Jaroslav Seifert (1901-1986)
novinářská činnost, 1984 – NC (u nás díky cenzuře v této době nepříliš známý)
1)období proletářské literatury
dáno osobními zkušenostmi a situací po válce
odlišuje se od Wolkera (ten chce se čtenářem zacloumat) a Neumanna – zachycuje sice také bídu, ale ne tak revoltním způsobem, idealizuje si to, motivy empatie, okouzlen revolucí
sbírky Město v slzách (1921) – b. Děti z předměstí – doktor vidí, jak jsou děti nemocné, je mu to líto, soucit… revoluci zahájí chudí („musíte být zdrávi, až na ulicích světa ten velký koncert bude“)
poetismus:
lyrická spontánnost, hravost, vztah ke všem radostem života, kouzelná křehkost (poetismus je pro všechna období S. tvorby nejpříznačnější)
sbírky Na vlnách TSF (1925)-slavná sbírka, bezdrátový telegraf, oslava techniky; posléze název změněn na Svatební cestu – zasnoubení s poezií
Počítadlo, Rébus, Útěcha, Zmrzlina poezie, …
postpoetismus:
Slavík zpívá špatně (b. Balada – cesta po místech boje 1. SV, obraz venkovské svatby, nevěsta „pláče, že půjde s mrtvým spát“ – její milý je voják a ona neví, co s ním je), Poštovní holub (b. Píseň – loučení, ale s koncem něčeho začíná i něco nového – trocha optimismu)
2)období čisté lyriky (30. – 60. léta)
čistá a melodická lyrika, většinou forma rýmovaného verše
témata: milostná poezie, láska k domovu, stesk po minulosti, vztah k Praze
v této poloze byl asi nejpřesvědčivější a nejpůsobivější, získal ohromné množství čtenářů
-ve 30.letech osobní, intimní, reflexivní lyrika, inspirace surrealismem
sbírky Jablko z klína (b. Vosková svíce – život, melancholie, jadrné verše), Ruce Venušiny, Jaro, sbohem – motivy melancholie, občasné rezignace, která je překonávána vzpomínkami nebo opěvováním české krajiny
cyklus b. Osm dní (b. To kalné ráno 14. 9. 1937 – den smrti TGM)
-léta 1938-1945
sbírky Zhasněte světla (b. Píseň o rodné zemi – krása v jednoduchosti, prostotě), Kamenný most, Vějíř Boženy Němcové – obavy o osud země, hněv a hořkost po Mnichovu, využívá symbolů, Světlem oděná, Kamenný most
Přilba hlíny – reakce na osvobození:
-50.léta Píseň o Viktorce (1950)- teskně laděná sbírka, Viktorčina tragédie pro básníka podobenstvím osudu B. Němcové, neslučuje se s dobovým optimismem
po této sbírce se Seifert odmlčel na téměř deset let (těžce onemocněl), píše jen pro děti
Maminka (1954)-jedna z nejslavnějších sbírek, ve vzpomínkách se vrátil do svého dětství, kdy centrem všeho byla maminka, obsahuje intimní a osobní motivy, prostota, citová vroucnost, smutný nádech; malá metaforičnost, velmi melodické (b. Maminčino zrcátko)
3)období reflexivní poezie (od 60.let)
tvorba se radikálně proměnila, Seifert se vzdal rýmu, metaforičnosti, částečně i melodičnosti ve prospěch střízlivosti, srozumitelnosti, verš spíše prozaický, píše civilní poezii bez složitých básnických obrazů
(první sbírka, kde opouští svou poetiku založenou na rýmu, rytmu, přirovnáních a metaforách a užívá všední řeči je Koncert na ostrově z r.1965)
sbírky Halleyova kometa (častým tématem zachycení Prahy), Odlévání zvonů – zachycení běžného života co nejméně poeticky
(v 70.letech nesměl publikovat – vystoupil na sjezdu spisovatelů s kritikou Ladislava Štola)
Morový sloup (1981)- jedna ze zakázaných sbírek, kolovala v samizdatové podobě a v exilovém vydání, obsahuje reakce na situaci po sovětské okupaci, básník již opět zpívá o krásách života (nejdůležitější místo opět láska a ženy)
další sbírky zasažené cenzurou Deštník z Picadilly, Býti básníkem
r.1984 získává Nobelovu cenu za literaturu
v době, kdy byl zakázaným básníkem, nesměly tiskem vycházet jeho nejnovější básně, klasické práce z dřívějších období se objevovaly, nezmizel ani ze školních učebnic, první zpráva o udělení Nobelovy ceny v tisku měla pouze 2 věty
Všecky krásy světa – próza, cenzurované vzpomínky