuhodný kouzelník byla vlastně první báseň poetismu |
|
– ve třicátých letech se přiklání k surrealismu – roku 1934 zakládá s Karlem Teigem Surrealistickou skupinu |
|
|
– experimentální poezie, vrací se v ní do svého dětství – zajímá ho klid, bezstarostnost dětství |
|
|
– Sbohem a šáteček, Skleněný havelok, Žena v množném čísle, Absolutní hrobař |
|
– roku 1938 – báseň Matka Naděje – dva smysly – obava o vlastní nemocnou matku a obava o vlast |
| Jaroslav Seifert – nejprve proletář, potom poetista, s tvorbou pokračuje i po druhé světové válce – to však patří do maturitní otázky číslo dvacet čtyři |
|
– roku 1984 mu byla udělena Nobelova cena |
|
– melodická poezie, využívá lidového jazyka, ne mnoho metafor |
|
– proletářství – Město v slzách, Samá láska |
|
– poetismus – Slavík zpívá špatně, Na vlnách TSF |
|
– na konci 30. let poukazuje na nebezpečí fašismu – roku 1938 – Zhasněte světla |
|
– za války – Kamenný most, Světlem oděná |
| Konstantin Biebel – hodně cestoval, byl dobrodružné povahy |
|
– zajat ve válce, odsouzen ke smrti – podařilo se mu uprchnout |
|
– proletářství – Věrný hlas – věnoval Wolkerovi |
|
– Zloděj z Bagdádu – prvky poetismu |
|
– poetismus – sbírka S lodí, jež dováží čaj a kávu – o cestě do jihovýchodní Asie |
|
|
– polytematická skladba Nový Ikaros |
| Vladimír Holan – pesimistický, složitý autor s osobitým stylem |
|
– expresivní lyrika – Na postupu, Bolest, Na sotnách – provokativní sbírky |
|
– lyricko epická poezie – Triumf smrti, První testament, Terezka Planetová |
| František Halas – pesimistický autor |
|
– Sepie, Kohout plaší smrt, Já se tam vrátím, skladba Staré ženy |
|
– roku 1938 – Torzo naděje – poezie varující před fašismem |
| František Hrubín – měl kladný vztah k zemi a venkovu |
|
– Zpíváno z dálky |
| Reakce na fašismus a Mnichov: |
|
manifest Věrni zůstaneme |
|
Josef Hora: Domov |
|
Vítězslav Nezval: Matka Naděje |
|
Jaroslav Seifert: Zhasněte světla |
|
Vladimír Holan: Září 1938 |
|
František Halas: Torzo naděje |
Stejně jako u otázky číslo dvacet je možné (ale snad ne nutné) zmínit katolické autory; z básníků to byli například Jan Zahradníček, Jaroslav Durych a Jakub Deml.
Doporučená literatura
Jiří Wolker, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebel