Kdo chytá v žitě (The Catcher in the Rye) Jerome David Salinger

 

Čas a místo: New York, Pencey (Agerstown, Pensylvánie), 20. století

Literární druh: epika

Literární zánr: psychologický román

Literární smer: poválečná americká próza, 50. léta 20. století

Vypravec: ich-forma (vypráví Holden Caulfield)

O autorovi:

• vyrůstal v Manhattanu (USA), na střední škole začal psát povídky
• jeho otec byl žid, matka poloviční Skotka a poloviční Irka, přestoupila na víru
• před službou v 2. sv. válce několik povídek vydal
• v roce 1948 vydal v magazínu The New Yorker kritiky uznávanou povídku „Den jako stvořený pro banánové rybičky“
• v roce 1951 vydal román „Kdo chytá v žitě“ (velice oblíbený, hlavně u dospívajících)
• od roku 1965 nevydal žádnou knihu a od roku 1980 neposkytl žádný rozhovor
• znal se s Ernestem Hemingwayem (ovlivnil jeho tvorbu)
• odmítnul zfilmování této knihy

Dej:

Úvodem je naznačeno, že popisované události se odehrály předtím, než se hlavní hrdina dostal do nějakého sanatoria, kde mu pomáhají řešit jeho psychické potíže.

Příběh se začíná rozvíjet v době těsně před vánočními prázdninami, kdy je Holden vyhozen ze školy pro neprospěch (propadl ze čtyř předmětů z pěti – jen AJ měl v pořádku), o čemž jeho rodiče zatím nevědí. Je mu to líto, že je znovu zklame (předtím ho vyhodili z Whootonu). Chce odjet domů až na prázdniny, které začínají ve středu, ale po rvačce se svým spolubydlícím Stradlaterem (kvůli ošklivému chování k Hance) a následnému nepochopení od nikoho ze spolužáků a také kvůli šílenému smutku, který na něj padá v budovách školy, odjíždí Holden už v neděli s plánem nějak se v New Yorku do středy protlouct a domů se dostavil opravdu až v určený den.

Celé tři dny stráví v depresi, která je přerušena jen pár světlými chvilkami a to za prvé, když potká ve vlaku velice milou maminku jednoho ze svých bývalých spolužáků, potom, když po noci strávené v hotelu snídá ráno na nádraží s párem přívětivých jeptišek, a konečně, když za nepřítomnosti rodičů navštíví svou milovanou sestřičku.

Po příjezdu do New Yorku si Holden najme taxi a nechá se odvést do hotelu, kde nemá co dělat, a tak se rozhodne zabít čas v hotelovém baru. Nejraději by se opil, ale protože není plnoletý, číšník mu odmítne alkohol dát. Pak se snaží konzervovat se třemi asi třicetiletými dívkami, které ho ovšem neberou vůbec vážně, ale aspoň s nimi zabíjí čas. Po rozloučení se nechá taxíkem svést k Erniemu, do dalšího baru, odkud ale odejde kvůli otravné známé svého bratra. Cestou do hotelového pokoje mu liftboy nabídne prostitutku a Holden přijme, přestože je panic. Strašně potřebuje nebýt sám. Kdy má ale k něčemu dojít, dívku odmítne, ač jí samozřejmě zaplatí. Ta mu nakonec připraví nepěkné překvapení, když na něm vymáhá dvojnásobek domluvené ceny. Holden její požadavek neuzná, což ho potom stojí pořádnou ránu do břicha od liftboye – jejího pasáka. Peníze si vezmou z jeho náprsní tašky a zmizí. Ráno Holden opustí hotel, kufry si nechá v úschovně na nádraží a posnídá s jeptiškami, jimž dá deset dolarů na dobročinnost. Neví co dál, a tak zavolá kamarádce Sally a pozve ji do divadla. Sally jeho návrh přijmá a za několik hodin, během nichž se Holden toulá po parku a koupí sestře desku, se sejdou. Sally je divadlem nadšená, zatím co Holdenovi představení nic neříká. Po hře jdou do nějakého podniku, kde se Holden snaží Sally vysvětlit, co ho trápí, ale ona to nechápe. Pohádají se a nerozejdou se v dobrém.

Holden sjedná schůzku s jedním bývalým spolužákem – intelektuálem a dost se s ním v baru opije. Je mu psychicky příšerně. „Kamarád“ pak prohlásí, že nemá čas a nechává Holdena svému osudu. Ten pak bloudí sám a zmrzlý po New Yorku, hodně přemýšlí o své smrti a rozhodne se navštívit malou sestru. Nechce, aby rodiče o jeho příjezdu věděli, a tak se do bytu vyloženě vplíží. Zpráva, že nejsou doma, ho moc potěší a nějakou tu hodinu se sestrou pobude. Holden zavolá svému bývalému profesorovi a je pozván na návštěvu, klidně i hned. Holden si půjčí od sestry peníze a po příchodu rodičů se vykrade ven.

Vezme si taxík a jede za svým profesorem, který se mu snaží mluvit do duše. Holden je velice unavený a je mu špatně – bolí ho břicho a hlava, a tak ho profesor uloží na gauč. Hned po ulehnutí v několika vteřinách usne a probudí se vyděšen, když ho profesor hladí po hlavě. Urychleně se oblékne a odchází se slovy, že se vrátí, ale neudělá to. Vyspí se na nádraží v čekárně a v jeho hlavě uzraje nápad, odjet stopem na západ, tam si postaví malý domek, najde si práci jako pumpař a bude žít klidný život s dívkou, kterou bude milovat a bude šťastný. Před odjezdem se chce rozloučit se sestrou a tak jí ve škole nechá vzkaz, aby přišla k muzeu, že se s ní chce rozloučit. Kvůli jejímu naléhání s ní jde do ZOO a na kolotoč. Sestra chce jet mermomocí s ním, ale nakonec se oba vrací domů.

Jeho osud není jasný, až na pobyt v sanatoriu, po kterém se má opět vrátit ke studiu na další škole.

Hlavní postava:

• Holden Caulfield – šestnáctiletý kluk, prochází životní krizí, hubený vysoký, kouří, náladový, pohrdá dospělými (kritizuje jejich chování), nevyrovnaný

Vedlejší postava:

• sestra Pheobe – desetiletá, chytrá, chápavá, trucovitá, mají se s Holdenem rádi
• Stradlater – Holdenův spolubydlící, nafoukaný, myslí si, že je nejlepší ze všech, využívá ostatních, hezký, sportovní typ, úspěšný u žen
• Ackley – spolužák, neměl ho moc rád, špindíra, vlezlý, nechápavý
• Hanka – Holden ji zná a má ji rád, inteligentní, citlivá
• Sally – má jí rád, ale né tak jako Hanku, byl s ní v divadle
• profesor Antolini – mladý profesor, snaží se Holdena dostat na správnou cestu, možná homosexuál (když u něj Holden přespává, hladí ho když spí)
• strarší bratr D. B. – točí filmy v Hollywoodu
• pan a paní Spencerovi
• jeptišky
• taxikář
• Liftboy
• prostitutka
• barmani
• …

Kompozice:

• jazyk: nespisovný, vulgární výrazy (šestnáctiletý Holden)
• chronologická kompozice
• zachycení problematik období dospívání, kdy dochází k konfrontaci dětských snů a ideálů se světem dospělých, nalezení sebe sama a hledání svého místa ve světě.
• román je vnesen do prostředí moderní americké společnosti
• založen je především na svérázném vypravěčském jazykovém projevu

Ukázka z díla:

 

Posadil jsem se zase vedle ní na postel. Byl jsem

dost udejchanej. Strašně jsem kouřil a neměl jsem žádnej dech. Ona

nebyla ani zadejchaná.

„Sáhni mi na čelo,“ povídá zničehonic.

„Proč?“

„Jen si sáhni. Jenom jednou si sáhni.“

Sáh jsem si. Ale nic jsem necítil.

„Mám ho hodně rozpálený?“ zeptala se.

„Ne. Máš ho mít rozpálený?“

„No – už to bude. Sáhni si ještě jednou.“

Sáh jsem si ještě jednou a ještě pořád jsem necítil nic, ale řek jsem:

„Myslím, že už to začíná.“ Nechtěl jsem, aby z toho dostala nějaký

minďráky.

Přikývla. „Takhle si můžeš udělat horečku, že na to nestačí teplometr.“

„Teploměr. Kdopak to povídal?“

„Alice Hombergová mi to ukázala. To zkřížíš nohy, zadržíš dech a

myslíš na něco hrozitánsky horkýho. Třeba na radiátor nebo na něco.

Načež máš celý čelo tak rozpálený, že můžeš někomu spálit ruku.“

To mě umrtvilo. Ucuk jsem rukou z jejího čela, jako bych byl ve

strašlivým nebezpečí. „Děkuju za upozornění,“ povídám.

„Ale jdi, tobě bych přece ruku nespálila. Já bych to zarazila, než by to

začalo – pstl“ Načež se vcukuletu na posteli posadila.

Pekelně mě tím vyděsila. „Co se děje?“ povídám.

„Hlavní dveře!“ zašeptala nahlas. „To jsou oni!“

Rychle jsem vyskočil, utíkal ke stolu a zhas světlo. Načež jsem stopnul

cigaretu o podpatek a strčil ji do kapsy. Potom jsem začal mávat ostopéro

rukou ve vzduchu, abych rozehnal kouř – propánakrále, já neměl kouřit!

Načež jsem popad boty a vlez do skříně a zavřel dveře. Páni, mně vám

bušilo srdce jako blázen!

Slyšel jsem, jak maminka vešla do pokoje.

„Phoebe?“ povídá. „No tak, nech toho. Já viděla světlo, slečno.“

„Ahoj!“ slyšel jsem Phoebulku. „Já nemohla usnout. Bylo to hezký?“

„Báječný,“ povídá maminka, ale bylo vidět, že to nemyslí vážně. Ono ji

to moc nebaví, když má někam jít. „Řekla bys mi laskavě, proč nespíš?

Nebyla ti zima?“

„Nebyla mi zima. Prostě jsem nemohla usnout.“

„Phoebe! Tys tady kouřila, vid? Tak ven s pravdou, slečno, buďte tak

laskavá!“

„Cože?“ povídá Phoebe.