Světová literatura 20. století

Próza do 2. světové války

Marcel Proust (1871-1922)

Jedním ze zakladatelů moderní prózy je francouzský autor Marcel Proust. Pocházel z bohaté šlechtické rodiny, žije v záměrném odloučení od okolí, kde píše román Svět Swannových (předtím Radosti a dny – postupné zachycení dnů týdne). Kvůli jeho neobvyklé formě ho musel Proust vydat na vlastní náklady. Po ohlasu, který román vyvolal, začal pracovat na dalších šesti dílech, sdružených do románového cyklu Hledání ztraceného času(Ve stínu kvetoucích dívek, Svět Guermantových, Sodoma a Gomora, Uvězněná, Zmizelá Albertina, Čas nalezený).

Romány jsou psány autobiograficky, z pohledu vypravěče ( ich – forma ), obsahují vzpomínky na prožité události v prostředí tehdejší francouzské aristokratické společnosti. Těžiště je ovšem v psychologických úvahách, líčení pocitů postav a ukazování vlivu minulosti, zdánlivě zapomenuté, na další osud i povahu člověka. Tomu odpovídá i styl, prolínají se tu různé časové roviny i témata, autor používá asociativní metodu líčení zážitků. Výsledkem je „intuitivní proud vědomí“ (také „román – řeka“), věty s porušenou stavbou a splynuté do jednoho celku.

James Joyce (1882 – 1941)

Podobná metoda sledování vědomí a podvědomí se objevuje v dílech irského spisovatele píšícího anglicky, Jamese Joyce. Začal poezií a realistickými povídkami ze svého prostředí (Dubliňané), svůj styl ale nejvíce uplatnil v románě Odysseus.

Příběh dublinského občana pana Blooma, jeho manželky a přítele je parafrází antické předlohy. Do děje trvajícího jen jeden den a noc soustředil úvahy a pocity těchto tří hrdinů. Právě na podobnosti s klasickým eposem založil Joyce mýtusmoderního člověka.

André Gide (1869 – 1951)

Rozporuplná je tvorba francouzského spisovatele Andrého Gidea. Na jednu stranu hlásá krajní individualismus, objevuje se u něj i náboženské myšlení a sklon ke komunismu. Po návštěvě SSSR roku 1936 ovšem stalinský režim zkritizoval knihou Návrat ze SSSR (reakce S. K. Neumanna Anti-Gide). Ve svém vrcholném díle, románu Penězokazi, prosazuje individualitu a zamýšlí se nad pokrytectví měšťanské morálky, která ji potlačuje.

Franz Kafka (1883 – 1924)

Německý spisovatel Franz Kafka narozdíl od Prousta nebo Joyce nezabývá vnitřní psychikou postav, o jeho hrdinech neznáme často ani charakteristiku, ani jméno.

Kafka se narodil v Praze v rodině židovského obchodníka, trpěl nejprve despotickým chováním otce a pak byrokratickým systémem v pojišťovně, kde jako úředník pracoval. V jeho díle se pak objevuje bezmoc člověka proti okolí, úřadům a omezování jeho života.

Román Proces líčí osud úředníka Josefa K., který je za záhadných okolností zatčen, souzen před neznámým soudem a nakonec popraven za neznámý zločin. Všechna jeho obrana je marná. Podobně v románu Zámek přichází zeměměřič K. do vesnice, kde chce vstoupit do zámeckých služeb. Umírá však dřív, než je jeho žádost vyslyšena, zdrží se kvůli nejrůznějším byrokratickým překážkám. Román Amerika (zpracoval J. Kohout, zfilmováno po 1989 s Dejdarem) je příběhem šestnáctiletého chlapce poslaného rodiči za trest do Ameriky.

Všechny tři romány vydal posmrtně přes Kafkův nesouhlas jeho přítel, spisovatel Max Brod.

Theodore Dreiser (1871-1945)

Americký autor Theodore Dreiser kritizoval moderní společnost, zejména „americký styl života“ tedy zhoubnou touhu po slávě a bohatství.

Hned v prvním románě Sestřička Carrie zobrazuje osud venkovské dívky přijíždějící do Chicaga za bohatstvím a společenským vzestupem. K tomu ji ale nepomůže práce v továrně, rozhodne se dostat k vysněné herecké kariéře přes své milence, které posléze opouští. Nakonec dosáhne svých cílů, cítí se však osamělá.

Podobný námět má román Americká tragédie, kde se mladý Griffith snaží získat postavení sňatkem s dcerou milionáře. Své předchozí známosti (Roberty) se snaží zbavit, utopí ji při vyjížďce loďkou. Je však odhalen a odsouzen k smrti.

John Steinbeck (1902 – 1968)

Americký prozaik a dramatik John Steinbeck se proslavil hlavně svými sociálními romány a novelami, které situoval do prostředí lidí na okraji společnosti. Jeho hrdiny jsou tedy tuláci a povaleči, lidé bez domova a práce, ale také bez starostí. Steinbeck je ale nevidí negativně, naopak, píše o nich s jistými sympatiemi, s pochopením pro jejich slabosti a prohřešky. Tím pochopitelně svého času vyvolal pohoršení veřejnosti a nesouhlas kritiky.

John Steinbeck se narodil v kalifornském městečku Salinas, které se také často objevuje jako místo děje jeho románů.

Prvním jeho dílem je dobrodružný román Zlatý pohár, kde líčí osudy sira Henryho Morgana, který se z otroka stane panovačným tyranem. Další jeho dílo, novela Ryzáček, je příběhem o dospívání venkovského chlapce Jodyho, o přechodu ze zdánlivě idylického života na farmě k tvrdé skutečnosti.

Úspěch mu novela Pláň Tortilla. Danny a jeho přátelé, žijící v kalifornském Monterey, nic nemají, protože nic mít nechtějí. Majetek pro ně představuje jen směnnou hodnotu, protože se dá vyměnit za demižónek vína. Nejsou spokojeni, dokud neseženou, jakkoliv – jen ne prací, dolar na své každodenní 4 litry. Není divu, že někteří z nich stráví většinu času ve vězení. Vždy si ale pro své lumpárny najdou nezištnou pohnutku. Mají pravdu v tom, že majetkové rozdíly kazí přátelství, proto se také pokaždé se svými kamarády rozdělí. Majetek také pro ně znamená odpovědnost, a tím i starosti. Jejich způsob života je jakoby protestem proti hospodářskému systému okolního světa, založeném na touze po penězích.

Novela O myších a lidech vypráví o dvou přátelích, Georgeovi a Lendym, kteří si prací po farmách chtějí vydělat na vlastní domek. Problém mentálně zaostalého hromotluka Lendyho spočívá v rozporu mezi jeho vrozenou něžností a neschopností krotit svou sílu. Kdykoliv pocítí touhu po hlazení zvířete, vždycky ho nakonec svou silou udusí. Snadno se tím dostává do konfliktu s okolím, a tak jim žádné zaměstnání dlouho nevydrží. Když tato jeho vada vede až k vraždě, rozhodne se ho jeho přítel George zastřelit, aby ho uchránil před jistým utrpením ve vězení.

Nejznámějším Steinbeckovým dílem je román Hrozny hněvu, kde líčí příběh drobných rolníků připravených za hospodářské krize o půdu a domov, a musí obživu hledat jako sezónní dělníci. Rodina takto putující za prací z Oklahomy do Kalifornie zjistí, že byla oklamána, a to posiluje pocit jednoty s ostatními chudými.

Prvním poválečným dílem Na plechárně se Steinbeck vrací k tématu zpracovaném v Pláni Tortille. K Mackovi a jeho kumpánům, kteří vedou život bez peněz a bez starostí o budoucnost, zde přidává postavu doktora, který, ač vzdělaný, má k nim blíže než k ostatním maloměšťáckým obyvatelům městečka. Neváhá jim pomoci v nouzi, i když ví, že vypůjčené peníze mu nikdy nevrátí. Jako odměnu za doktorovu dobrotu se Mack rozhodne uspořádat oslavu jeho narozenin, která se, jako všechny Mackovy dobré skutky, nakonec nepovede.

Román Toulavý autobus je charakteristikou cestujících, kteří se sejdou v jednom zájezdním hostinci. Většina z nich jsou lidé ovlivnění a zdeformovaní moderní civilizací, což vyniká v porovnání s hlavní postavou, řidičem autobusu Juanem Chicoyem.

V románu Na východ od ráje se Steinbeck pokusil moderně adaptovat příběh biblického Adama. Toulky s Charliem jsou svérázným cestopisem po Spojených státech.

Hlavním tématem Steinbeckova díla je negativní postoj člověka k moderní civilizaci. Podle něj má civilizace sklon všechno lidské v člověku zničit. Proto si jeho hrdinové zachovávají přirozenost a originalitu. John Steinbeck byl v roce 1962 oceněn Nobelovou cenou.

Poezie do 2. světové války

Robinson Jeffers (1887 – 1962)

Obtížně zařaditelná je přírodní lyrika amerického básníka Robinsona Jefferse. Po studiích v Americe i Evropě se usazuje v rybářské vesničce Karnel, na břehu Tichého oceánu, kde si z kamení buduje svou „Jestřábí věž“.

Moře a příroda okolo ho inspirovala k tvorbě poem – Hřebec grošák (skladba Tamar), Mara. Přírodní motivy jsou alegorií věčného přírodního koloběhu a vyjádřením vztahu člověka k ní a odklonu od civilizace.

Poema Ženy od mysu Sur a lyrickoepické sbírky Dvojbřitá sekera a Hněvej se na slunce znamenají jistý odklon od obdivu k přírodě, soustřeďují se zejména na úlohu osamělého jedince.

Inspirací mu byla také antická literatura, zejména v dramatických dílech Médea, Odcházející Orestes, Žena z Kréty. Jeffersovu poezii překládal do češtiny básník Kamil Bednář.

Sergej Jesenin (1895-1925)

Představitelem ruského imaginismu (snaha o barvitost, smyslovou názornost) je Sergej Jesenin. Náměty své venkovské poezie čerpal z dětství, které prožil na ruské vesnici ještě před revolucí. Na ni a také na následnou občanskou válku reagoval Písní o velikém pochodu, a to formou lidových písní.

Bohémské verše a vzpomínky na mládí obsahují sbírky Zpověď chuligána a Krčemná Moskva. Opět do revoluce je zasazen lyrický milostný příběh Anna Sněgina.

Próza po 2. světové válce

George Orwell (1903-1950, vl. jménem Eric Blair)

Anglický spisovatel a novinář George Orwell se narodil v Indii, studoval ale v Anglii. Publikoval své eseje a fejetony, o literatuře (o Dickensovi, Kiplingovi) a se sociologickými úvahami. Zúčastnil se občanských bojů ve Španělsku a za 2. sv. války byl zpravodajem BBC. Mezitím změnil svůj názor na Sovětský svaz ( v mládí se prohlašoval za socialistu). Odsouzením politiky SSSR byla novela Farma zvířat (vydat ji ale mohl až po válce, neboť Británie byla ruským spojencem).

Farma zvířat je moderní bajka o jedné anglické farmě, kde se zvířata rozhodla vzít moc do vlastních rukou. Vznešené ideály „revoluce“ byly ale postupně změněny v nadvládu jedné skupiny – prasat. S udivující přesností jsou tu zobrazeny praktiky socialismu, o kterých nemohl z vlastní zkušenosti v roce 1940 vědět : zamlčování skutečnosti, překrucování minulosti i revolučních hesel, likvidace nepohodlných jedinců (prase Kuliš) a soudní procesy s vynuceným přiznáním (slepice), násilí formou ozbrojených jednotek (psi), a další, například „boj“ za postavení větrného mlýna.

Objevují se tu i postavy s charakteristickými vlastnostmi socialistické společnosti : fanatický pracovník, pracující přes čas a sloužící vládnoucímu režimu do roztrhání těla (kůň Boxer), ti, co dokáží situace využít ve svůj prospěch (prasata), nebo melancholický pesimista s názorem, že „žít se bude stále stejně, to jest špatně“ (osel Benjamin).

Také v knize 1984 se věnuje problémům totalitního systému, jednoduchým, prostým popisem vystihl atmosféru režimu kontrolujícího a omezujícího svobodu každého člověka.

novela	– prozaický žánr středního rozsahu s jednodušším dějem než román
	– jen jeden příběh s poutavým vyprávěním a často překvapivým závěrem
romaneto	– novela se záhadným nebo detektivním námětem
	– překvapivé rozuzlení, někdy fantastické, někdy podložené vědeckým zdůvodněním
	– tvůrce J. Arbes