LITERATURA A UMĚNÍ
1.
UMĚNÍ – má dva významy:
- obecně vysoký stupeň dovednosti, tvůrčí schopnosti v určitém oboru činnosti (lékařské, vojenské, kuchařské)
- forma tvůrčí činnosti člověka, umění zpracovává/odráží skutečnost v obrazech
– krásné um. – specifická tvůrčí činnost člověka zaměřená na zobrazení vnější i vnitřní reality z hlediska estetického působení
– vztah člověka ke světu: 1. praktický
- teoretický – ne vždy se projevuje
- estetický
– funkcí umění je jenom ta estetická hodnota
– umění tvoří jednotu tří prvků: uměl. proces (tvorba uměl. díla), uměl. artefakt (dílo) a působení díla (konzumace uměl. díla)
– počátky umění sahají do pravěku; pravděpodobně nejstarší je tanec a pravěké výtvarné umění (zvířecí postavy vyryté do kamene, otisky rukou a čáry ryté nebo malované na stěnách jeskyní, hliněné sošky zvířat a ženských postav se zvýrazněnými symboly plodnosti)
- DRUHY UMĚNÍ
– rozdělení podle vztahu k mimoestetickým, praktickým funkcím =>
užité um. – keramika, porcelán, nábytek, architektura -> předměty určené k použití a současně od nich požadujeme určitou úroveň estetickou
volné um.
statická um. – architektura, sochařství, umělecká fotografie, malířství, užité um.
dynamická um. – tanec, divadlo, pantomima, literatura, hudba, film
– rozdělení podle vztahu k jevové skutečnosti =>
zobrazující um. – malířství (kromě abstraktního malířství), sochařství, architektura, film, divadlo
nezobrazující um. – hudba, tanec, lyrické básně -> vytváří dojmy, pocity, vjemy
syntetická um. – kombinace několika umění – opera, muzikál, balet, divadlo, film, melodram
3.
literatura: 1. naučná – má informativní funkci
- krásná (umělecká) – převládá estetická funkce
– lit. je slovesné um., základním zobrazovacím prostředkem lit. je slovo
– lit. vytváří konfliktní situace, kt. se v té lit. neodkrývají hned, ale postupně
– lit. dílo funguje hlavně jako zobrazení, podává určitou zprávu o skutečnosti
– lit. je podobná malířství
– umělecké dílo vzniká tvůrčí činností autora, který s pomocí fantazie a podle svého určitého uměleckého záměru, předvádí své estetické pochopení světa nebo skutečnosti do umělecky organizovaného díla
– vztah mezi umělcem a mnou – ne všichni vnímáme est. dílo stejně (závisí to na pohlaví, věku, prostředí, ve kt. jsem vychován, náladě, dobovém vkusu – klasické básně)
– Hálkovy Večerní písně – ztratily svůj est. účinek nebo naopak ty díla mohou přetrvávat
- UMĚLECKÉ SMĚRY
- století -> velké lit. směry jako byl romantismus a realismus
ROMANTISMUS: malíři – Théodore Géricault, Eugene Delacroix (Vraždění na ostrově Chiu), Francisco Goya (několikrát maloval svou milenku vévodkyni z Alby); v českých zemích bratři Mánesové, Josef Navrátil, František Tkadlík
skladatelé – Franz Schubert, Fryderik Chopin, Franz Liszt, Richard Wagner, Johannes Brahms, Ludwig van Beethoven (IX. symfonie – Óda na radost), Robert Schumann, Gaetano Donizetti, Gioacchino Rossini
architektura – vznikaly komponované romantické zahrady s romant. architekturou (umělé zříceniny, chrámky, poustevny ap.), anglický park tvořil dojem přirozenosti (francouzský park – klasicismus)
REALISMUS: umělecký směr 2.pol. 20.stol.; v malířství zájem o přesné zachycení přírody, vyhledávali si motivy v každodenním všedním životě
malíři – Jean-Francois Millet, Gustave Courbert, Honoré Daumier, Ilja Jefimovič Repin; v Čechách Karel Purkyně
- století -> nové umělecké směry
IMPRESIONISMUS: umělecký směr vzniklý ve franc. malířství v 70.letech 19.stol. Usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů nekorigovaných předchozí zkušeností ani rozumovou úvahou. Označení „malíři dojmu“ nebylo v té době žádnou poklonou, protože vyjadřovat pouze dojmy rozhodně neodpovídalo tomu, co se v pozdním 19.stol. od umění očekávalo. Publikum zabývající se uměním pociťovalo jako „neumělecké“ a triviální nejen to, že se impresionisté odvrátili od heroických historických obrazů, ale že se i začali věnovat portrétu, zátiší a zdůraznění barvy a světla.
malíři – Edouard Manet (Snídaně v trávě), Claude Monet (Ženy v zahradě), Edgar Degas (maloval hodně ženy, baletky), Auguste Renoir (Snídaně veslařů, Milenci), Paul Cézanne (Modrá váza), Paul Gaugin (Tahiťanky), Vincent van Gogh (Zelené žito, Slunečnice)
sochař – August Rodin (Občané z Calais)
skladatelé – Claude Debussy (Faunovo odpoledne), Richard Wagner (Bludný Holanďan, Prsten Nibelungů, Mistři pěvci norimberští); u nás Vítězslav Novák, Josef Suk
– lit. impresionismus usiluje o zachycení bezprostředního dojmu, vyjádření neopakovatelné chvíle, vyslovení pomíjivých, okamžitých nálad a dojmů; potlačení rozumové stránky, do popředí se dostávají zrakové a sluhové vjemy; posílení lyričnosti, orientace na intimní a přírodní tématiku
– představitelé: P.Verlaine; A.Sova, O.Březina, F.Šrámek
KUBISMUS: 1. výtv. umění – uměl. směr založený kolem 1910 v Paříži P.Picassem a G.Braquem.; geometrické tvary
malíři – Pablo Picasso, Fernand Léger, Juan Gris, Georges Braque, Alexandr Archipenko; Emil Filla, Jan Zrzavý, Josef Čapek, Václav Špála
FURURISMUS: 1908, vyvíjel se v Itálii, oslavuje dynamiku tech. světa; 1. lit. – F.T.Marinetti, osvobození slov a vět zdůrazňuje rychlost pohybu, grafická podoba básně, odstraněna interpunkce; 2. výtv. umění – proniká sem moderní život, obraz světa v pohybu, zachycení prchavých okamžiků; 3. hud. – umělci pořádali bruitistické koncerty a komponovali strojovou hudbu.
malíři – Umberto Boccioni, Gino Severini, Giacomo Balla
básnící – F.T.Marinetti, V.V.Chlebnikov, V.V.Majakovskij, B.L. Pasternak
KUBOFUTURISMUS: v lit. odmítal tradice, někteří básníci vytvářeli tzv. zaum, jazyk mimo rozum, kt. měl pouze zvukovou stránku, bez pomoci pojmového chápání měl vyvolávat bezprostřední básnický prožitek – znamenal zdůraznění grafické podoby básně -> Kaligramy (G.Apollinaire)
SURREALISMUS: využití obraznosti, fantazie, vyjádření bezprostředních subjektivních dojmů, zapůsobil na ně S.Freud a jeho psychoanalýza; 1. lit.zakladatel André Breton, v poezii bez pravidelného rýmu; 2. výtv. umění – odpoutání od zobrazování vnější skutečnosti
malíři – Salvador Dalí, René Magritte, Max Ernst
básníci – A.Breton, T.Tzara, P.Eluard; V.Nezval, K.Biebl, K.Teige
Ukázky:
Antonín Sova – KVĚTY INTIMNÍCH NÁLAD
U řek
U řek mám večer vlažný rád,
u řek, kdy plno mušlí leží,
kde zvolna z řeky vstává chlad
a bílá pěna z dálky sněží.
U řek mám břízy nejraděj
a olše, do nichž stín se dere,
a cvrčků šum a vážek rej
a v dálce města rysy šeré.