Josef Karel Šlejhar – Kuře melancholik
| Charakteristika
|
· naturalistická novela, odehrává se na vesnici v 19. století – osud člověka jako živočicha je předem dán prostředím ve kterém vyrůstá a geny, determinace prostředím, není možné postavit se osudu – Emile Zola
· tragédie pramení ze špatné morálky, z citového odcizení lidí, rozkladu společnosti · stejnojmenný film 1999 v režii Jaroslava Brabce (hl. role Roden, Geislerová); rozdílný |
| Téma
|
· paralelní tragédie sirotka, který je po smrti matky nechán na pospas nové maceše a neduživého kuřete, které je také odvrhnuto od své matky |
| Motivy
|
· mateřská láska, pouto mezi dítětem a matkou
· silná kritika: morální úpadek člověka, agresivita, nekonečná lidská zloba, pudy, smyslnost · týrání dítěte, determinovanost osudem · kontrast: smrt člověka X živost přírody (obraz rozbřesku nového dne v den maminčiny smrti) |
| Postavy
|
· bezejmenné postavy → anonymita, obecná platnost
· dítě: cca 4letý citlivý chlapec; na začátku opečovávané dítě, miluje svoji maminku, ale otce se vždy bálo; smrt matky nechápe, nereaguje tak, jak dospělí (nepředstírá smutek, neštítí se smrti; když maminku volá, tak ne ze zoufalství, že ji už nikdy neuvidí, ale protože opravdu chce, aby vstala a přišla); vlivem týrání prodělává změnu: citová deprivace, straní se společnosti lidí → ústrky, urážky → pravidelné bití, přestává mluvit, chovat se společensky (degraduje se na nižší úroveň), kvůli čemuž je zase znovu bit a týrán; jediná blízká duše je pro něj kuře (nemohou si vzájemně pomoci, ale sdílejí svůj osud) · maminka: líčena jako milující, dobrotivá a laskavá, oblíbená i u čeledi, sousedů a žebráků („bývalá dobračka“); s manželem neměla dobrý vztah (chlapec byl svědkem noční scény, kdy viděl, jak otec maminku znásilňuje) · macecha: krutá, vypočítavá, neupřímná, pokrytecká; chytře využívá situace, jakmile se stane paní domu, začne zavádět svoje pořádky (vyhodí děvečky, pomlouvá nebožku, chce se chlapce zbavit – využívá všech příležitostí, každá nepříjemnost je mu přičítána, kdo chce psa bít…), je smyslná, tráví čas s otcem · otec: citově chladný k dítěti i první manželce X druhá manželka ho má omotaného kolem prstu (viz postřeh dítěte: maminku nikdy nelíbal, noční scéna z manželského života); o chlapce úplně ztratí zájem, v ničem neodporuje manželce, nezastane se ho · kuře: nejmenší, neduživé kuře, ostatní ho odhánějí, později se jich samo straní; nemožné (vždy se vydá na špatnou stranu), zažívá stejné trápení jako chlapec; v závěrečném obrazu je jeho křik „obžalobou“ dospělých za utrpení, které dítěti způsobili · mladá příbuzná: při pohřbu se vnucuje, věnuje dítěti veškerou péči, točí se kolem vdovce, aby se mu zalíbila (např. chce se vrhnout v zoufalství do hrobu za nebožkou, pak odjíždí |
| Děj
|
· obraz rána na statku, kdy zemřela maminka, přípravy na pohřeb (hraný pláč dospělých X klid dítěte, které smrt nechápe), dítě pozoruje právě vylíhlá kuřata → pohřeb, roste chlapcovo pouto k nejslabšímu kuřeti → otec si přivádí novou manželku → zavedení nových pořádků, chlapec je postupně shledán nezpůsobilým jíst u stolu s rodiči, spát v jejich ložnici; při každé příležitosti je bit (psí šlépěje na pohovce; bitka kluků na návsi, na které ale on vůbec nebyl; snaha ukrýt kuře v posteli) nebo ho psychicky týrají (např. kvůli psych. problémům se v noci potí, dělají dvojsmyslné narážky na jeho mokré prostěradlo) → útlak se pořád zvětšuje, je odstrčen do kuchyně ke kruté služce Pepce, nikdo se o něj nestará (nedávají mu jídlo, chodí v hrubých, roztrhaných šatech a bosý) → onemocní (není ani schopen vstát z lůžka), nikdo se ale nestará o jeho potřeby, nechají ho zpoceného, pozvraceného, pomočeného, hladového a žíznivého ležet na plachtě z vozu s polštářem od psa; když je jeho stav opravdu vážný, zavolají lékaře (macecha doufá, že už brzo zemře, chce se ale vyhnout pomluvám; je umyt, převlečen, v novém prádle dán do hezkého pokoje, během návštěvy lékaře se o něj všichni „starostlivě starají“), lékař ale nedává žádnou naději → je znovu odstrčen do kuchyně; všichni sloužící se ho tak hnusí, že umírajícího chlapce se svolením paní přestěhují na slámu do stodoly → paní rozčílí škaredé, černé kuře, které zoufalým nepřirozeným křikem kvílí u jejího okna → sloužící ho chytají, naženou ho ale jen do kůlny, kde se chlapec s kuřetem opět setká; kůlna se ozáří v západu slunce, chlapec pocítí spojení s matkou, vypadá jako anděl, věci ožívají, k ránu, když je vše zase zahaleno do tmy a neživé, umírá, bůh ho bere k sobě a je s matkou, končí jeho utrpení. Kniha končí obrazem opilých lidí na voze. Děcko a odstrčené kuře jsou stavěny na stejnou úroveň, vzájemně se potřebovali, oba se dostávají k základní potřebě přežít. Všichni jsme výtvor přírody. Čtenář je upozorňován na bezpráví, text apeluje na city, nutí přemýšlet o zlu, zášti a nevšímavosti. |
| Kompozice
|
· chronologická kompozice
· er-forma · jednoduchá dějová linie · popisuje zjednodušený pohled dítěte na události – samozřejmost, odevzdanost osudu · nepřímá charakteristika postav (jednáním, dialogy) |
| Jazyk a styl
|
· spisovná čeština: neutrální a knižní výrazy, zastaralé a komplikované (přechodníky, archaismy), málo přímé řeči
· barvité líčení přírody (impresionistické zachycení jedinečnosti okamžiku) · líčení drastických detailů smrti, nemoci dítěte · kontrasty: život X smrt, maminka X macecha · paralela: dítě X kuře |
| Autor
|
· 1864-1914
· český naturalistický spisovatel, žil na statku hluboký pesimismus, drastické detaily, postavy tlačeny okolnostmi do tragických konfliktů, často je východisko ve smrti, v knihách zachycuje nejčastěji venkov · realistické zachycení života na vesnici |
| Další tvorba | · autobiografické rysy z vlastního nevydařeného manželství
· většinou naturalistické povídky · Dojmy z přírody a společnosti (lidé x zvířata), Lípa, Peklo, Ukolébavka |
| Směry | · naturalismus
· kritický realismus |
| Epocha | · Český kritický realismus (od 70. let 19. století)
· počátky realismu už ve 40. (Havlíček Borovský, Němcová) a 60. letech (generace Májovců) · historická větev realismu: Jirásek, Zikmund Winter (Mistr Kampanus) · venkovská větev: Karel Václav Rais (Kalíbův zločin, Zapadlí vlastenci), Terezie Nováková, Antal Stašek · městská větev: Ignát Hermann (U snědeného krámu) · naturalismus: Karel Matěj Čapek Chod (Kašpar Lén mstitel) · realistické drama: Gabriela Preissová (Gazdina roba, Její pastorkyňa), Ladislav Stroupežnický, Alois a Vilém Mrštíkové (Maryša) · ve světové literatuře: Balzac, Flaubert, de Maupassant, Zola, Dumas ml., Dickens, Stevenson, Gogol, Tolstoj, Čechov, Dostojevskij, Sienkiewicz, Ibsen, Twain
|
„…Zeptalo se děcko jednou Katly, proč se to má tak s tím kuřátkem. I odvětila Katla s úsměvem: „Víš je to nějaký ‚melancholik‘, a proto je nemohou ti druzí vystáti.“ Děcku znělo to slovo cize, jalo se o něm přemítati. A srovnavši je se stavem věcí, vštípilo si to slovo do paměti s pojmem něčeho nespravedlivého a zlého, zároveň s pojmem nějakého velikého utrpení. Pod tímto pojmem jevilo se mu nadále, vůbec povržené kuře. A čím víc vtíral se mu výraz na mysl, tím víc byla jeho duše na straně povrženého kuřete…“