Ústní lidová slovesnost
Jsou slovesná díla, vznikla mezi lidem, šířila se ústně, nezaznamenána písemně. Prvopočátky souvisejí s potřebou pralidí sdělovat si, vysvětlovat, … většinou životní zkušenosti prostého člověka.
Počátky – zaříkadla, říkadla, pranostiky, přísloví, mýty
Zasahuje do všech 3 lit. druhů:
– Lidová próza – pohádky, pověsti, vyprávění, anekdoty
– Lidová poezie – koledy, ukolébavky, balady
– Dětský folklór – říkadla, rozpočitadla
Hlavní znaky ústní lidové slovesnosti: anonymita, ústní tradování, variabilita (1 dílo má několik verzí), kolektivnost (dílo existovalo pouze bylo-li přijato kolektivem). Formální znaky: motiv 3, spojení milostných a přírodních motivů, vstupní a závěrečná formule (za 9 horami…, a jestli neumřeli..), hlavně lid na venkově i ve městech
Lyrická lid. slov.: Různé drobné útvary, pranostiky, přísloví, dětský folklór. Lidová lyr. hl. jako
PÍSEŇ – jejíž obsah se týká všech oblastí života –
– sociální, milostné – POD NAŠIMA OKNY, vojenské, zbojnické, koledy,
ukolébavky, svatební, tragikomické, odvedenecké – TA BRNĚNSKÁ BRÁNA, pracovní.
PŘÍSLOVÍ – veršovaná formulace všeobecně platných zákonitostí.
– Sběratelé: Komenský, Dobrovský, Čelakovský.
Epická lid. slov.: veršované balady – líčí děj obvykle smutný (vznik ve Skotsku), tragický konec, usiluje o spád a sevřenost. U nás sběratelé a tvůrci : Erben, Čelakovský, Neruda, Hněvkovský, Bezruč. V naší lid. slov. je nejznámější balada OSIŘELO DÍTĚ. U nás není tento druh nejrozšířenější.
Lidová slovesnost v próze: – pohádky – motiv trojího opakování – čísla 3,7,9. poutavý děj, dobrý a statečný hrdina, dobro vítězí nad zlem, kouzla a nadpřirozené bytosti, kouzelné. předměty. Děj vypravován se samozřejmostí, nevázán k historickým událostem, časově a místně neomezen. Dělení pohádek:
- kouzelné – fantastické, mnohé nadpřirozené síly a bytosti (víly), děj směřuje k vítězství dobra nad zlem.
- novelistické – omezená fantastika, hrdinové se spoléhají na sílu, obratnost a důvtip, někde
pohádková představivost a nadsázka.
Sběratelé – bratří Grimmové, Erben, Němcová, Hrubín.
Pověsti – vázány na hist. události, místa, předměty jsou zcela nebo částečně vybájené, nárok na věrohodnost. Druhy:
– místní – týkají se místního hradu, kostela, studánky, vysvětlují původ
předmětů, vypráví o jejich zázračné moci – VELKÝ PÁTEK = OTVÍRANÍ POKLADŮ.
– historické – vztah k určitým osobám národním dějin, k významným událostem a osobám
(Jirásek – pověsti, O JÁNOŠÍKOVI)
– erbovní – vysvětlují vznik šlecht. a městských erbů.
– Pověrečné povídky – vypravují o nadpřirozených bytostech – víly, vodník, ježibaba – se kterou se někdo setkal
– Legendy – život světce, obvykle zabit – SV. VÁCLAV
DRAMA: Není tak bohaté, zpracovává hlavně náboženské náměty – vánoční a pašijové hry, dramatické útvary při lid. slavnostech – masopust… – UKŘIŽOVÁNÍ KRISTA
Mýty – lidový nebo umělý epický útvar, spojený s náboženstvím, většinou jeho základem; snaha vysvětlit jevy v přírodě, nevysvětlitelné nahrazeno představami (=> nadpřirozenost), nepřítomnost rozumu nahrazuje fantazií
Báje – je novější než mýtus, tvoří jeho část, vystupují zde i lidé,
Pověst – etnický příběh založený na pravdivém základu, vztah k osobě, místu,
– dělí se na legendární, erbovou, teologickou, místní
– např. místní: názvu vesnice se přiřazuje původ slova názvu
Význam lidové slovesnosti:
– součást kultury národa
– vliv na literaturu
– historický materiál
– v č. kontextu dějin – velký význam pro uchování národního vědomí, zachování identity v dobách nadvlády, uchování češtiny – v určitých dobách mluvily česky jen určité vrstvy společnosti – poddaní (temno, před národním obrozením).
– do popředí se znovu dostává hl. koncem 18.st., jediná představitelka a uchovatelka č. slov. tvorby, bohatá po stránce tematické (zpracovává všechna dostupná témata) i po str. druhové (epika, lyrika, drama)
folklor
q venkovský
q městský
= slovesná kultura před vynalezením písma; tvorba lidu (dodnes)
vyjadřuje:
lidový názor na život, optimismus, touhu po svobodě, odpor k útisku
znaky:
ústní tradování
anonymita autora
kolektivnost (jedinec a myšlení všech, vyhovuje všem)
variabilita (neustálený text, obměny)
druhy:
lyrika (písně milostné, svatební, žertovné, pracovní, verbovní, národní, vojenské, zbojnické, ukolébavky ap.)
epika (eposy, byliny, báje,
pověsti
t místní
t historické
t heraldické
pohádky
t fantastické, kouzelné
t novelistické
t o zvířatech
anekdoty)
drama (obchůzkové, zpěvohra ap.), loutkové divadlo (Matěj Kopecký)
význam:
zvl. v období pobělohorském a obrozenském (vzor pro literaturu, inspirace)
sběratelé lidové slovesnosti, např.:
- L. Čelakovský (slovanské národní písně, přísloví)
- J. Erben (české písně a říkadla, pohádky)
- Němcová (pohádky)
- Š. Kubín (vyprávění z Podkrkonoší, pohádky)
- Jindřich (písně z jižních Čech)
- Sušil, F. Bartoš, L. Janáček (moravské písně)
- Kollár, P. J. Šafařík (slovenské písně)
Zvýraznění lid. tvorby v některých hist. obdobích – období Temna a Národního obrození
– Hl.úlohu zaujala v době pobělohorské – lid uchovával č. jazyk, germanizace. Značnou úlohu sehráli tzv. lidoví písmáci. Lidová slovesnost odráží těžké soc. postavení lidu té doby i jejich osobní problémy. Rozvíjí hum. tradice – nekatolíci a protestanti – pronásledováni → emigrace, exil. Málo ve městech, hl. na vsi.
J.A.Komenský, A.Jirásek – TEMNO
V době nár. obrození na ni navázali mnozí autoři – viz výše, opět germanizace potlačování češství, pronikla do č.literatury.
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
« Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze
sběratel:
q slovanské lidové tvorby
Slovanské národní písně (3 svazky)
q přísloví a pořekadel
Mudrosloví národu slovanského v příslovích
básník:
ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti
sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje
témata:
vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829)
vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida)
bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)
převaha epiky nad lyrikou (odpovídá charakteru ruské lidové slovesnosti)
např: báseň Bohatýr Muromec (podle byliny Ilja a Kalin – car)
sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života
témata:
obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák)
nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)
oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý)
balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna)
převaha lyriky nad epikou
Karel Jaromír Erben (1811–1870)
« Podkrkonoší; písmácká rodina; gymnázium v Hradci Králové, filozofie a práva v Praze; přítel Palackého, současník i protichůdce Máchův (blízké otázky, ale odlišné odpovědi)
vědec:
český a slovanský historik, právník, archivář, vydavatel staročeských památek, překladatel (Nestorův Letopis ruský)
sběratel:
lidové slovesnosti (pokračovatel Čelakovského)
q českých národních písní: Prostonárodní české písně a říkadla
q pohádek: Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
např. Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Zlatovláska
básník:
sbírka Kytice z pověstí národních (1853)
české báje, obraz dávných lidových představ a názorů na život; většinou forma klasické balady
1) základní motivy:
boj člověka s přírodou, s nadpřirozenými silami (bezmocnost)
základní vztahy mezi lidmi (jejich narušení ð konflikt)
v popředí motiv mateřské lásky
vina ð trest (často neúměrný, krutý)
např.
- Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek; dcera potrestána:
q poprvé, že neposlechla matku
q podruhé, že matku uposlechla, ale opustila dítě (kterákoliv volba vede k tragédii)
q lidové pověry (víra v sen)
q 4 zpěvy, každý má jinou scénu, časové období
- Zlatý kolovrat – matka macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři; za to obě stihl spravedlivý trest (pohádka)
- Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň o vině a odpuštění (Erbenův hrdina ho dosáhne, Erben odmítá vzpouru proti společenským a mravním zákonům × Mácha: revolta, vzdor)
- Holoubek – romantická kresba přírody, krása české krajiny
- Věštkyně – alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví
2) kompozice sbírky:
(přesný stavební záměr); 13 básní, vzájemný vztah:
úvodní Kytice – závěrečná Věštkyně (motiv národního smutku i naděje; matka – vlast)
Poklad – Dceřina kletba (mateřská vina)
Polednice – Vodník (nepřátelské nadpřirozené bytosti)
Zlatý kolovrat – Záhořovo lože (motiv dobra a zla, legendárnost, pohádkovost)
Štědrý den – tajemné roční období, zvyky, obyčeje, pověry
hlavní druhy lidové epiky: pohádka, legenda, pověst, převaha balad
3) jazykové prostředky:
spjaty s obsahem: lidovost
popis osob – stručně, názorně:
obraz krajiny – rovněž úsporný výraz (jedním veršem):
dramatičnost, dialogy
metafory, metonymie, apostrofy, přirovnání, anafory, epifory ap.
zvukomalba:
Božena Němcová (1820 – 1862)
« Vídeň, mládí v Ratibořicích (Náchodsko); vliv babičky; provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce – pro vlastenectví často překládán
q poznání různých míst (Praha, Chodsko, Červený Kostelec, Litomyšl, Polná, Slovensko)
q citlivost k sociálním otázkám: úsilí o spravedlivější společnost a lepší postavení ženy ve společnosti
q vlastenectví a odvaha (účast na pohřbu K. Havlíčka)
pohádky:
Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně), Slovenské pohádky a pověsti; nadaná vypravěčka
národopisné studie:
Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje ap.)
publicistická tvorba:
např. stať Selská politika (z r. 1848 – skeptický postoj venkova ke konstituci)
povídky:
např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami (Slovensko) aj.
Divá Bára
dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci;
ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby:
Babička (1855)
vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek, vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života
cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
postavy:
z venkovského prostředí:
– babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost
– Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá matka × sdílný, srdečný otec
– děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka
– lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova; příběh Viktorčin
panský svět:
paní kněžna, komtesa Hortensie; dobro konané kněžnou = dobro babiččino; autorčina idealizace skutečnosti
kompozice:
2 dějová pásma
q příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté
q od 8. kapitoly – rámec: Staré bělidlo v proměnách ročního období
prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení
epilog – poslední léta babiččina, pohřeb
V zámku a v podzámčí (1856)
dějiště: Nymbursko; příjezd Skočdopolových z Prahy na zámek – nová šlechta
dvojí svět:
q zámek: Skočdopolovi, mamsel Sára, komorník Jacques, pes Joli
q podzámčí: vdova Karásková s dětmi (Vojtěch, Jozífek), krejčí Sýkora, podruzi (Dorota)
postava dobrého člověka – lékař (zná obě prostředí)
základní stavební princip = kontrast (už v titulu):
sobectví, bezcitnost na zámku × obětavost, vzájemná pomoc v podzámčí, panský pes × utrpení dětí, přepych × chudoba, zápas s cholerou
realistický pohled na skutečnost (popisný, detailní realismus), ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného = vliv utopického socialismu)
Pohorská vesnice
Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší míra idealizace
útvar?? je jaký prosíííííííííííííííííííííííím