Literatura doby pobělohorské

Následky porážky na Bílé hoře byly pro celý národ tragické. Habsburský vítěz potrestal smrtí přední účastníky odboje (červen 1921 – poprava 27 pánů na Staroměstském náměstí), zabavil majetek odbojné šlechty a měšťanstva a své odpůrce vypověděl ze země. Škody slovesné kultuře způsobila dlouhá válka, šíření němčiny a zákaz nekatolických náboženství. Do emigrace proto také odešla podstatná část vzdělanců, což se neblaze projevilo v lit. životě. Lit. se rozdělila na dvě větve exulantskou a domácí. V exulantské lit. navazuje na předbělohorský vývoj domácí významný autor Pavel Stránský latinským spisem O státě českém a Pavel Skála ze Zhoře českým dílem o dějinách nekatolických církví Historie církevní.

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670) …nejvýznamnější spisovatel z řad pobělohorské emigrace, poslední biskup JB; narodil se zřejmě v Nivnici na Moravě. Vyrůstal v prostředí měšťanském, ale brzy o rodiče přichází. V 16 letech začíná studia v přerovské bratrské škole a po zahr. studiích v Heidelbergu a Herbornu se vrací do Přerova, kde se stává správcem školy, a poté knězem ve Fulneku r. 1620 přichází o ženu a dvě děti, poté se skrývá a r. 1628 odchází do vyhnanství. Navštěvuje řadu zemí (Polsko, Anglie, Uhry, Holandsko, Švédsko), současně píše a vědecky pracuje. Emigrace přináší Komenskému řadu politických zklamání (např. Vestfaltský mír r. 1648, který zabránil české emigraci v návratu) i osobních (smrt druhé ženy, požár městečka Lešna , kdy mu shořel majetek i část rukopisů). Po r. 1656 se usazuje v Amsterdamu a r. 1670 umírá.

Tvorba: obsahuje pansofické a renesanční ideály a barokní postoj k víře a rozumu.

• Listové do nebe: spisek z událostí pobělohorských, věnuje se postavení chudých
• O poezii české: prosazuje časoměrnou prozódií, překlad Biblických žalmů
• Všeobecná porada o nápravě věcí lidských: encyklopedie
• Poklad českého jazyka: rozsáhly slovník
• Kšaft umírající matky jednoty bratrské: vyjadřuje smutek nad soudobými poměry a věří v budoucí vládu lidu českého
• Labyrint světa a ráj srdce: nejvýznamnější dílo, spojuje pravdivost a nepravdivost světa prostřednictvím poutníka, který hledá vhodné zaměstnání a prochází světem za doprovodu Všezvěda Všudybuda (lidské zvídavosti) a Mámení (lidského klamu). Poutník je schopen srovnat skutečné a klamné. Při cestě navštěvují město, pozorují život řemeslníků, soudců, lékařů i jiných profesí, ale všude nacházejí nepravosti. Jedinou cestou z beznaděje je ráj srdce, což představuje samotu a hledání opory v Bohu.
• Hlubina bezpečnosti: myšlenkově navazuje na Labyrint světa, je to filozoficko náboženské pojednání, kde pouze víra zabrání zmatkům a bludnému kruhu člověka, který ztratil jistotu a vzdálili se od Boha.

Komenský – pedagog. Jeho myšlenky výrazně ovlivnily středověké a novodobé školství. Prosazuje, že vzdělání má být umožněno každému bez ohledu na původ, pohlaví a spol. postavení. Proces vzdělání dělí do čtyř stupňů: škola mateřská, š. národní, gymnázia a univerzity.

Proces výuky by měl vycházet ze zásad: postupovat od známého k neznámému, od jednoduchého ke složitému; názornosti výuky a smyslového vnímání poznatků; rozvíjení citu a vůle.

• Velká didaktika: věnuje se pedagogice (vědě o výchově) a didaktice (vědě o vyučování)
• Informatorium školy mateřské: o rodinné výchově
• Dveře jazyků otevřené: encyklopedie, podává poznatky o skutečném světě
• Svět v obrazech: čtyřjazyčná učebnice kombinovaná s názornými ilustracemi, stala se vzorem pro další výuku jazyků
• Škola hrou (Škola na jevišti, Schola ludus): měla prohloubit řečové znalosti žactva
• Anděl míru: shrnuje úsilí o vytvoření soustavy děl pansofických a touhu po míru

Význam: Jeho tvorba vyjadřuje touhu lidstva po obsažení veškerých vědomostí a po vzájemné harmonii. Při volbě mezi náboženstvím a rozumem dává přednost víře.

BAROKO

Koncem 16.st. a zejména v 17.st. se v evropských literaturách a jiných uměních, především výtvarných začala rozvíjet tvorba, která si nekladla za cíl bezprostřední poznávání skutečnosti, ale hledá jistotu v nadosobních, často v nadpozemských silách a hodnotách. Opět roste úloha víry. To vše je projevem nového stylu, který nazýváme Baroko.

Tento styl je určitou reakcí na upřednostňování rozumu v renesančním období. Označení „baroko“ (z německého Barok = nepravidelný). Název získal od italského malíře Barocciho – jednoho ze zakladatelů baroka. Liší se od renesance bohatostí a oblostí tvarů. Do evr. prostředí proniká v plné míře až v 17. a 18.st.- vrchol 1680 – 1740.

Baroko se člení na etapy:

• rané baroko (v Itálii v 16.st., zbylé oblasti Evropy kromě Ruska a severských zemí v 17.st.)
• vrcholné baroko (konec 17.st. – závěr 1.poloviny 18.st.)
• pozdní baroko (40.-9O.léta 18.st. (rokoko)

České umělecké baroko se stalo světovým pojmem, známe je i označení „Praha barokní“. Nejvýznamnější umělci, kteří působili v českých zemích:

1. architekti: Giovanni Santini (zámek Koruna v Chlumci nad Cidlin.), bratři Dientzenhoferové (kostel sv. Markéty v Přerově)
2. malíři: Karel Škréta, Jan Kupecký (šerosvit – metoda), Rembrant van Rijn
3. sochařství: Ferdinand Maxmilián Brokoff (Karl.most), Matyáš Bernard Braun (alegorie neřestí a ctností v Kuksu)
4. hudba: Antonín Benda a Josef Mysliveček aj.

ČESKÁ LITERATURA V OBDOBÍ BAROKA

Zatím co nejlepší síly národní kultury živořili v emigraci doma měl rozhodující vliv na lit. tvorbu Jezuitský řád, který zaměřoval lit. v protireformačním duchu. Rozvíjí se kazatelství, duchovni básnictví, jezuitské drama, nauková lit. a jiné.

V oblasti duchovní lyriky vynikl Bedřich Bridel svou skladbou Co Bůh? Člověk?, která má evropskou úroveň díky filozofickému zaměření a bohatému obraznému jazyku.

Jiný typ poezie představuje dílo Felixe Kadlinského Zdoroslavíček, kterým uvádí do naší literatury tehdy módní idylismus. Z duchovních básníku dovedl nejlépe vystihnout lidový vkus básník a hudební skladatel Adam Michna z Otradovic ve sbírce Česká mariánská muzika.

Oficiální proud lit. narazil na určitý odpor nejen u lidu, ale i u části vzdělanců spjatých s měšťanským prostředím. Představitelem tohoto odporu je jezuita Bohuslav Balbín, jehož nejvýznamnějším dílem je latinsky psaná Vášnivá obrana české řeči označována jako Balbínova obrana.

ČESKÁ TVORBA LIDOVÁ A POLOLIDOVÁ

Proti oficiální tvorbě stojí také v opozici lidová ústní slovesnost, která zejména v 18.st. v době největšího úpadku české literatury dostává zcela novou funkci a stala se hlavní představitelkou celonárodní slovesné tvořivosti. Zpracovávala všechno co bylo v okruhu životní zkušenosti soudobého prostého člověka, a to v epice i dramatu, veršem a prózou.

Vytvářel ji lid venkovský i městský, ale rozhodující význam měla tvorba lidu na venkově, neboť ta přecházela jako živé kulturní dědictví do národního obrození. Bylo to zejména dílky písním, které se udržovala v povědomí po celé generace. Vedle písní vznikají v rámci lidové ústní slovesnosti také pohádky, pověsti, prorotství, lidové balady i lidové drama.

Během 17. a hlavně v 18.st. vzniká i tvorba pololidová tvořící přechod mezi tvorbou oficiální a ústní slovesnosti. Nejčastějšími žánry tvorby pololidové jsou kramářské písně, písmácké kroniky, knížky lidového čtení a interludia (mezihry).

Pohádky: nadpřirozené jevy jsou chápány jako normální a texty obsahují i mravoučné ponaučení, pohádky mohou vycházet z biblických motivů, bajek nebo současnosti a vítězství dobra je jejich logickým důsledkem

Pověsti: mohou obsahovat jednoduché příběhy z minulosti nebo z doby nedávné či současné, mohou se spojit i s určitým místem anebo lidským společenstvím – pověsti rodové; s pověstmi se pojí i vize lepšího života v budoucí době

Písně: jsou psány formou lyrickoepické básně – mají pravidelnou sloku, rytmus i rým a opakující se refrén; epické – balady (Utonulá, Osiřelo dítě, Sestra travička); lyrické – duchovní, vojenské, sociální, taneční i milostné a zbojnické (Sluníčko za hory zachází, Pod našima okny)

Prorotství: blízká pověstem (Libušino prorotství)

Lidová dramata: vycházejí z náboženských velikonočních a vánočních her, jsou to v podstatě lidové hry se zpěvy (hanácké opery), loutkoherecká představení (Faust, don Juan), nejvýznamnějším loutkářem byl Matěj Kopecký vycházející z barokní tradice.

Kramářské písně: věnují se aktuálním spol. událostem – zločin, válka, zprávy o poutních místech; často doplněny názornými obrázky

Interludia: vkládají se do delších, převážně náboženských her; mají jednoduchou zápletku nebo zdroj komiky (autorem je např. Václav František Kocmánek)