Orientální literatura
1) Literatura předního východu
– sumerská, akkadská literatura (Mezopotámie)
– tato literatura vzniká ve 4. tis. př. n. l.
– v této oblasti se vyvinulo tzv. klínové písmo a psalo se na hliněné destičky
– nejznámějším dílem je Epos o Gilgamešovi (hlavním hrdinou je král, který hledá tajemství věčného života a řeší nejzákladnější problémy života)

– staroegyptská literatura
– tato literatura má své počátky ve 4. tis. př. n. l.
– v této oblasti se vyvinulo písmo hieroglyfické, které se nanášelo na papyrus
– mezi nejvýznačnější díla patří milostné písně (oslava života faraónů) a Achmatův hymnus na slunce

– hebrejská literatura
– vzniká v 1. tis. př. n. l.
– hebrejská literatura tvoří spojovník mezi evropskou a orientální literaturou
– nejvýznamnějším dílem hebrejské literatury je Starý zákon – bible

2) indická literatura
– vzniká ve 2. tis. př. n. l.
– píšou se posvátné knihy – Védy, dále zde vznikají indické eposy jako např. Ramájáma

3) perská literatura
– vzniká v 7. století př. n. l.
– v této oblasti je sepsána sbírka náboženských textů – Avesta

4) čínská literatura
– čínské písmo se stalo základem pro písma východo asijských národů
– vzniknul zde soubor čínských básní – Kniha písní – autorem je Konfucius

Antická literatura
– do této oblasti literatury spadá literatura starověkého Řecka a Říma

1) Řecká literatura
– řecká literatura se dělí do tří základních období
– archaické, atické a helénistické

a) Období archaické (do 6. st. př. n. l.)
– nejstarší literární díla vznikala na území Malé Asie
– nejvíce se tvořila epická díla
– nejvýznačnějším autorem této doby byl Homér a lidé okolo něho
– napsal eposy Ilias a Odyssea – vznikla v 8. století př. n. l.
– tématem těchto eposů byla trojská válka – hlavními postavami jsou Odysseus, Achilleus a Hektor

– dále se tvořila díla lyrická
– elegie – je to píseň s doprovodem píšťaly – autorem byl Archiloschos
– milostná píseň – autorem byl Anakreon
– monodická lyrika – pro sólový zpěv s doprovodem lyry – autorkou byla Sapfó
– sborová lyrika – ódy a oslava osob – autorem byl Pinandros
– epigram – původně oslavný verš, např. nápis na pomníku, pak satiricky útočná báseň – autory byli Simónidés a Ión
– bajka – vyjadřuje lidovou moudrost – autorem byl Aisópos (Ezop)

b) Období attické (od 5. do 4. st. př. n. l.)
– je to vrchol řecké demokracie a období největšího rozmachu Athén
– v této době vzniklo řecké drama – vyvinulo s z obřadních her na oslavu boha Dionýsa – nejprve jeden herec doprovázený sborem, později 2 až 3 herci

– tvořily se hry tragické i komické
– tragédie
– Aischilos
– Oresteia (Orestes je povinen pomstít smrt otce, Agamemnona, to znamená zabít svou matku, která ho zavraždila)

– Sofoklés
– Antigona (Antigona plní mravní příkaz a pohřbí svého bratra Polyneika, přestože je to výslovně zakázáno a je odsouzena ke kruté smrti)
– Král Oidipus (hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou)

– Euripidés
– zaujímá kritický postoj k mýtu a tvoří na téma lásky a psychologie ženy
– Médea a Elektra

– Znaky antické tragédie
– čerpá z mytologie
– hrdinové jsou odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
– jsou tvořeny ve veršované podobě
– jednota času, děje a místa
– děj se nečlení na dějství
– spojení zpěvu, tance a mluveného slova

– Komedie
– Aristofanés
– Jezdci, Lysistraté, Achraňané, Mír, Žáby
– v těchto hrách se řeší aktuální politické otázky, názory apod.

– Znaky antické komedie
– zesměšňuje jevy života a mají šťastný a smírný konec
– útok na politické poměry a soudobou morálku
– nevázaný žert
– hovor

– Historická próza
– Herodotos – otec historie – Řecko-perské války
– Thukididés – kritika věrohodnosti pramenů – Peloponéské války

– Řečnictví
– Ísokratés, Démosthenés

– Filosofická próza
– Platón – Ústava
– Aristotelés – Poetika, Rétorika

c) Období helénistické (od 4. do 1. století př. n. l. -dobytí Řecka Alexandrem Makedonským)
– je to období kdy se řecká kultura šířila do celého světa prostřednictvím dobytých území Alexandrem Makedonským
– je zde velký rozvoj exaktních věd (Archimédes, Euklidés atd.)
– vzniká tzv. „nová komedie“ – autorem je Menandros
– vzniká dobrodružný román

2) Římská literatura
– i římská literatura se dělí do čtyř období – staré, vrcholné, stříbrné věk a období úpadku
– jazykem je latina a je zde patrný vliv řecké kultury

a) Období staré (ve 3. st. př. n. l.)
– v tomto období vznikají hlavně komedie
– Titus Maccius Plautus
– Komedie o hrnci (komedie o lakomci – později vliv na Moliéra), Pseudolus (o vychytralém otroku)
– Marcus Porcius Cató
– O zemědělství (nejstarší latinsky psané dílo, které se dochovalo)

b) Období vrcholné – tzv. zlatý věk (1. st. př. n. l. a počátek letopočtu)
– rozvíjí se řečnictví
– Marcus Tullius Cicero (politické řeči a dopisy)

– dále pak paměti – memoáry
– Gaius Julius Caesar
– Zápisky o válce galské

– v neposlední řadě taky lyrika
– Gaius Valerius Catullus (tvořil milostnou poezii)

– autoři z období Oktaviana Augusta
– Publius Vergilius Maro
– Aeneis (na oslavu císařského rodu – hlavní postavou je Aeneus, který po dobytí Tróje a po dlouhém bloudění přistál v Itálii a stal se praotcem Augustova rodu)

– Publius Ovidius Naso
– Umění milovati (milostná poezie)
– Proměny (Metamorfózy) – 250 řeckých a římských bájí s motivem proměny

c) Stříbrný věk (1. st. n. l. – období císařské)
– vzniká satira
– Martialis – Epigramy
– Petronius – Satirikon (satirický román)
– dále filosofie
– Seneca – o duševním klidu
– v neposlední řadě historie
– Tacius – Letopisy, Historie

d) Období úpadku (2. st. n. l.)
– Marcus Aurelius
– Hovory k sobě (toto dílo vzniklo na slovensku)

 

Počátky písemnictví na našem území

– od poloviny devátého století do počátku patnáctého století
– počátky České literatury jsou spojeny s Velkou Moravou, kam byl vyslán z Byzance dvorský učenec Konstantin a jeho bratr Metoděj (r. 863)
– v čele Velkomoravské říše byl v té době kníže Rastislav = Byzantský císař Michal III.
– Věrozvěsti založili:
a) slovanské písmo Hlaholice (z malé řecké abecedy) – Cyrilice (pozdější azbuka)
b) slovanský církevní jazyk – Staroslověnština

– první písemné památky ve Staroslověnském jazyce jsou pouze s náboženskou tématikou
– staroslověnská díla:
– Kyjevské listy (jediný staroslověnský text z období Velké Moravy)
– dochovaly se v původní podobě = nejstarší

a) bohoslužebné knihy:
– Proglas – veršovaná předmluva k evangéliu
– Paterik – knihy otců = vyprávění o mniších a poustevnících
b) právnické památky:
– Zákon sudnyj ljudem – soudní zákoník pro laiky
– Nomokánon – sbírka církevních předpisů

– po smrti Konstantina a Metoděje se oběvují dvě díla, která vytvořili žáci obou věrozvěstů
– Život Konstantinův
– Život Metodějův
– jsou to vrcholná díla staroslověnské literatury
– v obou dílech je důležitá obrana díla Konstantina a Metoděje a zároveň jsou obranou staroslověnského jazyka a slovanského obřadu církevního

Desáté až jedenácté století:
– přechod od literatury staroslověnské k latinské
– po rozpadu Velkomoravské říše = sjednocení Českého státu (Přemyslovského), došlo k vyvraždění Slavníkovců (r. 995)
– nejprve se v Českém státě udržuje staroslověnština, která je později zatlačována latinou

Staroslověnské památky na území Českého státu:
– Život sv. Ludmily
– Život sv. Václava
– staroslověnština přežívá v Sázavském klášteře (zal. 1032)

Latinská literatura:
– v r. 973 bylo v Praze zřízeno biskupství
– v latinském jazyce se objevují legendy ze života svatého Václava a svaté Ludmily
– nejznámnější:
– Kristianova legenda
– Život a umučení sv. Václava a jeho báby sv. Ludmily (Křišťan)

– vznikají různé legendy o sv. Václavu

Počátky češtiny: – Hospodina, pomyluj ny

Převaha latiny a pronikání češtiny
– počátek dvanáctého století do poloviny třináctého století
– v tomto období se nadále šíří legendy:
– VITA minor (Legenda o sv. Prokopu)
– na legendy navazují v pozdější době kroniky
– tyto kroniky opouští ryze církevní tématiku

Kosmas (1045 – 1125)
– Kosmova kronika (Chronica Boemorum)
– Zdroje kosmovy kroniky:
a) pověsti, legendy, byliny (podle Kosmi je to vyprávění starců)
b) vypravování událostí, které prožili starší lidé než byl Kosmas
c) události, které prožil sám autor
– v této kronice se Kosmas nezmiňuje o období staroslověnském (přiklání se k západnímu náboženství)
– v kronice se objevují bohemika (česká slova v latinském textu)
– v kosmově kronice se objevuje názor, podporující církev a mnohdy se tam objevuje i kritika panovníka a často se rozchází s názory feudálů
– dílo je psáno ve veršované próze

– Pokračovatelé kosmovi:
– Kosmas měl mnoho prokračovatelů, ale žádný z nich nedosáhl patřičné úrovně
– kanovník Vyšehradský (1126 – 1132)
– mnich Sázavský – do kosmovi kroniky přidal vypravování o sázavském klášteře a tedy i o staroslověnské kultuře

– pronikání češtiny:
– glosy – vpisy do latinských rukopisů, poznámky a překlady
– Svatý Václave

Vznik česky psané literatury
– první česky psaná věta je v zakládací listině litoměřické kapituly a je z poloviny 12. století
– na našem území se rozvíjí gotická kultura
– Alexandreis
– vznik na přelomu 13. a 14. století
– dílo psané česky a hl. postavou je Alexandr Veliký Makedonský
– je zobrazen jako ideál feduálního panovníka – velmi připomíná poslední přemyslovce
– dílo je dochované ve zlomcích

– Dalimilova kronika:
– vznik počátkem 14. Století
– Charakteristika:
– začíná stavbou babylónské věže a končí v r. 1314
– nedrží se historických pramenů, historická fakta pozměňuje
– v kronice jsou sledovány osudy českých panovníků
– projevují se i zájmy nižší šlechty
– v díle se projevuje vlastenctví (je zaměřeno proti Lucemburkům)
– je psána ve volném verši

Karel IV. (1316 – 1378)
– na český trůn nastoupil v r. 1347

– význam:
a) založení univerzity (r. 1348)
b) výstavba pražského hradu (Chrám svatého Víta)
c) výstavba nového města pražského
d) výstavba kamenného mostu přes Vltavu

– tvorba Karla IV.:
Vita Caroli quarti
– v době vlády Karla IV. se upevňuje moc církve a tím vznikají problémy s ostatními společenskými vrstvami
– nenávist chudých vrstev vyplývala z vykořisťování církevními poplatky (desátky, odpustky, zpovědi)
– v době vlády Karla IV. se projevují první náznaky nespokojenosti s postavením církve (majetek, odpustky)

– Drama v době Karla IV.:
1) první divadelní hry vznikaly z her církevních (většinou z velikonočních)
– Mastičkář
– komický výjev, kde předvádí sluha zázračnou mast
– vychází se ze scény z bible (vzkříšení Izáka nebo Krista)
– komičnost scény je v tom, že jeden druhému namažou na zadek tekuté kvasnice
– v této hře poprvé promlouvá příslušník neprivilegované- ho stavu (sluha)

– SATIRA: Literární nebo jiné umělecké dílo kritizující lidské nebo společenské nedostatky zžíravým vtipem

2) žákovská poezie
– Píseň veselé chudiny – ve skladbě se objevuje šibeniční humor
– Podkoní a žák – srovnání formou sporu mezi žákem a panským sluhou

3) sociální satira
– Hradecký rukopis – desatero kazanie božie
– sedm satir o řemeslnících a konšelích
– v hradeckém rukopise je kromě satir i bajka O lišce a džbánu

4) Rytířské eposy
– Tristan a Isolda
– Trojánská kornika (Trója je zde líčena jako středověké město)
– první česky tištěná kniha – r. 1468

5) filozofická próza
– Tkadleček
– nejnáročnější prozaická skladba staročeské literatury
– alegorická prozaická skladba, jedná se o spor milence s neštěstím, které mu vzalo milou

druhá polovina 14. stol. – světská lyrická poezie

1) Měj se dobře, srdéčko
2) Závišova píseň

– Charakteristické žánry tohoto období:
– legenda
– kronika
– autobiografie
– fraška
– středověká satira (žákovská poezie)

Literatura předhusitská a husitská
– na konci 13. století vrcholí moc církve, což vede k vnitřnímu úpadku – DVOJPAPEŽSTVÍ
– současně se začínají objevovat snahy o nápravě církve

a) lidové sekty
b) kazatelé (františkánský řád)

– Předchůdci husovi:
a) Učení kazatelé
– vzdělaní na univerzitě – vzdělanci
– psali většinou latinsky
– Konrád Waldhauzer – do Prahy pozván Karlem IV., němec
– Matěj z Janova

b) Lidoví kazatelé
– Jan Milíč z Kroměříže
– žáci Jana Milíče z Kroměříže nechali postavit Kaply Betlémskou – r. 1391

Tomáš Štítný ze Štítného
– narodil se na tvrzi Štítný u Žirovnice v jižních Čechách
– studoval v Praze univerzitu, ale nedostudoval – vrátil se domů
– Dílo:
– původně psal pro své děti, později se obracel k širšímu okruhu čtenářů

– Knížky šestery o obecných věcech křesťanských
– sborník poučení o věcech, které se týkají dokonalého křesťanského života

– Traktáty – poučení o věcech náboženských
– Traktát hospodářovi, hospodinovi a čeledi

– Řeči besední
– Řeči sváteční a nedělní

Jan Hus (1371 – 1415)
– narodil se v městečku Husinec a vystudoval Pražskou univerzitu
– r. 1400 – univerzitní profesor a vysvěcen na kněze
– r. 1402 – kazatel v kapli Betlémské
– r. 1409 – rektor Pražské univerzity
– Dílo:
a) Latinské spisy
– latinsky psaná díla byla určena učencům a papežovi

– De ecclesia
– nejdůležitější dílo

1) příslušníkem církve je pouze ten, kdo nespáchal těžký hřích
2) hlavou církve není papež, ale Ježíš Kristus (papež si přisvojuje některé věci, které mu nenáleží)
3) křesťan není povinnen poslouchat papežova nařízení, pokud jsou v rozporu s biblí
4) každý křesťan má právo kontrolavat papeže a jeho nařízení

b) České spisy
– byly určeny široké veřejnosti

– Knížky o svatokupectví – tvrdá kritika církve (odpustky)
– Dcerka – krátký epos o životě správné ženy
– Výklad viery, desatera a páteře
– páteř – modlitba otčenáš
– viera – modlitba – vyznání víry

– uvedl do chrámů české duchovní písně

– O šesti bludiech – nejdříve latinsky později česky
– Postila – sbírka kázání, ale nejedná se pouze o souhrn kázání (zpracováno literárně)

Péče o Český jazyk
a) odstraňování zastaralých mluvnických výrazů
b) pokus o zjednodušení pravopisu (diakritický pravopis)
– místo staršího pravopisu zpřežkového se snažil zavádět pravopis diakritický (nabodeníčka) (ie, aa)

– O pravopise Českém (De ortografia bohemia)
– Husovy listy – kolovaly v opisech a Hus tímto vytvořil nový literární druh – List
– promluva ke čtenáři, která je zaměřena na nějaký konrétní problém a cílem listu je působení na čtenáře

Jan Želivský
– kazatel, který patřil mezi radikální husitské křídlo
– červenec 1419 – pražská defenestrace – počátky husitských válek
– r. 1422 – poprava Jana Želivského – otupení nejradikálnějších husitů

Husitské války v literatuře
– Vavřinec z Březové – patřil k umírněnému křídlu husitů
– Husitská kronika
– Píseň přeslavné koruny České (oslava vítězství u Domažlic)

– u dalších děl není znám autor

– Budišínský rukopis
– Jistebnický kancionál

– Jan Žižka z Trocnova – autor Vojenského řádu (husitského)

Období polipanské
– od 30 do 60 let 15. století
– Jiří z Poděbrad se snažil o urovnání vztahů mezi ultrakvisty (podobojí) a katolíky, proto vystupoval proti radikálním silám husitů a později i proti Jednotě bratrské

a) Literární polemika
b) Zábavná literatura

– Petr Chelčický
– pocházel z Chelčic u Vodňan a vzděláním byl samouk

– O trojím lidu – kritizuje rozdělení společnosti na tři stavy (kněžský, rytířský, robotný)
– Sieť viery pravé – kritizuje hromadění majetku církví
– dílo bylo napsáno v době vítězných husitských válek, ale na rozdíl od jiných autorů nesouhlasí s husity
– je prori jakékoli formě násilí

– z myšlenek Petra Chelčického se začíná formovat nová církev – Jednota bratrská
– byla založena r. 1458 v Kunvaldě a základem jejího učení je bible
– dělí se na dva směry: – Filipici (podporují vzdělání)
– Mizomusové (proti vzdělání

Literatura v době Jiřího z Poděbrad
– Václav Šašek z Biřkova
– Deník o putování pana Lva z Rožmitálu a Blatné z Čech až nakonec světa

– Jan z Rabštejna – Dialogus

 

Renesance

• sem se zařazuje i humanismus
  · Hl. znaky:
  – rozvoj přírodních věd a věd o člověku
  – kult smyslů a příklon k pozemským radostem
  – individualismus = každý zodpovídá sám za sebe
  – odklon od latiny a rozvoj národních literatur
  – počátky renesance jsou v Itálii

  Italská renesance

  Giovanny Boccaccio (1313 – 1375)

  – Dekameron
  – sto novel o lásce
  – úvodní rámcové novele vypraví autor o morové epidemii, která postihla Florencii. Společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a ve venkovském zátiší v plné pohodě klidného života si krátí dlouhou chvíli vypravěním příběhů, které postupně vrší na rozsáhlý cyklus samostatných slohově vybroušených a poutavých novel.

  Dante Alighiery (1265 – 1321)
  – pocházel z nezámožné měšťanské šlechty
  – nabyl značného vzdělání
  – jako stoupenec protipapežské strany musel r. 1302 odejít a zbytek života strávil ve vyhnanství ve Veroně a Ravenně
  – hlubokým zážitkem, který poznamenal celou jeho tvorbu, byla jeho láska Beatrici, která v době napsání jeho vrcholného díla Božská komedie již nežila

  – Dílo:
  – Božská komedie
  – tři díly – Peklo, Očistec, Ráj
  – duchovní epos
  – je to obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problému celého tehdy známého světa od biblických mýtů přes starověké dějiny až k Dantově přítomnosti
  – hl. postavou je Dante a Beatris
  – láska k ženě, kritika společnosti

  Francesco Petrarca (1304 – 1374)
  – pocházel stejně jako Dante z Florencie a stejně jako on byl ze svého rodného města vypovězen a odešel do jihofrancouzského Avignonu
  – byl v písemném styku s Karlem IV. a také navštívil Čechy
  – rozhodující událostí jeho života bylo setkání se ženou, kterou potom proslavil ve svých znělkách pod jménem Laura

  – Dílo:
  – Spěvník – sborník, jehož podstatnou část tvoří znělky (sonety)
  – sborník milostné prózy

  – Petrarca zdokonalil formu znělky (sonetu), kterou převzal od provensálských básníků a dal ji pevný vnitřní řád a vybrousil v útvar, později velmi oblíbený ve všech literaturách

  Ludvico Ariosto (1474 – 1533)

  – Dílo:
  – Zuřivý Roland
  – navazuje na tradici rytíře Rolanda
  – vášnivá láska k Angelice která ho odvádí od povinností rytíře bojovníka

  Francouzská renesance

  Francouis Villon (1431 – 1463)
  – své jméno přija od příbuzného, církevního hodnostáře, který se ho ujal a dal ho vystrudovat na pařířské univerzitě
  – okolnosti ho svedli na cestu tuláka, zloděje, rváče i kumpána dobrodruhů z pařížského podsvětí a jeho přátelům se jen těžko povedlo ho dostat z dosahu světské moci a šibenice

  – Dílo:
  – Velký testament
  – jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdní středověké lyryky
  – v díle se zamýšlí nad svým pohnutým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem, vzpomíná na své lásky
  – Malý testament
  – osmiveršové básně ironického a satirického obsahu

  Francois Reblais (1495 – 1553)
  – Reblais byl již člověkem plně renesančním, vynikající humorista a nesmiřitelný odpůrce myšlenkové zaostalosti

  – Dílo:
  – Gargantua a Pantagruel
  – čtyřdílný satirický román
  – rámec díla tvoří historie královského rodu obrů (otce, syna a vnuka)
  – otec je představitelem feudálního, středověkého asketismu, syn pěstuje kult svobody a přirozenosti a vnuk Pantagruel je představitelem renesance

  Španělská renesance
  – rozvíjí se komedie

  Lope de Vega
  – dramatická tvorba španělska (byl současníkem Shakespeara)
  – počet jeho her se udává ohromujícím číslem 2000
  – bohatý a pohnutý život vojáka i vyhnance poskytl Lope de Vegovi, madridskému rodákovi, četné životní zkušenosti
  – vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv. drama plaste a dyky
  – nejlépe se mu dařily hry s náměty historickými a s poměrně malým počtem postav ( k nimž patří = tyranský šlechtic, jeho poddaný – neohrožený venkovan – a král jako strážce a obnovitel spravedlnosti)

  – Dílo:
  – Ovčí pramen
  – název vesnice, která se vzbouřila proti feudálům
  – napsáno podle skutečné události

  Anglická renesance
  – rychle se rozšířila a oblíbila krátká povídka podle vzoru Boccacia

  Geoffrey Chaucer
  – básník, který ve svém díle obsáhl plnokrevný obraz své doby i lidí
  – pocházel z měšťanské kupecké rodiny
  – v mládí se zúčastnil války proti Francii a účastnil se různých dipolomatických jednání, na nichž se seznámil s díly Dantovými, Petrarkovými a Boccaciovými

  – Povídky Cantenburské
  – nejvíce patrný vliv Boccaciova Dekameronu
  – veršované dílo
  – jeho povídky charakterizuje jemná ironie a oproštění od pout středověkých náboženských představ

  William Shakespeare (1564 – 1616)
  – nesporně největší dramatik a to nejen anglický, ale světové tvorby
  – narodil se ve Stratfordu nad Avonou
  – velmi mladý se oženil a ro. 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech
  – ke konci svého života se vrátil do rodného Stratfordu, kde také zemřel

  1. období
  – do r. 1600
  – v tomto období psal především komedie

  – Komedie plná omylů
  – Zkrocení zlé ženy
  – Sen noci svatojánské
  – Mnoho povyku pro nic
  – Kupec benátský

  – historické hry
  
  – Jindřich IV.
  – Jindřich VI.
  – Richard III.

  – dramata se středověkou tématikou

  – Julius Caesar
  – Trollus a Cressida

  – z této doby je i jeho první tragédie Romeo a Julie
  – vypráví o dvou milencích, každého z jiného znepřáteleného rodu v italské Veroně, nad nimiž vládně rodová nenávist. Tragika hry vyplývá z povahy hrdinů a je také dána vnějšími okolnostmi

  2. období
  – do r. 1608
  – v tomto období proniká do jeho tvorby pesimismus a životní zklamání, jak se to odráží i v jeho nejslavnějších tragédiích

  – Macbeth
  – Hamlet
  – Král Lear
  – Timon Athénský
  – Antonius a Kleopatra
  – Othello (označený jako „tragédie žárlivosti“. Ctižádostivý důstojník ve službách Benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení.Othello připlouvá na ostrov Kypr jako velitel výpravy proti Turkům. Setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovi intriky. Jago zasévá do duše Othellovy různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti. Nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, jejíž obětí se stává Desdemona, uškrcená Othellem. A když jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl život smysl. Zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství; končí sebevraždou.)

  3. období
  – do r. 1612
  – vyjasňuje se autorův pesimismus a přechází trvale ve smířlivé vyrovnání

  – Cymbelin
  – Zimní pohádka
  – Bouře

  – náměty svých her Shakespeare čerpal z nejrůznějších zdrojů – ze životopisů slavných osobností, z francouzských a italských renesančních povídkářů i ze starých kronik (historické hry z anglických dějin)

  KLASICISMUS
  – nejvíce se projevil ve Francii
  – navazoval na odkaz antiky především formou, ale i zpracovávanými látkami
  – měřítkem krásy byla klasicistům pravda, rozvaha a rozumnost, životní idelálem pak vyrovnanost
  – proti renesanční zvůli jedince zdůraznil klasicismus podřízenost soukromých cílů nadosobním, veřejným úkolům
  – klasicisté se proto neobraceli k člověku v jeho oblasti intimní, ale viděli jej vždy ve sféře veřejné a zobrazovali jeho charakterové vlastnosti bez ohledu na jejich podmíněnost prostředím a dobou
  – nakonec má však klasicitní hrdina, i když pojatý obecně jako typ, rysy svých součastníků

  Francie

  Moliere
  – vl. jménem Jean Babstine Poquelin
  – působil u kočovných divadelních společností jako herec, režisér a spisovatel frašek a komedií – později se stal ředitelem královského divadla v Paříži
  – ve svých hrách předváděl Moliere soudobou pestrou mravní problematiku

  – Tartuffe (Velmi dlouho se s touto komediií nemohl prosadit. Hra odhalovala pokrytectví a svatouškování a svou titulní postavou mířila proti církvi a donašečskému systému jejích institucí.)
  – Lakomec (Druhá nejproslulejší komedie, k níž se inspiroval Plautovým Zlatým hrncem. Titulní postava lichvář Harpagon je ochoten pro peníze obětovat všechno a ztráta pokladnice pro něho znamená životní tragédii, poloviční šílenství a nenávist k celému lidstvu.)
  – Škola žen
  – Misantrop
  – Měšťák šlechticem
  – Šibalství Skapinova
  – Zdravý nemocný

  – využívají všech odstínů komiky od frašky až po situační komiku nebo drama charakteru
  – v postavách svých komedií vytvořil Molliere velkolepé typy právě tím, že v nich objevil pravdivou podstatu lidských charakterů

  Jean De La Fontaine
  – sbírka Bajek (jejich ohlas pronikl do celé Evropy. Vycházel ze strarších bajek od Ezopa přes středověké moralistní bajky)

  Itálie
  – protipólem klasicistické tragédie byla italská komedie (commedia dellarte) u lidového publika velmi oblíbená
  – hry neměly pevnou stavbu a herci děj na jevišti improvizovali podle stručně nastíněného obsahu
  – komedie měla pevně ustálené postavy (např. bohatý obchodní Pantalone, sluhové Brighella, Scappino a Arlecciho, služka Colombina)

  Carlo Goldoni
  – zakladatel italské národní veselohry
  – tvořil komedie s výstižnými charakteristikami soudobého měšťanského světa Chytrá vdova a šlechtických typů Jemnostpán markýz

  – Hrubáni (zesměšnil rodinný despotismus měšťanského prostředí)
  – Poprask na laguně (je považována za nejlepší komedii. Popisuje žárlivou mileneckou dvojici z lidového rybářského prostředí)
  – Mirandolina

  OSVÍCENSTVÍ
  – tento názor se vyvinul v 18. století v západní Evropě, zejména v Anglii a Francii (podmiňuje ho vědeckotechnický vzestup a touha člověka po vědeckém bádání – podrývání autority náboženství, ale i feudálního řádu
  – pro osvícenství je příznačný kult rozumu (racionalismus), v jehož jménu hlásali osvícenci práva „přirozeného člověka“
  – víra v rozum naplňuje hlasatele osvícenských myšlenek vírou v neustálý pokrok, proto jsou osvícenci optimisté
  – osvícenská filozofie se lišila od dřívějších od dřívějších myšlenkových systémů hlavně svým společenským obsahem, zaměřením k praktickým otázkám současnosti.
  – osvícenští spisovatelé vystupovali proti všemu konzervatismu, tmářství, kritizovali církev a kněžstvo, odmítali tradici a volali po společenském zrovnoprávnění všech občanů

  Francie
  – osvícenství mělo ve Francii bojovnější charakter, neboť francouzská měšťanská třída se teprve připravovala k převzetí moci

  Charles Louis Montesquieu
  – reprezentuje politické cíle osvícenství ve Francii

  – Duch zákonů (rozprava, v níž osvětluje vznik zákonů a státních zřízení z přirozených příčin – např. podnebí, přírodní bohatství a přimlouvá se za omezení absolutistické vlády podle anglického vzoru)
  – Perské listy (kritika satirickou formou společenských a politických poměrů své současnoti)
  – francouzská encyklopedie (neobyčejný význam pro šíření osvícenských myšlenek, obsahující soubor znalostí ze současné vědy, umění a techniky. K dílu přispěli nejvýznamnější myslitelé 18. století Voltaire, Fousseau, D´ Alambert, Denis Diderot)
  – Jeptiška
  – Jakub fatalista

  Voltaire
  – vl. jménem Francois Marie Arouet
  – mistr kritického racionalismu 18. století
  – psal filozofické povídky – měli ostré kritické zaměření, které útočilo na lidskou hloupost, zaostalot a nesnášenlivost

  – Candide nebo optimismus (povídka – zesměšnil filozofii nekritického optimismu, daného vírou v boží prozřetelnost)

  Jean Jacques Rousseau
  – svými myšlenkovými i uměleckými podněty stojí na začátku proudu, který ovlivňoval evropskou kulturu téměř po jedno století
  – vzděláním byl samouk a v 16 letech utekl z domova a žil skoro 30 let bez stálého zaměstnání

  – Nová holoisa (do tohoto díla autor vtělil své hlavní představy a pocity své doby. Je to tragický příběh lásky psaný formou dopisu. V tomto románu jsou přítomny všechny příznačné prvky preromantismu a romantismu – lyrická melancholie, vypjaté citové reakce hrdinů, podmanivá líčení přírody a kontrast mezi životem v přírodě a ve společnosti.
  – Emil

  Anglie
  – v 18. století vzniká v Anglii dobrodružný román

  Daniel Defoe
  – významný představitel dobrodružného románnu

  – Robinson Crusoe (tímto dílem se velice proslavil po celém světě. Úspěšnost díla si vynutila další pokračování, ale to již nebylo tak úspěšné)
  – významné jsou také jeho satirické básně, kvůli kterým byl také vězněn

  Jonathan Swift
  – představital filozofického románu, nejednou ostrého satirického zabarvení

  – Gulliverovy cesty

 

Český humanismus (národní)

Viktorín Kornel ze Všehrd

– předmluva k překladu Knih o napravení padlého (autorem řek Jan Zlatoústý)
– O právěch o sudiech i o dskách země české knihy desatery (návrh zemského zřízení)

Naučná literatura
Cestopisy:
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
– Cesta z Království Českého do Benátek, odtud po moři do Země svaté, země Judské a dále do Egypta od Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic

– Příhody Václava Vratislava z Mitrovic (člen poselstva Rudolfa do Cařihradu)

Herbáře:
Tadeáš Hájek z Hájku
– přeložil reprezentativní herbář itala Matioliho

Sborníky:
Daniel Adam z Veleslavína

Jan Blahoslav
– učitel a biskup Jednoty bratrské

– Filipika proti Mizomusům
– překlad Nového zákona do češtiny
– vydání bratrského kancionálu (Kancioál šamotulský)
– Muzika (základem díla je teorie hudby a sborového zpěvu)
– Gramatika česká (jazykový brus)
– spis usilující o vytříbený a správný jazyk, většinou bez německých výrazů

Literatura doby pobělohorské

Exulantská literatura:
Pavel Stránský
– O státě Českém
– psáno latinsky

Pavel Skála ze Zhoře
– Historie církevní
– dějiny nekatolických církví na českém území
– dílo je psáno česky

Jan Amos Komenský (28. 3. 1592 – 1670)
– pravděpodobně se narodil v Nivnici nebo v Komni
– studoval na bratrských školách a později v Heidlbergu a Herbornu
– po ukončení studií působil na Moravě jako kněz a učitel
– v r. 1627 musel odejít z Čech (nekatolík)
– nejprve pobýval v polském Lešně a později v Anglii, Švédsku a Uhrách
– vytvořil více jak 250 děl

– 1. období:
– na území Českého království (do r. 1628)
– převažují díla náboženská a filozofická

– Listové do nebe
– Přemýšlení o dokonalosti křesťanství
– Centrum securitális (Hlubina bezpečnosti)
– Labirint světa a ráj srdce
– alegorický spis
– postavy: poutník, Vševěd, Všudybyl, Mámeník
– ve většině těchto spisů je východiskem z dané situace (lež, podvod, klam) samota, náboženské rozjímání a splynutí s bohem

– názory vědecké a pedagogické:
1. Encyklopedie (neuskutečnil)
2. Poklad jazyka Českého (slovník českého jazyka = dílo nedokončil v důsledku požáru v Lešně)
3. O poezii České (propagoval časomíru)

– 2. období:
– po r. 1628
– většina děl je psána latinsky, protože jsou určena pro celoevropskou veřejnost

– Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (po uzavření Vestfálského míru v r. 1648)
– Kancionál (sbírka České duchovní legrity)
– Didaktika česká (psána těsně po odchodu z Čech)
– Didactica Magna (Didaktika Velká = kniha o teorii vyučování)
– Informatorium školy mateřské (výchova dětí předškolního věku v rodině)
– Janua Linguarum Reserata (Brána jazyků = učebnice cizích jazyků Komenský navrhuje vyučovat najednou 4. jazyky (Latinsky, Maďarsky, Anglicky, Francouzsky)
– Schola Ludus (Škola hrou = výchova pomocí divadla)
– Orbis Pictus (Svět v obrazech = ilustrovaná učebnice, propojení teorie a praxe)

– základním cílem Komenského bylo směřování šlověka k všestranné výchově a vytvoření nové všestranně rozvinuté osobnosti

Literatura českého baroka

1. Většina inteligence v emigraci
2. V domácí literatuře vliv Jezuitského řádu

– Charakteristika Jezuitské literatury:
– protireformační duch (reformace je období od počátku husitství – až do konce Jed. bratrské)
– východisko literatury hledá v době Karla IV.
– protireformační činnost Jezuitů vrcholí svatořečením Jana Nepomuckého (r. 1729)

Příklady jezuitské literatury:
Bedřich Briedel
– psal hlavně duchovní (filozofickou) lyriku

– Co bůh? Co člověk?

Felix Kadlinský

– Zdoroslavíček v kratochvilném háječku postavený
– do naší literatury zavedl individualismus

Adam Michna z Otradovic
– byl varhaníkem v Jindřichově Hradci

– Česká mariánská muzika, radostná i žalostná

– později dochází k úpadku oficiální literatury (nekatolická literatura se pálí a likviduje)

Antonín Koniáš
– spálil nejvíce knih

– Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající
– později se tato kniha stala pomůckou pro mapování nekatolické literatury

Bohuslav Balbín
– byl jezuitou a vlastencem

– napsal spis Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak Českého

 

Národní obrození
– od 70. let 18. století do poloviny 19.století
– podmínky vzniku národního obrození

1) Rozpad feudalismu
2) Vliv osvícenství (věda – jazykověda, dějepis)
3) Josefínské reformy
– 1773 – zrušení Jezuitského řádu
– 1775 – povinná školní docházka
– 1781 – zrušení nevolnictví, toleranční patent

– stav:   – germanizace území Českého království
– centralizace úřadů (zrušení posledních zbytků zemské samosprávy)
– na území Českého království je spojeno národní hnutí s myšlenkami osvícenství

1. fáze národního obrození
Vzdělávací a pololidová tvorba
– obrozeneční spisovatelé pokládali literaturu za účinný osvětový (výchovný) prostředek
– byl vydán Robinson Crusoe

Josef Dobrovský
– největší osobnost obrozenecké literatury na přelomu 18. a 19. století
– byl ředitelem kněžského semináře, později vychovatelem ve šlechtických rodinách a nakonec soukromým vědcem
– zabýval se studiem nejstarších dějin, českým a slovenským jazykozpytem a literárním dějepisem
– psal německy a latinsky, ale cítil česky (česky napsal až koncem života několik statí)

– Dějiny českého jazyka a literatury
– souběžně s vývojem jazyka vylíčil Dobrovský v tomto díle i dějiny české literatury
– Zevrubná mluvnice jazyka českého
– v tomto díle shrnuje základní zásady mluvnice
– měla základní význam pro ustálení spisovné češtiny v době obrození
– O prozódii české
– zásady správně české prozódie (nauky o rytmičnosti řeči a skládání veršů)
– určil, že češtině je vlastní přízvučný verš – tím vytvořil teoretickou základnu pro český verš 19. století
– Základy jazyka staroslověnského
– největší slavistické dílo, kterým se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky
– slavistika měla pro národní obrození neobyčejný význam, neboť poznáváním kultury slovanských národů posilovala národní sebevědomí

Václav Matěj Kramerius
– je hl. představitelme myšlenky výchovy přes knihu
– Česká expedice (r. 1791) – nakladatelský a knihkupecký podnik, který vydával starší české knihy (Příhody Vratislava z Mitrovic)
– byl zároveň vydavatelem novin – Schönfeldsé pražské noviny, Pražské poštovské noviny a Kramariusovy C. K. vlastenecké noviny

Divadlo
– 1738 – založení prvního stálého německého divadla v Kodcích (v tomto divadle byla r. 1771 hrána první česká hra Kníže Honzík)
– 1783 – založeno Stavovské divadlo (německé) – nejprve se česky hrálo ve Stavovském divadle a později Václav Thám založil divdelní společnost, která vybudovala dřevěnou divadelní budovu, která se jmenovala Bouda (Koňský trh v Praze) – od r. 1786 – 89 a hrálo se pouze česky

– Hry:   a) Vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka)
b) Frašky z Pražského prostředí (Prokop Šedivý – Masné krámy, Pražští sládci)
c) Překlady klasických her (Shakespeare)
– většina her byla podle německých vzorů

– po ukončení činnosti v Boudě se hrály české hry u Hybernů
– české divadelní hry se začaly hrát pravidelně až ve 20. letech 19. století

Poezie v době počátku národního obrození
– snaha o povznesení domácí literatury na úroveň západní Evropy se projevuje nejprve v poezii
– 1775 – první pokus o vytvoření novočeské poezie – Básně v řeči vázané (Václav Thám – vydavatel, přispivatel)
– dvoudílný sborník (almanach) – různí autoři – obsahuje starší básně a anakreonské básně

Antonín Jaroslav Puchmajer
– stál v čele básnické skupiny Puchmajerova družina, která vydala 5. almanachů v letech 1795 – 1814
– Sebrání bášní a zpěvů, Nové básně – almanachy

– Šebastina Hruškovský – Děvín

– Puchmajerova básnická družina je považována za 1. novočeskou básnickou školu

a) družina je spojena vlasteneckým programem
b) je spojena i formálním cílem (pěstovaný sylabotonický verš)

2. fáze národního obrození
– od počátku 19. století do konce 20. let 19. století
– generace, která nastupuje na počátku 19. století je ofenzivnější než generace dobrovského

– cíle, které si klade nejsou jenom jazykové, ale:   a) chce pěstovat vědeckou literaturu v češtině
b) chce vytvořit umělecky náročnou poezii

– Vypracování básnického a odborného jazyka – pro splnění tohoto cíle bylo potřebné rozšířit slovní zásobu tak, aby se mohla stát základem nové české vědecké literatury (nové pojmy, odborné termíny)

Josef Jungman
– byl profesorem na gymnásiu v Litoměřicích a pak v Praze
– zabýval se překladatelskou činností např. John Milton – Ztracený ráj
– překládal z němčiny, ruštiny a někdy i z francouzštiny

– sestavil pěti dílný slovník Česko – Německý
– Historie literatury české (je to po Dobrovském druhý pokus o sousledný obraz vývoje české literatury)
– Slovesnost (učebnice pro gymnásia – teorie literatury a slovesná čítanka)

– porovnání s Dobrovským:
a) Dobrovský píše v německém jazyce a vrchol českých dějin umístil do starší doby
b) Jungman píše česky a vchol českých dějin umístil do národního obrození (počátek nové epochy)

– Jungmanovo družina – skupina spisovatelů a vědců, která pomáhala Jungmanovi při vědecké práci

Antonín Marek – básník, který pomáhal s vytvářením českých odborných výrazů
Jan Svatopluk Presl – Názvosloví v botanice
Karel Bořivoj Presl – Názvosloví v mineralogii a chemii

Rukopisy
– na počátku 19. století velmi těžce nesli někteří vlastenci, že v naší literatuře chybí národní hrdinská poezie
– v letech 1817 a 1818 se objevily dva sborníky větších básnických skladeb

– Rukopis Královédvorský (byl nalezen ve Dvoře Králové a měl pocházet ze 13. století a obsahoval oslavné básně vítězů bojů nad nepřáteli)
– obsahuje tyto skladby – Záboj a Slavoj, Čestmír, Oldřich a Boleslav
– tento rukopis byl přijat velmi kladně hlavně kvůli vlastenectví (později se prokázalo, že se jedná o podvrh)
– Rukopis Zelenohorský (měl být napsán přibližně v 9. století a obsahoval zlomek básně o staročeském sněmu a skladbu Libušin soud
– za autory obou rukopisů byli považováni Václav Hanka a Josef Linda

a) Záporný význam – idealizace nejslavnějších českých dějin
b) Kladný význam – vznik významných uměleckých děl
– hudba – Bedřich Smetana – Libuše
– obrazy a sochy – Mánes, Aleš, Myslbek

Obraz minulosti v literatuře
František Palacký
– pocházel z Valašska
– spolu s Pavlem Josefem Šafaříkem napsali na Slovensku spis, který se jmenoval Počátkové českého básnictví, obvzláště prozódie
– stává se redaktorem Časopis českého muzea a později byl jmenován zemským historiografem

– Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě (nejprve v němčině, později i česky)
– zahrnuje období od nejstarších českých dějin do r. 1526 – nejvýznamnějším obdobím dějin je husitství
– základní myšlenkou dějin je zápas mezi německým a slovanským živlem
– v díle je patrná značná idealizace nejstarších dějin (vliv rukopisů)

– politická činnost:
– r. 1848 – na všeslovanském sjezdu hlásal myšlenky tzv. austroslavismu (stoupenců názoru, že pro budoucnost českého národa je nutné Rakousko v podobě federace)
– po r. 1860 opouští myšlenku federace a jako vůdce konzervativní strany bojoval za české ústavní právo
– patřil mezi nejvýznačnější osoby českého národa 19. století

Pavel Josef Šafařík
– působil jako profesor na selském gymnásiu v Novém Sadu, pocházel však ze Slovenska
– později pracoval jako ředitel univerzitní knihovny v Praze

– Slovanské starožitnosti (v tomto díle se zabýval nejstaršími slovanskými dějinami do konce 10. století)

Jan Kolár
– původem byl slovák a narodil se v Mošovce na středním Slovensku
– později odešel do Jeny, kde ukončil vyšší teologické vzdělání
– později odešel do Pešti a stal se evangelickým kazatelem, po té odešel do Vídně, ke se stal profesorem slovanské archeologie

– Básně (hlavní tématikou je láska k Míně)
– Báseň (Obsahovala 150 znělek rozdělených do 3. oddílů podle slovanských řek Sála, Labe, Dunaj. Byla doplněna o předzpěv a v ní jsou začleněny verše ze sbírky básně)

František Ladislav Čelakovský
– narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře
– začal studovat filozofii v Praze a později v Českých Budějovicích, ale byl vyloučen, protože četl Husovu Postilu
– stal se vychovatelem ve šlechtických rodinách a od r. 1834 se stal redaktorem Pražských novin, ale byl propuštěn, protože v jednom ze svých článků kritizoval ruského cara
– nastoupil jako profesor slavistiky ve Wroclawi a na sklonku života se vrátil do Prahy

a) činnost sběratelská
– Slovanská národní píseň (3.díly)
– Mudrosloví národa slovankého v příslových

b) Básnická činnost (ohlasová poezie)
– je propojení kolektivního myšlení jednotlivých slovanských národů s vlastní tvorbou

– Ohlasy písní ruských (vznikly pod vlivem vítězství nad Napoleonem. Rusko je vzorem a nadějí pro český národ)
– Ilja Muromec (ruský národní hrdina v boji proti Turkům)
– Velká Panychida (o bitvě u Moskvy)
– Rusové na Dunaji
– v této sbírce se objevují hrdinské zpěvy (obdoba bylin) a lyrické básně, které zobrazují život ruského národa
– Ohlas písní českých
– odlišnosti:   1) nejsou to hrdinské básně
2) velmi často se objevují satirické básně
3) objevují se alegorické básně s tématikou sociální a politickou (Cikánova píšťalka)
4) objevuje se první česká balada (Toman a lesní panna)

Divadlo 20. let:
Charakteristika: pravidelné začlenění českých her ve Stavovském divadle

Jan Nepomuk Štěpánek

– Čech a němec (situační komedie)
– Obležení Prahy od Švédů
– Osvobození vlasti nebo korutané v čechách (tyto hry jsou historické podle dobového schématu)

Václav Kliment Klicpera
– byl profesorem na gymnásiu v Hradci Králové a v Praze
– tématika jeho her: historické hry, pohádkové hry a hry ze současnosti

– hry ze současnoti
– Divotvorný klobouk
– Rohovín čtverrohý
– Každý něco pro vlast

– historické hry
– Jan za chrta dán
– Blaník

Světový romantismus
– je to umělecký směr přelomu 18. a 19. století a vzniká na základě zkušeností z napoleonských válek výsledků Velké francouzské revoluce

Základní charakteristika:   1) Vyjímečnost hl. hrdiny (loupežníci, vrazi atd.)
2) Exotičnost prostředí
3) Kladný vztah k přírodě
4) Zaměňování reality za sen
5) Subjektivní přístup autora ke skutečnosti

– romantismus se málokdy vyskytuje v čisté formě

Anglický romantismus

Lord George Gordon Byron (1788 – 1824)
– pocházel z velmi bohaté aristokratické rodiny
– dosáhl nejvyššího stupně vzdělání a stal se členem sněmovny lordy
– odchází do dobrovolného vyhnanství, kde zůstává až do konce života (většinou žil v Itálii a zemřel v Řecku při národním povstání proti Turkům)

– Dílo:
– jeho poezie je žánrem tzv. uvolněným romantismem

– Child Haraldova pouť (moderní epos ve kterém hl. hrdina a zapojuje se do boje proti Turkům)
– Povídky (Džaur, Laura, Korzár) – tématika podobná jako u prvního díla
– Manfréd, Kain – veršovaná filozofická dramata

Percy Bysské Shelley

– Dílo:
– Odpoutaný Prométheus – lyrické drama s tématikou Titanismus

Walther Scott
– básník, prozaik a sběratel skotských lidových písní a balad

– Dílo:
– Jezerní panna – veršovaná ryrířská povídka
– Ivanhoe
– Pirát
– Waverly
– Kenilworth
– Talisman

– Scott se snažil ve svých románech věrně popisovat prostředí, zvyky a životní formy v období středověku

Francouzský romantismus

Viktor Hugo (1802 – 1885)
– byl synem napoleonského generála, ale matkou byl vychován k nenávesti k revoluci i k Napoleonovi

– Dílo:
– Cromwell – v úvodu k tomuto dramatu se objevuje manifest fran. romantismu
– Legenda věků – 3. dílný básnický cyklus
– autor se snaží zobrazit vývoj lidstva
– dílo bylo přijato velmi kladně a velmi brzo bylo přeloženo do češtiny
– Ruyblas – divadelní hra o lásce mezi královnou a sluhou
– Chrám matky boží v Paříži
– Ubožáci

Stendhal (1783 – 1842)
– vl. jménem Harri Bayle
– byl významným důstojníkem napoleonské armády při tažení do Ruska
– pocházel s chudé rodiny

– Dílo:
– Červený a černý
– hl. postavou je Julián Sorel
– pocházel z chudé řemeslnické rodiny a ten se rozhodl vyniknout za každou cenu
Kartouza Parmská – mladý šlechtic (účastník bitvy u Waterloo) se vrací domů do Parmy

Italský romantismus

Giovanny Lepopardi

– Zpěvy
– romantismus s prvky klasicismu

Alessandro Manzoni

– román Snoubenci
– romantismus s prvky realismu

Romantismus v USA

Edgar Allan Poe
– byl básníkem a prozaikem

– báseň Havran
– krása a láska proti úzkosti ze života a smrti
– próza Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo
– mají hrůzostrašný děj – počátky hororu a základy detektivní prózy

Ruský romantismus

– u většiny autorů se propojuje romantismus s realismem

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
– pocházel z bohaté šlechtické rodiny

– Dílo:
– Evžen Oněgin – román je psán ve verších a hl. postavou je Evžen Oněgin

– básně   – Kavkazský jezdec
– Měděný jezdec

– próza   – Kapitánská dcerka
– Piková dáma
– Bělkinovy povídky

– Boris Godunov – divadelní hra

Michail Jurjevič Lermonto
– básník, prozaik, dramatik
– byl 2x ve vyhnanství

– Dílo:
– Démon – jedná se o poému
– řeší se zde poměr dobra a zla
– pracoval na tomto díle celý svůj život
– existující zlo ve společnosti je proto, že dobro je ve společnosti velmi slabé
Maškaráda – drama, které řeší vztah dobra a zla
Hrdina naší doby – prozaické dílo (román)
– první psychologický román v ruské literatuře

Polský romantismus
– je spojen s národně osvobozeneckým bojem Poláků proti carskému Rusku

Adam Mickiewiccz (1798 – 1851)
– pocházel ze šlechtické rodiny, která žila na území Litvy

– Dílo:
– Dzjady – básně
– Konrád Wallenrod – veršovaná povídka (epická)
– je to o litevci, který se stává velmistrem řádu německých rytířů

Juliusz Slowacki (1809 – 1849)
– básník a dramatik

– Dílo:
– Balladyna – drama z polského dávnověku
– autor se snaží vystihnout polskou národní povahu

Maďarský romantismus

Sandorf Petäfi (1823 – 1849)
– maďarský básník a revolucionář
– zemřel na sklonku maďarské revoluce v bitvě

– Dílo:
– Píseň národa – revoluční píseň
– Apoštol – antibiografické básně o životě revolucionáře
– Básně – vyšlo po smrti autora jako souhrnné dílo

Mór Jokai
– je autorem historických próz z nichž nejznámnější je Uherský bán

 

Česká literatura ve 30 – 50 letech 19. Století
Obecná charakteristika:
– 30. – 40. léta – odpor proti absolutismu (kancléř Metternich)
– 1848 – vyvrcholení národního obrození – vznik politických stran liberální a radikální
– 50. léta – bachovský absolutismus

Drama a próza vzniklá pod vlivem NO

Václav Kliment Klicpera

– Divotvorný klobouk
– Rohovín čtverrohý

Josef Kajetán Tyl
– narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka
– vystudoval gymnázium a při studiích se setkal s profesorem Klicperou
– studia na filozofii zanechal a vstoupil do kočovné společnosti herců (pobýval mezi nimi dva roky)
– po dvou letech nastupuje jako úředník a v r. 1842 nastupuje do Stavovského divadla, kde měl řídit česká představení

a) dramata
1) ze současnosti
– Fidlovačka (v této hře se objevuje píseň slepého houslisty – národní hymna – Ladislav Škroup)
– Paní Marijánka matka pluku
– Pražský flamendr
– Paličova dcera

2) historické hry
– Kutnohorští havíři
– Jan Hus
– Jan Žižka
– Krvavé křtiny

3) Povídkové hry
– Strakonický dudák
– Lesní panna
– Tvrdohlavá žena
– Jiříkovo vidění

b) Povídky (historické)
– Dekret kutnohorský
– Rozina Luthardova

c) Novinářství
– Květy (řídil je více jak deset let)

Karel Jaromír Erben
– narodil se v Miletíně
– vystudoval práva a filozofii
– začal se zabývat historií a národopisem
– stal se sekretářem Národního muzea a v r. 1851 byl jmenován archivářem města Prahy

– Kytice
– jediná sbírka, kterou autor napsal a celou sbírku uspořádával 15. let
– základem sbírky jsou slavné české lidové báje, které Erben dokonale znal ze své sběratelské činnosti
– soustřeďuje se na oblast lidských vztahů (vinna a trest)
– Kytice obsahuje tyto básně – Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat, Svatební košile, Štědrý večer (v této básni se objevují lidové tradice), Poklad, Záhořovo lože, Holoubek, Kytice

– lidová slovesnost (sběratelská činnost)
– Písně národní v Čechách
– Prosto národní české písně a říkadla
– Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských

– navazoval na dílo Františka Ladislava Čelakovského, ale k látce přistupoval jinak
– pracoval s archiváliemi
– nedokončil soubor českých pohádek
– některé z vybraných pohádek připravoval pro děti, ale soubor pohádek (dětských) vyšel až po jeho smrti

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
– narodil se v chudé rodině v Praze a vystudoval práva
– během studií psal básně, hrál divadlo, rád cestoval (hlavně pěšky)
– nastoupil jako praktikant do Litoměřic k soudu
– těsně před svatbou zemřel na zápal plic
– ostatky byly původně v Litoměřicích a v březnu 1939 byly přesunuty na Vyšehrad

– Dílo:
– původně psal německy (studia) básně – nebyly zveřejněny

– Svatý Ivan (1831)
– Máj
– lyrickoepická báseň
– hlavními postavami jsou Vilém a Jarmila
– je sestaven z několika částí (úvod – 1 a 2, intermezo, závěr)

– prozaická díla
– Kat (původně měl v úmyslu napsat 4. dílný román o jednotlivých hradech, ale realizoval pouze jeden – Křivoklát)
– Cikáni (román o životě společenských vyděděnců)
– Májenka

Počátky realismu v naší literatuře

Karel Havlíček Borovský (1826 – 1856)
– narodil se v Borové u Německého Brodu
– vystudoval gymnázium
– začal studovat filosofii a po ukončení vstoupil do semináře – za necelý rok byl ze semináře však vyloučen
– stal se spisovatelem a novinářem
– r. 1842 odešel do Moskvy, kde se stal vychovatelem ve šlechtické rodině a byl tam dva roky
– na základě zkušeností z Ruska napsal cyklus Črt, jmenoval se Obraz z Rus
– dále přeložil několik děl ruských autorů a začal psát epigramy
– začal se zabývat novinářskou činností – Kritika tylovy povídky Poslední čech (nejprve jako redaktor Pražských novin)
– v r. 1848 založil noviny – Národní noviny, které se staly mluvčím Liberální strany, v těchto novinách hájil zásadu austroslavismu

– Epigramy (krátká satirická báseň)
– Tyrolské elegie (satirická báseň, která popisuje zatčení a pobyt v Brüxenu)
– Král Lávra (satirická báseň, podle irské lidové povídky, ale zasazená do rakouského prostředí)
– Křest sv. Vladimíra

Božena Němcová (1820 – 1862)
– narodila se ve Vídni a zemřela v Praze
– mládí prožila v Ratibořicích u České skalice
– v 17. letech se provdala za o 15. let staršího muže, který se jmenoval Josef Němec
– byl velmi politicky angažovaný, za což byl mnohokráte překládán na různá místa
– na počátku samostatné tvorby stáli někteří přátelé (např. Václav Boleslav Nebeský, Miloslav Klácel)

– Vlastenecké básně – Ženám českým (báseň)
– Slovenské pohádky a pověsti
– Chyže pod horami

– Babička

– kompozice a téma Babičky
– zákl. tématem je snaha o popis jednak pobytu babičky v Ratibořicích, ale zároveň i seznámení s národopisnými tradicemi na venkově
– Babička – je pod vlivem náboženského názoru
– je velice upřímná a to jak ke známým lidem, tak i k vrchnosti
– je velice šetřivá a skromná
– postava babičky je vhodná i pro národopisné téma
– dětský svět v Babičce – dětské postavy se od sebe odlišují v zájmech a mnohdy i ve svých názorech
– dospělé postavy v Babičce:
a) vrchnosti, panstvo
b) služebnictvo
c) chudina
– popisuje vztahy mezi jednotlivými stavy
– Existuje v Babičce zlá a dobrá postava?
– Pokud se vyskytuje charakteristika postavy je toto prováděno nepřímo

 

Generace Májovců a její přínos české literatuře
Obecná charakteristika doby
– 1859 – prohraná válka s Itálií (konec bachovského absolutismu)
– 1860 – vydání říjnového diplomu (příslib konstituční monarchie)
– 1867 – Rakousko-Uherské vyrovnání (dualismu = toto vyrovnání zhoršilo situaci v Čechách a na Slovensku – germanizace, maďarizace)

Májovci
– 1857 – vydání almanachu Máj jehož zakladatelem byl Josef Barák a hl. autorem a organizátorem byl Vítězslav Hálek a ostatními autory byli – Jan Neruda, Božena Němcová, Adolf Heyduk, Karel Sabina, Josef Václav Frič, Václav Šolc a Rudolf Mayer

Program Májovců
1) Odvrat od minulosti k přítomnosti
2) Snaha o zobrazení reálné skutečnosti
3) Širší rozhled po evropské kultuře
4) Volání po umělecké svobodě

Jan Neruda (1834-1891)
– narodil se v Újezdských kasárnách
– vystudoval akademické gymnázium a poté se snažil vystudovat práva
– studium nedokončil a začal pracovat jako novinář

Poezie
– Hřbitovní kvítí (1855)
– tato sbírka nebyla přijata ani kritikou, ani nejbližšími přáteli

– Knihy veršů (1868)
– např. O mamince

– Písně kosmické (1878)
– snaha o poznání vesmíru
– projevuje se vliv vědy a techniky
– kladné perspektivy vývoje lidské společnosti

– Balady a romance (1883)

– Prosté motivy (1883)
– tato sbírka je rozdělena do čtyřech částí podle ročních období
– koloběh života člověka

– Zpěvy páteční (1896)
– sbírku uspořádal Jaroslav Vrchlický

Prozaická díla
– Arabesky (1876)
– povídky z Malé strany

– Povídky malostranské (1878)

Novinářská činnost
– Fejetony (kolem 2000 exemplářů)
– např. 1. Máj 1890 – je to o první oslavě svátku práce

Vítězslav Hálek (1835-1874)

– Večerní písně (1859)
– obsahuje drobné lyrické básně přístupné písňové formy
– jeho milostná lyrika vycházela z osobního prožitku šťastné lásky k dívce ze zámožné rodiny, která pozdějším sňatkem zabezpečila existenčně básníka

– Pohádky z naší vesnice (1874)
– sbírka zachycuje humorné (Husar, Šotek, Postilion) i smutné až tragické chvíle života venkovských lidí (Dražba, V lomech)

– Muzikantská liduška (1861)
– nejzdařilejší povídka
– smutný příběh dívky, která donucena pro peníze k nešťastnému sňatku se pomátne na rozumu

– tvoří vesnické povídky, které znamenají vrchol prozaického umění
– Na statku a v chaloupce (1871), Pod dutým stromem (1872)
– obě mají podobnou konstrukci – neradostný život, idylické štěstí, chamtivost bohatých, láska a život v souladu s přírodními zákony u chudých
– Na vejminku (1873)
– dotýká se tragických důsledků, k nimž vede zřizování výminku, probouzející v dětech bezcitnot vůči starým rodičům

– Hálek věnoval v próze pozornost i městskému prostředí
– Poldík Rumař (1873)
– jedna z jeho nejlepších povídek
– vypravuje dojemný příběh o podskalském pískaři, který se obětavě stará o chlapce ženy, kterou kdysi nešťastně miloval
– povidka zdůrazňuje citovou ušlechtilost prostého člověka

Karolína Světlá (1830-1899)
– vl. jménem Kateřina Rottová
– čerpá látku z prostředí pražské měšťanské a aristokratické společnosti
– postavila se kriticky k světu, který příliš dobře znala z vlastního domova i z jiných měšťanských salónů, pobuřovalo ji mravní pokrytectví této společnosti, sobectví rodičovské autority i nesmyslná výchova dívek, jak ji sama okusila
– příznačný rys její celé další tvorby – ušlechtile a obětavě mravní poslání ženských hrdinek
– umělecky nejvýznamnější součást díla Světlé, její vesnická próza, je vesměs námětově umístěna do Podještědí
– největší úspěch u čtenářů měly ještědské romány (závazná problematika, psychologicky vykreslení hrdinové a dramaticky komponovaný děj)

– Vesnický román (1867)
– vypravuje o nešťastném manželství Antoše Jirovce, který přišel jako čeledín na statek a oženil se s ovdovělou rychtářkou

– Kříž u potoka (1868)
– tento román vypráví o Evičce, která po velkém sebezapření a obětavosti zbaví rod Potockých kletby, když se zřekne lásky k bratrovi svého muže

– Kanturčice
– román výchovného vlivu lásky venkovské dívky Enefy k Otíkovi, který za studií podlehl svobodám velkého města a teprve očistným vlivem lásky se mravně obrodí

– Frantina

Jakub Arbes (1840-1914)
– stal se redaktorem Národních listů
– nejhodnotnější částí Arbesovy tvorby je romaneto (název pochází od Nerudy a označuje románovou skladbu menšího rozsahu, v níž prostupují děj úvahy vědecké, filozofické a sociální)
– v Arbesových romanetech vystupují výstřední hrdinové, kteří se ocitají uprostřed neobvyklých a často až příšerných scenériích

– Ďábel na skřipce
– Ukřižovaná
– Svatý Xaverius
– v těchto romanetech triumfuje rozum nad náboženskou vírou

– Šílený Job
– Advokát chuďasů
– v těchto romanetech se soustřeďuje na problém neuznaného, vyjímečného jedince, ubíjeného stísněnými podmínkami

– Kandidáti existence
– v tomto románu se objevují myšlenky utopického socialismu
– líčí se v něm skupina mladých idealistů, kteří chtějí uskutečnit myšlenky utopického socialismu v praxi
– jeden z nich se stane později majitelem průmyslového závodu a dovolí svému příteli, aby zkusil uskutečnit své plány
– pokus byl odsouzen k nezdaru, protože v továrníkovi zvítězí nakonec zištný kapitalista

– Štrajchpudlici
– románem měl zachytit pražské dělnictvo před r. 1848

Adolf Heyduk (1835-1923)
– nerudův přítel a nadšený stoupenec československé vzájemnosti, jíž věnoval několik sbírek

– Cimbál a housle (1876)
– sbírka byla citovým vyznáním lásky ke Slovensku
– písňová forma veršů, scény ze slovenského lidového života
– sbírka vzbudila nadšený ohlas na Slovensku

Gustav Pfleger Moravský (1833-1875)
– vynaložil mnoho úsilí na vytvoření českého románu
– jeho hrdinové, pojatí autobiograficky, ztělesňují autorovy citové problémy (většinou jsou to zklamaní osamělí jedinci, kteří se marně pokoušejí vytrhnout z prostředí, v němž žijí)

– Z malého světa (1864)
– román je z prostředí továrních dělníků
– autor v románu sleduje vztah českých lidových vrstev k němcům, avšak drastické scémy vykořisťování dělníků ve smíchovských kartounkách, jejich živoření i živelný odpor, který je vede k ničení strojů, daly dílu zcela jiné vyznění

 

Česká literatura 70. a 80. let 19. století
Charakteristika:
– vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva
– spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasivní opozice) a mladočechy (aktivita) ve státoprávním boji
– vznik Českoslovanské sociální demokracie (r. 1878) – boj o rovnoprávné volební právo
– rozmach národního hnutí v celé Evropě

– formování dvou literárních skupin nové generace s návazností na májovce
– ruchovci (tzv. škola národní)
– Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, dočasně Josef Václav Sládek)
– r. 1868 almanach Ruch (na počest položený základního kamene Národního divadla)
– časopis Osvěta
– charakteristika:   – v popředí ideje národního obrození
– bojové, vřelé vlastenectví
– důraz na domácí tradice, slovanství, historismus a zájem o venkov
– dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová a národní)

– lumírovci (tzv. škola kosmopolitní)
– Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer)
– časopis Lumír – od roku 1877 vedený Sládkem
– charakteristika:   – úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň
– vliv cizích myšlenkových proudů
– požadavek umělecké svobody
– nové formy
– poezie lyrická (zvl. intimní)

Svatopluk Čech
– narodil se na Benešovsku
– básník i prozaik (satirik a fejetonista)
– byl novinářem, vlastencem a ruchovcem
– cestoval do ciziny (Dánsko, Kavkaz)

– epika – epopeje
– historická témata:
– z husitství   – Husita na Baltu
– Žižka

– z pobělohorské doby   – Václav z Michalovic

– vesnická témata:
– Ve stínu lípy
– oslava českého kraje a rodné země
– sedm veršovaných veselých i smutných příběhů, které si sousedi vyprávějí pod košatou lípou
– idylický epos (klidný venkovský život, bez rozporů – přírodní prostota)
– Lešetínský kovář
– příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu
– Sekáči
– o životě venkovských dělníků a odporu proti útlaku

– alegorické básně:
– Evropa
– Slávie
– reakce na události doby

– satiry (ve verších):
– Hanuman
– zvířecí epos – obraz opičího města
– zaměřeno proti chybám českého národní povahy a národní lhostejnosti

– lyrika – politická, národní a vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)

– Jitřní písně
– sbírka – např. báseň Dosti nás Ţ výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti
– Písně otroka
– skladba – vrchol politické lyriky
– obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka
– psáno v alegorické formě – 3. oddíly skladby:
– lyrické verše – vzpomínky na dávnověk
– epické jádro – romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický konec
– vrchol – závěr – básníkova vize budoucnosti – naděje na svobodu

Čechův přínos:
– rozvíjí dědictví Kollárovo (např. slovanství) a Havlíčkovo (satira a humor)

Eliška Krásnohorská
– literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a Lumírovců)
– básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství)

– Z máje žití
– K slovanskému jihu
– sbírky
– libretistka (k Smetanovým operám Hubička /podle povídky Karolíny Světlé/, Tajemství, Čertova stěna)
– překladatelka (např. Puškin, Mickiewicz, Byron)

Josef Václav Sládek
– narodil se ve Zbirohu
– 2 roky strávil v severní Americe (fejetony v Národních listech)
– původně byl ruchovec, později přešel lumírovcům a vydával časopis Lumír

– osobní (intimní) lyrika
– zachycuje základní situace lidského života (život a smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, láska k druhé ženě a dětem, k matce a stesk po vlati
– forma elegie

– Básně
– báseň Na hrobech indiánských
– kontrast svobody a bezpráví = autorův soucit s indiány = násilí amerických kolonialistů
– krásy americké přírody
– Jiskry na moři
– Světlou stopou
– Sluncem a stínem

– sociální a vlastenecká lyrika
– báseň Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu – sociální nespravedlnost
– báseň Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí
– báseň Silen buď (sb. V zimním slunci) a báseň Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost

– oslava venkova a selství
– rolník = symbol národní nezdolnosti, hluboký vztah k přírodě
– sbírka Selské písně a České znělky
– báseň Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi, autor vnímá přírodu všemi smysly

– klasický básník pro děti
– obrazy ze světa dětí; učí lásce k rodičům, domovu, vlasti a přírodě
– 3 sbírky

– Zlatý máj
– Skřivánčí písně
– Zvony a zvonky
– báseň Lesní studánka

– překládal zvláště z angličtiny (Byron, Burns, 33 Shakespearových dramat)

– Sládkův přínos:
– básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu
– hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru
– prostý, hutný, střídmý jazykový výraz
– zakladatel české básnické tvorby pro děti

Jaroslav Vrchlický
– narodil se v Lounech a vystudoval filozofii
– byl profesorem srovnávacích literatur na pražské univerzitě
– vytvořil nejbohatší a nejvšestranější dílo (80 básnických sbírek a 270 knih)
– vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)

– intimní lyrika
– v raném období – láska k ženě, dětem a rodině

– Dojmy a rozmary
– Eklogy a písně

– pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání – životní tragédie – manželská krize a nepochopení nastupující mladou generací)

– Okna v bouři
– báseň Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku; protikladnost zpovědi; odmítá lásku, ale touží po ní

– přírodní lyrika
– obrazy přírody splývají s obrazy šťastných chvil autorova života

– Strom života

– vlastenecká a reflexivní lyrika
– o budoucnosti národa; láska k českému jazyku

– Má vlast
– Písně poutníka

– formalistní lyrika

– Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad)
– Dojmy a rozmary
– Moje sonáta
– Sonety samotáře
– orientální formy – např. gazel

– epika

– cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova)
– jsou to epické příběhy – reflexe a obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti
– Duch a svět (sb. patřící do cyklu)
– 4 oddíly – úvahy a vztahu člověka a vesmíru, o mravních otázkách, oslava řecké antiky a křesťanství
– báseň Spartakus – vzpoura otroků ve starověkém Římě

– Selské balady
– vlastenecká a sociální tématika = sociální balady
– působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. století

– Vrchlického přínos:
– obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
– v překladech uvedl ve známost celou řadu autorů
– připravil půdu pro imresionismus a symbolismus

Julius Zeyer
– básník, prozaik a dramatik
– studoval jazyky a literaturu, dějiny umění a filozofii
– jako vychovatel byl v Rusku
– hodně cestoval – záliba v cizích látkách a zájem o historii

– poezie – zvl. epika
– z českých národních dějin   – skladba Vyšehrad (inspirace pověstmi)
– Čechův příchod (inspirace pověstmi)

– z cizích dějin   – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)

 

Realismus ve světové literatuře
– převládl v literatuře 2. poloviny 19. století

Znaky:   – pravdivý obraz skutečnosti
– typizace – literární hrdina se proměňuje, vyvíjí, někdy je ústřední hrdina nahrazen kolektivem
– objektivní přístup ke skutečnosti
– kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
– román je analýzou skutečnosti – oslabuje se sevřený děj
– nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy apod.

– naturalismus
– krajní směr realismu
– aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu Ţ člověk je omezen svou biologickou podstatou

Francie

Honoré de Balzac (1799-1850)
– byl zakladatelem realismu
– vystudoval práva a snažil se být spisovatelem
– stal se nakladatelem a tiskařem, ale neuspěl a zadlužil se

– cyklus Lidská komedie
– téměř 100 románů – obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce
– důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev
– např. Otec Goriot
– z prostředí měšťáckého penzionu
– titulní postavou je bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn
– realistický encyklopedický román

– román Eugenie Grandetová (o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil svůj majetek)
– román Ztracené iluze (venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží) = dilema žít čestně nebo se zaprodat)
– román Lesk a bída kurtizán (o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím)

Gustav Flaubert
– mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů

– román Paní Bovaryová (hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí – touží po přepychu, romantice a hledá smysl života. Utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí)
– realistický psychologický román

– román Citová výchova (příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti – autobiografické rysy)

Guy de Maupassant
– mistr povídky a novely – převažuje popis a vyprávění

– povídka Kulička (z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila)
– román Miláček (o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen)

Émile Zola
– představitel naturalismu (teoretik i tvůrce)
– vývoj tvorby od studia člověka a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity

– román Tereza Raquinová (hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle)

– románový cyklus Rougon-Macquartové
– román Zabiják (z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón)
– román Germinal (z prostředí hornické stávky)
– romány Nana, Lidská bestie (obraz vysoké společnosti a polosvěta)

Polský realismus:

Henrik Schienkiewicz
– je autorem historických románů z dějin polského národa

– Křižáci  – trilogie   – Ohněm a mečem
– Potopa
– Pan Wolodyjowsky

– Quo vadis? (Kam kráčíš?)
– román z prostředí starověkého Říma, za vlády císaře Nerona
– dílo vypráví o počátcích křesťanství v Římě

Boleslav Prus
– vlastním jménem Alexandr Slovacki

– historický román Farao (boj egyptského vládce Ramseze 13. s církví o moc)
– román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva)

Americký realismus (USA)

Mark Twain

– Dobrodružství Toma Soyera
– Dobrodružství Huckelberryho Finna
– v těchto knihách autor vypráví zážitky z dětství
– kritizuje maloměstský život a využívá zde hovovorého jazyka
– Princ a chuďas

Severská literatura
– do této skupiny patří Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko

Henrik Ibsen
– norský dramatik

– romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt
– název podle populární postavy norských pohádek – je to prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě

– dramata s naturalistickými rysy
– Divoká kachna, Helda Gablerová

– dramata ze současnosti
– Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)

Hans Christian Andersen
– dánský prozaik a pohádkář

– Pohádka mého života (vzpomínková próza, jeho vlastní osudy)

Anglický realismus

Daniel Defoe
– pocházel z drobné měšťanské rodiny
– byl několikrát vězněn

– Robinson Crusoe
– dobrodružný román, který vypráví o muži, jenž ztroskotal na liduprázdném ostrově a jehoho dobrodružstvích
– hrdina strávil na ostrově skoro dvacet let

Jonathan Swift
– byl většinou satirikem

– Gulliverovi cesty
– román o cestě do země obrů, trpaslíků a jiná dobrodružství

Henry Fielding
– byl prozaik

– Tom Jones

Charles Dickens

– romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka
– kritika sociální nespravedlnosti – obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)

– vrcholný román Kronika Pickwickova klubu (široký obraz soudobé Anglie – kritický postoj k jejím institucím – úsměvný humor)
– realistický román humotistický

Ruský realismus
– odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů a touhy po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol
– realismus spjatý s romantismem

– satirická komedie Revizor (kritika úplátkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti)
– román Mrtvé duše (otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, hlavně o statkářích. Hlavní hrdina statkář Čičkov zbohatl kupováním „mrtvých duší“ – nevolníků – za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv

– povídkové pásmo Lovcovi zápisky (rámcové postavy – obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví – řetěz scén ze života statkářů a nevolníků
– román Otcové a děti (střetnutí dvou generací, rozvrstvení ruské statkářské společnosti)

Lev Nikolajevič Tolstoj

– historický román – epopej Vojna a mír (4 dílný – z doby napoleonských válek. Bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup)
– psychologický román Anna Karenina (dva milostné rodinné osudy – vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končí sebevraždou)

Fjodor Michailovič Dostojevskij
– jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí byl odsouzen k smrti, později omilostněn – život ve vězení a ve vyhnanství na sibiři

– román Zločin a trest (studie o lidském svědomí. Hlavní hrdina – chudý petrohradský student musí pro nedostatek prostředků přerušit studia. Pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru a po těžkém vnitřním boji se přiznal – filozofický román)
– podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny)
Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou šlechetností vyniká nad ostatní)
Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov
– zakladatel lyrického a psychologického dramatu
– lyrické drama:
– potlačena dějovost, v popředí lyrické partie
– děj nemá tradiční kompozici – dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav
– hledání životní jistoty a kritika ruské společnosti, jsou v něm naznačeny perspektivy šťastného života

– např. drama Racek, Strýček Váňa, Tří sestry, Višňový sad

– humoristické a satirické povídky
– umění zkratky a náznaku
– Pavilon č. 6

 

Venkov v české realistické próze a dramatu
1) zobrazuje vesnici i s jejími nedostatky
2) často hledá řešení návratem k ideálům křesťanství
3) regionální charakter literatury
4) využívání dialektu

Karel Václav Rais
– narodil se v Lázních Bohdaneč
– byl venkovským učitelem na Česko-moravské vysočině

– Výminkáři
– Rodiče a děti
– vztah rodičů a dětí na venkově
– Zapadlí vlastenci
– je to román z podkrkonoší
– pojednává o obětavé práci drobné vesnické inteligence v době národního obrození (učitelé, kněží)
– Západ
– děj se odehrává na českomoravské vysočině a zobrazuje druhou polovinu 19. Století
– Kalibův zločin

Tereza Nováková
– narodila se v Praze, ale většinu života prožila na českomoravské vrchovině, v díle zobrazuje východní Čechy (prostředí)
– v jejím díle převažují monografické romány (román se týká jediné postavy)

– Jiří Šmatlán
– je to o tkalci, který se snažil hledat spravedlivý život
– vývoj od náboženského názoru k sociálně demokratickým názorům
– Na librově gruntě
– rok 1847-1948 na venkově
– Jan Jílek
– protože byl evangelík, musel opustit svou vlast
– tajně se vrací, je vězněn, ale neodvolal svoje náboženství, a proto musí opět opustit svou vlast
– Drašar
– Maloměstský román
– vypráví o Zdence Havlíčkové (dcera Havlíčka Borovského)
– Děti čistého živého
– o skupině náboženské sekty, kteří hledají smysl života

Antal Stašek
– vl. jménem Antonín Zeman
– byl advokátem v Semilech a byl otcem Ivana Olbrachta

– Blouznivci našich hor
– povídkový cyklus o životě lidí v podkrkonoší
– je to o pronikání socialistických a anarchistických názorů na venkov
– V temných vírech
– román o životě dělníků v severních Čechách a o počátcích dělnického hnutí
– O ševci Matoušovi a jeho přátelích
– obraz podkrkonoší 40. let 19. století
– vývoj hl. hrdiny (Matouše Štěpánka) od utopického socialismu k jiným názorům a opačně

Josef Holeček
– pochází z Vodňanska
– dostal se jako válečný dopisovatel na Balkán a na základě toho se dostal do Bulharska, bývalé Jugoslávie a zamiloval si selskou literaturu

– Sokolovič
– junácký epos o selském odrodilci
– Naši
– 12. dílná kronika
– autor ji psal od roku 1888 – 1913
– Pero (román – paměti)
– charakteristiky významných autorových současníků

Jan Herben
– zabýval se moravským slováckem
– byl zakladatelem časopisu Čas

– Do třetího a čtvrtého pokolení
– románová kronika
– je o rodině Hrabiců od období vlády Marie Terezie do pol 19. století

Jindřich Šimon Baar
– autor z chodské oblasti (byl katolický kněz)

– Hanýžka a Martínek
– určeno pro děti

– románová trilogie:
– Paní komisárka (o působení Boženy Němcové na domažlicku)
– Osmačtyřicátníci
– Lůsy (je to o 40. letech na Chodsku)

– Jan Cimbura
– idealizace jihočeského sedláka

Karel Klostermann

– V ráji šumavském
– Mlhy na blatech
– zobrazují Šumavu a jižní Čechy

Ignát Hermann
– zabývá se tématikou Prahy
– byl novinářem (Národní listy)
– založil časopis Švanda Dudák

– Otec Kondelík a ženich Vejvara
– Tchán Kondelík a zeť Vejvara
– U snědeného krámu

 

Umělecké směry na konci 19.století – česká literární moderna
prokletí básníci
– skupina francouzských básníků, kteří nebyli pochopeni společností a za své dílo byli odsuzováni
– byli zakladateli nové poezie

Charles Bauderlaire
– přestože patří do období realismu zahajuje nové francouzské básnictví
– autor hledá harmonii mezi skutečným světem a ideálem
– velmi často využívá cynismu
– velmi často mluví otevřeně o věcech o kterých se nemluví

– Květy zla
– Malé básně v próze

Paul Verlaine
– je představitelem symbolismu
– putoval po Evropě s Rimbaudem a za jeho zranění (postřelení) byl vězněn

– Básnické umění
– báseň
– Saturnské básně
– Galantní slavnosti
– Romance beze slov
– Moudrost

Jean Arthur Rimbaud
– básnické dílo vzniklo mezi 15 a 19 rokem
– své verše nikdy sám nevydal a souhrn jeho díla pod názvem Iluminace vydal Paul Verlaine (vydal ji bez jeho souhlasu)

– Iluminace
– Mé bohémství
– báseň
– Opilý koráb
– báseň

Oscar Wilde
– je představitelem anglické dramatické tvorby
– byl členem bohaté aristokracie
– ve svém díle projevuje nespokojenost s anglickým systémem

– Obraz Doriana Graye
– dekadentní román
– Šťastný princ a jiné pohádky

– drama:  – Je ostrým kritikem měšťanské společnosti
– Ideální manžel
– Jak je důležité míti Filipa

Česká moderna
– 90. léta 19. století
– základním jednotícím prvkem České moderny byl negativní postoj k vládnoucí třídě a ostré útoky proti lumírovcům a proti realismu

– r. 1895 – Manifest České moderny
– Josef Svatopluk Machar
– Antonín Sova
– Otokar Březina
– František Xaver Šalda

– Česká moderna neměla jednotný umělecký program, naopak byl zde hlásán individualismus
– základním cílem bylo pronikání nových uměleckých směrů do české literatury

Josef Svatopluk Machar (1864 – 1942)
– narodil se v Kolíně a později se stal úředníkem ve Vídni, ale podílel se na Českém politickém i kulturním životě

– raná tvorba
– Confiteor (Zpovídám se)
– 3. dílná sbírka společenské a politické lyriky
– Čtyři knihy sonetů
– objevuje se tón zklamání a vyjádření pocitů mladé generace
– Tristium Windobona (Žalozpěvy z Vídně)
– politická lyrika
– inspiraci našel ovídiových žalozpěvech
– Zde by měly růže kvést
– sbírka epických básní, ve kterých kritizuje měšťáckou společnost (neupřímnost, sobectví)
– osudy ženy

– dílo po r. 1900:
– změna macharovy poezie (1900 – rozpad České moderny)
– Machar zdůrazňuje individualismus (myšlenky Fridricha Nietzeho)
– ztělesnění ideálu vyjímečných osobností, hledá machar v minulosti (hl. v antice)

– Svědomím věků
– cyklus básní
– Golgota
– básnická sbírka o zneužívání náboženství v dějinách lidstva
– V záři helénského slunce
– opěvuje období starověkého Řecka a Říma
– Jed z Judeje
– z cyklu Svědomím věků

Antonín Sova
– vystudoval práva
– pracoval jako úředník městské knihovny v Praze
– trpěl chorobou míchy – byl samotář a byl velmi plachý

– tématika: – únik ze světa děsných zážitků a hodnot do vysněného rodného kraje

– Květy intimních nálad
– sbírka
– U řek
– v této básni se objevuje tzv. lyrická krajino malba
– Z mého kraje
– sbírka – citlivý vztah k rodnému kraji
– určitá barevnost
– Zlomená duše
– sbírka – rozpor mezi snem a skutečností

– symbolická poezie:
– Ještě jednou se vrátíme
– Údolí nového království
– Zpěvy domova

– prozaická díla:
– Ibův román
– Výpravy chudých
– Pankrác Budecius Kantor

Otokar Březina
– vlastním jménem Václav Jebavý
– je nejznámějším českým symbolistou
– narodil se v Počátcích na Česko-moravské vysočině
– pracoval jako učitel v Nové říši na Moravě

– Tajemné dálky
– sbírka
– Mrtvé mládí
– Moje matka
– Svítání na západě
– Tys nešla
– Větry od pólů
– v těchto básních hledá odpověď na nejzákladnější filozofické otázky
– Stavitelé chrámů
– podle básníka „stavitelé chármů“ jsou básníci, umělci a vůdcové
– tito „stavitelé chrámů“ vybudují lepší budoucnost
– Ruce
– každý jedinec je spojen s vesmírem řetězem neviditelných rukou (mlhavá představa o zbratření lidstva)

Karel Hlaváček
– představitel české dekadence (skupina kolem časopisu Moderní revue)

– sbírka Pozdě k ránu
– sbírka Mstivá kantiléna (vzpurné revoltující tóny; symbol odboje – motiv gézů /z nizozemského odboje proti Španělům/)

František Xaver Šalda
– byl profesor světových literatur na filozofické fakultě univerzity Karlovy
– byl to největší kritik 19. století

– romány Loutky, Dělníci boží
– dramata Zástupové, Dítě

 

Anarchističtí básníci a další autoři počátku 20. století
– tendence překonat individualismus a sblížit literaturu se životem

– vliv:   anarchismu (úsilí o neomezenou svobodu člověka, odmítnutí autority státu)
antimilitarismu (hnutí odmítající válku)
civilismu (oslava moderní techniky a civilizace)
vitalismu (oslava života a přírody – radost, citové a smyslové prožitky)

– odpor k společnosti, pesimismus – buřičství – skupina tzv. anarchistických buřičů (dočasné spojení negací soudobé společnosti)
– časopis Nový kult (1897 – 1905) – založen S. K. Neumanem

Anarchističtí buřiči
Viktor Dyk
– básník, dramatik a prozaik
– největší ironik, romantik a reflexivní lyrik
– byl právník a politik

a) Poezie
– výraz negace, vzpoury, skeptických nálad (po potlačení hnutí omladiny), odmítavý individualistický postoj

– Síla života
– Marnosti
– sbírky
– osobitý výraz – ironie, sebeironie, výrazný rým
– vliv symbolismu a macharovské útočné kritičnosti
– Satiry a sarkasmy
– Pohádky z naší vesnice
– sbírky
– satiry na politický a společenský život v Čechách
– ironicky komentuje dobové dění, prodejnosti politiků
– Milá sedmi loupežníků
– skladba – balada o lásce, žárlivosti, zradě a pomstě
– vliv tradic romantické literatury o odbojných vyděděncích
– Lehké a těžké kroky
– Anebo
– Okno
– Poslední rok
– sbírky – tzv. „válečná tetralogie“ – inspirovány 1. světovou válkou
– základním tématem je myšlenka národa a státní samostatnosti
– Devátá vlna
– alegorická sbírka – rozpor ideálů a skutečnosti, melancholie, předtucha smrti

b) Próza

– Krysař
– novela, podle staré německé pověsti o krysaři, který zachránil město Hammeln od krys, ale nedostal sjednanou odměnu, proto zavedl zvukem píšťaly obyvatele do propasti
– autorovo vyjádření odporu k malosti a vzpoura proti ní

c) Drama

– Zmoudření dona Quijota
– vliv symbolismu – osobitě přetvářená látka Cervantova románu
– tragický příběh o neřešitelnosti rozporu mezi snem a skutečností (ztráta iluzí = zmoudření, které však člověka zabíjí – ztrácí smysl života)
– autorova touha po vyplnění snů a po kráse vtělena do postav osamocených, bouřících se jedinců

František Gellner
– padl v prvním roce války
– byl kreslíř, karikaturista a ilustrátor dále pak žurnalistický satirik, básník a prozaik
– vedl bohémský způsob života – anarchistická revolta

– Po nás ať přijde potopa
– Radosti života
– sbírky

– doklad antiliterárního stylu:   využití dobových forem lidové zábavy (kuplety, šansony)
pravidelný verš, forma popěvku, písně (refrény)
blízkost hovorovému prozaickému sdělení
neobrazné vyjadřování, převážně přímé pojmenování (odlišnost od       symbolistů)
zdánlivě cynický výsměch, ironie, pamfletický útok (zastírá touhu po silném citu a bolest, hořkost, zklamání a rezignaci)

Fráňa Šrámek
– básník, prozaik a dramatik
– narodil se v Sobotce a vystudoval gymnázium v Písku a Roudnici
– vojenskou službu sloužil v Českých Budějovicích – odraz v jeho tvorbě
– byl vězněn za antimilitaristické postoje
– měl hluboký vztah k rodnému kraji

a) Poezie

– Života bído, přec tě mám rád
– sbírka – básníkův vztah k životu, provokující buřičství, výsměch (vědomí neuskutečnitelnosti životních ideálů a nutnost se přizpůsobit)
– Modrý a rudý
– sbírka – anarchistický útok na společnost, na rakouský militarismus
– báseň Raport – paralela: umírající voják a umírající kůň – proti válečný protest
– v obou sbírkách: osobitý, prostý jazyk, veršovaná písňová forma

– Splav
– milostná lyrika (poezie mládí a lásky)
– vyjádření vztahu člověka k přírodě, radost ze života, ale i odraz válečných hrůz
– oslava domova a rodného kraje
– lyrika zpěvná, prostá a citová – je patrný vliv vitalismu
– Rány, růže
– sbírka – verše z doby konce 1. republiky a okupace – vlastenectví, odpor k fašismu

b) Próza

– Prvních jedenadvacet
– povídkový soubor – námět ze života buřičů, ztroskotanců, společensky deklasovaných, ale citlivých lidí – kritika a ironie
– Stříbrný vítr
– impresionistický román – příběh dospívajícího studenta – střetnutí s pokryteckou měšťáckou společností a morálkou, jeho vzpoura proti ní – konflikt lze překonat jen díky hlasu „stříbrného větru“ symbolu věčného mládí a naděje
– rysy impresionismu:   postavy bez pevných rysů, dojznačné, tajemné
uvolněná dějová stavba – řazení detailů a epizod, zachycení dojmů, smyslového vnímání
postižení citové atmosféry, odstínů nálad

– Tělo
– vitalistický román – chvála plného života – ženský protest proti válce
– Žasnoucí voják
– povídky – o tragédiích vojáků, nesmyslnost války

c) Drama (zvl. impresionistické)

– Léto
– lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem, koketérií a nudou intelektuálů
– lyrická atmosféra horkého letního večera
– Měsíc nad řekou
– pocit rezignace a stezku stárnoucí generace
– dějiště – malé město (zřejmě Písek) při sjezdu abiturientů – ironický úsměv nad někdejšími životními plány, vyrovnanost a smír versus svět jejich synů a dcer

Šrámkův přínos:
– smyslová obraznost, impresionismus a vitalismus, oslava prostých životních hodnot

Karel Toman
– básník a redaktor Národních listů
– projevoval se vliv anarchismu – bohémský způsob života – nedostudoval práva
– dílo nemá moc rozsáhlé (7 sbírek), ale vzácně dokonalé a trvale kvalitní

– Pohádky krve
– sbírka – vliv dekadence a symbolismu
– subjektivní ladění – láska k ženě, k životu versus kritika měšťáctví
– Torzo života
– sbírka – lyrika erotická a revoltující – počátek boje s individualismem, o životní aktivitu
– sen o svobodném životě, soucit s trpícími, harmonizujíc tendence i ve formě výpovědi
– Melancholická pouť
– Sluneční hodiny
– sbírky – prožitky z cest, tulácká zkušenost, sociální motivy i touha po domově – boj se smutkem
– Měsíce
– vrchol jeho tvorby, sbírka – 12 básní s obrazy proměn přírodního dění a lidské práce
– oslava domova, syntéza reálného a symbolistického obrazu skutečnosti
– Hlas ticha
– Stoletý kalendář
– sbírky – z období meziválečného – osudy lidí, koloběh života
– báseň Vlastní podobizna – odhaluje podstatu buřičství Tomanovy poezie

Stanislav Kostka Neumann
– básník, prozaik, publicista, překladatel a politik
– složitý básnický vývoj – od dekadence a symbolismu přes anarchismus, civilismus, narurismus, účast v poválečné avantgardě až ke komunismu, proletářské poezii
– byl redaktorem časopisu Nový kult (anarchisté), Červen (proletářští básníci) – byl spoluredaktorem Almanachu na rok 1914

1) vstup do literatury – sbírky

– Jsem apoštol nového žití
– Apostrofy hrdé a vášnivé
– Satanova sláva mezi námi
– vliv symbolismu, dekadence a satanismu
– Sen o zástupu zoufajících
– sbírka – cesta od individualismu k lidské společnosti, od symbolů ke konkrétním pojmenováním
– obraz velkoměsta, každodenního všedního života, lidské radosti (Whitmanův vliv – civilismus)

2) odchod na Moravu – mezník v tvorbě

– Kniha lesů, vod a strání
– přírodní a milostná lyrika (vliv vitalismu a naturismu)
– forma básní – parafráze modliteb
– totéž i v publicistice
– S městem za zády (fejeton)
– Láska (sbírka)

3) Vliv civilismu

– Nové zpěvy (sbírka)
– oslava civilizace, velkoměsta – vliv civilismu
– nová umělecká forma – whitmanův volný verš

4) Proletářská poezie

– Rudé zpěvy (sbírka)
– proletářská poezie – agitační, revoluční a politická lyrika
– přívrženec zásad socialistického realismu
– Srdce a mračna (sbírka – obdiv k SSSR)
– Sonáta horizontálního života (varování před fašismem, odraz španělské občanské války)

5) tvorba za okupace

– Bezedný rok (sbírka – reakce na Mnichov)
– Zamořená léta (sbírka – obraz války a okupace)
– byly vydány po skončení války

6) populárně odborná próza historická – knižní cykly

– Dějiny lásky
– Dějiny ženy
– Francouzská revoluce
– Zlatý oblak (román – oslava lásky a života ve volné přírodě)

Petr Bezruč
– syntéza všech proudů poezie přelomu století – realistického, symbolistického, impresionistického i sociálního
– narodil se v Opavě, jako syn slezského buditele Antala Vaška

– Slezské písně (jeho jediná sbírka)
– obraz národního a sociálního útisku na Ostravsku – výzva k odboji
– bída havířů, beskydských horalů, ovdovělých žen a sirotků
– útisk uhlobaronů a jejich pomahačů – německá škola a polský kostel
– Stužkonoska modrá (samostatná skladba – po odmlčení)
– vzpomínky na mládí, kritika poměrů v 1. republice)

 

Světová meziválečná próza – obraz 1. světové války
1) Francie

Romain Roland
– představitel humanistické tradice – Nobelova cena
– prozaik, hudební vědec a autor životopisů významných osobností

– Petr a Lucie (novela)
– založena na kontrastu: hrůzy války versus vysněný svět dvojice milenců – problémy války versus rozvíjející se cit lásky
– lyrické, poetické ladění příběhu, shakespearovský motiv
– dějiště – válečná Paříž, od ledna do března 1918
– tragický konec – společná smrt v kostele při náletu Ţ obžaloba nesmyslnosti války
– Okouzlená duše (román)
– Dobrý člověk ještě žije (román)
– tentýž protiválečný postoj

Henri Barbusse

– Oheň (román)
– otřesný deník vojenské čety (pohled „zdola“), vlastní zážitky z fronty
– netradiční román – pásmo scén, úvah, příběhů bez ústředního hrdiny

2) Německo

Erich Maria Remarque

– Na západní frontě klid (generační román – ironický název)
– o osudech studentů (hl. postava Pavel Bämer), kteří prožili válku na západní frontě
– ztrácejí všechny životní iluze, protestují, snaží se přežít
– drsné obrazy z bojiště, vzpomínky hlavního hrdiny i svérázný lidový humor
– tragický konec nenaplněného života
– Cesta zpátky (volné pokračování – román)
– osudy lidí zničeny válkou
– návrat domů a konce frontových přátelství
– zážitky z války vedou k vnitřní prázdnotě a vykořeněnosti
– Tři kamarádi (román)
– podobná tématika jako předchozí romány

3) Rakousko

Arnold Zweig

– Spor o seržanta Gríšu (román)
– obraz 1. světové války

4) Rusko

Isaak Babel

– Rudá jízda (povídkový soubor)
– vlastní zkušenosti, tažní s kozáky r. 1920 – obraz drsného života, složitých konfliktů, dramatičnost

Michail Šolochov
– získal Nobelovu cenu

– Tichý Don (4-dílný román)
– o životě kozáků v 1. světové válce a po ní

5) Amerika

Ernest Hemingway
– představitel prózy tzv. „ztracené generace“ Ţ američtí spisovatelé, kteří odešli do války jako studenti – dobrovolníci s představou boje za svobodu a demokracii
– brzy pochopili svůj omyl Ţ vystřízlivěli, válka jako první velký zážitek je natrvalo poznamenala – pocit vykořeněnosti

– Sbohem armádo (román)
– vlastní zážitky a vzpomínky z fronty
– ideová dezorientace hrdinů – upínají se proto k základním hodnotám individuálního lidského života (láska, přátelství, odvaha a čest)
– hlavní hrdina opouští frontu a odchází do neutrálního Švýcarska

 

Vývoj české poezie mezi světovými válkami, umělecké směry 20. let
Charakteristika:
– doznívá prožitek z války
– poč. 20. let se objevuje nový směr – proletářská poezie
– avantgarda – sdružení Devětsil (1920), původně sdružení proletářských básníků, pak poetimus

Jiří Wolker (1900 – 1924)
– představitel proletářské poezie
– narodil se v Prostějově a vystudoval gymnázium v Praze – již zde projevoval značné literární a výtvarné nadání
– zemřel předčasně na tuberkulózu

– sbírka Host do domu
– obsahuje tvorbu z jeho mladších let a ve sbírce je patrný vliv vitalismu
– je to tzv. poezie prostých věcí – chlapecký pohled na svět

– báseň Svatý kopeček – původně byla samostatná
– je závěrem sbírky Host do domu, ale je od jejích básní odlišná – básník v ní opouští idylické pojetí světa – je bohatší (pod vlivem politických událostí 20. let)
– první polytematická báseň v české literatuře (pásmo)

– sbírka Těžká hodina
– je to sbírka proletářské poezie
– je důkazem o proměně chlapce v muže

– sociální balady – je pro ně typická epická šíře, sociální tematika a dramatičnost
– Balada o snu, Balada o očích topičových, U rentgenu a další

– odraz básníkovy nemoci v tvorbě
– básně Epitaf (později napsán na jeho hrobě), Umírající

Josef Hora (1891 – 1945)
– byl básníkem, prozaikem a literárním kritikem
– narodil se na Roudnicku a vystudoval v Praze
– stal se novinářem se socialistickým myšlením, ačkoli byl v r. 1929 vyloučen z KSČ

– sbírky Básně, Strom v květu
– patrný vliv civilismu a vitalismu

– sbírky Pracující den, Srdce a vřava, Bouřlivé jaro
– tyto sbírky spadají do proletářské poezie – zobrazují společenské rozpory a je v nich představa revoluční změny

– od poloviny 20. let a ve 30. letech tvořil meditativní a reflexivní lyriku
– sbírka Itálie
– je to obraz země plné slunce a barev – je zde vylíčena slavná minulost i nebezpečí nástupu fašismu
– je psána v sevřeném rytmickém verši

– sbírka Struny ve větru
– je v ní obsažena lyrika přírodní a milostná
– objevuje je se nově motiv plynoucího času – nehmotný pojem času je přetvořen v určitou představu

– sbírky Tvůj hlas, Tonoucí stíny, Dvě minuty ticha
– obsahují vzpomínky, autor v nich uniká do vlastního nitra a vyjadřuje pocit samoty

Jindřich Hořejší (1886 – 1941)
– byl proletářským básníkem a překladatelem francouzské poezie

– sbírky Hudba na náměstí, Korálový náhrdelník, Den a noc
– je v nich obraz sociální bídy velkoměstské periferie a víra ve změnu společnosti

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
– v roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu
– byl básníkem, prozaikem, novinářem a překladatelem
– narodil se v Praze na Žižkově – v r. 1929 byl vyloučen z KSČ a po r. 1948 byl několikrát nucen se odmlčet

– proletářská poezie
– sbírka Město v slzách
– je v ní představa světa bez bídy a nenávisti
– sbírka Samá láska
– vyjádřen soucit s chudými a vidiny lidského štěstí

– poetismus
– sbírky Na vlnách T.S.F., Slavík zpívá špatně, Poštovní holub
– je v nich neproblematické vidění světa, krása života a poetizace všedních věcí
– hravá lyrická obraznost a překvapivé metafory

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
– představitel poetismu a surrealismu a později po válce oficiálního proudu literatury
– byl básníkem, prozaikem a dramatikem
– narodil se v Biskoupkách na Moravě a dětství strávil v Šamikovicích
– nedokončil studia a dal se na spisovatelskou činnost a členem Devětsilu

– 20. léta
– patrný vliv Apollinaira, Rimbauda a Březinova symbolismu

– sbírka Most

– poetismus
– skladba Podivuhodný kouzelník (ve sborníku Devětsil – je to básnický autoportrét – „čaroděj“ učí člověka chápat krásu světa)
– sbírka Pantomima
– je to programová manifestace poetismu – členitě sestavený celek
– obsahuje drobné hříčky a kaligramy
– sbírka Básně noci (z konce poetistického období)
– její součástí je skladba Edison – vážnější a hlubší pohled na skutečnost – oslava tvůrčí činnosti člověka

Richard Weiner
– byl básníkem a prozaikem (tvořil hlavně psychologickou prózu)
– narodil se v Písku a vystudoval na chemického inženýra
– pobýval nějaký čas v Německu a Francii a za 1. sv. války byl na frontě
– na jeho tvorbě je patrný vliv expresionismu a témata a postupy jsou blízké existencionalismu a surrealismu

– koncem 20. let vytvořil 3 vrcholné sbírky
– Mnoho nocí – motivy zániku, smrti, noci a tmy – je psána nemelodickým veršem
– Zátiší s kulichem, herbářem a kostkami – zkonkrétnění výrazu, prostší a poetičtější jazyk
– Mezopotámie – autor hledá ráj v srdci člověka – je zde odstraněna interpunkce

 

Básnictví 30. let, v době Mnichova a za okupace
Josef Hora (1891 – 1945)
– byl básníkem, prozaikem, literárním kritikem a překladatelem
– narodil se na Roudnicku a vystudoval v Praze
– byl novinářem socialistické orientace, ačkoli byl v r. 1929 vyloučen z KSČ

– báseň Španělsko u nás (ze sborníku Španělsko)
– je v podstatě reakcí na vzniklou politickou situaci
– sbírka Domov
– obsahuje poezii rodné země a obavu o její budoucnost

Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
– v r. 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu
– byl básníkem, prozaikem, novinářem a překladatelem
– narodil se v Praze na Žižkově
– v r. 1929 byl vyloučen z KSČ a po r. 1948 byl několikrát nucen se odmlčet

– 30. léta
– v tomto období tvořil hlavně intimní lyriku

– sbírky Jablko z klína, Ruce Venušiny, Jaro sbohem
– je v nich rozpor mezi snem a skutečností – melancholické vzpomínky hlavně na matku a na ztracenou krásu dětství
– obsahuje melodický verš
– sbírka Zhasněte světla
– je reakcí na mnichovskou zradu, posila národa a výraz naděje – opěvuje krásu jazyka

– za okupace

– sbírky Vějíř Boženy Němcové (tragika jejího osudu), Světlem oděná, Kamenný most (o Praze minulosti a básníkova mládí – symbol existence národa)

Vítězslav Nezval (1900 – 1958)
– je představitelem poetismu a surrealismu, později po válce se stává představitelem oficiálního proudu literatury
– byl básníkem, prozaikem a dramatikem
– narodil se v Biskoupkách na Moravě a dětství strávil v Šamikovicích
– nedokončil studia a dal se na spisovatelskou činnost
– byl členem Devětsilu

– 30. léta
– 2 linie tvorby:
1) politická (sociální) – vliv krize a surrealistická
– sbírky Skleněný havelok, Zpáteční lístek, Pět prstů
– obsahují ještě hravost poetismu, ale i kritika doby a revoluční tendence
– sbírka Sbohem a šáteček
– okouzlení z cesty po Francii a Itálii a vyjádření pocitu štěstí

2) od r. 1934 se stává mluvčím surrealismu (patrný vliv André Bretona a Paula Eluarda)
– sbírka Žena v množném čísle
– obsahuje paralelní řazení subjektivních představ a využívá zde obrazotvornosti a představivosti
– sbírka Praha s prsty deště
– vyjádření okouzlující lyrické krásy Prahy – mnohostrannost skutečnosti a střídání úhlů pohledu a prolínání minulosti s přítomností
– sbírka Absolutní hrobař
– v této sbírce posloužila obrazotvornost pro vyjádření odporu k fašismu

– souběžně vznikl jiný typ poezie (anonymně)
– sbírka 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida
– sociální poezie, společnost je viděna očima nezaměstnaného studenta – dílo má klasickou formu francouzské (villonské) balada

– konec 30. let a okupace
– základním motivy v této době byly – vztah k matce, rodné zemi a domovu

– sbírka Matka naděje
– motiv matky – symbol statečnosti a naděje – jsou v ní vyjádřeny obavy o budoucnost národa
– sbírka Pět minut za městem
– je vyjádřením odporu k okupaci

Konstantin Biebl (1898 – 1951)
– po maturitě se stal vojákem rakousko-uherské armády a v bojích na balkánské frontě byl zraněn
– byl přítelem Jiřího Wolkera

– proletářská poezie
– sbírka Věrný hlas (věnována Wolkerově památce)
– sbírky Zlom, Zloděj z Bagdádu
– tlumený, skromný výraz a jemná hluboká citlivost
– soucit s trpícími a melancholie

– poetismus
– hravá obraznost i vliv války a sociálních problémů

– sbírky Zlatými řetězy, S lodí, jež dováží čaj a kávu
– skladba Nový Ikaros (je vrcholem poetismu – 4 zpěvy)
– polytematická báseň obsahující volný proud podvědomích myšlenek a představ – mnohotvárnost současného světa
– surrealistické sbírky Nebe, peklo, ráj a Zrcadlo noci
František Halas (1901 – 1949)
– byl básníkem a překladatelem – tvořil subjektivní a meditativní poezii
– narodil se v Brně

– do poloviny 30. let
– tvořil pod vlivem prožitku války a vzpomínek na matčinu smrt

– sbírky Sépie, Kohout plaší smrt
– jsou zde patrné stopy poetismu, ale i motivy zániku, smrti, samoty a zmaru
– sbírky Tvář, Hořec
– obsahují melodičtější výraz a úsilí zbavit se pocitu hrůzy

– 2. polovina 30. let a okupace
– změnil se jeho životní stav – získal jasnější životní pohled

– sbírka Dokořán
– obraz dramatického světového napětí – určitá reakce na španělskou občanskou válku
– sbírka Torzo naděje
– poezie ve službách společenského zápasu
– sbírka Naše paní Božena Němcová
– je o osudu ženy bojovnice – vzoru národní hrdosti a síly
– sbírka Ladění
– obsahuje výrazovou prostotu dětských říkanek – krása jazyka

Vilém Závada (1905 – 1982)
– narodil se v Hrabové na Ostravsku – odtud pochází jeho vztah v poezii k rodnému kraji

– sbírky Panychida, Siréna
– o světě hornické a hutnické práce – prosté a srozumitelné obrazy
– sbírky Cesta pěšky, Hradní věž
– obsahují sociální témata a jsou reakcí na společenskou situaci a nebezpečí fašismu

Vladimír Holan (1905 – 1980)
– byl moderním básníkem světového významu a tvůrcem náročné abstraktní meditativní poezie
– narodil se v Praze, ale dětství prožil v Bělé pod Bezdězem

– do roku 1938
– snažil se o tzv. absolutní poezii

– sbírky Triumf smrti, Vanutí, Oblouk
– obsahují úvahy o nejvnitřnějších otázkách člověka a tématiku lidského bytí
– sbírka Kameni přicházíš
– je ohlasem na světové dění a zvláště pak na občanskou válku ve Španělsku

– konec 30. let a okupace
– v tomto období zaznamenává obrat k občanské poezii – reakce na ohrožení národní existence

– sbírka Havraním brkem
– v této sbírce se objevuje patetický verš, velká obraznost a nutná sdělení
– sbírka Záhřmotí
– je to sbírka milostné (intimní) lyriky

František Hrubín (1910 – 1971)
– byl lyrickým básníkem, prozaikem, dramatikem a překladatelem hlavně francouzské poezie
– narodil se v Praze a mládí strávil v Lešanech – sepětí s Posázavím

– 30. léta
– sbírky Zpíváno z dálky, Krásná po chudobě
– obsahují milostnou a přírodní lyriku (Posázaví) a oslavu lidského bytí
– sbírky Země po polednách, Včelí plást, Země sudička, Cikády
– tyto sbírky mají spirituální ladění a obsahují duchovní lyriku se sociálními prvky
– objevuje se v nich motiv ohrožení a vztah k domovu
– okupace a osvobození
– triptych Chléb s ocelí (Stalingrad, Chléb s ocelí, Pražský máj)
– toto dílo obsahuje občanskou poezii
– poema Jobova noc     – je to pěti dílná skladba o básníkově představě nového světa
– je v ní obraz osudu národa, válečných let i vlastní tvůrčí cesty

Bohuslav Reynek (1892 – 1971)
– byl básníkem metafyzické a spirituální linie, dále pak grafikem a překladatelem z francouzštiny
– byl sepjat s francouzskou kulturou – jeho manželka (básnířka Suzanne Renaud) byla francouzska
– žil v rodném Petrkově a francouzském Grenoblu

– 30. a 40. léta
– sbírky Setba samot, Pieta
– obsahují motiv rodného kraje, venkova – ztajemnění přírody a splývání obrysů
– sbírka Podzimní motýli
– obsahuje meditativní, snové básně

 

Meziválečná česká próza: obraz války, sociální a imaginativní literatura
obraz 1.sv. války – podnětem jsou otřesné zážitky z fronty

Jaromír John (1882 – 1952)
– byl prozaikem, výtvarným kritikem a estetikem
– vlastním jménem se jmenoval Bohumil Marhalous

– povídkový soubor Večery na slamníku
– obsahuje monology stylizované jako projevy prostých lidí zavlečených do války – autentické výpovědi a zpovědi – stesk po domově
– próza Zbloudilý syn
– vypráví o sadistovy za války, který se po válce stal počestným živnostníkem a nakonec se stává nacistou

Jaroslav Hašek (1883 – 1923)
– narodil se v Praze a pobýval v Lipnici u Havlíčkova Brodu
– žil bohémským způsobem života – měl odpor ke společnosti, měšťáctví
– byl předválečným anarchistou a protiměšťáckým humoristou
– za války se stal vojákem rakousko-uherské armády, ale přešel do ruského zajetí a později vstoupil do československých legií a po VŘSR r. 1917 do Rudé armády (novinář a osvětový pracovník), v r. 1920 se vrátil do Čech

– satirický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války
– je to 4 dílné dílo, které je bohužel nedokončené
– tento román je geniální satirou na rakouský militarismus a je světovým humoristickým románem o válce
– hlavní postavou je Švejk – je člověkem válečné doby, hájící své právo na život – je dvojjaký – prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství a válce se brání svým chytráctvím)
– je rafinovaně loajální – uvádí v absurditu všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek a rozklad uvnitř armády
– je přestavitelem lidového odporu proti násilí, válce a militarismu
– proti němu jsou Švejkovi nadřízení – jsou oddanými služebníky rakouské armády (nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj.) – jsou představiteli vládní moci zobrazení s groteskní nadsázkou (ztělesnění hlouposti a omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)

– postava Švejka vznikla již před válkou – v seriálu grotesek antimilitaristického zaměření
– Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky
– původně byl „pitomec u kumpanie“, dobrák a horlivý loajální český voják v rakouské uniformě
– během války Dobrý voják Švejk v zajetí
– je zaznamenána proměna – Švejk je buřičem a zaujímá protirakouský postoj

Legionářská literatura
– zobrazení války jako historické události – tématika zahraničního odboje a působení našich vojáků jako zajatců v Rusku na straně odpůrců říjnové revoluce

Rudolf Medek (1890 – 1940)
– byl účastníkem bitvy u Zborova

– 5 dílný románový cyklus Anabáze
– je v podstatě kronikářským líčením válečných událostí v Rusku, zvl. pak bojů československých válečných legií na straně protibolševických sil
– obsahuje obraz bitvy u Zborova v červenci 1917 a zmatku a chaosu v Rusku – vyčerpávající cestu legií přes Sibiř a Vladivostok domů do vlasti

Josef Kopta (1894 – 1962)
– byl redaktorem, spisovatelem a účastníkem 1. světové války

– románová trilogie Třetí rota, Třetí rota na magistrále, Třetí rota doma
– popisuje postup malé vojenské jednotky od Zborova přes Sibiř do Vladivostoku ze zorného úhlu prostého pěšáka
– jsou zde lidové typy – obětavost, kamarádství, stesk po domově a hrdinství

František Langer (1888 – 1965)
– byl vojenským lékařem československých legií v Rusku a dále pak prozaikem a dramatikem

– próza Železný vlk
– jsou to listy z kroniky legií
– pro děti Pes druhé roty

Jaroslav Kratochvíl (1885 – 1945)
– byl důstojníkem československých legií a odmítl boj proti Rudé armádě
– za 2. světové války zahynul v koncentračním táboře Terezín
– byl kritikem legionářské legendy

– Cesta revoluce
– obsahuje vzpomínky a dokumenty z legionářského odboje
– 2 dílný román Prameny
– je to složitý obraz poměrů v carském Rusku a osud českého intelektuála ve válce – autor sympatizuje s ruskou revolucí

imaginativní próza
– vliv postupů avantgardy, zvláště pak moderní poezie (metoda asociace, lyričnost, obraznost)

Vladislav Vančura (1891 – 1942)
– byl prozaikem, dramatikem, scénáristou a režisérem
– byl prvním předsedou Devětsilu
– povoláním byl lékař
– za okupace se podílel na ilegálním odboji – v době heydrichiády byl zatčen a popraven

– 20. léta
– na jeho díle byl patrný vliv proletářské literatury – próza esteticky působivá, formálně neobvyklá a originální

– román Pekař Jan Marhoul
– je to tragický osud zchudlého benešovského pekaře (baladické ladění)
– pekař je typem poctivého a pracovitého člověka, který rozdával všem kteří to potřebovali, ale je zničen v nelidském bezcitném světě sobectví
– román Pole orná a válečná
– je v podstatě odsouzením válečného vraždění
– tento román má nesouvislý děj – má volné řazení scén z fronty i zázemí (je inspirován poetismem a lyrickým polytematickým pásmem)
– novela Rozmarné léto
– je napsána pod vlivem poetismu
– je to příběh tří přátel z koupaliště v Krokových Varech – jsou to majitel Antonín Důra, abbé Roch a důstojník Hugo – obraz klidného a radostného života
– tento klid je narušen příjezdem kouzelníka Arnoštka s krásnou Annou, což znamená konec stereotypnosti
– je to parodie na přízemnost maloměšťáků – jazyk postav (spisovné, knižní výrazy) mají komický účinek

– 30. léta
– baladický román Markéta Lazarová
– děj se odehrává v době loupeživého středověku – v minulosti autor hledá to co nenalézá v přítomnosti
– je o lásce krásné a zbožné Markéty ke zbojníku Mikulášovi – láska překonává překážky a je smyslem života
– je to básnická lyrická próza
– povídky Luk královny Dorotky
– romány Útěk do Budína, Konec starých časů, Tři řeky
– v těchto románech se autor navrací k dějovosti a posílení epického prvku

– za okupace
– Obrazy z dějin národa Českého
– je to historické pásmo, obsahující oddělené povídky nebo cykly (např. novela Kosmas)
– význam tohoto díla je v národní minulosti – poučení a posílení národního sebevědomí
– je psáno dokonalým jazykem

Společenská próza
– vliv kritickorealistických tendencí, zájem o osudy a proměny jednotlivce

Ivan Olbracht (1882 – 1952)
– byl prozaikem orientovaným na sociální tematiku, dále pak levicově orientovaným politikem, publicistou
– byl synem Antala Staška
– narodil se v Semilech a po studiích se věnoval novinářské a politické činnosti

– předválečná tvorba a tvorba ve 20. letech
– povídky O zlých samotářích
– jsou o vyděděncích společnosti – osamělí jedince v odboji proti nespravedlnosti
– živí se způsobem společensky neuznávaným – jsou individualisty proti své vůli a mají touhu po svobodě
– psychologický román Žalář nejtemnější
– vypráví o chorobné žárlivosti a sobectví slepce – komisař Mach – ztrácí kontakt se světem a má silnou nedůvěru k nejbližším
– je kritikou měšťáckého individualismu
– román Podivné přátelství herce Jesenina
– je o konfrontaci dvou herců – Jan Veselý versus Jiří Jesenius
– je to kontrast romantické a realistické koncepce
– román Anna Proletářka
– je v něm vykreslen obraz politické situace ve 20. letech a revolučního dělnického hnutí

– 30. léta
– v tomto období autor projevuje zvýšený zájem o Podkarpatskou Rus – je to civilizací nedotčená krásná země

– reportáže Země beze jména – rozšířeny jsou pod názvem Hory a staletí
– baladický román Nikola Šuhaj loupežník
– děj tohoto románu se odehrává na konci světové války a poválečných let ve vesnici Koločava
– soubor tří povídek Golet v údolí
– je o světě ortodoxních židů – golet je židovská osada

– pro mládež
– Biblické příběhy
– jedná se o převyprávění Starého zákona
– Ze starých letopisů
– vyprávění z české minulosti
– O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
– jedná se o soubor staroindických bajek

Marie Majerová (1882 – 1967)
– je představitelkou meziválečné sociální prózy a socialistického realismu
– narodila se v Úvalech u Prahy, ale dětství strávila na Kladně
– byla redaktorkou Rudého práva a vyvíjela politickou činnost

– první její povídky byly o individuálních osudech žen např. povídka Panenství
– román Náměstí republiky
– je tady patrný vliv anarchismu a děj se odehrává v pařížském prostředí
– román Nejkrásnější svět
– tento román se zařazuje do tzv. proletářské literatury – vykresluje obraz politických událostí 20. let
– utopický román Přehrada
– je v něm vidina změny společnosti a využívá v něm avantgardních postupů
– román Siréna
– je to v podstatě kronika několika generací dělnické rodiny Hudců
– projevuje v něm dokonalou znalost hornického a hutnického prostředí
– je v něm obraz přeměny zemědělského Kladenska v průmyslovou oblast
– vrcholem její tvorby je Havířská balada
– je v ní vylíčen příběh Rudly Hudce, který pracuje jako horník v cizině
– je zde vylíčen obraz hornické bídy – baladická stylizace dějově sevřené novely

Karel Nový (1890 – 1980)
– byl prozaikem a novinářem
– narodil se v Benešově u Prahy

– románová trilogie Železný kruh
– děj se odehrává ve venkovském proletářském prostředí – dělníci v kamenolomu, chalupníci a žebráci
– je naplněn hledáním svobody – snaha roztrhnout kruh bídy, ponižování a válečných útrap
– novela Chceme žít
– děj se odehrává na Benešovsku v období hospodářské krize – nezaměstnanost, bída a stávky
– příběh lásky švadleny Magdaleny a dělníka Josefa – tuláci na dně společnosti
– příběh má tragický závěr – průvod nezaměstnaných je zahnán střelbou
– románová kronika Benešova Plamen a vítr
– v této románové kronice se objevují autobiografické prvky
– román Sarajevský atentát
– vypráví o historii vzniku 1. světové války

Marie Pujmanová (1893 – 1958)
– psala mezi válečnou sociální a imaginativní prózu
– narodila se v Praze ve vzdělaném měšťanském prostředí

– vzpomínková próza o harmonickém životě Pod křídly
– povídka Pacientka doktora Hegla
– je zaměřena proti maloměšťácké morálce a hájí práva svobodné matky
– románová trilogie Lidé na křižovatce, Hra s ohněm, Život proti smrti
– je v ní odraz dvojího prostředí – dělnického v Úlech a pokrokové inteligence v Praze
– děj se odehrává od 20. let dvacátého století do začátku 2. světové války

– povídky Předtucha
– byla napsána za okupace – je v ní vykreslen obraz psychologie dospívajících a odraz atmosféry nacistické okupace
– novela Sestra Alena
– děj se odehrává v lékařském prostředí rehabilitačního ústavu

 

Další směry a žánry meziválečné prózy: psychologický, historický, venkovský román a demokratický proud v české literatuře
Demokratický proud literatury

Karel Čapek (1890 – 1938)
– světově známý spisovatel a novinář (tvůrce tzv. sloupku) a překladatel
– narodil se v Malých Svatoňovicích a dětství strávil v Úpici
– vystudoval filozofii v Praze a měl zájem o filozofický pragmatismus (měřítko pravdy je v užitečnosti hodnotného díla, konaného s dobrým úmyslem)
– jako novinář přispíval do Národních listů, ale nejvíce do Lidových novin

– do r. 1921
– povídky Boží muka, Trapné povídky
– jsou v nich otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy a motivy tajemství a záhad
– hra Loupežník
– je o střetnutí výbojného mládí s opatrnictvím a pokrytectvím dospělých
– boj o právo na lásku a výsměch měšťáckým konvencím
– překlady moderních francouzských básníků – Francouzská poezie moderní doby

– do poloviny 20. let
– projevuje se u něho dramatická a románová utopie – převratné vynálezy ohrožují člověka

– alegorická hra RUR
– je o kritickém vztahu k přeceňování techniky a úzkost z budoucnosti lidstva – vynález umělého člověka, robota, ohrozí existenci lidstva
– řešení konfliktu se nachází ve dvojici nejdokonalejších robotů Heleny a Primuse – v nich se probudí nová lidská vlastnost – cit a lidstvo je zachráněno
– slovo robot – dnes světově užívané je Čapkovým novotvarem
– hra Ze života hmyzu
– na této hře se podílel i bratr Karla Čapka, Josef Čapek – jsou zde patrné prvky expresionismu
– je kritikou lidských chyb a nedostatků – obrazně převedené na jednání jednotlivých druhů hmyzu – výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti atd.
– objevuje se tady postava tuláka, který pozoruje hmyzí hemžení a hledá smysl života
– utopický román Továrna na absolutno
– je založen na vynálezu síly, která mění lidi – je z toho konflikt, který vrcholí válkou a ničením
– utopický román Krakatit
– je o vynálezu nekonečně silné trhaviny, schopné zničit celý svět
– hlavní postava – ing. Prokop – ovlivněn poznáním venkovské idyly i světa vládců a teroristů dochází k zdůrazňování každodenní drobné užitečné práce pro lidstvo – myšlenka odpovědnosti vědce
– utopické drama Věc Makropulos
– založeno na tématu dlouhověkosti a nesmrtelnosti

– přelom 20. a 30. let
– v této době psal drobné prózy, fejetony a sloupky

– povídkové soubory Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy
– původně byly v časopisech pro zábavu – témata mají z černé kroniky s detektivní zápletkou
– zdánlivě neřešitelná záhada je logicky vyřešena
– cestopisné fejetony Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španěl, Obrázky z Holandska, Cesta na sever
– je v nich vtipnost a originalita vyjádření dojmů z cest

– 30. léta
– v tomto období vytvořil románovou noetickou trilogii (noetika – nauka o poznání)

– Hordubal
– tragédie podkarpatského sedláka po návratu z Ameriky – odcizení ženy a román končí sebevraždou
– Povětroň
– o neznámém muži, letci, která po havárii umírá nepoznaný
– pokus o rekonstrukci jeho života podle vlastní fantazie jeptišky, jasnovidce a básníka – vyznívá v názorech, že mohl být kariéristou, básníkem pedantem i romantikem
– Obyčejný život
– je autobiografií železničářského úředníka v penzi – užívá retrospektivní pohled

– konec 30. let
– ohrožení lidskosti a civilizace a z toho vyplývající nutnost sjednotit síly proti fašismu

– román Válka s mloky
– je to satirická alegorie – fejetonní utopický román
– je v něm obsažena kritika kapitalistické zištnosti (kapitán van Toch) – nebezpečí fašismu a rasismu, představovanému mloky (polidštění mloci – obdoba robotů – hrozba lidstvu)
– román První parta
– román se odehrává v hornickém prostředí a je o lidské solidaritě a obětavosti při neštěstí v dole

– protifašistická a protiválečná dramata
– drama Bílá nemoc
– je o konfliktu jedince (humanista doktor Galén) versus držitelé moci, strůjci války (vojenský diktátor Maršál a zbrojař baron Krüg)
– proti nemoci zná lék jen doktor Galén, ale vydá ho jen s podmínkou zastavení válek (léčí jen chudé)
– jeho ušlechtilý osobní odpor je zmařen zfanatizovaným davem – varování před rozpínavostí fašismu
– drama Matka
– fiktivní rozhovor matky Dolores se všemi mrtvými (otcem a třemi syny) – byli odhodláni zemřít ve prospěch lidstva
– posledního syna odmítá matka poslat do boje – po poznání krutosti nepřítele nastává zlom – matčino rozhodnutí v závěru hry – dává Tonimu do rukou pušku
– nejen varování, ale i výzva k boji proti násilí a nelidskosti

– nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna
– je v něm mozaika charakterových rysů samolibého muzikanta diletanta

– tvorba pro děti
– Dášeňka, čili Život štěněte
– Devatero pohádek

Karel Poláček (1892 – 1944)
– byl prozaikem a novinářem Lidových novin
– narodil se v Rychnově nad Kněžnou a pocházel z židovské kupecké rodiny
– ve své tvorbě projevoval zájem o malé město a život českých židů
– r. 1914 byl na frontě a za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim

– vytvářel satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo – není směšné, ale nebezpečné
– román Muži v ofsajdu
– román vypráví o osudech otce a syna Habáskových – stoupenců žižkovské Viktorky a pana Načeradce, majitele obchodu a přívržence Slávie
– je zde vykreslena psychologie a vášnivost klubových fanoušků
– román Hostinec u kamenného stolu
– je to humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech
– za okupace vyšel pod jménem malíře Vlastimila Rady
– román Dům na předměstí
– společenská kritika a satira – vypráví o majiteli činžovního domu, který praktikuje hrůzovládu jak v domě tak i ve vlastní rodině a jeho nájemnících
– románová pentalogie Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno
– pátý díl této pentalogie je nezvěstný – je vrcholem jeho tvorby
– vytváří obraz provinciálního města před 1. světovou válkou – Poláčkovo rodiště – maloměstský svět
– nemá hlavního hrdinu – množství figurek
– úsměvná próza Bylo nás pět
– toto dílo vzniklo za protektorátu a bylo vydáno až posmrtně
– je o světě maloměsta viděného očima malých dětí – 5-ti členné klukovské party

Eduard Bass (1888 – 1946)
– byl novinářem, reportérem, prozaikem humoristou, dramatikem a kabaretiérem
– narodil se v Praze a byl velikým znalcem její historie
– byl zpěvákem, konferenciérem a textařem v literárním kabaretu Červená sedma a dále pak fejetonistou a redaktorem Lidových novin

– Klapzubova jedenáctka
– toto dílo je určeno pro děti – vypravuje o fotbalovém mužstvu synů českého chalupníka, které se proslavilo po celém světě – touha získat svět poctivostí a důvtipem
– vrchol jeho tvorby znamená jeho román z cirkusového prostředí – Cirkus Humberto
– ústřední postavou tohoto díla je Vašek – syn jihočeského zedníka, který jde všemi stupni výcviku v manéži
– má velmi rychlou kariéru – ožení se s dcerou majitele cirkusu a stává se ředitelem cirkusu
– novela Lidé z maringotek
– je to satirický dekameron. obsahující milostné příběhy a rámcovou prózu

Katolicky orientovaná linie prózy – historická

Jaroslav Durych (1886 – 1962)
– psal historickou imaginativní prózu a měl velký obdiv k baroku
– byl lékařem a publicistou

– román Bloudění
– tento román se odehrává v období baroka, od Bílé hory po Valdštejnovu smrt
– popisuje hrůzy třicetileté války a ospravedlňuje rekatolizaci
– popisuje osudy českého protestanta Jiříka a španělské katoličky Anděly – kontrastnost, dramatický spád a jazyková dokonalost
– tři povídky Rekviem (tzv. „menší valdštejnská trilogie“)

Ruralisté
– oslavují venkov a přírodu – idylický vztah k půdě a mýtizace selství

Josef Knap (1900 – 1973)
– tento spisovatel formuloval umělecký program ruralistů

– selský román Réva na zdi
– v tomto románu se objevuje motiv lásky
– román Muži a hory
– děj tohoto románu se odehrává ve slovenských horách a vypráví o životě domorodých pastevců
– román Puszta
– román z Podkarpatské Rusi osídlené českými hospodáři
– román Cizinec
– je to tragický příběh hospodáře ztroskotance

František Křelina (1903 – 1976)
– byl básníkem a prozaikem – v 50. letech byl politickým vězněm a po propuštění a rehabilitaci dělníkem

– román Hubená léta
– popisuje hospodářskou krizi v Podještědí – bída, mravní rozvrat a překonání obětí láskou a zbožností
– návrat dvojice Josefa a Boženy Holajových k půdě – dědictví
– volná trilogie Hlas v poušti, Puklý chrám, Bábel
– děj se také odehrává v Podještědí – kontrast čistého venkova a zkaženého města

Psychologická próza
– v této oblasti je patrný vliv Sigmunda Freuda – zaměření na nitro člověka, osudovou orientaci a patologické jevy

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)
– projevoval zájem o postavy rozvrácené patologickými vlastnostmi a osudem – degenerace měšťácké společnosti

– román Petrolejové lampy
– odehrává se v prostředí úpadku – je to příběh ženy, která přes hmotné zajištění a dobrou povahu nenachází štěstí v manželství
– román Neviditelný
– je to psychologický rozbor příslušníka horních vrstev společnosti
– kariéra chudého člověka – cesta k moci a majetku – děsivé scény halucinačního šílenství strýce z bohaté rodiny Hajnů – představa neviditelnosti
– román Helimadoe
– název tohoto románu je sestaven z počátečních písmen jmen pěti stárnoucích dcer podivínského venkovského lékaře – postavou vypravěče je pacient

Egon Hostovský (1908 – 1973)
– většinu života strávil v diplomatických službách a v dvojím exilu – za 2. světové války a po roce 1948
– ve svém dílu projevoval zájem o lidi věčně pronásledované a o náměty ze židovského prostředí

– román Případ profesora Körnera
– vypráví o gymnazijním profesoru, který prožívá hlubokou vnitřní krizi – nevěra manželky a domněnky o vlastní smrtelné chorobě – vkrádá se pocit odcizení, ztráta jistot a zoufalství

– námět z emigrace
– Listy z vyhnanství
– projevuje touhu po domově a popisuje vztah ke svému novému domovu
– román Cizinec hledá byt
– o pocitu vyhnance v USA

– v druhém exilu napsal např. román Nezvěstný
– vypráví o událostech v r. 1948 v Praze

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)

– románová prvotina Roky v kruhu
– jedná se o autobiografickou prózu – vzpomínky na vlastní harmonické manželství
– děj se odehrává v prostředí slezského městečka
– psychologický román Vlčí jáma
– v tomto románu je naopak obraz tyranie v manželství stárnoucí lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta proti dojímavému a tragickému příběhu osiřelé citlivé dívky Jany a jejího citového vztahu k otčímovi
– román Advent
– jedná se o baladickou prózu z 30. let, odehrávající se v prostředí Beskyd
– pojednává o tragickém příběhu svobodné matky Františky a jejího syna Metuda – ponižující postavení na statku bohatého vdovce, sedláka Podešvy a děvečky Roziny
– publicistická kniha Chudá přadlena
– popisuje život beskydských žen

Václav Řezáč (1901 – 1956)
– je autorem psychologických románů za okupace a socialistickorealistických prót po válce

– prvotina – román Větrná setba
– vykazuje autobiografické rysy – vstup do války, morálního rozvratu a bídy – touha po lepším životě
– román Slepá ulička
– děj se odehrává v období krize – kontrast vypočítavého továrníka a osudu proletáře
– román Černé světlo
– hlavní postava vypravěče je mravně narušený člověk s pocitem méněcennosti – působí zlo
– román Svědek
– hlavní postava starce, poznamenaného méněcenností rozpoutává v lidech temné vášně
– vítězící dobro ztělesňují mladí lidě
– román Rozhraní
– pojednává o vnitřním morálním zrání středoškolského učitele Austa, začínajícího spisovatele

– všechny tři psychologické romány vznikly z okupace

Božena Benešová (1873 – 1936)
– ve svém díle vytvářela obraz maloměsta a jeho nudný život
– hlavními hrdiny jsou mravní soudci maloměsta, nebo mladé dívky, bránící se životnímu stereotypu

– povídkový soubor Rouhači a oblouznění
– psychologická novela Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová
– je to symbolistická próza o vnitřním světě a citové výchově mladých proti pokryteckému světu dospělých
– románová trilogie Úder, Podzemní plameny, Tragická duha
– vytváří obraz společenského prostředí a vlivu války na životy lidí

Anna Marie Tilschová (1873 – 1957)
– tvořila realistickou, až naturalistickou a psychologickou prózu

– romány a románové cykly o rozpadávajícím se světě měšťáckých tradic – Fany, Stará rodina, Synové, Dědicové
– romány z prostředí umělců, vědců a lékařů – psychologická věrohodnost
– román Vykoupení
– vypráví o životě Antonína Slavíčka – konflikt tvůrčí osobnosti a konvenční společnosti
– román Alma mater
– děj se odehrává v univerzitním prostředím
– román Orlí hnízdo
– popisuje osudy rodiny Mánesů
– sociální románová kronika Haldy
– popisuje válečné hornické Ostravsko – dokumentární svědectví

 

Hledání nových forem českého divadla v meziválečné době
– v této době je patrný vliv světového dramatu

1) oficiální divadlo
– Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech – režisérský typ

a) linie s prvky impresionistickými a vitalistickými
– poetická náladovost
– pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku – nejen text, ale i světlo, hudba, scéna a talent herců
– je zaznamenán vzrůst režisérské úlohy a režie

Jaroslav Kvapil
– byl režisérem Národního divadla v Praze

– hra Princezna Pampeliška
– hra Rusalka
– posloužila jako libreto k Dvořákově opeře – poetičnost, impresionistický a symbolistický smysl

Fráňa Šrámek

– Léto, Měsíc nad řekou
– tyto hry jsou tzv. lyrická dramata

b) prohloubení psychologie postav (vliv Henrika Ibsena) a omezení přemíry zápletek v ději

Jaroslav Hilbert

– Vinna
– tato hra je již moderní tragédií a řeší se v ní mravní problém svedené dívky – snaha se zbavit společenských předsudků
– ve hře vystupuje pouze 5 postav, v jednom měšťanském pokoji a v časovém rozmezí pouhého odpoledne

c) historické drama

– realistické – toto drama na podkladu Aloise Jiráska
– s prvky symbolismu a filozofické reflexe

– Jaroslav Hilbert – Falkenštejn
– Jiří Mahen – Jánošík

d) vážné drama

František Lauger

– Periferie
– hra o lidech na okraji společnosti a hledání spravedlnosti
– Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka
– projev úsilí o harmonii všech složek dramatu

e) jevištní expresionismus
– prudká a křečovitá gesta

Karel Hugo Hilar
– byl režisérem ve Vinohradském divadle a později v Národním divadle

– vytvořil inscenaci hry bratří Čapků Ze života hmyzu

2) neoficiální lidové divadlo
– zábavní scény, šantány a kabarety

– kabaret Červená sedma – působili v něm Jíří Červený a Eduard Bass
– kabaret Revoluční scéna – Emil Artur Longen
– představitelé lidové komiky – Ferenc Futurista, Saša Rašilov a Vlasta Burian
– Děstabor – dělnické divadlo – působil v něm Jindřich Honzl

3) avantgardní scény
– začínají vznikat od poloviny 20. let a jsou protějškem tzv. „kamenných divadel“

– je u nich patrný vliv poetismu a jsou inspirovány lidovou zábavou (např. kabaret, film či cirkus)
– je to typ divadla tvůrčího, spjatého se životem – dialog s diváky

a) Osvobozené divadlo
– bylo založeno ve 20. letech
– nejvýznačnějšími režiséry zde byly Jindřich Honzl a Jiří Frejka
– autorskou a hereckou dvojicí byli Jiří Voskovec a Jan Werich – bylo to divadlo autorské

– první představení – Vest Pocket revue (malá kapesní revue)
– je napsána pod vlivem poetismu – uvolněná stavba, sled dramatických, hudebních a tanečních čísel v scénickém celku = parodie na tradiční postupy

– ve 30. letech je u nich zaznamenán přechod od dadaistického humoru a parodie k politické satiře (kritika hospodářské krize a varování před fašismem)
– v této době začíná spolupráce s džezovým skladatelem Jiřím Ježkem (od r. 1929)
– hry jsou předznamenány vysoce intelektuálními dialogy na předscéně (tzv. forbína) – tyto forbíny jsou zčásti improvizované a jsou reakcí na aktuální politické a kulturní události

– hra Caesar
– je zaměřena proti fašismu a je o nedostatcích demokracie
– hra Osel a stín
– ve hře je spor o stín – politické pozadí procesu
– hra Kat a blázen
– hra o původu diktátora
– hra Balada z hadrů
– F. Villon jako tribun lidu
– hra Rub a líc
– je o krizi a fašismu
– hra Těžká Barbora
– jejich poslední hra Pěst na oko
– tato hra byla reakcí na události kolem r. 1938

– roku 1938 bylo divadlo úředně zavřeno – V+W odjíždějí do USA a po válce Jan Werich působil v divadle ABC – Jiří Voskovec zůstává nadále v USA

b) D 34-41
– toto divadlo bylo avantgardní experimentální scénou založenou v letech 1933/34 (další číselné indexy označují vždy konec sezóny)
– režisérem i dramaturgem tohoto divadla byl Emil František Burian (1904 – 1959) – byl spisovatelem, skladatelem, výtvarníkem a hercem
– v tomto divadle se hrál moderní divadelní lyrický styl – propojení všech složek (tzn. textové, mimické, hudební, výtvarné, taneční a světelné)
– tento styl vyznává kritický pohled a reakce na společenské dění
– využívá rytmizovaného sborové recitace – tzv. voicebandu

– toto divadlo mělo různorodý repertoár
– adaptace děl klasiků – Klicpera, Shakespeare, Moliere
– dramatizace zvláště prózy – Haškův Švejk, Dykův Krysař, ale i poezie – Máchův Máj
– montáže z lidové poezie – Vojna
– inspirace z lidových dramat – Lidová suita
– hry současníků – Brecht, Žebrácká opera, Nezval, Milenci z kiosku a v roce 1940 veršovaná Nezvalova Manon Lescaut

– r. 1941 divadlo gestapem zavřeno a E. F. Burian byl v koncentračním táboře
– divadlo znovu otevřeno po válce jako D46 a po Burianově smrti bylo přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana

4) protifašistická divadelní fronta
– vzniká koncem 30. let a za okupace
– je to v podstatě sblížení oficiálního a avantgardního proudu
– aktuálními dramaty jsou dramata Karla Čapka – Bílá nemoc, Matka a Vladislava Vančury – Jezero Ukereve aj.
– za okupace byla většina těchto divadel zavřena

 

Hlavní rysy vývoje české poezie po roce 1945
vývoj poezie od války po současnost
– léta 1945 – 1948 – radost z konce války a z osvobození od fašismu
– léta 1948 – pol. 50. let – definitivní vítězstvím komunistů – stalinský kult a dogmatismus – oficiální literatura s budovatelskou tematikou (schematismus)
– léta od pol. 50. let – 1968 – postupné uvolňování vrcholilo Pražským jarem 1968 – po srpnu 1968 konec svobodného vývoje
– léta 70 a 80 – období tzv. normalizace – totalitní komunistická diktatura a literatura se dělí na 3 proudy – oficiální (odpovídající vládnoucímu režimu), exilová (vydávaná v cizině) a samizdatová (šířená strojopisně, protože nemohla být nebo nechtěla být vydána)
– léta po r. 1989 – je to období po listopadu 1989, který znamená konec komunistického režimu

1) Poezie v letech 1945 až 1968
– reakce na válku – radost z nově nabyté svobody – (Halas, Závada, Seifert, Holan, Hrubín)
– znepokojení a obavy o budoucnost – (Hrubín)
– poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti – (Skála, Nezval)
– tematika rodného kraje a rodiny – (Seifert, Závada, Kainar)

Literární skupiny této doby
– Skupina 42 (1942 – 1948) – Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný aj. – inspirují se velkoměstskou civilizací a periferií
– Skupina Ohnice (1939 – 1945) – K. Bednář aj. – jsou pod vlivem existencionalismu a mají program „nahého člověka“ – úzkost a zklamání
– Skupina Rudého práva (1945) – I. Skála aj.
– Skupina Mladé fronty (1947) – mají program dynamoarchismu (dynamis = síla, archien = vládnout) František Listopad, Ladislav Fikar aj.
– Skupina surrealistů (1938 – 1948) – Vratislav Effenberter aj.
– Skupina Ra (1942 – 1948) – L. Kundera aj. – mají surrealistické tendence
– Kulturní kádr Českého svazu mládeže – Pavel Kohout aj.
– Katoličtí básníci – Bohuslav Reynek, Jan Zahradníček, V. Renč, Z. Rotrekl, I. Slavík aj.
– Brněnská skupina kolem časopisu Host do domu (od pol. 50. let) – Oldřich Mikulášek, Jan Skácel aj.
– Skupina kolem časopisu Květen (1955) – Miroslav Florian, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Jiří Šotola, Milan Kundera aj. – měli program poezie všedního dne
– Skupina kolem časopisu Tvář (1963 – 1966) – pak Sešity (1966 – 1969) a znovu Tvář (1968 – 1969) – Václav Havel, J. Lopatka, J. Gruša, Josef Topol aj.

Jiří Kolář (1914)
– je básníkem a výtvarníkem – člen skupiny 42 a od konce 60. let byl zakázaným autorem – byl proti tradiční poezii
– praktikoval monumentalizaci všednosti a měl dramatické vidění života (i odporných jevů) – obraz brutality doby

– sbírky Dny v roce, Prométheova játra
– obě tyto sbírky byly zkonfiskovány již v rukopise

Josef Kainar (1917 – 1971)
– byl básníkem existenciálního zaměření a členem skupiny 42
– patří do tzv. halasovské linie – disharmonie, ironie, sebeironie a drsnost
– měl tendenci k epice

– sbírky Nové mýty, Osudy
– je v nich tragická osudovost
– po roce 1948 dobová oslavná poezie – Veliká láska, Český sen

– potom společenská kritika a skepse – obraz světa sobectví a smutku
– sbírka Člověka hořce mám rád
– sbírka Lazar a píseň
– jsou v ní zobrazeny oba póly života – klady i zápory
– je v ní nové využití obecné češtiny
– sbírka Moje blues
– je v ní obhajoba života a lásky – životní bilance a otevřenost

Ivan Blatný (1919 – 1990)
– byl básníkem skupiny 42 – od r. 1948 v emigraci v Londýně
– trojí poetika – poetická hravost, surrealistická snovost a syrový realismus

– sbírky Paní Jitřenka, Melancholické procházky, Hledání přítomného času
– v samizdatu pak Pomocná škola v Bixley

Ladislav Fikar (1920 – 1975)
– byl básníkem, redaktorem, překladatelem a členem skupiny Mladá fronta

– sbírka Samotín
– obsahuje čistou a hluboce citovou lyriku
– smyslové okouzlení Vysočinou – láska k domovu, halasovské ladění
– po nuceném odmlčení vznikl básnický cyklus Kámen na hrob
– tento cyklus byl vydán posmrtně – obsahuje básníkovu životní bilanci a předtuchu smrti

František Listopad (1921 – 1993)
– byl básníkem, prozaikem a členem skupiny Mladá fronta
– po roce 1948 byl v emigraci a po listopadu 1989 se vrátil domů

– prvotiny Sláva uřknutí, Malé lásky aj.
– v exilu např. sbírka Svoboda a jiné ovoce

Jan Zahradníček (1905 – 1960)
– měl vyhraněné metafyzické zaměření a byl členem katolické skupiny
– v 50. letech byl nespravedlivě odsouzen, uvězněn a v 60. letech rehabilitován
– měl halasovské ladění – bez optimismu

– sbírka Pokušení smrti
– po válce sbírky Svatý Václav, Stará země, La Salleta
– je v nich vyjádřen pocit osamělosti, žalu a nicoty
– válka je chápána jako boží zkouška – vyslovení touhy, aby se utrpení lidstva již neopakovalo

– od 50. let měl zakázáno vydávat
– posmrtně vyšly sbírky Čtyři léta (verše z vězení)
– Znamení moci (kontrast dobra a zla – zkušenost z komunistického režimu – rozbor stalinismu v Čechách)

Václav Renč (1911 – 1973)
– byl katolickým básníkem, překladatelem a v 50. letech byl vězněn

– po únoru 1948 – České žalmy
– naléhavá volání po pošlapávané lidské důstojnosti – úvahy o mravní selhaní doby – volný žalmický verš
– výbor z tvorby 50. let – Skřivaní věž
– doklad pevnosti, statečnosti a křesťanské pokory
– ve vězení vznikly i 3 rozsáhlé mariánské skladby – Sluncem oděná, Pražská legenda, Popelka nazaretská

Jiří Šotola (1924 – 1989)
– byl básníkem skupiny Květen, dále pak prozaikem a dramatikem
– psal poezii každodenního života

– sbírky Náhrobní kámen, Svět náš vezdejší
– vrcholné sbírky Venuše z Mélu, Hvězda Ypsilon, Poste restante aj.

– autorova tvorba se vyvíjela od romantických veršů k epice (protiválečné pásmo s židovskou tématikou Bylo to v Evropě) – k filozofickým úvahám (báseň Óda na smrt Karla Hynka Máchy) k aforistickému výrazu
– měl úsilí spojit ideál se skutečností – výrazné užití enumerace a expresivních výrazů

Karel Šiktanc (1928)
– je básníkem skupiny Květen a v době normalizace měl zákaz publikace

– skladba Heinovské noci
– skladba o vypálení Lidic – monumentálnost a působivost – forma pásma
– sbírka Zaříkávání živých
– je napsána na téma lidského osudu – zážitek existencionální úzkosti
– 13 básní složených jako několik variací, opakovaných větných konstrukcí, kompozičních a veršovaných schémat, do nichž vstupují celé verše podobného znění, ale různých obsahů
– skladba Adam a Eva
– je motivována biblickým příběhem o stvoření světa s milostným vyprávěním o Adamovi a Evě
– obsahuje melodické verše – zvukomalba
– sbírky Horoskopy, Mariášky
– v exilu sbírky Český orloj, Jak se trhá srdce aj.
– výrazná práce se slovem – novotvary, obecná čeština, archaické výrazy – kontrast jazykových rovin, metaforičnost, asociace a prolínání skutečnosti a fantazie

Miroslav Florian (1931 – 1996)
– byl básníkem a redaktorem – člen skupiny Květen

– dobová optimistická poezie Cestou k slunci
– poezie všedního dne Blízký hlas, Otevřený dům, Závrať, Iniciály, Modré z nebe atd.
– jsou psány metodou pásma a volného verše – mistr přesahu
– sbírka Záznam o potopě
– formální virtuozita a umění zkratky
– sbírka Tichá pošta
– vyvíjí úsilí o lidskou sounáležitost a přátelství

Miroslav Holub (1923)
– je básníkem a vědcem – členem skupiny Květen

– sbírky Denní služba, Achilles a želva, Slabikář, Jdi a otevři dveře
– mají osobité vyjádření – přímé a jednoznačné
– mají maximální sdílnost a strohost – staví na slovese a substantivu
– téma lidské velikosti a hodnoty života – jsou z lékařského prostředí
– sbírky Kam teče Krev, Tak zvané srdce, Ačkoli
– jsou útokem proti lhostejnosti, netečnosti a malosti a hledá obranu ve vědě a v pravdě

Vratislav Effenberger (1923 – 1986)
– byl básníkem surrealistické skupiny

– vydával strojopisné (samizdatové) sborníky – např. Znamení zvěrokruhu
– autor osmi básnických knih – výbor Lov na černého žraloka
– jsou na něm patrné principy psychického automatismu
– polemika s absurditou, bezmocností, citlivostí i krutostí

Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
– patřil do brněnské skupiny Host do domu – halasovská linie
– vstoupil do literatury před válkou

– po válce sbírka Pulsy
– je psána na tématiku velkoměsta – vliv existencialismu – boj s lhostejností
– pak optimistické nadšení ve sbírce Horoucí zpěvy

– potom znovu úzkost a pocit odpovědnosti i chvála života
– sbírka Ortely a milosti
– kontrast lhostejnosti a aktivity – nenávisti a lásky
– sbírky Svlékání hadů
– v této sbírce autor naléhá na charakter člověka a odmítá zpohodlnění – život proměněný ve zvyk je protikladem života
– sbírka To královské
– sbírka Šokovaná růže
– vznikla po invazi sovětských vojsk – objevují se tóny rozhořčeného nesouhlasu
– v samizdatu sbírka Agogh
– je v ní vyjádřena obava z ohrožení světa
– jeho poslední sbírka Čejčí pláč
– je to sbírka milostné lyriky

– formální znaky Mikuláškovy poezie – dlouhé větné celky, nepravidelnost ve strofickém členění a přesahy

Jan Skácel (1922 – 1989)
– byl členem literární skupiny Host do domu

– prvotina Kolik příležitostí má růže
– má osobitý výraz hodnoty člověka, domova – téma pozemské skutečnosti
– sbírka Co zbylo z anděla
– promyšlená skladba – oslava lidskosti a prostoty – klidu a moudrosti
– sbírky Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka, Metličky
– užívá svého mistrovství náznaku, zámlky – krása skutečného světa

– v 60. letech měl zákaz vydávat a jeho poezie proto vychází v exilu
– teprve v 80. letech vyšly další jeho sbírky Dávné proso, Znovu láska atd.

Václav Hrabě (1940 – 1965)
– byl básníkem a hudebníkem
– jeho básnická tvorba s hudebními podněty vyšla až posmrtně

– sbírky Stop-time (Blues v modré a bílé), Černé nebe nad městem – souborně Blues pro bláznivou holku
– básně jsou inspirovány beatnickou vlnou – upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka
– touha po plném životě a svobodě proti politické deformaci

– patrný vliv na Karla Kryla, Jaromíra Nohavicu a jiné

Jiří Suchý (1931)
– je básníkem a písničkářem

– soubory textů Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky

2) Poezie v 70. a 80. letech
– v tomto období se tvorba dělila na oficiální a samizdatovou, exilovou

– oficiální
– vedle režimem uznávaných básníků funkcionářů (Ivan Skála, Jan Pilař aj.) stojí (sice na okraji) nejlepší čeští básníci – Jaroslav Seifert, Oldřich Mikulášek, Vladimír Holan, Vilém Závada
– mladá generace

Jiří Žáček (1945)
– je básníkem rozporného vidění světa

– sbírky Ráno moudřejší večera, Napjatá struna, Anonymní múza, Okurková sezóna, Ptákoviny aj.
– mají svěží pohled na skutečnost – smysl pro humor a radost, melodičnost a vtip
– tvorba pro děti např. Slabikář

Lenka Chytilová (1952)
– je královéhradeckou básnířkou – představitelka generace tzv. „osamělých běžců“

– sbírky Dopisy, Třetí planeta, Proč racek přemýšlí, Průsvitný Sisyfos
– objevování základních životních hodnot (láska, čistota, něha) i obraz rozporů ve světě a úvahy

Markéta Procházková (1963)
– je autorkou jemné dívčí lyrické poezie

– sbírky Sny bez přístřeší, Vítání světla, Na prahu lásky
– je v nich pohled na svět dospívající dívky

– samizdatová a exilová tvorba
– patří do ní autoři zbavení možnosti vydávat – poslední sbírky Seifertovy, Skácelovy aj.

– písničkáři
– protestní písně – obžaloba a výsměch brutální totalitní moci omezující člověka

Karel Kryl (1944 – 1994)

– deska Bratříčku, zavírej vrátka
– v cizině Kníška Karla Kryla, Slovíčka aj.

Jaroslav Hutka (1947)

– verše Klíč k pluhu

– básníci

Ivan Wernisch (1942)

– sbírky Zimohrádek, Druhý břeh, Loutky
– v Londýně Zasuté zahrady
– vysněné krajiny – okouzlení a útěcha, touha po jejich uskutečnění
– stylizovaný naivismus i ve slovní výstavbě (zkomolená, vymyšlená a archaická slova) – absurdita a bezútěšnost

Ivan Diviš (1924)
– od r. 1969 v exilu – holanovský styl
– originalita, existenciální motivy cizoty, úzkosti, hnusu v krutém světě – obraz rozkladu a devastace země

– Uzlové písmo, Umbriana, Morality
– v exilu sbírky Křižatky, Průvan, Odchod z Čech, Žalmy aj.
– apokalyptické úzkostné vidiny a zoufalství

surrealistická skupina
– Vratislav Effenberger, Jan Švankmajer aj.

skupina undergroundu – antipoetičnost, syrová obraznost, drsnost výrazu a vulgarismy

– 3 zdroje
– tzv. totální realismus – co nejpřesnější záznam nejbanálnější skutečnosti – Egon Bondy
– tzv. trapná poezie – poetizace trapného, vliv dadaismu, surrealismu a L. Klímy – Ivo Vodseďálek
– paranoicko-kritická metoda Salvadora Dalího – „odkrýt podlost stalinského mýtu“
– starší generace – Egon Bondy, Ivan Jirous-Magor, Andrej Stankovič aj.
– mladší generace – Jáchym Topol aj.

Egon Bondy (1930)
– je básníkem, prozaikem a filozofem

– sbírka Trapná poezie
– depoetizace, potlačení metafory, určitá říkankovitost a citace frází a banalit
– sbírka Velká kniha
– ironie, odpověď na tzv. frézistickou poezii o budování socialismu

Andrej Stankovič (1940)

– sbírky Osvobozený Babylon, Kecybely aj.

Ivan Martin Jirous – Magor (1944)
– ironická, sarkastická, ale i expresivní poezie

– sbírky Magorův ranní zpěv, Mládí nevykouřené
– z vězení Magorovy labutí písně

3) Poezie po r. 1989

Zdeněk Rotrekl (1920)
– je básníkem křesťanského zaměření

– výbory Básníkův skrytý čas, Sněhem zaváté vinobraní
– sbírka Němá holubice dálek
– tato sbírka je velice náročná

mladší generace undergroundu

Jáchym Topol (1962)
– je básníkem, prozaikem a redaktorem Revolver Revue

– sbírka Miluju tě k zbláznění
– je to lyrická montáž postřehů a pocitů

Jaromír Typlt (1973)
– je novosurrealistickým básníkem a prozaikem

– sbírka Koncerto grosso

 

Téma války a okupace v české poválečné próze

1. vlna
   – beletrie i dokument, faktografičnost, reportážní prvky – očité svědectví

   Jan Drda (1915 – 1970)

   – vstoupil do literatury za vláky – Městečko na dlani
   – po válce vydal soubor povídek Němá barikáda
   – obraz boje s fašismem – hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích

   Jiří Marek (1914)

   – Muži jdou tmou
   – 5 parašutistů se probíjí z fašistického obklíčení – zkouška charakterů v mezních situacích (strach i statečnost)

   Adolf Branald (1910)

   – romány Severní nádraží, Lazaretní vlak
   – jsou napsány na základě vlastní zkušenosti železničáře za války a z Pražského květnového povstání
   – mají reportážní prvky

   Marie Pujmanová

   – 2. a 3. díl trilogie Hra s ohněm, Život proti smrti

   Téma koncentračních táborů a vězení

   Julius Fučík (1903 – 1943)

   – Reportáž psaná na oprátce
   – dílo komunistického spisovatele – literárního teoretika
   – podle svědectví G. Fučíkové byly texty napsány ve vězení – záznam prožitků i retrospektivní vzpomínky
   – je dokumentem o nelidskosti fašistů

   Milan Jariš

   – povídkový soubor Oni přijdou

   E. F. Burian

   – povídkový soubor Osm odtamtud a jiné

   Źidovská tématika

   Jiří Weil

   – autobiografický román Život s hvězdou
   – odmítnutí nastoupit do transportu – pásmo vzpomínek
   – romány Žalozpěv na 77 297 obětí, Na střeše je Mendelssohn

   2. vlna
   – přelom 50. a 60. let – větší míra psychologické analýzy – v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne k události v širších souvislostech

   Arnošt Lustig (1926)
   – je autorem próz se židovskou tématikou – vlastní zážitky z Terezína, Osvětimy a Buchenwaldu
   – uprchl z transportu smrti a účastnil se Pražského květnového povstání

   – povídkové soubory Noc a naděje, Démanty noci
   – obyčejní hrdinové – mravní podstata člověka v krajních situacích
   – přesvědčivost okamžiku a dramatičnost detailu
   – novela Dita Saxová
   – je o návratu židovské dívky z války – zklamání a nesplněná očekávání
   – novela Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
   – vypráví v vzpouře mladé polské židovky – zastřelí v umývárně před plynovou komorou německého důstojníka – pasivita ostatních vězňů
   – tato novela vyšla v exilu v 70. letech
   – novela Nemilovaná
   – pojednává o prostitutce v terezínském ghettu

   Norbert Frýd (1913 – 1976)
   – byl autorem židovského původu – za války byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Dachau

   – autobiografický román Krabice živých
   – odehrává se v koncentračním táboře Gigling – stavba továrny na zbraně – nelidské podmínky a formování odboje
   – filmový režisér Zdeněk Roubíček – pomocný písař, který vede kartotéku vězňů, mnohé zachraňuje před smrtí
   – trilogie Vzorek bez ceny a Pan biskup, Hedvábné starosti, Lahvová pošta
   – jedná se o tzv. memoárovou literaturu – dokumentárnost, osudy vlastní rodiny – hromadné vraždění a psychologie vězňů
   – autor zde vystupuje v úloze vypravěče a komentátora

   Ladislav Fuks (1923 – 1994)
   – byl prozaikem a autorem válečných a psychologických próz

   – román Pan Theodor Mundstock
   – popisuje osud pražského žida za války – degradován na metaře a čeká na transport do koncentračního tábora
   – plánovitě a detailně se připravuje a promýšlí všechny situace
   – nový způsob zpracování konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím
   – cyklus povídek Mí černovlasí bratři
   – o vztazích 5 chlapců z gymnazijní třídy (3 z nich jsou židé)
   – román Variace na temnou strunu
   – iluzivní svět přecitlivělého Michala – představy nejsou odlišeny od skutečnosti

   – později autorův obrat od sond do lidských niter k hororu (vystupují zde postavy zrůdné a plodící zlo)
   – román Spalovač mrtvol
   – příběh pana Kopfrkingla – psychopata z krematoria, který se stává udavačem a vrahem ve službách fašismu
   – povídky Smrt morčete
   – jsou na různá témata – např. židovská tématika
   – román Myši Natálie Mooshabrové
   – horor a pohádka splýván s prvky sci-fi – s obrazem středověkého způsobu života
   – v 80. letech román Obraz Martina Blaskowitze
   – problematika viny a trestu

   Karel Ptáčník (1921)
   – je prozaikem skupiny Květen

   – román Ročník jedenadvacet
   – je napsán podle deníkových záznamů – téma nucených prací v německu
   – příběh lásky českého chlapce Honzíka k Němce Käthe
   – reportážní prvky i lyrické pasáže – stále ohrožení života – zkouška povah
   – tytéž postavy vystupují i v románech Město na hranici, Noc odchází ráno, Šestapadesátý
   – romány z poválečného moravského pohraničí
   – psychologický román Chlapák
   – po odmlčení v 80. letech romány Dům na předměstí, Fasáda

   Jan Otčenášek (1924 – 1979)

   – novela Romeno, Julie a tma
   – z období heydrichiády – shakespearovský námět tragické lásky – student Pavel a židovská dívka Ester – obžaloba fašismu a rasismu
   – román Kulhavý Orfeus
   – popisuje osudy 5 přátel nasazených do pražské továrny – ilegální organizace Orfeus – neúspěšná odbojová činnost (pokračují osudy Pavla z předchozí novely)

   Ladislav Mňačko (1919 – 1994)
   – byl „československým“ spisovatelem, prozaikem a autorem reportáží
   – narodil se na Moravě a většinu života strávil v emigraci

   – román Smrt si říká Engelchen
   – problematika partyzánského hnutí (moravsko-slezské pomezí a střední Slovesko)
   – odvážné svědectví doby a psychologická kresba postav

   Bohumil Hrabal

   – Ostře sledované vlaky
   – povídka s výjimečně souvislým dějem – v popředí je motiv hrdinského činu
   – železniční elév (nováček) Miloš Hrma zneškodní válečně důležitý vlak výbušninou – vzájemně se ale postřelí s dozírajícím německým vojákem a společně umírají

   Josef Škovercký

   – román Zbabělci
   – popisuje poslední dny války v Náchodě pohledem z druhé strany Danny Smiřický je antihrdina (polemika s ideologickým pojetím doby)

   3. vlna
   – v 70. letech – válka ze zorného úhlu odstupu času

   Ota Pavel

   – povídky Smrt krásných srnců

   Zdeněk Pluhař

   – román Jeden stříbrný
   – děj tohoto románu se odehrává v období SNP

 

Oficiální česká literatura v 50. až 80. letech 20. století
tzv. budovatelský (výrobní) román
– próza je poznamenaná režimem – navazuje na předválečný městský a venkovský román – popis prostředí, schematické postavy (kladní hrdinové – dělníci a funkcionáři, záporní hrdinové – rozkolísaní intelektuálové a špióni)
– třídní srážky a sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice a osídlování pohraničí po odsunu němců

Václav Řezáč

– romány Nástup, Bitva
– vyprávějí o osídlování pohraničí a vývoji k únorovému převratu

Jan Otčenášek (1924 – 1979)

– prvotina – budovatelský román Plným krokem
– pokus o román s psychologickou tendencí – Občan Brych
– osobní rozhodování váhajícího intelektuála, zda přijmout či odmítnout poúnorový režim – závěrečný souhlas se socialismem
– v 70. letech román Když v ráji pršelo
– v popředí kladné lidské hodnoty – hluboký citový vztah mladé dvojice, smysl pro humor, schopnost překonávat překážky
– nedokončení román Pokušení katarina

Jan Procházka (1929 – 1971)
– byl prozaikem a scénáristou

– novela Zelené obzory
– vytváří obraz zápasu zemědělského odborníka s funkcionáři – vnitřní rozpory společnosti
– mladý hrdina je nucen řešit problémy a upevňovat si vnitřní jistoty (zlidštění hrdina)
– rovina společenská, ale i soukromá

historický román
– měl návaznost na předválečný román, ale byl psán na jinou tématiku – počátky dělnického hnutí, dokumentárnost

Antonín Zápotocký (1884 – 1957)

– trilogie Vstanou noví bojovníci, Bouřlivý rok 1905, Rudá záře nad Kladnem
– popisuje vlastní zážitky a zkušenosti dělnického a komunistického politika i jeho otce Ladislava Zápotockého

Adolf Branald

– Chléb a písně, Géza Včelička

– v 50. a 60. letech – rozsáhlé románové cykly
– v dějinách je hledán klíč k pochopení současnosti

Václav Kaplický (1895 – 1982)

– román Čtveráci (téma selských rebelií)
– román Železná koruna (téma protireformace)
– román Kladivo na čarodějnice (o inkvizičních procesech)

Miloš Václav Kratochvíl (1904 – 1988)

– román Pochodeň (tématika husitství)
– román Mistr Jan (biograficko-psychologický román – moderní postupy – vnitřní monolog, dialog, kázání a dopis)
– v 70. letech román Život Jana Ámose, Lásky královské (o posledních přemyslovcích)
– romány Evropa tančila valčík, Evropa v zákopech (na tématiku 1. světové války)

Oldřich Daněk (1927)

– trilogie o Janu Lucemburském, Václavu II. a Václavu III.
– Král utíká z boje, Král bez přilby, Vražda v Olomouci

Vladimír Neff (1909 – 1983)
– vstoupil do literatury za války (psychologické prózy – Třináctá komnata)

– rodová pentalogie Sňatky s rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský vozataj
– vzestup a pád dvou měšťanských podnikatelských rodů – Nedobylů a Bornů (od 50. let 19. století do 2. světové války)
– v 70. letech – trilogie z období rudolfínské Prahy a třicetileté války – Královny nemají nohy, Prsten Borgiů, Krásná čarodějka
– osudy rytíře Petra z Kukaně – syna pražského alchymisty a zastánce pravdy a spravedlnosti proti nepřízni mocných

Jiří Šotola

– Tovaryšstvo Ježíšovo (o rekatolizaci v 17. století)

psychologická próza
– odvrat od schematických občanských postojů – pozornost věnována vnitřnímu životu člověka

Edvard Valenta (1901 – 1989)

– Jdi za zeleným světlem
– psychologické a ideové zrání spisovatele Karla Šimona – za okupace nucen po soukromém životním zklamání odejít z Prahy – pocit samoty a účast na odboji – po skončení války zahynul
– úvahy o smyslu lidského činu – metoda psychologické analýzy
– střídání ich-formy s přítomností vypravěče

Jiří Mucha (1915 – 1991)
– byl synem malíře a grafika Alfonse Muchy – za války byl důstojníkem letectva v západním odboji
– po válce byl vězněn – díla s válečnými tématy

– kniha reportáží Oheň proti ohni
– román Válka pokračuje
– psychologické portréty účastníků válečných událostí
– z 60. let romány z autobiografickými prvky – Pravděpodobná tvář, Studené slunce
– deník vězně, osudy spolutrpitelů a úvahy o umění
– z 80. let např. próza Podivné lásky
– jedná se o román v dopisech o vztahu Bohumila Martinů k Vítězslavě Kaprálové

Próza 70. a 80. let
– oficiální
– historická, venkovská, vědeckofantastická i ze současnosti a literatura faktu
– nezřetelné generační členění, „vpád techniků“ – autorů z praktických povolání
– témata z různých prostředí a z každodenní praxe

Bohumil Hrabal (1914 – 1996)
– byl vynikajícím vypravěčem a prozaikem světové úrovně
– vstoupil do literatury v 50. letech a vydával částečně oficiálně a částečně v samizdatu nebo v cizině
– byl právníkem, ale vykonával různá zaměstnání – dělník, výpravčí, balič starého papíru a kulisák
– navázal na vypravěčské umění Jaroslava Haška – hospodské povídačky
– na jeho tvorbě byl patrný vliv surrealistických postupů
– ve svém díle uplatňoval zážitky z dětství, okupace, života v Praze a Polabí a znalosti prostých lidí
– měl zálibu v groteskních situacích, povahách a šokujících nápadech

– prvotina – Perlička na dně (soubor povídek)
– povídky Pábitelé
– o lidech zvláštním způsobem milujících život – vnitřně čistí, opravdoví a navenek obhroublí
– pábení – zvláštní způsob rozprávky z prvky poetismu, surrealismu a naturalismu
– novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé
– tvarová experimentálnost a dějová složka je na okraji zájmu
– próza Ostře sledované vlaky
– naopak pevná dějová linie – okupační tématika

– po r. 1968 měl dočasně zákaz vydávat
– v zahraničí otiskl knihu Městečko, ve kterém se zastavil čas (nymburský pivovar, hl. postavy – autorův otec, správce pivovaru a jeho bratr Francin)
– podobná tématika i v trilogii Městečko u vody (Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony)
– román Postřižiny
– spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života
– postavy – krásná a romantická Hrabalova maminka a fanfaronský strýc Pepin – nekonvenční vitalita obou
– obdiv k novému, radost ze života bez předsudků
– Kluby poezie (původně Příliš hlučná samota a Něžný barbar – upravená veze)
– v zahraničí vyšel i román Obsluhoval jsem anglického krále a trilogie Svatby v domě, Vita nuova, Proluky (vypravěčem je autorova žena Eliška)

Vladimír Páral (1932)
– inženýr chemik, prozaik a novátor a autor sci-fi

– pětidílný cyklus (3 novely a 2 romány)
– tzv. černá pentalogie – kritika zmechanizovaného moderního života v konzumní společnosti
– satirický nadhled autora, kritika promarněného života (honba za majetkem, kariérou a mocí)

– Veletrh splněných přání
– vypravuje o vedoucím chemické laboratoře (Milan Renč) – vrostl do jednotvárného života a vyhovuje mu (hlášení, zbytečné porady, neúčelná činnost a mechanické plnění úkolů bez iniciativy)
– nový styl – opakování slov, vět a odstavců = opakování životních úkonů – zhušťování výrazu (heslovistost, náznakovost), substantivní vyjadřování – prvek odborného stylu
– Soukromá vichřice
– je to pohled na skupinu 8 pracovníků chemického závodu – měšťáctví a zautomatizovaný život – láska je degradována na sex
– Katapult
– vzpoura proti nudě manželského života – 7 milostných vztahů, ale nespokojenost
– Milenci a vrazi
– život jako bezvýsledný kruh – boj o moc a vliv
– Profesionální žena
– parodie na seriály o nezdolných ženách – maloměšťácký konzumní život

– tzv. bílá pentalogie – vyšly zatím 4 knihy
– Mladý muž a bílá velryba
– odsouzení životní lhostejnosti, kalkulování, vypočítavosti a prospěchářství (Edita) – neschopnost plně žít (Viktor), ale i touha něco dokázat (ulovit „bílou velrybu“) – umocnit život láskou a prací (Břéťa) – životní oběť
– Radost až do rána
– spokojenost s průměrností, prospěchářství – tzv. socialistický životní ideál
– Generální zázrak
– sice „román naděje“, ale i marnost vytrhnout se z jednotvárnosti v životě a prospěchářství
– Muka obraznosti
– autobiografické prvky – ironie místo kritiky
– inženýr chemik ztroskotává na pracovišti – touží stát se spisovatelem

– žánrová oblast sci-fi

– varovný román Pokušení A-ZZ
– lidstvo v 21. století – luxusní život za cenu zrady nabízený mimozemskou civilizací
– Romeo a Julie 2300, Válka s mnohozvířetem, Země žen
– politickoideologická alegorie o násilí totalitní společnosti

– romány Playgirls I, II
– erotická tématika – otevřenost výpovědi a degradace lásky

Ota Pavel (1930 – 1973)
– byl autorem autobiografické prózy a dále pak přírodní a sportovní (novinář a sportovní reportér) – Dukla mezi mrakodrapy

– povídkové soubory Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby
– vzpomínky na otce a členy rodiny, přátele
– přírodní obrazy – les, ryby, řeka
– vynikající vypravěč – citlivý a laskavý pohled na člověka

Václav Dušek (1944)
– je prozaikem, dramatikem a scénáristou

– prózy z prostředí mladých lidí na okraji společnosti
– např. Druhý dech, Tuláci, Lovec Štěstí
– život narušené mládeže – recidivisté

Josef Nesvadba (1926)
– je autorem vědeckofantastických próz

– např. Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Výprava opačným směrem (povídky)
– román Tajná zpráva z Prahy

Radek John (1954)
– je prozaikem, filmovým scénáristou a televizním reportérem
– zpracovává společensky ožehavé náměty – chorobné projevy soudobého života (alkoholismus, brutalita, drogy), sociologicko-dokumentárním způsobem

– prvotina Džínový svět
– obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
– varovný román Memento
– zachycuje 10 let života Michala Otavy, bývalého studenta gymnázia, a jeho marné úsilí zbavit se drogové závislosti
– proces rozkladu osobnosti – prostředí narkomanů
– líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny (vnitřní výpověď) se střídá s odbornými výklady lékařů – informovanost a dokumentárnost

 

Nejvýraznější osobnosti exilové a samizdatové literatury
– jedná se o literaturu, která vzniká a je vydávána bez souhlasu totalitního režimu buď v zahraničí nebo doma formou samizdatu (strojopisný opis)

Milan Kundera (1929)
– je prozaikem, básníkem a dramatikem, který žije od roku 1975 ve Francii
– do literatury vstoupil v 50. letech

– povídky Směšné lásky
– jsou to povídky o různých podobách lásky
– román Žert
– v tomto románu autor vytváří obraz tragických deziluzí kolem nás, kde nevinna je trestána jako vinna

Díla vytvořená v emigraci
– román Život je jinde
– vypráví o vývoji člověka od revolucionářství k udavačství
– román Valčík na rozloučenou
– jedná se o tzv. „lázeňský román“
– složitá zápletka slouží k vyjádření úvah o ušlechtilosti a vandalství – vypočítavosti a sobectví
– román Kniha smíchu a zapomnění
– jedná se o několik variací příběhů o mravní devastaci českých lidí doma i v cizině
– román Nesnesitelná lehkost bytí
– je to filozofická próza o problémech vnitřní a vnější svobody a možnostech seberealizace
– román Nesmrtelnost
– tento román je založen na prolínání oblasti skutečnosti a fikce
– je to příběh dvou povahově rozdílných sester – Agnes a Laury – jímž se prolínají fiktivní setkání a rozhovory významných osobností světové kultury (Hemingway atd.) a úvahy autora

Josef Škvorecký (1924)
– je prozaikem a nakladatelem
– od r. 1969 působí jako profesor na univerzitě v Torontu v Kanadě
– v r. 1971 založil nakladatelství českých knih Sixty (s manželkou a spisovatelkou Zdenou Salivarovou)

– generační román Zbabělci
– tento román vypráví o posledních válečných dnech v Náchodě
– vypravěčem je Danny Smiřický a jeho přátelé z džezové kapely
– dílo je o střetu jejich statečného chování proti předstíranému vlastenectví místní smetánky s touhou po moci

– postava Dannyho se objevuje i v dalších jeho dílech

– novela Konec nylonového věku
– popisuje období po únoru 1948 – Danny je zde zastoupen jednak v postavě profesora angličtiny, tak i v postavě Sama
– román Tankový prapor
– náplní je popis vojenské služby v 50. letech – o omezenosti důstojníků, ale jejich absolutní moci nad prostými vojáky
– svým žánrem se řadí do humorného satirického románu
– soubor příběhů Prima sezóna
– děj se odehrává v období války
– vypráví o septimánu Dannym a jeho láskách
– román Mirákl
– popisuje události 50. let – čihošťský zázrak – a 60. let – Pražské jaro a srpnová okupace v r. 1968
– Danny je zde jako účastník událostí
– Příběh inženýra lidských duší
– Danny tady vystupuje jako profesor na Torontské univerzitě – svět posrpnové emigrace a Dannyho vzpomínky na léta okupace doma

– jedná se o volnou pentalogii

– prózy s židovskou tématikou

– povídkový soubor Sedmiramenný svícen, Babylonský příběh a jiné povídky
– z období 60. let

– detektivní prózy

– kriminální román Lvíče
– cyklus Smutek poručíka Borůvky, Konec poručíka Borůvky, Návrat poručíka Borůvky

Pavel Kohout (1928)
– je básníkem, dramatikem a prozaikem
– v 50. letech vyvíjel určitou politickou činnost
– od roku 1968 měl zákaz vydávat a od roku 1978 žije v emigraci

– prózy Z deníku kontrarevolucionáře
– je v nich konfrontace sovětských osvoboditelů v r. 1945 a okupantů v r. 1968
– román Katyně
– tento román pojednává o absolventce odborné školy pro katy
– jedná se o satiru na mocenské praktiky StB – odhaluje mechanismy moci
– román Kde je zakopán pes
– popisuje atmosféru 70. let a události kolem Charty 77
– román Hodina tance a lásky
– je to román z prostředí terezínské Malé pevnosti
– je to v podstatě konfrontace nacistické a stalinské totality
– román Sněžím
– vytváří obraz polistopadových poměrů v Čechách

Alexandr Kliment (1929)
– je autorem psychologických próz

– Marie
– toto dílo je autorovou prvotinou
– je to vlastně sonda do rodinného prostředí – jistá metoda psychologického rozboru pocitů postav

– román Nuda v Čechách
– toto dílo vzniklo v zahraničí
– pojednává o rozhodování architekta mezi komfortním způsobem života nebo emigrací a možností seberealizace

Karel Pecka (1928)
– je autorem prózy z vězeňského prostředí (političtí vězni v 50. letech)

– román Horečka
– román Velký slunovrat
– román Motáky nezvěstnému

Ludvík Vaculík (1926)
– je prozaikem, fejetonistou a autorem textu Dva tisíce slov
– dále je organizátorem edice Petlice – samizdat

– román Morčata
– obsahuje kritiku součastnosti
– jedná se o modelový román o absurditě a odcizení
– román Český snář
– jedná se o otevřenou dokumentární výpověď o životě hlavních představitelů neoficiální literatury 70. let
– je napsán formou deníkových záznamů
– román Jak se dělá chlapec
– tímto románem autor reaguje na Smolnou knihu Lenky Procházkové – motiv nevěry a žárlivosti

Další autoři

Eva Kantůrková – Přítelkyně z domu smutku
Ivan Klíma – Milostné léto
Zdena Salivarová – Nebe, peklo, ráj

 

Poválečná dramatická tvorba
Drama v letech 1945 – 1968

a) po válce
– v tomto období doznívá okupační tendence s jinotaji

Jan Drda

– pohádkové hry Dalskabáty, hříšná ves

– je obnoveno D46, ale je zde patrný vliv totalitní ideologie

b) 50. léta
– je zaznamenán zánik satirické tvorby a divadla – nástup komedie (oficiální optimismus) – výsměch „třídnímu nepříteli“

– téma vesnice za války a po ní

Miloslav Stehlík (1916)

– Mordová rokle
– tématika okupace
– Jarní hromobití
– vypráví o združstevňování na vesnici

– téma historie

Vojtěch Cach (1914)

– Duchcovský viadukt
– Mostecká stávka

Milan Jariš (1913)

– Boleslav I.

– budovatelská tématika

Vašek Káňa

– Parta brusiče Karhana

c) 2. pol. 50. let
– v tomto období se tvoří hlavně tzv. generační hry (jedná se o dialog 2 až 3 generací o smyslu života) – úsilí o pozitivního hrdinu

Pavel Kohout (1928)

– Taková láska
– je to forma inscenovaného soudního procesu – sebevražda studentky z nešťastné lásky

Josef Topol (1935)
– je básníkem a dramatikem skupiny Tvář
– tvoří hry o současných mladých lidech

– Jejich den
– je o střetnutí životních koncepcí
– ideály proti výhodnému a výnosnému zaměstnání
– Konec masopustu
– hledání jistot na venkově proti světu civilizace
– jedná se o metaforické drama s poetickými prvky

d) 60. léta
– objevuje se tzv. absurdní drama – obraz člověka, který ztratil smysl života – varování

Václav Havel (1936)

– hra Zahradní slavnosti
– jsou v ní vyobrazeny banální životní situace v detailech
– obraz života a světa jako nedohraná šachová partie (metafora)
– hra Vyrozumění
– tato hra je zaměřena proti komunistické byrokracii
– hra Ztížená schopnost dorozumění
– o neschopnosti člověka uskutečnit záměr a rozhodnout se

– další hry nesměly být hrány

– jednoaktovky Audience
– spisovatel Vaněk, disident pracující v pivovaře, vede rozhovor s nadřízeným sládkem
– střetává se zde intelektuální kultivovanost s pseudolidskou bodrostí
– Vernisáž
– Protest
– hra Largo desolato
– je o strachu člověka před pronásledováním a vydíráním tajnou policií
– péče přátel, ale omezování jeho individuality

– rozkvět divadel malých forem (od. r. 1955) – obzvláště pak v Praze

Reduta – text-appely Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila (pořady povídek, komentářů a písniček)
Divadlo na zábradlí – činohra i pantomima (Ladislav Fialka), Ivan Vyskočil a Ljuba Herrmannová
Semafor (Sedm malých forem) – vzniklo v r. 1959
– hudebně zábavné dvojice Jiří Suchý – Jiří Šlitr
– hry Člověk z půdy, Zuzana je sama doma, Jonáš a tingl – tangl
– od 60. let dvojice Miroslav Šimek a Jiří Grossmann
pražský revuální soubor Rokoko
satirické divadlo Večerní Brno
brněnský soubor Husa na provázku

Drama v 70. a 80. letech

oficiální – poznamenáno „normalizací“

Oldřich Daněk (1927)

– Válka vypukne po přestávce
– řeší se zde otázka umělcovy morálky
– Vévodkyně valdštejnských vojsk
– drama o postojích lidí k válce – retrospektiva Valdštejnova osudu
– Zpráva o chirurgii města N.
– o etice lékařské práce

Karel Steigerwald (1945)

– hra Neapolská choroba
– hra s prvky humoresky a absurdního divadla – tragikomedie o nebezpečí totality

Jiří Hubač (1929)

– Stará dobrá kapela
– jedná se o televizní inscenaci Nezralé maliny
– vypráví o setkání dávných kamarádů, hledání cesty k sobě a zklamání z nesplněných ideálů
– Ikarův pád

Daniela Fischerová (1948)

– Hodina noci mezi psem a vlkem
– je zde zobrazen Villon jako undergroundový básník

– vliv Československé televize v oblasti dramatické tvorby
– množství seriálů

Jaroslav Dietl (1929 – 1985)
– tvořil mnohodílné seriály s aktuální společenskou problematikou a obrazem mezilidských vztahů v různých prostředích

– Tři chlapi v chalupě
– Nejmladší z rodu Hamrů
– Nemocnice na kraji města

– nová divadla malých forem – neprofesionální divadla
– Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo na provázku, Divadlo Járy Cimrmana
– autorskými osobnostmi zde byli např. – Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Bolek Polívka, Miroslav Horníček, Jiří Suchý, Miroslav Šimek, Jiří Krampol, Ivan Vyskočil a jiní

samizdatové – většina her zůstala v čtené podobě nebo byla hrána v zahraničí
– domácí divadlo Vlasty Chramostové, soukromé inscenace na Havlově Hrádečku

– autoři – Pavel Kohout, Václav Havel, Josef Topol, Ivan Klíma, Milan Uhde, Karol Sidon, Pavel Landovský, Milan Kundera a další