Renesance a humanismus
Společenské změny v Evropě, rozvoj věd a umění, reformace. G.Boccaccio, F.Villon, W.Shakespeare. Český humanismus, jednota bratrská, Daniel Adam z Veleslavína.
Renesance
- z fr. la renaissance (= znovuzrození)
- počátky na rozhraní 13. a 14. století v Itálii a odtud se šíří do dalších zemí Evropy
- reakce na přírodní a astronomické objevy, zámořské cesty a objevování nových zemí, rozvoj věd o člověku
- usiloval o všestranný rozvoj člověka; zaměření na člověka: touha po pravdivém poznání člověka a pozemského života
- proti naprosté duchovní nadvládě katolické církve ze středověku staví antický ideál krásy a dobra, návrat k antické kultuře jako vzoru
- individualismus; pocit sebevědomí jedince (víra ve vlastní síly)
- kult smyslů a rozumu × kultu víry; ideál pokory a odříkavé askeze × radosti pozemského života
- rozvoj literatur v národních jazycích (místo latiny)
- renesanční literatura obnovuje antické žánry zapomenuté středověkem (epos, satira, lyrická píseň, epigram, životopisná i historická povídka, dialog, komedie, tragédie)
Humanismus
- z lat. humanus (= lidský)
- váže se k renesanci, myšlenková i formální obroda antiky, určitý životní a vzdělanostní program
- nový ideál vzdělání, ve středověku vzdělání směřovalo k Bohu, ale nyní chtěl poznávat člověka, studium člověka, všestrannost a plnost života
- projevy filologie (studium klasických jazyků – Ciceronovy latiny)
- rozvoj humanitních věd (dějepis, lékařství, filozofie a přírodních věd)
- základem vzdělání studium antických autorů
- zaměřen proti feudalismu a nadvládě církve, vyústil v reformaci a osvícenství
Reformace
- hnutí, jehož cílem bylo reformovat římskokatolickou církev, odstranit nedostatky, omezit moc
- hlavně v Německu (Martin Luther)
Rozvoj věd a umění:
- zámořské plavby – objevení Ameriky 1498, Columbus, Vasco de Gama
- umělci – mnohostrannost: Raffael Santi, Tizián, Donatello, Botticelli
Michelangelo Buonarroti, Leonardo da Vinci (Mona Lisa, Poslední večeře) - malířství: – návrat k přírodě, objev perspektivy; objevena krása lidského těla, harmonický soulad tělesných proporcí, nebojí se odhalit
- sochařství: lidské tělo v životní velikosti
- architektura: lehkost, vzdušnost, přizpůsobuje se pozemskému životu člověka, vzrůstají nároky na pohodlí; šlechtická sídla a měšťanské domy; přibývají školy, špitály, lázně; sgrafita – obrazce vyrývané do vlhké omítky; (Trutnovské náměstí, Belvedér, zámek v Litomyšli, Louvre, zámky na Loiře)
- astronomie – důkaz kulatosti Země; Galileo Galiley, Koperník (heliocentrismus), Tycho de Brahe, Kepler
- objevení knihtisku 1458; Johannes Gutenberg; rychlejší předávání zkušeností a vědění
inkunabule – prvotisky (do r. 1500); první tištěná kniha Trojanská kronika
Itálie
Dante Alighieri
- narozen ve Florencii, značné vzdělání; vyhnán za svůj protipapežský postoj, žil ve Veroně, Raveně
· Božská komedie
- rozsáhlá it. psaná báseň, duchovní epos. inspirace a obdiv k antice
- 3 části: Peklo, Očistec, Ráj – symbolika čísla 3 -3 části o 33 básních s tříveršovými slokami (terciny)
- používá toskánské nářečí (Florencii), později se stalo základem spisovné italštiny
- kritika politických poměrů (političtí odpůrci se objevují v pekle), námět vychází z bible, alegorická pouť člověka za spásou, poznáním
- Dante – hlavní postava= nový prvek – prochází postupně peklem, očistcem a rájem; peklem a Očistecem ho provází básník Vergilius (obdiv, symbol vědění); rájem jeho mrtvá milenka Beatrice (láska k ní, symbol krásy a dokonalosti)
Francesco Petrarca
- otec humanismu, nejobdivovanější básník své doby
- pocházel z Florencie, vypovězen z území celé Itálie, život dožil v Avignonu
- psal latinsky a italsky
- styky s Karlem IV.
- navázal na Danteho
- sbíral rukopisy antických děl
- psal sonety (znělky)
- vliv na Kollára, Vrchlického, Machara, Nezvala
· Zpěvník (Canzoniere, Sonety Lauře)
- 366 italsky psaných básní, inspirací jeho celoživotní láska – šlechtična Laura, sbírka milostných básní, v nichž opěvuje krásu Laury a tím i všech žen, Laura je skutečná i ve verších, neidealizuje ji
Giovanni Boccaccio
- významný renesanční prozaik, zakladatel novodobé prózy
- napsal první Dantův životopis, latinská pojednání
- největší podíl na vzniku renesančních novel
- novela – útvar prózy, krátká, obvykle překvapivý obrat v závěru děje
· Dekameron
- sbírka 100 novel spojené jednou rámcovou novelou
- skupinka 10 mladých šlechticů (sedm dívek a tří mladíci) v době morové epidemie odjíždí z Florencie na venkov. Zde si v idylické přírodě 10 dní vypráví vážné i rozmarné historky, obvykle však milostné příběhy; každý den je věnován jinému tématu
- náměty příběhů čerpány z antických, orientálních i současných pramenů
- ukazují mravy v tehdejší Itálii, příklon k radostnému pozemskému životu, vysmívají se hlouposti, omezenosti, některé zobrazují lásku jako hluboký cit, zcela světská témata (láska, nevěr); žena jako rovnocenný partner muže
Ludovico Ariosto
· Zuřivý Roland
- navazuje na středověký hrdinský epos ovšem s renesančním hrdinou
- zobrazení Rollandovy negativní vlastnosti – zuřivosti (kvůli orientální princezně, která dala přednost jinému odvádí hrdinu od povinností křesťanského rytíře)
- zpracováno formou homérského eposu
Nicollo Machiavelli
- politik, dramatik, působil v diplomatických službách Florencie
- Mandragora – satirická komedie vysmívající se lidské hlouposti
· Vládař
- filosofický a politický spis na objednávku
- Itálie by měla být sjednocena pod jedním vládcem, který by se opíral o měšťany a rolníky, mohl by používat i násilí proti zlému („účel světí prostředky“)
Francie
Francois Rabelais
- největší francouzský renesanční prozaik, humanista, mnich a lékař
- velký vypravěč s vtipem a slovními hříčkami, kritik zla a lidských chyb
· Gargantua a Pantagruel
- čtyřdílný satirický román; výsměch středověkým přežitkům, prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus (ideál renesančního života), zdůrazňuje moc vědění;
- na třech generacích královského rodu obrů ukazuje vývoj myšlení od středověku po renesanci
Francois Villon
- moderní evropský básník, lyrik – považován za prvního prokletého básníka
- velmi schopný, talentovaný a neukázněný
- pohnutý život: odmítl postavení, vedl bohémský život – tulák, rváč, zloděj; několikrát vyhoštěn z Paříže, odsouzen k smrti za vraždu (při šarvátce nechtěně zabil kněze) – odchází neznámo kam
- villonská (franc.) balada: lyrická báseň, skládá se ze 4 slok a je ukončena posláním
- Malý testament – satirické rozloučení s přáteli
- Velký testament – (testament = závěť, odkaz), básně, zamýšlí se nad svým životem a své hříšné činy omlouvá chudobou a krutým osudem; obraz vlastní bídy, kritika společnosti
Pierre de Ronsard
- autor formálně dokonalé milostné poezie podle antických vzorů
- básník renesanční školy Plejáda
- Sonety pro Helenu
Michel de Montaigne
- tvůrce eseje = úvaha, subjektivně zaměřená stať o otázkách filosofických, vědeckých nebo uměleckých; na rozhraní vědeckého a uměleckého podání
- Eseje – zpočátku komentované citáty antických autorů, postupně vychází z vlastní zkušenosti
Španělsko
- a 17. st. – Zlatý věk španělského písemnictví
- vrcholná velmoc, největší koloniální stát
- vznik pikareskního románu: hlavní hrdina je z nižší vrstvy picaro – šibal; snaží se pro sebe využít vždy to nejlepší, využívá hlouposti a nadutosti feudálů; volně řazené příběhy ze života dobrodruha; protiklad aristokratickému rytířskému románu; kritizuje společenské rozpory doby, podává realisticky věrný obraz života lidových vrstev
Miguel de Cervantes Saavedra
- všestranný spisovatel – dramata, básně, povídky
- v bitvě přišel o ruku, 5 let v zajetí v Alžíru, až do smrti žil v bídě, úředník, podnikání
· Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha
- dvoudílný román – původně zamýšlená parodie na rytířské romány se stala oslavou lidské touhy po pravdě, svobodě a spravedlnosti
- chudý venkovský šlechtic Don Quijote má rád rytířské romány; podlehne svým snům a vydá se do světa hájit utiskované a bojovat proti nespravedlnosti; vysní si bujného oře (stará kobyla Rosinanta) i dámu svého srdce (Dulcinea – děvečka od krav); boj s obry (větrné mlýny) – ze všech bitev odchází poražený, pokořený, ale nevzdává se; sluha Sancho Panza neztrácí smysl pro realitu, don Quijote po svém zmoudření umírá
Lope de Vega
- žoldnéř, vyhnanec, idol národa, oblíbený u prostých lidech
- divadelní hry – soudobá tématika, citové a morální konflikty
- asi 2000 her, dochováno pouze 500
- Ovčí pramen (Fuente Ovejuna) – historické drama, obraz odboje proti zvůli a útisku – popisuje vzpouru vesnice proti tyranskému pánovi, i přes mučení chrání jeho vraha (Fuente Ovejuna = název vesnice)
Portugalsko
Luis de Camoes
- zchudlý šlechtic, básník, lyrik a epik, všestranný člověk
- odsouzen do vyhnanství za kritiku zneužívání moci v Indii
- Lusovci – epos o cestě Vasca de Gamy kolem Afriky do Indie – zeměpisné, historické, astronomické a námořní poznatky; láska k národu
Anglie
Geoffrey Chaucer
· Canteburské povídky
- rámcová novela – lidé z různých společenských vrstev jedou z Londýna do Canterbury a po cestě si vyprávějí příběhy; obraz soudobého anglického života; veršované povídky – soubor příběhů o lidech, soustředí se na kresbu povah; humorné situace
Christopher Marlowe
- dramatik, vysoce postavený u dvora; volnomyšlenkář, bouřlivák; zavražděn
- zpracoval dramaticky pověst o doktoru Faustovi
· Tragická historie o doktoru Faustovi – hledání smyslu života, spolčení s ďáblem
William Shakespeare
- 1564 – 1616 – narozen ve Stratfordu n. Avonem
- největší světový dramatik
- autor asi 36 her a sbírky sonetů
- nejdříve hraje pro různé divadelní společnosti, později spolumajitelem londýnského divadla Globe (Svět)
- ke konci života se vrací do rodného Stratfordu, kde umírá
- etapy tvorby:
- do roku 1600: komedie a historické hry; optimismus, víra v život a vytvoření nových kladných vztahů
- do roku 1608: hlavně tragédie; pesimismus a životní zklamání, rozčarování nad vývojem společnosti, rozebírá špatné vlastnosti a mezilidské vztahy
- do roku 1616: autorův temný pohled na svět ustupuje touze po usmíření a harmonii
- náměty: kroniky, antická, anglická a francouzská historie, lidová slovesnost, převážně balady, starší divadelní hry, italské a anglické novely, antika
- jeho hry: dobře propracovaná psychologie postav, uměl vystihnout rozdíly v psychice mužů a žen; jazyk veršovaný se střídá s prózou; lidový jazyk
- blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš
Komedie:
- ve většině těchto komedií vítězí jako nejkrásnější lidské hodnoty, spravedlnost a láska, vyznačují velkou slovní komiku, rozmarné příběhy jsou většinou o lásce
- vystupují do popředí hrdinky, které jsou pravým opakem středověké ženy světice, dívají se do tváře milencům a životu
- Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Mnoho povyku pro nic, Zkrocení zlé ženy, Komedie plná omylů, Dva šlechtici veronší, Veselé paničky winsdorské, Večer tříkrálový, Jak se vám líbí
Historické hry:
- Julius Caesar, Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III. – Lví srdce
Tragédie:
- příčinou renesanční tragédie je lidská vášeň nebo náhoda (ne osud jako v antickém dramatu, proti němuž je vzpoura marná)
- často otázka zneužití moci
- všechny jeho postavy odhalují kladné i záporné lidské vlastnosti a ukazuje na nich, jak se člověk změní, když dostane moc nad jinými lidmi
- ostrá kritika společnosti, které svým necitelným přístupem často zaviní smrt člověka
- komické prvky nejsou ostře odděleny od tragických
- Troilus a Cressida , Timon athénský , Antonius a Kleopatra
- Romeo a Julie– o nešťastné lásce dvou mladých lidí (spor Monteků a Kapuletů)
· Hamlet
- kralevic dánský – renesanční psychologické drama mladého člověka, motiv vraždy a pomsty, úvahy o smyslu života, lidské existence; pochybnosti
- princ Hamlet pátrá po důkazech o vraždě svého otce jeho bratrem Claudiem; Claudius spřádá intriky s komorníkem Poloniem, který nepřeje vztahu své dcery Ofélie s Hamletem; Hamlet omylem zabíjí Polonia – Ofélie zešílí a utopí se; její bratr Leartes je chce pomstít; král zorganizuje souboj, v němž má Hamlet zemřít otráveným mečem – ale umírá Leartes, královna zemře otráveným vínem; smrtelně zraněný Hamlet ještě zabije Claudia
· Othello
- černý vojevůdce benátské armády Othello, podlehne našeptávání podlého intrikána Jaga (sobectví a kariérismus) o nevěře své ženy Desdemony a návalu žárlivosti ji uškrtí; když se dozví pravdu sám se zabije
· Macbeth
- kritika individualismu, sledování vlastního prospěchu
- vojevůdce pod vidinou osobní moci vraždí skotského krále a dosedá na volný trůn, první zločin vede k dalším; poznání, že život bez smyslu pro povinnost, bez lásky k bližnímu je jen těkavý stín
· Král Lear
- kritika pošetilosti, neschopnosti rozeznat pravou hodnotu člověka, spokojení se s pozlátkem, povrchnosti a pokrytectví; 3 dcery – 2 krásné a bohaté, 3. Cordelie je opomíjena; král vidí jen pozlátko, pózu, pokrytectví; když má problémy, dají od něj 2 dcery ruce pryč, pomůže mu opomíjená Cordelie
Romantické hry:
- Bouře
- Zimní pohádka – zasazena do Čech, ale objevuje se zde i moře
- Sonety – (154 znělek)
Nizozemí:
Erasmus Rotterdamský
- světoobčan působící v mnoha evr. zemích, usiloval o sloučení antiky s křesťanstvím, kritický postoj k církvi
- Chvála bláznovství – duchaplný satirický pohled na celou společnost; o zlořádech, pokrytectví, nevědomosti církevní a feudální společnosti, ostrý postoj proti německé reformaci
Česká renesance a humanismus
- vliv renesance se objevuje už za Karla IV., ale husitské války pronikání zastavily a i v dalším období se u nás humanismus spojuje s reformací, tedy se snahou o zlepšení společnosti i církve, o dosažení větší spravedlnosti světa – plný rozvoj až v 15. a 16. st.
- renesance se v pravém slova smyslu neprosadila
- převažují díla nauková
- velký vliv mělo objevení knihtisku a péče českých bratří o rozvoj vzdělanosti
- česká tištěná kniha (1468): Trojanská kronika – neznámý autor; historické dílo o dobývání Tróje
Jednota bratrská
- založena 1458 (Řehoř Krejčí)
- pokusila se uskutečnit Chelčického ideály (bratrství, rovnost)
- měli ale jiný názor na vzdělání – začali zakládat školy a vyvíjet literární činnost
- během 16 století se stali nejvýraznějšími nositeli kulturních a vzdělávacích snah (začali šířit i myšlenky humanismu)
- knihtisk v Ivančicích, Kralicích
- vydání Bible Kralické (1579)– krásná čeština, základem spisovné češtiny v době NO, kvalitní knihtisk a dobré grafické zpracování, společné dílo českých bratří
Humanismus se rozvíjel ve dvou směrech:
- Latinský – píší latinsky, pro vzdělance
- Český – většinou ho reprezentují příslušníci měšťanstva
Latinský humanismus
Jan z Rabštejna
- diplomat, předchůdce humanismu
- Dialogus – politické dílo, rozprava dvou šlechticů, o politických poměrech, autor je pro smírné vyřešení sporu, dává do popředí lásku k vlasti, odsuzuje válku, hájí zájmy českého státu obhajuje Jiřího z Poděbrad
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic
- Žaloba k svatému Václavu – satirická skladba o českých mravech – kritická
Jan Kampanus Vodňanský
- rektor univerzity Karlovy snaha zachránit universitu před jezuity, nepovedlo se, sebevražda,
- předloha pro: Mistr Kampanus od Zikmunda Wintera
Český humanismus
Viktorin Kornel ze Všehrd
- překladatel a právník
- vytyčil program českého humanismu
- cílem bylo vypracovat takovou češtinu, aby byla rovna klasické latině
- hájí zájmy měšťanstva proti šlechtě
- předmluva k překladu Knihy o napravení padlého
- O Právech, sudech a deskách země české knihy devatery – knížka pojednávající o právech v Čechách
rozvoj cestopisů – naučná i zábavná funkce:
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic
- účastník povstání českých stavů, popraven 1621 na Staroměstském náměstí
- popsal svou cestu do Benátek a do Palestiny a Egypta
Václav Vratislav z Mitrovic
- popsal svou cestu s poselstvem Rudolfa II. k tureckému sultánovi do Cařihradu především trpké zkušenosti ze zajetí
Václav Hájek z Libočan
- Kronika česká – od praotce Čecha do jeho současnosti (r.1527), psána z katolických pozic, svižné dramatické vyprávění, živý jazyk, populární u čtenářů; velká obraznost autora – není pravdivým záznamem dějin – snaha dodat českým dějinám slávy a lesku, povolena i v době temna
Jan Blahoslav
- biskup, tajemník Jednoty bratrské, znalec jazyka, mnohostranný vzdělanec
- obhajoval vzdělání
- slovníkářská, vydavatelská a tiskařská činnost
- Filipka proti Misomusům – polemický spis, ostrá kritika (misomus = nepřítel umění a vzdělanosti nepřátelé múz), obhajoba nutnosti vzdělání pro člověka, obrana kultury, jako obhájce vzdělanosti předchází J. A. Komenského, bojuje proti názoru, že vzdělání je škodlivé (× názory Petra Chelčického)
- Gramatika česká – soubor pojednání o českém jazyce
- Muzika – kniha hudební teorie pro zpěváky a skladatele
- Šamotulský kancionál – sborník písní (přes 700)
- Akta Jednoty bratrské – archiv, dějiny Jednoty bratrské od založení
- přeložil Nový zákon do Kralické bible
„zlatý věk“ českého písemnictví (doba Veleslavínská)
- od 70. let 15. století – 20. léta 17. století
- vrchol českého humanismu – rozvoj vzdělanosti a kultury za Rudolfa II.
Jiří Melantrich z Aventiny
- významný český tiskař a vydavatel, jeho zeť byl Daniel Adam z Veleslavína
Daniel Adam z Veleslavín
- nakladatel, tiskař, překladatel, organizátor literárního života; jazyková vytříbenost
- původně profesor historie
- slovníkář (troj- a čtyř- jazyčné slovníky)
- oženil se s dcerou Melantricha, čímž zdědil tiskárnu, zásluha na šíření českých knih
- vydané knihy měli vysokou jazykovou i grafickou úroveň
- zasloužil se o rozvoj národní vzdělanosti
- jeho jazyk nazýván veleslavínská čeština
- tajným stoupencem jednoty bratrské