Národní obrození u nás
| Na vznik národního obrození má vliv osvícenství – prosazení rozumu a vědy |
|
– důraz na práva člověka, na poznání a rozvíjení schopností |
|
– dodržování rozumných zákonů – změna společnosti |
| Myšlenky osvícenství k nám pronikly za vlády Marie Terezie a Josefa II. – toleranční patent, zrušení jezuitského řádu, zrušení nevolnictví, povinná školní docházka |
| Jazykověda: |
|
Josef Dobrovský – psal německy a latinsky – nevěřil, že tehdejší čeština je schopná psát odbornou literaturu |
|
|
– Dějiny českého jazyka a literatury, Základy jazyka staroslověnského, Zevrubná mluvnice jazyka českého |
|
|
– je zakladatelem slavistiky |
| Žurnalistika: |
|
Václav Matěj Kramerius – vydával Pražské poštovské noviny – později Krameriusovy c. a k. vlastenecké noviny |
|
|
– založil nakladatelství a knihkupectví Česká Expedice – stalo se střediskem obrozenecké Prahy |
| Divadlo: od roku 1738 – Německé divadlo |
|
od roku 1783 – Stavovské divadlo – hrálo nejprve německy, později i česky, to mělo úspěch a ten zapříčinil vznik divadla Bouda |
|
Bouda – Václav Thám – vlastenecké hry, Prokop Šedivý – frašky |
|
|
– divadlo uvedlo také některá Shakespearova dramata |
| Umělecká literatura: Václav Thám – Básně v řeči vázané, divadelní vlastenecké hry – Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka |
|
Antonín Jaroslav Puchmajer – vydal pět almanachů – např. Sebrání básní a zpěvů |
|
|
– almanach – soubor literárních příspěvků různých autorů k jednomu tématu |
| Josef Jungmann – Historie literatury české, Slovesnost (obojí v češtině) |
|
– pětidílný Slovník česko-německý |
|
– překládal – John Milton – Ztracený ráj, J.W.Goethe |
| Rukopisy – královedvorský, zelenohorský – měly doplnit mezeru v historii národního písemnictví |
|
– Rukopis královedvorský byl údajně z 13.století, zelenohorský měl být z 9.století |
|
– autoři – Václav Hanka a Josef Linda |
|
– odhalení podvodu – T.G.Masaryk, Jan Gebauer |
|
– inspirovaly umělce – Mácha, Zeyer, Aleš, Mánes, Myslbek, Smetana |
| František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě – psal nejdříve německy, pokračoval česky |
|
|
– zachycují národní dějiny do roku 1526 |
|
|
– idealizace nejstarších českých pověstí, husitství, důraz na střetnutí Čechů a Němců |
|
– byl příznivcem austroslavismu – autonomie pod Rakouskou monarchií |
| Pavel Josef Šafařík – Slovák, zabýval se slovanskou jazykovědou a archeologií |
|
– Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů |
| Jan Kollár – Slovák |
|
– Slávy dcera – rozsáhlá skladba o cestě básníka slovanskými zeměmi |
|
|
– na cestě ho doprovází Mína – skutečná dívka, do níž se Kollár zamiloval – stává se symbolem – dcera Slávy |
|
|
– nejpůsobivější je Předzpěv – křivda na slovanských národech je skvrnou v dějinách lidstva |
|
|
|
– je psán časoměrným elegickým distichem |
|
|
– první tři zpěvy jsou pojmenovány podle slovanských řek (Sála, Dunaj, Labe) |
|
|
– čtvrtý a pátý zpěv – Léthé a Acheron – obraz slovanského ráje a pekla |
| František Ladislav Čelakovský – čerpá z lidové poezie – naší a slovanské |
|
– Ohlas písní ruských – epická sbírka čerpající z ruských bylin |
|
|
– Čelakovský používá rusismy a vytváří novotvary připomínající rusismy |
|
– Ohlas písní českých – hlavně lyrická poezie – obraz českého venkova na počátku 19. století |
|
|
– některé básně – alegorie se sociální a politickou tendencí |
|
|
– objevují se zde i satirické písně a popěvky |
| Josef Kajetán Tyl – ve čtyřicátých letech pracoval ve Stavovském divadle |
|
– zabýval se žurnalistikou – stal se vydavatelem periodika Kwěty české |
|
– napsal povídku Dekret kutnohorský |
|
– hlavně psal ale dramata – sociální tématika – Pražský flamendr, Paličova dcera |
|
|
– veselohry – Fidlovačka |
|
|
– pohádky – Strakonický dudák |
|
|
– po roce 1848 píše historické drama – hlavně z období husitství (Jan Hus, Jan Žižka z Trocnova a bitva u Sudoměřic) |
| Karel Havlíček Borovský – prozaik a básník – satirik |
|
– ve čtyřicátých letech odešel do Ruska jako nadšený panslavista, vrátil se však jako velký kritik ruského režimu – Obrazy z Rus |
|
– založil Národní noviny – centrum protirakouských myšlenek – proto byly noviny roku 1850 zakázány |
|
– roku 1851 Havlíčka rakouská policie odvedla do Brixenu, kde onemocněl – byl mu povolen návrat, rok poté zemřel |
|
– založil u nás novou literární formu – epigram – stručný básnický satirický útvar, jehož funkcí je kritika společnosti, režimu, církve |
|
– Křest svatého Vladimíra, Král Lávra, Tyrolské elegie |
Štúrovci
Na Slovensku byla situace horší než u nás, protože Slovákům úplně chyběl spisovný jazyk. A právě skupina okolo Ľudovíta Štúra uzákonila středoslovenské nářečí jako spisovnou slovenštinu.
Ľudovít Štúr – z díla například – Nauka reči slovenskej, Spevy a piesne
| Poezie: Samo Chalupka – báseň Mor ho! |
|
Janko Kráľ – básně Mečiar, Šahy, Kvet, Zabitý, cyklus Náboženstvo |
|
Andrej Sládkovič – báseň Marína, skladba Detvan |
|
Ján Botto – Smrť Jánošíkova |
| Próza: Jozef Miloslav Hurban Gottšalk, Olejkár, Od Silvestra do Troch králov |
|
Ján Kalinčiak – Milkov hrob, Reštavrácia |
Doporučená literatura
Alois Jirásek: F. L. Věk (tento cyklus sice není napsán v době národního obrození, zato však o ní pojednává)
Karel Havlíček Borovský: Křest svatého Vladimíra, Král Lávra