– přechodný stupeň mezi klasicismem (sloužil aristokracii) a romantismem

– slouží měšťanstvu, odmítá nespravedlnost feudalismu, útlak

– navrací se k přírodě, k lidové slovesnosti, vyjadřuje důraz na cit a obdiv k schopnému, podnikavému jedinci

– vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života

– literatura zobrazuje ideální svět, uniká do minulosti (čerpá z antiky- Homéra)nebo exotických krajů, obliba hřbitovů, rozvalin, jezer, tajemných krajin, často postavy mnichů,poustevníků, vězňů
– preromantický básník se často stylizuje do postoje mluvčího národního kolektivu, lidového pěvce, nebo vystupuje v roli věštce a proroka

Francouzský preromantismus:
Jean Jacques Rousseau – filosof, pedagog, kritik, spisovatel,

– přátelství s Diderotem- podílel se na Encyklopedii

– vyzdvihoval cit, rozum může způsobit kromě pokroku negativní jevy (bída, korupce), požadavek návratu člověka k přírodě do přirozeného stavu, civilizace člověka kazí

– závěr Rousseauova života vylíčil německý spisovatel Lion Feuchtwanger v románu Bláznova moudrost

– Emil čili o výchově – pedagogický román o přirozeném rozvoji člověka, požadavek návratu do přírody
– O smlouvě společenské – prosazuje demokracii, rovnost lidí,lid je jediným nositelem moci ve státě

– Nová Heloisa– tragický příběh o lásce chudého učitele a dívky ze vznešené rodiny psaný dopisovou formou
– O původu nerovnosti mezi lidmi – filosofické dílo, soukromé vlastnictví je důvodem nerovnosti mezi lidmi

Antoine Francois Prévost– kněz
– dílo: Manon Lescaut- odehrává se v Amiensu. des Grieux – mladý rytíř a chudý Tiberge mají vstoupit do kněžského semináře. Des Grieux se náhodně setkává s mladou, krásnou a bohatství chtivou Manon. Tiberge se snaží de Grieuxe upozornit na její nedostatky, ale nedaří se mu to. Na konci dívka v náručí de Grieuxe umírá na horkou nemoc.
– V. Nezval přepracoval do dramatické podoby

Německý preromantismus: – snahy Německa vyrovnat se ostatním vyspělým evrop. národům, hnutí Sturm und Drank- boj proti nesvobodě, útlaku a pokrytectví ve spol.

Johann Wolfgang Goethe

– narozen ve Frankfurtu nad Mohanem, žil ve Výmaru

– básník, dramatik, prozaik, vědec- přírodní vědy, znalec literatury (studium Shakespeara), psal romány, básně, aforismy,pohádky, dramata, odborné články, dokumentární zprávy z cest, překlady z IJ, FJ
– studium práv- Lipsko, Štrasburk,

– cestuje (Švýcarsko, Itálie, Francie- obdiv fr. revoluce,  Karlovy Vary)
– Utrpení mladého Werthera– román psaný formou dopisů a deníkových zápisů o citové a životní krizi své generace, o nešťastné lásce mladíka k Lottě, která končí sebevraždou Werthera (inspirováno vlastní nešťastnou láskou)

– Balady– sbírka vycházející z lidové slovesnosti (např. Král duchů)
–Ifegenie na Tauridě– veršovaná tragédie s námětem ze starořeckých trojských bájí
– Torquato Tasso– drama o tragickém osudu italského renesančního básníka,  konfliktu umělce s intrikami panovnického dvoru
– Viléma Meistera léta učednická– kupecký syn se  během svého kočovného života s hereckou společností seznamuje s různými lidmi, poznává život a prožívá své milostné osudy
– Faust– dvoudílná veršovaná tragédie
– inspirace podle pověsti ze 16. stol.
– Nespokojenému Faustovi, toužícímu stále po novém poznání, nabídne Mefistofeles, zosobňující ďábla, své služby; Faust mu prodá svoji duši; v okamžiku, kdy bude spokojený, propadá peklu, Mefistoteles ho uvede do společnosti, omladí jej a seznámí ho s měšťanskou dívkou Markétkou, do níž se Faust zamiluje; Markéta však zaviní smrt své matky a bratra a ze zoufalství nad svou vinou utopí své a Faustovo dítě a v žaláři očekává popravu

– v druhém díle propadá Faust zoufalství z Markétčiny smrti, proto jej Mefistofeles odvede na císařský dvůr, kde má zapomenout; Faust získává císařovu důvěru, když vynálezem papírových peněz zachrání říši; vyvolá z podsvětí nejkrásnější ženu starověku, Helenu, má s ní syna Euforiona a po smrti obou se vrací ke dvoru, aby si vyžádal za odměnu bažinatou krajinu u moře, kterou chce změnit v úrodnou půdu; v uskutečnění této vidiny spatřuje konečný smysl svého života; ačkoli pocítil uspokojení a podle smlouvy s Mefistofelem by měl svou duší propadnout peklu, zachraňuje jej ušlechtilý záměr pomáhat lidem, nachází smysl života – smyslem života by měla být snaha člověka pomáhat lidem, přiklonit se k dobru a být prospěšný

Fridrich Schiller– básník, dramatik, překladatel, profesor dějin na univerzitě v Jeně
– Óda na radost (je součástí 9. Beethovenovy symfonie)
– Loupežníci
– drama, s tématem buřičství, boje za svobodu, čest a spravedlnost,

Karel Moor je intrikami svého bratra připraven o majetek, snoubenku, chce se pomstít
– Úklady a láska–  tragédie,dcera chudého hudebníka a syn šlechtice, jejichž láska naráží na odpor a intriky
–Valdštejn – dramatická trilogie o vojevůdci, kterého přivedla ctižádost k tragickému pádu
G. E. Lessing-básník, dramatik ( tvůrce měšťanského dramatu), satirik

–Mína z Barnhelmu– láska šlechtičny a majora-ten má dluhy, hrozí mu vězení, odmítá pomoc, nechce být přítěží

Johann Gottfried Herder– filosof, básník, estetik, tvůrce nové preromantické estetiky, zamýšlel se nad otázkou nár. individuality, podporoval slovanské národy, čerpal z lidové slovesnosti, vliv na literaturu NO, Myšlenky k filosofii dějin lidstva– vývoj lidstva směřuje k humanitě
Rusko:

Ivan Andrejevič Krylov– Bajky

Michail Vasilijevič Lomonosov– přírodovědec, filolog, básník

Alexandr Nikolajevič Radiščev– filozof-kritik nevolnictví