Literatura v národních jazycích

 

Hrdinská epika

• počátky rytířské literatury: v románském období začali od mnichů přebírat starost o šíření křesťanství rytíři. Středověký rytíř nahrazoval světce a byly zdůrazňovány hlavně jeho síla a moudrost. Jedním z velkých impulsů pro rozvoj rytířské kultury byl obrovský masakr – křížové výpravy.
• nejčastějším námětem je oslava ideálního středověkého šlechtice, rytíře, a jeho ctností, úcta k urozené ženě, povinnost ochraňovat slabší, šíření a obhajoba křesťanské víry, později exotika a dobrodružství
• autoři byli většinou anonymní a také bylo zvykem, že výše se stavěly oblíbené převzaté náměty než náměty originální (typickým hrdinou středověké epiky byl např. Alexandr Veliký, i když zpravidla prezentovaný jako středověký panovník)
• nejčastějším žánrem byl epos, většina z nich pochází z 8. – 12.st.

 

Skandinávie

 

• Starší Edda – básnický soubor, základem pozdější germánské Písni o Nibelunzích
• Mladší Edda, islandský básník a historik Snori Sturluson rozšířil soubor o další svod starogermánské a křesťanské mytologie a zároveň vytvořil učebnici básnického umění severských skaldů

 

Francie

• typem francouzské hrdinské epiky je chanson de geste (písně o činech) – francouzské eposy, epické skladby přenášené lidovým zpěvem za doprovodu hudebního nástroje
• dochováno přes osmdesát veršovaných děl tohoto druhu, různého rozsahu
• vyprávěné příběhy se soustřeďují kolem několika událostí nebo postav, a tak vznikají celé cykly.
• nejznámější z nich je cyklus královský s ústřední postavou Karla Velikého
  Na severu Francie – bretaňský cyklus o osudech hrdinů z okruhu krále Artuše – staré keltské pověsti (O sv. Grálu, Čaroději Merlinovi)

 

·         Píseň o Rolandovi

• asi 11.st. – podle skutečné události z r.778, z doby Karla Velikého
• Roland, velitel zadního voje křížové výpravy proti Arabům; zrazen nevlastním otcem a překvapen nepřáteli; jeho rytířská kázeň mu nedovoluje dovolávat se pomoci hlavního vojska; i přes naléhání svého přítele Olivera nechce zatroubit na kouzelný roh; bojuje proti přesile a hrdinsky padne; ostatní Karlovo vojsko je zachráněno; teprve krátce před svou smrtí Rolland zatroubí na roh, aby dal znamení císařovu vojsku; nato umírá a jeho duše vstupuje do ráje; pomstu vykoná císař se svými věrnými; potrestá nejen nepřátele, ale i zrádného Rollandova otce

 

·         Tristan a Izolda

• z keltských pověstí, literárně zpracována ve Francii ve 12. století
• u nás vzniklo dílo Tristan a Izolda
• námětem osudová láska, která je silnější než čest, život
• Tristan získá pro svého strýce krále Marca krásnou Izoldu; nedopatřením však vypijí nápoj lásky, určený pro starého krále; propadnou milostné vášni, která pro ně končí tragicky

 

Anglie

 

·         Beowulf

• hrdinský epos vznikl na základě pověstí germánských kmenů – zřejmě nejstarší zaznamenaný hrdinský epos středověké literatury
• odehrává se v Dánsku a Švédsku, líčí hrdinské skutky krále Beowulfa, když zemi napadne drak, Beowulf s přítelem se s nim utká a je zabit

 

Španělsko

• francouzským chanson de geste odpovídají španělské cantres de gesta

 

·         Epos o Cidovi

• opěvuje udatnost španělského národního hrdiny Cida (Rodriga Diaze de Bivar) v bojích proti Maurům
• mnohokrát zpracováno – nejznámější francouzská tragikomedie (autor Pierre Corneille)

 

Německo

 

·         Píseň o Nibelunzích

• nejrozsáhlejší a nejznámější německou skladbou hrdinské epiky (ze zač. 13. st., objevena v 2. pol. 18. st.), cyklus oper Richarda Wagnera
• Nibelungové byli původně trpaslíci ze staroněmeckých pověstí, kteří ochraňovali veliký poklad; název později přešel na rod burgundského krále Gunthera
• ústředními postavami díla jsou kralevic Siegfried a Kriemhilda , sestra burgundského krále Gunthera, kterou získá Siegfried za manželku; aby si ji získal, musel nejprve osvědčit velkou statečnost; v tom mu pomáhal čarovný plášť a kouzlo nezranitelnosti; Siegfried je však po čase zabit a v druhé části je líčena Krimhildina pomsta, která nakonec zabije Gunthera i Siegfriedova vraha Hagena; sama však v boji zahyne také

 

Rusko

• typem ruské středověké literatury jsou byliny (název vznikl až v 19. st., dříve se užívalo označení byl (dávný, starý)), většina z nich vznikla v 10. – 16. st.
• byliny – písně o hrdinských činech bohatýrů – hrdinové nejsou většinou postavy historické, ale výtvory lidské obrazivosti (Ilja Muromec)

 

·         Slovo o pluku Igorově

• staroruský epos, konec 12.století
• líčí neúspěšné tažení knížete Igora proti mongolským Polovcům; kníže je zajat, ale uteče
• je zde zdůrazněna myšlenka nutnosti sjednocení země pod vedením Kyjeva, zpracováno v opeře

 

Dvorská lyrika (milostná poezie)

• zpívaná potulnými pěvci
• rytíř usiluje o získání přízně vznešené dámy, místo hradů a vzdálených zemí si podmaňuje srdce hradní paní; zpravidla se opěvuje žena provdaná, a proto láska má zde podobu služby a poddanství a není naplněna; z Francie, kde tento typ poezie zřejmě vznikl, se rozšířil do celé západní Evropy
• tuto poezii označujeme jako trubadúrskou (trubadúr = pěvec dvorské milostné poezie, označení z jižní Francie); někdy trubadúra doprovázel hudebník – žakéř
• v severní Francii měli tito pěvci název truvéři, v německých zemích minnesaengři, v Anglii minsteři nebo minstrelové
• tato dvorská milostná poezie mohla mít různou formální podobu
• z žánrů byla nejoblíbenější milostná kancóna (píseň), dále pastýřská píseň (pastorela), jitřní píseň (album, v českém prostředí zvaná též svítáníčko (podle Václava Hanky)), či epištola (milostný list)
• vedle milostných námětů se volily i náměty přírodní a společenské (často pojaté satiricky)

Česky psaná literatura

• přelom 13. a 14. stol.
• vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků
• česká a latinská literatura měla stejné postavení
• nejdůležitější tendence:
• demokratizace (zpřístupnění a zčeštění literatury)
• laicizace (zesvětštění) – autoři nejen kněží, ale i měšťané
• témata nejen náboženská – přebírání námětů
• anonymita autora

 

Literatura počátku 14. stol.

 

·         Alexandreis

• epos (vznik kolem 1300) o Alexandrovi Makedonském, původně napsaný německy a volně přepracovaný do češtiny
• autor je anonymní, ale byl to pravděpodobně vyšší šlechtic, protože ovládal němčinu a pohrdá nižšími stavy (nešlechtickými)
• autor srovnává zásluhy posledních Přemyslovců s činy Alexandra Makedonského (pod maskou Alexandra Velikého se skrývá asi Přemysl Otakar II); zčešťováno (někteří hrdinové mají česká jména)

 

·         Dalimilova kronika

• první česky psaná veršovaná kronika, autor je neznámý – (omylem Václav Hájek z Libočan označen jako Dalimil), pravděpodobně nižší šlechtic, protože kritizuje vyšší šlechtu a chrání poddané; vystupoval ostře protiněmecky, vychází z Kosmovy kroniky,
• líčí české dějiny až do roku 1314 a končí zmínkou o korunovaci Jana Lucemburského

 

Literatura doby Karla IV.

• pol. 14. stol.
• Karel IV. podporoval umění, Praha se stala centrem římské říše; výstavba Prahy (arcibiskupství, univerzita, Nové město, sv.Vít, most, Hladová zeď), Karlštejn
• literatura latinská, literatura česká převažuje
• literatura byla obohacena o nové literární druhy: satira a fraška

 

• Vita Caroli – Život Karlův, latinsky, vlastní životopis Karla IV.

·         Zbraslavská kronika

• psaná latinou, vznikla ve zbraslavském klášteře, původně psána jako dějiny kláštera
• autorem Petr Žitavský – opat, rozšířil původní kroniku na celé české dějiny
• vyprávění je do 1. poloviny 14. století, důraz na morální hodnocení událostí

 

Legendy

·         Legenda o svatém Prokopu

• psáno srozumitelně, jednoduchou formou
• líčen život sázavského světce – poustevníka Prokopa – od narození až do smrti; s boží pomocí vystavil kapli v sázavských lesích, ta byla později rozšířena na klášter a prvním opatem se stal Prokop, ráz protiněmecký
• tuto legendu přebásnil Vrchlický

 

·         Legenda o svaté Kateřině

• česky, napsána složitým vybroušeným stylem
• Kateřina – světice oblíbená u vyšších vrstev, patronka fakulty UK, královská dcera, která přijala křesťanství a zasnoubila se Kristu, přesvědčila pro křesťanství 50 pohanských mistrů, odmítla sňatek s císařem a pro svou stálost ve víře byla umučena
• jazyk je obrazný, kultivovaný, text je určený spíše vyšším vrstvám

 

Drama

• počátky dramatu – hry měly původně čistě církevní náměty, hrály se v kostelech v době Velikonoc a Vánoc. Do vážné tématiky začal pronikat humor, proto byly komické scény vykázány z kostelů a vznikly samostatné frašky (komedie)

 

·         Mastičkář

• nejstarší české světské drama, zlomek velikonoční hry, střídání veršů českých a latinských, zobrazen měšťanský život, objevuje se jazyk lidových vrstev
• fraška z tržiště kde 3 zbožné Marie kupují masti na pomazání Ježíšova těla

 

Světská lyrika

• milostná tématika, zpěvný verš, byla určena ke zpěvu i ke čtení
• autoři anonymní, náměty jsou dialogy milenců – rozloučení milenců za svítání (svítáníčka)
• Závišova píseň, Jměj se dobřě, srdečko, Dřěvo sě listem odieva

 

Světská (rytířská) epika

• Tristram a Izalda – přepracování rytířského eposu o Tristanovi a Isoldě
• Trojanská kronika-Trojská válka (Trója středověká), první tištěná kniha v Čechách

 

Satira

• humorným způsobem kritizuje nedostatky ve společnosti i lidského charakteru. – odráží rozpory mezi společenskými vrstvami, kritizuje zesměšňování, užívá ironie, satira ve středověku byla často stavovská, navzájem se napadají měšťané, sedláci i rytíři

 

1. Měšťanská satira

 

·         Hradecký rukopis

• autor je neznámý, má 3 části – satiry o řemeslnících a konšelích, odsuzuje nepoctivost některých povolání a úplatnost konšelů, kritika je určena celé společnosti, zejména šlechtě a církví, zastává se chudiny
• Satiry o řemeslnících a konšelích
• Bajka o lišcie a čbánu – kritizuje chamtivost – chamtivost vede k záhubě
• Desatero kázánie božie – veršované kázání, útok na hříšníky, kárá hříchy proti jednotlivým přikázáním Desatera, odsuzuje hříšníky ze všech společenských vrstev tj. i šlechtu a církev; nejsatiričtější je přikázání 7. nepokradeš; autor stojí na straně poddaných, přirovnává je k pracovitým včelám a druhou skupinu zahalečů přirovnává k trubcům, které včely vyhánějí z úlu

 

Smil Flaška z Pardubic

• Nová rada – alegorie, zvířata radí králi lvu jak má dobře vládnout

 

1. Žákovská satira

 

• vytvořili ji studenti (žáci univerzity), zpívali a recitovali latinsky i česky, makarónský (českolatinský), milostná tématika (jadrnější a smyslnější poloha), satirické ostří proti šlechtě, duchovenstvu a ironie zasahovala studentskou bídu – sociální podmínky i metody vyučování

 

• Píseň veselé chudiny – báseň, název je míněn ironicky, blíží se zima, chudina se jí bojí, protože nemá co na sebe a ani co jíst
• Podkoní a žák – skladba je psána formou sporu, podkoní a student se hádají komu se žije lépe; z hádky vyplývá, že oba žijí stejně špatně a závěru se poperou
• Tkadleček – nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury koncipovaná formou sporu; tvoří jakousi prozaickou analogii legendy o sv. Kateřině; spor milence s Neštěstím, které mu vzalo milou