Moderní umělecké a básnické směry v literatuře a umění 1. pol. 20.   století

Futurismus oslavuje průmyslovou společnost a velebí městskou civilizaci. Vznikl před 1. světovou válkou v Itálii jako protest proti dosavadnímu umění a měšťáctví. Chtěl vytvořit nové umění odpovídající době. V poezii usiloval o vytvoření poezie z tzv. osvobozených slov, ze slov, jež by nebyla vázána větnou stavbou + odstraněna interpunkce, grafické normy, holá slova (bez adjektiv a adverbií). Iniciátorem byl italský básník F. T. Marinnetti.

Kubofuturismus vznikl v Rusku pod vlivem futurismu. Požaduje obohacení jazyka hovorovými slovy, vulgarismy a novotvary. Po roce 1917 příklon kubofuturistů k nové revoluční síle. Představiteli jsou V. Chlebnikov a V. Majakovskij.

Kubismus je styl objevující se v malířství na počátku století. Kubističtí malíři (Pablo Picaso, George Braque, v Čechách Bohumil Kubišta a Emil Filla) nechtěli kopírovat skutečnost, ale rozkládali předměty vnějšího světa na geometrické tvary (lat. cubus = krychle). Z těch pak skládali skutečnost podle fantazie. Literární kubismus přebírá znaky kubismu v malířství. Vášnivým propagátorem byl G. Apollinaire.

Dadaismus vznikl za první světové války v Curychu jako reakce na válečné běsnění nacionalismu. Dadaisté odmítali logiku a řád, prosazovali anarchii v životě i kultuře, žádali absolutní svobodu. Na první místo v umělecké tvorbě je kladen princip bezprostřednosti. Jediným smyslem veškerého umění byl nesmyl. Básně mnohdy vznikaly vytahováním slov z klobouku a jejich skládáním. Zakladatelem byli mj. francouzský básník rumunského původu Tristan Tzara a francouzský malíř, sochař a spisovatel Hans Arp. Pojmenování pro své hnutí objevili zcela náhodou, když otevřeli namátkou slovník u slova dada (fran. koníček, hračka).

Surrealismus se zrodil počátkem dvacátých let ve Francii. Termínu poprvé užil G. Apollinaire. Základním způsobem básnické tvorby je psaní neřízené žádným předběžným plánem. Surrealisté chtěli osvobodit lidskou fantazii, kladli důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti, na niterná přání, tužby a skryté myšlenky. Zakladatelem byl francouzský básník André Breton, který se opíral o učení zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Surrealisté se inspirovali zejména psychoanalytickou teorií snů. Prvním surrealistickým počinem bylo dílo André Bretona a Philippa Soupaulta Magnetická pole. Manifesty surrealismu formuloval A. Breton. Ve výtvarném umění se k surrealismu hlásil Salvador Dali.

Imažinismus je směr v ruské poezii porevolučního období. Imažinisté kladli důraz na volný verš a usilovali o nalezení neobvyklých, neotřelých básnických obrazů (S. A. Jesenin).

Expresionismus se vyhranil zejména v Německu. Odmítá pozorovat a objektivně hodnotit. Noří se do lidského nitra a vydává svědectví v podobě karikatury, vize a křečovitého gesta. U nás nejsilnější vliv v dramatu (bratři Čapkové), jinak Bertolt Brecht, Hans Arp, Franz Werfel, Christian Morgenstern.

 

Itálie

Filippo Tommasso Marinnetti

• vedle literárních požadavků i politické ambice (přítel Musoliniho)

Manifest futurismu

• velebení války, anarchismu, militarismu, opovrhování ženami

 

Rusko

Vladimir Majakovskij

• básník, dramatik, karikaturista, recitátor a herec; vstoupil do literatury jako kubofuturista

Oblak v kalhotách

Flétna-páteř

• poemy s milostnou tematikou

V. I. Lenin

150 000 000

• poemy s revoluční tematikou

 

 

Velemir (Viktor) Chlebnikov

• největší slovní experimentátor, futurista; tvořil nová slova a nové rýmy, psal palindromy (verše, které čtené zepředu a zezadu znějí stejně)

Sergej Alexandrovič Jesenin

• sám sebe pokládal za posledního „básníka ruské vesnice“; hlásil se k programu tzv. imažinistů; v jeho díle se objevuje několik tématických okruhů: rodná vesnice (obava ze zničení vesnické krásy), občanská válka, bohémský život

Anna Sněgina

 

Francie

Guillaume Apollinaire (vl. jm. Wilhelm Apollinaris de Kostrowitsky)

• byl propagátorem výtvarného kubismu, což se projevilo i v jeho básnických sbírkách; vedle poezie se věnoval próze, dramatu i psaní odborných esejí; ve svých dílech užívá metody asociativního spojování představ; klade důraz na fantazii; používá i některé futuristické prvky, např. vynechávání interpunkce

Kaligramy

• básně v obrazech

Alkoholy

• sbírka obsahuje nejslavnější báseň Pásmo

Prsy Tirésiovy

• divadelní hra se sklonem k absurdnímu dramatu

 

apollinairské pásmo = básnická forma vyjádření; volný proud pocitů, vjemů, dojmů, vzpomínek zachycuje mnohotvárnost života ve spojení s pocity básníka samotného

 

Tristan Tzara

• básník, esejista a dramatik rumunského původu, zakladatel dadaismu; po jistou dobu se sblížil se surrealisty; zabýval se psychoanalýzou, zejména zkoumáním snů; postupně našel bližší vztah k sociální skutečnosti

André Breton

• básník a esejista, organizátor surrealistického hnutí; zformuloval myšlenku psychického automatismu – při tvorbě poezie je důraz kladen na svobodu osobnosti, na její citovou a pudovou stránku; jinak řečeno se jedná o tok motivů vycházejících z podvědomí (nevědomí); fantazie není svázána logickým myšlením, vytrácí se verš, rytmus i rým

Magnetická pole

První manifest surrealismu

Druhý manifest surrealismu

Paul Eluard

• básník lásky, svobody a lidské sounáležitosti; zprvu psal protiválečné básně, později se stal stoupencem surrealismu, s nímž se však později rozešel, zejména díky nezájmu o věci veřejné

Veřejná růže

Nepřerušená poezie

 

Německo

Christian Morgenstern

• expresionista; jeho tvorba vtipná, groteskní, užívá slovních hříček; autor i některých grafických básní

Noční rybí zpěv

• přízvuk ´ nepřízvuk

Šibeniční písně

• pravidelný rým, zvukomalebnost

 

Poezie u nás

Začátkem 20. let doznívají v české poezii zážitky z války. Projevy radosti a optimismu vyvolává např. VŘSR v Rusku.

Proletářská poezie přibližuje básníky proletářské třídě. Její náplní je nenávist k válce a boj proti sociálnímu útlaku a vykořisťování. Podílí se na revoluční přeměně světa, je záležitostí kolektivní. Je určená především k recitaci. Hlavním propagátorem byl Jiří Wolker. Manifestem se stala Wolkerova stať Proletářské umění, přesto prvním dílem byla Horova sbírka Pracující den. Jedna z vývojových etap Josefa Hory, Jindřicha Hořejšího, Jaroslava Seiferta a Konstantina Biebla.

Avantgardní sdružení Devětsil, založené roku 1920, zpočátku sdružovalo i básníky proletářského proudu, později především poetisty. U počátku stál teoretik Karel Teige, básník Jaroslav Seifert a spisovatel Vladislav Vančura. Brzy se připojili Vítězslav Nezval, Konstantin Biebl, dočasně byl s Devětsilem spjat i Jiří Wolker. Brněnskou skupinou Devětsilu (1924) byl vydáván časopis Pásmo.

Poetismus byl do české literatury vtažen Nezvalovou básní Podivuhodný kouzelník (1922). Roku 1924 publikoval Karel Teige stať Poetismus, ve které se rozešel s proletářským proudem a formuloval nový program. Poetismus je uměním života, uměním žít a užívat si. Umělecké dílo má ze života udělat „velkolepý zábavní podnik“. Nemá být obrazem současné historické reality, ale předobrazem reality budoucí. Vrcholné poetistické sbírky jsou Nezvalova Pantomima a Seifertova Na vlnách T.S.F. Roku 1928 vyšly Teigovy a Nezvalovy Manifesty poetismu, které poetistické období uzavřely a zrekapitulovaly. Prvky poetismu lze vysledovat i v próze (V. Vančura) a dramatu (Voskovec a Werich).

Surrealismus spjat s francouzskými autory. Teigem a Nezvalem založena surrealistická skupina. Představitelé V. Nezval a Konstantin Biebl.

 

Jiří Wolker

• pocházel z prostějovské měšťanské rodiny; vystudoval gymnázium a odešel studovat práva do Prahy; rok před smrtí u něj propukla tuberkulóza; léčil se v Tatranské Polance, avšak léčba nebyla úspěšná; nakonec nemoci podlehl; před smrtí si stihl napsat vlastní epitaf
• představitel proletářské poezie; oslovuje především mladé lidi; vedle poezie i tvorba prozaická, dramatické pokusy

Host do domu

• typické znaky poválečné poezie, pokorný pohled na svět, silný motiv lásky k lidem v křesťanském smyslu, lyrizace všedního dne, personifikace; báseň Poštovní schránka

Svatý kopeček

• básnická skladba pojatá jako apollinairské pásmo; proletářské motivy se mísí se vzpomínkami na dětství

Těžká hodina

• proletářská sbírka; mizí bezprostřednost, hravost, soucit, přichází vzpoura; sbírka obsahuje sociální balady (např. Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu)

 

Josef Hora

• v Praze vystudoval práva, pak se věnoval novinařině a literatuře – působil v redakci Práva lidu (později Rudé právo); přestože se s KSČ rozešel, zůstal přesvědčeným socialistou
• básník, prozaik, překladatel, publicista a literární kritik; dílo ovlivněno impresionismem a smýšlením proletářské generace; později se ubíral vlastním směrem osobité sociální a zároveň niterné poezie

Pracující den

• proletářská prvotina; zamýšlí se nad osudy dělníků

Srdce a vřava světa

• Hora hovoří o třídní nenávisti, ale v humanistickém náhledu

Itálie

• sbírka napsána pod dojmy z cest; přírodní motivy se prolínají s vlastními pocity

Struny ve větru

• opět spojuje přírodní motivy s duševními stavy; přemítá nad člověkem; silný motiv plynoucího času

Máchovské variace

• sbírka poukazuje na nesmrtelnost člověka ve svém literárním díle; nabádá k návratu k národním hodnotám; motivy rozporuplnosti v člověku

Domov

• Zpěv rodné zemi – nabádá národ k obraně vlasti

Jan Houslista

• lyrickoepická symbolistická sbírka; hudebník se vrací do své země

 

Jaroslav Seifert

• narodil se v Praze na Žižkově; studoval na gymnáziu; stal se žurnalistou a jako redaktor pracoval v různých novinách; člen Devětsilu; po roce 1968 se stal odpůrcem totalitního režimu; doma publikoval omezeně a v časopisu Samizdat, ostatní díla vydával v exilu; za své celoživotní dílo obdržel roku 1984 Nobelovu cenu
• básník a prozaik, jeho tvorba prošla všemi proudy meziválečné poezie, nositel Nobelovy ceny

Město v slzách

• proletářská a intimní poezie

Samá láska

• proletářská poezie

Na vlnách T.S.F.

• poetistická sbírka; inspirace z francouzského putování – jedna báseň věnována Apollinairovi

Slavík zpívá špatně

• poetistická sbírka

Poštovní holub

• postpoetistická sbírka; motivy smutku a melancholie

Jablko z klína

Ruce Venušiny

Jaro, sbohem

• osobitá intimní poezie soustředěná na detail, vzpomínající na dětství a mládí, poetizující nejprostší věci a skutečnost

Zhasněte světla

Vějíř Boženy Němcové

Světlem oděná

Kamenný most

• sbírky, v nichž se snoubí lyrika milostná, společenská a politická; záměrně použity historické symboly české země (osobnost Němcové, Praha, Karlův most) – reakce na mnichovské události

 

Vítězslav Nezval

• pocházel z učitelské rodiny; studoval na gymnáziu, pak práva, ale nedostudoval; stal se nezávislým spisovatelem; stál u zrodu Devětsilu
• přední představitel poetismu a surrealismu, autor sociální literatury

Most

• téma dětství a fantazie; skladby krátké až popěvkového charakteru

Podivuhodný kouzelník

• polytematická poetistická sbírka o sedmi zpěvech v duchu apollinairského pásma; kouzelník ve snaze dopátrat se něčeho prochází životem (motiv času), hledá smysl života

Pantomima

• sbírka je považována za tvůrčí manifest poetismu

Abeceda

• poetistická sbírka; jednotlivá písmena abecedy vyvolávají představy a asociace

Akrobat

Edison

• apollinairské pásmo o pěti zpěvech; náhled na Edisonův život konfrontován s náhledem básníka; dva refrény naznačují protiklad – smutek (pijáctví) a radost (z práce a z vynalézání); časté metafory, enumerace (např. smutek stesk a úzkost), figury (anafora)

Signál času

• sbírka napsána po Edisonově smrti; nesmrtelnost myšlenek vynálezce a jeho odkazu

Básně noci

• souhrn několika dříve vyšlých sbírek, např. Podivuhodný kouzelník, Akrobat, Edison, Signál času

Manifesty poetismu

• napsány jako shrnutí za poetistickou érou v české poezii

Sbohem a šáteček

• lyrická surrealistická sbírka

Surrealismus v ČSR

• vydáno společně s Teigem; hlásí se k programu francouzských surrealistů

Žena v množném čísle

Praha s prsty deště

Absolutní hrobař

• sbírky typicky nezvalovského surrealismu

52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida

• forma villonské balady

Manon Lescaut

• divadelní hra inspirovaná Prévostem; krása slova a verše

 

Konstantin Biebl

• studoval reálku, načež narukoval na balkánskou frontu, kde byl zraněn a zajat; po návratu studoval medicínu, studia ale nedokončil; hodně cestoval po exotických krajích (Sumatra, Ceylon, Jáva, Alžír, Tunis)

Cesta k lidem

• verše blízké rané tvorbě Wolkera

Věrný hlas

• sbírka věnovaná Wolkerově památce; obsahuje proletářskou poezii Bieblova rázu (komornost, melancholie)

Zlatými řetězy

S lodí, jež dováží čaj a kávu

• poetistické sbírky charakteristické hravou a humornou obrazností, i prožitek války a sociální tragika; odrážejí se zde obrazy exotické přírody

Nový Ikaros

• polytematické pásmo, které se vyrovnává s autorovým životem a soudobým světem

Zrcadlo noci

• surrealistická sbírka

 

František Halas

• pocházel z brněnské dělnické rodiny; dětství prožil v bídě 1. světové války; působil jako redaktor v Brně a pak v Praze; zemřel na srdeční chorobu
• básník protikladů a hledání

Sépie

• vliv proletářské poezie a poetismu

Kohout plaší smrt

Tvář

Hořec

Staré ženy

• lyrika myslitelská a filozofující, nastolující otázky života a smrti, smyslu básnické tvorby, světa, jeho rozporů; verše často nelibozvučné, expresívní, bohatě metaforické

Torso naděje

Naše paní Božena Němcová

• reakce na události Mnichova

Ladění

• Do usínání – návrat do světa dětství

 

František Hrubín

• narodil se v Praze, ale dětství prožil v Posázaví, kam se vrací ve své tvorbě; nedokončil studia práv a filozofie; pracoval v městské knihovně v Praze, potom na ministerstvu informací; nakonec se stal profesionálním spisovatelem
• autor přírodní a milostné lyriky, později básník obav o osud domova, světa a Země

Zpíváno z dálky

Krásná po chudobě

• milostné a přírodní motivy

Říkejte si se mnou

• tvorba pro děti

 

Vilém Závada

• vystudoval filosofii, věnoval se knihovnické práci, působil jako redaktor; po 2. světové válce se stal ředitelem Národní a Univerzitní knihovny
• básník rodného Ostravska; poezie vážná, s vysokými mravními ponaučeními, citlivě reagující na rozpory doby (nejistota, tragika)

 

Vladimír Holan

• narodil se v Praze; chvíli pracoval jako redaktor, pak se věnoval jen básnické tvorbě
• čtenářsky nejnáročnější básník 20. století; jeho poezie orientovaná filosoficky s množstvím metafor, novotvarů i mnohovýznamových pojmenování

Havraním brkem

Terezka Planetová

• pod vlivem hrozby války Holan přizpůsobil svou poezii širší veřejnosti

 

Bohuslav Reynek

• pocházel z Vysočiny; pobýval střídavě ve Francii (odtud pocházela jeho žena) a u nás
• básník samoty a vykořeněnosti; vedle toho i grafik; byl ovlivněn křesťanskou spiritualitou, venkovskou přírodou, časté motivy úzkosti a osamění

 

Richard Weiner

• díky zaměstnání se dostal do Německa a Francie; zúčastnil se bojů 1. světové války na balkánské frontě
• básník osamocení, úzkosti a viny; metodou se blíží surrealistům, vnitřním prožitkem existencionalistům

 

Jiří Orten (vl. jm. Jiří Ohrenstein)

• narodil se v rodině židovského obchodníka; po maturitě studoval jazyky a vstoupil na hereckou konzervatoř, z níž byl pro rasové důvody vyloučen; odmítl emigrovat pro lásku k dívce, ta ho však později opustila; publikoval pod několika pseudonymy; v den svých narozenin sražen německým vojenským autem – svým zraněním podlehl

Čítanka jaro

Cesta k mrazu

• sbírka plná nejistoty a samoty, silný motiv lásky

Ohnice

• motiv nenaplněné lásky

Elegie

Deníky

• sbírky vydané posmrtně

 

B)   Básnické prostředky

 

Obrazná pojmenování (tropy)

Přenášení přímých pojmenování určitých jevů na jevy jiné, čímž dochází k jejich významovému posunu. Jejich podstatou je potenciální mnohoznačnost slova.

Metafora je výrazový prostředek, který v jediném pojmenování spojuje dva významy: 1. přímý význam slova pro obraz jevu (perly – klenoty), 2. na základě vnější podobnosti i přenesený význam slova (perly rosy = kapky rosy, kapka je podobná perle).

Slunce je veliký básník

a napsalo krásnou báseň

zlatým perem na naši zemi.

1. Wolker

Okno je skleněná loď

připoutaná k břehům mé světnice.

1. Wolker

 

Personifikace je prostředek, jímž se pojmenování vlastností nebo činů živých bytostí přenáší na předměty neživé. Je založena na metafoře.

Na zemi se v liliovém dolu hrbily zapadané střechy chalup.

1. V. Rais

…ticho, do něhož mrkalo jen několik osvětlených okének, …

1. V. Rais

Špička věže svatovojtěšského kostela píchala zvědavě do modré oblohy.

1. Řezáč

 

Apostrofa je oslovení osob, věcí, smyšlených postav nebo abstraktních pojmů.

O Řecko, jak vzdálené jsi…

 

Metonymie. V metonymii se spojují dva významy v jednom pojmenování: 1. přímý význam (město =sídelní forma), 2. význam přenesený na základě věcné souvislosti mezi oběma jevy. Mohou být využity vztahy povahy časové, místní příčinné apod.

a město čeká, úzkost ve zdech svých

1. Seifert

(místo: obyvatelé města čekají, plni úzkosti)

 

Kdo slunce chtěl, rád ještě po boji se s hvězdami a lunou spokojí.

 

Viděli jsme sůl, textil, lodi, vagóny, uhlí, kovy, sklo.

1. Pujmanová

 

Synekdocha je metonymická záměna pojmenování na základě věcných vztahů kvantitativních, obvykle část za celek.

„Tak už jsem tady,“ řekly veverčí zuby.

1. Čapek

(místo: …, řekl pán s veverčími zuby.)

 

Perifráze je opis, kterým se vystihuje určitý jev nebo děj pomocí typických znaků.

„Nenadala jsem se, že se tak brzy u vás budou péct svatební koláče.“

1. Martínek

(místo: „…, že budete tak brzy strojit svatbu.“)

 

Za trochu lásky šel bych světa kraj,

jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.

1. Vrchlický

 

Alegorie (jinotaj) je obraz nebo děj (motiv, postava, událost), mající kromě doslovného významu druhý, přenesený. Představuje způsob nepřímého zobrazení obsahů (myšlenek nebo věcí), které nemají, nemohou nebo nesmějí být z nějakého důvodu vyjádřeny přímo (např. sova představuje moudrost = moudrý člověk).

Symbol (znak) znázorňuje jinou skutečnost (např. havran = černá duše).

Konečně jako pták mohu se rozletět po světě.

(místo: Konečně svobodný mohu se vydat do světa.)

 

Eufemismus znamená zjemnění. Zjemňuje výrazy, které pro nás znamenají drsné nebo nepříjemné představy.

Až bude růst nade mnou tráva.

1. Bezruč

Šijou s ním všichni rohatí.

 

Oxymóron je zdánlivě nelogické spojení dvou slov (např. živá mrtvola).

zbortěné harfy tón, ztrhané struny zvuk,

zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit,

zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit,

to jestiť zemřelých krásný dětinský čas.

1. H. Mácha

 

Epiteton (básnický přívlastek). Za epiteton považujeme pouze přívlastky hodnotící, které zdůrazňují nějaký znak, který je obsažený v rozvíjeném výrazu, např. šedý vlk (vlk je sám o sobě šedý), luzná víla (každá víla je sama o sobě luzná).

Příměr (básnické přirovnání) se skládá z jevu přirovnávaného, jevu, k němuž se přirovnává (obraz) a spojujícího znaku. Bohatě rozvinutým příměrem je paralelismus a antiteze.

Krásná jako kvítka na modranském džbánku je ta země…

1. Seifert

…myšlenka se pírkem chvěla…

1. Neruda

 

Paralelismus spočívá v tom, že jev přirovnávaný i jeho obraz, obojí bohatě rozvedené, položíme vedle sebe.

O květě čarovný, když v srdci lidském lidstvu vykvétáš,

o čárná ty v májovém květu zdání růže podzimní…

1. Šolc

Strom květ nese, dokud neuchřadne,

lilie voní, dokud neuvadne,

hvězda svítí, dokud nezapadne,

sopka pálí, dokud nevychladne,

sníh se bělí, než se v vodu shlukne, –

pěvec zpívá, než mu slabá struna,

nebo srdce v úzkých prsou pukne.

1. Neruda

 

Antiteze je rozvedené přirovnání provedené protikladem. První část obsahuje obraz, ten se v druhé části popírá a ve třetí části je vyjádřen základní přirovnávaný jev.

Na horách se svítí,

já tam poběhnu;

je-li to kvítečko,

já ho utrhnu.

Kvítečko to není,

je to milá má:

proto se tak svítí,

že je upřímná.

 

Synestesie je smíšení počitků (zrak, sluch, hmat, chuť, řeč), např. sladká slova, hořká vůně.

 

Syntaktické prostředky

Elipsa je vypuštění podstatného větného členu ve větě, věta neúplná.

My o vlku a vlk za humny.

(místo: My mluvíme o vlku a vlk je za dveřmi)

 

Aposiopese je neukončená výpověď, zpravidla graficky označována třemi tečkami.

Tak se mi jeví svět v tu chvíli,

sedm let po Hirošimě,

v tu hypnotickou chvíli…

1. Hrubín

 

Enumerace je výčet prvků stejné nebo podobné platnosti, např. smutek stesk a úzkost.

Aliterace je opakování stejné hlásky na začátku veršů či slov, např. potkal potkan potkana.

Hyperbola je básnická nadsázka, např. už jsem to opakoval nejméně stokrát.

 

Figury

Opakování slova ve větě nebo v dalším textu, ne však těsně za sebou.

A na břehu té tiché vody není žádné zábradlí, nýbrž tiché a veliké stromy a tiché průčelí domů s jasnými okny; a to všechno se tiše zrcadlí ve vodě.

1. Čapek

 

Epizeuxis je opakování slova v jedné větě těsně po sobě.

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán.

1. J. Erben

Tam žádný – žádný – žádný cíl –

bez konce dál – bez konce jen

se na mne věčnost dívá.

1. H. Mácha

 

Anafora je opakování jednoho nebo několika slov na začátku několika veršů nebo po sobě jdoucích vět.

krev teče mi z čela, krev teče mi z očí,

krev utíká z šíje, krev ubíhá z prsou

1. Bezruč

 

Epifora je opakování jednoho nebo několika slov na konci dvou po sobě jdoucích veršů nebo dvou po sobě jdoucích vět.

Jaký je to divný kraj,

milý bože, divný kraj!

1. L. Čelakovský

 

Epanastrofa (paligolie) je opakování téhož slova na konci jednoho a na začátku následujícího verše nebo věty.

a nazván Volžanín, po vychování,

po vychování u matky Volhy –

1. L. Čelakovský

 

Zvukové prostředky

Eufonie (libozvuk).

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v širá kola,

a na topole podle skal

zelený mužík zatleskal.

1. J. Erben

Kakofonie (nelibozvuk).

Šel starý Magdon z Ostravy domů,

v bartovské harendě večer se stavil,

s rozbitou lebkou z ní vyletěl ven.

1. Bezruč

 

Figury.

Paronomázie užívá slov odvozených od téhož základu.

Vždy dopuštění slepě padne,

slepecky táhnem slepou hrou,

než řeknem: přivoň! – květ nám zvadne,

a osud – slepec zvůlí svou

i srdci určí slepé metrum…

1. Holan

 

Rým

Jedná se o zvukovou shodu konců slov na konci veršů.

Přesný rým (den – len, voda – škoda), rýmové echo (sklo – zalesko), bohatý rým (hlásková shoda přesahuje požadavky přesného rýmu), chudý rým (menší shoda jak u přesného rýmu), planý rým (shodují se pouze koncovky), štěpný rým (vyznačuje se shodou kmenů.

Rým střídavý (abab), rým sdružený (aabb), rým obkročný (abba), rým přerývaný (abcd).