Humanismus (z latinského „humanus“ = lidský) – myšlenkové hnutí orientované na člověka a hlavně na jeho vzdělávání a poznání sebe samého jak po psychické, tak po fyzické stránce.

Renesance (z francouzkého „la renaissance“ = obrození, znovuzrození) – umělecký sloh vznilý v Itálii počátkem 19. století. Nejstarší zachovalé památky můžeme nalézt v severní Itálii a to zejména v okolí Florencie.

Renesanční styl se vrací ke kulturním hodnotám antiky a vyčítá středověku, že antiku značně opomíjel. Ustupuje středověká víra v posmrtný život a smrti jako vykoupení z pozemských strastí. Renesance plně využívá pozemského života, kdy se má člověk vzdělávat a žít blahobytně v souladu s Biblí.

2 hlavní podmínky pro vznik renesance jsou:

• hospodářský rozvoj měst, který se rozvíjel spolu manufakturní výrobou
• rozvoj obchodu v závislosti na zámořských objevech

V renesančním období dochází k rozvoji věd přírodních (zeměpis, astronomie) a věd humanitních (umění, literatura).

Přírodní vědy

Zeměpis – rozvoj zeměpisu umožnily především zámořské objevy. Byl vynalezen kompas, nové víceplachtové lodě využívající boční vítr. Vzrostl zájem o cestopisy. Nejvýznamnějšími mořeplavci byli Portugalci a Španělé, kteří hledali cestu do Indie, odkud by mohli dovážet koření. Nejvýznamnějším portugalským mořeplavcem byl Bartolomeo Diaz, který roku 1487 objevil Mys Dobré Naděje. Nejvýznamnějším a nejznámějším mořeplavcem Španělska byl Kryštof Kolumbus, který roku 1492 objevil Ameriku v domnění, že konečně doplul do Indie.

Astronomie – mezi nejvýznamnější astronomy této doby patřili Mikuláš Koperník, Galilei Galilei, Giordáno Bruno.

Humanitní vědy

Kladli důraz na znalost klasických jazyků jako je latina, řečtina a hebrejština. Rozvíjela se také filosofie po vzoru řeckého filosofa Platóna. V literatuře renesance ustupuje od náboženské tématiky a hlavními renesančními náměty jsou: soukromý život a citové vztahy hrdinů z mytologie. Roku 1450 byl němcem Johannessem Gulenbergem vynalezen knihtisk. Vynálezem knihtisku urychlil předávání zkušeností a vědomostí.

Renesance ve světové literatuře

Dante Alighieri je prvním představitelem literatury, ve které líčí nové renesanční myšlenky. Osudově poznamenala Dantovu tvorbu láska k Beatrici. Všechny životní zkušenosti do duchovního eposu Božská komedie (3 části – Peklo, Očistec, Ráj).

Francesco Petrarca žil ve vyhnanství. Soubor básní Zpěvník shrnuje jeho milostnou poezii. Převážnou část tvoří sonety (znělky).

Giovanni Boccacio je považován za zakladatele renesanční novely. Světově proslulý se stal jeho Dekameron – rozsáhlé prozaické dílo, které obsahuje jednu rámcovou a dále 100 novel, zachycující vyprávění 7 urozených žen a tří šlechticů, kteří za morové epidemie opustili město a ve venkovském sídle, uzavřeni před vnějším světem, si krátili čas vyprávěním – nejčastěji milostných příběhů.

Francois Villon – francouzský básník, první představitel prokletých básníků, vytvořil jedno z nejpozoruhodnějších děl pozdního středověku, byla to zejména básnická Závěť (Velký testament) a Odkaz (Malý testament).

Humanismus ve světové literatuře

Nizozemsko: Erasmus Rollerdamský – dílo Chvála bláznoství

Španělsko: Migule de Cervantes Saaverda je představitel vrcholné španělské renesanční prózy. Jeho nejvýznamnější román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Muncha s titulní postavou tragikomického hrdiny.

                     Lope de Vega patřil k nejplodnějším autorům světového dramatu. Dodnes živá je jeho hra Ovčí pramen založená na skutečné události – vzpouře lidu proti vysokému církevnímu hodnostáři.

Anglie: William Shakespeare – považován za největšího dramatického talenta světové literatury všech dob. Komedie Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, historické hry Jindřich VI., Richard III., tragédie Romeo a Julie, Hamlet, Othello, Král Lear, autor milostné lyriky – Sonety.

Humanismus v Čechách

Snaha o rozvoj člověka a jeho schopností prostřednictvím vzdělání. Naše literatura měla poučit a vzdělávat.

Victorin Kornel ze Všehrd – podcěňoval zájem o překlad z latinské literatury. Dílo O práviech, súdiech i o clskách země české knihy devatery.

Václav Hájek z Libočan – Kronika česká

Jan Blahoslav – českobratrský biskup, nejvýznamnější přerovský rodák, písař Jednoty Bratrské. Věnoval se ve svých dílech jazyku a hudbě. Díla Gramatika Česká, Muzika, Filipika proti misomisům – polemika proti odpůrcům vzdělání. Podílel se na překladu Nového zákona do češtiny.