Starověké písemnictví
Nejstarší literární památky z oblasti Mezopotámie, Egypta, Indie, Číny, hebrejská a arabská literatura. Písemnictví starověkého Řecka a Říma. Odkaz antiky.
Mezopotámie
- sumerská, akkadská literatura (babylónsko-asyrská)
- kolébka civilizace
- vznik ve 4. tis. př.n.l.
- území dnešního Iráku mezi řekami Eufrat a Tigris
- Jižní Mezopotámie – v této oblasti se vyvinulo zprvu obrázkové později tzv. klínové písmo a psalo se na hliněné destičky – knihovny (největší v Ninive zřízená asyrským králem v 7st.)
- eposy, hymny, lékařské recepty
- mýty o bozích (Enlil, An, Inanna-Ištar, Enki (Ea))
· Epos o Gilgamešovi
- poema ve 12 zpěvech, 330 veršů, volná kompozice
- hlavní postava: mýtický král Gilgameš, který je ze 2/3 bůh a z 1/3 člověk, vládce města Uruk
- 2 části: O přátelství Gilgameše a Enkidua (polodivokého člověka), O Gilgamešově úsilí o nesmrtelnost
- Gilgameš hledá tajemství věčného života, po mnoha dobrodružstvích se dostane až k Isis, bohyni podsvětí a ta mu poví, že nesmrtelnosti již dosáhl svými skutky, které přetrvají v paměti lidí
- některé epizody se dostaly do Bible (např. o potopě světa)
· Chammurapiho zákoník
- vytesaný zákoník babylonského krále Chammurapiho (1780 př.n.l.)
- popisuje hospodářské a sociální poměry v babylonské společnosti
- stéla uložena v Louvru
Persie
- území dnešního Iránu
- vznik v 7. století př.n.l.
- především náboženské texty
· Avesta
- sbírka náboženských textů, mýty a představy o vzniku světa, člověka, přírodních jevech, o životě pozemském i posmrtném
- motlitby, mýty, právnické texty, lyrické písně
- připisovány Zarathustrovi (učenec a zakladatel perského náboženství)
Arabská literatura
- od 7.století n.l.
- na Arabském poloostrově
· Korán
- základní text islámu
- zachycuje zjevení proroka Muhameda, ustanovuje celkový kodex muslimského života
· Tisíc a jedna noc
- z období raného středověku
- soubor lidových vyprávění princezny Šeherezády
Egypt
- území severní Afriky
- počátky ve 4.tisíciletí př.n.l.
- tesané nápisy pro nebožtíky, s magickým charakterem
- milostná poezie a náboženské texty hymny (chvalozpěvy) (oslava života faraónů)
egyptské písmo – hieroglyfy:
- vynalezl bůh Thovt (ibis,moudrost), přestože bůh Re nesouhlasil (lidé by zlenivěli)
- malované na papyrus, zdi, tesané do kamene
- 700 znaků – fonogramy (skupina hlásek) a idiogramy (jeden obrázek=jeden význam), + rozlišující determinativy
- hieratické (kněžské) písmo = zjednodušené hieroglyfy pro kněží
- nejjednodušší forma hieroglyfů = démotické (lidové) písmo
- rozluštěno na základě Rosettské desky (objevena Napoleonovou výpravou r.1798)
francouzský vědec Jean Francois Champollion r.1822
· Achnatonův hymnus na slunce
- skladba, jejímž autorem je jeden z egyptských faraónů
· Kniha mrtvých
- papyrové svitky s náboženským obsahem, hymny, rady zemřelému
· Vlastní životopis Sinuhetův
- dobrodružství uprchlíka za krále Senvosreta (20. století – Mika Waltari: Egypťan Sinuhet)
Indie
- vznik ve 2. tis. př.n.l.
- splynutí dvou civilizací (městských obchodníků a kočovných pastevců) – 1500 př.Kr
- kastovní systém (nejvyšší kasta – Brahmáni)
buddhismus:
- příčinou lidského utrpení je touha po čemkoliv, blaženost (nirvána) přijde, pokud člověk nebude po ničem toužit
- princ Siddhárta Gautama (546 př. Kr.) neboli Budha – tj.probuzený (vtělení boha Višnu)
· Védy
- posvátné knihy, rozsahem 6× větší než Bible
- psány védsky (základ pro sanskrt)
- příručky starých indických kněží
- námětem: obětní rituály a jejich smysl, obsahují hymny doprovázející obřady, oslava bohů
- védy rozděleny do 4 oddílů a dále na další oddíly (Mantry, Bráhmany, Áranjaky, Upanišády)
- Upanišady – tzv. „tajné nauky“, z filosofického hlediska nejzajímavější, filozofické texty vyjadřují představy starých Indů (Árjové) o smrti a vesmíru
Eposy
· Mahábhárata
- boj mezi Pándeovci a Kuruovci (dvěmi skupinami královského rodu)
- nejrozsáhlejší epos na světě
· Rámájana
- život prince Rámy, zbaveného intrikami nástupnických práv
Čína
- od 2.tis.př.n.l., na želvích krunýřích, kostech
- znakové čínské písmo, psáno na hedvábí, později papír
- filozofie-období 100 škol: konfucianismus (Konfucius), taoismus (Lao-c’, Čuang-c’), mohismus (Mo-Ti)
- vznikají filozofická díla, která se zabývají buď smyslem života, nebo vztahy mezi lidmi a vztahy lidí k přírodě
· Kniha proměn (I-ťing)
- nejstarší filozofický dokument, psaný prostřednictvím hexagramů
- hlavním autorem je neznámý císař, z let 1200 – 100 př.n.l
- jsou zde první filosofické abstrakce a terminologie
- Konfucius ji publikoval, napsal komentář
· Kniha písní
- antologie (soubor ukázek děl určitých autorů) čínského básnictví
- vznikala ve 12. až 7. stol. př.n.l., později sepsána Konfuciem
· Hovory
- sepsáno Konfuciovými žáky, mravní pravidla, filosofické názory
· Tao-te-t’ing (Kniha o Tao a ctnosti)
- století př.n.l
- autor – Lao-c’
- základní dílo taoismu
- snaha o pochopení tao – žití podle jeho zákonů (pomocí zásady wu-wej)
Hebrejská literatura
- vznik v 1. tis. př. n. l.
- spojovník mezi evropskou a orientální literaturou
· Hebrejská bible (Starý zákon)
- svitky psané v hebrejštině a aramejštině
- vznik od 10.st-2.st.př.n.l.
- přejata křesťany
- Tóra (Pět knih Mojžíšových; Pentateuch)
- Genesis
stvoření světa, Adama a Evy; Kain a Ábel; potopa – Noemova archa; stavba Babylónské věže; Abrahám (počátek biblických dějin Židů), Izák a Jákob; Josef – prodán bratry do Egypta jako otrok, svou moudrostí se stane faraónovým rádcem; Židé v Egyptě postupně upadají v nevolnictví
- Exodus
Mojžíš, jeho vyvedení Židů z Egypta do zaslíbené země; Desatero; Archa úmluvy
- Leviticus
náboženské obřady a rituály pro kněze
- Numeri
putování Izraelitů k hranicím Palestiny
- Deuteronomium
- Knihy proroků
dějiny Izraele, výroky a skutky proroků: Izaiáš, Jeremiáš, Ezechiel, Dvanáct proroků
Knihy Soudců, Knihy Samuelovy, Knihy Královské
- Svaté spisy
různorodý obsah:
Žalmy: 150 chvalozpěvů
Kniha Jobova: příběh muže – Bůh zkouší pevnost jeho víry
Přísloví: připisují se Šalamounovi
Pět svitků (Píseň písní (Šalamoun, milostná lyrika), Rút, Kazatel, Jeremiášův pláč, Ester)
Kniha Danielova – apokalypsy (mystická zjevení)
+texty historického charakteru
Antická Literatura
Řecko
a. období archaické
- do 6. st. př. n. l.
- především epická díla (Homér) zpívána za doprovodu hudebních nástrojů a tance – šířena potulnými pěvci
- lyrika:
– elegie (píseň s doprovodem píšťaly, vážná, nejen žalozpěv; Archilochos)
– monodická lyrika (pro sólový zpěv, doprovod lyry; Sapfó)
– milostná, pijácká píseň (pro pobavení; Anakreón)
– bajka (Ezop)
– sborová lyrika (ódy a oslava osob; Pinandros)
– epigram (původně oslavný verš, např. nápis na pomníku, pak satiricky útočná báseň; (Simónidés a Ión)
Homér
- slepý básník
· Ilias
- konec 8.století př.n.l.
- epos o konci trojské války, která trvala přes devět let, pravdivý základ
- spor kvůli krásné Heleně, manželce spartského krále Meneláa, unesena Paridem
- hrdinské činy Řeků Achilla, Odyssea, Meneláa, Agamemnóna a Trojanů Parida, Hektora
- Trója nakonec dobyta Řeky, díky Odysseově lsti s dřevěným koněm (danajský dar)
· Odyssea
- epos navazuje na trojskou válku
- Odysseův návrat od Troje na rodnou Ithaku, kde na něj po celou dobu věrně čeká jeho žena Penelopa; cesta trvá 10 let, kletba Poseidona; jednooký Kyklop (Poseidonův syn), Sirény, nymfa Kalipsó, mořské obludy Skylla a Charybdis, Kirké; při návratu se musí prokázat napnutím svého luku
Hésiodos
- básník píšící didaktickou, naučnou poezii (Práce a dny)
Sapfó
- z ostrova Lesbos, zvána desátou múzou
- zachovány jen zlomky díla, především milostná lyrika
Anakreón
- ve svých poeziích oslavoval ženy, víno, lásku
- anakreontská lyrika – poezie, která něco oslavuje, hravá poezie, pijácká poezie
Ezop (Aisópos)
· Bajky
- příběhy o zvířatech, kterým se připisovaly lidské vlastnosti, v závěru poučení
- didaktický účel, kritika poměrů – navazuje Krylov, La Fontaine
b. období attické
- od 5. do 4. st. př. n. l., vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
řecké drama
- vyvinulo se ze slavností na počest boha Dionýsa (Bakchos – bůh plodnosti, požitku, vína) – dionýsie, bakchanálie – 2 typy: komedie a tragedie
- nejprve jeden herec (prótagónista) doprovázený sborem, později Aischilem přidán druhý a Sofoklem třetí herec
Tragédie
- vyvinula se z dithyrambu (obřadní píseň) v původním slova smyslu píseň kozlů (satyrů)
- mýtické náměty, vážný obsah, jednota času, místa a děje, navázalo novodobé drama, klasicismus
- hrdina podléhá v nerovném boji s nadpřirozenými silami nebo vlastním nitrem
- Aischylos, Sofoklés, Euripidés
Komedie
- mladší než tragedie, nedosáhla tak velkého ohlasu, základem je obscénní komika
- Aristofanés
Aischylos
- 525 – 456 př.n.l.
- první světový dramatik
- zúčastnil se řecko-perských válek, zúčastnil se bitvy u Maratónu a Salamíny, cenil si více toho, že bojoval, než toho, že byl literát a filozof
- ve svém díle řeší mravní povahy; osudovost, před osudem není úniku; náměty z řecké mytologie
- zavádí na scénu druhého herce a tím zavádí dialog
- napsal asi 90 dramat, dochovalo se jich 7 (Peršané, Prosebnice)
· Oresteia
- trilogie (Agamemnón, Oběť na hrobě, Usmířené Lítice)
- král Agamemnón se vrací po skončení trojské války domů, je zabit svou manželkou za to, že obětoval jejich dceru kvůli zdaru výpravy do Tróje
- jejich syn Orestes se po letech vrací, aby pomstil svého otce – zabije matku i jejího milence, výčitkami svědomí ze svého činu zešílí, je pronásledován Líticemi (bohyněmi pomsty)
- Orestes prosí o pomoc bohyni Athénu, Athéna zakládá soud o Orestově vině – Lítice požadují trest, Orestes je nakonec osvobozen
Sofokles
- 497-406 př.n.l.
- zavedl třetího herce na scénu, tím ještě více drama zdokonalil
- omezují se zpěvy sborů, děj je zhušťován, prohloubení dramatičnosti
- ve svých tragédiích se zajímá o psychologii hlavních postav
- napsal přes sto tragédií, dochovalo se jich 7 (Élektra)
· Král Oidipus
- tragédie člověka, potrestaného za viny, které uskutečnil nevědomky
- Oidipus měl podle věštby zabít svého otce a oženit se se svou matkou; nevědomky (když se chce vyhnout věštbě a utíká od svých adoptivních rodičů) zabije thébského krále Laia a ožení se s jeho manželkou Iokastou
- Théby jsou zachváceny morem (trest bohů, že nebyl nalezen a potrestán vrah Laia)
- když se Oidipus dozví pravdu, vypíchne si oči a odchází do vyhnanství; Iokasta se zabije
· Antigona
- dějové navazuje na Krále Oidipa
- Oidipovi synové Polyneikés a Eteokles svedou neúprosný boj o trůn a oba v tomto boji zahynou; jejich strýc Kreon zakáže Polyneika pohřbít důstojně, protože si povolal cizí vojska proti svému bratrov; jejich sestra Antigona, však Polyneika pohřbí a Kreon ji chce nechat zaživa zazdít v rodinné hrobce; bohové se však rozzlobí a věštec žádá, aby krutou smrt odvolal; Antigona se však mezitím oběsila; Kreontův syn, jež Antigonu miloval, se nad její mrtvolou probodne; jeho matka se zabije také
Euripides
- 480-406 př.n.l.
- vzdělání u řeckých filozofů („filozof na jevišti“)
- kritický postoj k mýtu, zájem o skutečné lidi, téma lásky, psychologie a vykreslení charakteru ženských postav
- na scénu zavádí „deus ex machina“ – nadpřirozený zásah božstva do děje
- napsal asi 92 tragédií, dochovalo se jich 17 (Féničanky, Helena, Prosebnice)
· Médea
- hlavní hrdinkou je žena Médea; prchá ze své vlasti s Iásonem, kterému z lásky pomohla získat zlaté rouno a zachránila mu život; v Korintu se Iáson zamiluje do dcery korintského krále Glauky a Médeu chce opustit; Médea se pomstí zabitím Glauky a svých dvou potomků; vinu dává Iásonovi, Médea je od svých činů oproštěna a odlétá do Athén na voze svého děda Hélia
Aristofanes
- 446-385 př.n.l.
- nejslavnější představitel komedie
- hlavní motiv – touha po míru, vysmívá se společenským nešvarům, špatným lidským vlastnostem
- Jezdci, Achraňané, Mír, Ptáci
· Lysistrata
- komedie s protiválečnou tématikou
- hlavní hrdinky jsou ženy, které se rozhodly znepříjemňovat mužům život dokud budou válčit
· Žáby
- komedie zaměřena proti literárním snobům, hlavně proti Euripídovi a jeho dílu
- vystupuje zde Dionýsos, jde vyhledat Aischyla a Euripida – jednoho z nich může vzít zpátky na zem, uspořádá pro ně souboj a Aischylos vyhrává
historická próza
Hérodotos
- asi 484- po 430 př.n.l
- otec historie
- spis o řecko-perských válkách
Thukydides
- 460 – 396 př.n.l.
- zakladatel vědeckého dějepisectví – kritika věrohodnosti pramenů
- Dějiny Peloponéské války – aktivní účastník
řečnictví
Démosthenés
- 384-322 př.n.l.
- vtipné, útočné, polemické projevy; × Filipu Makedonskému = filipiky
Ísokratés
filosofická próza
Sokrates
- nic písemného (jeho myšlenky se dozvídáme od Platona)
- „Vím, že nic nevím.“
Platón
- 427-347 př.n.l.
- Sokratův žák
- dialogy (spisy psané formou rozhovoru) se Sokratem
- učení o ideálech: svět vnímatelný smysly je nedokonalý odraz idejí
· Jméno, Ústava
- politické názory na uspořádání společnosti lidí
Aristoteles
- 384-322 př.n.l.
- žák Platóna, vychovatel Alexandra Makedonského
- položil základy logiky, kritik Platonova učení o ideálech
- Rétorika, Poetika (stanoveny zásady tří jednot – místa, času, děje – pro drama)
c. období helénistické
- od 4. do 1. století př. n. l.
- nadvláda makedonského království
- střediskem vzdělanosti Alexandrie v Egyptě – založena obrovská knihovna, kosmopolitismus
- literatura má opět funkci zábavnou, méně výchovnou, zájem o všední život, rozvíjí se komedie
Menandros
- asi 342-293 př.n.l.
- zastupuje tzv. „novou komedii“ – idealizace, ztráta kritičnosti, shovívavý pohled na svět
- Škarohlíd
· Čí je to dítě
- motiv odloženého a znovunalezeného dítěte
Řím
- údajně založen Romulem a Remem v roce 753 př. n.l. (Etruskové)
- přebírá témata od řecké literatury
a. archaické období
- od 3. do 1 století př.n.l.
- vznik tzv. „římské komedie“ – na základě řecké nové komedie přidáním lidových prvků; hrdiny jsou zamilovaní mladíci, nevěstky, prohnaní otroci, lakomci, zklamaní otcové
Titus Maccius Plautus
- 278 – 184 př.n.l.
- představitel římské komedie, vliv Menandra
- vybírá si hry z denního života, obyčejní lidé
- jeho hry jsou psány živým hovorovým jazykem, označovány jako frašky
· (Lišák) Pseudolus
- o prohnaném sluhovi
· Komedie o hrnci
- hlavním hrdinou je lakomec (vliv na Moliérova Lakomce)
· Chlubný voják
- vzdálený předobraz Shakespearova Falstaffa
Marcus Cato
- 234-149 př.n.l.
- spisy praktického charakteru (O zemědělství)
b. vrcholné období – tzv. zlatý věk
- st. př.n.l. až počátek letopočtu
Gaius Julius Caesar
- 100-44 př.n.l.
- politik, vojevůdce, spisovatel (historická próza)
· Zápisky o válce galské
- paměti
- o životě Keltů, tažení do Galie – detailní popis bojů
· Zápisky o válce občanské
- o Césarově válce s Pompeiem, objektivita, o sobě píše ve 3.osobě, ale zároveň ospravedlnění svých činů
Marcus Tullius Cicero
- 106-43 př.n.l.
- nejvýznamnější římský řečník
- jeho projevy: logická stavba, řečnické otázky, pečlivý styl
- Ciceronská latina v pozdější době vzorem klasické latiny
Publius Vergilius Maro
- 70-19 př.n.l.
- dvorní básník císaře Octaviana Augusta
- Zpěvy rolnické (Georgika)
· Zpěvy pastýřské (Bukolika)
- idyla o pastýřském životě, obdiv a láska k vesnickému životu
· Aeneis
- hrdinský epos, vzor pro středověký epos
- vznikl na oslavu římského národa, na objednávku Augusta
- nedokončeno – Vergilius v závěti nařídil spálení, zachráněno samotným Augustem
- o vzniku Říma; hlavní hrdina vybájený Aeneis, který uprchl z hořící Tróje, jako jediný si zachránil život a po dlouhém bloudění se dostává ke břehům Itálie, v ústí řeky položil základy k římskému státu a stal se praotcem Augustova rodu
Publius Ovidius Naso
- 43 př.n.l.-18 n.l.
- nejnadanější básník antické literatury
- vypovězen z Říma, nikdy se nevrátil
- poezie svěží a plná fantazie
· Umění milovat
- sbírka milostné lyriky
- rady mužům a ženám, jak si získat a uchovat lásku
· Proměny (Metamorphoses)
- zpracování okolo 250 řeckých a římských bájí, které spojuje Proměna
- Europé, Narcis, Arachné, Filemon a Baucis (strom)
· Kalendář
- nedokončený soubor básní a legend vysvětlujících svátky a vznik souhvězdí.
- skončil u znamení ryb, pak vypovězen císařem do Konstance, protože kritizoval život u císařského dvora.
· Žalozpěvy
- touha po domově ve vyhnanství
Quintus Horatius Flaccus
- 68-8 př.n.l.
- satirik a lyrik, společenská tématika, kritické zaměření
Gaius Valerius Catullus
- lyrika, milostná poezie věnovaná Lesbii
c. stříbrný věk (1.-6. století n.l.)
Lucius Anneaus Seneca
- asi 4 př.n.l.-65 n.l.
- básník, dramatik, filozof a politik
- vychovatel císaře Nerona, obviněn ze spiknutí, donucen k sebevraždě
Gaius Petronius Arbiter
- st.n.l.
- poradce ve věcech vkusu na dvoře císaře Nera
· Satiricon
- dochovány jen zlomky
Marcus Aurelius Antonius
- 121-180 n.l.
- římský císař, „filozof na trůně“
· Hovory k sobě
- vznik na Slovensku; o pomíjivost lidských věcí
Publius Cornelius Tacitus
- 55-120 n.l.
- historik
· Letopisy (Anály)
- historie juliovsko-claudiovské dynastie (Tiberius – Nero)
· O Germanii
- o životě germánských kmenů, první zprávy o našem území
křesťanství
· Bible – Nový zákon
- část křesťanské bible
- psán řecky
- ve 4.stol latinský překlad – Vulgáta
- 4 evangelia
- Matouš, Marek, Lukáš, Jan
- o životě a umučení Ježíše Krista,
- první tři podobná, Janovo odlišné
- evangelium = dobrá, radostná zpráva
- Skutky apoštolů
- o působení Kristových žáků
- Epištoly
- 21 epištol – listy apoštolů věřícím
- Zjevení Jana (Apokalypsa)
- vylíčení konce světa, posledního soudu