Všestrannost spisovatelského talentu Karla Čapka

Karel Čapek

(1890 – 1938)

Narodil se v Malých Svatoňovicích, kde byl jeho otec lékařem. Matka byla hudebně nadaná. Měl bratra Josefa (výtvarník) a sestru Helenu (autorka knihy Moji milí bratři). Studoval gymnázium a potom filosofii na UK v Praze, pak v Berlíně. Potom podnikl se svým bratrem studijní cestu do Paříže. Patřil k iniciátorům Almanachu na r. 1914. Působil jako novinář v Národních listech a v Lidových novinách. Jeho ženou byla herečka Olga Scheinpflugová. Po mnichovské kapitulaci byl Čapek napadán ze všech stran; to podlomilo jeho síly, a tak podlehl Bachtěrevově chorobě (bolesti pohybového aparátu) posílené zápalem plic.

Demokrat a humanista. Jeho tvorba obsahuje všechny žánry, které Čapek dále rozvíjel a obohacoval (žurnalistické útvary, povídky, romány, divadelní hry, cestopisy, překlady). Celá jeho tvorba směřuje k životu, k problémům doby, chce sloužit člověku i celému lidstvu. Je tvůrcem sloupku, tvůrcem evropské varianty pragmatismu, propagátor relativismu (nelze dosáhnout absolutní pravdy). S bratrem Josefem jsou tvůrci slova robot.

Od počátku do r. 1921

Čapkova tvorba vyrůstá z předválečné moderny.

Zářivé hlubiny

• novoklasicistní povídky; přechod od lyrizované prózy k epickému vyprávění

Krakonošova zahrada

• soubor novinářských próz; často vtipné, humorné až groteskní; hlavním tématem je člověk, civilizace a technika

Boží muka

• povídková kniha, soubor filosofických detektivek; 1. samostatná kniha; zamýšlí se nad zákonem života a náhody, uplatňuje relativistické myšlenky

Trapné povídky

• prosté, všední příběhy relativistického typu

Loupežník

• drama; má charakter oslavy individuální vzpoury mladého hlavního hrdiny, především proti opatrnictví, pokrytectví a pohodlnosti; i zde relativistické rysy

Francouzská poezie nové doby

• překlady moderních francouzských básníků

1921 – 1927

Období dramatických a románových utopií. Čapek upozorňuje na možnost zneužití techniky, na zaostávání morálky ve vztahu k rozvoji techniky, varuje před katastrofou.

R.U.R

• zkratka Rozumově Univerzální Roboti
• Rozumova továrna vytvořila umělého člověka, robota, který měl sloužit k nejrůznějším činnostem; roboti jsou bohužel lidmi použiti i pro válečné účely; roboti se vzbouří a ovládnou zemi; na živu zůstane jen Rozumův pomocník; jelikož byl zničen výrobní postup robotů, snaží se tento pomocník na něj přijít; nakonec se mezi roboty začnou tvořit city, mezi nimi i láska, která je nadějí pro všechny

Ze života hmyzu

• autor ukazuje na obrazech ze života hmyzu špatné lidské vlastnosti; celou knihou prostupuje postava tuláka, který vše pozoruje

Věc Makropulos

• hru zhudebnil Leoš Janáček
• hlavní postavou je zpěvačka Emilia Marty, nazývaná Makropulos; její otec byl lékařem na dvoře Rudolfa II., pro nějž vytvářel elixír života; ten vyzkoušel na své dceři; elixír zaručoval 300 let svěžího vzhledu, pak bylo nutné jej znovu požít; zpěvačka je sledem generací natolik unavena, že již nechce elixír znovu vypít a umírá

Továrna na absolutno

• román vznikl jako řada fejetonů
• lidé vynalezli speciální karburátor, který rozbíjí atomy a vyrábí tak energii, absolutní pravdu, Boha; v každé zemi působí jinak, a tak je schopen vedle dobroty vyvolat i chaos a válku
• Čapek ukazuje, že neexistuje nic absolutního

Krakatit

• hlavní postavou románu je inženýr Prokop, vynálezce a chemik, který ovládne tajemství atomu; vynalezne třaskavou látku, kterou pojmenuje Krakatit; ten se dostává do rukou nepravých lidí, a tak hrozí zničení Země; naštěstí se tak nestane, ale při zničení Krakatitu zemře 5000 lidí; nakonec se objevuje postavička Boha – pragmatické myšlenky (filosofie praktického života)
• román osciluje mezi snem a realitou; často pohádkové prvky

1928 – 1933

Čapek píše díla drobnějších prozaických žánrů – krátké povídky, fejetony, sloupky.

Povídky z jedné a druhé kapsy

• nejprve vydány v novinách
• kriminalistické a justiční povídky (řeší otázku trestu) nám nechávají nahlédnout do duše žalujícího a žalovaného; v noetických povídkách Čapek poznává a objevuje novou skutečnost; v povídkách sběratelských se zabývá zvláštním světem sběratelů; velmi zajímavé jsou povídky asociační, kdy Čapek uplatňuje práci s představami a asociacemi; všemi povídkami prostupují humorné a tragikomické pasáže

Zločin v chalupě

• syn zabil otce, který byl překážkou fungujícímu hospodářství, a proto se necítil vinen – nedělal to pro svůj prospěch, ale pro prospěch hospodářství

Ukradený kaktus

Italské listy

Anglické listy

Obrázky z Holandska

Výlety do Španěl

Zahradníkův rok

Dášenka

Jak se co dělá

1933 – 1935

Stěžejním dílem se stává románová noetická trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život. Jednotlivé díly nejsou spojeny tématicky, ale filozoficky. Řeší problém, zda je možné poznat pravdu o světě, o lidech i porozumět sobě samému.

Hordubal

• hlavní postavou je karpatský sedlák Hordubal, který se po osmi letech vrací z Ameriky, odkud posílal vydělané peníze své ženě Polaně; Polana peníze výhodně investovala a zvelebila celý statek; zamilovala se do čeledína Štěpána, do kterého byla zahleděná i Hordubalova dcera; Hordubal je rozhodnutý, že svou ženu získá zpět; jelikož vidí, že by jeho snaha byla marná, chce pro Polanu alespoň to nejlepší, i když bez něho, a tak Štěpána na statku nechává a dokonce mu písemně přislibuje ruku své dcery; náhle Hordubala skolí nemoc, a tak ulehá na lůžko; po několika dnech je nalezen mrtvý, byl zavražděn; Polana a Štěpán jsou označeni za vrahy; při zkoumání Hordubalovy mrtvoly se ztratí srdce = symbolika ztráty Polany
• příběh líčen z pohledu tří různých stran – Hordubala, četníků a soudu

Povětroň

• letec přežije nehodu a dostává se do špitálu; i přes veškerou snahu je jisté, že zemře; lidé okolo letce si začínají domýšlet letcovu minulost a každý do své verze přidá i něco ze své profese (milosrdná sestra, jasnovidec, básník, lékař)

Obyčejný život

• příběh v člověku; starý pán Popel se jednou od svého doktora dovídá o smrti svého přítele; ten po sobě zanechal životopis obyčejného života; z něho se dovídáme o velmi pestrém životě muže, který se navenek jevil jako všední

1935 – 1938

Díla s protifašistickou tématikou.

Hovory s T. G. M.

• kniha fiktivních rozhovorů s prvním československým prezidentem

Válka s mloky

• alegorický román o mlocích, kteří představují nebezpečí rozpínavosti fašismu a nacismu; Čapek zde upozorňuje na fakt, že každý problém se týká všech
• kapitán loví na ostrově perly; objeví zde nový živočišný druh, který se jeví přátelsky, a tak jej naučí zacházet s různým nářadím, dokonce i se zbraněmi proti žralokům; mločí pracovní síla se rozšíří po celém světě; mloci se ale jednou vzbouří a začnou vést válku; v té se „díkybohu“ zabijí

 

 

Bílá nemoc

• děj dramatu je zasazen do neznámé země, kde silnou rukou vládne vojenský maršál toužící po dobývání nových území a šíření sféry svého vlivu; ve své činnosti je podporován průmyslníkem, baronem Krügem, který ho zásobuje zbraněmi; v zemi se začne šířit smrtelná bílá nemoc; jediný lék má v rukou humanista a lékař doktor Galén; ten léku používá pro všechny lidi, kteří stojí proti maršálovu režimu; náhle onemocní i baron Krüg, a tak je Galén maršálem požádán o lék; Galénovou podmínkou je vyhlášení míru, na což nemůže maršál přistoupit; nakonec onemocní i maršál, a tak po dlouhém naléhání dcery na Galénovu podmínku přistoupí; bohužel je Galén na cestě zabit zfanatizovaným davem vedeným maršálovým synem, protože odmítl provolat slávu válce

Matka

• protiválečné drama; matka má několik synů, které postupně ztratí ve válce; duchové synů k matce přistupují a konfrontují své názory

První parta

• román vyzdvihující lidskou solidaritu, statečnost a humanismus

Život a dílo skladatele Foltýna

• Čapek se navrací k problematice poznatelnosti člověka (4. období)

 

B)Synonyma, antonyma, homonyma

 

Homonyma

• slova, která stejně znějí, ale mají různý věcný význam; tzv. slova souzvučná (souzvučnost = homonymie)
• souzvučnost je způsobena mnoha příčinami:

1)hláskové splývání slov odlišných svým původem

a)slovo české a slovo přejaté

• kolej I. (stopa vyhloubená vozem; dvojice kolejnic jako vodící dráha pro dopravní prostředky), kolej II. (z lat. collegium, zařízení pro hromadné ubytování studentů); klika I. (držadlo k otevírání dveří), klika II. (z fran., hovor., zpravidla hanlivé označení skupiny jednotlivců, kteří se navzájem podporují v sobeckých zájmech), klika III. (z něm., slang., štěstí); rys I. (kočkovitá šelma), rys II. (z něm., výrazná charakteristická čára, tah, vlastnost, znak; narýsovaný výkres), rys III. (z něm., z arab., jednotka počtu archů nebo listů v jednom obalu)

b)obě slova domácího původu

• lup I. (loupení, věc uloupená), lup II. (šupinka odlupující se ze zrohovatělé vrstvy pokožky, zejména ve vlasech); palička I. (malá palice), palička II. (poněkud zastarale žhářka); travička I. (malá tráva), travička II. (žena usmrcující jedem)

c)obě slova přejatá

• tuš I. (hovorově krátká slavnostní fanfára), tuš (z fran., zásah v šermu), tuš III. (z něm., z fran., druh nesmývatelné barvy; výtvarná tušová kresba)

2)dva významy kdysi téhož slova se od sebe tak vzdálily, že se jejich společný základ necítí a vznikají dva či tři výrazy samostatné

• pokoj I. (stav nerušenosti, klid), pokoj II. (obytná místnost); zámek I. (zařízení k zavírání), zámek II. (sídlo feudála); jeřáb I. (keř nebo strom s červenými plody), jeřáb II. (stroj na zvedání a přemisťování břemen), jeřáb III. (pták s vysokýma nohama, žijící na vlhkých místech)

Synonyma

• slova nebo slovní spojení různého znění a významem přibližně stejným; také tzv. souzvučná slova (synonymie = souzvučnost)

dareba – ničema – nezbeda – uličník – holomek

krásný – sličný – spanilý – lepý – půvabný – luzný – líbezný – malebný – hezký – pěkný – švarný – šumný

mnohdy – leckdy – namnoze – zhusta – často – nezřídka – nejednou – většinou – obvykle – zpravidla

• synonyma se od sebe liší významem (obsah jednoho slova je chudší, obsah se kryje jen zčásti nebo se jen dotýká), příslušností k nějakému prostředí, příslušností k nějaké oblasti užívání, územním rozšířením, dobovým výskytem, původem, frekvencí, citovým zabarvením

„ruční střelná zbraň s dlouhou hlavní“ může být podle situace pojmenována následovně: puška – flinta – kvér – bříza – mařena; „nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví“: hoch – chlapec – mladík – mládenec – jinoch – kluk – ogar

Antonyma

• slova významu opačného, protikladného; tzv. opozita
• vznikají:

1)přidáním záporné předpony ne-, popř. bez-: kuřák ´ nekuřák, člen ´ nečlen, vláda ´ bezvládí

2)záměnou významově protikladných předpon: přijít ´ odejít, přednožit ´ zanožit, přelézt ´ podlézt

3)z různých slovních základů: mír ´ válka, sever ´ jih, pohyb ´ klid, radost ´ smutek, vítězství ´ prohra, příď ´ záď, mladý ´ starý, černý ´ bílý, čistý ´ špinavý, narodit se ´ zemřít, stavět ´ bourat, nahoře ´ dole, zde ´ tam