Kubismus, Expresionismus, Futurismus, dada, surrealismus a jejich hlavní představitelé.Počátky moderní prózy 20. století.

 

• secese – „krásná epocha“, poslední univerzální sloh na přelomu 19. a 20. století, vystupuje proti tradici (odtržení)

 

• počátek 20.století znamená zvrat v klasickém pojetí literatury
• umělci hledali nové cesty k zobrazení světa a přiléhavější, nápaditější a barvitější způsoby postižení reality
• vznikl velký počet nových uměleckých směrů, většinou měli mezinárodní charakter
• velmi často se prolíná výtvarné umění s literaturou
• směry byly velmi experimentální, dál se používal impresionismus a symbolismus

 

Guillaume Apollinaire (vl.jménem Wilhelm Apollinaris de Kostrowicki)

• Francouz polského původu
• žil v Paříži, po 1.sv.válce podlehl španělské chřipce
• zakladatel moderní poezie 20. stol. – „rozbíjení“ tradičních forem; propagátor moderních uměleckých směrů
• převážně kubofuturismus
• psal odborné eseje, poezii, prózu, dramata
• využívá principu asociace, fantazie, hra se slovy, větami

 

• Alkoholy – básnická sbírka, báseň Pásmo – polytematická báseň, jednotlivé motivy a tématické celky jsou propojeny na základě principu volné asociace, proudu vědomí – volný proud pocitů, dojmů, nálad, vzpomínek vyjadřující mnohotvárnost a zázračnost života, skutečnost zachycena z mnoha pohledů, prolínání časových rovin; přeložil Karel Čapek
• Kaligramy – básnická sbírka, text spojen s grafickým uspořádáním v optický celek =obsah básně vyjádřen graficky (např. hvězda, býk, Eiffelova věž – spojil tak poezii s malířstvím
• Kacíř a spol. – povídky, např. Pražský chodec, Kacíř
• Prsy Tiresiovy – drama, zároveň programem divadelní avantgardy

 

Kubismus

• z lat. cubus = krychle
• především ve výtvarném umění
• vznik 1907 – zakladatelé malíři Georges Braque a Pablo Picasso
• nechtěli kopírovat skutečnost, rozklad skutečnosti na jednotlivé prvky (geometrické tvary); využívá geometrických obrazců k postižení vnitřní stavby objektů, objekty rozkládá a jednotlivé části objektů svým umístěním neodpovídají skutečnosti
• způsob, jak do dvojrozměrného obrazu zachytit trojrozměrnost věcí – nazírání z různých pohledů – tyto pohledy jsou na plátně vedle sebe
• vedl ke vzniku funkcionalismu, konstruktivismu
• v Čechách: Emil Filla, Bohumil Kubišta
• v literatuře: nerozbíjel realitu, ale text; jazyková realita se rozloží na základní prvky (slov) a vytvoří se nová básnická skutečnost
• Jean Cocteau – francouzský básník (sbírky Chorál a Rekviem).

 

Futurismus

• z lat. futurus = budoucí
• projevoval se hlavně v poezii, částečně v malířství, nejvíce se rozšířil v Rusku
• vznik: roku 1909 zveřejněním Manifestu futurismu – autorem Filippo Marinetti– italský básník (Futurismus a fašismus – esej, v Itálii spojení s fašismem, Ohnivý buben)
• bouřil se proti tradici v umění – odmítal celou dosavadní kulturu jako mrtvou
  směřoval k budoucnosti – chtěl vytvořit zcela nové umění – nové vidění světa
  oslavuje průmyslovou společnost, svět techniky (i válečné), velebí městskou civilizaci
  snaha promítnout do svého díla rychlost, proměnu a pohyb světa
  hlásali revoltu, anarchii, destrukci, likvidaci harmonie a konvencí
• v literatuře: teorie osvobozených slov – nejsou vázána větnou skladbou, odstranění interpunkce, proměnlivost rytmu, prolínání rovin, zkratkovitost; především podstatná jména oproštěná od přídavných jmen, slovesa užívána pouze v infinitivu
• některé futuristické básně měly nezvyklou úpravu – zrakové působení (typogramy – využití velikosti a rozvržení písmo)

 

Kubofuturismus

• pojem spíše v literatuře
• spojení futuristického dynamismu a kubistické mnohopohledovosti
• zachycení skutečnosti z mnoha úhlů pohledu, polytematyčnost, prolínání časových rovin, zdůraznění grafické podoby básně (kaligramy= obrazové básně)
• představitelem především Guillaume Apollinaire, dále Velemir Chlebnikov (Rusko), Vladimir Majakovskij (Rusko)

 

Vladimir Majakovskij

• básník, výtvarník, dramatik, prozaik
• kubofuturismus
• socialistické revoluční ideje
• vytvořil stupňovitý verš, vnášel do poezie hovorový jazyk, neologismy
• I. Lenin, 150 000.000 – (počet obyvatel Ruska) – tendenčně zaměřené poemy
• Válka a svět, Oblaka v kalhotech – poemy psané za 1. sv.války, předtucha revoluce

 

Expresionismus

• z lat.expressio = výraz
• literární, výtvarná a divadelní směr
• protiklad k racionálnímu a popisnému realismu
  zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolovatelné vnitřní, zejména citové stavy a projevy lidské psychiky
• nejprve v malířství jako opozice proti impresionismu a naturalismu – umění nemá objektivně zobrazovat vnější svět, ani pouze odrážet smyslové dojmy
  motivy: jednotlivec, případně celá skupina lidí, působí opuštěně. Tvář vyděšená, tvary deformované, vlnité tahy štětcem Edvard Munch (Nor; obraz Výkřik)
• reagoval na pocity nejistoty, úzkosti člověka vydaného napospas životním útrapám a strádání hlavně v průběhu 1. sv. války.
• důraz na vnitřní výraz, prožitek, sny a spíše odpudivé a děsivé představy
• vyjadřuje pocity tísně, úzkosti, strachu, beznaděje, osamocenosti, obavy o osud člověka
• rozšíření hlavně v Německu – činnost drážďanské skupiny Die Brücke (Most) a mnichovské Der blaue Reiter (Modrý jezdec)
• v Čechách: po 1.světové válce brněnská Literární skupina (dramatik Lev Blatný, Ladislav Klíma, Richard Weiner)

 

Dadaismus

• z franc. dada = v dětské řeči „hračka“
• ovlivnil surrealismus
• vznikl za první světové války v Curychu – reakce na válečné běsnění
• protest proti válce, zločinu, honbě za majetkem
• roku 1916 založen literární klub Kabaret Voltaire
• odmítá řád i logiku, základem všeho je náhoda, nesmysl, chaos, absurdita
• snaha šokovat a provokovat
• anti-umění – negace
• tvoření básnických obrazů vytahováním slov z klobouku
• radost a všeobecné veselí (až přehnané) má zastřít hrůzy války
• poprvé objevili tzv. automatické texty-dadaismus ale nepracoval s podvědomím jako surrealismus
• zakladatel – Tristan Tzara (Rumun) a Hans Arp (Francouz)
• výtvarné umění tzv. optické básně (Man Ray – americký fotograf)

 

Surrealismus

• „nadrealismus“
• spřízněn s dadaismem – revoluční a skanadální (také reakce na válku – ekonomické a společenské změny)
• hledání nových způsobů projevu – tvoří tzv. automatické texty na základě řady asociativních představ bez kontroly rozumu – na světlo se tak dostává podvědomí zachycuje snové až neskutečné představy, v literatuře a v malířství.
• ovlivněno psychoanalýzou rakouského lékaře Sigmunda Freuda – zabýval se lidským podvědomým
• surrealistické umění neomezoval předem zhotovený plán, logická výstavba
  texty byly spontánní, překvapivé, nepravděpodobné
  nezvyklá spojení motivů, které spolu původně vůbec nesouvisejí
• zakladatel fr.básník André Breton, podpora komunismu
  první surrealistická báseň Magnetická pole (předznamenává surrealismus)- Breton a Saopaul –záznam asociací
  Nadja – román se dvěmi rovinami, první je teoretická obhajoba surrealismu, druhá je líčení autorova vztahu k dívce Nadje (pouze však duševní)
• pořádají tzv. sommeils – setkání, kdy se pokoušejí společně upadnou do hypnotického spánku, který jim má pomoci najít nová spojení, myšlenky, vize.
  setkání různých umělců poskytuje různé nápady
• obliba různých her při kterých se kombinují slova a obrazy – tvůrčí metodou je náhoda
  např. „znamenitá mrtvola“ –kolektivní tvoření textu (obrazu) (jako dětská hra kdo, co, jak,proč)
• roku 1922 se odtrhnou od dadaistů – roku 1924 Breton publikuje Manifest surrealismu
  později (1929) Druhý manifest surrealismu
• Paul Éluard – sbírky Nepřerušená poezie a Veřejná růže
• v Čechách Skupina surrealistů (1934) – 11 členů: Jaroslav Ježek, Toyen, J.Štýrský, V.Nezval, K.Biebl

 

Malířství

• snové obrazy, je na nich zvětšený detail v nelogických souvislostech, objekty se jakoby vznášejí v prostoru anebo ustrnují v prostoru (zkamení)
• Max Ernst – od dadaismu k surrealismu, koláže (S prvním jasným slovem)
  Salvador Dalí – (Nekrofilní fontána tryskající z klavíru)
  Joan Miró (Harlekýnův karneval, To je barva mých snů)
  René Magritte –(Zrádná podoba /To není dýmka/ – Ceci n’est pas une pipe)

 

Film

• Salvador Dalí a špaň. režisér Luis Bunuel – Andaluský pes (1929)– krátký surrealistický film s málo srozumitelným dějem; Zlatý věk

 

Počátky moderní prózy 20. století

• největší rozvoj meziválečná literatura
• rozkvět klasický román, ale také moderní a experimentální próza:
• charakteristické rysy: bourání dějové linie (děj není tolik důležitý), prolínání několika významových rovin, složitá symbolika, literatura se stává subjektivnější rozehrávají lidské podvědomí a psychiku, mnohé myšlenky ke čtenáři přichází prostřednictvím podtextu
  experimenty s jazykem

 

Marcel Proust

• Francouzský prozaik, od mládí trpěl zdravotními problémy, později žil uzavřeným samotářským životem
• Hledání ztraceného času – základ psychologické moderní prózy
• napsáno během 14 let, sedm svazků: Swann, Ve stínu kvetoucích dívek, Ke Guermantům, Sodoma a Gomora, Uvězněná, Uprchlá, Čas znovu nalezený
• část zfilmována jako Swannova láska (1985)
• mnohovrstevný, rozsáhlý cyklus – nejúplnější obraz mravů ve Francii po Lidské komedii od Balzaca – popisuje mravy, morálku a chování francouzské aristokratické společnosti
• psána formou autorského monologu – nemá žádný zvláštní děj, pouze autorovy pocity, intimní prožitky, vnitřní monology, líčení nálad, reflexí, vzpomínek = ztvárnění individuálních psychických procesů; vlastní zážitky a úvahy o smyslu lidského bytí
• vyjadřování autora je velmi složité, myšlenky často odbočují k jiným tématům- zvláštní jazyková stavba, mnoho závorek, vsuvek, pomlček, které vyjadřují další myšlenky, dlouhá souvětí
• Vypravěčem je Marcel, který líčí své zážitky z mnoha stran, pohledů a úhlů. V prvním díle se dozvídáme o lásce Marcelova strýce Swanna k Odettě de Grécy. Jejich příběh vášnivé, nespoutané, žárlivé a nakonec až chorobné lásky se udál už 30 let před tím, než se Marcel narodil.
  V následujících dílech románu sám Marcel zažívá několik milostných vzplanutí. Všímá si však při všech událostech francouzské společnosti, jejich mravů, chování mezi lidmi a vzájemných vztahů. V románu vystupuje nesčetné množství postav, mezi nimi také příslušníci vysokých urozených vrstev, umělci, Marcelova rodina, ale i obyčejné služebnictvo.
  Příběh tvoří neustálý tok představ, asociací, halucinací. Prolínají se v něm zážitky se současnosti i z minulosti. Vypravěč se nebrání zrakovým, sluchovým i čichovým vjemům. Vše spojuje dohromady v jeden simultánní počitek. Text je silně subjektivní, zcela podléhá vypravěčovým stavům a emocím.

 

James Joyce

• nejdůležitější představitel moderní světové prózy
• Ir, narozen v Dublinu, (dvě díla tomuto městu věnoval)
• celoživotní emigrant, trpěl oční chorobou
• Dubliňané-soubor povídek
• Portrét umělce v jinošských letech – svou tvůrčí metodou předznamenává nejznámější román Odysseus, v této nové tvůrčí metodě je děj potlačen, autor se soustředí na vylíčení pocitů hlavních hrdinů na základě představ a řetězce asociace, do jisté míry je autobiografickým románem
• Odysseus – jeho nejslavnější román, v plné šíři zde byla uplatněna nová tvůrčí metoda – využíval proudu vědomí
  Odehrává se v Dublinu roku 1904 a zachycuje pouze jeden červnový den ze života hrdiny. Hlavní postava úplně obyčejný člověk Leopold Bloom. To, co Odysseus zažívá 10 let, Leopold prožije během jednoho dne. Leopold prochází Dublinem a pozoruje dění kolem sebe. Každá banální maličkost je pro něho dobrodružstvím- podrobně popisuje jeho návštěvu drogerie, účast na pohřbu, pobyt v knihovně, nevěstinci, jsou tam podrobně rozebrány autorovy názory a pocity, mnohé pasáže jsou filozofické, jiné vyznívají ironicky a parodicky.
  paralela s Homérovým Odysseusem: Jednotlivé části románu jménem odkazují k Homérovu dílu – Odysseus (=Leopold), Telemachos (=syn Štěpán- spisovatel a učitel) a Penelopé (=manželka Molly- operní zpěvačka), Hádes, Kalypso, Kyklop, Sirény – postavy i události jsou jakýmsi protikladem k Homérovu Odysseovi

 

Franz Kafka

• rodák z pražského Starého Města
• z rodiny židovského velkoobchodníka
• trpěl otcovým despotismem, neporozuměním s otcem – ztráta sebevědomí, uzavřel se do sebe, žil ve svém vlastním světě a stále pociťoval tíhu viny.
• vystudoval práva a na nátlak otce začala pracovat v pojišťovně (těžce nesl to, že je součástí byrokracie), práce ho nezajímala a volný čas věnoval literatuře
• před smrtí si přál zničení veškeré své tvorby, ale zásluhou Kafkova přítele a vydavatele Maxe Broda bylo dílo zachráněno a vydáno
• zemřel v rakouském léčebném ústavu na tuberkulózu

 

Dílo:

• zobrazuje odcizení člověka, jeho existenci ve zmechanizovaném světě.
• jeho svět je fantaskní, absurdní, nelogický, pesimismus, groteskní pojímaní reality
• bojuje proti odstrašujícímu byrokratickému aparátu.
• řeší problémy viny a trestu, zamýšlí se nad nimi, texty působí často až absurdně,
• prostředí i postoje jsou mlhavé, nepřesně označené, nikdy neznáme popis prostředí, nikdy nepopíše podobu svých hrdinů a nezmiňuje se ani o jejich charakteru, ve většině případů nemají jména, pouze písmena (K), postavy nechápou, co se s nimi děje a proč, pocit bezmocnosti a strachu
• Proměna-povídka, mladý muž Řehoř Samsa se přes noc proměnil v odporného brouka, autor se zabývá vztahem rodiny k broukovi, všichni k němu cítí odpor a všem se uleví, když Řehoř dobrovolně skončí svůj život – umírá, aniž by cokoliv podnikl proti, aniž by vzdoroval.
• Zámek – román, příběh zeměměřiče K, který je povolán do vsi pod zámkem a má tam vykonat nějaké zeměměřičské práce, ale po mnoho a mnoho dnů se mu nedaří dostat se na zámek, aby zjistil, jakou práci má vykonat, ale zaměstnanci zámku mu stále kladou nějaké překážky a on se vlastně nikdy nedozví, proč tam byl povolán. Kafka opět představil absurdní, neskutečný svět, odlidštění. Postavy v románu jsou jen povrchně vykresleny. Jedinou ctností je to, pochází-li někdo ze zámku. Tato mocnost se ale objevuje pouze formou příkazů a svých úředníků.
• Proces- román, příběh bankovního úředníka K, který byl zatčen v den svých 30. narozenin, z neznámých příčin k němu přicházejí dva muži a sdělují mu, že je proti němu zahájen proces kvůli činu, který spáchal. Josef K. ale neví, oč jde, a ani během děje nic nepochopí. I když byl vlastně zatčen, může se zatím pohybovat na svobodě. čas od času je povolán k výslechu, nikdy se nedozví, z čeho je obviněn, sám neví o vlastní vině, nechápe absurditu celého procesu a zdá se mu, že vše je pouhý omyl – po čase úplně rezignuje a nakonec je odsouzen k smrti a zabit Přesně za rok, v den třicátých prvních narozenin, opět přicházejí za Josefem dva muži. Odvedou jej do lomu a beze slova vysvětlení jej probodnou
  Kafka představil nevinného člověka, který je násilně zavlečen do nesmyslného procesu soudního vyšetřování. Kritizuje tak bezduchost byrokratického aparátu a bezmocnost člověka, který s ním má jednat.
• Dopisy Mileně, Dopisy rodičům

 

Virginie Woolfová

• představitelka moderní anglické literatury
• K majáku
• Orlando – postava žije 4 století a během života se přeměňuje z muže na emancipovanou ženu
• Flush – životopis psa básnířky Browningové