Světová literatura 1. pol. 20. století

Po první světové válce dochází ke sblížení mezi Amerikou a Evropou. Mnohé státy se vydávají demokratickou cestou USA, Anglie a Francie. Úsilí o nový životní styl, touha po jistotách, osvobození a nastolení nového řádu vede také v některých zemích k podpoře fašistických (Itálie, Německo) a komunistických (Rusko) režimů.

Poválečná konjunktura vyústila oproti očekáváním ve vleklou hospodářskou krizi 30. let. Varovným předobrazem budoucího světového konfliktu se stává občanská válka ve Španělsku. Druhá světová válka rozpoutaná Hitlerovým Německem na sebe nenechá dlouho čekat. Člověk je opět vtažen do víru ničení, vraždění, zápasu o moc a holý život. Mnozí, kteří přežijí, vzápětí ztrácejí svobodu, neboť v záchvatu úlevného poválečného nadšení podlehnou komunistické ideologii.

Nové proudy myšlení a vědecké poznání vedou ke zhroucení hodnot člověka, což ho vede k umění, v kterém hledá oporu a nový řád. Podněty naturalismu a symbolismu se zdají být u konce s dechem, přesto secese vládne Evropě. Moderna chytá druhý dech. Z opojení technikou vzniká civilismus, k budoucnosti se obrací futurismus (destrukce dosavadních norem, snaha zachytit dynamiku moderní technické civilizace), expresionismus chce vyjádřit citové prožitky strachu a tísně člověka. Někteří autoři se přiklání k nejprostším darům života, oslavují přírodu, domov, lásku (vitalismus). Tyto pocity vyjadřuje i hnutí unanimistů, kteří věřili, že všechny bytosti, rostliny a věci spojuje jedna společná duše.

Člověk v úzkých si často ulevuje humorem, satirou a smíchem. Jako svérázný protest proti válce se zrodilo mezinárodní hnutí dada. Po první světové válce vzniká ve Francii surrealismus – vyjadřuje bezprostřední subjektivní dojmy, fantazie a sny, využívá obraznosti fantazie, psychický automatismus. Jiní autoři se přikláněli k sociálnímu umění, jež zobrazovalo kruté společenské rozpory a utěšovalo se snem spravedlivějšího uspořádání světa.

Ve 30. letech ve světové próze také sílí vliv některých filosofických směrů, např. fenomenologie a z ní vyrůstajícího existencionalismu. Dalším významným filosofickým směrem se stává pragmatismus Williama Jamese (myšlení a poznání nemají samy o sobě hodnotu, ale jen jako prostředek k jednání = filosofie činného života).

Malíři Picasso a Braque formují před válkou v Paříži kubismus odmítající jakékoliv iluze v umění a chtějí proniknout k podstatě věcí (rozklad obrazů na geometrické tvary). Pro představitele fauvismu je základním prvkem barva. Podobnými cestami jde abstraktní umění malířů Kandinskiho a Kupky.

V architektuře se rozvíjí purismus, který se snaží oprostit architekturu od jakékoliv zdobnosti, funkcionalismus vytvářející prostor budov i jejich exteriér na základě jejich určení a konstruktivismus, který esteticky zhodnocuje samotnou konstrukci stavby, jež byla maskována vnějším dekorem.

V hudbě se prosazuje vídeňská trojka (Arnold Schönberg, Anton Weber a Alban Berd), Igor Stravinský, jehož díla jako Pták Ohnivák, Petruška a Svěcení jara prezentoval ruský balet celé užaslé Evropě. V Americe se z oblasti New Orleans šíří nový hudební styl – jazz.

V umění zaznamenává prudký rozvoj fotografie a film – němé americké grotesky s Haroldem Lloydem, Frigem, Laurelem a Hardym a především s Charlie Chaplinem.

Moderní próza – ubývání dějovosti děl, převažuje vypravování v ich formě, větší subjektivita děl, prolínání více časových rovin, prvky absurdity, odchylky větné stavby; problémy jsou jen nastíněny, řešení nechává autor na čtenáři. Díla možné vyložit několika způsoby. Odtabuizování problému sexu.

 

Francie

Anatol France

• básník, prozaik a esejista; nositel Nobelovy ceny za literaturu; jeho díla jsou inspirována dějinami Evropy (hlavně Francie)
• narodil se v Paříži jako syn knihkupce; od mládí hodně četl a sám se vzdělával; později se věnoval literární kritice, lektoroval v jednom nakladatelství

Bohové žízní

• román líčí Velkou francouzskou revoluci

 

Ostrov tučňáků

• alegorický román parodující francouzské dějiny až do autorovy současnosti; příběh vypráví o krátkozrakém misionáři, který pokřtí a přijme do lidské společnosti tučňáky

 

André Gide

• prozaik a dramatik

Návrat ze SSSR

• upozorňuje na negativní jevy ruské společnosti a stalinismus

Penězokazi

• román popisující vzpouru mladých lidí ze tří pařížských měšťanských rodin; několik dějových pásem – Eduard (autor) uvažuje napsat román Penězokazi; dostává se mezi mladé lidi, mezi nimiž si najde přítele (je homosexuál); prolínání skutečného děje s dějem Eduardova románu; součástí knihy jsou i deníkové záznamy; autor poukazuje na omezování lidské individuality prostředím, tudíž jeho postavy žijí po svém, nepotřebují se přetvařovat a zaměňovat hodnoty (symbol penězokazů)

 

Louis Aragon

• proslavil se realistickými prózami s historickým námětem; časté splývání historických a literárních postav

Velikonoční týden

• román poukazující na tragiku napoleonských válek

 

André Maurois

• proslavil se životopisnými románovými bibliografiemi o slavných osobnostech evropských dějin

 

Romain Rolland

• dramatik a prozaik; nositel Nobelovy ceny za literaturu; hudebně nadán a vzdělán – přednášel dějiny hudby na univerzitě; autor mnoha slavných životopisů (Beethoven, Tolstoj, Michelangelo, Gándhí); smýšlel demokraticky a veřejně se angažoval proti válce a násilí

Jan Kryštof

• desetidílná románová epopej (tzv. román řeka) napsaná po vzoru jedné symfonie; hrdinou je geniální hudebník německého původu pocházející z prosté rodiny z venkovského města; jelikož byl otec alkoholik, musel se starat o celou rodinu; odchází do Paříže, kde pracuje v hudebním nakladatelství; časem se dostává do uměleckých kruhů, kde nalézá špatné poměry (potlačování osobnosti, politizování); prchá do Švýcarska, kde prožívá mnohá milostná dobrodružství; nakonec, zklamán životem, zjišťuje, že jedinou důležitou věcí v jeho životě je hudba; hlavní myšlenkou díla je víra v tvůrčí aktivitu člověka

Dobrý člověk ještě žije

• román se odehrává v Burgundsku; hlavním hrdinou je vesničan, lidový hrdina, který se i přes nelehkost žití staví k životu optimisticky

Petr a Lucie

• novela napsaná pod dojmem bombardování Paříže na Velký pátek ke konci 1. světové války; děj popisuje dva měsíce před touto tragickou událostí, kdy se náhodně setkává mladý Petr, který pochází z měšťanské rodiny, a Lucie, která žije sama s matkou, v metru; Lucie si přivydělává malbou kopií slavných děl, přestože tím není uspokojená; oba se do sebe zamilují a uzavírají se před válkou do svého světa lásky; nakonec oba umírají v kostele při bombardování; do silného kontrastu autor staví lásku a válku

 

románová epopej (tzv. román řeka) = rozsáhlé dílo s mnoha vedlejšími příběhy a spoustou postav; v některých částech se misí epika s lyrikou, což zpomaluje děj

 

Henri Barbusse

Oheň – Deník bojového družstva

• protiválečně zaměřený román psaný formou deníku; hrdiny jsou vojáci, s kterými se setkáváme na bitevním poli i na jejich dovolené; realistické ztvárnění bojiště

 

Antoine de Saint-Exupéry

• od dětství byl přitahován světem techniky, a tak se stal letcem, zaváděl do různých koutů země nové letecké linky a sám se účastnil některých rekordů v dálkovém letectví; mimo to se živil jako žurnalista; za 2. světové války byl nasazen jako armádní letec; při jednom průzkumu se ztratil a jeho tělo dosud nebylo nalezeno
• ve svých dílech se Exupéry zamýšlí nad obecnými filosofickými otázkami; víra v člověka, jeho morální cit a humanistické poslání

Válečný pilot

Noční let

Země lidí

• tyto tři romány se zabývají leteckou tématikou; místy romány připomínají spíše filosoficky zaměřené eseje, přesto jsou na druhou stranu prostoupeny mnoha básnickými prvky

Malý princ

• filosofická pohádky; autor se stylizuje do pilota vypravěče, který po havárii v poušti potkává Malého prince; ten mu vypráví, jak opustil svou planetu, na které se staral o svou květinu, díky níž, nejistotě, že je tato květina jedinečná, se tak stalo a jak navštívil šest planet, na kterých se seznámil s lidmi různých profesí (obchodník, král, pijan); na zemi potkává lišku, díky níž si uvědomuje, jak je pro něj květina důležitá; nakonec je Malý princ uštknut hadem

 

Marcel Proust

• narodil se v rodině pařížského lékaře, matka pocházela ze zámožné židovské rodiny; díky přehnané péči rodiny o jeho zdraví mu chyběl dostatek vůle ke studiu a práci; občas psal básně a články do novin, většinu času ale trávil s přáteli v salónech a divadlech; ke změně dochází po smrti rodičů a zhoršení jeho zdravotního stavu; uzavřel se ve svém domě a hnán strachem ze smrti se věnoval psaní svého díla
• jeho dílo překonává konvenční románové postupy, nově ztvárňuje individuální psychické procesy, zdůrazňuje intuici

Hledání ztraceného času

• osmidílný cyklus; čtenář je pohlcován zážitky a pocity vypravěče, které líčí v širokém proudu vědomí do nejmenších detailů; oživení ztracených okamžiků pomocí slov; k rozvíjení úvah autor používá vnitřního monologu vedle ich formy celého díla; jazyk složitý, lyrizovaný, dlouhá souvětí, vsuvky (závorky, pomlčky, dvojtečky), vyšinutí z větné stavby (anakolut) = asociativní metoda = tok myšlenek

 

Anglie

John Galsworthy

• prozaik a dramatik; narodil se v rodině právníka a sám pak práva vystudoval; po studiích se ale věnoval literatuře; zabýval se tématikou vyšších měšťanských vrstev; navazoval na kritický realismus konce 19. století

Sága rodu Forsythů

• románová kronika – trilogie, která podává obraz života vyšších vrstev viktoriánské Anglie na popisu několika generací jedné měšťanské rodiny; kritický a ironický postoj autora

Moderní komedie

• volné pokračování Ságy rodu Forsythů

 

George Bernard Shaw

• autor irského původu; v mládí hodně četl a obdivoval se Ibsenovi
• dramatik, kritik, esejista, nositel Nobelovy ceny za literaturu; zprvu se věnoval divadelním a hudebním kritikám, později napsal sám několik divadelních her; je proslulý svým vtipem a kousavou ironií; ve svých dílech napadá negativní vlastnosti společnosti, kritizuje ji

Živnost paní Warrenové

• námět prostituce

Caesar a Kleopatra

• historický námět

Svatá Jana

• historický námět; hra napsána po svatořečení Jany z Arku; Jana je líčena jako prostá dívka s velmi pokrokovým smýšlením; jako vůdce stanula včele vítězných francouzských vojsk v bojích s Anglií; Jana je nakonec Angličany zajata a upálena; hra vrcholí v epilogu, kdy se po všech bitvách fiktivně setkávají všichni aktéři bojů; všichni jsou rádi, že byla Jana svatořečena, ale nepřejí si její z mrtvých vstání, neboť se jí obávají
• autor poukazuje na střet s mocí a krutostí; vyzdvihuje odvahu jedince

Zpět k Methuzalemovi

• autor řeší problém dlouhověkosti

Pygmalión

• tato satirická hra pojmenována podle řeckého sochaře z Ovidiových Proměn, který vytvořil sochu překrásné dívky, a jehož láska dovolila soše ožít; děj dramatu se odehrává na počátku 20. století; mezi hlavní hrdiny patří Higgins, profesor fonetiky, který se se svým přítelem vsadí, že z prodavačky květin paní Lízy Doolitlové udělá dámu z vyšších kruhů, což se mu povede; po této proměně se však Líza nechce vrátit k prodávání květin, a tak se nakonec zamiluje do jednoho mladíka, který je schopen ji zabezpečit
• důležitá je jazyková komika; autor poukazuje na společenské předsudky a konvence, které kritizuje a vysmívá se jim

 

James Joyce

• narodil se a vystudoval v Dublinu; se svojí družkou poté opouští vlast a střídavě pobývá v Itálii, Švýcarsku a ve Francii, kde se Joyce živil jako učitel angličtiny; jinak ovládal dalších 18 jazyků; od mládí trpěl oční chorobou a na posledním díle pracoval už slepý
• dílo určováno traumatickým vztahem k rodině, náboženství a rodné zemi

Portrét umělce v jinošských letech

• metodou proudu vědomí román zachycuje léta dospívání autobiografického hrdiny Štěpána Dedala na jezuitské koleji; hlavní hrdina se bouří proti autoritám, vnucování zákonů a pravidel; zachyceny stavy vědomí a snů

Odysseus

• kubistický román se obrací k anglickému mýtu, který autor parafrázuje mnoha významovým sledem obrazů ze současného Dublinu; děj zachycuje 24 hodinové putování žurnalisty Leopolda Blooma (Odysseus), který potkává Štěpána Dedala (Telemachos) a navrací se ke své ženě Molly (Penelopa); zachyceny myšlenky, vrstvy vědomí postav (vnitřní monology); vedle ušlechtilosti stavěno i pudové chování, tělesné potřeby (sex); důmyslná práce s jazykem, užití vulgarismů, zkomolenin; po vydání román označen za pornografický a zakázán

 

kubistický román = skutečnost rozložena do detailů, fragmentace literatury, různé úhly pohledu, čtenář nucen v textu hledat

 

Virginia Woolfová

• krásná, chytrá a nadaná žena; nekonvenční styl života se odráží v její próze; trpěla psychickými depresemi, které vyvrcholily za druhé světové války sebevraždou
• dílo silně impresionistické – uplatňuje barevnost a hudebnost; zaměřuje se na psychiku a vědomí člověka (vnitřní monology); kubistický mnoha úrovňový náhled na postavy

K majáku

• do přírodních motivů zakomponována psychika hlavní hrdinky, důležitá atmosféra okamžiku

 

David Herbert Lawrence

• hlásal víru ve spontánní a instinktivní život, zasloužil se o odtabuizování sexu v literatuře; důležité bylo nejen fyzické, ale i duševní splynutí

Synové a milenci

Milenec lady Chatterlyové

• hlavní hrdinkou je žena šlechtice aristokrata Connie; její manžel byl za 1. světové války zraněn a ochrnul od pasu dolů, tudíž nebyl schopen sexuálního styku; Connie mu pomáhá psát povídky, stará se o něj, ale nesmírně jí chybí láska a sex; zamiluje se do hajného Mellorse, se kterým se nejdříve sblíží fyzicky a později i duševně; scházejí se v lese (důležitá role přírody); v protikladu krásy lásky se staví zdevastovaná příroda v okolí hornického městečka a život Conniina muže; jelikož je Connie nešťastná, čeká s hajným dítě, povolí jí její muž, aby měla s někým z vyšší vrstvy dítě; jelikož Conniin manžel nesouhlasí s rozvodem a Mellorsova žena také, opouštějí kraj; kniha končí vírou obou lidí, že budou nakonec rozvedeni a budou moci žít spolu

 

Německo

V literatuře uplatňovány myšlenky demokracie a humanity. Silně protiválečná, protinacionalistická a protifašistická literatura.

Heinrich Mann

• pocházel ze staré zámožné měšťanské rodiny židovského senátora; silně protinacionalistický postoj; stal se prezidentem pruské akademie umění; nějakou dobu žil v ČSR, načež v roce 1935 získal československé občanství; po nástupu Hitlera k moci donucen emigrovat do USA, kde zemřel

Mládí krále Jindřicha IV.

Zrání krále Jindřicha IV.

• historické romány zasazené do francouzského prostředí

Profesor Neřád aneb Konec tyrana

• satirický román založený na groteskně tragické nadsázce; hlavní postavou je gymnaziální profesor Raat, nazývaný všemi profesor Neřád, který na škole moralizuje, rozkazuje, omezuje a špehuje žáky; za studenty chodí i do hospody Modrý anděl, kde se zamiluje do prostitutky, kterou si nakonec vezme; vše samozřejmě ve škole tají; jelikož cítí provinění a pokryteckou úzkost, udělá ze svého domu hráčské doupě, aby mohl „zkazit“ i jiné občany města; díky udání jednoho studenta je zatčen

 

Thomas Mann

• bratr Heinricha; emigroval do USA, ale konec života strávil v Evropě
• ve svých dílech sleduje krizi evropského myšlení své doby a úpadek německého měšťanstva

Buddenbrookovi aneb Úpadek jedné rodiny

• rozsáhlá románová kronika popisující osobní příběhy i společenský náhled doby; kritický postoj

Josef a bratři jeho

• tetralogie; na tématu biblického příběhu prezentuje současné vztahy mezi lidmi; myšlenky proti násilí, fašismu; humorně pojaté dílo

Doktor Faustus aneb Život hudebního skladatele Adriana Leverkühna

• filozofický román; hlavní postavou je geniální hudebník, který pociťuje úpadek kultury své doby; proto se spolčí s ďáblem, který mu přislíbí změnu, ale pod podmínkou, že obětuje svůj cit lásky; přichází na to, že jeho díla jsou bez lásky nepoužitelná, načež zešílí

 

Lion Feuchtwanger

• židovský původ – emigroval do USA; psal historické romány

Ošklivá vévodkyně

• děj se odehrává v 1. pol. 14. stol. v Rakousku; hlavní hrdinkou je Markéta Korutanská, zvaná Pyskatá

Goya

• životopis slavného španělského malíře

Romány s židovskou tematikou

Žid Süs

Židovka z Toleda

• děj zasazen do 13. století do Španělska

Josephus Flavius

• trilogie

Čekárna

• protifašistická trilogie; autor se zabývá historií fašismu

Romány z francouzské historie

Lišky na vinici

• francouzské dějiny před VFR

Bláznova moudrost

• životopis J. J. Rousseaua

 

Erich Maria Remarque

• v 18. letech byl jako dobrovolník odvelen na frontu, kde byl jako prostý voják několikrát zraněn; po skončení 1. sv. války vystřídal mnohá povolání; jelikož byl zbaven německého občanství, žil většinou ve Švýcarsku a v USA
• dramatik a prozaik; ač je Němec, je řazen mezi ztracenou generaci, což byli američtí autoři, kteří jako mladí prožili hrůzy 1. sv. války, v které ztratili veškeré ideály a poznali důležitost základních instinktů (pití, jídlo, spánek, teplo, život) a kamarádství, a kteří nebyli schopni se zařadit do společnosti (byli ztraceni pro mírový život)

Na západní frontě klid

• vypravěčem románu je Pavel Bäumer; děj začíná návratem roty z boje, ve kterém přišla polovina mužů o život a Pavel začíná vzpomínat; jako student se na popud jednoho profesora nechal se svými kamarády Albertem Kroppem, Müllerem, Leerem, Tjadenem, Westhusem, Deterdingem a Stanislavem Katczinskym odvést; přátelé nejprve procházejí tvrdým výcvikem pod dozorem bezohledného a krutého velitele, desátníka Himmelstosse; všichni se dostávají na západní frontu, kterou Remarque líčí až s naturalistickým vyžitím; autor filozofuje nad nesmyslností války; Remarque využívá příležitosti, kdy se Pavel dostává domů na dovolenou, kdy ukazuje, jak zkreslené informace o válce se Evropou šířily a zároveň popisuje první náznaky „ztracení“ vojáků společnosti; když se Pavel dostává opět na frontu, setkává se v jámě po vybuchlém granátu s francouzským vojákem, kterého je nucen zabít; z jeho osobních věcí poznává, že i nepřátelé jsou pouhými lidmi vrženými do tohoto nesmyslného vraždění; kniha končí smrtí Pavla, který se nadýchal jedovatého plynu; román přechází z ich formy v er formu; poslední větou je konstatování, že na západní frontě je konečně klid (jednalo se již o poslední dny války, přesto ale lidé ještě umírali)
• rok po vydání román přeložen do 12 jazyků

Cesta zpátky

• autor popisuje lidi zasažené válkou, hledající své místo a smysl svého života

Tři kamarádi

• děj se odehrává po 1. sv. válce; řeší vztahy mezi lidmi; Remarqueovi vyčítána sentimentalita a podbízivost čtenáři

Miluj bližního svého

Vítězný oblouk

Noc v Lisabonu

• v románech se zabývá problematikou emigrace

Jiskra života

• přibližuje hrůzy koncentračních táborů

Čas žít, čas umírat

• líčí boje 2. sv. války

Černý obelisk

• autor popisuje krizi doby po 2. sv. válce

Nebe nezná vyvolených

• román z prostředí automobilových závodů; motiv lásky a smrti

 

Pražská německá literatura

Tvorba německy píšících autorů spjatých s pražským prostředím.

Egon Ervin Kisch

• publicista a reportér (přezdíván „zuřivý reportér“); díky židovskému původu musel emigrovat z Německa do USA; po válce se vrátil do Československa, kde zemřel
• zabýval se reportáží, kterou stavěl nad krásnou literaturu; čerpal ze svých zážitků a vzpomínek

Zuřivý reportér

Tržiště senzací

Pražská dobrodružství

Pražský pitaval

• sbírka ojedinělých zajímavých kriminalistických příběhů; název odvozen od francouzského právníka Pitavala, který byl autorem knihy o slavných zločinech 17. a 18. století

 

Franz Werfel

• prozaik a dramatik; narodil se v pražské židovské rodině; emigroval do USA, kde zemřel; v jeho díle se mísí židovská kultura s katolickou

 

Franz Kafka

• narodil se na Starém Městě v rodině židovského obchodníka; s despotickým otcem si nerozuměl; vystudoval práva a stal se úředníkem v pojišťovně; práce ho nesmírně ubíjela, byl nešťastný, protože k vykonávání jeho práce ho nevedlo přesvědčení, přesto o byl zdroj prostředků pro jeho psaní; navíc se tímto prostředím inspiroval; prožil několik milostných vztahů; všechny pokusy založit rodinu ztroskotaly, přesto měl s přítelkyní jedné své snoubenky chlapce; na sklonku života onemocněl tuberkulózou, které podlehl; svého přítele Maxe Broda požádal, aby zničil všechna jeho díla, která napsal, aby nemohla být vykládána špatně
• napsal velké množství povídek, kratších textů a aforismů, deníkových záznamů a dopisů, pokusil se i o rozměrnější práce; většina díla se zachovala jen jako torza, fragmenty a náčrty
• svět Kafkových děl je fantaskní, absurdní, snové pasáže odporující rozumu; snový svět líčen velmi podrobně, na druhou stranu realita velmi zkratkovitě (neúplná jména, neznámá historie, vlastnosti a chování hrdiny) – chtěl dosáhnout co největší obecnosti v náhledu čtenáře; strohý a věcný sloh; postavy se ve svém světě sami sobě odcizují – jsou vinny vlastní existencí, kterou nenaplňují podle svých představ

Proměna

• hlavní postavou povídky je Řehoř Samsa, cestovní obchodník, kterého ubíjí zaměstnání, přesto v něm zůstává, a to pro peníze; jednou se probudí a zjistí, že se přes noc proměnil v hmyz; zhrozil se proměny, ale i toho, že by nemohl dále pracovat, že se stane nečinným; k vlastnímu odcizení se přidává i odmítavý postoj rodiny, která se o něj stará jako o nějakou věc a vůbec nesoucítí se svým synem; po Řehořově smrti si rodina oddychne a pokračuje v životě, jako by se nic nestalo

Proces

• hlavní postavou románu je Josef K., bankovní úředník, který je v den svých 30. narozenin zatčen bez udání důvodu; poté je propuštěn, ale nadále je vyslýchán na svobodě

 

Rakousko

Stefan Zweig

• autor židovského původu; po nástupu Hitlera k moci emigroval; roku 1942 spáchal i se svou ženou sebevraždu; humanista, psal psychologické romány a povídky, hlavní hrdinové bývají často psychicky vyšinutí (ovlivněn Freudovou Analýzou)

 

Arnold Zweig

• bratr Stefana; též emigroval; v tvorbě popisuje zážitky z 1. sv. války

 

Karl Kraus

• dramatik

 

Rusko

Maxim Gorkij

• prozaik, dramatik a publicista; autor tzv. bosáckých povídek – hlavními hrdiny jsou Bosáci (lidé z okraje společnosti, tuláci, trpící lidé); rozebíral téma rozpadu měšťáckých rodin

Měšťáci

• drama

Podnik Artamonových

• román

 

Michail Šolochov

• nositel Nobelovy ceny za literaturu

Tichý Don

• epický čtyřdílný román; líčí život donských kozáků za 1. sv. války a za ruské revoluce

Rozrušená země

• volné pokračování; líčí kozáckou vesnici v období kolektivizace

Osud člověka

• povídka zasazená do 2. sv. války; příběh člověka, jemuž ve válce zemřeli všichni blízcí; smysl života opět nalézá v opatrování chlapce, jehož potkal stejný osud

 

Alexej Nikolajevič Tolstoj

Křížová cesta

• román líčí osudy ruské inteligence za 1. sv. války a po VŘSR

 

Isaak Babel

• mistr povídky, reagoval na rozpory a krutost revoluční praxe

 

Michail Bulgakov

• prozaik a dramatik; v díle kombinuje humoristicko-satirickou a filosofickou linii ruské literatury

Mistr a Markétka

• filosofický román kritizující a satirizující tehdejší poměry v Rusku; vedle toho rovina fantaskní a mystická; prolínání několika dějových linií; biblické námět

 

USA

Theodore Dreiser

• dramatik, žurnalista a prozaik; zaměřoval se na sociální problémy – kritika

Americká tragédie

• více dílný román napsaný na námět skutečného příběhu; hlavní postavou je Clyde – mladík pocházející z chudé rodiny – který touží být bohatý, a tak projde několika zaměstnáními; později zjišťuje, že jeho strýc, s kterým se rodina dlouho nestýká, je velmi bohatý, a tak mu napíše dopis; strýc mu odepisuje a je ochoten ho zaměstnat; v novém zaměstnání se seznamuje s Robertou, do které se zamiluje; když ale pozná, že o něj jeví zájem i dámy z vyšší společnosti (je podoben svému bohatému příbuznému), snaží se Roberty zbavit; jednou, když jsou na výletě lodí, Clyde je velmi neopatrný a Roberta spadne do vody; zde vidí Clyde svou šanci a nechává Robertu utopit; později je Clyde zatčen, obžalován z vraždy a odsouzen na elektrické křeslo
• dílo kritizuje přehnanou touhu po americkém snu a varuje před rozpadem morální společnosti

 

William Faulkner

• dlouhou dobu pobýval na jihu USA, odkud specifické prostředí přenesl do mnoha svých románů a povídek, v nichž se věnuje tématům jako je sociální rozvrstvení obyvatel, rasismus apod.; přestože je realistou, používá moderní prostředky – porušuje časovou kontinuitu díla, střídá vypravěčské postupy, často užívá vnitřní monolog, slučuje soukromé příběhy se společensky zaměřeným tématem

Hluk a zuřivost = Hluk a vřava

Absolóne, Absolóne!

 

Francis Scott Fitzgerald

• prozaik a scénárista; představitel tzv. ztracené generace, která po 1. sv. válce v Evropě marně hledá své místo pro život, a jazzového věku; velmi oblíben mládeží ve 20. a 30. letech, neboť se věnoval této době ve svých dílech; zaměřuje se na téma amerického snu; dílo velmi často koresponduje se životem
• s jeho ženou označováni jako hvězdný pár; díky Fitzgeraldovu alkoholismu a nastupující duševní chorobě jeho ženy se vztah rozpadl

Na prahu ráje

Velký Gatsby

• vypravěčem románu je obchodník s cennými papíry jménem Nick, jehož sousedem je podivínský pan Gatsby (nikdo neví, jak přišel k penězům, jaký je jeho vlastní původ a celý jeho život je opředen nejasnostmi), který ve svém domě pořádá okázalé večírky; na jednom z nich se Nick s Gatsbym seznámí a stanou se přáteli; Gatsbyho zájem je ale upřen jiným směrem; ještě jako chudák miloval Nickovu sestřenici Daisy, ta ho ale odmítla a vdala se za boháče; poté co Gatsby zbohatl se snažil získat její srdce; v ději nastává zvrat, když Daisy nechtěně porazí milenku svého muže, která na následky zranění umírá; Gatsby vezme vinu na sebe, tudíž se stane obětí manžela zavražděné ženy, který přísahal pomstu; na pohřbu se ukáží jen tři lidé, což symbolizuje opuštěnost

Něžná je noc

Poslední magnát

 

Ernest Hemingway

• zúčastnil se 1. sv. války jako dobrovolník Červeného kříže v Itálii; ke konci války zraněn; později se angažoval ve španělské občanské válce jako madridský dopisovatel; rád cestoval, miloval býčí zápasy, box a lov zvěře; po 2. sv. válce se načas uchýlil na Kubu; během svého života byl 4 krát ženatý; ke konci života podléhal duševním depresím, a tak pravděpodobně spáchal sebevraždu
• autor „ztracené generace“; jeho tvorba inspirována vlastním životem; nositel Nobelovy ceny za literaturu; o jeho díle se hovoří jako o ledové kře, z níž jen malou část je vidět – podstatné sdělení je ukryto pod hladinou přesného popisu a dialogu; užívá vždy ustálených frází typických pro popisované prostředí; jeho hrdinové poznávají své kvality v kritických situacích

Sbohem, armádo!

• děj románu se odehrává za 1. sv. války na italské frontě; hlavní postavou je americký voják, jenž je v bitvě zraněn, a tak se potkává s ženou, ošetřovatelkou, jenž o něj pečuje, do které se zamiluje; jelikož má války dost, vidí jako nejlepší východisku útěk do Švýcarska; společně se mu to i s jeho láskou povede, nakonec ale dívka umírá při porodu jejich syna, který umírá také

Zelené pahorky africké

• kniha popisuje zážitky z lovů v Africe + pasáže obsahující kritiku slavných literárních tvůrců

Komu zvoní hrana

• román zachycuje období španělské občanské revoluce během tří dnů; hlavním hrdinou je Američan Jordan, který přišel jako dobrovolník bojovat za španělskou republiku; místy pochybuje o správnosti svého konání; nakonec položí život v jedné z „bitev“; vedle hlavního příběhu i milostná linie mezi Jordanem a španělskou dívkou

Stařec a moře

• hlavní postavou je starý kubánský rybář Santiago, který jednoho dne vyrazí sám na moře, aby ulovil velkou rybu; to se mu podaří; ryba přivázaná k člunu ovšem svou krví vytékající z ran přiláká žraloky, s nimiž zpočátku Santiago bojuje, nakonec se ale vzdává a nechává rybu sežrat žralokům; i přesto cítí uspokojení, že takovou rybu chytil

 

John Steinbeck

• narodil se v Kalifornii; studoval biologii, ale studia neukončil; často byl nucen přivydělávat si fyzickou prací, což se zobrazuje v jeho vážícím si postoji k tvrdě pracujícím; rád cestoval; byl třikrát ´ženatý
• prozaik, dramatik a publicista; nositel Nobelovy ceny za literaturu; v jeho dílech se odrážejí zkušenosti, které načerpal v mládí; často kritizuje sociální poměry; zabývá se konfliktem dobra a zla

O myších a lidech

• novela popisuje příběh dvou přátel, chudých zemědělských dělníků, kteří touží mít vlastní hospodářství; proto se oba snaží hodně vydělávat; jelikož je Lendy mentálně postižený, musí na něj Jiří dohlížet; Lendy je typem hromotluk, a tak si neuvědomuje svou sílu; to se mu stává osudným, když na jedné farmě, veden silným nutkáním, se snaží pohladit vlasy farmářovy ženy (má vášeň pro příjemné, sametové povrchy, rád je hladí); jednou začne žena předstírat, že se chce z Lendyho rukou vymanit, a tak se stane, že Lendy ženu nechtěně zabije; Lendy utíká a za ním se vydává Jiří; když Jiří Lendyho dostihne, zabije ho, neboť mu je v patách osazenstvo farmy, které by Lendyho určitě lynčovalo

Hrozny hněvu

• román zachycuje období hospodářské krize v Americe, kdy docházelo k zavádění strojů do výroby a tím utlačování drobných zemědělců; autor líčí pochod jedné rodiny, která je nucena opustit svůj kraj a putovat za lepší prací

Na plechárně

• novela líčí osudy obyvatel jedné ulice

Na východ od ráje

• děj románu se odehrává v Kalifornii, v místě autorova rodiště; námět čerpá z biblického příběhu o Kainu a Ábelovi; mnoho odboček, fiktivní příběhy plné lásky a tragédie

 

B)    Mluvnické kategorie sloves

 

Osoba

• , 2. a 3. osoba
• některá slovesa mají jen 3. osobu – přírodní jevy (prší), tělesné stavy (mrazí mě), duševní vjemy (v kamnech praská) + všeobecný podmět (povídali, že mu hráli)

 

Číslo

• jednotné (singulár) a množné (plurál)
• autorský plurál – zeslabení významu 1. osoby sg. použitím 1. osoby plurálu, tzv. mykání (K tomu se ještě vrátíme. Přejdeme k výkladu.)
• plurál majestatikus – zesílení významu (My, Karel IV., král český, jsme se rozhodli takto.)
• vykání – vyjadřování úcty (Buďte tak laskav a půjčete mi tu knihu.)
• onkání – dříve dospělých k mladším (Šel domů a trochu se vyspal.)
• onikání – vyjádření společenské nadřazenosti (Co ráčejí poroučet? Oni jsou moc velký dobrák.)

 

Čas

Čas přítomný (prézens)

• děj probíhá v okamžiku promluvy (Jdu do školy.)nebo se jedná o gnómický prézens (Velryba je savec.)
• prézens historický – Tak se procházím ulicemi a najednou vidím hroznou věc.
• prézens dramatický – Když jsem přišel k parku, někdo z něho vyrazí a volá o pomoc.
• prézens citový – Já se tady dřu a taková odměna mě čeká?
• prézens budoucí – Za týden jsou vánoce. Večer jdu s tebou.

Čas minulý (préteritum)

• děj se odehrál před okamžikem promluvy; tvoří se z příčestí minulého (-l, -la, -lo, -li, -ly, -la) a prézentního tvaru pomocného slovesa být (psal, -a, -o jsem/psal, -a, -o jsi/psal, -a, -o jest/psali, -y, -a jsme/psali, -y, -a jste/psali, -y, -a jsou)
• existují zkrácené hovorové podoby (viděls, tys to spletl, cos to napsal?)
• pokud u slovesa stojí zvratné sloveso, dochází v 2. osobě singuláru ke zkracování (smál ses, přál sis)

Čas budoucí (futurum)

• vyjadřuje děj následující za okamžikem promluvy; tvoří se budoucím tvarem pomocného slovesa být a infinitivem významového slovesa nedokonavého (budu psát/budeš psát/bude psát/budeme psát/budete psát/budou psát) nebo prézentním tvarem slovesa dokonavého (dopíši/dopíšeš/dopíše/dopíšeme/dopíšete/dopíší)
• vedle následnosti se futurum používá k vyjádření nejistoty v přítomném ději (To bude asi pravda. Asi bude nemocný.), výzvy (Budeš poslouchat?), žádosti (Budu prosit jídelní lístek.) a výtky (Ty si budeš uklízet, a já abych uklízel.)

 

Způsob

Způsob oznamovací (indikativ)

• vyjadřuje děj reálný v minulosti, přítomnosti i budoucnosti (cestoval jsem, cestuji, budu cestovat)
• může vyjadřovat přání (Ať přijde!) nebo výzvu (Mlčíš!)

Způsob podmiňovací (kondicionál)

• vyjadřuje nereálnost obsahu
• kondicionál přítomný vyjadřuje potencionálně možný děj (Kdybych měl peníze, cestoval bych. Kéž bych nemusel cestovat.); je složen z příčestí minulého významového slovesa a podmiňovacího tvaru pomocného slovesa být (psal, -a, -o bych/psal, -a, -o bys/psal, -a, -o by/ psali, -y, -a bychom/psali, -y, -a byste/psali, -y, -a by)
• kondicionál minulý vyjadřuje neuskutečnitelný děj (Kdybych byl poslechl, nic by se bylo nestalo. Kdybych si byl býval nechal poradit, bylo by to bývalo dopadlo jinak.); je složen z příčestí minulého slovesa být + podmiňovacího tvaru slovesa být + (příčestí minulého slovesa bývat) + příčestí minulého významového slovesa (byl, -a, -o bych býval, -a, -o psal, -a, -o/byl, -a, -o bys býval, -a, -o psal, -a, -o/byl, -a, -o by býval, -a, -o psal, -a, -o/byli, -y, -a bychom bývali, -y, -a psali, -y, -a/byli, -y, -a byste bývali, -y, -a psali, -y, -a/ byli, -y, -a by bývali, -y, -a psali, -y, -a)
• oslabení děje, vyjádření úcty, zdvořilosti, skromnosti (Co byste si přál? Prosila bych knížku. Mohl bych zaplatit?)

Způsob rozkazovací (imperativ)

• vyjadřuje výzvu, pokyn, rozkaz, radu apod.; tvoří se z kmene přítomného (nes! nesme! neste!)
• pasivní imperativ – buď pozdraven! buďme pozdraveni!, buďte pozdraveni!

 

Slovesný rod

• činný rod (aktivum) – podmět je původcem děje (Žák píše.)
• trpný rod (pasivum) – s podmětem se něco děje, není původcem děje (Žák je chválen.)

 

Slovesný vid

• nedokonavost (děj neohraničený) = slovesa nedokonavá (imperfektiva) – mohou vyjadřovat přítomnost (čte) a budoucnost pomocí opisu (budu číst) nebo předložky (přečtu)
• dokonavost (děj časově ohraničený) = slovesa dokonavá (perfektiva) – nemohou vyjadřovat přítomnost, ale jen děj uskutečněný (dočetl jsem) nebo ještě neuskutečněný (dočtu)
• existují i obouvidá slovesa – absolvovat, věnovat, obětovat

 

Slovesné třídy a vzory

• podle kmene minulého existuje 6 tříd: -0- (nést, péct, krýt, třít), -nou-/-nu– (tisknout, minout, tnout), -e-/-ě- (trpět, sázet), -i- (prosit), -a- (volat, mazat, brát), -ova- (kupovat)
• podle kmene přítomného existuje 5 tříd podle tvaru 3. os. sg. přítomného času oznamovacího způsobu

1. třída: -e

• tvrdé vzory – nese/nesl (před –l je souhláska) a bere/bral (v kmeni je tvrdá nebo obojetná souhláska, před –l je samohláska –a-)
• měkké vzory – maže/mazal (v kmeni je měkká souhláska, před –l je samohláska –a-), peče/pekl (péct, péci) a tře/třel (před –l je samohláska –e-)
• vzor bere: některá slova mají i tvary vzoru dělá (hýbe i hýbá, koupe se i koupá se, plav i plavej)
• vzor maže: některá slovesa mají v 1. os sg. dvojí koncovku (píšu i píši), 3. os. pl. (píšou i píší); většina sloves má také tvary podle vzoru dělá (češu i češi i česám, češ! i česej!, češe i česaje)
• vzor peče: kmen na k, h (peku, mohu) se mění v č, ž (pečeš, můžeš), c,z (pec, pomoz); můžu i mohu, můžou i mohou

1. třída: -ne

• vzory tiskne/tiskl (před –ne je souhláska), mine/minul (před –ne je samohláska, slabikotvorné r, l, nebo jedna hláska), začne/začal (odvozeniny od –čne-)
• vzor tiskne: přípona –nu- ojediněle (schnul); příčestí trpné má dvojí tvary (tištěn/tisknut) s významovým rozdílem

III. třída: -je

• vzory kryje/kryl (kmen minulý bez přípony) a kupuje/kupoval (kmen minulý s příponou –ova-)

1. třída: -í

• vzory prosí/prosil (v kmeni minulém přípona –i-), trpí/trpěl/trp (3. os. pl. trpí/trpící, přechodní trpě, trpíc), sází/sázel/sázej (3. os. pl. sázejí/sázející, přechodník sázeje, sázejíc)
• vzor trpět: slovesa neodvozená (běžet, ležet), zvukomalebná (mečet, bručet)
• vzor sázet: slovesa odvozená (rozumět, zkamenět, bělet, sázet, probouzet)
• kolísání mezi vzorem trpět a sázet: staví i stavějí, mizí i mizejí, zní i znějí

1. třída: -á

• vzor dělá/dělal