Karel Hynek Mácha – Máj

·         Skladbě předchází věnování – báseň Čechové jsou národ dobrý – vlastenectví

·         Zcela vybočuje z obrozeneckého programu, je to osobní zpověď rozervaného básníka plného nejistot a otázek po smyslu života, ke světovému romantismu odkazuje subjektivismem, obrazotvorností a fantazií

·         Epika: dějová stránka

·         Lyrika: popis májové přírody, pocity hrdinů a autora

·         Skládá se ze 4 zpěvů, 2 intermezz a dedikace (věnování)

·         Používá 2 metrické systémy: jamb (1. zpěv) a trochej (2. zpěv)

·         Děj je vedlejší, není podán chronologicky → potlačení děje, vyhrocení subjektivismu

·         Hlavními cíly je popis májové přírody a myšlenky vězně čekajícího na popravu

·         Děj se odehrává v okolí Bezdězu

·         Příběh má reálný základ

·         Dílo nebylo veřejností přijato (potlačená obsahová stránka, porušení výchovného rázu, narušení ideje krásna, nevhodní hlavní hrdinové, materialistický a kritický názor na Boha, smrt, bezcitnost, rozvrácená rodina)

·         Mezi kritiky patřil Tyl, Erben x dílo ocenila generace Májovců, Nezval, Halas, Šalda

·         Erben v reakci na Máj píše romanci Záhořovo lože (Poutník jde do pekla vinou otce, potkává loupežníka Záhoře, pak mu přináší zprávu, že v pekle je pro něj nachystáno Záhořovo lože, Záhoř se po devadesát let kaje, je mu odpuštěno) – polemika se situací Viléma, poutník i Záhoř se zachrání, unikli svému osudu

·         Nešťastná láska

·         Tragédie lidského života (Jarmilina, Vilémova, Vilémova otce)

·         Existenciální otázky:

Proč? – způsobil to Vilémův otec a společnost

Co bude po smrti? – pocity marnosti, nicoty, dochází k materialistickému závěru (zrozen zemí, v zemi přijat) a k tomu, že po smrti nic není (Kdy dopadne konce svého? Nikdy – nikde – žádný cíl), plynutí času

Jsem vinen? – vinu necítí, za jeho tragédii může společnost

·         Kritika společnosti

·         Vilém: typická romantická postava, vyděděnec společnosti, opovrhovaný, ale obávaný loupežník (strašlivý lesů pán), sám sebe chápe jako oběť okolí, nenachází žádnou útěchu, emocionální, rozpolcený, buřičská postava, žárlivý

·         Jarmila: promiskuitní krásná dívka, ale Viléma milovala, proto ukončí svůj život (pro svoji hanbu a vinu)

·         Postavy se v básni nikdy nesetkají (nedojde k dramatickému napětí)

·         Když se to Jarmila dozví, spáchá sebevraždu skokem do jezera

·         Po letech přichází na ta místa básník (o silvestrovské půlnoci), vidí na kole Vilémovu lebku, ptá se hostinského, co to bylo za zločince → na jaře se vrací

·         Dramatický vzestup: vrchol ve 3. zpěvu, pak sestup (kompozice dramatu – expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa)

·         Chronologická (čekání na popravu)

·         Retrospektivní (vzpomínky na události, které Viléma dovedly do vězení)

·         Rámcová (začátek prvního zpěvu a konec čtvrtého zpěvu tvoří oslava májové přírody)

·         1. zpěv:

o    Obraz přírody (tajemná večerní příroda, jezero, hvězdy, erotické napětí), motivy lásky, první tragédie (Jarmila se dozvídá o Vilémově činu a o tom, že bude popraven, spáchá sebevraždu skokem do jezera)

o    Romantické prvky: nešťastná láska, romantická příroda, kontrasty (barevnost, touha x realita)

o    Hlásková instrumentalizace verše (hromadění hlásek, nejčastěji ou, o → zvukomalebnost)

o    Obsahuje 1. apostrofu: „Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!“ – gradace

·         2. zpěv:

o    Znázorňuje čas: věčnost přírody a ubíhající čas života zločince („kapka za kapkou“), vzpomínky na mládí

o    Obsahuje slavnou vězeňskou scénu (stráž zaslechne Vilémovy úvahy, zdrtí ho Vilémův osud a už nikdy se neusměje)

o    Zpěv je psychologicky, emocionálně vypjatý – vnitřní monolog vězně (vina, otázky života a smrti)

·         1. intermezzo:

o    Zachycuje půlnoční popraviště

o    Vychází z legendy, že duše zemřelých střeží místo svého skonu, dokud je nevystřídá nový zemřelý

o    Dramatický ráz – sbor duchů připravuje Vilémův pohřeb

o    Forma dialogu

o    Spolu se sborem duchů tu vystupuje lebka, přírodní živly (vítr, mlha, Měsíc, žáby) – všichni mají něco připravit na pohřeb

o    Končí na úsvitu nového dne, tzn. 2. máje

·         3. zpěv:

o    Vrchol básně

o    Vilém je za rozbřesku veden z města, na pahorku před kaplí se rozloučí se životem, s Bohem, se zemí, pak je popraven

o    Kontrast krása přírody a tragédie lidského osudu, vyznání lásky k rodné zemi, vzpomínka na dětství

o    Obraz rozbřesku, jásavost jarní přírody x hluk města, davu

o    Věčnost přírody a pomíjivost života

o    Vilémův monolog – loučení se zemí (jeho matka, dědictví, hrob – materialistické pojetí)

o    2. apostrofa: „Viléme! Viléme!! Viléme!!!“

o    Využití barev (šero, noc stín, bílá x růžová, modrá, rudá, světlo)

o    Vrcholí zvuková stránka veršů

·         2. intermezzo:

o    Obraz horské přírody

o    S Vilémem se loučí jeho loupežníci

·         4. zpěv:

o    Básník se ztotožňuje s hrdinou i poutníkem, který se po 7 letech vrací na popraviště

o    Uvědomuje si plynutí vlastního života

o    Končí podobně, jako začíná 1. zpěv

o    Převládá oxymóron → charakteristika dětství

o    Nekrolog (ohlédnutí za minulostí)

o    Autor se ztotožňuje s hrdinou, lituje je i sebe, oba jsou zklamaní životem

o    3. apostrofa: „Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!“

·         Rým sdružený, střídavý, obkročný

·         Velké množství básnických prostředků: metafora, personifikace, metonymie, gradace:

o    epiteta (básnické přívlastky): bělavé páry, modrý blankyt

o    přirovnání: co slzy lásky

o    oxymóron (vylučující se spojení): umřelé hvězdy svit

o    metonymie: hrdliččin zval ku lásce hlas

o    personifikace: břeh ji objímal kola a kol

·         Kontrasty: jarní příroda, poprava, život a smrt

·         Zvukomalebnost – eufonie (vše lazurným se pláštěm krylo, lhal lásky žal), hromadění podobně znějících slov, cit pro hudební stránku jazyka, rytmus a melodii slov

·         Dynamická slovesa, monology, dialogy, úvahy

·         Mimořádná osobnost českého romantismu – „jediný český romantik“, zakladatel moderní české poezie

·         Obohatil poezii myšlenkově (ne krása, ale opovrženíhodné postavy, ostrý kritický ráz vůči společnosti) i po stránce formy (jambický systém – dvojslabičný, nepřízvučná – přízvučná)

·         Osobní život = život romantického hrdiny (nejistá podoba, pohřeb v den svatby, osamocený a nepochopený, životní láska = Lori Šomková, obdiv k přírodě, podnikal dlouhé túry, maloval skici hradů a krajin, citově nestálý a náladový)

·         Využívá řadu symbolů: poutník, loupežník (postavy utíkající pryč od lidí, kteří jim nerozumí, rozervaní, nevěří v posmrtný život a nekají se, nelitují svých činů; poutník vyjadřuje touhu po svobodě, loupežník protestuje proti řádu) země je jediná jistota, rozpor mezi  snem a skutečností

·         Kat (zamýšleno jako čtyřdílné dílo, jednotlivé části měli být nazvány podle českých hradů, zachycoval atmosféru, napsal jen část Křivoklát o uvěznění Václava IV.)

·         Márinka (cyklus Obrazy ze života mého, autobiografické prvky, tragédie hudebně nadané dívky)

·         Cikáni (román tematicky podobný Máji, popisuje život vyděděnců)

·         Pouť krkonošská

·         Realistické prvky (kritika mezilidských vztahů – otec a syn)

·         Evropská literatura:

·         VB: básníci jezerní školy (Coledidge), Byron (Childe Haroldova pouť), Shelley (Odpoutaný Prometheus), Scott

·         F: Hugo, Stendhal (Červený a černý), Dumas st., Musset

·         N: poezie modrého květu (Novalis – Hymny noci), Heine (Kniha písní – Lorelai), břatři Grimmové

·         R: Puškin, Lermontov

·         Další: Mickiewicz, Petöfi, Poe

·         Zfilmoval F. A. Brabec