Literatura národního obrození (70. léta 18. – 30. léta 19. stol.)

Dochází k rozpadu feudalismu, zrušení nevolnictví, možný volný pohyb občanů, nové myšlenkové proudy. Vláda Marie Terezie a Josefa II. (osvícenci) – zrušení jezuitského řádu, vydán toleranční patent (svoboda vyznání), školní reformy, omezen cenzurní dozor. Po bitvě na Bílé hoře docházelo k úpadku češtiny, tudíž se spisovným jazykem stala němčina. Zpočátku je nejmocnější vrstvou německá buržoazie, která se nechce vzdát svého postavení, načež se česká buržoazie spojuje s prostým lidem, aby čelili germanizaci.

První generace národního obrození – fáze obranná (70. léta 18. stol. – 1814)

Je třeba češtinu obhájit jako světový jazyk a poté ji kodifikovat, načež se autoři vrací k obranám českého jazyka (Balbínova obrana), ale zároveň kritizují snahy puristů.

Zakládání vědeckých společností (1774 – Soukromá společnost nauk; od r. 1790 přejmenována na Královská česká společnost nauk; dnes Česká akademie věd).

Jazykověda

Josef Dobrovský

• narodil se v maďarských Ďarmotech jako syn poddůstojníka; studoval na gymnáziu v Německém Brodě a v Klatovech (zde se naučil česky); pobyt na filosofii a teologii v Praze ho přivedl k osvícenským myšlenkám; stal se ředitelem kněžského semináře; byl vychovatelem u hraběte Nostitze; nakonec se stal soukromým vědcem
• studoval nejstarší dějiny, český a slovanský jazykozpyt; svá díla psal německy a latinsky (nedokonalost češtiny); podporoval českou lidovou tvorbu; usiloval o ustálení jazykové normy

Zevrubná mluvnice jazyka českého

• systém a zákonitosti jazyka

Německo-český slovník

• 2 díly

Česká prozódie

• teorii českého verše

Dějiny českého jazyka a literatury

• vývoj jazyka souběžně s vývojem literatury; nejlépe hodnotil veleslavínskou dobu

Základy jazyka staroslověnského

• základy slavistiky

 

Historie

Posiluje národní sebevědomí.

Gelasius Dobner

• odhalil nepřesnosti v Hájkově Kronice české

František Martin Pelcl

• profesorem českého jazyka na univerzitě v Praze

Nová kronika česká

 

Vzdělávací a lidovýchovná próza

Knížky lidového čtení, rytířské romány, mravoučné povídky, cestopisy, noviny.

Václav Matěj Kramerius

• založil nakladatelství a knihkupectví Česká expedice (1791); pochopil obrovský význam a vliv novin

Krameriusovy c.k. pražské poštovské noviny – Krameriovy c.k. vlastenecké noviny

 

Divadlo

Od r. 1738 měla Praha stálé německé divadlo v Kotcích (s činohrou i operou). Od r. 1783 působilo v Praze německé Stavovské divadlo, kde se později hrálo i česky. Prvním českým divadlem se stala Bouda na dnešním Václavském náměstí (kolem tohoto divadla se vytvořila divadelní generace včele s Václavem Thámem). Přechodně se české hry uváděly i v divadle U Hybernů.

Václav Thám

• herec, autor her z české minulosti, upravoval a překládal staré hry

Vlasta a Šárka

Břetislav a Jitka

Prokop Šedivý

• oblíbený autor frašek z pražského lidového prostředí

Masné krámy

Pražští sládci

 

Poezie

Autoři se snažili vyrovnat kvalitě evropské poezie.

Václav Thám

Básně v řeči vázané

• dvoudílný sborník; obsahuje díla starších autorů, překlady západních básníků i původní příspěvky soudobých básníků

Antonín Jaroslav Puchmajer

• stál včele nové básnické generace (1. novočeská básnická škola); vydal 5 almanachů

Nové básně

Sebrání básní a zpěvů

Šebestián Hněvkovský

 

Druhá generace národního obrození – fáze ofenzivní (1815 – 20. léta 19. stol.)

Nekladeny jen cíle jazykové, ale snaha, aby se i ostatní kultura rozvíjela v rámci češtiny. Vzrostl počet česky smýšlející učenců, osvícenství ustupuje preromantismu.

Vědecká literatura

Cílem vypracování básnického a odborného jazyka.

Josef Jungmann

• byl zdatným organizátorem a iniciátorem; narodil se v Hudlicích u Berouna jako syn chudého řemeslníka; vystudoval filosofii v Praze; pak působil jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích a později v Praze; tam kolem sebe soustředil vlasteneckou společnost
• citát „Čech není ten, kdo v Čechách žije, ale kdo česky mluví.“
• překlady z cizích literatur (Atala, Ztracený ráj…)
• rozšiřoval slovní zásobu (přejímání cizích slov, odvozování, skládání, obnovování zastaralých slov, novotvary)
• spolupracoval s Antonínem Markem – logika, Janem Svatoplukem Preslem – botanika, Karlem Bořivojem Preslem – mineralogie a chemie, Janem Evangelistou Purkyně – fyziologie a dalšími; k jeho básnické družině patřil Milota Zdirad Polák
• neměl rád šlechtu; vyzdvihoval Voltaira

Slovník česko-německý

• pětidílný

Historie literatury české

• inspiroval se Dobrovským; obraz vývoje české literatury

Slovesnost

• teorie literatury a slohová čítanka

Zápisky

• vyšly až 20 let po jeho smrti (za svého života nechtěl, aby byly vydány)

 

Obraz české minulosti

Pod vlivem preromantismu se i čeští obrozenci obraceli do české minulosti. Jako velký nedostatek někteří obrozenci pociťovali absenci českých hrdinských zpěvů. Přitom věřili, že u nás kdysi takové zpěvy byly, což dosvědčovaly i pověsti z českého dávnověku.

Cílem posilování historického vědomí.

František Palacký

• narodil se v Hodslavicích na Moravě; studoval v Trenčíně a v Bratislavě; v 25 letech přišel do Prahy, kde se výhodně oženil; stal se redaktorem časopisu Časopis českého muzea a později byl jmenován historiografem; zabýval se i politikou; v roce 1848 zastával s Borovským zásadu austroslavismu (samostatnost Čechů v rámci Rakouska); později od ní upustil
• byl nazýván „otcem vlasti“

Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě

• nejprve vyšly v němčině a r. 1848 v češtině; dějiny od nejstarších dob do r. 1526 (vrcholem byla pro něj doba husitská); poukazuje na stálý spor Slovanů a Germánů

Václav Hanka a Josef Linda

• tvůrci nejslavnějších literárních padělků v naší historii; Linda byl autorem některých básnických částí; při falšování pomoc Františka Horčičky (malíř a restaurátor, přítel Hanky)
• již v době nalezení měly rukopisy své odpůrce, jakým byl např. Dobrovský; boje o rukopisy dále rozpoutány v 80. letech 19. stol. Janem Gebauerem (jazykozpytec), T.G.Masarykem (sociolog), Jaroslavem Gollem (historik), Otakarem Hostinským (estetik), Jaroslavem Vlčkem (literární historik) a Antonínem Bělohoubkem (chemik); konečné zkoumání až ve 20. stol. včele s Miroslavem Ivanovem (Záhada RKZ); důkazy falšování – použita berlínská modř, na proužky dopisováno dodatečně, viditelné přelivy, ponechání iniciál, různá hustota textu, historické, jazykové, společenské a místní nepřesnosti
• rukopisy měly ve své době i přívržence a staly se inspirací pro další umělce (Mácha, Zeyer, Aleš, Mánes, Myslbek, Smetana)

Rukopis královédvorský

• objeven r. 1817 ve Dvoře Králové Václavem Hankou; byl kladen do 13. stol. a obsahoval 12 pergamenových listů a 2 proužky, na nichž byly 2 lyrickoepické, 6 lyrických a 6 epických básní, které čerpaly z mytického a historického období; opěvovaly vítězství nad nepřítelem; měly milostný charakter; měly působit dojmem úlomku velikého díla

Rukopis zelenohorský

• 1818 byl anonymně do sbírky Národního muzea zaslán druhý rukopis, o kterém se dodatečně zjistilo, že byl nalezen v Zelené Hoře u Nepomuku; měl opět působit dojmem úlomku veliké skladby; byl kladen do 9. stol.; obsahoval 4 pergamenové listy se zlomkem básně o staročeském sněmu a Libušin soud
• Dobrovský Hanku obvinil z falšování, ten ale byl soudem zproštěn viny

 

paralela = přirovnání, kdy obě části jsou volně k sobě přiřazeny

 

Všeslovanská myšlenka v tvorbě českých obrozenců

Cílem formulování a propagování všeslovanské myšlenky ve vědě i v poezii.

Pavel Josef Šafařík

• narodil se na Slovensku; stal se blízkým spolupracovníkem Palackého; byl profesorem a ředitelem univerzitní knihovny (zřekl se místa na moskevské univerzitě a zůstal ve vlasti)
• proslul ve slavistice

Slovanské starožitnosti

• nejstarší dějiny slovanských národů až do 1. tisíciletí; významnou myšlenkou bylo, že Slované jsou také, vedle Řeků a Římanů, jedněmi z prapůvodních obyvatel Evropy

Jan Kollár

• básnický představitel myšlenky slovanské vzájemnosti, humanity a lásky
• narodil se a 2 roky žil na Slovensku; velký význam pro něj měl pobyt v sasské Jeně, kde studoval teologii (poznal klady i zápory německého nacionalismu) a kde se zamiloval do dcery evangelického pastora Vilemíny (Míny) Schmidtové; vlastenecké cítění nedovolovalo Kollárovi zůstat v Německu, a tak se vrátil do vlasti (bez Míny); jako kazatel se dostal do Pešti; s Vilemínou se vzali až po šestnácti letech; nakonec byl jmenován profesorem slovanských starožitností ve Vídni
• byl nadšen Goethem, a Herderem

Básně

• milenecká i vlastenecká poezie; zbožšťování Míny

Slávy dcera

• rozsáhlá skladba znělek s časoměrným elegickým Předzpěvem o osudu zubožených Slovanů, ale i o naději v lepší budoucnost; nabádá v ní Čechy aby se spojili s Rusy; konečná verze obsahuje ještě pět částí – Sála, Labe, Dunaj, Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
• celou knihou prochází Mína, dcera bohyně Slávy, a dělá doprovod básníkovi – alegorie; Mína má spasit Slovany

O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými

• uznává pouze 4 spisovné slovanské jazyky (ruština, českoslovenština, polština, srbochorvatština)

Národnie zpievanky

 

časomíra = princip řazení slov do rytmických řad podle délky slabik; rytmus v časoměrném verši je založen na střídání krátkých a dlouhých slabik; základní časovou jednotkou časoměrného verše tvoří jedna mora, což je doba potřebná k vyslovení krátké slabiky; vyslovení slabiky dlouhé trvalo dvě mory; dlouhá mohla být slabika přirozeně (dlouhá samohláska) nebo polohou (krátká samohláska před skupinou souhlásek);časomíru rozpracovali Řekové, po nich Římané; u nás se neujala

 

František Ladislav Čelakovský

• narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře; studoval filosofii, avšak byl vyloučen za čtení Husovy Postily; pokračoval v Rakousku; stal se vychovatelem; dělal redaktora Pražských novin a jejich přílohy Česká včela; z novin byl vyloučen za kritiku ruského cara utiskujícího Poláky; stal se profesorem slavistiky ve Vratislavi; zemřel v Praze
• studoval slovanské jazyky a zajímala ho lidová slovesnost; sbíral a vydával poezii všech Slovanů (originály i překlady)
• přistoupil také k tvorbě ohlasové poezie; původně chtěl vytvořit ohlasy všech slovanských národů, ale podařily se mu jen ohlasy ruské a české

Slovanské národní písně

Mudrosloví národu slovanského v příslovích

Ohlasy písní ruských

• čerpá z ruských bylin (staré bohatýrské zpěvy); převažují básně epické (Čurila Plenkovič, Ilja Volžanin); časté užití rusismů (ruská slova v českém textu), které dodávaly pocit autentičnosti

Ohlasy písní českých

• obrazy ze života českého venkovského lidu z konce 30. let 19. stol.; převažuje lyrika a satira; sociální a milostné básně někdy až písně s politickým podtextem
• oba ohlasy přirovnávány k přírodě kraje, kterému jsou věnovány
• básně Pocestný (sociální podtext), Vrchní z Kozlova (satira), Toman a lesní panna (večer před sv. Janem varuje sestra Tomana, aby nejezdil za svou milou přes doubravu; když zjistí, že je mu milá nevěrná, jede schválně přes doubravu, kde ho omámí lesní panna; spadne z koně a zlomí si vaz; příčina – zhrzená, ale vášnivá láska)

 

ohlasová poezie = obsahem a výrazem napodobuje lidovou píseň

 

Doznívání ideálů národního obrození (30. – 50. léta 19. stol.)

Obrozenecké hnutí se stává celonárodní záležitostí. Upouští se již od myšlenky slovanské vzájemnosti, každý národ se upíná k svému folklóru. Ztráta zájmu o minulost, do popředí se dostává lidová tvorba. Učenecký ráz literatury přehlušen literaturou krásnou (odpovídá více soudobým názorům národa). V době uvolněné cenzury rozvoj časopisectví a novinářství.

 

B)   Obohacování slovní zásoby

 

Proměnlivost slovní zásoby je dána vývojem společnosti. Některé jevy a předměty zanikají (šafář, brigáda), nově vznikají (zimoviště, manažer).

Způsoby obohacování: změna významu slov (jádro – atom), tvoření nových slov (odvozováním, skládáním, tvořením zkratek), spojování slov v sousloví (Základní umělecká škola) a přejímání slov z jiných jazyků (privatizace, leasing, laser).

 

Odvozování (derivace)

Tvoření slov s novým věcným významem pomocí předpon, přípon nebo předpon i přípon, popř. i koncovkou. Vznikají slova odvozená.

 

Skládání (kompozice)

Spojování dvou i více slovních základů. Vznikají slova složená, složeniny (kompozita); Obě části bývají spojeny pomocí kompozičního vokálu: velk-o-město, děj-e-pis, Kaz-i-mír = složeniny pravé (vlastní); Pokud kompoziční vokál chybí, jedná se o složeniny nepravé (nevlastní) – okamžik, pravděpodobný, zeměkoule.

Zajímavé jsou hybridní složeniny – jedna část je cizího, druhá domácího původu (autodoprava, elektroléčba, fotobuňka, hydroplán).

 

Zkracování

Spojování dvou i více zkrácených slovních základů. Vznikají iniciálové zkratky (OSN, ČR, ODS, ČVUT), zkratková slova (Čedok, Ingstav, Sazka) a zkratky frekventovaných slov a slovních spojení (apod., např., tj., atd., př. Kr., fa, fy, fě, a.s.; m², H₂O, kW, kg, km; MUDr., CSc., Ing.).

 

Tvoření sousloví

Ustálená slovní spojení, víceslovná pojmenování, mající význam slova jednoho.

Sousloví substantivní (osobní vlak, základní škola, Archimédův zákon, první jakost, kyselina sírová, prvosenka jarní, sýkora koňadra, hřib satan, vrh koulí, trest smrti, skok do výšky), slovesná (dávat pozor, vrhat koulí), příslovečná (stůj, co stůj, tváří v tvář), rčení (páté kolo u vozu, černé na bílém, nosit na rukou), ustálená přirovnání (bručí jako medvěd, nervy jako provazy, silnější než smrt), pořekadla (kupovat zajíce v pytli), pranostiky (Únor bílý, pole sílí.), přísloví (Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.), výroky (Kostky jsou vrženy.).

Multiverbizace – výraz tvořený jedním slovem je nahrazen souslovím (namítnout – vznést námitku, lékaři – lékařské kruhy).

Univerbizace – víceslovné pojmenování je nahrazeno jedním slovem (písemná práce – písemka, státní zkouška – státnice).

 

Přejímání slov z cizích jazyků

Slova mohou zdomácnět (škola, víno, jablko, závoj) nebo zůstat cizí (auto, nafta, rekreace – zcela běžná; charakter, extrémní – méně běžná, ale častá; anoda, neuron – termíny; bible, doktor, ropa – mezinárodní; špunt, kšeft, flaška – nespisovná).

Slova se přejímají z různých jazyků – němčiny (barva, rychtář), francouzštiny (turnaj, markýz, žampión, bujón, želé, bižuterie, parfém, kostým), italštiny (konto, banka), angličtiny (šek, byznys, tenis, gól, tramp, hit), řecko-latinské slovní zásoby (kostel, literatura, telefon, fyzika), z ruštiny (čaj, brigáda, družba), polštiny (svěží, tklivý, chmura), chorvatštiny (junák), maďarštiny (guláš, husar), arabštiny (otoman), perštiny (pyžamo), indštiny (rýže), čínštiny (kečup), japonštiny (Gejša).

Slova z cizích jazyků přejímáme díky rozvoji techniky, vědy a společnosti (nutnost pojmenovat nové jevy, např. laser, video), k zlepšení mezinárodní komunikace (zvláště ve vědě, technice), k zastírání skutečnosti (nesrozumitelnost), ke zmírnění skutečnosti (např. korpulentní) atd. Někdy je cizí slovo běžnější než český ekvivalent (abstraktní – odtažitý, infarkt – záhať, tuberkulóza – souchotiny). Od některých cizích slov se i lépe tvoří odvozeniny (centrum–centrála, centralizovat, centralizace, centralistický, centrický, centrovat atd.)

Zásady používání cizích slov: potřebnost, mezinárodní srozumitelnost, účelnost, přesnost.