LITERATURA DOBY HUSITSKÉ A MISTR JAN HUS
1) Husovi předchůdci
– vycházeli z bible a ukazovali na rozpory mezi jejím učením a životem církevních hodnostářů. Z Anglie, Francie a Německa se k nám začaly šířit myšlenky reformace = snaha
o nápravu církve a to prostřednictvím univerzity nebo kazatelem. Ke kazatelům v té době patřil mistr Matěj z Janova, Konrád Waldhauser – přijel k nám na pozvání Karla IV. Kázali na univerzitě a to latinsky nebo německy. Významnou úlohu sehráli lidoví kazatelé, kázali česky a byl to například Jan Milíč z Kroměříže a zájem o jeho kázání byl tak velký, že jeho žáci založili v Praze Betlémskou kapli, která se stala střediskem českého kazatelství. Žákem Jana Milíče byl Tomáš Štítný ze Štítného, který psal tzv. traktáty = učené teologické spisy a je autorem souboru Knížky šestery o obecných věcech křesťanských a v tomto díle se zaměřil na potřeby denního života a podává rady k dokonalému životu.
2) Jan Hus (asi 1371- 6. července 1415)
* Husinec u Prachatic
† Kostnice
– pocházel z chudé rodiny, v Praze studoval filosofii a dosáhl hodnosti mistra, později působil na universitě a stal se jejím rektorem. Také studoval teologii a roku 1400 byl vysvěcen na kněze. Od r. 1402 kázal v Betlémské kapli. Roku 1409 na jeho podnět vydává Václav IV. Dekret kutnohorský (listina, která upravovala poměr studentů na universitě Češi:Němci 3:1)
V roce 1412 – klatba = nesměl kázat, nad Prahou byl vyhlášen interdikt = pokud Hus pobýval v Praze, nesměly se konat žádné církevní obřady), proto odchází na Kozí hrádek. R. 1414 ho pozval císař Zikmund do Kostnice na tzv. koncil (sněm) a chtěl aby Hus odvolal své učení. Odmítá odvolat své učení, a proto byl upálen jako kacíř a jeho popel byl hozen do řeky Rýn.
Dílo:
- Hus – kritik církve (církev kritizuje jako umělec, kazatel a spisovatel)
O církvi (De ecclesia) – tento spis je psán latinsky a Hus v něm vystupuje proti autonomii církve (proti její neomezené moci), neuznává za hlavu církve papeže, ale pouze Krista a říká, že papež stejně jako kněz nebo feudální pán se musí řídit zásadami křesťanské víry a pokud pán není spravedlivý, lidé ho nemusí poslouchat. Dále kritizuje bohatství a rozmařilost církve a právě v bohatství vidí příčinu mravního úpadku. Požaduje církevní chudobu a vystupuje proti prodávání odpustků a svatokupectví.
Knížky o svatokupectví – psány česky a Hus v nich kritizuje, že:
- církev podplácí lidi aby ji ochránili
- mají mnoho služebnictva
- nakupují mnoho nepotřebných věcí
- staví nákladné domy, boří ty dobré, ale v kostele nic neopraví
- mají hodně koní a nákladných postrojů
- Hus – vlastenec
1409 – Dekret kutnohorský
Listy z Kostnice – které psal svým přátelům a známým z vězení
- Hus a pravopis
– odstranil německá slova
– primitivní pravopis nahradil pravopisem diakritickým (rozlišovacím=háčky a čárky)
– odstranil spřežky
– napsal traktát O českém pravopise
- Hus – zásluhy o rozvoj lidového zpěvu
– chtěl aby se lidé aktivně účastnili bohoslužeb, proto se v Betlémské kapli zpívaly duchovní písně (Hospodine pomiluj ny, Sv. Václave, vévodo české země)
Hus – Postila – soubor modliteb, Dcerka – rady matkám, jak vychovávat dcery
3) Přehled literatury doby husitské
Husova smrt nepřímo podnítila husitské revoluční hnutí (HRH) v českých zemích v letech 1419-1434 (bitva u Lipan). V tomto období se zvýšil zájem o literaturu, dokončila se laicizace literatury, latina ztrácí své výsadní postavení, je kritizována pro svoji nesrozumitelnost. Čeština proniká do škol, do úřadů, do náboženství, stává se diplomatickým jazykem. Mezi lidové vrstvy se rozšířila také znalost bible, kterou čtou i ženy a říkalo se, že husitská žena zná bibli lépe než latinský kněz.
- Spisy náboženské
– psal mistr Jakoubek ze Stříbra, byl pokračovatelem Jana Husa a kázal
v Betlémské kapli
– Jeroným Pražský – 1416 upálen jako kacíř
- Spisy historické
Husitská kronika, která zachycuje události od 1414-1421
Píseň o vítězství u Domažlic – autor Vavřinec z Březové, psána latinsky
Kronika česká – Piccolomini (papež Pius II.), má silné protihusitské zaměření
Vojenský řád – J. Žižka z Trocnova, popisuje taktiku husitů, jejich kázeň,
způsob dělení kořisti
- Husitská píseň
Jistebnický kancionál – sborník, ve kterém písně měly vysokou uměleckou úroveň.
Je zde nejznámější píseň Husitů – Ktož sú boží bojovníci.
- Husitská poezie
– 1420 – vznik, námět – boje husitů a křižáků
– nejlepší skladby najdeme v Budyšínském rukopise – skladba Žaloba Koruny
české, Prorok (domluva) Koruny české ku pánom českým, Hádání Prahy
s Kutnou Horou – alegorie (jinotaj) – Praha je představována krásnou ženou, která obhajuje husitské myšlenky a Kutná Hora je šeredná babice, která stojí na straně křižáků. Spor končí vítězstvím Prahy.
4) Literatury doby polipanské
– významnou osobností tohoto období se stává Petr Chelčický (15. století), který se narodil v Chelčicích u Vodňan. Kritizoval společnost ostřeji než Jan Hus, ale byl proti revoluci a zastával názor, že zlu se nemá odporovat násilím. Svými názory vedl lid k pasivitě a pokoře
a později ovlivnil spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého.
Dílo:
– psal traktáty: • O trojím lidu řeč – kritizoval rozdělení společnosti na 3 vrstvy (pány, kněží,
poddané), byl přesvědčen, že lidé jsou si rovni
- Postila – úvahy o společnosti zpracované formou kázání
- Sieť viery pravé – kritizuje společnost a církev a říká, že příkladem má být
chudá křesťanská církev, odsuzuje válku a násilí
Z myšlenek Petra Chelčického vyšla Jednota bratrská, která byla založena roku 1458 v obci Kunvald u Žamberka (panství Jiřího z Poděbrad). Zpočátku odmítali vzdělání a účast na společenském životě, ale v 16. a 17. století je kulturní činnost v popředí jejich zájmů. První biskup Jednoty bratské byl Jan Blahoslav a posledním byl Jan Ámos Komenský.