Realismus a naturalismus v české literatuře

Počátky realismu v české literatuře (30. – 50. léta 19. století)

Karel Havlíček Borovský

• narodil se v Borové u Přibyslavi; pocházel ze zámožné kupecké rodiny; studoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě; ve studiích pokračoval v Praze na filosofické fakultě a dále vstoupil do kněžského semináře (v této volbě viděl možnost, jak nejlépe v budoucnu působit na lid); byl však odpůrcem kasárenského způsobu života; díky protilidskému smýšlení ředitele semináře vyjádřil odpor k církvi, načež byl vyhozen ze semináře; 1842 odešel do Ruska jako vychovatel (na doporučení Šafaříka); zpočátku byl nadchnut tímto slovanským národem, ale po poznání carského absolutismu se stal jeho kritikem; po návratu do Prahy působil jako novinář (Pražské noviny, kde přispíval do přílohy Česká včela do rubriky Žihadlo); 1848 založil Národní noviny; měly bavit, informovat a vychovávat; 1850 Národní noviny vládou zavřeny, načež Borovský založil novou politickou revue Slovan; hájil český národ (mluvčí národa); 1851 po vystupňování kritiky Slovan zakázán; za své názory byl vypovězen do Brixenu (Tyroly); zde nadále literárně tvořil a studoval lidovou slovesnost; zde také psychicky strádal (domov a rodina) a byl pod neustálým dozorem (i prohlížení pošty); 1855 se vrátil do vlasti, kde zjistil, že jeho žena zemřela na souchotiny; málo kdo se k němu hlásil (všichni se báli); když umřel, dala mu B. Němcová na rakev trnovou korunu (symbol mučedníka)
• tvůrce politické satiry a politické lyriky
• všechny jeho básně otištěny až po jeho smrti
• ovlivněn lidovou slovesností, formálně připomínají lidové básně (lidu pochopitelné, blízké, rýmované, rytmické)

Obrazy z Rus

• soubor článků o jeho pobytu v Rusku; kritika carské krutovlády

Epigramy

• rozdělil epigramy do pěti oddílů, které ironicky věnoval církvi, králi, vlasti, múzám a světu

Tyrolské elegie

• básnicky vylíčil své zatčení a deportaci do Brixenu; satirická skladba plná ironie (protiklad toho, co je řečeno), sarkasmů (příliš ostrá ironie) a lidové slovesnosti; zesměšňování deportace a politiky
• Dedera – typ českého přisluhovače

Křest svatého Vladimíra

• námět převzat z ruské minulosti z Nestorova letopisu; vypráví o zániku pohanství díky pomoci ruského knížete Vladimíra, který přikázal v Dněpru utopit sochu pohanského boha Peruna; Perun zlidštěn, nechce sloužit carovi; je utopen pro lidi, kterým to nevadí; lidé neplatí desátky, což se carovi nelíbí, a tak vyhlašuje konkurz na nového boha; církve se předhánějí až nakonec zvítězí křesťanská
• kritika absolutistické moci státu a církve; jazykově přístupný text lidu (i vulgarismy)

Král Lávra

• inspiroval se antickou bájí o uších krále Mídy; myslel na české poměry, i když je Lávra králem irským; Lávra má oslí uši, a tak vždy jednou do roka holiči losují, kdo ho bude stříhat a na to bude popraven; když padne los na Kukulína, matka prosí krále, aby jejího syna ušetřil; Kukulín slibuje mlčenlivost, ale své tajemství všeptá do vrby; když se na slavnost sjíždějí muzikanti, uřízne si basista Červíček do basy kolíček z této vrby; když začne hrát, basa vyzradí Lávrovo tajemství; nakonec se ukáže, že to lidu nevadí
• satira, kritika neomezené moci panovníka

 

Božena Němcová (vl. jm. Barbora Panklová)

• nejasnosti okolo data narození, původu (pravděpodobně dcerou nevlastní sestry Kateřiny Vilemíny Zaháňské Dorothae Korunské); oficiální otec Němec, štolba u Vilemíny Zaháňské, Jan Pankl a matka Češka Terezie Novotná; mládí strávila v ratibořickém údolí u České Skalice; největší vliv na ní měla její babička Magdaléna Novotná; byla dána na výchovu na zámek ve Chvalkovicích (zde se poprvé setkala s romantismem); na nátlak matky se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce (vlastenec, který nebyl oblíben u nadřízených, a proto byl často překládán); jejich manželství nebylo šťastné; v letech 1842 – 1845 pobývala v Praze, kde se seznámila s vlastenci; další vliv Chodska (zabývala se lidovou slovesností); zde prožila revoluční rok 1848; po přeložení jejího manžela na krátký čas na Slovensko byl Němec odvolán z úřadu; v padesátých letech se ocitla v tísni (zemřel jí syn Hynek) a sama onemocněla (napsala Babičku) + finanční problémy; roku 1861 odjela do Litomyšle, aby dohlédla na tisk Babičky; odtud byla manželem odvezena a v Praze zemřela

Sběratelská činnost

Národní báchorky a pověsti

Slovenské pohádky a pověsti

Místopisy

Obrazy z okolí domažlického

Články o Slovensku a ze Slovenska

Povídky

Babička

• námět z dětství; studuje lidovou slovesnost; Němcová chce ukázat harmonický život prostých lidí; prvky realismu (zvyky, chudoba), přesto idealizace hlavních postav; zachycuje pouze krátkou část babiččina života, ale častá retrospektiva; důležitý však není samotný život jak postoj babičky k lidem; dvě dějové linie (život na Starém bělidle a přírodní dění během roku); kontrast venkovského a zámeckého života; epizodická postava Viktorky

Dobrý člověk

• dobrosrdečném Hájkovi, který vozil lidi do Vídně

Divá Bára

• neohrožená, krásná a hodná dívka; díky předsudkům jí lidé opovrhují

Karla

• názor na brannou povinnost; matka převlékne svého syna za dívku, aby nemusel narukovat; on si ale nemůže vzít svou milou, jinak by byl prozrazen; nakonec vše dobře dopadne

V zámku a v podzámčí

• pan Skočdopole zbohatne podnikáním a jeho žena bohatstvím zpychne; manžel jí dokonce koupí šlechtický titul a zámek (chce žít jako šlechta); paní Skočdopolová není zlá, ale zlo v ní podněcuje její služebná Sára; jelikož je manželství bezdětné, oblíbí si paní Skočdopolová malého psa Joliho; tento život kontrastuje s podzámčím stíhaném hladem a cholerou (rodina vdovy Karáskové: s mladším dítětem umírá Karásková na choleru a staršího syna Vojtěcha se ujímá krejčí Sýkora); Vojtěch nalezne ztraceného psa Joliho a za odměnu je zaměstnán na zámku; paní Skočdopolová onemocní cholerou; díky této nemoci a pomoci u chudiny oblíbeného doktora si paní Skočdopolová uvědomí své chyby a nakonec se uzdraví na těle i na duchu; Vojtěcha nechávají Skočdopolovi vystudovat na doktora a ujmou se nemanželského dítěte pana Skočdopole

 

Realismus v tvorbě májovců (50. – 70. léta 19. stol.)

Jan Neruda

Arabesky

• prozaická tvorba 50. – 60. let; zachycuje prosté postavy z Malé Strany, ale i některé postavy z vyšších společenských kruhů
• Byl darebákem – zachycuje vlastní dětství; vadila mu povýšenost bohatých

Trhani

• volné obrazy ze života dělníků pracujících na stavbě železnice

Malostranské povídky

• popisují prostředí a život Nerudova mládí na Malé Straně; mistrná charakteristika postav
• Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku – tragický osud přistěhovalce, který byl díky pomluvám dohnán k sebevraždě
• Hastrman – postava pana Rybáře; motiv opravdové mezigenerační lásky
• U tří lilií – kritika charakteru
• Týden v tichém domě – více postav a dějových linek
• Figurky

 

arabeska = prozaický žánr nevelkého rozsahu; jednoduchá stavba, nekomplikovaný děj; ironizující pohled na drobné události nebo na svérázné postavy všedního prostředí

 

Vítězslav Hálek

• povídky řešící vztahy mladých lidí, majetkové neshody; dějištěm je venkov; častá idealizace postav; myšlenka všemocné lásky

Muzikantská Liduška

• má si vzít boháče, ale miluje chudého muzikanta; matce svolí, že půjde k oltáři, ale je rozhodnuta ženichovu ruku odmítnout, o čemž se její milý nedoví, a tak nadobro odchází z vesnice, načež se Liduška zblázní

Na statku a v chaloupce

Pod dutým stromem

Pod pustým kopcem

Na vejminku

• povídky řeší vztahy rodičů a dětí a rozdíly mezi chudými a bohatými

Poldík rumař

• povídka z městského prostředí; Poldík vozí kámen a písek; je ušlechtilý, hodný; jeho dívka si vezme jiného muže, s kterým má syna; muž však umírá a Poldík se ujímá vdovy i s dítětem

 

Karolina Světlá (vl. jm. Johanna Rottová)

• pocházela z pražské poloněmecké měšťanské rodiny; měla se stát ženou v domácnosti; rodiče jí najali domácího učitele Petra Mužáka, který Světlou seznamoval s českou literaturou; nakonec si Světlá Mužáka vzala; přátelila se s Němcovou (byla kmotrou její dceři, která záhy zemřela); po smrti dítěte se uchýlila do Světlé v Podještědí (rodiště jejího muže), kde nalezla útěchu; ke konci života těžce stonala
• její sestra Sofie Podlipská se též proslavila jako spisovatelka

Pražské prózy

• čerpala z pražského měšťanského prostředí; kritika jednostranné výchovy dívek; zdůrazňuje mravní poslaní ženy

Dvojí probuzení

• první dílo publikované v almanachu Máj

První Češka

• vlastenecká povídka; hlavní hrdinka Jitka se nechce smířit s osudem ženy v domácnosti, a proto odchází z domova; stává se vlastenkou – vliv i na rodinu; v roce 1848 se oba její synové účastní bojů na barikádách

Poslední paní Hlohovská

Zvonečková královna

• oba romány z josefínské doby, nejedná se však o historické romány

Černý Petříček

• nejzdařilejší povídka; důkladná prokreslenost hlavního hrdiny; Petříček je drobný, nehezký, u lidí oblíbený prodejce drobného zboží na Koňském trhu; odmala se stará o svého mladšího bratra; ten od něj odchází se svou milou; mají spolu dítě; oba umírají; o dítě se stará Petříček

Ještědské prózy

• domněnka větší mravní čistoty venkovského lidu – idealizace; zvyky, tradice, nářeční prvky; důležitá psychologie ženských postav (obětování se ve prospěch a dobro ostatních)

Vesnický román

• hlavní postavou románu je Antoš Jírovec, čeledín na rychtářově statku; po smrti rychtáře si Antoš bere rychtářku za ženu; i přes velký věkový rozdíl je manželství šťastné, ale až do doby, kdy začne rychtářka bezdůvodně žárlit; stává se nesnesitelnou, a tak se Antoš opravdu zamiluje do jiné dívky, pomocnice na statku, Sylvy; Antoš si chce Sylvu vzít, ale okolí je proti; Sylva slíbí rychtářce na smrtelném loži, že si Antoše nevezme, a proto odchází do kláštera sloužit nemocným

Kříž u potoka

• román s rozvětvenějším dějem a složitější kompozicí; osudy několika generací na vesnici; hlavní hrdinkou je mlynářská schovanka Evička, která se chce provdat na statek Potockých, na který byla uvalena kletba (kletbu na statek uvalila Eviččina babička, protože chlapec z tohoto statku, kterého si měla brát, utekl; kletba spočívala v nešťastném životě všech žen, které se na statek dostanou); Evička chce tuto kletbu svou velikou láskou zlomit; starším Ambrožem (podivín) je odmítnuta, a tak si bere za muže mladšího Štěpána; zpočátku vše klape, ale Štěpán začíná pít a chovat se hrubě; Evička se zamiluje do Ambrože, ale zůstává se Štěpánem; Ambrož odchází ze statku; nakonec si Štěpán vše uvědomí

Kantůrčice

• hlavní hrdinkou románu je dívka od přírody moudrá, která je všemi nazývána Kantůrčice; přivede na pravou cestu jednoho synka ze statku, Otíka, který se ve městě na studiích zkazil

Frantina

• námět převzat z lidového vyprávění; Frantina byla rychtářkou, která zjistí o svém milém, že je vůdcem lesních lupičů, a tak ho zabije pro dobro všech lidí

Nemodlenec

• zachycuje lidové a náboženské proudy v severních Čechách

Kresby z Ještědí

• výbor povídek – Hubička, Cikánka (děvče si volí své životní poslání i za cenu strádání; mohla se dobře i z lásky vdát, ale odešla raději k divadlu), Skalák (hlavními hrdiny jsou Jáchym a Rózička, jimž majetková nerovnost zabrání ve sňatku, načež se Jáchym oběsí)

Vzpomínkové prózy

Upomínky

Z literárního soukromí

 

Gustav Pfleger – Moravský

• narodil se na Moravě; poté se s rodinou odstěhoval do Prahy; v Praze vystudoval gymnázium; potom pracoval jako finanční úředník; jako mladý podlehl tuberkulóze
• první z autorů českého sociálního románu

Z malého světa

• román o vzbouření dělníků proti zavádění strojů do výroby

 

Jakub Arbes

• narodil se na Smíchově; vystudoval reálku a dal se zapsat na techniku, kterou nedokončil; přešel na žurnalistiku; stal se redaktorem Národních listů; byl často za své postoje vyšetřován a vězněn; z Národních listů odešel a živil se jen psaním

Sociální romány

Kandidáti existence

• pokus uskutečnit myšlenky utopického socialismu v praxi

Štrajchpudlíci

• dělnících ze smíchovských tiskáren

Romaneta

Newtonův mozek

• fantastické prvky; vypravěč se ocitne na shromáždění, před kterým jeho přítel (Eskamotér) nabízí dobrodružnou cestu do minulosti pomocí zázračného přístroje; tento přítel byl nedávno zabit, ale vyměnil svůj mozek za Newtonův, díky čemuž mohl sestrojit přístroj k cestování časem; vypravěč se svým přítelem podnikne tuto výpravu a spatří dějiny jako nekonečný boj; nakonec se dovídáme, že se vše vypravěči jen zdálo

Svatý Xaverius

• vypravěč je obdivovatelem českého malířství, který se v chrámu sv. Mikuláše seznámí s Xaveriem, který je podobný muži na obraze umírajícího sv. Xaveria, kterého namaloval Balko, u něhož sloužila Xaveriova babička; té se Balko před smrtí svěřil, že obraz skrývá cestu k pokladu; Xaveriovi se podařilo tuto cestu najít; spolu s vypravěčem poklad vykopali, ale nic cenného to nebylo; z dopisu nalezeného Xaveriem se nakonec dovídají, že si záhadu Balko jen vymyslel, aby dal druhým jakousi víru v něco

Zázračná madona

Ďábel na skřipci

 

romaneto = základem je fantastický nebo dobrodružný příběh, na jehož počátku stojí záhada, která je postupně odhalována rozumovým způsobem

 

Realismus v tvorbě ruchovců a lumírovců (70. – 80. léta 19. století)

Svatopluk Čech

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

• pan Brouček je klasickým nevlasteneckým a nekulturním měšťákem konce 19. století; jednou spadne opilý do sudu a zdá se mu sen, že se dostal do husitské Prahy obléhané Zikmundovými vojsky; zcela bez zásad se přiklání na stranu, z niž vidí prospěch; má být upálen v sudu, ale nakonec se vzbudí

 

Julius Zeyer

Ondřej Černyšev

• děj se odehrává na dvoře carského Ruska; hlavním hrdinou je šlechtic prožívající velkou lásku a velké zklamání; nakonec umírá

Román o věrném přátelství Amise a Amila

• román o dvou rytířích podle staré francouzské skladby

Jan Maria Plojhar

• autobiografický román (jen vnitřní život a názory); hlavní hrdina pochází z bohaté rodiny; trpí národní malostí; je zklamán v lásce

Dům U tonoucí hvězdy

• hlavním hrdinou je Slovák žijící v Paříži, kde trpí nesvobodou svého národa; cítí odpovědnost, ale propadá nihilismu

Tři legendy o krucifixu

• patří mezi závěrečnou prózu poznamenanou náboženskými motivy
• Samko pták – na slovenské lidové motivy; Samko je prosťáček, který umí pískat jako ptáci; příbuzné mu zabili, a tak šel do kláštera, kde jím všichni mnichové opovrhovali, ale on se zde spřátelil s Kristem; při návštěvě vyšších hodnostářů je Samko spatřen při rozmluvě s Kristem, načež se stane velmi vážným, navíc je mu Kristem nabídnuto odejít do nebe, a tak Samko umírá

 

Josef Václav Sládek

Próza

Americké obrázky

 

Realismus v české literatuře (80. léta 19. stol. – počátek 1. světové války)

Vyvíjí se současně s lumírovským básnictvím, navazuje na ruchovské tendence a upřednostňuje povídku, román a drama.

Vědecký realismus

Mladá generace realistických vědců přehodnocuje dosavadní stav některých vědních oborů. V 80. letech jsou rozpoutány boje o pravost rukopisů (RKZ). Snahy encyklopedické vyvrcholily vydáním Ottova slovníku naučného (1888). Zesílení sociální kritiky, prozkoumávání národního ideálu. Vědečtí realisté se postavili proti romantismu – literatura má prý řešit závažné životní otázky.

Tomáš Garrigue Masaryk

• byl profesorem filosofie; za 1. světové války se stal vůdcem našeho zahraničního odboje; 28. října 1918 se stal prvním československým prezidentem
• založil kritickou revue Athenaeum, která seznamovala se současnou západoevropskou vědou a stala se ohniskem rukopisných bojů
• vedoucí ideu českých dějin spatřoval v uskutečňování zásad humanity, kterou nacházel u Husa a českých bratří a kterou národní obrození prohloubilo zřetelem sociálním
• tvrdil, že je potřeba přizpůsobit národní program modernímu světovému názoru
• literární díla hodnotil po ideové stránce; neměl pochopení pro estetické formy

Próza

Česká otázka

Jan Hus

Karel Havlíček

Otázka sociální

• kritika marxismu a poměrů v carském Rusku; zabývá se dílem Dostojevského

Rusko a Evropa

• vyjadřuje své názory a zkušenosti (několikrát navštívil Tolstého) z carského Ruska, které odsuzuje, ale zároveň nesouhlasí s říjnovou revolucí

O studiu děl básnických

• kritika romantismu, jehož některé prvky se mu zdály rozervané, a naturalismu

 

Otakar Hostinský

• hudební estetik (věnoval se dílu B. Smetany)

O realismu uměleckém

• v polemice mezi krásou a pravdou prezentuje realismus jako pravdu

 

Jan Gebauer

• spolupracovník Masaryka

Historická mluvnice

Staročeský slovník

• obě díla nedokončena

 

Josef Zubatý

• jazykovědec, porovnával nám příbuzné jazyky

 

Jaroslav Vlček

Dějiny české literatury

Dejiny literatúry slovenskej

 

František Drtina

• ve filosofii navazoval na Masaryka

 

František Krejčí

• ve filosofii navazoval na Masaryka

 

Realismus v historické próze

U nás, narozdíl od ostatní Evropy, má výchovný ráz sloužící národnímu zápasu. Volena přitažlivá (často z husitských dob) a napínavá témata. Důraz na realistický detail.

Josef Svátek

• žurnalista a kulturní historik; psal dobrodružné a napínavé příhody z rudolfínských a pobělohorských Čech

Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

• příběh ze 17. století vypráví o katu Mydláři, který pocházel z Chrudimi, vystudoval medicínu a díky nešťastné lásce se stal katovským pacholkem; lidé dříve opovrhovali katy, kteří nesměli v hostinci sedět s ostatními; Mydlář pozvedl své řemeslo, směl mezi lid a mohl procházet hlavní branou; stal se bohatým; byl při popravě 27 českých pánů na Staroměstském náměstí (1621); kati dodávali dr. Jeseniovi mrtvoly (1. pitva); katovská živnost se předávala z otce na syna; kati zapisovali dějiny (rozsáhlé)

 

Václav Beneš Třebízský

• líčí nejčastěji husitství, selské vzpoury nebo dobu josefínskou; vlastenecké tendence; oblíben u lidových vrstev

V červáncích kalicha

V záři kalicha

Bludné duše

• román o selském povstání v rodném kraji (18. stol.)

 

Alois Jirásek

• narodil se v Hronově jako syn tkalce a pekaře; v 11 letech se dostal do Německa na výměnu; studoval gymnázium v Broumově, pak v Hradci Králové; na vysoké škole studoval historii na filosofické fakultě v Praze; poté odjel do Litomyšle, kde začal učit; později se přestěhoval do Prahy; byl dobrým přítelem Mikuláše Aleše a J. V. Sládka; r. 1917 jako jeden z prvních podepsal květnový Manifest (čeští spisovatelé se přihlásili k boji za svobodu a samostatnost Československa)
• tvořil nejen literárně (začínal jako básník, ale nakonec nalezl zalíbení v próze), ale i výtvarně
• jeho dílo stále čeká na zhodnocení (díky zprofanovanosti některými režimy nebo naopak díky striktnímu potírání jeho děl v některých dobách)
• vrchol českých dějin viděl v husitství a úpadek v době pobělohorské; oblíbeným námětem bylo i Národní obrození; popularizoval české dějiny; lidové masy viděl jako nositele historie; v jeho dílech můžeme najít více hlavních postav, děj románů je bohatý a větví se na několik proudů; díla zachycují dobovou atmosféru; jedinou výtkou jeho děl je malá prokreslenost psychologie postav a složitost užitého jazyka

Díla z husitského období

• romány na sebe volně navazovaly

Mezi proudy

• trilogie; zachycuje vznik českého reformačního hnutí v době vlády Václava IV.

Proti všem

• trilogie; román zachycuje rozmach a vrchol husitského hnutí (bitva na Vítkově)

Bratrstvo

• román zachycuje doznívání husitského hnutí

Husitský král

• nedokončený román pojednává o Jiřím z Poděbrad

Díla z pobělohorského období

Skály

• líčí útlak poddanského lidu a selskou vzpouru

Psohlavci

• román se odehrává v 17. století na Chodsku ve vesnici, kde dojde k protifeudálnímu odboji pod vedením Jana Sladkého Koziny, které usiluje o uznání práv Psohlavců (hlídají hranice, a proto nemusejí do roboty atd.); nejprve dochází k jednáním, nakonec je ale Kozina zatčen, načež se Chodové vzbouří, ale jsou zatlačeni; rok po Kozinově popravě umírá jeho největší protivník Lomikar (skutečná předloha u Lammingera)

Skaláci

• líčí selskou vzpouru na Náchodsku v 18. století

Temno

• zachycuje dobu pobělohorskou v Čechách – úpadek kultury

Díla z období NO

F. L. Věk

• pětidílný román zachycuje osudy Františka Věka (1888 – 1906; F. Hek – skutečná osoba), který žil v Dobrušce; zachyceny i některé další osobnosti (Kramerius, Thám)

U nás

• čtyřdílná kronika zachycující Jiráskův rodný kraj v době NO

Filosofská historie

• děj se odehrává v Litomyšli v letech 1847 – 1848; hlavními hrdiny jsou studenti (Vavřina, Frýbort, Zelenka, Špína)

Literatura pro mládež

Staré pověsti české

Z Čech až na konec světa

• převyprávěl Deník Václava Šaška z Bířkova

Dramata historická

Jan Hus

Jan Žižka

Jan Roháč

Dramata pohádková

Lucerna

Dramata současná

Vojnarka

Otec

 

Zikmund Winter

• mistr krátkých próz, uzavíraných tragicky, vyniká jako psycholog, jeho postavy jsou dokonalé studie rozvrácených duší mužů a žen osudově určených povahou a společností; zabýval se 16. a 17. stoletím; působil jako profesor dějepisu; psal i odborné publikace z českých dějin, kterých si sám o sobě vážil víc

Vědecká činnost

Kulturní obraz českých měst

Dějiny řemesel a obchodu v Čechách ve XIV. a XV. století

Povídky

Rakovnické obrázky

Pražské obrázky

• Proti pánům – povídka z poč. 17. stol. o Dupákovi, který chce v Praze vstoupit do českého vojska a bojovat v něm za náboženskou svobodu; poštve však na sebe venkovany, žebráky i měšťany a jako buřič je popraven; Dupák je nejen odvážný, dobrosrdečný a zábavný, ale i naivní, což se mu stane osudným
• Rozina sebranec – Rozina je sirotek, který vyrostl v klášteře na přelomu 16. a 17. stol.; když dospěje, zamiluje se do krásného Itala, s kterým odjíždí do Itálie; Ital si ale Rozinu nechce vzít; Rozina odchází a zatrpkne na muže; nakonec se provdá bez lásky za staršího muže, kterého podvádí s kdekým; manžel si najde vraha, který Rozinu zabije; na útěku je vrah zastřelen; muž zůstává sám s jejich malou dcerkou

Román

Mistr Kampanus

• hlavní postavou románu je mistr Kampanus Vodňanský – rektor UK, básník a dramatik, který líčí události okolo univerzity ve 20. letech 17. stol.; je svědkem popravy 27 českých pánů; po bitvě na Bílé hoře smí na univerzitě přednášet jen katolíci, a tak pro záchranu univerzity přistupuje i Kampanus na katolictví; nakonec zjistí, že jeho krok byl stejně marný, a tak spáchá sebevraždu

 

Realismus ve venkovské próze

Vesnice není již tak ideálním prostředím a není ani protikladem „zkaženého“ města, ale stále přetrvává určitá idealizace. Jako forma se užívá povídka a román. Bohaté užití nářečí a zakotvení děje do určitého regionu.

Karel Václav Rais

• narodil se v Lázních Bělohrad; působil jako učitel a věnoval se i literární tvorbě; začínal s poezií (satirická lyrika), ale nakonec podle svých největších vzorů (Neruda, Čech) skončil u prózy
• dějištěm jeho próz jsou převážně východní Čechy; řeší vztahy mezi lidmi (rodina); idealizace venkova; kritika touhy po penězích a panském životě; pozvedl lidovou četbu; užíval více dialog

Povídky

Výminkáři

Horské kořeny

Rodiče a děti

• ve všech třech povídkách řeší vztahy mezi rodiči a dětmi

Paničkou

Na lepším

• v obou povídkách kritizuje touhu po panském životě

Pantáta Bezoušek

• idealizace venkovského člověka; touha po dobrém a nezkaženém člověku; Bezoušek je hodný, veselý a přímý člověk; vydává se za synem (advokátem) do Prahy; zde si Bezoušku někteří zamilují a někteří jím opovrhují

Romány

Zapadlí vlastenci

• učitelský mládenec Čermák přichází do krkonošské podhorské vsi, kde se sbližuje s místními vlastenci a získává si ruku Albínky z fary (40. léta 19. stol.)

Západ

• hlavní postavou je venkovský farář Kalous; na konci Kalous umírá

 

Teréza Nováková

• narodila se v Praze, ale většinu života strávila v Litomyšli; měla tři syny (Arne – literární kritik a historik a Theodor – botanik) a dvě dcery; zachytila lidové prostředí východních Čech, prováděla národopisný průzkum, zabývala se ženskými hnutí (vážila si Světlé)
• ve svém díle navázala na bolestný a problémový svět Karolíny Světlé v duchu máchovském a zároveň těžce moderním se silně naturalistickými prvky

Povídky

Úlomky žuly

• hlavní postavy se většinou na něco těší a připravují, ale nakonec dojdou zklamání; Drobová polévka

Romány

• často monografické (děj soustředěn okolo jedné postavy); Nováková se zaměřuje na náboženské cítění lidí a sociální proudy

Jan Jílek

• román z 18. stol. líčící osudy evangelíka, který je nucen opustit vlast

Jiří Šmatlán

• román ze současnosti; hlavní postava hledá boží pravdu; nejprve vstupuje mezi katolíky, poté mezi evangelíky a nakonec je upoután myšlenkami utopického socialismu

Na Librově gruntě

• děj se odehrává v revolučních letech 1847 – 1848; děj nás seznamuje s „uvědomělým“ sedlákem, který se zapojuje do revolučního hnutí

Drašar – Román kněze buditele

• román dle skutečné předlohy; hlavní postava se chce stát národním buditelem, a tak vstupuje do kněžského semináře; později se střetávají jeho církevní plány s touhou po založení rodiny; nakonec se Drašarovi žádný cíl nevyplní a umírá v zapadlé vesnici v bídě
• řeč autorská proložena dialektismy, řeč postav celá v nářečí

Děti čistého živého

• román o životě a zániku náboženské sekty v 2. pol. 19. stol.

 

Karel Klostermann

• spisovatel Šumavy; autor povídek i románů; ve svých dílech zachycuje život prostých lidí

 

Antal Stašek (vl. jm. Antonín Zeman)

• byl advokátem v Semilách; otec Ivana Olbrachta; s Masarykem se účastnil bojů proti rukopisům; ve svých dílech zachycuje Podkrkonoší

Blouznivci našich hor

• cyklus povídek, který spojuje jen několik postav; silný motiv duchověrství

O ševci Matoušovi a jeho přátelích

• děj se odehrává ve 40. – 50. letech 19. stol.; dílo zaměřeno na sociální smýšlení

V temných vírech

• 3 díly; dílo se zabývá sociálním a národnostním útlakem českých dělníků v německých továrnách na severu Čech

 

Josef Holeček

• děj svých děl zasazuje do jižních Čech, svého rodiště

Naši

• dílo bylo zpracováváno 20 let; děj této rozsáhlé epopeje (románové kroniky) se odehrává v 1. pol. 19. stol.

 

románová kronika = zachycuje v chronologickém sledu životní osudy rodu v několika generacích; uvolněná kompozice se rozbíhá do četných popisů, líčení a epizod

 

Jindřich Šimon Baar

• věnoval pozornost rodnému Chodsku

Paní komisarka

• životě Boženy Němcové při pobytu v chodském kraji

Osmačtyřicátníci

• popisuje události revolučního roku 1848 na Chodsku

Lůsy

• spor mezi sedláky a chalupníky o královské lesy, které jim byly přiděleny

Jan Cimbura

• idealizace jihočeského sedláka

 

Jan Herben

• čerpal z rodného moravského Slovácka

Do třetího a čtvrtého pokolení

• jedná se o generační románovou kroniku; neidealizuje svůj rodný kraj jako Holeček

 

Alois a Vilém Mrštíkové

Rok na vsi

• románová kronika zachycující dění v jednom roce na typické vesnici

 

Realismus v dramatu

Ladislav Stroupežnický

• v 80. letech byl dramaturgem ND; psal veselohry s historickým námětem

Zvíkovský rarášek

Paní mincmistrová

Naši furianti

• ve své době se dočkala jen šesti repríz; veselohra řeší malicherný spor o místo ponocného v jedné jihočeské vesnici; vysloužilý voják Bláha se po letech vrací do rodné vsi ucházet se o místo ponocného; o to samé místo jeví zájem krejčí Fiala; za Bláhou stojí starosta vesnice Dubský a za Fialou sedlák Bušek; Bušek a Dubský jsou dlouhou dobu ve sporu o věno svých dětí; nakonec nejde o spravedlivé přidělení úřadu, ale ukázku výhry; nakonec se ponocným stává Bláha a dochází ke smíru znesvářených stran
• autor poukazuje na furiantskou náturu českých sedláků; dílo psáno lidovým jazykem a nářečím

 

furiant = člověk, který si myslí, že všechno zná a všechno umí, je sebevědomý, ale i pyšný a umíněný

 

Gabriela Preissová

• její díla inspirována moravským Slováckem

Gazdina roba

• příběh inspiroval B. Foerstera k napsání opery Eva
• jde o příběh venkovské švadleny Evy, která se zamiluje do bohatého mládence; jelikož je jejich majetkový stav nevyrovnaný, bere si bohatý mládenec bohatou dívku; Eva se natruc vdá za staršího muže; svého manžela podvádí s jiným mužem, který je náhodou ženatý a nechce se rozvést; Eva tuto situaci řeší sebevraždou (i s vědomím své gravidity)

Její pastorkyňa

• povídka inspirovala L. Janáčka
• Jenůfa je schovankou u vdovy Kostelničky; zamiluje se do Števy a ten předstírá zájem; do Jenůfy se ale zamiluje Laco, který Jenůfě v záchvatu žárlivosti zjizví tvář, načež Števo Jenůfu opouští, přestože ví, že s Jenůfou čeká dítě; když se dítě narodí, utopí ho Kostelnička pod ledem, aby se Jenůfa nedostala do hanby; nakonec je Kostelnička potrestána, Jenůfa se provdává za Laca, ale je si vědoma, že už nebude nikoho milovat tak, jako Števu

 

Alois a Vilém Mrštíkové

Maryša

• děj se odehrává na slovácké vesnici; sedlák Lízal chce provdat svou dceru Maryšu za ovdovělého mlynáře Vávru, s kterým se na sňatku dohodne; Maryša ale miluje chudého Francka, který je zrovna na vojně; nakonec se Maryša otcovu nátlaku podvolí a Vávru si vezme; když se Francek vrátí z vojny, přemlouvá Maryšu, aby s ním uprchla; Maryša nechce odejít od muže, aby nebyla špatná, když ale Vávra vystřelí po Franckovi, rozhodne se jej otrávit; svého činu nakonec nelituje, ale prosí o smilování boží
• užití lidového jazyka, napadají nesmyslné dobové konvence a předsudky, poukazují na sociální život

 

Naturalismus

Vzorem se stalo dílo E. Zoly. Hrdinové jsou determinováni přírodními a mravními podmínkami okolí, prostředí je ubíjí (dokument lidské bídy). Spisovatel chce zaujmout drastickými scénami. Od světového naturalismu se český naturalismus liší lidským soucitem.

Vilém Mrštík

• obhájce, teoretik a hlasatel naturalismu

 

Josef Karel Šlejhar

• pesimistický pohled na svět = svět surovosti, podlosti

Kuře melancholik

• nejslavnější román; paralela mezi umírajícím dítětem a kuřetem

Dojmy z přírody a společnosti

• v chudé rodině umírá dítě, které těší jen malé ptáče, které uletělo kupci; ten chce své ptáče zpět, ale otec svému dítěti za velké peníze ptáče koupí; po smrti dítěte umírají na jeho zasněženém hrobě i otec a matka

Peklo

• sociální román z cukrovarnického prostředí; autor obžalovává společnost za špatné životní podmínky dělníků

 

Karel Matěj Čapek – Chod

• původem z Chodska; když pracoval s K. Čapkem v Národních listech, musel přijmout další příjmení pro odlišení; časté prózy z pražského prostředí, které dobře znal

Kašpar Lén mstitel

• autor popisuje prvotní motivy zločinu, které se formují v lidské duši; hlavním hrdinou je zedník Lén, který se chce pomstít kupci Konopníkovi, který zničil rodinu Lénových přátel; otec rodiny chce nějaké jídlo, a tak nějaké Konopníkovi z krámu ukradne; Konopník mu za to znásilní dceru, načež se její matka pomátne a její otec se utopí; dívka po soudu odchází do veřejného domu; Lén dívku miluje a je rozhodnutý Konopníka zabít; zločin je dobře promyšlen (cihla se stává vrahem); druhá část knihy líčí soudní proces, v kterém se soud nezabývá příčinami; Lén čeká ve vězení na smrt

Turbina

• román o úpadku jedné pražské měšťanské rodiny

Antonín Vondrejc

• Vondrejc je neúspěšný básník; básník žije bohémským životem po hospodách; jazyk přizpůsoben pražskému prostředí; dílo obsahuje peripetii

 

Realismus mezi světovými válkami

V linii kritického realismu pokračují díla Karla Nového, Anny Marie Tilschové, Karla Poláčka a dalších. Druhou linii tvoří díla socialistického realismu (např. Ivan Olbracht.).

 

B)    Pořádek slov v češtině

 

Členění výpovědi

• postavení výpovědi v souvislém textu (Do Prahy přijeli autobusem jihočeští učitelé. Někteří strávili včerejší den v prostorách Pražského hradu. Tam navštívili Vladislavský sál, chrám svatého Víta a baziliku svatého Jiří.)
• výpověď lze rozdělit na dvě části: východisko (to, co je známé ze situace, ze souvislosti) a jádro (hlavní, nová část sdělení)
• pořad objektivní – v klidné výpovědi; východisko může být nevyjádřeno (je srozumitelné z předchozí věty nebo vyplývá ze souvislosti), společné několika větám, slovně obměněno; v běžné oznamovací větě je jádro výpovědi na konci (je tam i větný přízvuk)
• pořad subjektivní – při změně postoje mluvčího ke skutečnosti, případně zvukový důraz, citové zabarvení výpovědi (Krásný den to byl! Čert aby je vzal! Již deset let pracuji v bance.); ve větách tázacích, žádacích, zvolacích

 

Typy ZVS v českém jazykovém systému

VF (Sněží. Stmívá se. Zvoní.)

VF – OBJ (Nechutná mu. Došlo k neštěstí.)

VF – ADV (V kamnech praská.)

VF – OBJ – ADV (Bolí mě v zádech. Nedaří se nám dobře. Podařilo se mu skočit.)

SUBJ – VF (Eva spí. Kočka přede. Slunce hřeje.)

SUBJ – VF – PRED (Kotě je milé. Bratr je hercem. Bratr se stal hercem.)

SUBJ – VF – OBJ (Žák čte knihu.)

SUBJ – VF – ADV (Cesta vede lesem. Soud rozhodl spravedlivě. Jízda trvala dlouho.)

SUBJ – VF – ATV (Chlapec se vrátil zdráv. Chlapec doběhl první.)

SUBJ – VF – OBJ – ADV (Matka uklidila šaty do skříně.)

SUBJ – VF – OBJ₁ – OBJ₂ (Eva přinesla matce knihu.)

SUBJ – VF – OBJ – ATV (Studenti si vybrali Petra za vedoucího.)

 

ZVS (základová větná struktura), VF (přísudek), SUBJ (podmět), OBJ (předmět), ADV (příslovečné určení), ATV (doplněk), PŘED (jmenná část přísudku jmenného se sponou)

 

• přívlastek se řídí vlastními pravidly, protože je většinou členem rozvíjejícím, tudíž závislým na jiném členu; přívlastek shodný stojí většinou před podstatným jménem, přívlastek neshodný za podstatným jménem, rozvitý přívlastek shodný za podstatným jménem, přístavek za podstatným jménem
• příslovečné určení vyjádřené příslovcem a závislé na přídavném jméně nebo na příslovci stojí vždy před svým řídícím členem (velmi dobrý, neobyčejně spravedlivý)