Píseň o Rolandovi
Na rozhraní románské a gotické éry dochází ve francouzské slovesnosti k velkému rozmachu hrdinské epopeje, vznikají rozsáhlé cykly epických skladeb, které jsou zpěvavě recitovány za doprovodu hudebních nástrojů. Vrcholem této tvorby je Píseň o Rolandovi, vyslovující ideál rytířství, dokonalých vazalů i protivníků, je strohá a prostá, přitom monumentální a nadlouho ovlivní evropský literární vývoj. Řadí se do královského (karolínského) cyklu s ústřední postavou Karla Velikého, případně členů jeho družiny. Psychologie hrdinů není vykreslena, ale mají vnitřní napětí, naplno z nich vyznívá tragika volby.
Charakteristika
|
· Rozsáhlý hrdinský epos (vystupují zde rytíři, ale není zde milostné téma) – řadí se mezi poezii (hrdinskou epiku)
· Vznikl v 11. století (neznámý autor) · Patří k tzv. chanson de geste (píseň o činech) – šířeny ústní lidovou slovesností, později zapsány · Určena k recitaci |
Téma
|
· Oslava rytířství, statečných činů a věrnosti
· Rozhodující bitva mezi Musulmany (saracény, muslimy) a Franky, udatenství rytíře Rolanda |
Motivy
|
· Věrnost, statečnost, oddanost, přátelství, víra k Bohu, boj pro čest a slávu
· Motiv pravé míry (kdy hrdinství přestává být hrdinstvím a jde o neodpovědnost, pýchu) · Osobnost Karla Velikého (symbol obnovy římského impéria, boje křesťanů proti pohanům) · Křesťanské motivy (andělé radí Karlovi, andělé ochraňují Rolanda, 12 pérů = 12 apoštolů…) |
Postavy
|
· Schematizované a typizované postavy, černobílé vidění (morální postoj postavy určuje její jednání)
· Chybí psychologie postav · Roland: krásný, chrabrý rytíř a věrný vazal, králův synovec a oblíbenec, oddaný (příteli, Bohu, králi), čestný, má smysl pro povinnost, odvážný a obětavý (rytířský ideál); na druhou stranu je pyšný, proto nezavolá pomoc a neušetří tak životy přátel, protože se bojí, že by tak na sebe uvalil hanbu, egocentrický, zarputilý · Olivier: Rolandův přítel, chrabrý rytíř, moudrý – svými vlastnostmi doplňuje Rolanda · Karel Veliký: autoritativní panovník, moudrý, spravedlivý, slouží Bohu (andělé ho proto ve snech varují před nebezpečím) · Karlova družina: skupina šlechticů, stateční v boji, oddání králi, moudří (12 jich zemře s Rolandem – arcibiskup Turpin, další bojují s Karlem) · Ganelon: Rolandův otčím, úplatný, pomstychtivý, zákeřný, zradí krále i Rolanda · Král Marsilius: musulmanský král, sídlí v Zaragoze, jeho ctnosti překrývá fakt, že je pohan · Ženské postavy: na okraji, nezasahují do děje; Alda – sestra Oliviera, ideál ženy, když se dozví, že její snoubenec Roland zemřel, žalem zemře také X Bramimonda – Marsilova manželka, vzdá se víry a stane se z ní křesťanka |
Děj
|
· Král Karel už 7 let válčí ve Španělsku proti muslimům
· Musulmanský král Marsil vymyslí lest – vypraví posly ke Karlovi a nabídne mu, že když odtáhne, stane se jeho leníkem a nechá se pokřtít → Karel jeho nabídku přijme, ale žádá rukojmí; jeho stanovisko vyřídí Marsilovi Ganelon (ten se bál na jeho dvůr, myslel si, že když ho na tento úkol Roland navrhl, chtěl se ho zbavit) → domluví se proto s musulmany, že napadnou zadní voj Karlova vojska, zabijí Rolanda, který mu bude velet (tím Karel ztratí „pravou ruku“, prohraje válku), nechá si zaplatit za to, že věc zařídí → Karel vytáhne domů, Ganelon navrhne, aby zadnímu voji velel Roland → všichni se o něj obávají, ale Roland výzvu přijme, aby neutrpěla jeho čest, spolu s dvaceti tisíci muži brání pyrenejský průsmyk → napadne je Marsilova 400 000 armáda, Roland nechce zavolat Karla zpět (bere to jako potupu), Olivier mu domlouvá → bojují proti přesile, je to marné, R. chce krále zavolat, ale O. ho zadrží, už je to jedno, zemřeli by v hanbě → všichni padnou, Roland jako poslední (zavolal ještě krále svým rohem Olifantem), Marsilovo vojsko se dává na útěk, sám Marsil je těžce raněn · Karel se s vojskem obrací, zadrží zrádce Ganelona, jde zachránit Rolanda, ale přijedou pozdě, Karel je zdrcený → naženou zbytky Marsilova vojska do řeky, utáboří se → přes noc se Marsil spojí s mocným emírem, pro jehož pomoc již před lety poslal → ráno se křesťanská a muslimská vojska znovu střetnou, Karel emíra zabije a Frankové rozpráší celé vojsko → Marsil zemře, Karel dobije Zaragozu, všichni jsou pokřtěni nebo pobiti, vdova Bramimunda je vzata do zajetí · V Cáchách je Ganelon souzen: sbor manů navrhuje, aby byl zproštěn vinny, neboť se mstil, ale nezradil → rytíř Thierry bojuje s Ganelonovým příbuzným (boží soud dá zvítězit spravedlivému, tomu, kdo je v právu) → Thierry zvítězil, Ganelon je tažen za koňmi, 30 jeho příbuzných je popraveno · Krále volají andělé opět do boje, aby bránil křesťanský lid |
Kompozice
|
· Každá postava ztělesňuje určitý morální postoj, vyhranění jednotlivých typů
· Jednoduchá, chronologická kompozice, 3 části: zrada Ganelona, boj Rolanda, pomsta Karla · Epická poezie, uspořádáno do nestejně dlouhých 291 slok (tzv. laisses)o 4002 verších |
Jazyk a styl
|
· Volný rým a verš
· Vysoký styl → výchovný charakter · Opakování motivů · Jednoduché básnické prostředky (inverze) · Zastaralá slovní zásoba (přechodníky, trpné vazby) · Spisovný jazyk – knižní, archaismy, neutrální výrazy · Popis bojiště, tvrdé výrazy, je přesně popisování stav mrtvol a způsob boje · Přímá řeč vojáků – hodnotí boj, dialogy, promluvy k Bohu, k mečům… |
Autor
|
· Neznámý, šířeno ústní lidovou slovesností
· Později zapsána, následně několikrát přepracována – do norštiny, angličtiny, italštiny (L. Aristoa – Zuřivý Roland, 1516) |
Směry | · Evropská středověká literatura
· Šlechtická literatura – hrdinská epika |
Epocha | · Náboženská literatura: Nový zákon, legendy, duchovní písně
· Světská literatura šlechtická: · A: Beowulf, F: Tristan a Isolda, Chrétien des Troyes (Perceval), Š: Píseň o Cidovi, N: Píseň o Nibelunzích, R: byliny, Slovo o pluku Igorově · Měšťanská literatura: faubliaux (O bleduli a hněduli), zvířecí epos (Román o lišákovi) |
Ve skutečnosti byl zadní voj ustupující armády Karla Velikého napaden v Pyrenejích Basky, nikoliv Saracény, a to jako odveta za to, že armáda Karla Velikého dobyla Pamplonu – Karel Veliký potřeboval své armádě po neúspěšném obléhání Zaragozy popřát alespoň nějaký, byť malý úspěch, a to obsazení a vydrancování Pamplony splňovalo. Přesmyčka od Basků k Saracénům se potom hodila i v době papeže Urbana II. jako další podpůrné ospravedlnění křížové výpravy do Svaté země po koncilu ve městě Clermont v roce 1095.
„štít roztříští a zbroj mu proděraví,
hruď otevře a kosti pozpřeráží,
vyrve mu páteř, hřbet mu okrvaví
a hrotem kopí tělo duše zbaví…“