Romantismus v literatuře a umění

Romantismus (z lat., angl. a fran. romantic = napínavý, často odchylný od skutečnosti, dobrodružný, nevšední, neobvyklý, citový, záhadný; původně od slova román = rozsáhlé výpravné dílo) vznikl jako reakce na osvícenství a jeho racionalismus, na první průmyslovou revoluci a na krizi civilizace po VFR a za napoleonských válek. Feudalismus padl nebo se volně přetvořil v osvícenský absolutismus. Nastolení kapitalismu. Romantismus není jen uměleckým směrem, ale i životním pocitem a postojem člověka ke společnosti a světu. Romantický postoj ke světu vychází z představy konfliktu, nacházíme zde vždy jen krajní polohy (rozpor mezi jedincem a společností, mezi snem a skutečností atd.). Vyznačuje se oblibou dávnověku, zálibou v mimořádných okolnostech lidského života, návratem k přírodě, volbou divokých přírodních scenérií, exotických krajin, návratem do minulosti, důrazem na fantazii a iracionalitu, prvky tajemnosti, osudovosti nebo hrůznosti, kultem lidové písně, vypjatým individualismem a subjektivismem, povýšením národní svobody a svobody jednotlivce na nejvyšší hodnotu.

Architektura – v zahradní architektuře oblíben anglický park (žádný řád = dojem volnosti přírody).

Malířství – Eugene Délacroix (Dantova bárka, Svoboda vede lid na barikády).

Hudba – Gioachin Rosini (Lazebník sevillský), Carl Maria von Weber (Čarostřelec), Giuseppe Verdi (Nabuco), Franz Schubert, Robert Schumann, Fryderyk Chopin, Ferenc Liszt, Richard Wagner, Petr Iljič Čajkovskij.

Literatura – bohatá metaforičnost, využití jazykových prostředků lidových i archaických, kontrastností, hudebností, vnímavostí pro barvu. Převládají lyrickoepické žánry (veršovaná povídka, poema, epos, dramatická báseň) a v próze historická povídka a román.

Romantický hrdina často splývá s autorem, opovrhuje společenskými pravidly, je výjimečný, a proto osamělý. Únik hledá v protispolečenském gestu nebo činu, nebo se zapojuje do nadosobního boje, který je v rozporu s dobou. Nemožnost uskutečnit své cíle ho vede ke spleenu (životní únava, nuda, těžkomyslnost). Zamilovává se nešťastně až tragicky. Jeho život je obestřen tajuplností.

 

Německo

Komplikovaná a nábožensky zabarvená literatura.

Novalis (vl. jm. Friedrich von Hardenberg)

Hymny noci

• skládají se ze šesti zpěvů hymnického charakteru; častá metafora; prvky mysticismu; spousta protikladů; oslavuje Pannu Marii

Heinrich von Offterdingen

• nedokončený román o potulném středověkém básníkovi hledajícím modrý květ (smysl života a poezie)

 

metafora = přenesení slova na představu, která se původní představě v něčem podobá, a to v něčem nikoli podstatném, ale nápadném; přenesení významu na základě vnější podobnosti

 

Friedrich Hölderlin

Hyperion

• lyrický román v dopisech; tzv. vývojový román; oslava člověka, přírody, rozumu i citu

 

vývojový román = obměna didaktického románu 17. a 18. stol., v němž jsou potlačeny prvky pedagogické a poučné a má celistvější záběr dobového života sociálního a kulturního; jeho základ tvoří životní osudy hrdiny od dětství nebo jinošských let až k jistému stupni zralosti; hrdinova osobnost postupně dozrává v kontextu s vývojem společnosti; zpravidla ztělesňuje ideál doby a autora

 

Jakob a Wilhelm Grimmové

• sbírali lidovou slovesnost; vydali soubor německých lidových pohádek; knihovníci a profesoři

 

Heinrich Heine

Kniha písní

• lyrická sbírka složená z pěti oddílů; hlavním tématem je básníkova nešťastná láska, ale i romance, balady, sebeironie
• Severní moře – poslední a nejlepší oddíl; živelnost a proměnlivost moře i subjektivní prožitky; otázky o smyslu života

 

Anglie

George Gordon Byron

• měl obrovský vliv na rozvíjející se evropský romantismus; romantický bouřlivák hlásající osobní i národní svobodu; aristokrat, kterému se jako romantikovi nelíbí vlastní postavení, a proto se rozchází se svým okolím a zbytek života cestuje; chtěl navštívit místa se slavnou minulostí (Itálie, Francie, Řecko); zemřel na mor (nakazil se při pomoci Řekům proti Turkům)

Childe Haroldova pouť

• autobiografické prvky; na svých cestách nalézá památky staré slávy, hledá v dávnověku poučení pro budoucnost, varuje nás před nimi a protestuje proti dobyvačným válkám, zneužití víry a tyranie
• vytvoření hrdiny, osamoceného představitele v boji proti tyranii

Džaur

• lyrickoepická povídka o mnichovi, který vstoupil do kláštera, protože ho zklamal svět

Korzár

• lyrickoepická povídka

Manfréd

• veršované filosofické drama; hlavní postavy revoltují proti útisku (kritika církve)

Kain

• jako Manfréd

 

byronská povídka = veršovaná povídka s mnoha lyrickými prvky podkreslenými dějem, který slouží autorovi jako prostředek k vyjádření vlastní myšlenky; alegorie; hrdina splývá s autorem

apostrofa = oslovení osob, věcí, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů

 

Percy Bysshe Shelley

• Byronův přítel bojující proti společenským předsudkům a útlaku; musel opustit univerzitu a vlast; odešel do Itálie, kde za bouře zemřel

Odpoutaný Prométheus

• lyrické drama; zpracovává báji o Prométheovi; inspiruje se hrdinovým bojem za lepší život lidí, za svobodu (titánský boj = boj, ve kterém musíme vynaložit nadlidské úsilí); Shelley věří ve šťastný konec tohoto boje; Prométheus není potrestán

 

Walter Scott

• syn právníka; sám se také stal právníkem; sbíral staré skotské balady; nejprve psal veršované rytířské povídky a poté historická díla

Jezerní panna

• povídka

Waverly

• román vydán anonymně; čerpá ze skotských dějin

Ivanhoe

• román se odehrává ve střední Anglii na sklonku 12. stol. v době bojů mezi normandskou a sasskou šlechtou; z křižácké výpravy se domů vrací Richard Lví srdce; mezitím jeho království spravuje jeho bratr princ Jan, který organizuje spiknutí proti Richardovi (je však zmařeno); Ivanhoe je členem družiny Richarda Lvího srdce; rytířské ctnosti vyvyšuje nade vše; román se rozvíjí ve dvou rovinách (v první je konflikt sasské a normandské kultury a zápas o moc v zemi; v druhé jsou milostné zápletky); v románu vystupují mnohé společenské vrstvy; je zde zmíněna osobnost Robina z Locksley (Robin Hood)
• román má mnoho válečných scén, zápletek, tajemných postav; dovede přiblížit minulost; propaguje svět cti a hrdinství

Pirát

Talisman

 

historický román = zaměřený na děje dob minulých; základ a reálie tvoří historická fakta; směřuje k zobrazení dějin vzájemně se proplétajících osudů individuálních s národními nebo zachycuje ráz života dané etapy historického vývoje společnosti prostřednictvím fiktivního příběhu a fiktivních postav

 

Emily Brontëová

• zpočátku psala verše; poté se proslavila svým jediným románem

Na větrné hůrce = Bouřlivé výšiny

• román se odehrává na přelomu 18. a 19. století v Anglii; příběh vypráví nájemce panství Drozdov a tamní hospodyně; vlastníkem panství Větrná hůrka je pan Ernshaw; má dceru Kateřinu (krásná, citová), syna Hyndleyho a nalezence Heathcliffa, kterého má Kateřina ráda a Hyndley ho nesnáší; po smrti pana Ernshawa dává Hyndley Heathcliffovi najevo, že je nižšího původu a donutí ho, aby se začlenil mezi služebnictvo; Kateřina ho má stále ráda; Kateřina je dána na výchovu na sídlo Edgara Lintona na Drozdov; zde se do Edgara zamiluje (jeho postava je kladný hrdina, čtenář je ale proti němu zaujat, protože fandí lásce Kateřiny a Heathcliffa) a Edgar se zamiluje do Kateřiny; mají svatbu (Kateřina nemá Edgara opravdu ráda, jen si tak zajistila společenské postavení), načež Heathcliff odchází z Větrné hůrky; po nějakém čase se navrací už jako bohatý a uznávaný muž s plánem pomstít se všem, kteří mu ublížili; nejprve podvodně získá Větrnou hůrku, odkud vyžene Hyndleyho syna Haretona a ostatní členy rodiny; pak se seznámí a poté ožení s Isabelou, sestrou Edgara, kterou Kateřina varuje, aby to nedělala, neboť cítila Heathcliffovu pomstu; po svatbě se k Isabele Heathcliff chová jako ke služce a ponižuje ji, přesto spolu mají syna; Kateřina má s Edgarem dceru Kateřinu; pod návalem událostí se Kateřina starší zhroutí a později umírá; Heathcliff podporuje sňatek svého syna s Kateřinou mladší; oba se do sebe zamilují a vezmou se; po smrti Hethcliffova syna se Heathcliff podvodně zmocňuje i Drozdova; nakonec Heathcliff umírá; Kateřina mladší se zamiluje do Haretona a vezmou se (jejich láska nakonec vykoupí veškeré hříchy minulosti)
• Drozdov – pohodové, poklidné sídlo vyrovnaných Lintonů; uhlazené prostředí připomíná Edgara; Větrná hůrka – sídlo vášní; špatné počasí připomíná Heathcliffa
• Heathcliff – romantická postava; bouří se proti společnosti, která ho zavrhla; poté se mstí i těm, kteří mu neublížili; Kateřina – podřídila se konvencím; protiklad lásky k Heathcliffovi a Edgarovi

 

Francie

Zde romantismus začíná později než v Anglii. Více se zde prolíná romantismus s realismem.

Victor Hugo

• syn Napoleonova generála; vychováván matkou s averzí vůči Napoleonovi; nakonec se z jejího vlivu vymanil a začal Napoleona obdivovat; nesnášel politický útlak; nesouhlasil s politikou Ludvíka Bonaparta a stal se jeho odpůrcem, načež 20 let žil ve vyhnanství na Normandských ostrovech
• podle Huga na člověka doléhají pověry a dogmata (barva pleti, rodinný původ atd.), nespravedlivost zákonů, živly přírody
• v jeho dramatech jsou hrdinové protikladní; častým motivem je láska lidí z rozdílných tříd

Cromwell

• drama; vyjadřuje obdiv romantismu; úvod se stal manifestem romantismu

Legenda věků

• třídílný básnický cyklus; pokusil se zobrazit vývoj lidstva (vědění, víra, sny); věřil v humanitu a pokrok

Chrám Matky boží v Paříži

• sugestivní zachycení středověké společnosti 15. století; centrem děje je katedrála Notre Damme (symbol duchovní atmosféry)
• Quasimodo – hrbatý, ohyzdný zvoník, nahluchlý, nalezenec, ujal se ho kněz Klaudius Frolo a vychoval ho; oddanost Quasimoda ke Klaudiovi; Esmeralda – krásná Cikánka, dobré srdce, nejasný původ
• Klaudius se do Esmeraldy zamiloval a chce ji požádat o ruku; řekne Quasimodovi, aby ji unesl; Klaudius po neúspěchu Esmeraldu obviní z čarodějnictví a vydírá ji; Esmeralda odolá; v den popravy Quasimodo Esmeraldu unese, protože se do ní zamiloval, i když ví, že jeho láska není opětována; Esmeralda je nakonec popravena; Quasimodo odchází od Matky boží; po letech jsou nalezeny dvě kostry v objetí a jedna je hrbatá

Bídníci = Ubožáci

• pozdně romantické dílo s realistickými prvky; děj se odehrává v 19. století (revoluce); hlavní hrdina Jean Valjean se dostává díky krádeži chleba na galeje; díky mnoha pokusům o útěk se jeho trest prodloužil až na 19 let; po propuštění se dopustil další krádeže u biskupa, který ho vzal k sobě; když je Valjean četníky odhalen, biskup řekne, že svícny Valjeanovi dal; v tomto okamžiku je zlomena jeho nedůvěřivost v lidi a stává se ušlechtilým; zbohatne a peníze dává chudým; ujme se osiřelé Cossetty; její chudá matka jí dala na výchovu k Thénardierovým (amorální, okrádají mrtvoly apod.) kvůli nedostatku peněz; posílá jim všechny svoje výdělky (nakonec se stává prostitutkou a umírá); u smrtelné postele Valjean slíbí Cossettině matce, že se o ní postará; Valjeana pronásleduje celou knihou policista Javert posedlý představou zavřít Valjeana na doživotí; jednou má Valjean možnost Javerta zabít, ale neudělá to; Javert nechává Valjeana jít svou cestou; sám spáchá sebevraždu; Valjean se do Cossetty zamiloval; dále se do ní zamiloval i chudý šlechtic Marius; Valjean se o Cossettu bojí; při revoluci zachrání Valjean Mariovi život; Marius si vezme Cossettu; Marius se dozví, že byl Valjean na galejích a zavrhne ho; když pozná, jak se změnil a že ho zachránil, smíří se; nakonec Valjean umírá
• román je přelidněn osobami s vedlejšími dějovými liniemi; román je obžalobou lidského ponížení

Dělníci moře

• báseň v próze; hrdinou je prostý rybář, samotář, nevzhledný, romantik; je podezříván z čarodějnictví; zamiluje se do dcery váženého občana; jednou ztroskotá jeho loď a slíbí ruku své dcery zachránci jeho přístroje z lodi; tento rybář se o to pokusí a podaří se mu to; když zjistí, že ho dívka nemiluje, utopí se

Devadesát tři

• román o srážce revolučních a konzervativních sil na venkově v době revoluce

Muž, který se směje

• příběh mladého lorda, který byl v dětství unesen španělskými piráty; zhyzdili ho, aby ho mohli ukazovat za peníze v cirkusu; později se dozví o svém původu a bohatství, je ale vyvržen vysokou společností; chce se vrátit, ale chudina ho odmítá; nakonec spáchá sebevraždu

Ruy Blas

 

Stendhal (vl. jm. Henri Beyle)

• spisovatel romantismu a realismu; pocházel ze zámožné rodiny a nesnášel svého otce a kněze, kteří ho vychovávali; ve dvaceti letech se stal Napoleonovým úředníkem a později i důstojníkem; prodělal tažení do Ruska; nejdříve Napoleona obdivoval, poté zavrhoval; po pádu Napoleona se uchýlil do Itálie (umění); zde jako první vydal životopisy umělců a cestopisy; stal se členem karbonářů (tajná organizace); po objevení je pronásledován; byl vykázán z Itálie a vrátil se do Francie, kde napadá vládu; chtějí se ho zbavit, a tak ho jmenují konzulem v Terstu v Rakousku; zemřel v Paříži

Červený a černý

• červená – barva revoluce, krve, boje, renesance, lásky; černá – barva útisku, tmářství, společenských intrik, církevního tmářství
• hlavním hrdinou psychologického románu je Julián Sorel pohledný, mladě vypadající syn venkovského tesaře; chce dosáhnout významného postavení; později zjišťuje, že na vrchol vede cesta jen přes známé a intriky; sympatizuje s Napoleonem a chce se stát vojákem; tento sen mu díky době není umožněn, a tak se dává na kněžskou dráhu (pokrytecky se chová zbožně, i když tak nesmýšlí); jako vychovatel se dostal do rodiny starosty, kde si získal lásku jeho manželky, paní de Rênal; Julián odchází do kněžského semináře; odtud se jako sekretář dostává do rodiny markýze de la Mole do Paříže; zamiluje se do jeho dcery Matyldy; sňatek s ní je přerušen dopisem paní de Rênal, kde Juliána líčí jako vypočítavého chytráka neschopného citu k dámě z vyšší společnosti; Julián jí v návalu vzteku postřelí a dostává se k soudu; obě ženy ho stále milují a chtějí mu pomoci; Julián odmítá milost od společnosti, která mu zničila jeho ideály a dochází k vlastnímu poznání sama sebe; je gilotinován
• román byl napsán podle skutečného soudního procesu; ohlasu se dočkal až později (v realismu u Balzaka)

Kartouza parmská = Věznice parmská = Parmský klášter

• romanticko-realistický psychologický román; hlavním hrdinou je mladý a krásný Fabrizio del Dongo italský šlechtic plný ideálů a obdivu k Napoleonovi; utíká z domova; účastní se několika bitev; rozčarován se vrací domů do Itálie, kde je přivítán svou tetou Ginou, která se do něj zamiluje a radí Fabriziovi, aby se dal na kněžskou dráhu; jednou ve rvačce zabije člověka; jako vězeň se dostává do parmské citadely; zde se zamiluje do velitelovi dcery Klélie; Gina zorganizuje Fabriziův útěk, ten však miluje Klélii, která s ním čeká dítě, ale je provdána za jiného muže; Klélie s dítětem umírá a Fabrizio se uchyluje do kláštera, kde po delším žití umírá
• Fabrizio a Gina jsou klasickými představiteli romantických hrdinů

 

psychologický román = je příznačný pro realistickou prózu 19. stol.; zaměřuje se na vykreslení duševního života; zobrazuje vnitřní reakce postav bez jasného motivu

 

Alfred de Musset

• subjektivní díla; píše o lásce

Zpověď dítěte svého věku

• zklamání společností; jediné východisko hledáno v lásce; hlavní hrdina je nejdříve v lásce zklamán a s dalšími ženami se rozchází díky vlastní žárlivosti

+

USA

Edgar Allan Poe

• byl dítětem chudých herců; otec byl alkoholik, a tak se manželství jeho rodičů brzy rozpadlo; matka mu zemřela na tuberkulózu ve třech letech; byl vychováván bezdětnými Allanovými; nevlastní matku měl rád, ale s otcem si nerozuměl; chtěl studovat na univerzitě, ale díky způsobu života a malým finančním příspěvkům svého nevlastního otce upadá do finančních dluhů; opouští studia a chce se stát poddůstojníkem; opět díky způsobu života ze školy odchází; rozchází se s otcem, který ho odmítá podporovat; odchází ke svojí tetě; věnuje se literatuře; bere si za ženu mladinkou dceru své tety; stále se chová nepřístojně; byl obávaným kritikem; jeho žena Virginie umírá na souchotiny; zdrogovaný umírá; jeho přátelé se od něj distancovali (na pohřeb mu přišli jen čtyři lidé)
• napsal 70 povídek a 70 básní

Detektivní povídky

Vraždy v ulici Morgue

• vrahem dvou žen je uprchlý orangután

Ukradený dopis

Vrah jsi ty

Hororové povídky

• cílem je u čtenáře vyvolat hrůzu pomocí nadpřirozena, psychologie, nečekaných zvratů, bestiálnosti…

Černý kocour

• muž zabije svou ženu a omylem ji i s živým kocourem zazdí; kocour ho vydáváním zvuků prozradí

Maska Červené smrti

• na rozmařilý bál se dostává postava s maskou červené smrti; později zjišťují, že se nejedná o masku, a tak umírají

Jáma a kyvadlo

• hrdina vystaven teroru španělské inkvizice; nejdříve je zavřen do temné kobky s jámou uprostřed, poté je přivázán pod obrovité kyvadlo; krysy mu ale přežerou řemeny a před popravou je osvobozen spojenci

Poezie

• tvoří ji v době, kdy opadává romantická vlna, přesto užití mnoha znaků romantismu v básních (protiklady, realita naproti ideálu); časté užití symbolů; předchůdce symbolismu a prokletých básníků; touha po kráse a lásce spojená s úzkostí ze smrti

Havran

• baladická skladba v níž vystupuje osobní podstata rozpolcené postavy proti svědomí, které je ztělesněno havranem; dialog často dramatizován monologem; hlavním tématem je žal nad ztracenou milenkou; havran ztělesňuje nejen autorovo svědomí, ale i smrt milenky a smrt autorovu; užití refrénu (never more – víc už ne)

Filosofie básnické skladby

• esej související s Havranem

 

horor = vyvolává u čtenáře pocity hrůzy a strachu; novodobá odrůda tzv. černého románu

černý román = románová forma objevující se v Anglii ve 2. pol. 18. stol. a poč. 19. stol.; vyvolává silné city dojetí až pocity hrůzy a děsu; dominuje v něm složka dějová s fantastickými i racionálními motivy

symbol = znak zastupující obecný pojem, konkrétní představa, jež slouží k označování nějakého abstraktního pojmu

refrén = část verše, verš nebo několik veršů, úsek textu, který se v básni nebo písni opakuje, a to buď beze změny nebo pozměněn; bývá umístěn na začátku nebo na konci strof a odstavců, ale může se objevovat i v nich; může být k textu připojen beze smyslu nebo může být jeho pointou nebo může zahrnovat celé resumé díla

 

Rusko

Prolínání s realismem.

Alexandr Sergejevič Puškin

• pocházel ze staré šlechtické rodiny; silně prožíval národně osvobozenecká hnutí v Evropě; díky psaní svobodomyslných veršů se ocitl ve vyhnanství; po určitých letech se díky zrušení vyhnanství vrátil do Petrohradu, kde byl až do smrti pod policejním dohledem; zahynul v souboji
• psal drobnější lyrickoepické skladby, ve kterých charakterizuje romantické hrdiny (rozervanci toužící po svobodě a střetávající se se společností), romány a povídky

Kavkazský zajatec

Cikáni

Evžen Oněgin

• veršovaný román; děj se odehrává v první třetině 19. století v ruské společnosti; hlavním hrdinou je petrohradský bouřlivák Evžen Oněgin, který odjíždí na venkov za umírajícím strýcem; po jeho smrti se seznámí s tamním básníkem Lenským a statkářkou Larinovou; její starší dcera Taťána se do Oněgina zamiluje, ten ji však odmítá a obdivuje se její mladší sestře Olze; v souboji zabíjí Lenského a dává se na cesty; po návratu zjišťuje, že Taťánu miluje; ta se však mezitím vdala za jiného muže; přestože Taťána Oněgina stále miluje, odmítá ho
• Taťána a Lenský jsou typickými romantickými hrdiny

Piková dáma

• novela s fantastickými prvky

Kapitánská dcerka

• povídka s historickým námětem

Boris Godunov

• drama s historickým námětem

 

román ve verších = veršovaný lyrickoepický žánr; spojuje románové vyprávění s lyrickým principem; je silněji vázán básnickými formami; prostý příběh se dělí do epizod a situací volně spjatých a do popředí se dostává postava vypravěče, která zaujímá odstup vůči hlavnímu hrdinovi i ději, který je přerušován vypravěčovými komentáři

 

Michail Jurjevič Lermontov

• velmi svobodomyslný, proto byl dvakrát vykázán na Kavkaz

Démon

• poéma; hlavní postavou je démon – symbol zla, nenávisti, pohrdání, svobody (negativa převažují); byl Bohem za vzpouru zavržen a odsouzen k věčné samotě bez lásky; zatouží po štěstí a doufá ve zlomení kletby; zalíbí se mu krásná kněžna Tamara, kterou při polibku jeho smrtonosná ústa zabijí
• myšlenky nesmrtelnosti, lásky, štěstí; zlo se rodí z bezmocnosti dobra

Hrdina naší doby

• román v novelách; postava Pečorina – mladý ruský šlechtic intelektuál, odmítá dělat obyčejnou kariéru, a tak se z vlastní vůle stává vyděděncem společnosti; hledá smysl života, který nenalézá v lásce ani v přátelství, a tak se uzavírá do sebe; Pečorin rozumově rozebírá své city

 

poéma (básnická povídka) = původně synonymum pro báseň, později pro lyrickoepickou básnickou skladbu zpravidla středního rozsahu

 

Polsko

Literatura prostředkem revoluce.

Adam Mickiewicz

• pocházel z chudé zemanské rodiny; smýšlel pokrokově, a tak byl vykázán do vyhnanství do Ruska, kde se seznámil s Puškinem; působil i na pařížské univerzitě; zemřel v Turecku na choleru

Dziady

• jedná se o obřad vyvolávání duší zemřelých; volně komponovaná básnická skladba; vyvíjí se ve dvou liniích (nešťastná láska hlavního hrdiny – autora; osud národa – svým utrpením vykoupí svobodu ostatním národům)

Konrád Wallenrod

• historická poéma o litevském šlechtici, který se stal křižákem, aby tak lépe pomohl svému národu; děj je přerušován lyrickými pasážemi

Pan Tadeáš

• polský národní epos; příběh dvou zemanských znesvářených rodin, které smíří až láska nejmladší generace (Tadeáš a Zoška); líčení života venkovské šlechty

 

Juliusz Slowacki

• básník a dramatik

Balladyna

• tragédie; příběh zasazen na přelom doby pohanské a křesťanské; vystupují v něm nadpřirozené bytosti; prvky lidové, biblické, antické; narážky na současnost

rytíř Kirkor si chce vzít chudou Alinu; její sestra Balladyna jí zabije a stane se Kirkorovou ženou; její krutovláda je skončena, když ji zasáhne blesk

 

Uhry

Sándor Petöfi

• revoluční básník toužící po národní svobodě; psal poezii revoluční i milostnou; dokázal se přiblížit lidové tvorbě (některé jeho básně zcela zlidověly)

 

Čechy

Karel Hynek Mácha

• narodil se na Malé Straně; matka byla z hudební rodiny a otec byl mlynářským pomocníkem s krupařským krámkem na Dobytčím trhu; studoval gymnázium v Praze, kde se setkal s Jungmannem; dále studoval na vysoké škole filosofii a práva; miloval literaturu, historii, cestování a divadlo; díky ochotnickému divadlu se seznámil s Eleonorou Šonkovou (musela přestat s divadlem, neboť na ní Mácha žárlil); po studiích odchází jako advokátní koncipient do Litoměřic, kde žil ve finančním nedostatku; zemřel těsně před svatbou (na zápal plic nebo na choleru)

Próza

• tendence prolínání žánrů

Obrazy ze života mého

• zamýšlený soubor povídek ze současnosti, ale realizovány jen dvě povídky
• Večer na Bezdězu – lyrizovaná próza; úvahy; příroda; spatření poutnice s dětskou rakví – život
• Márinka – připomíná hudebně dramatickou skladbu; má intermezzo (Temná noci); v povídce vystupuje sám autor; děj se odehrává v chudinském prostředí Na Františku, kde se autor seznamuje s Márinkou (hraje na klavír); souzní s ní; autor odchází do Krkonoš; po jeho návratu z dlouhé pouti zjišťuje, že Márinka zemřela na souchotiny a její otec houslista se žalem utopil

Cikáni

• román je tematicky podobný Máji; děj se odehrává na panství Valdemara z Borku, který je krutý a zapříčiňuje mnohá neštěstí; do kraje přichází mladý Cikán se svým starším opatrovníkem; Valdemar je otcem mladého Cikána; starý Cikán zabije Valdemara za to, že mu před lety svedl milou; mladý Cikán se stává majitelem panství, ale v touze po volnosti odchází

Kat

• rozsáhlá prozaická skladba; ze zamýšlených čtyř částí realizována jen jedna; každá část nese jméno svého dějiště (Křivoklad, Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
• Křivoklad – líčí život krále Václava IV. (zajatec českých odbojných pánů na Křivokladě, který byl osvobozen); romantická postava kata (slouží Václavu IV., je levobočkem z přemyslovského rodu; na rozdíl od Václava IV. se cítí být povolán ke královskému úřadu, ale je pouhým vykonavatelem tragických králových rozhodnutí; nositel tragického životního pocitu)

Poezie

• zpočátku psal německy; nikdy však sám tyto básně neotiskl; stylizované postavy poutníků, poustevníků, vyděděnců, kteří utíkají do přírody hledat samotu (společnost jim nerozumí) a loupežníků, kteří proti společnosti revoltují násilnými činy; téma volnosti a svobody

Máj

• naše nejslavnější romantická skladba; poprvé vyšla r. 1836; lyrickoepická báseň složená ze čtyř částí a dvou intermezz (meziher), která zpomalují děj, vysvětlují motivy a dokreslují atmosféru
• dějištěm je kraj v okolí Bezdězu; příroda zde hraje velmi důležitou roli (je kulisou celému ději); děj je pouze nastíněn, slouží k vyjádření filosofických úvah autora; hlavní postavou je loupežník Vilém („strašný lesů pán“); zabije svůdce své milé Jarmily (netuší, že to byl jeho otec); je uvězněn; Jarmila spáchá sebevraždu; ve vězení Vilém přemýšlí o svém životě a o činu, ke kterému ho dohnala společnost (otec, který ho vykázal do lesů); sám ovlivňuje společnost, která se neptá po příčině jeho aktu a nežije v souladu s přírodou; je popraven; Viléma děsí pomyšlení na smrt (vidí v ní prázdnotu, nicotu), ale nakonec se přimyká k zemi (po smrti splyne s přírodou); ve třetím zpěvu posílá odsouzený pozdrav a vyznání lásky své rodné zemi; ve čtvrtém zpěvu splývá autor s Vilémem (1. osoba); dílo končí trojzvukem: „Hynku, Viléme, Jarmilo!“
• myšlenky – oslava přírody, konflikt mezi snem a skutečností, odsouzení společnosti za všeobecné odsuzování, láska
• proslavil se i krásou básnického slova; personifikace, epiteton, metafora, poetismy, barevnost, kontrast, oxymóron (např. živá mrtvola), eufonie (libozvuk), kakofonie (nelibozvuk)
• dodržován určitý rytmus; verš se člení na stopy (úseky), které se opakují v řadě veršů a účastní se na tzv. metrickém impulsu (očekávání, že bude následovat úsek stejného zvukového schématu – metra); stopa se dělí na doby lehké (È) a doby těžké (-); stopami a zvukovou stránkou verše se zabývá prozódie; druhy stop:
• 1)trochej (- È) – Kle(-)sla(È) hvěz(-)da(È) z ne(-)bes(È) vý(-)še(È)
• 2)jamb (È -) – Byl(È) pozd(-)ní(È) ve(-)čer(È) – prv(-)ní(È) máj(-)
• 3)daktyl (- ÈÈ) – Chlá(-)dek(È) by(È) stla(-)li(È) vů(È)kol(-)
• dobové ohlasy – Tyl vyčítal Máchovi užití tragična v romantické skladbě; dále bylo vyčítáno malé vlastenecké cítění

 

Karel Sabina

• libretista a básník

 

Václav Bolemír Nebeský

 

 

B)   Slohotvorní činitelé

 

Jedná se o souhrn komunikativních podmínek v jedinečné komunikační situaci. Projev vzniká za určitých podmínek (ovlivňují výstavbu projevu).

Subjektivní slohotvorní činitelé

• pohlaví (styl mužský, ženský) – rozdíl v strategii (dialogy), míra emotivnosti apod.
• věk (styly různých věkových skupin – dětí, mládeže, dospělých, starých lidí) – rozdíly v slovní zásobě, skladbě, míře dodržování spisovné normy; generační a sociální zařazení
• všeobecné vzdělání – styl vzdělaných ´ nevzdělaných (vzdělání základní, středoškolské, vysokoškolské)
• odborné vzdělání, zaměstnání – profesní styly
• výrazová schopnost a pohotovost, talent
• zájmy
• psychický typ – charakter, intelekt, emocionalita (vtipnost ´ nezajímavost, mnohomluvnost ´ strohost, pečlivost ´ lajdáctví)
• stanovisko autora k projevu – vážné (oficiální, slavnostní projev), humorné (komika), znevažující (ironie, invektivy, satira)

 

Každý člověk má svůj individuální styl (styl jednotlivce, jednoho autora). Nejzřetelnější je v umělecké tvorbě (Čapkův styl – sklon k hovornosti, Vančurův styl – sklon ke knižnosti, Hrabalův styl – mluvený, pestrý, s nadsázkou, komikou, dlouhé větné řetězce).

Objektivní slohotvorní činitelé

• zaměření, cíl, funkce projevu – styl hovorový (prostě sdělovací): užívá se v běžném hovoru, uplatňují se běžné prostředky spisovného jazyka bez knižních výrazů a tvarů a bez složité větné stavby + hovorové prvky (např. můžu, děkuju), prvky obecné češtiny (např. mlíko), někde i prvky nářeční; styl odborný: v odborném vyjadřování, ve vědeckých dílech, novinách, užívá termínů příslušného oboru (např. přímka, rovnice, podmět, přísudek); styl publicistický: ve sdělovacích prostředcích, užívá specifické slohové a mluvnické prvky (např. obrazná pojmenování, citově zabarvená slova, přitažlivá krátká sdělení = nadpisy a titulky); umělecký styl: užívá se v umělecké literatuře, uplatňují se prostředky spisovného jazyka i výrazy nespisovné záměrně použité autorem (např. obecná čeština, slang, nářečí) + prostředky dodávající působivost sdělovanému obsahu (např. metafory, obrazná pojmenování, nová slova); styl administrativní; styl řečnický
• situace, časový prostor – projevy připravené (nebo částečně připravené) jsou uspořádanější a promyšlenější a nepřipravené (spontánní)
• kontakt mezi autorem a adresátem – přítomnost adresáta (přímá nebo zprostředkovaná) nebo nepřítomnost
• druh dorozumívacího textu – dialog (oboustranný) ´ monolog (jednostranný)
• prostředí – oficiální, veřejné (styl oficiální) ´ neoficiální, soukromé až intimní (styl familiární)
• zřetel k adresátovi – komu je projev určen (dětem, odborníkům, studentům)
• činitel jazykový – určuje formu (projevy mluvené ´ písemné)