Na západní frontě klid – Erich Maria Remarque

– ukázka:    Mlčení bobtná. Mluvím a musím mluvit. Tak ho oslovuji a říkám mu to. ,, Kamaráde, já   jsem tě nechtěl zabít. Kdybys sem skočil ještě jednou neudělal bych to, kdybys i ty byl        rozumný. Ale předtím jsi pro mě byl jen myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku      a vyvolala předsevzetí – tu kombinaci jsem zabil. Teprve teď vidím, že jsi člověk jako já.             Myslel jsem na tvé ruční granáty, na tvůj bodák, na tvé zbraně – nyní vidím tvou ženu a       tvou tvář a to, co máme společné. Odpusť mi kamaráde. Vidím to příliš pozdě. Proč nám          neříkají znova a znova, že vy jste stejní ubožáci jako my, že se vaše matky trápí stejně             jako naše a že vy i my máme stejný strach před smrtí, že stejné je umírání vaše i naše ,     stejná že je bolest -. Odpusť mi, kamaráde, jak jsi mohl být mým nepřítelem?             Kdybychom zahodili zbraně a stejnokroje, mohl bys být mým bratrem právě tak jako         Katcza a Albert. Vezmi si ode mne dvacet let, kamaráde, a vstaň, – vezmi si víc, neboť už      nevím co si s nimi počít.

Je ticho, fronta je klidná, jenom pušky praskají. Kulky lítají při zemi, nestřílí se     nazdařbůh, obě strany přesně míří. Nemohu ven.

 

– zařazení výňatku do kontextu díla: – tato ukázka patří do konce knihy, kdy se hlavní hrdina při nepodařené ofenzivě ztratí a při tom zabije nepřátelského vojáka, ale kvůli neustálé střelbě s ním musí zůstat v zákopu

 

– téma a motiv: – zbytečnost a nesmyslnost války, přátelství, smrt

 

– časoprostor: – děj se odehrává mezi lety 1914-1918 Francie a Německo – západní fronta

 

– kompoziční výstavba: – chronologická, gradace, důraz je na postavy

 

– literární druh a žánr: – próza, epika, román (válečný)

 

– vypravěč: – personální, ich-forma, subjektivní

 

– postavy: – Pavel Bäumer: -vypravěč,mladý, v 18 narukuje do armády, postupně ztrácí ideály,                                                             dochází mu zbytečnost války, je i soucitný

– František Kemmerich: – spolužák Pavla, umírá hned na začátku knihy

– Müller: – spolužák Pavla, sní o válečné maturitě

– Stanislav Katczinský: přezdívaný Katcza, zkušený voják, otcovský, čtyřicátník, dokáže                                                  si vždy poradit

– Albert Kropp: – spolužák Pavla, je jeho nejlepší přítel, když přijde o nohu, chce spáchat                                  sebevraždu, nakonec jako jediný z postav přežil válku

 

– vyprávěcí způsoby: – v této ukázce dominuje monolog (hlavní hrdina promlouvá k mrtvému), ale můžeme zde nalézt i pásmo vypravěče (hrdina popisuje, co se děje okolo něho)

 

– typy promluv: – v této ukázce je přímá i nepřímá řeč

– přímá řeč je použita, když hlavní hrdina mluví k mrtvému vojákovi, nepřímou                          řečí jsou popisovány okolnosti a dění kolem postavy

 

– jazykové prostředky: – jazyk je většinou spisovný, v knize je použit vojenský slang a někdy i vulgarismy, jsou zde i úvahové části

 

– tropy a figury: – synestezie ( Mlčení bobtná.) – naznačuje nesnesitelnost ticha

– metonymie ( jsi pro mě byl jen myšlenkou, kombinací) – ukazuje proč hlavní

hrdina jednal tak jak jednal

– personifikace ( myšlenkou, kombinací, která žila v mém mozku a vyvolala                                          předsevzetí) – poukazuje na to jak hlavní hrdina před touto situací smýšlel

– metafora ( tu kombinaci jsem zabil) – ukazuje změnu postoje vůči svému                                       předchozímu činu

– přirovnání ( že jsi člověk jako já; že jste stejní ubožáci jako my; že se vaše matky                               trápí stejně jako naše) – jsou to důkazy o tom, že vojáci jsou na tom stejně a                                nezáleží na které jsou straně

– personifikace ( fronta je klidná) –  poukazuje na situaci kolem postavy

– apostrofa ( hrdina promlouvá k mrtvému, oslovuje ho kamaráde) – poukazuje na                   duševní stav hrdiny

– řečnická otázka ( jak jsi mohl být mým nepřítelem?) – navádí k dalším úvahám                   postavy

– pomlčka ( naznačuje nedokončenou myšlenku) – zavádí nás do jiného toku                                   myšlenek postavy

– polysyndeton ( tvou ženu a tvou tvář a to, co máme společné) –  zvyšuje soucítění

 

– kontext autorovy tvorby: – německý spisovatel

– jeho tvorba je ovlivněna stylem J. Londona, E. Hemingwaye                                                                   a K. Hamsuna

– jeho díla nesou autobiografické prvky

– v 18 letech narukoval do armády

– zúčastnil se 1. světové války

– patřil k tzv. ztracené generaci, tzn. že měl problém se začlenit do                                                              společnosti, když se vrátil z války

– pracoval jako redaktor

– díky svým proti válečným dílům byl po nástupu nacismu nucen                                                 uprchnout z Německa, nějakou dobu pobýval ve Švýcarsku a poté                                                   odešel do Ameriky, kde získal také občanství

– další díla: Cesta zpátky; Tři kamarádi; Jiskra života; Čas žít, čas                                                               umírat; Nebe nezná vyvolených – výrazně se odlišuje od ostatních děl

 

– literární/obecně kulturní kontext:  – společnost silně ovlivněna 1. světovou válkou

– spisovatelé se snaží ukázat další generaci hrůzy války

– společnost řeší problém s tzv. ztracenou generací = generace,                                                            která ztratila až příliš brzy ideály a má problém se začlenit do                                                                   společnosti

– další autoři: Romain Rolland ( Petr a Lucie), Ernest                                                                 Hemingway ( Sbohem armádo), Karel Čapek ( Matka),                                                                    Jaroslav Hašek ( Osudy dobrého vojáka Švejka)