Podstata literatury

Literatura ( písemnictví)= veškeré písemné texty

• dělení: podle způsobu zpracování obsahu ( důraz na fakta x jedinečnost, originalita zpracování)
• odborná literatura- věcná, zaměřuje se na poučení, poznání, fakta ( př. historická díla, encyklopedie, učebnice)
• věcná ( =jednací písemnictví)- protokoly, žádosti, publicistika- přináší informace, vede k zamyšlení
• umělecká (krásná literatura, beletrie)- zaměřená na estetický zážitek ( př. román, báseň), podněcuje fantazii

funkce: informativní ( přináší informace)

formativní ( ovlivňuje postoje, názory, snaží se přesvědčit)

estetická ( působí na city, smysly, přináší umělecký zážitek)

umělecká literatura- vzbuzuje pocit krásy, působí na city, přináší smyslové obohacení, také funkce vzdělávací: rozvíjí schopnost vyjadřování, myšlení, výchovná: vytváří morální a estetické hodnoty, společenská: upozorňuje na společenské problémy, varuje před nebezpečím, zábavná: poskytuje pobavení, uvolnění

členění umělecké literatury: lidová slovesnost- šíří se ústně, vznikla dříve než psaná literatura, vyjadřuje zkušenosti a názory člověka ( př. pohádky, písně, přísloví)

texty umělé literatury- próza, poezie, skutečnost zobrazována pomocí různých obrazů

literární dílo má obsah= souhrn skutečností, o nichž dílo vypovídá

formu= způsob ztvárnění díla pomocí uměleckých prostředků

vědy o literatuře:

• literární teorie- zkoumá podstatu literatury, obecné zákonitosti vzniku díla, strukturu děl, literární žánry, umělecké prostředky ( nejstarším dílem je Aristotelova Poetika- stanovila např. principy tragédie)
• literární historie- zabývá se vývojem literatury, literárních směrů, hnutí, národních literatur, význam děl, tvorbu jednotlivých autorů, součástí je komparistika= srovnávací literární věda
• literární kritika- hodnotí, vykládá, rozebírá umělecká díla z hlediska subjektivního ( kritik musí dílo umělecky prožít) i objektivního ( odborně zdůvodnit dílo a jeho funkci), zkoumá téma, kompozici, jazykovou výstavbu
• počátky kritiky: Aristoteles: Peotika- umění chápe jako tvůrčí napodobení skutečnosti
• moderní kritika vzniká v romantismu
• u nás vznik v době NO- př. kritika rukopisů
• kritika Máchova Máje: většinou nepochopen, odsoudili: Tomíček, Tyl, obhájci: Sabina
• Borovský- odmítavá kritika Tylova Posledního Čecha- odmítal sentimentalismus
• Kapitola o kritice- vydáno v časopise Česká včela, stanovil zásady kritiky: musí být zdůvodněna, může být kladná i záporná, kritik nemusí být spisovatelem, komentování špatné situace pro možnost rozvoje kritiky
• X. Šalda- Kapitola o kritice- nové pojetí kritiky, kritika samostatným útvarem, který je rovnocenný k umělecké literatuře, snaha o zvědečtění kritiky

Literární druhy – zkoumá je literární teorie ( konkrétně disciplína genologie)

= literární celek se společnými obsahovými i formálními rysy

– 3 základní druhy.

• epika- o skutečnosti vypravuje, založena na dějovosti, rozvíjí příběh s vypravěčem a postavami, odehrává se v určitém prostředí, čase, typická hlavně pro prózu
• lyrika- zachycuje skutečnost v jedinečném, neopakovatelném okamžiku, zobrazuje nitro mluvčího,stav, spíše nemá děj, vyjadřuje jeho dojmy, pocity, nálady, úvahy, typická pro poezii, bývá psána ve verších, jazyk ozvláštňují obrazové prostředky ( figury, tropy)
• formy: milostná, přírodní, společenská, reflexivní
• drama- má děj, příběh se předvádí na jevišti, děj je tvořen přímými promluvami postav, postavy vstupují do konfliktů, základními žánry: komedie, tragédie

literární žánry= literární útvary, které se realizují v jednotlivých literárních druzích

= skupina děl se společnými znaky- formou, kompozicí )př. román, óda, tragédie)