IDEA PRAVDY V LITERATUŘE
PRAVDA (z řec. alétheia, lat. veritas) je filozofický termín označující základní hodnotu poznání; určení této hodnoty pak závisí na postoji každého filozofa.
– jednotná definice pravdy neexistuje
– pravdivý, správný odraz skutečnosti v myšlení, jehož kritériem je koneckonců praxe
– pravda může být: absolutní (věčná, nezávislá na podmínkách poznání)
relativní (proměnlivá, historicky podmíněná)
subjektivní (platná jen pro určitý subjekt)
objektivní (platná obecně a takto i závazná)
– pravda a její dva zákl. směry: 1) to, co poznáváme (pravda je ztotožněna s objektivní skutečností)
2) pravda je výsledek našeho
zkoumání, poznání
– pravda jako objektivní skutečnost = to, co nás zajímá
– cílem literatury a umění je umělecké ztvárnění skutečnosti (x není cílem objektivní popis skutečnosti, ale některé směry k tomu inklinují) => pravda neexistuje v umění, hlavním cílem lit. a umění tedy není hledat pravdu
– proč není cílem lit. a umění objektivní popis skutečnosti? –
obraz není nikdy zobrazen věrně, protože tvůrcem je člověk a ten
je ovlivněn dobou, věkem, společností, pohlavím
– vztah lit. k objektivní skutečnosti: 1) lit. směry a sami autoři se snaží co nejvěrněji popsat pravdu (La Fontaine Bajky, J.Swift Gulliverovy cesty = kritika té doby)
2) autoři záměrně rezignují
na popsání pravdy
- žánry opírající se o pravdu
– próza (x poezie je vždy subjektivnější, protože básník má omezené možnosti, prostředky – verš, rým, zvukomalba, ale na druhou stranu rychleji reaguje na skutečnost)
>> realistický, historický (ale také neobjektivní popis skutečnosti, protože autor v té době nežil; nemožnost vyjadřovat se k současnosti – u nás v letech 45-68: Václav Kaplický Kladivo na čarodějnice, František Kožík, Oldřich Daněk, Jarmila Loukotková Navzdory básník zpívá, Spartakus) román, kronika, memoáry
- období hledající pravdu
antika – hledání etických problémů, absolutní pravdy
realismus – pravda za účelem objektivního hnutí (x socialistický realismus, který nebyl objektivní – pol. požadavky => schematická, zjednodušená lit.)
– v celém 19.stol. neexistuje jednotný umělecký směr -> roztříštěnost
- nepodstatnost pravdy
lyrika (dadaismus, surrealismus)
magický realismus
romantismus
20.století – nechce, nehledá objektivitu, rezignuje na hledání pravdy -proč?: složitá doba
– rezignace se projevuje ve formě = rezignace na souvislý děj, vrstvení uměleckých prostředků, objevování se tabuizovaných témat, subjektivizace lit.
– moderní básnické směry -> experimentování s lit.
- LITERATURA FAKTU
je na pomezí beletrie (její zpracování je beletristické) a odborné lit.
– měla by pracovat s ověřenými a doloženými fakty -> povinností spis. je prostudovat si tyto fakta, nesmí si domýšlet = nepřipouští se autorská licence a pokud se autor pokouší o domněnky , musí to uvést
– tato lit. je u nás populární po r.1989 -> dříve byla fakta úmyslně zamlčována, zkreslována, až teď se lidé mohli dovědět, jak to bylo (např. okolnosti kolem osvobození, v politice)
+ také u nás oblíbená lit. válečnická = military (Miloš Hubáček)
– jeden z prvních autorů Miroslav Ivanov – zabýval se problematikou rukopisů, životem B.Němcové, Máchou, zavraždění Václava
– pseudoliteratura – hledá senzaci za některými nevysvětlitelnými záhadami (Erich von Däniken)