Umělecké a literární směry ve světové a české literatuře a umění přelomu 19. a 20. století

Moderní básnické směry ve světových literaturách

(90. léta 19. stol. – počátek 20. stol.)

19. století bylo ve znamení překvapivých vědeckých objevů. Převládal pozitivizmus – jen to je skutečné, co lze dokázat smysly a zkušeností. Životní tempo se zrychluje, konkurenční boj se zostřuje.

Lidé jsou unaveni boji světových mocností a objevují se hlasy mající strach z budoucnosti = návrat do minulosti. Pochmurným náladám konce minulého století odpovídal i pochmurný názor na život německého filozofa Artura Schopenhauera, který se hlásil k voluntarismu – podceňování vědeckého poznání; základem všeho bytí je vůle:„Život je nutné utrpení, lidské potřeby vyžadují vůli.“; člověk je od přírody špatný. Další populární osobností se stal německý filozof Friedrich Nietzsche – byl proti rozumu, vyzvedával instinkty a pudy + vůli k moci, odmítal demokracii jako vládu slabých, pohrdal davem a vyzdvihoval nadčlověka (zneužito fašisty a nacisty). Životní pocity konce minulého století s sebou přinesly i vlnu spiritualismu. Do popředí se také dostává heslo umění pro umění (l’art pour l’art = lartpourlartismus), které vyjadřuje názor, že umění má sloužit jen sobě samému a jeho cílem je vyvolávat pocity radosti, rozkoše a krásy.

Symbolismus – důraz kladen na použití symbolu jako hlavního prostředku moderní poezie. Pojem se ujal po vydání Manifestu symbolismu. V praxi se symbolisté zaměřovali na oblast představ a snů, usilovali o proniknutí k podstatě věci. Důraz kladen na hudebnost verše. Často stírány hranice mezi poezií a prózou (báseň v próze, volný verš). Na francouzský symbolismus zapůsobil E. A. Poe, který básní Havran položil základy moderní poezie. Mezi nejvýznamnější symbolisty patřili Ch. Baudelaire a P. Verlaine.

„Prokletí básníci“ – termín pochází od P. Verlaina, jenž pod tímto názvem vydal soubor svých esejistických portrétů několika „prokletých básníků“. Kromě sebe mezi ně řadí i Tristana Corbiera, A. Rimbauda a S. Mallarmého. Literární svět sem dále řadí i Ch. Baudelaira. Tito básníci žili naplno a intenzívně, často až bohémsky. Bouřili se proti vlastním rodinám a proti měšťanské společnosti, která je svým pokrytectvím provokovala. V básních se objevují vedle sebe pocity zhnusení a okouzlení, kajícnost, smyslnost, zášť, láska, přízemnost i vznešenost. Ve své době nebyli pochopeni, neboť svou tvorbou a životními postoji pobuřovali morálku společnosti.

Dekadence (= úpadek) – autoři vyjadřovali odpor k soudobé měšťanské společnosti, zdůrazňovali pocity nudy a zoufalství. Často se uchylují k čistému umění (lartpourlartismus) nebo k mystice. Mezi její stoupence patří P. Verlaine, S. Mallarmé a O. Wilde.

Impresionismus – zpočátku malířský styl z 80. let 19. stol. (impression = dojem), který od základů změnil malířské vidění své doby, zejména důrazem na prvenství světla a barev před ostatními složkami. Předchůdcem malířského impresionismu byl Edouard Manet (Snídaně v trávě), nejvýraznější osobností potom Claude Monet, který na výstavě v Paříži vystavil obraz Imprese, východ slunce (Impression, soleil levant). K francouzským impresionistům patřil také Auguste Renoir, Claude Pissarro a Edgar Degas (tanečnice). Mezi impresionisty sochaře se dá zařadit Auguste Rodin. Impresionismus v hudbě prezentoval Claude Debussy. V literatuře se impresionisté snažili uvolnit smyslovou vnímavost člověka a postihnout slovem prchavý a subjektivní dojem skutečnosti, zachytit atmosféru jedinečného okamžiku. Běžné je užití metafor, rýmu a eufonie. Z básníků sem především řadíme P. Verlaina.

Novoklasicismus – autoři navazovali na klasické umění. Odmítání naturalistického kopírování přírody, lyrických prvků, kreseb psychických stavů i popisu prostředí. Návrat k antickým tématům. Sem řadíme A. Gida a P. Verlaina.

 

Francie

Charles Baudelaire

• jako dítě ztratil otce, načež se jeho matka znovu provdala; nesnášel svého otčíma, který mu linkoval život (studium diplomacie); peníze po otci dostal vyplaceny až v 18. letech, kdy se již plně věnoval literatuře a cestoval po exotických krajích; ve Francii žil bohémsky (drogy)
• překládal Poeovo dílo, byl kritikem, výtvarníkem, přivydělával si přednáškami o umění v Belgii; odpůrce naturalismu

Květy zla

• sbírka ve své době vzbudila veřejné pohoršení, Baudelaire byl dokonce obviněn z ohrožování mravnosti (musel zaplatit pokutu); motiv rozporu obsaženého již v názvu se nese celou sbírkou; námět básní je různý

Malé básně v próze

• motivy stejné jako v Květech zla; námět – nálady, portréty lidí (obrazy starých, opuštěných žen), smutek ulice, smutek života, mravnostní bída; některé básně mají i příběh

 

Paul Verlaine a Arthur Rimbaud

• Paul měl starostlivou matku, otec byl ženijním kapitánem; inspiroval se Baudelairovými Květy zla; jeho manželkou se stala Mathilda Mauté; další život poznamenán setkáním s Rimbaudem
• Arthur měl zvláštní matku (krutá, lakomá, ráda se hádala – „ledová žena“); díky matce se často stěhovali; v dětství neměl Arthur žádnou hračku a nesměl mít ani kamarády; otec rodinu brzy opustil; na škole byl tichý a byl označován jako „zázračný student“; rád četl; chtěl se stát hudebníkem; matce se často vzpouzel a následně utíkal z domova; jednou zaslal Verlainovi dopis s opisy některých svých básní, načež byl pozván do Paříže
• oba se sblížily; Verlaine začal mít potíže s alkoholem; v noci se toulali Paříží a vedli bohémský život; nakonec Verlaine opustil rodinu a odešel s Rimbaudem do Belgie a do Anglie (zde si přivydělávali učením); časté hádky vyvrcholily postřelením Rimbauda; i když Rimbaud nepodal žalobu a Verlaine litoval svých činů, byl odsouzen na dva roky vězení; ve vězení se Verlaine navracel ke katolicismu; po propuštění se pokoušeli o další společné soužití, ale nakonec se nadobro rozešli
• po rozchodu s Rimbaudem žil Verlaine střídavě bohémským a počestným životem; vracel se zpátky k literární tvorbě a psal další sbírky a upravoval sbírky staré
• Rimbauda po rozchodu s Verlainem lákaly dálky, a tak vyrazil cestovat po světě (Jáva, po Evropě, Egypt a Etiopie); nakonec se věnoval obchodu v Habeši – zde střádal poznatky o nových krajích (později vyšly v Evropě); jistou dobu žil v jedné domácnosti s Habešankou; k návratu domů ho donutilo rakovinové bujení v koleně pravé nohy; po amputaci se o něj starala sestra Isabella; chtěl se ještě vrátit do Afriky, ale zemřel ve Francii

tvorba Verlaina

• psal impresionistické básně s mnoha symboly, používal i dekadentní prvky; tzv. mistr náladovosti; navazoval na Baudelaira; jeho dílo oscilovalo mezi bohémstvím a pokorou před Bohem (připomíná Villona)

Básnické umění

Saturnské básně

Galantní slavnosti

Moudrost

• část sbírky napsána ve vězení

tvorba Rimbauda

• psal v mladém věku (poslední práce v 19 letech); jeho básně mají prvky impresionismu, symbolismu a dekadence; texty jsou rozporuplné (chce utéct od civilizace, ale touží žít) – „poezie ohavné duše“; chtěl dospět k neznámému rozrušením všech textů

Mé bohémství = Mé tuláctví

• sonet o představách a snech, které autora inspirují k tvorbě

Román

Sezóna v pekle

Iluminace

• cyklus básní v próze

Opilý koráb

• básník je představován korábem, který je zmítán na moři stejně jako člověk v životě; básník se chce odpoutat od stereotypu a realizovat své sny; později převládá stesk po domově; když se básník dostává domů, má nutkání opět vyjet do světa

 

Stéphane Mallarmé

• tvůrce symbolistické poesie; zprvu neznámý autor, který pořádal schůzky mladých básníků u sebe doma; z jeho žáků vzešli mnozí známí básníci (Valéry a jiní); účinek jeho básní záleží na dojmech, které jsou schopny u čtenářů vyvolat

Faunovo odpoledne

• idyla s antickým námětem; hlavní postavou je Faun, bůh plodivé síly a rozkoše a ochránce stád, který je trápen myšlenkou, zda-li jsou nymfy skutečné, nebo jsou-li jen představou v jeho hlavě

 

Paul Valéry

• básník a esejista; od poezie žádal formální dokonalost a básnickou čistotu; svou symbolistickou poesii vytvářel v duchu čistě novoklasicistním

 

Belgie

Emile Verhaeren

• psal francouzsky; zobrazoval jak městský, tak i venkovský život; od symbolismu a civilizační poesie dospěl k představám o sociální revoluci; ačkoliv obdivoval civilizaci, přece jen se v jeho poesii odrážejí jeho citové krize i obavy o budoucnost

Chapadlovitá města

• poesie průmyslového města

 

Maurice Maeterlinck

• dramatik, esejista a básník píšící francouzsky, nositel Nobelovy ceny za literaturu; v životě se cítil osamělý; své prožitky vkládal do svých děl; hrdinové jeho symbolistických dramat nejsou schopni rozhodovat o svém životě, jsou jen hříčkou v rukou osudu

Skleníky

 

Anglie

Oscar Wilde

• dramatik, básník a prozaik; jeden z nejvýznačnějších anglických dekadentů; pocházel ze zámožné rodiny; doma se scházela vybraná společnost, v které se naučil pohybovat; hledal nové zážitky a zkušenosti, aniž bral ohled na tehdejší morálku viktoriánské společnosti; byl ženatý, přesto si vydržoval mladé milence, za což byl odsouzen k dvěma létům vězení; po návratu z vězení umírá jeho žena; zemřel v bídě a zcela opuštěn

Próza

Obraz Doriana Graye

• román obsahuje hlavní myšlenky anglické dekadence; Dorian je krásný mladý muž, který se seznámí s jedním známým malířem, který jej vypodobí; u tohoto malíře se Dorian setká s typicky zhýralým anglickým lordem, díky němuž vysloví prosbu, aby namalovaný portrét stárnul místo něj – netuší, že se tak stane; Dorian pak žije bohémsky; zamiluje se do jedné herečky, která se zabije, když ji Dorian odkopne; sám pak v návalu strachu zabije malíře svého portrétu; nakonec neunese tíhu svých činů, a tak rozpáře obraz – v té chvíli umírá, a obraz se vrací do své původní podoby
• román tehdy pobouřil celou anglickou společnost

Strašidlo cantervillské

• jedna z úspěšných novel; na anglický hrad se přistěhuje americká rodina; jelikož nevěří na strašidla, dovádějí občas ducha sira Cantervilla k šílenství, až na Virginii, která duchovi pomůže zlomit kletbu, která na něj byla uvalena švagry poté, co zabil svou ženu; v tomto díle Wilde vyzdvihuje sílu lásky a konfrontuje myšlení staré Anglie a nové Ameriky

Poezie

Balada ze žaláře v Readingu

• balada napsána pod vlivem dojmů z vězení

Drama

• Wildovy hry založeny na vtipu, ironii a konversační komice

Jak je důležité míti Filipa

Ideální manžel

Pohádky

• křehké, filosofické, symbolistické, zaměřené na hodnoty života (láska, obětavost, oddanost, soucit, povrchnost, nenávist…)

Šťastný princ

• na cestě na jih se vlaštovka zastavila u sochy šťastného prince (za života nikdy neplakal) ze zlata a drahého kamení; socha ale byla smutná, protože ze svého místa viděla lidskou bídu a utrpení; po třikráte socha přemluvila vlaštovku, aby s ní zůstala a odnesla něco z princova bohatství chudým; jelikož princ už neměl oči ze safíru – byl slepý -, rozhodla se vlaštovka s princem zůstat, přestože to princ odmítl; vlaštovka pak princi vyprávěla o lidské bídě, kterou viděla, a podarovávala chudé zlatem ze sochy; když přišla zima, políbila naposledy vlaštovka rty sochy a zemřela jí u nohou; poté puklo soše srdce; jelikož už socha nebyl krásná, nechali ji radní strhnout a přetavit, jen puklé srdce zůstalo celé, a tak jej vyhodili na smetiště k mrtvé vlaštovce; když Bůh nakázal andělovi, aby mu z města přinesl dvě nejvzácnější věci, přinesl mu anděl puklé srdce a mrtvou vlaštovku

Slavík a růže

• slavík zpívající o nešťastné lásce se rozhodne pomoci studentovi, který má rudou růží podarovat dívku, kterou miluje, aby s ním šla tancovat; slavík prosí růžový keř o rudou růži, dovídá se ale, že zima spálila keři mízu, a tak letos nebude mít žádné růže, ledaže by se za měsíčního svitu slavík nabodl na jeden trn a za překrásného zpěvu nechal proudit svoji krev do rudé růže; nakonec se slavík přitiskne tak pevně, že zemře; ráno najde student na růžovém keři rudou růži a mrtvého slavíka

 

USA

Walt Whitman

• průkopník civilismu; oslava americké demokracie a práce; básník svého lidu

Stébla trávy

• symbolistická sbírka poesie psaná volným veršem; symbol trávy jako koloběhu života v přírodě a společnosti (Vrchlický – Strom života)

 

Německo

Rainer Maria Rilke

• pražský rodák, zpočátku psal impresionistické a dekadentní básně, později přechod k meditativním hymnám a k moderní poezii; jeho poezie se obrací k problémům lidského života (láska, utrpení a smrt)

Nové básně

 

Rusko

Alexandr Alexandrovič Blok

• představitel symbolismu; oslava Ruska, zamýšlí se nad společenskými nespravedlnostmi

Moderní básnické směry přelomu století v české literatuře

(90. léta 19. stol. – počátek 20. stol.)

Politický zápas s vídeňskou vládou, radikalizace politického života, vzrůst počtu české inteligence.

Literatura ovlivněna moderními proudy evropského umění. Vzrůstá napětí mezi uměním a společností, vzrůstá pocit krize doby. Mladí revoltují zejména proti generaci lumírovců včele s Vrchlickým, které vyčítají napodobivost, a proti realismu, kterému vyčítají přílišnou suchost a přízemnost. Jediným seskupením mladých autorů této doby se stala Česká moderna (1895), v jejímž programu byl zakotven požadavek umělecké individuality. Jelikož byli tito lidé příliš individualističtí, skupina se brzy rozpadla.

1. 1890 vydal F. X. Šalda povídku Analysa, na níž velmi nepříznivě reagoval Herbenův časopis Čas. Na tuto kritiku Šalda napsal jako obranu stať Syntetism v novém umění, ve které vysvětloval podstatu nových uměleckých směrů. Machar v této době přehodnocuje literaturu májové generace: kritizuje Hálka, který byl až do této doby považován za vůdčí osobnost májovců, a vysoce oceňuje dílo Nerudy, dosud dosti opomíjené.

Česká moderna – umělecké i politické zájmy. Bohatá překladatelská činnost. Představitelé: J. S. Machar, F. X. Šalda, O. Březina, A. Sova, V. Mrštík, J. K. Šlejhar.

Protispolečenští buřiči – revoltují v životě i v umění. Z tohoto postoje a přístupu k životu se zrodila dekadence, satanismus (S. K. Neumann), bohémský a tulácký přístup k životu (K. Toman, F. Gellner, J. Hašek). Výraznou skupinou tohoto zaměření byla skupina české dekadence kolem časopisu Moderní revue založené J. Karáskem ze Lvovic a A. Procházkou. Tento proud se hlásil k francouzské dekadenci, byl jí ovlivněn. Vyznává heslo umění pro umění (l’art pour l’art). Významným představitelem české dekadence byl K. Hlaváček.

Anarchisté – seskupili se kolem časopisu Nový kult. Prvky anarchismu nacházíme v tvorbě F. Gellnera a mladého S. K. Neumanna.

Vitalisté – po 1. sv. válce si lidé váží zcela obyčejných věcí a hlavně života (F. Šrámek).

Socialisté – S. K. Neumann.

Impresionisté a symbolisté – K. Toman, F. Šrámek, A. Sova, O. Březina.

Generace z r. 1914 – na prahu 1. sv. války se formuje mladá literární a umělecká generace kolem Almanachu na rok 1914. Mladí odmítají symbolismus a přebujelý individualismus a obracejí se ke světu moderní civilizace a techniky (civilismus). Představitelé: S. K. Neumann, K. Čapek, J. Čapek.

Výtvarné umění – impresionismus (malíři Antonín Slavíček, Jóža Úprka, Antonín Hudeček), symbolismus (malíři Jan Preisler, Alfons Mucha, sochař František Bílek).

Hudba – Josef Suk, Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Leoš Janáček.

 

František Xaver Šalda

• narodil se v Liberci, jeho otec byl poštovním úředníkem; rodina se později přestěhovala do Prahy; v Praze Šalda vystudoval gymnázium a následně se dal na práva, která díky literatuře nedokončil; přijal práci v redakci Ottova slovníku naučného (zpracovával hesla literární a malířská); stál u zrodu Manifestu České moderny; když na něj spadl strom, ochrnul na pravou nohu; založil několik časopisů (Novina, Česká kultura, Tvorba, Šaldův zápisník – 1928); na popud Z. Nejedlého zakončil své nedodělané studie a stal se profesorem na UK, kde vyučoval dějiny západních literatur; nikdy se neoženil, ale po nějakou dobu žil se spisovatelkou Růženou Svobodovou
• považován za tvůrce moderní kritiky; vycházel ze subjektivního prožitku; snažil se objevit objektivní zákonitosti; kritiku považoval za rovnoprávnou s poezií a prózou; umění by mělo být pravdivé, ale nemělo by kopírovat život, spíše ho obohacovat = nesouhlasil s lartpourlartismem

Analysa

Syntetism v novém umění

Boje o zítřek

Duše a dílo

• eseje o významných autorech

O tzv. nesmrtelnosti díla básnického

O nejmladší poezii české

• hovoří o mladých českých básnících (Wolker, Nezval, Hora)

 

Josef Svatopluk Machar

• syn mlynářského stárka z Kolína; studoval v Praze, dobrovolně vstoupil do armády; po delší dobu pracoval jako úředník ve Vídni; po vzniku ČSR se stal generálním inspektorem československé armády
• hlásil se k Nerudovi; označován za rouhače, ironika, odbojníka proti autoritám a útočného kritika; napadal záporné jevy společenského života; v prvních sbírkách podléhal dekadentním náladám

Lyrika

Confiteor I – III

• osobní zpověď moderního člověka, který nevěří ve společenské ideály a cítí únavu z konce století

Čtyři knihy sonetů

• sonety laděné v dekadentním duchu

Tristium Vindobona

• žalozpěvy z Vídně; inspiroval se Ovidiovými žalozpěvy; tzv. politická poezie (kritika poměr u nás)

Epika

• zaměřoval se na osudy žen a jejich společenské postavení

Zde by měly kvést růže

• veršované příběhy o ztrátě ženských iluzí po sňatku

Magdaléna

• veršovaný román útočící proti maloměšťáctví; příběh prostitutky, která je jedním zákazníkem přesvědčena, aby opustila svou živnost a stala se řádnou ženou a manželkou – díky otevřené nenávisti „mravní“ měšťácké společnosti od manžela odchází a vrací se ke své původní živnosti

Svědomím věků

• po rozpadu České moderny Machar ještě více zdůrazňuje individualismus + inspirace Nietzscheho kultem silné a výjimečné osobnosti + návrat k antice – promítá se do celého cyklu
• cyklus básnických sbírek, zachycující historii lidstva

Golgata

V záři helénského slunce

Jed z Judey

 

Antonín Sova

• pochází z učitelské rodiny; narodil se v Pacově v jižních Čechách; studoval práva, prošel několik zaměstnání, nakonec se stal úředníkem Městské knihovny v Praze; byl samotářem, jeho plachost podporovala dlouholetá míšní choroba
• impresionista a symbolista (svou symbolistickou tvorbou dosáhl evropského věhlasu); později podléhal i protispolečenské revoltě mladých básníků

Poezie

Květy intimních nálad

• opěvuje přírodu jižních Čech, někdy i sociální motiv; hudebnost

Z mého kraje

Soucit a vzdor

Zlomená duše – Kapitoly z přítelova deníku

• rozebírá své pocity (dětství, lásky, společnost), kritika společnosti

Smetanovo kvarteto Z mého života

• vložené intermezzo

Vybouřené smutky

• symbol poutníka, který, smrtelně zraněn, odchází na horu snů; konfrontace reality a snů

Údolí nového království

Dobrodružné odvahy

• ve sbírkách se navrací k realitě; motivy vzpoury (reakce na ruskou revoluci – bez socialistických myšlenek), užití náboženských symbolů

Ještě jednou se vrátíme…

• přírodní a intimní lyrika; navrací se k rodnému kraji

Zpěvy domova

• reakce na zápasy 1. sv. války, vyzdvihuje národní tradice; symbolem čistšího člověka se stává venkovan

Básníkovo jaro

Drsná láska

• téma mládí, přírody, domova

Próza

Pankrác Budecius kantor

• rozsáhlá novela z konce 18. stol. o venkovském muzikantovi a učiteli, který díky lásce k hudbě ztratí svou rodinu; celou tragédii si uvědomuje až po smrti manželky

 

Otokar Březina (vl. jm. Václav Jebavý)

• narodil se v Počátkách na Moravě, pocházel z rodiny chudého obuvníka; vystudoval reálku a stal se učitelem; nadále se vzdělával ve filosofii (nadšen mladými německými filosofy), teologii a studoval jazyky
• symbolista světového významu

Poezie

Tajemné dálky

• na první sbírku nebývale vyzrálá; impresionistické a dekadentní básně; tématem se stává vzpomínka na neradostně uplynulé mládí, básníkovým osudem se stává samota a bolest; snaží se přiblížit poznání vesmíru i lidské existence

Mrtvé mládí

Moje matka

Svítání na západě

• básník chápe smrt jako vysvobození z pozemských strastí; ve chvílích extáze mívá předtuchu duchovního života – svítání na západě (západ = smrt)

Větry od pólů

• nejabstraktnější sbírka Březinovy tvorby, která hledá odpovědi na nejzákladnější filosofické otázky; sbírka ústí v hledání odpovědi na to, kde je tajemná vůle, která ovládá svět

Ruce

• každý jedinec je spojen s vesmírem řetězcem neviditelných rukou, které obepínají celý svět

Stavitelé chrámu

• sbírka spojuje pozemský život s poznáním vesmíru; staviteli chrámu jsou básníci, umělci, vůdcové lidstva, kteří budují dokonalejší chrám budoucího světa; hymnický ráz sbírky

 

Jiří Karásek ze Lvovic (vl. jm. Josef Karásek)

• dlouhou dobu mystifikoval celou veřejnost – prohlašoval, že jeho předek byl šlechtic (převzal jeho přízvisko ze Lvovic); byl zaměstnán jako poštovní úředník; jeho vzorem se stal Oscar Wilde
• iniciátor a představitel české dekadence kolem Moderní revue, kterou založil se svým přítelem Arnoštem Procházkou; svými dekadentními texty pobuřoval veřejnost; společně se scházel s Procházkou a Hlaváčkem (všichni homosexuálové = z české dekadentní tvorby se zcela vytratil ženský prvek)

Poezie

Zazděná okna

Splín

 

Karel Hlaváček

• autor české dekadence soustředěné kolem Moderní revue
• pocházel z rodiny pražského dělníka, což ovlivnilo jeho vztah k chudým a utlačovaným; zemřel předčasně ve 24 letech na tuberkulózu

Poezie

Sokolské sonety

• radost ze života, zdraví, pravdy a krásy; oslavuje sokolské hnutí, kterého se sám účastnil; později se k této sbírce stavil odmítavě

Pozdě k ránu

• popisuje pocity z konce století; melodičnost básní

Mstivá kantiléna

• 12 balad, námět vypůjčen z holandských balad z 11. stol.; boj chudé šlechty proti Španělům; na historickém tématu popsal soudobé pocity a nálady

 

Viktor Dyk

• básník, dramatik a prozaik generace protispolečenských buřičů
• narodil se v Pšovce u Mělníka, studoval práva, zapojoval se do politického života, za 1. sv. války vězněn (protirakouská satira), po válce se stal poslancem a senátorem strany národně demokratické; v 54 letech se utopil v moři
• nade vše upřednostňoval lásku k národu, trpěl rozporem mezi realitou a snem, což vedlo k jeho pozdější deziluzi

Poezie

A porte inferi

Síla života

Marnosti

• protispolečenská vzpoura, skepse, touha po překonání, pocity rozporu; tragikomické pojetí života, sebeironie, sklon k epigramatičnosti, vyhrocená pointa, svár skutečnosti a snu, vůle a citu, iluze a vystřízlivění

Buřiči

• 3 příběhy zločinců, kteří se bouří proti společnosti; anarchisticky laděná epická sbírka

Milá sedmi loupežníků

• básnická balada o dívce milující a zároveň zrazující své druhy, neboť jí zabili milého (dovede je až na šibenici)

Satiry a sarkasmy

Pohádky naší vesnice

• upozorňuje na nedostatky národní společnosti

Lehké a těžké kroky

Anebo

Okno

Poslední rok

• sbírky inspirovány první světovou válkou a obavami o osud národa

Devátá vlna

• sbírka poznamenána předtuchou blízké tragické smrti

Próza

Krysař

• zpracování německé pověsti ze 13. stol. o krysaři z Hammeln; pověst vypráví o krysaři, který pomůže lidem vyčisti město; jelikož nedostane slíbené peníze, odvádí děti všech lidí z města a zakládá s nimi Sedmihradsko; v Dykově díle je krysař romantickým hrdinou, který se dostane do Hammelnu; zde se zamiluje do dívky jménem Agnes, ta ho však opustí; nakonec nedostane ani slíbené peníze za vyčištění města; obloudí lidi hrou na píšťalu a odvádí je do propasti; naživu zůstává jen prosťáček Jörgen a malé dítě; autor vyjadřuje touhu po lepším světě

Drama

Posel

• historický námět z pobělohorské doby

Zmoudření dona Quijota

• Dyk podporuje dobře myšlené skutky, vyzdvihuje Quijotovo procitnutí ze snu, po kterém ztrácí Quijot smysl žít, a tak umírá

 

Karel Toman (vl. jm. Antonín Bernášek)

• představitel generace protispolečenských buřičů; psal do Nového kultu i do Moderní revue
• pocházel z rolnické rodiny z Kokovic na Slánsku; po nedokončených právnických studiích střídal úřednická a redaktorská místa; mnoho cestoval – po celé Evropě; teprve po první světové válce zakotvil v Praze, kde byl zaměstnán v knihovně Národního shromáždění + píše pro Národní listy; bohémský přístup ke světu, nakonec nachází smysl života v rodné zemi

Poezie

Pohádky krve

• symbolistická sbírka s dekadentním obsahem

Torso života

• symbolistická sbírka; motivy smutku a neuskutečněných ideálů, lásky; rozpor mezi domovem a dálkami

Melancholická pouť

• motiv tuláctví, zároveň touha po vlasti, pocit společenského vyděděnce; kritika maloměšťácké společnosti

Casius

Sluneční hodiny

Verše rodinné a jiné

Měsíce

• považovány za nejkvalitnější Tomanovu sbírku; obsahuje přesně 12 symbolistických básní, ve kterých se přimyká k vlasti

Hlas ticha

• ohlas na 1. světovou válku

Stoletý kalendář

• sbírka zachycuje zápasy chudých

 

Fráňa Šrámek

• narodil se v Sobotce, otec byl berním úředníkem, a tak se s rodiči často stěhoval; studoval práva, ale nedokončil je; po návratu z vojny se věnoval literatuře; spolupracoval s anarchistickým hnutím; za své politické názory byl několikrát vězněn; první světovou válku strávil na několika frontách; po válce se nezařadil k žádné literární skupině; žil v ústraní v Praze a Sobotce; jeho nesouhlasný postoj k okupaci vyjádřil tím, že nevycházel ze svého domu
• básník, prozaik, dramatik a publicista; příslušník buřičské generace

Poezie

Života bído, přec tě mám rád

• překonává dekadentní pocity, hořkost života; protispolečenské a antimilitaristické postoje

Modrý a rudý – Verše o vojáčcích

• užívá prostý jazyk; antimilitaristická sbírka s ironickým podtextem

Raport

• v básni ukazuje na nesmyslné smrti koní ve válce její absurdnost, krutost

Splav

• impresionistická a vitalistická sbírka

Básně

Nové básně

• ve sbírkách popisuje Sobotecko

Rány, růže

• básně vzniklé pod dojmy okupace

Próza

Sláva života

• povídková kniha; Šrámkova prvotina

Stříbrný vítr

• impresionistický román oslavující mládí; hlavním hrdinou románu je Jan Ratkin, syn soudce; mládí prožil na vesnici, ale na gymnázium byl poslán do města; ve městě prožívá zmatečné stavy dospívání; v závěru románu se Ratkin setkává se svou milou Aničkou, se kterou se rozchází; celá kniha konfrontuje svět starého a mladého a vrcholí přerodem mladého Ratkina v muže
• uvolněná stavba textu, dojmovost okamžiku, spojitost duše člověka s přírodou; postavy bez pevných obrysů psychiky

Tělo

• román popisuje citový život hlavní hrdinky

Drama

Léto

• oslava mládí a lásky, které prezentují lidé z venkova, naproti tomu se staví starší generace lidí z pražských uměleckých kruhů; tyto generace se střetávají v létě, kdy Pražané přijíždějí na letní byt

Měsíc nad řekou

• děj se odehrává po první světové válce v Písku; opět konfrontace světa mladých a starých; do Písku je svolán abiturientský sjezd maturantů; Jan Hlubina, písecký obchodník, se na tuto událost těší; jeho žena, v domnění, že Hlubina nic neví, před ním o této události nemluví, aby nezačal litovat toho, že díky ní nedostudoval; z Prahy přijíždí Hlubinův přítel Roškot se synem Villym; Villy se seznamuje s Hlubinovou dcerou Slávkou, která už má nápadníka; když rodiče odcházejí na večírek, zůstává Villy se Slávkou doma sám; Villy dává Slávce přečíst román Měsíc nad řekou, který napsal a věnoval její otec Villyho otci; během večera se oba sblíží, ale Slávka nakonec poznává, že se jako starší žena nemůže vrátit do mladších let, a tak Villyho opouští

 

František Gellner

• narodil se v Mladé Boleslavi v rodině drobného podnikatele a obchodníka; vystudoval gymnázium, potom studoval techniku ve Vídni a nakonec báňskou akademii v Příbrami; vedl život bohémského chudého studenta, školy nedostudoval; po vojně odjel studovat malířství do Mnichova, potom do Paříže a Drážďan; v roce 1911 začal pracovat jako redaktor Lidových novin; za 1. sv. války narukoval i přes silné revmatické obtíže; hned po nástupu měl hádku s velitelem, a tak byl přidělen k pěchotě; jelikož po několika dnech nemohl dále jít, zůstal na bojišti a byl prohlášen za nezvěstného
• básník a prozaik, autor politické satiry a kupletů, fejetonů, povídek; často užívá hovorová slova a vulgarismy

Poezie

Po nás ať přijde potopa!

• poezie provokativní, ironická, výsměšná, revoltující

Radosti života

• výsměšný a ironický postoj zakrývá zklamání a touhu po silném citu

Nové verše

• sbírka vydána posmrtně S. K. Neumannem; sbírka je dokladem básníkova dozrávání a zklidňování

Próza

Cesta do hor a jiné povídky

 

Stanislav Kostka Neumann

• básník, prozaik, publicista a překladatel, jehož tvorba prochází všemi literárními proudy přelomu století
• pocházel z rodiny zámožného pražského advokáta a poslance; po otcově smrti byl vychováván tetami v rodinné olšanské vile, která se později stala centrem Neumannovy literární skupiny; Neumann přerušil studia na střední škole, stal se novinářem a později svobodným spisovatelem; od mládí se zabýval politikou (v procesu s Omladinou odsouzen a vězněn); po návratu z vězení spolupracoval s Moderní revue, později vydával anarchistický časopis Nový kult; před první světovou válkou pobýval ve Vídni a na Moravě; po válce pracoval krátce jako úředník na ministerstvu školství, potom jako publicista a překladatel; vstoupil do KSČ a věnoval se politické práci; později žil mimo Prahu, léčil se v Poděbradech; 2. světovou válku strávil na venkově ; po jejím skončení se vrátil do Prahy

Poezie

Nemesis bonorum custos

• Neumannova první sbírka napsaná ve vězení; vězeňská a milostná lyrika

Jsem apoštol nového žití

Apostrofy hrdé a vášnivé

Satanova sláva mezi námi

• symbolistické sbírky

České zpěvy

Bohyně, světice, ženy

Kniha lesů, vod a strání

• sbírky Neumannova moravského období, zejména knihy milostné a přírodní poezie; Neumann užívá volný verš

Nové zpěvy

• oslavuje moderní technickou civilizaci; autor poetizuje nepoetické věci (stroje, věci života)

Rudé zpěvy

• Neumann ve sbírce vyjadřuje svůj politický postoj (sympatie vůči Rusku)

Bezedný rok

Zamořená léta

• sbírky vyšly po druhé světové válce

Publicistika

S městem za zády

• sbírka fejetonů o cestování, zachyceny příběhy lidí

Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr a iluzí

• v této stati Neumann reagoval na kritickou reportáž francouzského spisovatele Andrého Gida o Sovětském svazu

 

Petr Bezruč (vl. jm. Vladimír Vašek)

• protispolečenský buřič stojící mimo všechny básnické skupiny; chápal svou tvorbu jako hlas barda; usiloval o neosobní a anonymní tvorbu; ve své tvorbě spojuje a přetavuje moderní básnické proudy v poezii údernou a monumentální
• narodil se v Opavě v rodině profesora Antonína Vaška, slezského národního buditele a tvrdého zastánce nepravosti RKZ; studoval gymnázium v Brně, potom práva v Praze – ta však kvůli finančním problémům v rodině nedokončil; pracoval pak jako poštovní úředník; za první světové války odešel do výslužby; zemřel v Olomouci

Poezie

Slezské písně

• básně publikované v této sbírce vyšly o několik let dříve v časopisech, potom souhrnně jako Slezské číslo; ve sbírce se setkáváme s básněmi intimními, sociálními a národnostními; stavba básní je dramatická a vzdorná; básník klade naléhavé otázky, pokřiky, hyperboly, kontrasty, paralely a symbolické obrazy

Jen jedenkrát

Červený květ

Labutinka

• intimní básně

Škaredý vzhled

• sociální báseň

Maryčka Magdonová

Kantor Halfar

Bernard Žár

• sociální balady – příčinou tragédie jednotlivých postav je dána sociálním prostředím

Stužkonoska modrá

• samotářská báseň, která symbolizuje básníkův smutný a zahořklý osobní život, i zklamání z veřejných poměrů

 

B)   Trpný rod

 

Pasivum opisné

• pomocné sloveso být + příčestí trpné
• vyjadřuje stav, výsledek děje (Obchody byly zavřeny.)

prézens:

1. jsem/jsi/je uzdraven, -a, -o
2. jsme/jste/jsou uzdraveni, -y, -a

futurum:

1. budu/budeš/bude uzdraven, -a, -o
2. budeme/budete/budou uzdraveni, -y, -a

préteritum:

1. byl, -a, -o jsem/byl, -a, -o jsi/byl, -a, -o uzdraven, -a, -o
2. byli, -y. –a jsme/byli, -y, -a jste/byli, -y, -a uzdraveni, -y, -a

kondicionál přítomný:

1. byl, -a, -o bych/byl, -a, -o bys/byl, -a, -o by uzdraven, -a, -o
2. byli, -y, -a bychom/byli, -y, -a byste, byli, -y, -a by uzdraveni, -y, -a

kondicionál minulý:

1. byl, -a, -o bych/byl, -a, -o bys/byl, -a, -o by býval, -a, -o uzdraven, -a, -o
2. byli, -y, -a bychom/byli, -y, -a byste, byli, -y, -a by bývali, -y, -a uzdraveni, -y, -a

infinitiv pasivní:

být uzdraven

opisné pasivum splývá s adjektivem:

být uzdraven – uzdravený

 

Pasivum zvratné

• sloveso nezvratné + se
• vyjadřuje opakovanou činnost, děj (Obchody se zavírají večer.)

 

Užití pasiva

• pasivum opisné – ze stylistických důvodů: aby nebylo nutno střídat podměty (Chodec byl svržen autem, odvezen sanitkou do nemocnice a ošetřen lékaři.), napomáhá srozumitelnosti vyjádření (Naše řeky jsou znečišťovány průmyslovými závody.)
• v projevech psaných (odborný nebo publicistický styl)
• pasivum zvratné = živější; v obecných předpisech, poučeních (Těchto léků se užívá… Těsto se nalije do formy.)