Proměna – Franz Kafka – rozbor díla

• Téma: přeměna člověka ve hmyz a následující vývoj vztahu rodiny k tomuto stvoření.
Neschopnost člověka ovlivnit svůj osud. Osamělost jedince ve světě.
• Motiv: rodina, finance, hmyz, sen, touha, úzkost, odcizenost, izolovanost, práce.
• Časoprostor: čas není udán, maloměstský byt Řehořovy rodiny v nejmenovaném městě.
• Kompoziční výstavba: chronologický postup, občas retrospektivní, když vzpomíná, na to čím
býval jako člověk.Příběh se dělí na 3 číslované kapitoly – všechny končí vyhrocením předchozí
situace.
• Literární druh: epika – dílo, které má děj, popisuje skutečnost.
• Literární žánr: novela
• Literární forma: próza
• Vypravěč/lyrický subjekt: er-forma, vševědoucí a neosobní vypravěč.
• Postava: Řehoř Samsa – hlavní postava, cestující obchodník, ochotně nosí výplatu domů, živí
rodinu, chce, aby žila pohodlně, a nechce jim působit jakékoliv starosti, je svědomitý. Po
proměně v brouka, se nad tím nepozastavuje, řeší to, že přijde pozdě do práce. Nepřemýšlí, proč
se proměnil, s pokorou snáší odpor svých blízkých, nesnaží se jim dát najevo, že rozumí tomu,
když se o něm baví jako o nějaké příšeře, že je pořád v nitru stejný jako dříve. Nechce jim
způsobovat starosti. Je smířený.
Markétka – Řehořova sedmnáctiletá sestra, hudebně nadaná, svého bratra má velice
ráda. Jediná z rodiny, která Řehoře lituje a stará se o něj, snaží se před ním překonávat svůj odpor.
Kvůli nedostatku finančních prostředků musí začít pracovat, její charakter se mění, bratrův stav jí
začíná být lhostejný a nenávidí ho za to, že je rodině přítěží.
matka – myslí si, že jeho stav je pouze přechodný a čeká, že se jí vrátí zpět „jejich starý
Řehoř“, při přímé konfrontaci se svým potomkem se však příšerně vyděsí a má z něj hrůzu. Musí
si najít zaměstnání a syn se pro ni, stejně jako pro ostatní, stává jen nenáviděným břemenem.
otec – vyhýbá se kontaktu se synem, při setkání ho odhání – Řehoř je mu odporný.
služka – Řehořem opovrhuje, nenazývá ho jménem ale pouze „to“.
• Vyprávěcí způsoby: autor používá spíše nepřímé řeči, nacházíme zde ale i nevlastní přímou řeč
a přímá řeč se vyskytuje jen ojediněle.
• Typy promluv: pásmo vypravěče v er formě, vnitřní monology Řehoře, dialog minimálně.
• Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: spisovný jazyk – Neutrální slova (postel, pokoj,
koberec), přechodník (otáčejíc), nespisovný jazyk – vulgarismy („Ono to chcíplo!“).
• Tropy a jejich funkce ve výňatku: eufemismus („Z chřípí mu slabě unikl poslední dech“),
hyperbola („s největší rychlostí“), řečnická otázka („A teď?“), přirovnání („člověk musí tak těžce
pracovat jako my všichni“).
• Kontext autorovy tvorby: Kafka žil v letech 1883 – 1924. Jeho sláva dostoupila vrcholu až po 2.
světové válce. Dílo: Proces = román, jehož hlavní hrdina, drobný bankovní úředník Josef K., je
záhadně obžalován za činy, které nespáchal, a ani o nich nic neví, znejistělý a bezbranný, vinen
snad jen tím, že existuje, snaží se dopátrat příčin svého postavení, pochopit nepochopitelné.
Zámek = román, zeměměřič K. chce dosáhnout přijetí do zámeckých služeb, aby se mohl stát
plnoprávným občanem, ale umírá dříve, než jeho žádost projde celým labyrintem nedostupných
úřednických instancí.
• Literární/obecně kulturní kontext: 1. polovina 20. století – meziválečná literatura: John
Galsworthy – Sága rodu Forsythů = románový cyklus o čtyřech generacích zámožné měšťanské
rodiny viktoriánské doby, v prvním díle autor přesvědčivě dokládá, jak člověka může posednout
touha po majetku natolik, že v něm vlastnický pud přehluší všechny city, Egon Erwin Kisch –
Pasák = román je věnován problematice prostituce v Praze, James Joyce – Odysseus =
Osmisetstránková práce popisuje jediný den v Dublinu, vidíme jej očima několika postav, mužů
i žen. Paralelou k Odysseovi, na nějž se název knihy odvolává, je průměrný občan Leopold
Bloom. Stejně jako bájný řecký hrdina putuje i on z místa na místo, potkává zajímavé lidi a
překonává nástrahy. Každá z kapitol je tematický vztažena k některé z epizod Homérovy
Odyssey. Jakoby netříděný tok myšlenek hlavních postav je podán technikou vnitřního
monologu – záznamu „proudu vědomí“. Tento způsob vyprávění nerozlišuje banální od
závažného, pokleslé od ušlechtilého, duchovní život je neodmyslitelně spojen s tělesnými
procesy. Joyce uvádí do vztahu život moderního velkoměsta na počátku 20. století s bohatstvím
evropské historické kultury. Hlavní napětí vzniká mezi zdánlivě nicotným pachtěním pana
Blooma a činy starověkých hrdinů.
• Děj: – text je rozdělen do tří částí:
I. Řehoř Samsa, obchodní cestující, se jednoho dne probudil a zjistil, že se proměnil v brouka.
Chtěl vyrazit na pracovní cestu, členové rodiny na něj klepali, ale nemohl vstát. Do bytu přišel
Samsův nadřízený, prokurista, a chtěl, aby šel Řehoř do práce. Ten odpovídá skrz zamčené dveře,
že hned dorazí. Podaří se mu odemknout dveře a je šokovaný reakcemi ostatních. Matka pláče,
prokurista uteče a otec ho novinami a holí zahnal zpět do pokoje.
II. Jediný z rodiny, kdo se Řehoře nestraní, je jeho sestra Markétka, pravidelně mu nosí jídlo.
Řehoř uvažuje nad finanční situací rodiny, dosud ji totiž živil on. Chtěl sestře platit konzervatoř,
ale nyní nemůže. Matka k Řehořovi do pokoje zpočátku vůbec nechodila, odhodlala se asi po
dvou měsících. Řehoř ji nechtěl trápit, a tak zůstával skrytý pod pohovkou. Markétka a matka
chtěly Řehořovi z pokoje odstranit nábytek, který nepotřeboval, a při této činnosti matka Řehoře
zahlédla. Řehoř vyběhl z pokoje, aby nebyl matce na očích, ale to ženy vyděsilo. Když přišel otec
z práce, snažil se Řehoře vyhnat zpátky do pokoje, honil ho po bytě a házel po něm jablka, z nichž
jedno zůstalo zaryté v těle. Sestra se snažila Řehoře uchránit.
III. Řehoř se léčil více než měsíc. Rodina mu nyní každý večer otevírala dveře a on pozoroval, co
večer matka, otec a sestra dělají. Rodina finančně strádala, otec se nechal zaměstnat jako sluha,
sestra jako prodavačka, ale stejně museli rozprodávat majetek. Markétka už o Řehoře tolik
nepečovala – dvakrát denně mu nosila jídlo, ale už se nestarala, kolik toho sní. Pokoj byl špinavý a
neuklidila ho ani nová posluchovačka. Ta jediná se Řehoře nebála, dokonce se na něj chodila
dívat. V bytě nyní byli tři podnájemníci, kterým matka s Markétkou podstrojovaly. Jednou
nájemníci seděli v obývacím pokoji, Markétka jim hrála na housle a oni zahlédli dveřmi Řehoře.
Okamžitě dali výpověď. Markétka nyní poprvé vysloví myšlenku, kterou se všichni báli říct –
Řehoř je jim na obtíž a je potřeba se ho zbavit. Řehoř všechno vyslechl a uznal, že jeho život
nemá cenu. V noci vydechl naposledy, ráno ho našla posluhovačka. Celé rodině se ulevilo, mohli
se nyní přestěhovat do menšího bytu.