Josef Kajetán Tyl – Strakonický dudák
Literární druh: Drama
Literární žánr: Komedie, báchorka se zpěvy
Literární směr: Národní obrození
Celková charakteristika
- strakonický dudák je dramatická báchorka se zpěvy, v níž je skutečný svět prolínán s pohádkovými a romantickými motivy
- vypráví o velké lásce a o ceně vlastního domova, zároveň v mnohých rysech kritizuje vypočítavou morálku člověka těžícího ve vlastní prospěch
Místo a doba děje
- Děj se odehrává v Čechách (Jižní Čechy, okolí Strakonic) i zahraničí v 19. století
Postavy
Pantaleon Vocilka – bývalý student a potulný příživník, který hledá všemožný způsob, jak se lehce dostat k penězům
Kalafuna – veselý a dobrosrdečný muzikant s těšným vztahem k domovu, k české vlasti
Švanda – dudák, zpočátku nezkušený a důvěřivý propadá moci peněz, jimž dá přednost před svou láskou Dorotkou;
Dorotka – odvážná, samostatná, věrná, obětavá
Zulika – neohleduplná, má dojem, že peníze zmůžou vše
Rosava – trpí za syna, obětavá, milující oddaná matka
Trnka – Dorotčin otec
Lesana – panovnice nad lesními pannami, polednicemi a divými ženami
Alamir – ženich princezny
Děj
Lásce dudáka Švandy a Dorotky nepřeje Dorotčin otec z důvodu dudákova nejasného původy a chudoby. Švanda se proto vydává do světa vydělat peníze. Cestou mu víla Rosova očaruje dudy, které zaručí dudákovi úspěch a bohatství. Toho využije vychytraly Vocilka a pod jeho vlivem zapomíná Švanda na domov i na Dorotku, která se rozhodne v doprovodu muzikanta Kalafuny Švandu hledat. Střetnou se na dvoře princezny Zuliky, kde jsou oba kvůli intrikánovi Vocilkovi uvězněni a následovně vysvobozeni nadpřirozeným zásahem Švandovy matky, víly Rosavy, která je za svůj obětavý čin potrestána královnou vílou Lesanou vyhoštěním mezi divoženky do té doby, dokud nějaká dívka nevysvobodí Švandu projevem své věrnosti a statečnosti. Dorotka se po návratu domů na Švandu zlobí, ale poté, co zjistí, že byl o svatojánské noci poblouzněn lesními pannami, zachrání Švandu od smrti a společně se usmíří.
Myšlenka
- Odlišení dvou světů (světa venkovanů a cizinců)
- Tyl nepřímo kritizuje používání cizích výrazů (jazyk Vocilky)
- Dílo má vlastenecký charakter
- Odsuzuje lidi, pro které jsou nejdůležitější peníze
Jazyk a styl
- postavy skutečného světa mluví hovorovou řečí, kdežto nadpřirozené víly hovoří ve verších
- Vocilkova řeč světáka komolí česká slova, jadrná česká řeč plná lidových výrazů postav Kalafuny, Švandy a Dorotky stojí v protikladu k neživotnému a strojenému jazyku princezny Zuliky, Alenorose a Alamíra.
- kromě pohádkových motivů se v díle objevují vložené písně, tzv. kuplety, které obsahují četné dobové narážky
- Jazykchudých: lidové obraty a přirovnání, humorné, pořekadla, přísloví, komolení cizích slov
- Jazyk Vocilkův: mnoho cizích slov
- Jazyk víl: poezie, verše
Okolnosti vzniku díla
- hra vznikala v předrevolučním roce 1847
- poprvé byla jevištně realizována dne 21. listopadu 1847 v Královském stavovském divadle v Praze, kde se setkala s nadšeným diváckým přijetím
- kladně ji ohodnotil např.: Karel Havlíček Borovský
Vliv díla
- dílo je chronologicky první hrou z řady Tylových dramatických báchorek, v níž autor vytvořil specificky českou variantu dobově oblíbené pohádkové hry se zpěvy, a tak založil domácí tradici nového typu her, kterému se později venovali např.: J. Zeyer, J. Kvapil, A. Jirásek, J. Drda.
- hra byla také zfilmována a mnohokrát dramaticky reprízovaná
- v českém filmu z roku 1955 v režii Karla Steklého si zahráli slavní herci Ladislav Pešek, Rudolf Hrušínský, Vlasta Fabiánová, Josef Bek